Stargate Vendetta III Epilog.

***
* *
* *
* *
* * *
* * *
* *
* *
* *
***

[Patas25]

Až ho napíšu..

moc hezký,těším se na pokračování

Patas25 píše:

Až ho napíšu..

Ty umíš psát ? To jsem netušil, ty člověka nepřestaneš překvapovat

[Patas25]

Omlouvám se, ale byl jsem marod a neměl jsem náladu na sezení u PC.

Díl 3:Bezchybný útok

Den 183, 6:01

Na základnu dopadly první paprsky nového dne. V tuto dobu vylétlo z hangárů sedm jumperů, které byly plně naloženy vojáky a pár vědci, ti měli ihned po zajištění osady, zkontrolovat moderní technologii.


Jeden jumper byl naložen velícím týmem, někdo by řekl elitním týmem. Pilotoval, nikdo jiný než Sheppard a vedle něj byl Mitchell, Seabrook, Ronon, Teal´c, mladý Pospíšil, který měl nyní jako obvykle svoji Žanetku, ale nyní na misi zastával vědce týmu, protože většina vědců pracovala v doku.

O pár desítek minut později

Sedmice maskovaných lodí vlétla do jeskyně a začala kroužit okolo obvodu jeskyně. Lodě zároveň zpomalily a po chvíli zastavily ve vzduchu tak, že měli základnu obklíčenou. Všechny jumpery vysadily svou posádku a v lodi zůstali pouze piloti, co kryli útok ze vzduchu.

Ronon s Teal´cem jako první vyběhli ven a schovali se za jedním z balvanů. O pár vteřin později za nimi doběhl Pospíšil, Mitchell a Seabrook. Mladý Čech bez váhání opřel svou zbraň o balvan a podíval se optikou blíže na centrální stavbu, která byla ve středu osady.

„Stavba je u základů hlídaná, ale ve vrchu nejsou žádné balkóny, ani terasy,“ řekl po chvíli Jan a schoval se znovu za balvan.
„Dobrá tedy. Pokud je to nějaká anténa, tak bude mít ovládání ve spodu svojí konstrukce. Nějaké nápady?“ zeptal se Mitchell.
„Mohli bychom zaútočit z jedné strany a zajistit tak, že se nepřítel stáhne pryč jedním z tunelů. Menší ztráty na životech, než kdybychom je obklíčili,“ řekl Teal´c.
„Dobrý nápad. Budeme mít silnější útok z jedné strany,“ řekl Seabrook. Mitchell jen přikývl a chopil se vysílačky.
„Jumper čtyři, pět a šest, stáhněte se na naší pozici.“ rozkázal do vysílačky.

Tři jumpery opustili svou stávající pozici a přistáli mezi čtyřmi jumpery a vyplnili tak mezery mezi nimi. Útok z této strany byl nyní koncentrovanější, než celkový útok obklíčením.

„Tak dobrá, všichni útok a opatrně,“ řekl Mitchell a začal postupovat vpřed a přesto se stále kryl za balvany.
Vojáci se všichni tiše blížili k osadě a pak Mitchell vydal nový rozkaz.

„Všechny jumpery odmaskovat a zahájit útok drony, jakmile zničíte první domy, vtrhneme tam my a zatlačíme je.“

Sotva to dořekl, všech sedm antických lodí se odmaskovalo a vypustilo po dvou dronech. Žluté střely zničily okrajové domy a pouze střely, co vyletěly z Johnova jumperu, chvíli prolétávaly mezi domy, plašily obyvatelstvo a nakonec se zakously do budov.

Zmatení domorodci utíkali od rozbouraných budov a jenom pár vojáků utíkalo prozkoumat trosky. V tu chvíli těchto pár mužů padlo pod hlasitou palbou střelných zbraní. Jednotky vtrhli do města a stříleli po jakémkoliv odporu.

Domorodci zamířili na kraj osady a utíkali před útočníky a někteří i uskakovali před jumpery, které prováděli už pouze nálety, aby zastrašili domorodce.

Přibližně po deseti minutách bylo po všem. Po osadě se procházeli pouze vojáci z povrchu. Všichni vědci se scházeli okolo stavby a rozmisťovali svoje přístroje. Vojáci po podrobné prohlídce osady rozdělili obranu do dvou kruhů. Takzvaná bezpečná zóna, byla zóna, kde se pohybovali všichni vědci. Vnější perimetr byl označen žlutou zónou, po které vojáci rozmisťovali automatické kulomety. Jednalo se o kulomet, který měl v zásobě pět set střel protipancéřové munice a s detektorem pohybu. Tento kulomet střílel na vše, co měl před sebou.
Jakmile se tyto zbraně rozmístily, stáhli se vojáci do vnitřní zelené, bezpečné zóny.

„Perimetr zajištěn, pane. Podle známek života jsme jediní v této osadě,“ řekl poručík, zasalutoval a poté odešel pryč.
„Skvělé zprávy. Seabrooku, kontaktujte spojence, ať sem pošlou svoje jednotky. Jakmile tady skončíme, tak si město můžou proměnit na vojenské ležení,“ řekl Sheppard a poté se obrátil na mladého Pospíšila.
„Tak co to teda je?“ zeptal se.
„Původní předpoklad byl správný. Jedná se o subprostorový vysílač. Jeho dosah je přibližně stejný jako u lodí typu BC-304. Ovšem je několikrát větší a proto je primitivnější,“ řekl Jan.
„Ale toto není technologie těchto domorodců?“ zeptal se Sheppard.
„Ne to není, ale zachytávám slabou neškodnou radiaci, kterou vydávala i ta přilétající loď,“ pokračoval ve výkladu Jan.
„A vysíláme teďka nějaký signál?“ zajímal se John.
„Už ne. Podařilo se nám to vypnout, jde to poznat, protože i to energetické pole okolo ustalo. Ale právě se snažím proniknout do systému a zjistit, zda li se s námi někdo nechce spojit a případně, jak jsou daleko,“ informoval o svém počínání mladý Pospíšil.
„Dobrá, máme tři dny, než se dostaví loď. A zhruba den, než zprovozní dálkové senzory. Zkus to zprovoznit tak, ať nám to ten den senzory nahradí,“ nařídil Sheppard, Jan jen kývl a dal se znovu do práce.

O pár hodin později

„Sakra, lidičky máme průser,“ řekl Pospíšil hnedka potom, co zapípal počítač.
„Co se děje Pospíšile?“ zeptal se Mitchell, který byl poblíž.
„Podařilo se nám nějak zprovoznit tuto vysílačku. Jak rád bych tady měl zkušenější vědce, ale všichni dělají na tom křižníku,“ povzdechl si Jan.
„To vám věřím, ale proč máme průser?“ opakoval otázku Cameron.
„Máme tady sedm odezev. Z toho dvě jsou v pohybu a míří našim směrem,“ řekl Jan.
„Dobrá, jaký je čas příletu?“ zeptal se Sheppard, který se připojil do hovoru.
„První je dva dny a třináct hodin a druhý je tři dny a patnáct hodin,“ odpověděl Jan, ale poté ještě dodal, „samozřejmě to je odhad, tak tolerance je plus mínus pět hodin.“
„To neumíš počítat vzdálenost ku rychlosti?“ zeptal se jeden z vědců, který stál opodál.
„Umím, ale kdyby ses podíval na monitor, tak vidíš, že jejich rychlost hyperprostorem je proměnná a neustále kolísá,“ obhajoval se Jan.
„To ukazuje na nevyspělý hyperprostorový generátor,“ řekl Sheppard a vzápětí se všichni obrátili jedním směrem.

Ozvala se totiž palba několika automatických kulometů. Nepřítel poslal průzkumníky, aby obhlédl obranu a vůbec celkovou aktivitu v osadě.

„Jdu se tam podívat,“ řekl Mitchell docela znuděně.
„Počkej Camerone, pošlu tam pár dronů, třeba je to vyleká a dají nám pokoj,“ řekl Sheppard a šel k jumperu.
Vyslal tam tři drony, které vlítly do tunelu. V tom tichu šel zaslechnout i řev a křik. Za pár minut se vrátili drony jiným tunelem a John je nechal spadnout pár metrů od jumperu.

O den později

Jeden z vědců na povrchu planety zapojoval velké kabely do zařízení uprostřed majestátné budovy.

„Teďka už jenom zapojit generátor,“ řekl si pro sebe a přistoupil k zařízení v rohu místnosti. Byl to generátor asi dva metry dlouhý a metr široký a metr vysoký. Jako pohon se stále používal naquadah, ale do půl roku se mělo přistoupit na geotermální energii získávanou z magmatických kapes.

Vědec aktivoval generátor, a přistoupil ke svému počítači. V prvé řadě zkontroloval přísun energie, pak zda funguje hlavní senzor (cca dosahu jako má Atlantis), a nakonec jej aktivoval. Senzor přemostil rovnou do velícího centra a sám si usedl k honosnému ovládacímu panelu, aby si prohlédl okolní vesmír.

„Tak to jsme pěkně v prdeli,“ bylo to jediné, co řekl.

pěkné...

Mohu se zeptát v čem jsou udělané ty perfektní obrázky z 1 dílu 2 řady???

[Patas25]

Autodesk Inventor 2009.

[Patas25]

Tak je tu další díl, sice se mezi vydávání objevují větší prodlevy, ale znáte to. Škola.

Díl 4- V obležení

„Dvacet minut do jejich příletu,“ řekl muž na velitelském stanovišti.
„Dobrá, Pospíšile, jak vypadá náš štít?“ zeptal se generál O´Neill.
„Štít je v provozu, testy dopadly dobře a za deset minut jej aktivujeme,“ řekl Jan Pospíšil.
„Dobrá,“ řekl generál a poté ještě dodal, „Jane, pojďte bokem.“

Oba dva si stouply do rohu místnosti a generál spustil.
„Jane, váš otec je náš hlavní inženýr. Dost vás vychvaloval, a já bych se chtěl zeptat, jakou máte vlastně specializaci.“
„Studoval jsem na průmyslovce, poté jsem se dál zabýval informatikou, ale i novými zbraňovými technologiemi. Potom jsem se přihlásil k české armádě, kde jsem podstoupil výcvik na ostřelovače. Po výcviku se táta přimluvil a byl jsem převelen na Atlantis, ale tam jsem dorazil jako civilista,“ řekl ve zkratce Jan.
„No, dostal jsem dost pochval na vaši adresu. Plukovníci vás ocenili velice přínosným v aktivním boji, ale i za počítačem. Plukovník Sheppard říkal, že jste výborný střelec a máte pěknou hračku. Jak jste k ní vlastně přišel. Zbraň je americké výroby a tak divné, že jí máte i vy?“ řekl generál.
"To je díky mému otci. Po příchodu na Atlantis a zabydlení na Terra Pegasus, jsem se chtěl udržet ve formě a otec díky svým kontaktům mi sehnal Žanetku," popisoval Jan získání svého miláčka, "pak už jsem se s ní jen ve chvílích volna učil střílet, protože to bylo něco jiného, než na co jsem byl zvyklý, ale jak může plukovník Sheppard potvrdit, tak jsem to zvládnul výborně."
„Děkuji, pane.“
„Dobrá, tak bych vám chtěl něco oficiálně předat. I když jsme odříznutí, naše kultura zůstává a je to asi jediné, co nás dokáže udržet pohromadě,“ řekl generál.
„Nejsem si jistý, kam tím míříte,“ odpověděl Jan.

Generál nic neřekl a pouze mu předal krabičku a odešel pryč. Jan ji otevřel a oči se mu rozzářily.

O pár minut později
„Aktivuji generátor,“ řekl vědec ve velitelském centru. Zadal pokyn na počítači a vyslal tak signál po tlustém kabelu, který vedl pryč ze základny přímo do hlubokého a vyztuženého tunelu na druhé straně hor, severně od základny.

Pár kilometrů pod zemským povrchem se aktivoval geotermální generátor a začal získávat energii z nedaleké magmatické kapsy. Získaná energie šla dalším, tlustým kabelem přímo přes hory, jezerní hladinu až do rozvodny na Atlantis.

„Emitory dostávají energii, určuju formu štítu a zapínám,“ řekl ten samý vědec a aktivoval štít.

Emitory města starý štít, co zadržoval vodu, rozšířili pouze jedním směrem. Vědec předem aktivoval formu štítu tak, že se přebývající vodu mezi městem a břehem vytlačil na jezero, jehož hladina se zvedla o pár centimetrů. Po pár vteřinách se štít ustálil nad celou základnou, vchodem do podzemí a nad částí jezera.

„Přívod energie stabilní, štít stabilní, snad bychom to mohli přežít,“ řekl vědec.
„Doufám, že jejich zbraně nebudou dost účinné. Jestli příliš zatíží štít, bude potřeba více energie a pokud se tím zvýší tlak v magmatické komoře, když to nevydrží…“ začal spekulovat Jan.
„Právě proto jsme tu díru vyvrtali na druhé straně hor, tím se vyhneme lávovému proudu,“ řekl vědec.
„Já vím, byl to můj nápad,“ odpověděl Jan a díval se na monitory a tvářil se zamyšleně.

Nakonec k němu přistoupil generál, který mu po tichu vydal rozkaz. Jan kývl hlavou a zamířil pryč ke dveřím, kde se potkal se Sheppardem, který právě přicházel.

„Vidím správně?“ zeptal se John.
„Co?“ odpověděl Jan a poté se podíval na jeho pohled, a pak obrátil svůj zrak na svá ramena.
„Jo to, generál mě jmenoval desátníkem. Sám sem zvažoval vlastní vstup do americké armády, a generál mi hnedka dal hodnost,“ řekl na vysvětlenou Jan.
„Gratuluji. Zasloužíš si to, ale moc si na ty frčky nezvykej. Při tvém talentu a duchu budeš za chvíli i major,“ řekl Sheppard, plácl jej po zádech a šel dál dovnitř.

Sheppard si první všiml, že na jedné obrazovce běží odpočet, a zbývá pouhá minuta.

„Doktore, chtěl bych vědět, zda je křeslo na Atlantis funkční,“ zeptal se vědce.
„No musel bych tam přemostit energii, ale tento obvod ještě nebyl pověřen, tak nemůžu nic zaručit,“ řekl vědec.
„Dobrá, jdu ke křeslu, až se ozvu, zkuste mi tam dát nějakou energii,“ řekl Sheppard, poté se ještě obrátil na vojáka v rohu místnosti.
„Kdyby ta loď dělala nějaké neobvyklé manévry, informujte mě o tom vysílačkou,“ řekl Sheppard a poté vyběhl.

Generál, který doposud sledoval Shepparda, najednou vykřikl.
„Sakra pokud vím, sem tady generál já.“
„Pane?“ zeptal se Sheppard, který nakoukl do dveří.
„No běžte, ale chtěl jsem, aby tady bylo jasno,“ odpověděl generál a John se mu na to pouze zašklebil.

Zatím ve vesmíru
Otevřelo se hyperprostorové okno, jen pár vteřin po té, co odpočet skončil. Z okna vyskočila loď o velikosti Wraithského křižníku, která zamířila skrz soustavu k jediné planetě.









Ve velitelském centru těžební stanice
„Pane, my fakt nic neuděláme?“ zeptal se jeden z důstojníků.
„Ne kapitáne. Generál dal příkaz, abychom nereagovali. Tato loď je větší a silnější. Pouze v nejnutnějším případě odlákáme pozornost na sebe a dáme těm na planetě trochu času,“ řekl major, který velel stanici.

Ve vesmíru
Podsvětelné motory oné lodi byly mnohem výkonnější, než hyperprostorové. Tyto motory dokázaly udržet stabilní a dost vysokou rychlost.
Loď byla během dvou minut na orbitě planety a začala skenovat. Základnu objevili hnedka po chvíli, ale loď nejdříve skenovala celou planetu a až pak zaujali pozici nad samotnou základnou.

Velitelská místnost na základně
Generál seděl ve svém honosném křesle a s napětím pozoroval obrazovky, na kterých byla ona loď.
Na obrazovce loď začala měnit svou pozici, a začala se natáčet.

Vědec se už chystal něco říct, ale než se odhodlal, tak loď začala střílet. Všem bylo jasné, že se loď natáčela, aby mohla pálit ze všech šestnácti platforem.

„Tak dobrá, vyšlete letouny!“ rozkázal generál a voják u počítače vydal praktický rozkaz.

Najednou dvacet kluzáků vyletělo zpod štítů, a zamířily na oběžnou dráhu. Dalších sto osm letounů se najednou vyrojilo ze všech možných jeskyní a všechny letouny bez váhání namířily na orbitu.

V jedné ze stíhaček seděl Teal´c, který vedl letouny.

„Určitě budou mít štíty, ale první musíme vyřadit jejich zbraně! Snažte se!“ řekl Teal´c.

Jakmile letouny dosáhly orbity, zaútočily na loď. Letouny otravovaly loď jako mouchy krávu, dokud se loď nezačala bránit.
Měli pouze šestnáct platforem a všechny nyní změnily svůj cíl a začaly pálit po letounech.

„Sakra, na to že nemají sekundární zbraně, tak jejich primární jsou dost rychlé a celkem přesné,“ řekl do vysílačky Teal´c, zrovna když vedle něj vybouchl letoun.

Mezitím ve velitelské místnosti
„Zbývá sedmdesát dva letounů. Jejich štíty pod jejich náporem lehce kolísají, nejsilněji na zádi,“ řekl někdo u konzole.
„Ať se stíhači soustředí právě tam! Doktore, přepojte trochu energie Sheppardovi do křesla,“ rozkázal generál.
„Ano pane!“ řekli jednotně lidé a uposlechli rozkaz.

Generál poté začal skrz vysílačku mluvit s Pospíšilem.
„Desátníku, jak jste na tom?“ zeptal se.

Jan venku s několika vojáky natahoval jeden z dlouhých kabelů mezi Atlantis a generátorem u doku, který napájel dilatační pole.
„Ještě pár minut pane,“ řekl Jan a dál se věnoval práci.
Generál se pak ihned obrátil na obrazovku.

„Sakra, to za tu chvíli máme už jenom třicet dva kluzáků? Stáhněte je!“ rozkázal generál.

I přes to, že vydal rozkaz k ústupu, tak do atmosféry se úspěšně schovalo jen dvacet sedm stíhačů, kteří ihned našli úkryt buď pod štítem, nebo v ústí tunelu.

„Pane, přijímáme komunikaci,“ řekl jeden z důstojníků u počítače.
„Copak nám píšou?“ zeptal se generál.
„Je to v jazyce domorodců. Píšou něco ve smyslu, vzdejte se a vydejte nám vaši technologii,“ řekl důstojník.
„Asi si myslí, že jsou vyspělejší,“ řekl si pro sebe generál, a poté se obrátil na vědce.
„Dejte už sakra trochu šťávy Sheppardovi,“ rozkázal.

Vědec přesměroval asi deset procent energie ze štítů přímo do křesla.

„Křeslo je aktivní,“ ozvalo se z vysílačky.
„Palte!“ téměř zařval generál.

Sheppard se nemusel dvakrát pobízet. V téměř ten samý okamžik vystřelil z města pouhou dvacítku dronů. Zbraňový systém byl energeticky náročný, a nechtěl odebírat příliš mnoho energie. I jediný dron je sama o sobě silná zbraň.
Dvacítka žlutých střel vyletěla z atmosféry a bez váhání zamířily k lodi. Prvních pět dronů neprošlo štítem, ale zbylých patnáct si našlo cestu skrz a přímo do zbraňové platformy na přídi. John je pilotoval tak, ať drony nejdříve proletí několikrát lodí a až pak explodují. Jenže trup byl mnohem odolnější, než předpokládal a drony zničily pouze jednu platformu a dva drony, které explodovaly uvnitř trupu, naštěstí vyřadily energii ve přední části lodi a tak další přední platforma byla bez energie.

Johna to překvapilo, ale neváhal a vyslal další dvacítku dronů. Naváděl je znovu do atmosféry, když najednou energie v křesle vypadla a drony už nedoletěly. Místo toho ztratily svou rychlost a shořely v atmosféře.
„Co to sakra…“ začal Sheppard.
„Říkal jsem, že obvod není prověřený, je štěstí, že se povedl jeden výstřel!“ odpověděl ve vysílačce vědec.

Mezitím loď na orbitě zahájila opět palbu ze zbylých platforem.

„Jak je na tom štít?“ zeptal se generál?
„Prozatím drží, dokud bude energie, tak bude i štít,“ řekl vědec.

Sotva domluvil, dveře se otevřely a vešel Sheppard a za ním desátník Pospíšil.

„Desátníku, povedlo se?“ zeptal se generál.
„Připojeno, teďka musím napsat jeden program, aby to vůbec fungovalo,“ řekl Jan a vzal si vědce, ať mu pomůže.
„Nějaké jiné nápady, jak oplatit palbu?“ zeptal se osazenstva, ale dostalo se mu hrobového ticha.

O půl hodiny později
Útočnická loď najednou přestala pálit. Zastavili, protože jejich senzory zachytili zemětřesení v okolí základny. Pár vteřin na to se severně od základny objevil mohutný výbuch viditelný až z vesmíru. No vlastně jediné, co šlo vidět bylo mnoho popílku, který se vyrojil ze skoro každého tunelu a ani ne za minutu zahalil celou základnu.
Mimozemšťané ještě pár minut váhali a pak ještě vystřelili desítky střel do oblasti základny, než se jejich loď natočila zpět do normální polohy.

5 Střel odrazili jejich štíty ? Tak to jsi tu lod udělal silnější než anubisovu mateřskou lod . Podle seriálu i velmi vyspělé štíty nedokázali zadržet jedinou dronu. Až poslední verze asgardských štítu na odysee, dokázala bezproblému odrazit dronu.

Ale asgardi cheatovali, proto dostali taky pernamentní ban.

Jinak díl pěknej, ale dost krátkej, čekal jsem lepší reparaci po půl měsici čekání.

[Patas25]

Půl měsíci? sotva 10-11 dní... xD přeháníš

Dobrá časť, ale možno naozaj dosť krátka.
Možno sa polepšíš nabudúce.

Jestli se to takhle spožduje kvůli modelům, tak je můžeš dodat pozdějí jako storm a vydavat povídku bez obrázků. Už když si to vydaval s týdenim intervalem tak jsem ztrácel přehled o příběhu natož po dvouch týdnech.Se na to podiv takhle. V příběhu si vlastně napsal jen že přiletěla loď a rozjeli elektrárnu

Další hezká část,sice kratší,ale moc se těším na pokračování

[Patas25]

Co stím máte kratší? předchozí měla 3 A4 tota měla necelých 5t A4 + obrázky.. a to je kratší

Hodně slov. Ale když to tak vezmeš, tak jsme se nic nového nedozvěděli a po tak dlouhé době, by i 10 A4 nebyli dost.

NEČTÍ V PŘÍPADĚ: že vás pohoršují narážky na vaši osobu, nebo nedokáže snést pravdu o svém přirození.

Toto je spoiler!!!:

My co máme krátké penisy a krátké vagíny, potřebujem dlouhé povídky, aby jsme si kompenzovali naše dlouhé mindráky.