Přináším další díl, před koncem světa...
Díl 3x09 Posily
O den později, Základna v galaxii Hydra
Pospíšil nesl ovocné koše na pokoj a kytky, do kterého šel navštívit trojici novopečených maminek.
„Dobré ráno, jak vám všem je?“ zeptal se a každé podal jeden koš a kytku.
Každá obdarovaná s úsměvem poděkovala a odměnila jej širokým úsměvem. Samantha potom přivzala Pospíšila k sobě a trochu ztlumeným hlasem začala:
„Pavle, s Jackem jsme se dohodli na tom, že bychom chtěli, abys pojmenoval našeho syna. Prostřední jméno bude Christopher po Jackově otci. Na tobě bude vybrat první jméno, “řekla Sam.
„No,…“ zamyslel se nad nabídkou, „se svou ženou, kdybychom měli ještě jedno dítě, tak kluka bychom pojmenovali Martin.“
„Martin Christopher O´Neill. Jackovi se to bude líbit,“ usmála se Sam.
„České jméno? S Radkem jsme se shodli na jméně Pavel,“ oznámila Amélie Zelenková.
„Tak asi nemám říkat, že já jsem přesvědčila Johna, ať našeho synka pojmenujeme Petr,“ zapojila se Larrin.
„Jak si ho přesvědčila? Vím, že díky Radkovi má na Českou republiku zajímavý názor,“ podivila se Sam.
„Tím, že jsem souhlasila s jeho nabídku k snaťku. A navíc Petr je taky Cestovatelské jméno,“ odvětila s úsměvem Larrin.
O pár dní později
Na velitelském stanovišti se svolala poradní schůzka. Byly tam hlavní představitelé a vedoucí na této planetě ve složení generál O´Neill, John, Radek, Daniel, Teal´c, Ronon a Pavel Pospíšil. K této příležitosti byla z nemocnice propuštěna Sam a Larrin, ovšem jejich děti zůstali ještě ve svých nemocničních postýlkách. Cílem porady bylo prodiskutování dalšího vývoje a technické pokroku.
„Pánové, naše zásoby surovin už jsou celkem rozsáhlé od té doby, co jsme dokončili opravu Atlantis,“ začal generál a pokračoval, „tady Pavel, konečně zprovoznil další čistící linku a materiál se právě zpracovává. Máme dostatek na dokončení předsunuté obranné sítě a měli bychom se pustit do výroby nějakých lodí.“
„Rozhodně musíme sestrojit superbránu, a taky generátor do Mléčné dráhy, aby spojení bylo oboustranné,“ nadhodil první bod porady Daniel.
„Nebudou potřeba dva generátory, jeden ještě pro nás?“ navázal Teal´c.
„To by nebyl dobrý nápad. My potřebujeme z Mléčné dráhy jenom navázat spojení, pak napájení červí díry přebere horizont událostí tady v Hydře. Není důvod, proč zbytečně žhavit generátory a tak stačí jedna stanice s Arcturem jen tam,“ vysvětlila Sam.
„S tím souhlasím, ale je třeba navrhnout nový typ lodí, které budou vyslány jako podpora pro Sanctuary,“ pokračoval Jack.
„Nový typ lodí, ale co takhle se vrátit ke starému typu?“ navrhl Zelenka, čímž si vysloužil tázavé pohledy, „dejte mi týden a já vám to milerád objasním,“ dořekl Radek a Jack mu to nakonec odkýval.
„Mohli bychom ještě sestrojit kolonizační lodě. Antikové je používali ze začátku pro stavbu základen, ale díky naší novější databázi, je můžeme vylepšit,“ dodal ještě Daniel.
„Kolonizační lodě? Co by ty lodě přesně uměli?“ zeptal se John.
„Byly by to lodě, které by musely být hyperprostorem taženy a v boji by nebyly nic moc k užitku. Ale jakmile by byli na oběžné dráze, lodě sestoupí na povrch planety a po přistání se zakotví a rozloží na pozemní základnu. Tento druh lodí ovšem bude jenom na jedno použití, ale mohli bychom vymyslet několik verzí a jedna z nich by se teoreticky mohla za pár hodin složit a odstartovat,“ vysvětlil Daniel.
„Dobrá máš na to taky týden. Jestli už nikdo nic nemá, tak bych řekl, že to můžeme rozpustit,“ ukončil poradu Jack.
O pár minut později
Ronon dohnal Zelenku, který uháněl do své pracovny ukrýt se před chladným počasím. Ronon s ním srovnal krok a začal:
„Mám takový dotaz, jak je možný že McKay mi první přetáhne Jennifer, když jsem u ní měl takovou šanci. A jak je možné, že tys mi přebral Amélii?“
„Tak každá žena si postupem času uvědomí, že to co ve skutečnosti chtějí, je usadit se s někým…“ odpověděl Zelenka, ale když viděl Rononův pohled, tak větu nedokončil a pokračoval rychlejším krokem do pracovny, nechávaje Ronona za sebou.
„Jestli si mi ještě někdo přebere nějakou ženu, tak za sebe neručím,“ slíbil si Ronon sám sobě a odklusal do tělocvičny, kde jak doufal si zlepší náladu pořádným bojem.
O týden později
Tato schůze byla svolána za podobných situací jako minulá. Účastnili se jí stejní lidé, ale dneska se měly odhalit nové novým typů lodí. Jako první začal Radek Zelenka, který se pustil do své prezentace:
„Po krátké úvaze mi došlo, že jsme průzkumníci, ne dobyvatelé. Proto zatím nemá smysl stavět bitevní lodě jako je Sanctuary a jí podobné. Samozřejmě lodě budou dostatečně vybaveny na případný střet, ale už nebudou na první pohled budit takovou hrůzu,“ začal Zelenka a pak nechal nad stolem promítnout model lodi.
„Toto je model staré BC-304. Jak všichni zde přítomní vědí. Hojně jsme je používali a řekl bych, že v Mléčné dráze a Pegasu jsou již známé,“ řekl Zelenka a nechal model lodi aktualizovat.
„A toto je model BC-304B. Jak jste si všiml, z vnějšku jsou jen nepatrné rozdíly, ale hlavní změna přichází v interiéru oné lodi,“ a dál při svém výkladu ukázal jednotlivé vnitřní části lodi a vše komentoval:
„Na trupu se nachází 40 Raigulnů, strategicky rozmístěných tak, aby nebyla v okolí lodi slepá místa. Na každém boku přídě jsou umístěné dva Asgardské paprskomety v otočných věžích. Díky své poloze a možnosti měnit směr střelby tak pokrývají prostor před lodí, ale zároveň i boky a viditelné okolí nad a pod lodí. V zadní části lodi u motorů jsou dva papskomety a to tak, že jeden je na horní části trupu a druhý na spodní části trupu. Tyto dva paprskomety mají neomezený rádius palby do všech směrů nad a pod lodí,“ popisoval Zelenka a pokaždé když zmiňoval danou platformu, tak se na modelu zobrazilo žluté pole, které označovalo palebný rádius.
„Další výrazná změna je v umístění můstku. Ten byl zcela z horní části lodi odstraněn, aby tam nebránil ve výhledu zbraní na zádi, ale celkově i proto, že byl ve staré verzi celkem na ráně. Můstek se nyní nově nachází dvě patra nad strojovnou do nitru lodi. Podoba zůstala stejná jako u svého předchůdce. Výraznou změnou prošly stěny můstku. Na samotné stěny byly umístěny okolo celého můstku velké displeje, které díky systému minikamer zobrazují dění okolo lodi. Obraz okolí může být na všech stěnách nebo i jen na přední či dokonce na žádné. Zobrazovací systém je díky napojení na senzory schopný ukázat detailní informace o vybraných objektech, jako je například síla štítů apod,“ Radek se na chvíli odmlčel, aby se napil a dal ostatní možnost se vyjádřit, když ale nikdo nic neměl, tak opět pokračoval:
„Interiér prošel úpravou také v tom, že byly posunuty veškeré místnosti od vnějšího trupu. Díky těmto změnám se zvýšila jeho tloušťka a tím i pevnost. Z tohoto důvodu se bohužel také zmenšili ubikace posádky a kapacita tak klesla z 200 na 160,“ zmínil Zelenka a jeho model ukazoval také to posunutí místností dál od trupu, který se zdvojnásobil.
„Nosnost stíhaček zůstala nezměněna, ale hlavní věc, do které jsem zasáhl, jsou štíty. Byli přidány další tři emitory Asgardských štítů a u každého emitoru je přidělaný kondenzátor CAE, neboli Capacitor for Attacking Energy. Celkově by to mělo snížit rychlost pádu energetické bariéry. Největší změnou na lodi je energetický zdroj. Daniel zapojil svoje znalosti a upravil naše dosavadní generátory, tak že skloubil výdrž generátoru MK I a výkon generátoru MK II. Sloučením vznikl nový naquadahový generátor MK III se výkonem vyrovná šesti prvním modelům a vydrží stejně dlouho. Na palubě se bude nacházet pětice takovýchto generátorů. Jeden čistě pro štíty, další pro zbraně, třetí pro pohon, čtvrtý pro podporu života a sekundární systémy a pátý jako rezervní zdroj energie, který je možno do minuty připojit k jakémukoliv systému,“ vychrlil ze sebe Zelenka a pak se posadil.
„Capacitor for Attacking Energy?“ zeptal se spolu se svým šklebem generál.
„CAE kondenzátory. Podle našich zkušeností s Atlantis, dovede tento kondenzátor přeměnit až sedmdesát procent energetické zátěže na štít a převést ji do emitorů k posilnění štítu. Zkráceně řečeno, naše štíty vydrží asi čtyřikrát tolik, než na předchozích lodích, a to nepočítám samotný a nový zdroj energie,“ vysvětlil Zelenka.
„Vypadá to dobře. Jsem pro, abychom začali s výrobou,“ podpořila Sam.
„Dobrá, přesvědčil jste ji, přesvědčil jste mne,“ dořekl generál a obrátil se na Daniela. Ten to ihned pochopil a nahradil Zelenku na postu mluvčího.
„Loď prvního typu je určená pro trvalé osidlování. Má tři sta metrů na délku, sto metrů na šířku a padesát na výšku. Jako zdroj energie je použit jeden naquadahový generátor MK III a dva kondenzátory CAE. Loď se po přistání se rozloží na budovu o rozloze tři sta metrů čtverečních. Krása této lodi je, že se pokaždé rozloží do jiné podoby. Celkově může vzniknout až sto dvacet tvarově různých budov. Po přistání se z lodi se odstraní podsvětelný pohon, který je pak možno umístit do další kolonizační lodě. Ovšem v budově pak zůstává řídící středisko, kde je generátor, kondenzátory a emitory štítů,“ řekl a na stole se promítl model lodi a pár příkladu rozestavěných budov.
„Jak dlouho trvá, než se to rozestaví?“ zeptal se generál.
„Přibližně hodinu až dvě, podle toho, jaký se zvolí tvar,“ odpověděl Daniel a pak přehodil obrázky na druhý typ.
„Tento typ kolonizační lodě, je pro krátkodobé osídlení v řádech měsíců. Na rozdíl od prvotního modelu má taky jednoduchý hyperprostorový motor pro nouzový úprk. Ale tento motor je relativně primitivní, ale za to je hodně malý. Jediný problém, je že po delší době vyho…“ popisoval Daniel a náhle skončil s tím, že padl k zemi. Celé osazenstvo v místnosti ihned vyskočilo, aby mu pomohli.
Sluneční soustava, současnost
Před branou ve vesmírném prázdnu stála Sanctuary, devítikilometrový drobeček. Před ní právě dorazila první vlna posil v podobě trojice BC-304B a každá za sebou táhla určený náklad. Z pohledu z venku byla ale tato trojice lodí jako malé tečky, ve srovnání s bitevníkem.
„Pane, mám tu žádost o transport od plukovníka Carterové,“ oznámila Carina na můstku Sanctuary.
„Povolení uděleno,“ odpověděl a vstal ze svého křesla. Udělal pár kroků dopředu a zastavil se. Pár vteřin na to se před ním objevila jasná záře. Když světelný efekt odezněl, tak na tom místě stála plukovník Carterová. Celá posádka na můstku vstala od svých konzol a postavila se do pozoru a ta vojenská část zasalutovala.
„Pohov,“ řekla Carterová a obdařila Pospíšila širokých úsměvem.
„Vítejte v Mléčné dráze a vítejte na palubě Sanctuary,“ uvítal ji Pospíšil.
„Díky Jane, můžu použít interkom?“ zeptala se.
„Samozřejmě,“ řekl a ukázal na Carinu, která souhlasně kývla.
„Posádko, tady plukovník Carterová. Chtěla bych vám všem pogratulovat. Poslední roky byly pro lidstvo tvrdou zkouškou, ale vy jste živoucím důkazem, jaký má naše rasa tuhý kořínek. Proletěli jste padesát galaxií a na výbornou jste obstáli proti mnohonásobné přesile. Je mi ctí, že můžu být na palubě této lodi. Je mi ctí s takovou posádkou spolupracovat. Čeká nás ještě spousta práce, než nastolíme mír. Ale potom všem, čím jsme si prošli, to by mě sakra naštvalo, kdybychom teďka skončili. Provádějte svoji práci stejně dobře a já vám slibuji, že vykopeme ty zpropadené Furlingy z naší galaxie,“ skončila svůj proslov Sam a i Pospíšil cítil, jak se mu do krve dostal adrenalin.
„Tak to by bylo, prosím o spojení s loděmi,“ obrátila se Sam a na obrazovce se objevil záběr na tři můstky.
„Loki a Odin půjdou vypustit kolonizační lodě a umístit první satelity pro obrannou síť. Za pár minut se vrátím na Thora a připojíme generátor k bráně,“ rozkázala Carterová velitelům lodí.
„Tady máte materiály ohledně satelitů, lodí a praktický spis, co se u nás stalo za poslední tři roky,“ obrátila se Sam k Janovi a předala mu jeden krystal s vysokou kapacitou. Poté se nechala přenést na palubu své lodi Thor, aby se ujala složitého manévru.
O dva roky dříve, Základna v galaxii Hydra
Byly tomu již tři týdny, co se třem členům základny narodily tři synové. Matky si své potomky odvedly do svých ubikací, kde se jim věnovali s náležitou pozornost.
Pozornost byla věnována také jistému pacientovi, který ležel v kómatu pod neustálou kontrolou lékařů. Ti ho sice dokázali stabilizovat a byl mimo ohrožení života, ale k vědomí se stále neprobouzel.
Daniel tam ležel dnem i nocí a byl často navštěvován svými přáteli a kolegy.
Jednoho dne, bylo svoláno veřejné shromáždění, kde měla být zahájena stavba vesmírné stanice s generátorem Arcturus. Tato slavnost se konala venku, protože krušné mrazy odezněly v záplavě paprsků jarního slunce. Venku to rozhodně nebylo na tričko a kraťase, ale už jen na pouhé mikiny a tenčí bundy.
Generál O´Neill se postavil za řečnický pult a za jeho zády se vznášel hologram budoucí stanice. V prvních řadách byly přítomné všechny tři rodiny se svými novorozenými dětmi, které konečně mohli okusit čerství nechladný venkovní vzduch.
Generál byl zrovna uprostřed své řeči, když si všiml, že se dav v zadu trochu rozestupuje, jako by někdo očekávaný procházel. Na pár sekund spatřil onoho člověka, který směřoval pomalu k nim. Jeho profesionální jazyk řečnil dál, ale oči stále pomrkávaly po osobě. A po pár vteřinách se mu dostalo onoho pohledu, na který čekal. Až nyní rozpoznal, kdo si to směřuje přímo k pódiu a ten pohled mu vzal dech z úst. Onou osobou byl Daniel, který stále stejným tempem kráčel k pódiu. Byl oděný pouze v nemocničním „andělíčku“ a za sebou ve zbytku sněhu táhl katetr, který byl stále připnutý k jeho ruce. Nyní se už otáčeli i lidé z předních řad. Daniel se zastavil zády k Jackovi jen pár metrů před pódiem a ten tak měl nikým nerušený výhled na jeho holou zadnic ,ale byl tak zaskočen, že se nezmohl situaci ani okomentovat. Všichni z přítomných na něj se šokem zírali. Dřív, než někdo stihl zareagovat, promluvil Daniel:
„Promiňte, ale je to nutné.“
Po této krátké větě, zvedl ruce nad hlavu a trojice novorozených dětí vyletěla svým matkám z náruče a vznášela se před Danielem. Lidé s křikem odbíhali pryč. Někteří jako zmražení stáli na místě. Našlo se i pár, co chtěli děti vymanit z Danielova vlivu.
Daniel ale narušitele v podobě tří otců, Ronona i Teal´ca ignoroval a pořád opakoval:
„Já je viděl. Je to nutné.“
Během jeho slov mu z prstů vyletovaly nějaké paprsky světla či energie, které se rovnoměrně dělily mezi trojici dětí. Daniel dále pokračoval ve svém díle a přitom se chránil telekineticky proti omračujícím střelám, které na něj mířily.Ronon dokonce použil i svůj meč, ale odletěl pět metrů zpátky a zůstal v bezvědomí ležet. Hned k němu přiskočila jedna ze sestřiček, která sledovala slavnost a snažila se ho probudit k životu.
S postupem času intenzita světelných paprsků narůstala a i Daniel ze sebe také vyzařoval více a více záře. Asi po dvou minutách bylo světlo tak jasné, že všichni okolo museli odvrátit svůj zrak. Pak najednou, zčistajasna, světelný jas ustal.
Jeho zdroj už nebyl na svém místě a pouze trojice dětí levitovala kousek nad zemí. K dětem se ihned rozeběhly jejich matky a vzaly je do náruče.
To jediné, co po Danielovi zbylo, byl jeho katetr.
Jako autor, tady musím upozornit, aby jste hlasovali v povídkové soutěži. Nemusíte nutně pro mě, ale všechny autory, to tu potěší.