Stargate Vendetta III Epilog.

to se ti povedlo

[Patas25]

Teďka, kdo to napsal. Protože rigix by nikdy nenahrál proti sobě.

Dokážu být sebekritický. Obvzláště za účelem pochroumání morálky druhých .
Člověk s důvtipem se tomu zasměje, ale člověk který se v tom názoru ztotožní bude samozřejmě pohoršen

tak díl jako vždy paráda... loď hezká, těším se na náš křižník.. a jsem zvědavý jestli se později lidé vydají za znovudobytím Země, pokud nějaká existuje (nejsem si jist) jak dopadl konec úplně první série

[Patas25]

A přesně tak to má být. To nevím ani já.

takto ti pak musím říct, že takový lidi mám nejradši, já totiž taky nevím jak a co bude v dalším díle pokud to není na pokračování, konec mám sice ve své povídce již promyšlen, ale jak se k němu dostat, to už bude horší

[Patas25]

No já ten svůj konec vidím jako siulety, ale spousta detailu není dokreslená.

Tady nám to jiskří. Nechcete domluvit rande ?

Úplně skvělé Kdy bude další díl?.Nedočkavostí mi za chvilku práskne hlava

[Patas25]

Nejpozději zítra dopoledne. Musel jsem po vážném hovoru s jakopem upravit jeden model a tedka kvůli tomu musím trošku doopravit díl.

No, tak to se mám na co těšit

Patas25: Neříkal jsi že to tu bude dopoledne? Už je hodina po poledni...

[Patas25]

Kdo by to byl čekal, že mě tata vytáhne hnedka v osm do lesa.. tedka mám pauzu na jídlo.. ale dneska tady určitě bude.

[Patas25]

Díl 5- Zrozen z ohně


Ve velitelském centru stanice
„Proč nezavolali, ať odvedeme pozornost?“ zeptal se major.
„Ta palba na štít mohla rušit komunikaci. Než to stihli nějak obejít, tak bylo pozdě,“ řekl desátník.
„Měl jsem vydat pokyn sám a kašlat na rozkazy, tak bychom jim dali trochu času,“ řekl major.

„Pane, zachytávám komunikaci z planety. Je určená nepřátelské lodi. Jedná se o video signál doplněný jazykem domorodců,“ řekl desátník po chvíli.
„Ukažte.,“ řekl major a desátník provedl. Dvě obrazovky se změnily, na jedné se objevil text doplněný hlasem plukovníka Carterové.

„Tady plukovník Carterová z letectva spojených států. Jménem obyvatel této kolonie vás vyzývám, abyste okamžitě opustili naši soustavu, jinak budeme nuceni zakročit.“

Major napjatě pozoroval druhou obrazovku, kde se objevila odpověď.

„Neodletíme. Veškerý váš odpor byl marný. To vy byste se měli vzdát.“
„V tom vám nemůžu vyhovět,“ řekla Carterová.

Na můstku lodi

Tento můstek byl velice podobný jako na starých modelech BC-304. Carterová seděla na prostředním křesle, po její levici pilotoval Daniel a po pravici ovládal zbraně Pavel Pospíšil. Jediná novinka na můstku byly okna po celém obvodu můstku, sloužící zároveň jako obrazovky. Uprostřed můstku byly schodiště do nižšího patra a za schodištěm byl transportér.

„Kurz orbita. Zahajte palbu z energetických zbraní!“ vydala rozkaz Carterová.

Daniel mlčky provedl rozkaz. Z mračna popílku se najednou zvedl mohutný koráb, který okamžitě zamířil vzhůru, pryč od mračna. Jakmile Pospíšil zaměřil cíl, okamžitě vystřelil malou salvu z deseti energetických platforem. Světle zelené střely velmi rychle překonali vzdálenost a ani ne do dvou sekund narazili do štítů nepřátelské lodi.

„Jaký je jejich stav?“ zeptala se Carterová?
„Štíty mírně zakolísaly, rychlost střel je téměř extrémní, nulová šance vyhnutí,“ řekl Pospíšil.
„Palte plnou salvu!“ rozkázala Carterová.
„Se vší úctou plukovníku. Nemáme dostatek energie na plnou salvu,“ namítl inženýr.
„Pravda. Nastavte kurz k hvězdě, dobijeme si zásoby,“ řekla Carterová.

[img][./images/thumbs/obrzeksvysunutmmstkemza_1297525495.jpg]http://img573.imageshack.us/img573/3722/obrzeksvysunutmmstkemza.jpg[/img]

[img][./images/thumbs/obrzeksvysunutmmstkemza_1297525517.jpg]http://img109.imageshack.us/img109/3722/obrzeksvysunutmmstkemza.jpg[/img]

[img][./images/thumbs/obrzeksvysunutmmstkemza_1297525522.jpg]http://img828.imageshack.us/img828/3722/obrzeksvysunutmmstkemza.jpg[/img]

(Zasunutý můstek)

[img][./images/thumbs/zataenmstek_1297525529.jpg]http://img15.imageshack.us/img15/2074/zataenmstek.jpg[/img]

Daniel beze slov změnil kurz a přímo k místnímu slunci. Mezitím nepřátelská loď neváhala a opětovala palbu na novou loď.

Ve velitelském centru na základně
Generál s napětím pozoroval holografickou bitvu. Nový křižník právě opustil orbit a sem tam opětovali palbu z energetických zbraní. Nepřátelská loď střílela rytmicky na křižník a poté se dala do jejího pronásledování.

„Jak dlouho nám vydrží ten generátor?“ zeptal se generál.
„To s jistotou nevím. Ale teď když nenapájí dilatační pole je pouze připojen na štíty. Desátník Pospíšil udělal dobrou práci,“ řekl Zelenka, který před chvílí doběhl do místnosti.
„Proto je z něj desátník,“ řekl generál.

Nová loď letěla pořád směrem k hvězdě, ale mírně kličkovala, aby se vyhnula střelám z nepřátelské lodi.

Na můstku křižníku

„Skvělá práce Danieli, Pavle, jak jsme na tom s energií?“ zeptala se Carterová.
„Kondenzátory jsou na dvanácti procentech. Nyní bychom neměli používat zbraně. Musíme si udržet štíty ještě na pár zásahů, a nebylo by špatné je mít taky u slunce. I když většinu radiace odstíní samotný trup,“ odpověděl Pospíšil.
„Máme asi tři minuty, než budeme v dosahu přímé radiace,“ oznámil Daniel a dál se věnoval pilotování.
„Díky Danieli,“ odpověděla Sam a poté stiskla na svém křesle tlačítko interkomu.

„Tady plukovník Carterová. Vyhlašuji protokol tři! Veškerá posádka ihned do protiradioaktivních místností,“ rozkázala Sam.
Posádka se začala ihned stahovat do místností, které byly na každých patrech a to pokaždé v předu, ve středu a na zádi lodi. Tyto místnosti měli důkladnější odstínění, než samotný trup lodi poskytoval. Kdyby nějaký člověk zůstal na jiných místech paluby, tak by také přežil, ale hrozila by nemoc s ozáření, která by jej na několik měsíců vyřadila z aktivní služby.

Mezi odstíněné místnosti patřil také můstek, strojovna a náhradní řídící centrum. Můstek, který nebyl chráněný trupem, měl svůj vlastní sekundární štít, který nebyl napájen z primárního zdroje, nýbrž ze samostatného kondenzátoru.

„Vysunu můstek. Bude to nádherný pohled.“ řekla Sam a stiskla jedno z tlačítek na svém opěradle. Můstek najednou vyjel z trupu o pár metrů. Kamery se vypnuly a jejich obraz vystřídal skutečný pohled. Sklo, předtím než se vysunulo, tak se aktivovali sluneční filtry, aby lidé na můstku neoslepli ze světla.

Nepřátelská loď sledovala nový křižník až ke slunci, ale jakmile se křižník dostal na oběžnou dráhu slunce a namířil si to na jeho povrch, tak se nepřátelská loď zastavila a nehybně se vznášela v prázdnotách vesmíru.

„Nepřítel se zastavil a čeká,“ zařval poslední muž na můstku, který stal vzadu u holografické mapy sluneční soustavy.
„Zřejmě nechápou naše jednání,“ uvažoval inženýr.
„Danieli, odesílám data o slunci. Počítač předpoví malé erupce a vyhne se jim. Nastav bod výletu z atmosféry slunce,“ požádala ho Sam, která pomocí přídavného ovládání odeslala data.

Křižník převzal pilotování a oblétal slunce pár desítek metrů nad jeho povrchem. Na přídi se vysunul napáječ kondenzátorů, který sjel o sto metrů níže, až se z části ponořil do povrchu slunce.

[img][./images/thumbs/obrzekmstekanabjeonline_1297525534.jpg]http://img40.imageshack.us/img40/7314/obrzekmstekanabjeonline.jpg[/img]

V tu chvíli se veškeré přístroje a zařízení na palubě lodi hlasitě rozhučeli. Hlavní kondenzátory se okamžitě začaly dobíjet. Po pár minutách, když kapacita energie stoupla na maximum, se napáječ zasunul a loď pomalu začala vylétat z koróny, dokud nedosáhla výstupního místa. Zde loď náhle změnila směr přímo pryč od slunce. Po pár vteřinách se ovládání přepnulo zpátky k Danielovi, který ihned zacílil na nepřátelskou loď.

„Přestoupit na podsvětelnou rychlost typu dvě,“ vydala pokyn Sam.

Daniel přepnul na panelu před sebou jeden ukazatel na typ 2. Bylo to něco jako řazení u auta. Sotva Daniel přepnul, potvrdil volbu na svém joysticku v levé ruce a loď rapidně zrychlila. Ani ne do dvou minut byli opět na dostřel.

„Měli náskok a už jsme za nimi. Skvělá práce Danieli. Pavle, dvě salvy z energetických zbraní,“ vydala rozkaz Sam.

Pospíšil bez váhání poslechl. Všech padesát energetických zbraní se velmi rychle natočilo na cíl a vystřelilo. Střely ani ne do dvou sekund narazili do zadních štítů lodi.

„Skvělý zásah. Střely jsou opravdu rychlé! Druhou salvu,“ pochvalovala si Sam.

Pospíšil opět ani chvíli nezaváhal a vystřelil další salvu.

„Jejich štíty jsou okolo šedesáti procent,“ oznámil Pavel, který současný stav přečetl z jednoho monitoru.
„Dobrá. Nyní vyzkoušíme ty děla. Vystřelit vrchními platformami,“ rozkázala Sam.
„Doufal jsem, že to uslyším,“ usmál se Pospíšil a ihned uposlechl.

Sam nyní vstala a přešla až k čelnímu oknu. Podívala se doprava, kde uviděla velké dělo. Jakmile inženýr vydal akci k zacílení, tak se dělo zvedlo a natočilo. Mělo omezenou možnost pohybu, ale i tak se správně zacílilo. Pospíšil pak stiskl tlačítko a zbraň vypálila, stejně jako druhá, která byla na přídi lodi, jen trochu níže postavená.

Dvě žlutozelené plasmatické koule během pár vteřin překročili vesmírnou prázdnotu mezi loděmi a narazili do otáčející se nepřátelské lodi. K překvapení všech, nepřátelská loď přišla o štíty a na jejím trupu se objevili menší, sekundární exploze.
Na můstku pozemské lodi se již Sam chystala vydat další pokyn, když jí Pospíšil přeskočil a řekl.
„Nabíjejí zbraně!“

Sam už doslova měla na jazyku, vydat pokyn k úhybným manévrům, když loď explodovala a obří tlaková vlna se zastavila až o štíty křižníku.

Carterová odešla od okna a sedla si na velitelské křeslo. Na pravém opěradle nahmatala tlačítko lodního interkomu.

„Tady plukovník Carterová. Všichni se stavbou lodi odvedli skvělou práci, a celá posádka se v akci předvedla na výbornou. Nyní vyhlašuju pohotovostní stupeň tři,“ oznámila Carterová, a dala posádce trochu volnosti.
„Pavle, zbraně do offline stavu. Danieli, nastav kurz na orbitu,“ řekla Sam.
„Stav energie na 96%,“ ozvalo se z konce můstku.

Stav energie byl dost vysoký, ale to se dalo očekávat, protože loď neprošla pořádným bojem.

Sam se poté začala věnovat levému opěradlu. Odklopila koženou vrstvu a vytáhla si panel, který se s cvaknutím ustálil nad jejím klínem. Panel měl na sobě několik typických ovládacích prvků, a taky klávesnici. Sam stiskla něco na panelu a celé čelní okno zčernalo. Carterová se přes tamní menu spojila s planetou, a na čelním skle se objevila hlava generála, až příliš velká.

Jeden z vědců, který stál pár metrů za Carterovou se neovládl a řekl.

„Páni, na tom monitoru jdou vidět všechny vrásky,“ ale hnedka mu to došlo a opravil. „ všechny vlásky.“

Carterová se na něj otočila a okřikla ho.
„Bartowski.“
„Klid Sam. Já sám jsem někdy vtipálek, a on se oproti mě krotí,“ zastal se jej Jack a poté se začal bavit s Carterovou ohledně vlastností nové lodi.

Díly se mi jako vždy moc líbí.