Díl 4- V obležení „Dvacet minut do jejich příletu,“ řekl muž na velitelském stanovišti.
„Dobrá, Pospíšile, jak vypadá náš štít?“ zeptal se generál O´Neill.
„Štít je v provozu, testy dopadly dobře a za deset minut jej aktivujeme,“ řekl Jan Pospíšil.
„Dobrá,“ řekl generál a poté ještě dodal, „Jane, pojďte bokem.“
Oba dva si stouply do rohu místnosti a generál spustil.
„Jane, váš otec je náš hlavní inženýr. Dost vás vychvaloval, a já bych se chtěl zeptat, jakou máte vlastně specializaci.“
„Studoval jsem na průmyslovce, poté jsem se dál zabýval informatikou, ale i novými zbraňovými technologiemi. Potom jsem se přihlásil k české armádě, kde jsem podstoupil výcvik na ostřelovače. Po výcviku se táta přimluvil a byl jsem převelen na Atlantis, ale tam jsem dorazil jako civilista,“ řekl ve zkratce Jan.
„No, dostal jsem dost pochval na vaši adresu. Plukovníci vás ocenili velice přínosným v aktivním boji, ale i za počítačem. Plukovník Sheppard říkal, že jste výborný střelec a máte pěknou hračku. Jak jste k ní vlastně přišel. Zbraň je americké výroby a tak divné, že jí máte i vy?“ řekl generál.
"To je díky mému otci. Po příchodu na Atlantis a zabydlení na Terra Pegasus, jsem se chtěl udržet ve formě a otec díky svým kontaktům mi sehnal Žanetku," popisoval Jan získání svého miláčka, "pak už jsem se s ní jen ve chvílích volna učil střílet, protože to bylo něco jiného, než na co jsem byl zvyklý, ale jak může plukovník Sheppard potvrdit, tak jsem to zvládnul výborně."
„Děkuji, pane.“
„Dobrá, tak bych vám chtěl něco oficiálně předat. I když jsme odříznutí, naše kultura zůstává a je to asi jediné, co nás dokáže udržet pohromadě,“ řekl generál.
„Nejsem si jistý, kam tím míříte,“ odpověděl Jan.
Generál nic neřekl a pouze mu předal krabičku a odešel pryč. Jan ji otevřel a oči se mu rozzářily.
O pár minut později
„Aktivuji generátor,“ řekl vědec ve velitelském centru. Zadal pokyn na počítači a vyslal tak signál po tlustém kabelu, který vedl pryč ze základny přímo do hlubokého a vyztuženého tunelu na druhé straně hor, severně od základny.
Pár kilometrů pod zemským povrchem se aktivoval geotermální generátor a začal získávat energii z nedaleké magmatické kapsy. Získaná energie šla dalším, tlustým kabelem přímo přes hory, jezerní hladinu až do rozvodny na Atlantis.
„Emitory dostávají energii, určuju formu štítu a zapínám,“ řekl ten samý vědec a aktivoval štít.
Emitory města starý štít, co zadržoval vodu, rozšířili pouze jedním směrem. Vědec předem aktivoval formu štítu tak, že se přebývající vodu mezi městem a břehem vytlačil na jezero, jehož hladina se zvedla o pár centimetrů. Po pár vteřinách se štít ustálil nad celou základnou, vchodem do podzemí a nad částí jezera.
„Přívod energie stabilní, štít stabilní, snad bychom to mohli přežít,“ řekl vědec.
„Doufám, že jejich zbraně nebudou dost účinné. Jestli příliš zatíží štít, bude potřeba více energie a pokud se tím zvýší tlak v magmatické komoře, když to nevydrží…“ začal spekulovat Jan.
„Právě proto jsme tu díru vyvrtali na druhé straně hor, tím se vyhneme lávovému proudu,“ řekl vědec.
„Já vím, byl to můj nápad,“ odpověděl Jan a díval se na monitory a tvářil se zamyšleně.
Nakonec k němu přistoupil generál, který mu po tichu vydal rozkaz. Jan kývl hlavou a zamířil pryč ke dveřím, kde se potkal se Sheppardem, který právě přicházel.
„Vidím správně?“ zeptal se John.
„Co?“ odpověděl Jan a poté se podíval na jeho pohled, a pak obrátil svůj zrak na svá ramena.
„Jo to, generál mě jmenoval desátníkem. Sám sem zvažoval vlastní vstup do americké armády, a generál mi hnedka dal hodnost,“ řekl na vysvětlenou Jan.
„Gratuluji. Zasloužíš si to, ale moc si na ty frčky nezvykej. Při tvém talentu a duchu budeš za chvíli i major,“ řekl Sheppard, plácl jej po zádech a šel dál dovnitř.
Sheppard si první všiml, že na jedné obrazovce běží odpočet, a zbývá pouhá minuta.
„Doktore, chtěl bych vědět, zda je křeslo na Atlantis funkční,“ zeptal se vědce.
„No musel bych tam přemostit energii, ale tento obvod ještě nebyl pověřen, tak nemůžu nic zaručit,“ řekl vědec.
„Dobrá, jdu ke křeslu, až se ozvu, zkuste mi tam dát nějakou energii,“ řekl Sheppard, poté se ještě obrátil na vojáka v rohu místnosti.
„Kdyby ta loď dělala nějaké neobvyklé manévry, informujte mě o tom vysílačkou,“ řekl Sheppard a poté vyběhl.
Generál, který doposud sledoval Shepparda, najednou vykřikl.
„Sakra pokud vím, sem tady generál já.“
„Pane?“ zeptal se Sheppard, který nakoukl do dveří.
„No běžte, ale chtěl jsem, aby tady bylo jasno,“ odpověděl generál a John se mu na to pouze zašklebil.
Zatím ve vesmíruOtevřelo se hyperprostorové okno, jen pár vteřin po té, co odpočet skončil. Z okna vyskočila loď o velikosti Wraithského křižníku, která zamířila skrz soustavu k jediné planetě.



Ve velitelském centru těžební stanice„Pane, my fakt nic neuděláme?“ zeptal se jeden z důstojníků.
„Ne kapitáne. Generál dal příkaz, abychom nereagovali. Tato loď je větší a silnější. Pouze v nejnutnějším případě odlákáme pozornost na sebe a dáme těm na planetě trochu času,“ řekl major, který velel stanici.
Ve vesmíruPodsvětelné motory oné lodi byly mnohem výkonnější, než hyperprostorové. Tyto motory dokázaly udržet stabilní a dost vysokou rychlost.
Loď byla během dvou minut na orbitě planety a začala skenovat. Základnu objevili hnedka po chvíli, ale loď nejdříve skenovala celou planetu a až pak zaujali pozici nad samotnou základnou.
Velitelská místnost na základněGenerál seděl ve svém honosném křesle a s napětím pozoroval obrazovky, na kterých byla ona loď.
Na obrazovce loď začala měnit svou pozici, a začala se natáčet.
Vědec se už chystal něco říct, ale než se odhodlal, tak loď začala střílet. Všem bylo jasné, že se loď natáčela, aby mohla pálit ze všech šestnácti platforem.
„Tak dobrá, vyšlete letouny!“ rozkázal generál a voják u počítače vydal praktický rozkaz.
Najednou dvacet kluzáků vyletělo zpod štítů, a zamířily na oběžnou dráhu. Dalších sto osm letounů se najednou vyrojilo ze všech možných jeskyní a všechny letouny bez váhání namířily na orbitu.
V jedné ze stíhaček seděl Teal´c, který vedl letouny.
„Určitě budou mít štíty, ale první musíme vyřadit jejich zbraně! Snažte se!“ řekl Teal´c.
Jakmile letouny dosáhly orbity, zaútočily na loď. Letouny otravovaly loď jako mouchy krávu, dokud se loď nezačala bránit.
Měli pouze šestnáct platforem a všechny nyní změnily svůj cíl a začaly pálit po letounech.
„Sakra, na to že nemají sekundární zbraně, tak jejich primární jsou dost rychlé a celkem přesné,“ řekl do vysílačky Teal´c, zrovna když vedle něj vybouchl letoun.
Mezitím ve velitelské místnosti„Zbývá sedmdesát dva letounů. Jejich štíty pod jejich náporem lehce kolísají, nejsilněji na zádi,“ řekl někdo u konzole.
„Ať se stíhači soustředí právě tam! Doktore, přepojte trochu energie Sheppardovi do křesla,“ rozkázal generál.
„Ano pane!“ řekli jednotně lidé a uposlechli rozkaz.
Generál poté začal skrz vysílačku mluvit s Pospíšilem.
„Desátníku, jak jste na tom?“ zeptal se.
Jan venku s několika vojáky natahoval jeden z dlouhých kabelů mezi Atlantis a generátorem u doku, který napájel dilatační pole.
„Ještě pár minut pane,“ řekl Jan a dál se věnoval práci.
Generál se pak ihned obrátil na obrazovku.
„Sakra, to za tu chvíli máme už jenom třicet dva kluzáků? Stáhněte je!“ rozkázal generál.
I přes to, že vydal rozkaz k ústupu, tak do atmosféry se úspěšně schovalo jen dvacet sedm stíhačů, kteří ihned našli úkryt buď pod štítem, nebo v ústí tunelu.
„Pane, přijímáme komunikaci,“ řekl jeden z důstojníků u počítače.
„Copak nám píšou?“ zeptal se generál.
„Je to v jazyce domorodců. Píšou něco ve smyslu, vzdejte se a vydejte nám vaši technologii,“ řekl důstojník.
„Asi si myslí, že jsou vyspělejší,“ řekl si pro sebe generál, a poté se obrátil na vědce.
„Dejte už sakra trochu šťávy Sheppardovi,“ rozkázal.
Vědec přesměroval asi deset procent energie ze štítů přímo do křesla.
„Křeslo je aktivní,“ ozvalo se z vysílačky.
„Palte!“ téměř zařval generál.
Sheppard se nemusel dvakrát pobízet. V téměř ten samý okamžik vystřelil z města pouhou dvacítku dronů. Zbraňový systém byl energeticky náročný, a nechtěl odebírat příliš mnoho energie. I jediný dron je sama o sobě silná zbraň.
Dvacítka žlutých střel vyletěla z atmosféry a bez váhání zamířily k lodi. Prvních pět dronů neprošlo štítem, ale zbylých patnáct si našlo cestu skrz a přímo do zbraňové platformy na přídi. John je pilotoval tak, ať drony nejdříve proletí několikrát lodí a až pak explodují. Jenže trup byl mnohem odolnější, než předpokládal a drony zničily pouze jednu platformu a dva drony, které explodovaly uvnitř trupu, naštěstí vyřadily energii ve přední části lodi a tak další přední platforma byla bez energie.
Johna to překvapilo, ale neváhal a vyslal další dvacítku dronů. Naváděl je znovu do atmosféry, když najednou energie v křesle vypadla a drony už nedoletěly. Místo toho ztratily svou rychlost a shořely v atmosféře.
„Co to sakra…“ začal Sheppard.
„Říkal jsem, že obvod není prověřený, je štěstí, že se povedl jeden výstřel!“ odpověděl ve vysílačce vědec.
Mezitím loď na orbitě zahájila opět palbu ze zbylých platforem.
„Jak je na tom štít?“ zeptal se generál?
„Prozatím drží, dokud bude energie, tak bude i štít,“ řekl vědec.
Sotva domluvil, dveře se otevřely a vešel Sheppard a za ním desátník Pospíšil.
„Desátníku, povedlo se?“ zeptal se generál.
„Připojeno, teďka musím napsat jeden program, aby to vůbec fungovalo,“ řekl Jan a vzal si vědce, ať mu pomůže.
„Nějaké jiné nápady, jak oplatit palbu?“ zeptal se osazenstva, ale dostalo se mu hrobového ticha.
O půl hodiny pozdějiÚtočnická loď najednou přestala pálit. Zastavili, protože jejich senzory zachytili zemětřesení v okolí základny. Pár vteřin na to se severně od základny objevil mohutný výbuch viditelný až z vesmíru. No vlastně jediné, co šlo vidět bylo mnoho popílku, který se vyrojil ze skoro každého tunelu a ani ne za minutu zahalil celou základnu.
Mimozemšťané ještě pár minut váhali a pak ještě vystřelili desítky střel do oblasti základny, než se jejich loď natočila zpět do normální polohy.