Stargate Vendetta III Epilog.

[Patas25]

No na bojové zkušenosti to ano. Pospíšil nemá celkové velené jenom velí Sanctuary, protože má o té lodi větší znalosti a zkušenosti. A Mitchell má větší zkušenosti, proto zastává post velitele letek.

deadalos: Myslím, že v tomto případě se budeš muset řídit pravidlem:

Moje povídka, moje pravidla. Pokud se ti to nelíbí, nemusíš číst.

Já se jen zeptal

V pohodě. Já poukazoval na to, že musíš brát rozhodnutí autora, protože on sám ví proč to dělá.

[Patas25]

Daedalos: a ještě musíš vzít v potaz že postava plk. Jan Pospíšil je ztvárněna podle Jakopa.

To mi připomíná, že v dalším díle se objeví trojice postav, čerstvě stvořené podle trojice postav zde na foru.

[Aiwendill]

Patas25 píše:

To mi připomíná, že v dalším díle se objeví trojice postav, čerstvě stvořené podle trojice postav zde na foru.

Tak na to som teda vazne zvedavy...

Aiwendill: nejsi jediný, sám jsem na svoji postavu zvědavý a hlavně na akt stvoření, s nímž se Patas mordoval

Doufám že tam bude vodní hlodavec.

[Patas25]

Wydra: V brzské době bohužel ne, ale PM.

Něco mi řiká že umřu hrozným ponižujícím způsobem....

Myslim že by to nikomu nevadilo kdyby třeba dostal elektrecikej šok a další a další a až by byl mrtvej Rigix

deadalos píše:

Myslim že by to nikomu nevadilo kdyby třeba dostal elektrecikej šok a další a další a až by byl mrtvej Rigix

Myslím si, že ho tady potřebuje někdo jinej.

[Patas25]

Díl 8- Zrození

Pospíšil dohlédl na to, aby bylo plnohodnotné hlášení a veškeré výsledky pozorování a měření připraveno k odeslání.
Sanctuary letěla dlouhou cestu a její senzory zaznamenávaly, snímaly a ukládaly všemožná data. V normálním případě by se data poslala na Zem ke zpracování, ale jelikož ta byla zatím mimo hru, tak data budou odeslána do Hydry, kde se již za tu dobu hodně věcí změnilo.

„Plukovníku, posíláme k vám první vlnu posil. Velení převezme plukovník Carterová, ale myslím, že nebude proti, abyste zůstal ve své pozici jako velitel Sanctuary,“
„Milerád ji zde uvítáme, pane. Stejně jako uvítáme posily,“ vyslovil Pospíšil.
„Toho jsem si jist, uvolněte prostor, přicházejí,“ upozornil O´Neill a pár vteřin na to se hladina horizontu událostí rozvlnila a skrz ni proletěl první stroj, který měl ve vleku za sebou další stroj. Pak následovala ještě dvojice strojů, která za sebou měla po trojici kontejnerů. Za touto trojicí strojů se brána uzavřela a energetické vazby mezi bloky brány zmizely.

O tři roky dříve, základna v galaxii Hydra

„Máš velení, jsem na tebe pyšný. Pomáhal jsi při její stavbě, znáš ji nejlépe z celé posádky a víš, co ta loď dovede. Opatruj sebe a také naše společné dítě,“ řekl inženýr Pavel Pospíšil s pýchou svému synovi.
„Díky, tati, dostanu tu kocábku zpátky do Mléčné dráhy,“ usmál se nově jmenovaný mladík na post plukovníka. Pak objal svého otce a zmizel v zářivém záblesku transportního paprsku.

Dva týdny po odletu Sanctuary

„Ztratili jsme subprostorové spojení. Jsou už příliš daleko,“ oznámila Sam manželovi.
„Díky, co si myslíš o tom stěhování?“ změnil téma generál O´Neill.
„No podle mě je to dobrý nápad. Odletem se uvolnila spousta místa tady na povrchu a domorodci jsou silní a pracovití lidé. Já to jen uvítám,“ odpověděla Sam a sedla si mu na klín, objala jej kolem krku a vášnivě ho políbila.
„Dobrá, tak jejich požadavek schválím. Jinak, co bys řekla, kdybychom si udělali víkend jenom pro nás dva?“ zeptal se Jack, když mohl znovu popadnout dech, ale stále hladil manželku po zádech.
„Tak zítra má být ta porada s budoucím plánováním,“ namítla Sam.
„Já vím, prakticky už je to domluvené. Porada je hnedka ráno a před polednem odjedeme,“ usmíval se Jack.
„No dobrá, už teď se těším,“ nechala se přemluvit Sam a dala svému muži ještě pusu na jeho čelo. Pak vstala a odešla.

O den později

„Pánové, Sanctuary je pryč a podle našich propočtů potrvá minimálně půl třetího roku, než doletí do Mléčné dráhy, teda pokud nepočítáme zastávky,“ začal O´Neill.
„Takže máme dva a půl roku pro nalezení ideální černé díry a sestrojení brány,“ podotkl Zelenka.
„Ano, nicméně bychom měli omezit výpravy do této galaxie a soustředit se pouze na rozvoj na této planetě,“ odvětil O´Neill.
„To už nebudeme bojovat, abychom jednou provždy ukončili tyranii, jaká je v naší galaxii?“ zeptal se Norklam, jeden ze zástupců domorodců.
„Budeme, ale momentálně jenom defensivně. Musíme shromáždit suroviny a zahájit výrobu satelitů pro obranu planety v Mléčné dráze a samozřejmě opravit Atlantis, abychom jí navrátili její prvotní krásu,“ zapojila se Sam.
„To mně připomíná, že bychom měli vyslat křižníky do okolních systémů. Stavba Sanctuary nám doslova spotřebovala většinu surovin,“ dodal Pavel Pospíšil.
„Pravda, ale máme jednu výhodu. Sanctuary dostala úkol, aby, dokud bude stále v dosahu, prověřila několik okolních hvězdných systémů kvůli zdrojům,“ reagovala Sam.
„Přineslo to nějaké výsledky?“ zajímal se Jack.
„Naštěstí ano. Jsou tu celkem dvě, na suroviny bohaté, soustavy. Připravíme křižníky na důkladnější průzkum,“ odpověděla Sam.
„Dobrá, ze všeho nejdřív opravíme Atlantis a pak se pustíme do výroby satelitů. Na jak dlouho to odhadujete?“ otočil se na svého hlavního inženýra.
„Pokud bude dostatek surovin, tak Atlantis bude plně funkční do pěti měsíců. S trochou štěstí se nám podaří i zprovoznit tu umělou inteligenci. Co se týče obranné sítě, bude potřeba asi sedm stovek satelitů. To nám zabere dalších šest, až sedm měsíců,“ odhadl časový plán Pospíšil starší.
„Tak to je náš prvořadý úkol. Ale, Pavle, vy začněte také s návrhem na nějaké menší lodě, než je Sanctuary. Nemáme už prostředky na stavbu tak obrovského křižníku,“ zakončil takto poradu O´Neill, následně ji rozpustil.

Celé osazenstvo vyšlo z velitelské budovy a každý se pak rozešel svým směrem.

„Tak já zajdu pro věci a sejdeme se za dvacet minut v jumperu?“ navrhl Jack.
„Dobrá, už se těším,“ usmála se Carterová a i ona zamířila ještě do své laboratoře, aby si tam odložila svoje věci.
Ušla jenom pár kroků, když do ní narazil jeden mladík, který hleděl do svého tabletu.

„Dívejte se na cestu. Ještě si rozbijete nos, Coline,“ pokárala jej Sam.
„Omlouvám se, plukovníku, Pospíšil mi zadal vybudovat další skladiště na suroviny. Sakra jak si myslí, že stihneme za pár dní vykácet čtyřicet hektarů lesa a během měsíce to upravit na skladiště,“ postěžoval si Colin Rigix.
„Začněte to dělat po částech. Třeba po hektarech, ať je kam suroviny skladovat a zbytek parcel zpracujete během doby,“ poradila Carterová.
„Dobrá, to bude asi řešení. Musím letět, rád jsem vás viděl,“ rozloučil se stavební inženýr a odběhl pryč. Carterová se lehce usmála a pak pokračovala dál.

O dvacet minut později

Jack seděl v pilotním křesle v jednom z jumperů a čekal na svou ženu. Ta doběhla o pár minut později a svůj pozdní příchod vynahradila omluvou a hlubokým výstřihem.

„Dneska bude dobrý den,“ poznamenal Jack a zavřel zadní vrata jumperu.

Sam si sedla na místo navigátora a to už se jumper vznesl a zamířil k nedalekému pohoří. Antická loď tam doletěla za pár minut. Jack s ní mistrně přistál na jednom útesu a ihned vstal, aby vzal koše na piknik.

„Počkej, pomůžu ti,“ nabídla se Sam a vzala mu z ruky jeden koš a deku.
„Díky, půjdeme tady pod ty stromy, ať jsme ve stínu,“ odvětil Jack a společně vyšli ven z jumperu.

Dvojice si rozložila deku na místě s výhledem na rozšiřující se město a okolní krajinu. Společně si dali lehkou pozdní snídaní nebo spíše brzký oběd. Dobrou hodinku klidně jedli, a jelikož byl teplý, letní den, tak manželé neskončili jen u povídání.

O necelých devět měsíců později

Inženýr Pospíšil právě procházel s tabletem v rukou mezi uskladněnými zásobami. Stavební vedoucí Colin Rigix udělal kus dobré práce za těch devět měsíců. Celé skladiště bylo chráněno proti vnějším nepříznivým vlivům a suroviny byly od sebe vzájemně odděleny. Právě se nacházel v části, kde byly hromady rozdrceného Trinia.

„Jak je možné, že tato surovina je vhodná pro trup lodí, když se mi rozpadá v ruce?“ zeptal se jeden z mladíků, který mu pomáhal a nesl kufr s vybavením.
„Tady to Trinium je rozdrcené na prach a ještě neprošlo čistícím procesem. Jakmile to bude čistá slitina trinia, naquadahu a neutrinia, budeme mít vhodný materiál na stavbu lodí.“

Dvojice pak dál procházela skladištěm a byl to celkem impozantní pohled na hromady materiálu, vysoké několik desítek metrů. Nakonec vyšli ven, protože již ověřili čistotu a koncentraci vzorků a Pospíšil dal svému pomocníkovi volno. Vzápětí se sám inženýr vydal přímo zimní krajinou do centra této metropole. Konkrétně měl namířeno do jižní části, kde měla laboratoř Carterová.

Trvalo asi dvacet minut, než došel poblíž její laboratoře, když uslyšel výkřik. Ihned se dal do běhu a směřoval přímo za zvukem, který vycházel z laboratoře.

„Co se děje?“ zeptal se, když dorazil.
„Pavle,… díky bohu,“ zaskučela Carterová, ležíc na podlaze v ukrutných bolestech.
„Už to na tebe přišlo? Kolik máš do termínu?“
„Ještě dva týdny, ale voda mi praskla asi před dvaceti minutami,“ procedila skrz zuby. Pospíšil jí podložil hlavu a poslal rychlou zprávu skrz vysílačku.
„Za jak dlouho tady budou?“ zeptala se a svou otázku podložila bolestivým výkřikem.
„Pár minut, vydržíš to ještě chvíli?“
„Myslím, že ne. Budeš mě muset odrodit ty!“
„Ale já to nikdy nedělal, nevím, co mám dělat,“ začal panikařit jinak zkušený inženýr.
„Musíš mě zkontrolovat, jestli už kouká hlavička,“ nabádala Sam, která si i v bolestech dovedla zachovat chladnou hlavu.

Pospíšil pustil její ruku a přesunul se k jejím spodním partiím, kde musel vyhrnout její sukni a stáhnout spodní prádlo.

„Vidím hlavičku, už jde ven. Budeš muset zatlačit,“ řekl Pospíšil a sundal si svou služební mikinu.

Následujících pár minut bylo pro ty dva jako hodiny. Carterová se svírala v bolestech na podlaze a Pospíšil ji zároveň podporoval morálně a přitom přidržoval a chytal její dítko.
Nakonec ale její výkřiky přerušil pláč malého dítěte. Pospíšil měl v očích kapky slz a s radostí pronesl.
„Je to kluk,“ zároveň, když to vyslovil, tak se ve dveřích objevila dvojice zdravotníků následována generálem.
„Vy hoši máte perfektní načasování,“ podotkla Sam, která už s úlevou oddychovala s dítětem na hrudi.
„Já mám syna,“ usmíval se od ucha k uchu generál a radostně se díval ze dveří, zatímco dvojice zdravotníků se omlouvala s tím, že jim jumper přimrzl k přistávací ploše u zdravotní kliniky.

Pospíšil si otřel pot na čele a přistoupil ke generálovi.

„Gratuluji, pane.“ potřásl mu rukou.
„Díky, Pavle. Ještě štěstí, že jste tu byl.“ poplácal ho po zádech.
„Už máte jméno?“
„Shodli jsme se na jménu pro holku, ale Emma by se na něj moc nehodila,“ odpověděl generál a pak už přistoupil ke své ženě a synovi.

Zdravotníci nechali pár minut novou rodinu pohromadě a mezitím skočili do jumperu pro nosítka a termodeku. Jakmile byla novopečená maminka zajištěná na lůžku, tak oba zdravotníci ji spolu s dítětem přenesli přímo do zdravotnického jumperu.
Tento jumper byl trochu upravený. Zvenčí už neměl zelenou barvu, ale jemně šedou a po bocích a ze spodu byl rudý zdravotnický kříž.

Stroj vzápětí ihned odstartoval. Nyní již neměl problém se startem a zamířil na místní kliniku.

O pár minut později

„To jste tady už třetí maminka za poslední den. Chvíli potom, co napadl první sníh, se s dětmi roztrhl pytel,“ oznámila jedna ze sester, která šla vedle nemocničního lehátka.
„Převezeme vás do společného pokoje. Každé dítě si tu s maminkou necháváme déle, přeci jenom jsme na cizí planetě a venku je zima,“ vysvětlila dál sestřička.

Následně Sam zavezli do celkem dlouhého pokoje, kde bylo celkem pět postelí a jenom zadní dvě byly zabrané. Jakmile do onoho pokoje vešel generál, tak jenom pronesl.

„To si ze mě děláte prdel,“ vyhrkl ze sebe a zastavil se s údivem, protože na zadní posteli ležela Larrin, u níž stál plukovník Sheppard a u předposlední doktor Zelenka, který tam byl se svou novopečenou ženuškou Amelií.
„Nikdo se mi nezmínil, že už máte děti, jak je to sakra možné?“ pronesl spíše pro sebe generál.
„My tady jsme dvě hodiny,“ prohodil Zelenka.
„No a my jsme přišli před deseti minutami,“ doplnil Sheppard a každý otec pak obrátil svou pozornost na své dítě a své ženě.

Super díl. Jen tak dál

Velice zajímavý konec... A tak se dostáváme k novým lidem, jen by mě zajímalo, kdo je koho...

Hezkej konec pak je odnesou na další kontrolu a nikdo nebude vědět čí je to dítě ?:D

Ahoj,

díl jsem četl několikrát a konečně ti o něm něco napíši.

Po gramatické stránce si nemůžu stěžovat, já jsem tam nic nenašel, možná někdo ano.

V ději, který probíha v současnosti, jsme se moc neposunuli, ale zase na druhou stranu jsem se dozvěděli něco o tom, co se dělo v minulosti.
Musím pochválit pěkné zpracování, dále postavy, ty máš vychytané, to se mi líbí.

Nebudu se tady dlouze rozkecávat, prostě a jednoduše skvělá práce.

Jen: Ať žije nová generace!!

[Patas25]

Přináším další díl, před koncem světa...

Díl 3x09 Posily

O den později, Základna v galaxii Hydra

Pospíšil nesl ovocné koše na pokoj a kytky, do kterého šel navštívit trojici novopečených maminek.

„Dobré ráno, jak vám všem je?“ zeptal se a každé podal jeden koš a kytku.

Každá obdarovaná s úsměvem poděkovala a odměnila jej širokým úsměvem. Samantha potom přivzala Pospíšila k sobě a trochu ztlumeným hlasem začala:

„Pavle, s Jackem jsme se dohodli na tom, že bychom chtěli, abys pojmenoval našeho syna. Prostřední jméno bude Christopher po Jackově otci. Na tobě bude vybrat první jméno, “řekla Sam.
„No,…“ zamyslel se nad nabídkou, „se svou ženou, kdybychom měli ještě jedno dítě, tak kluka bychom pojmenovali Martin.“
„Martin Christopher O´Neill. Jackovi se to bude líbit,“ usmála se Sam.
„České jméno? S Radkem jsme se shodli na jméně Pavel,“ oznámila Amélie Zelenková.
„Tak asi nemám říkat, že já jsem přesvědčila Johna, ať našeho synka pojmenujeme Petr,“ zapojila se Larrin.
„Jak si ho přesvědčila? Vím, že díky Radkovi má na Českou republiku zajímavý názor,“ podivila se Sam.
„Tím, že jsem souhlasila s jeho nabídku k snaťku. A navíc Petr je taky Cestovatelské jméno,“ odvětila s úsměvem Larrin.

O pár dní později

Na velitelském stanovišti se svolala poradní schůzka. Byly tam hlavní představitelé a vedoucí na této planetě ve složení generál O´Neill, John, Radek, Daniel, Teal´c, Ronon a Pavel Pospíšil. K této příležitosti byla z nemocnice propuštěna Sam a Larrin, ovšem jejich děti zůstali ještě ve svých nemocničních postýlkách. Cílem porady bylo prodiskutování dalšího vývoje a technické pokroku.

„Pánové, naše zásoby surovin už jsou celkem rozsáhlé od té doby, co jsme dokončili opravu Atlantis,“ začal generál a pokračoval, „tady Pavel, konečně zprovoznil další čistící linku a materiál se právě zpracovává. Máme dostatek na dokončení předsunuté obranné sítě a měli bychom se pustit do výroby nějakých lodí.“
„Rozhodně musíme sestrojit superbránu, a taky generátor do Mléčné dráhy, aby spojení bylo oboustranné,“ nadhodil první bod porady Daniel.
„Nebudou potřeba dva generátory, jeden ještě pro nás?“ navázal Teal´c.
„To by nebyl dobrý nápad. My potřebujeme z Mléčné dráhy jenom navázat spojení, pak napájení červí díry přebere horizont událostí tady v Hydře. Není důvod, proč zbytečně žhavit generátory a tak stačí jedna stanice s Arcturem jen tam,“ vysvětlila Sam.
„S tím souhlasím, ale je třeba navrhnout nový typ lodí, které budou vyslány jako podpora pro Sanctuary,“ pokračoval Jack.
„Nový typ lodí, ale co takhle se vrátit ke starému typu?“ navrhl Zelenka, čímž si vysloužil tázavé pohledy, „dejte mi týden a já vám to milerád objasním,“ dořekl Radek a Jack mu to nakonec odkýval.
„Mohli bychom ještě sestrojit kolonizační lodě. Antikové je používali ze začátku pro stavbu základen, ale díky naší novější databázi, je můžeme vylepšit,“ dodal ještě Daniel.
„Kolonizační lodě? Co by ty lodě přesně uměli?“ zeptal se John.
„Byly by to lodě, které by musely být hyperprostorem taženy a v boji by nebyly nic moc k užitku. Ale jakmile by byli na oběžné dráze, lodě sestoupí na povrch planety a po přistání se zakotví a rozloží na pozemní základnu. Tento druh lodí ovšem bude jenom na jedno použití, ale mohli bychom vymyslet několik verzí a jedna z nich by se teoreticky mohla za pár hodin složit a odstartovat,“ vysvětlil Daniel.
„Dobrá máš na to taky týden. Jestli už nikdo nic nemá, tak bych řekl, že to můžeme rozpustit,“ ukončil poradu Jack.

O pár minut později

Ronon dohnal Zelenku, který uháněl do své pracovny ukrýt se před chladným počasím. Ronon s ním srovnal krok a začal:
„Mám takový dotaz, jak je možný že McKay mi první přetáhne Jennifer, když jsem u ní měl takovou šanci. A jak je možné, že tys mi přebral Amélii?“
„Tak každá žena si postupem času uvědomí, že to co ve skutečnosti chtějí, je usadit se s někým…“ odpověděl Zelenka, ale když viděl Rononův pohled, tak větu nedokončil a pokračoval rychlejším krokem do pracovny, nechávaje Ronona za sebou.
„Jestli si mi ještě někdo přebere nějakou ženu, tak za sebe neručím,“ slíbil si Ronon sám sobě a odklusal do tělocvičny, kde jak doufal si zlepší náladu pořádným bojem.

O týden později

Tato schůze byla svolána za podobných situací jako minulá. Účastnili se jí stejní lidé, ale dneska se měly odhalit nové novým typů lodí. Jako první začal Radek Zelenka, který se pustil do své prezentace:

„Po krátké úvaze mi došlo, že jsme průzkumníci, ne dobyvatelé. Proto zatím nemá smysl stavět bitevní lodě jako je Sanctuary a jí podobné. Samozřejmě lodě budou dostatečně vybaveny na případný střet, ale už nebudou na první pohled budit takovou hrůzu,“ začal Zelenka a pak nechal nad stolem promítnout model lodi.
„Toto je model staré BC-304. Jak všichni zde přítomní vědí. Hojně jsme je používali a řekl bych, že v Mléčné dráze a Pegasu jsou již známé,“ řekl Zelenka a nechal model lodi aktualizovat.
„A toto je model BC-304B. Jak jste si všiml, z vnějšku jsou jen nepatrné rozdíly, ale hlavní změna přichází v interiéru oné lodi,“ a dál při svém výkladu ukázal jednotlivé vnitřní části lodi a vše komentoval:
„Na trupu se nachází 40 Raigulnů, strategicky rozmístěných tak, aby nebyla v okolí lodi slepá místa. Na každém boku přídě jsou umístěné dva Asgardské paprskomety v otočných věžích. Díky své poloze a možnosti měnit směr střelby tak pokrývají prostor před lodí, ale zároveň i boky a viditelné okolí nad a pod lodí. V zadní části lodi u motorů jsou dva papskomety a to tak, že jeden je na horní části trupu a druhý na spodní části trupu. Tyto dva paprskomety mají neomezený rádius palby do všech směrů nad a pod lodí,“ popisoval Zelenka a pokaždé když zmiňoval danou platformu, tak se na modelu zobrazilo žluté pole, které označovalo palebný rádius.
„Další výrazná změna je v umístění můstku. Ten byl zcela z horní části lodi odstraněn, aby tam nebránil ve výhledu zbraní na zádi, ale celkově i proto, že byl ve staré verzi celkem na ráně. Můstek se nyní nově nachází dvě patra nad strojovnou do nitru lodi. Podoba zůstala stejná jako u svého předchůdce. Výraznou změnou prošly stěny můstku. Na samotné stěny byly umístěny okolo celého můstku velké displeje, které díky systému minikamer zobrazují dění okolo lodi. Obraz okolí může být na všech stěnách nebo i jen na přední či dokonce na žádné. Zobrazovací systém je díky napojení na senzory schopný ukázat detailní informace o vybraných objektech, jako je například síla štítů apod,“ Radek se na chvíli odmlčel, aby se napil a dal ostatní možnost se vyjádřit, když ale nikdo nic neměl, tak opět pokračoval:
„Interiér prošel úpravou také v tom, že byly posunuty veškeré místnosti od vnějšího trupu. Díky těmto změnám se zvýšila jeho tloušťka a tím i pevnost. Z tohoto důvodu se bohužel také zmenšili ubikace posádky a kapacita tak klesla z 200 na 160,“ zmínil Zelenka a jeho model ukazoval také to posunutí místností dál od trupu, který se zdvojnásobil.
„Nosnost stíhaček zůstala nezměněna, ale hlavní věc, do které jsem zasáhl, jsou štíty. Byli přidány další tři emitory Asgardských štítů a u každého emitoru je přidělaný kondenzátor CAE, neboli Capacitor for Attacking Energy. Celkově by to mělo snížit rychlost pádu energetické bariéry. Největší změnou na lodi je energetický zdroj. Daniel zapojil svoje znalosti a upravil naše dosavadní generátory, tak že skloubil výdrž generátoru MK I a výkon generátoru MK II. Sloučením vznikl nový naquadahový generátor MK III se výkonem vyrovná šesti prvním modelům a vydrží stejně dlouho. Na palubě se bude nacházet pětice takovýchto generátorů. Jeden čistě pro štíty, další pro zbraně, třetí pro pohon, čtvrtý pro podporu života a sekundární systémy a pátý jako rezervní zdroj energie, který je možno do minuty připojit k jakémukoliv systému,“ vychrlil ze sebe Zelenka a pak se posadil.
„Capacitor for Attacking Energy?“ zeptal se spolu se svým šklebem generál.
„CAE kondenzátory. Podle našich zkušeností s Atlantis, dovede tento kondenzátor přeměnit až sedmdesát procent energetické zátěže na štít a převést ji do emitorů k posilnění štítu. Zkráceně řečeno, naše štíty vydrží asi čtyřikrát tolik, než na předchozích lodích, a to nepočítám samotný a nový zdroj energie,“ vysvětlil Zelenka.
„Vypadá to dobře. Jsem pro, abychom začali s výrobou,“ podpořila Sam.
„Dobrá, přesvědčil jste ji, přesvědčil jste mne,“ dořekl generál a obrátil se na Daniela. Ten to ihned pochopil a nahradil Zelenku na postu mluvčího.
„Loď prvního typu je určená pro trvalé osidlování. Má tři sta metrů na délku, sto metrů na šířku a padesát na výšku. Jako zdroj energie je použit jeden naquadahový generátor MK III a dva kondenzátory CAE. Loď se po přistání se rozloží na budovu o rozloze tři sta metrů čtverečních. Krása této lodi je, že se pokaždé rozloží do jiné podoby. Celkově může vzniknout až sto dvacet tvarově různých budov. Po přistání se z lodi se odstraní podsvětelný pohon, který je pak možno umístit do další kolonizační lodě. Ovšem v budově pak zůstává řídící středisko, kde je generátor, kondenzátory a emitory štítů,“ řekl a na stole se promítl model lodi a pár příkladu rozestavěných budov.
„Jak dlouho trvá, než se to rozestaví?“ zeptal se generál.
„Přibližně hodinu až dvě, podle toho, jaký se zvolí tvar,“ odpověděl Daniel a pak přehodil obrázky na druhý typ.
„Tento typ kolonizační lodě, je pro krátkodobé osídlení v řádech měsíců. Na rozdíl od prvotního modelu má taky jednoduchý hyperprostorový motor pro nouzový úprk. Ale tento motor je relativně primitivní, ale za to je hodně malý. Jediný problém, je že po delší době vyho…“ popisoval Daniel a náhle skončil s tím, že padl k zemi. Celé osazenstvo v místnosti ihned vyskočilo, aby mu pomohli.

Sluneční soustava, současnost

Před branou ve vesmírném prázdnu stála Sanctuary, devítikilometrový drobeček. Před ní právě dorazila první vlna posil v podobě trojice BC-304B a každá za sebou táhla určený náklad. Z pohledu z venku byla ale tato trojice lodí jako malé tečky, ve srovnání s bitevníkem.

„Pane, mám tu žádost o transport od plukovníka Carterové,“ oznámila Carina na můstku Sanctuary.
„Povolení uděleno,“ odpověděl a vstal ze svého křesla. Udělal pár kroků dopředu a zastavil se. Pár vteřin na to se před ním objevila jasná záře. Když světelný efekt odezněl, tak na tom místě stála plukovník Carterová. Celá posádka na můstku vstala od svých konzol a postavila se do pozoru a ta vojenská část zasalutovala.

„Pohov,“ řekla Carterová a obdařila Pospíšila širokých úsměvem.
„Vítejte v Mléčné dráze a vítejte na palubě Sanctuary,“ uvítal ji Pospíšil.
„Díky Jane, můžu použít interkom?“ zeptala se.
„Samozřejmě,“ řekl a ukázal na Carinu, která souhlasně kývla.

„Posádko, tady plukovník Carterová. Chtěla bych vám všem pogratulovat. Poslední roky byly pro lidstvo tvrdou zkouškou, ale vy jste živoucím důkazem, jaký má naše rasa tuhý kořínek. Proletěli jste padesát galaxií a na výbornou jste obstáli proti mnohonásobné přesile. Je mi ctí, že můžu být na palubě této lodi. Je mi ctí s takovou posádkou spolupracovat. Čeká nás ještě spousta práce, než nastolíme mír. Ale potom všem, čím jsme si prošli, to by mě sakra naštvalo, kdybychom teďka skončili. Provádějte svoji práci stejně dobře a já vám slibuji, že vykopeme ty zpropadené Furlingy z naší galaxie,“ skončila svůj proslov Sam a i Pospíšil cítil, jak se mu do krve dostal adrenalin.

„Tak to by bylo, prosím o spojení s loděmi,“ obrátila se Sam a na obrazovce se objevil záběr na tři můstky.
„Loki a Odin půjdou vypustit kolonizační lodě a umístit první satelity pro obrannou síť. Za pár minut se vrátím na Thora a připojíme generátor k bráně,“ rozkázala Carterová velitelům lodí.
„Tady máte materiály ohledně satelitů, lodí a praktický spis, co se u nás stalo za poslední tři roky,“ obrátila se Sam k Janovi a předala mu jeden krystal s vysokou kapacitou. Poté se nechala přenést na palubu své lodi Thor, aby se ujala složitého manévru.

O dva roky dříve, Základna v galaxii Hydra

Byly tomu již tři týdny, co se třem členům základny narodily tři synové. Matky si své potomky odvedly do svých ubikací, kde se jim věnovali s náležitou pozornost.
Pozornost byla věnována také jistému pacientovi, který ležel v kómatu pod neustálou kontrolou lékařů. Ti ho sice dokázali stabilizovat a byl mimo ohrožení života, ale k vědomí se stále neprobouzel.

Daniel tam ležel dnem i nocí a byl často navštěvován svými přáteli a kolegy.
Jednoho dne, bylo svoláno veřejné shromáždění, kde měla být zahájena stavba vesmírné stanice s generátorem Arcturus. Tato slavnost se konala venku, protože krušné mrazy odezněly v záplavě paprsků jarního slunce. Venku to rozhodně nebylo na tričko a kraťase, ale už jen na pouhé mikiny a tenčí bundy.
Generál O´Neill se postavil za řečnický pult a za jeho zády se vznášel hologram budoucí stanice. V prvních řadách byly přítomné všechny tři rodiny se svými novorozenými dětmi, které konečně mohli okusit čerství nechladný venkovní vzduch.
Generál byl zrovna uprostřed své řeči, když si všiml, že se dav v zadu trochu rozestupuje, jako by někdo očekávaný procházel. Na pár sekund spatřil onoho člověka, který směřoval pomalu k nim. Jeho profesionální jazyk řečnil dál, ale oči stále pomrkávaly po osobě. A po pár vteřinách se mu dostalo onoho pohledu, na který čekal. Až nyní rozpoznal, kdo si to směřuje přímo k pódiu a ten pohled mu vzal dech z úst. Onou osobou byl Daniel, který stále stejným tempem kráčel k pódiu. Byl oděný pouze v nemocničním „andělíčku“ a za sebou ve zbytku sněhu táhl katetr, který byl stále připnutý k jeho ruce. Nyní se už otáčeli i lidé z předních řad. Daniel se zastavil zády k Jackovi jen pár metrů před pódiem a ten tak měl nikým nerušený výhled na jeho holou zadnic ,ale byl tak zaskočen, že se nezmohl situaci ani okomentovat. Všichni z přítomných na něj se šokem zírali. Dřív, než někdo stihl zareagovat, promluvil Daniel:

„Promiňte, ale je to nutné.“

Po této krátké větě, zvedl ruce nad hlavu a trojice novorozených dětí vyletěla svým matkám z náruče a vznášela se před Danielem. Lidé s křikem odbíhali pryč. Někteří jako zmražení stáli na místě. Našlo se i pár, co chtěli děti vymanit z Danielova vlivu.
Daniel ale narušitele v podobě tří otců, Ronona i Teal´ca ignoroval a pořád opakoval:

„Já je viděl. Je to nutné.“

Během jeho slov mu z prstů vyletovaly nějaké paprsky světla či energie, které se rovnoměrně dělily mezi trojici dětí. Daniel dále pokračoval ve svém díle a přitom se chránil telekineticky proti omračujícím střelám, které na něj mířily.Ronon dokonce použil i svůj meč, ale odletěl pět metrů zpátky a zůstal v bezvědomí ležet. Hned k němu přiskočila jedna ze sestřiček, která sledovala slavnost a snažila se ho probudit k životu.

S postupem času intenzita světelných paprsků narůstala a i Daniel ze sebe také vyzařoval více a více záře. Asi po dvou minutách bylo světlo tak jasné, že všichni okolo museli odvrátit svůj zrak. Pak najednou, zčistajasna, světelný jas ustal.
Jeho zdroj už nebyl na svém místě a pouze trojice dětí levitovala kousek nad zemí. K dětem se ihned rozeběhly jejich matky a vzaly je do náruče.

To jediné, co po Danielovi zbylo, byl jeho katetr.

Jako autor, tady musím upozornit, aby jste hlasovali v povídkové soutěži. Nemusíte nutně pro mě, ale všechny autory, to tu potěší.

WTF proč se Deniel zbláznil a zase se povznesl to teda nechápu snad se to dozvíme v dalším díle

pekny. jen tak dal

Jo bylo to dobrý... Ale pokud jsem to dobře pochopil Daniel se nepovznesl, spíš to vypadá tak, že se jeho duch rozdělil na tři části a vstoupil do dětí... Mám pravdu? Jestli ne tak mi to prosím vysvětli...

[Patas25]

Toto je spoiler!!!:

Osud Daniela komentovat nebudu. Něco málo se o tom dozvíte v příštím díle.

snad tu bude aspoň v pondělí nebo dříř ale byl bych rači za pátek nad 5 hodinu abych se to dozvěděl před koncem světa který nebude

[Patas25]

Taky to vidím na ten pátek. Jinak já taky nezastávám názor konec světa. Ale spíše názor konec světa tak jak ho známe. Viděl jsem docela zajímavý dokument o kruzích v obilí a fakt jediné způsob vzniku těch obrazců, je něco neznámého.

Najskôr toto.

Loď se po přistání se rozloží na budovu o rozloze tři sta metrů čtverečních. Krása této lodi je, že se pokaždé rozloží do jiné podoby. Celkově může vzniknout až sto dvacet tvarově různých budov. Po přistání se z lodi se odstraní podsvětelný pohon, který je pak možno umístit do další kolonizační lodě.
----
Byly tomu již tři týdny, co se třem členům základny narodily tři synové. Matky si své potomky odvedly do svých ubikací, kde se jim věnovali s náležitou pozorností.
----
V prvních řadách byly přítomné všechny tři rodiny se svými novorozenými dětmi, které konečně mohli okusit čerství nechladný venkovní vzduch.
----
Nyní se už otáčeli i lidé z předních řad. Daniel se zastavil zády k Jackovi jen pár metrů před pódiem a ten tak měl nikým nerušený výhled na jeho holou zadnici

A ku poviedke len toľko: Stále zaujímavá, stále dobrá a stále prekvapujúca. Raz viac raz menej, ale vždy poctivo a čitatelne napísaná.