Pro pokec, nebo vaše dotazy jsem vytvořila na Discordu skupinu, přidat se můžete zde: https://discord.gg/aZCahpwdZa

Obsah fóra FanArt Vaše povídky Dokončené povídky Stargate:Last Ancient - New Age, part 4

Stargate:Last Ancient - New Age, part 4


Odeslat nové téma Odpovědět na téma
mikuliska Uživatelský avatar
Staff Sergeant
Staff Sergeant

Příspěvky: 368
Bydliště: Havířov
Pohlaví: Neuvedeno

Odpovědět s citací
 
jojo moc fajn díl... zase jednou za čaas nějaký oddech.. i kdž, jak pro koho že? :D :D :D
I´m proud to be member of Sheppofilclub
Nejméně se bojí smrti ti,jejichž život má největší cenu.

MOJE POVÍDKA - Stargate: Pulverization zde
TEASER: „Mně už ty Vaše tajnosti nebaví! Každý normální člověk už by to řekl!“
„Já nejsem člověk, jasný!“

Mackenzie Uživatelský avatar
Command Chief Master Sergeant
Command Chief Master Sergeant

Příspěvky: 811
Bydliště: Atlantis, přechodně Ostrava
Pohlaví: Žena

Odpovědět s citací
 
na první stránce je změněn odkaz na povídky 1 - 149 v PDF a DOC... :)
tímto díky jakopovi :)

jakop Uživatelský avatar
Major
Major

Příspěvky: 1764
Bydliště: Osík u Litomyšle
Pohlaví: Muž
Odpovědět s citací
 
Mackenzie Klobouk dolů. To byla u tebe velká rychlost. PDF jsem ti posílal včera a dnes už je na fóru. To se u tebe jen tak nevidí. :twisted: :twisted: :twisted:
jakop
E-Mail - jakop@lit.cz
Skype - jakop_osik

sgcatlantis Uživatelský avatar
Second Lieutenant
Second Lieutenant

Příspěvky: 1149
Pohlaví: Neuvedeno

Mackenzie Uživatelský avatar
Command Chief Master Sergeant
Command Chief Master Sergeant

Příspěvky: 811
Bydliště: Atlantis, přechodně Ostrava
Pohlaví: Žena

Odpovědět s citací
 
Byl by, byl by.
A stál by? Stál by.
Ale ne, jako kolik? No, jako kolík. :)

Harmony

Na Atlantis byl jeden z dalších krásných dnů. Na obloze ani mráček, sluníčko svítilo, ptáčci… tam nebyli, jenom podplukovník John Sheppard už dlouhé minuty nemohl najít svoji přítelkyni. Prohledal snad všechny možné kouty Atlantis, kde si myslel, že by mohla být. Nikde ji nenašel. Smutně se vracel do pokoje. Když otevřel dveře, našel Mac sedět na balkóně. Vypadalo to, že ho neslyší. Potichoučku se k ní připlížil a dal jí pusu na tvář. Maličko povyskočila leknutím a překvapeně se na něho podívala. Vyndala si sluchátka a vypnula iPod.
„Lekla jsem se.“
„Všiml jsem si.“pousmál se a přeletěl očima nějaké katalogy a složky, které měla rozházené na zemi. „Co děláš?“
„Věř tomu, nebo ne,“pousmála se, „ale IOA uvolnila nějaké peníze.“
„To je vtip?“vydechl překvapeně.
„Ne.“zavrtěla hlavou s úsměvem.
„Někdo jim přisypal do jídla trávu?“
„No to nevím, ale rozpočet máme milion dolarů, který se musí rozdělit mezi vojáky, vědce a zdravotníky.“
„Milion?“vydechl John překvapeně. „No ty brďo. Co s tím?“
„Nové vybavení. Tak teď zjišťuju, co potřebujeme obměnit.“
„A na co jsi zatím přišla?“zajímal se a sedl si vedle ní. Vzal si k sobě misku s ovocem, kterou měla vedle sebe.
„Potřebujeme nutně nové vysílačky. Ty staré jsou na prd. Byli tak hodní a poslali mi i katalog. Vybrala jsem zatím nějaké Motoroly. Mají dosah 10 km.“
„To zní dobře.“přikývl.
„Jsou nejlepší. Dále uvažuju na nových P 90. Slyšela jsem hodně lidí, jak na ně nadává, že se čím dál častěji zasekávají.“
„A dál?“
„Dál? Dál už asi nic moc… 300 tisíc dolarů není moc peněz.“pokrčila rameny. „Uvažovala jsem třeba na noktovizorech. Alespoň několika, ale nevím, jak zbudou peníze. Třeba se vědci nebo doktoři uskromní a něco zbyde.“
„U vědců bych to ani nečekal. Rodney byl obklopený tlupou šprtů, kteří nutně něco potřebovali.“
„Hm. Těžko říct, jestli třeba Jennifer bude chtít nějaký zvláštní přístroj. Ale sedím tady několik hodin a uvažovala jsem, co by bylo nejlepší. Myslíš, že ty vysílačky jsou dobrý nápad?“zeptala se nejistě.
„Myslím, že jo.“pousmál se.
„Pak mě ještě napadly nové uniformy. Pouštní. Ty černé jsou v přírodě v pohodě, ale v poušti nebo podobném terénu jsou na dvě věci. Stejně jako na sněhu. Tak jsem myslela, že bychom mohli zažádat o nové. Včetně teda těch zimních zateplených.“zamračila se. „Ale zase mě tady brzdí rozpočet.“
„A zdálo se, že máme tolik peněz, co?“
„Jo. Ale tohle byla spíš jenom prémie. Abychom do toho mohli taky kecat. Nechám to pověsit na nástěnku, aby se každý k tomu mohl nějak vyjádřit. Pokud s tím nebude souhlasit většina lidí a budou mít pádný důvod, změním to.“povzdechla si. „Bolí mě záda.“
„Tak se posaď na postel.“pomohl jí na nohy. Odnesli zvenku všechny papíry a věci, které tam Mac měla. „Sára spí?“zeptal se.
„Jo, usnula hned po obědě.“přikývla a posadila se na postel.
„Tam kde vždycky?“zajímal se. Jenom přikývla. Zatlačil na bolavé místo. Mac jenom vyjekla. „Promiň, ale cítila jsi, jak to křuplo?“
„Až moc.“zaskučela. „Ale je to lepší. Díky.“pousmála se a maličko se protáhla.
„Co odměna?“
„Ale kuš. Za tohle?“
„Ano.“pousmál se. Mac ho políbila.
„Stačí?“ Jenom zakroutil hlavou a šťouchl ji na postel. „Ale no tak. Zase tolik si toho neudělal.“
„To je vybrání zpětně. Ještě za minule.“pousmál se a pomohl jí z trička.
„Co když se Sarah vzbudí?“
„Budeš muset být potichu.“ušklíbl se.
„Sprosťáku.“zavrčela.

„Plukovníku Blacková!“zavolal na ni Woolsey, když sbíhala se schodů k bráně. Okamžitě se zastavila a otočila se nazpátek.
„Ano?“
„Dostali jsme před chvílí zprávu od Mardoly…“
„Koho?“zamračila se.
„Je to sestra královny jedné z planet, se kterou dlouho obchodujeme.“vysvětlil jí John. V očích mu jenom jiskřilo.
„Aha.“hlesla. „No a co s ní?“
„Chtěla by s vámi mluvit. Teda s podplukovníkem Sheppardem, ale vzhledem k tomu, že jste v jednom týmu….“
„Jasně. No tak můžeš jít.“otočila se na Johna.
„Plukovníku, měli byste jít všichni. Jak mi bylo řečeno, jde o delikátní úkol.“
„Začínám se bát.“hlesl John, který si vzpomněl, co se dělo minule.
„Fajn.“pokrčila rameny. „Kdo ale pohlídá Sarah?“
„Klidně já.“nabídl se Richard.
„Díky. V tom případě to jdu oznámit i zbytku týmu a za chvilku vyrážíme.“povzdechla si Mac.

„Mardolo, rád vás znovu vidím.“usmál se zářivě John, jakmile dorazili do hradu a uvítala je mladá žena. Mac se maličko zamračila, když viděla pohled svého přítele. „Dovol, abych ti představil moji přítelkyni Mac Blackovou.“pousmál se.
„Těší mě.“pousmála se Mac a stiskla druhé ženě ruku.
„Mě také. Hodně mi o vás vyprávěli. Pozvala jsem vás zde, protože máte s podobnou akcí zkušenosti.“
„O co jde?“zajímal se Rodney.
„Harmony dosáhla věku dospělosti. V naší vesnici je zvykem, že se při tomto vykonává určitá cesta. Skrz les a rokliny.“
„Zase doprovod.“zakňoural McKay.
„Škoda.“zamračil se George.
„Uděláte to pro mě?“zeptala se Mardola.
„Samozřejmě.“přikývl John.
„Ano?“povytáhla obočí Mac.
„Jistě. Bude to jenom pohodová procházka.“pohladil ji po zádech.
„Fajn. Kdy vyrážíme?“pokrčila rameny.
„Pokud možno, tak hned ráno. Můžete přespat v komnatách.“usmála se a pokynula rukou. Dva strážní okamžitě přiběhli a odvedli je do komnat.

„Harmony.“přikývl John, jakmile po schodech scházela mladá dívka.
„Johne, jsem ráda, že tě zase vidím.“pousmála se a odeslala pryč dva strážné. „Rodney. A vás dva ještě neznám.“
„Plukovník Blacková a podplukovník Winterson.“představil je John.
„Těší mě.“pousmála se Harmony.
„Veličenstvo.“přikývl George. Mac jenom kývla hlavou.
„Můžeme vyrazit?“zeptal se John.
„Samozřejmě.“usmála se.

Jakmile dorazili do lesa, Harmony vytáhla z pod kabátu nějaký kus stočeného pergamenu a rozmotala ho.
„Podle plánku bychom měli jít tudy.“ukázala do hustého křoví.
„Vypadá to, jako ta mapka minule.“poznamenal John a koukal jí přes rameno.
„Je podobná.“přikývla Harmony a rozešla se do křoví.
„Ostružiny.“prskla Mac, když jí maličké ostny po několikáté zachytili uniformu.
„Jsou zdravé.“namítla dívka.
„Ano, ale ne, když jimi projdeš.“zavrčela. Harmony jenom pokrčila rameny a prodírala se dál. Jakmile úspěšně prošli křovím, ocitli se na okraji hlubokého srázu.
„Doufám, že nevládneš stejně, jako vedeš.“ušklíbla se Mac.
„Je to na mapě.“ohradila se.
„Áha.“
„Ukaž.“pobídl Harmony John a vzal si od ní mapu. Chviličku s ní otáčel. „Má pravdu.“řekl, když našel správnou stranu. „Má to tak být.“
„A má někdo tak dlouhé lano?“opáčila Mac, která evidentně neměla dneska náladu.
„Máme deset metrů. Tohle má tak patnáct.“koukl dolů George. „Svážeme dvě.“navrhl a sundal si z ramenou batoh.
„Není jiná cesta?“zajímala se Mac nervózně. Pořád si živě pamatovala, co se stalo minule.
„Není.“zavrtěla hlavou Harmony.
„Dotaz? Podstupují to i jiné děti…jiní dospívající z tvé vesnice?“zeptala se. Harmony přikývla. „Tak jak se tudy dostanou?“
„Je to všeobecně známo.“
„Tak proč sis to lano nevzala?“opáčila Mac.
„Nech toho.“zavrčel John. „Polezeš první.“řekl jí. Lano navázali na široký kmen jednoho ze stromů, který byl na okraji. Mac slanila dolů. Jakmile se dotkla znova země, oddechla si. Za ní slezl Rodney. John právě vysvětloval Harmony, co má dělat. Mac to ze spodu jenom pozorovala. Harmony jenom mávla rukou a chytla se provazu.
„Opatrně!“křikl ještě John.
„Nedělám to poprvé.“odbyla ho dívka. Sjela pár kroků, ale pak se skála vydrolila a jí podklouzla noha.
„Mac!“zakřičel Sheppard, když viděl, jak Harmony padá. Mackenzie jenom zvedla hlavu a tělo se okamžitě zastavilo. Jemně ji spustila na zem. Věnovala jí jeden naštvaný pohled. Za pár minut se dole ocitl i John s Georgem.
„Jsi v pořádku?“vyhrkl Sheppard.
„Samozřejmě.“přikývla. „Děkuji.“otočila se na Mac. Ta jenom zabručela a zamračila se ještě víc. Dalších několik hodin a kilometrů probíhalo v klidu. Cesta vedla většinou po vyšlapané pěšině nebo zelené trávou porostlé louce. Harmony se bavila s Georgem a Rodneym a Mac s Johnem šli vzadu. Slunce začalo pomalu zacházet, tak se rozhodli, že se na noc utáboří na konci louky. To místo bylo kryté ze tří stran lesem, takže jim na hlídání zbývala jenom jedna strana.
„Musíme jít v noci, nebo to nestihneme včas.“trvala na svém Harmony.
„Tos minule říkala taky.“mávl rukou Rodney. „A stihli jsme to. Naprosto v pohodě.“
„Ale…“
„Hele, královno, je dost pozdě, nechceš si zalézt do stanu a spát?“otočila se na ni Mac. „Chápu, že jsi královna, ale co kdyby sis trošičku odpočinula. To kralování musí být náročné.“
„Prosím?“zavrčela.
„Odpočiň si. Zítra půjdeme ještě hodně dlouho.“poradila jí. Harmony se zamračila, ale poslechla a vlezla do jednoho ze stanů.
„Ten, kdo bude hlídat, bude hlídat i ji, ano? Nerada bych ji pak někde naháněla.“povzdechla si Mac a sklonila se do batohu. „Kde je lékárnička?“
„U mě.“hodil po ní balíček John. Mac jenom přikývla a vzala si nějaké dva prášky, které zapila vodou. Pak se šla posadit kousek dál od všeho dění a objala si rukama kolena.
„Je ti něco?“staral se Sheppard a sedl si vedle ní.
„To přejde.“mávla rukou.
„Mac…“
„Nic to není.“podívala se na něho a vzala jeho hlavu do dlaní a dala mu pusu na nos. „Jenom mi je zima.“
„Chceš bundu?“
„Ne, to by mi pak zas bylo horko. Je to složité.“
„Chceš, abych tu s tebou zůstal?“
„Ne, to je dobrý. Běž spát. Já si beru první hlídku, tak to pak rozchodím.“mávla rukou.
„Nějaká aktivní, ne?“
„Je to praktické. Když si vezmu hlídku na hodinu a půl teď, tak zbytek noci nerušeně prospím. Většinou si brávám buď na začátku, anebo když je někdo rychlejší, tak na konci.“
„To mě nenapadlo.“vydechl.
„No vidíš.“
„Právě že nevidím.“rozesmál se a dal jí pusu. „Tak pak přijď.“
„To si piš. Zatím dobrou.“

Ráno se ztichlou přírodou ozval zvuk, který tam rozhodně nepatřil.
„Co to je?“zamručela rozespale Mac a otočila se na záda.
„Netuším.“zavrčel Sheppard. Zvenku se ozývaly zvuky, jako by někdo třískal o sebe dvěma kovovými věcmi.
„Zbláznila ses?“zakřičel někdo. Mac si na sebe natáhla bundu a vylezla ven. Winterson se právě hnal k Harmony, která v ruce držela dva hrnce a mlátila jedním do druhého.
„Přeskočilo ti. Máme ještě dvě hodiny!“prskla Mac a přitáhla si bundu těsněji.
„Musíme vyrazit!“řekla s úsměvem Harmony.
„To jsme v klidu mohli jít i přes noc. Jestli sis totiž nevšimla, je pořád tma a důvod, proč jsme jít přes noc nechtěli, byla právě tma. Neznáme to tady a nevíme, kam můžeme šlápnout!“ zavrčela Mac.
„Ale já to tady znám.“namítla.
„Tak to mě fakt utěšilo.“ušklíbla se. „Sbalte pomalu stany a vyrážíme. Hlavně nespěchejte.“ křikla Mac, když se podívala na východ, kde začalo svítat. Harmony se škodolibě usmála a začala si skládat věci do batůžku. Mackenzie si povzdechla a šla sesbírat a sbalit rozházené věci. Harmony se motala kolem Johna a pořád se mu pletla pod nohy. Mac to jenom naštvaně pozorovala.
„Chceš pomoct?“zeptal se John, který se za ní nečekaně objevil. Překvapeně zvedla oči.
„Ani ne. Zvládnu to. Dík.“odpověděla.
„Já myslím, že potřebuješ pomoct.“pronesl významně a mrkl na ni.
„Ale copak? Královnička ti leze na nervy?“ušklíbla se.
„Co blbneš?“
„Promiň. Ale ona…“
„Ona je patnáctiletá puberťačka, Mac.“dopověděl za ni, ale pak se na ni zkoumavě zadíval. „Ty žárlíš!“vyjekl pobaveně.
„Ne, to ne…“vyhrkla.
„Ale jo!“rozesmál se. Mac jenom zčervenala a nejistě přešlápla.
„No dobře.“špitla.
„Ale no tak.“pousmál se a objal ji. „Nevyměnil bych tě za nic na světě.“ Dal jí pusu na čelo.
„Hm. No nic, tak to jdem dobalit.“odtáhla se od něho. Přikývl a sbalil stan. Jakmile Harmony procházela kolem Mac, ta na ni jenom zavrčela.
„Jestli se na něho budeš dívat jinak, než jako na svého strážce a jestli se ho dotkneš tak, že to budu považovat za přehnané, zastřelím tě. A je mi jedno, jestli jsi královna, rozumíš?“ Harmony neodpověděla a pokračovala dál. Když konečně dobalili věci a vydali se na cestu, slunce už bylo nad obzorem.
„Nikdy jsi neviděla sluníčko?“uchechtl se Rodney.
„No to jo, ale většinou východy nestíhám.“usmála se Mac a dál pozorovala rychle rostoucí oranžový kotouč. Rozešli se po zbytku louky a za pár minut vešli do lesa.
„Co se stane, až dojdeme do cíle?“zajímal se George.
„Musím přinést jednu květinu jako důkaz.“odpověděla Harmony.
„To jdeme pro nějaký plevel?“zakňučel Rodney.
„Není to plevel.“ohradila se dívka.
„Jasně.“pokýval konejšivě hlavou Winterson a přeskočil kmen. Do oběda ušli další kus cesty. Na jednom plácku si chviličku dali oddech. John si musel odskočit. Mac mu mezitím z batohu vzala jednu z tyčinek a zakousla se do ní.
„Mohla bys to prosím chviličku podržet?“zeptala se Mac Harmony. Ta jenom přikývla a vzala si od ní skoro snězenou tyčinku. Mac si dřepla a začala si zavazovat botu. Sheppard se právě vrátil a zahrabal v batohu.
„Hm…to je divné.“zamručel a prohledával kapsy. Pak se rozhlédl kolem. „Harmony!“vyjekl, když uviděl, jak drží v ruce jeho tyčinku.
„To já ne!“vyhrkla. „To si ona vzala!“ukázala na Mac.
„Já?“podivila se Mackenzie. „Já ty tyčinky nejím.“odpověděla nevinně. Harmony po ní vrhla jeden vražedný pohled.
„Harmony, nemůžeš jíst druhým lidem jejich oběd!“zaprskal John.
„Ale já…“
„Pro tentokrát ti to odpustím, ale příště to nedělej.“zavrčel. Rodney a George zadržovali smích. Harmony se na něho zlostně podívala a tyčinku hodila pryč. Pak odešla a sedla si ke všem zády.
„Dám ti svoji, chceš?“nabídla mu Mac s potutleným úsměvem.
„Co je?“
„Nic.“usmála se a hodila po něm svoji tyčinku.
„Budeš mít hlad.“
„Nebudu.“usmála se. „Už jsem jedla.“mrkla na něho a odešla k Georgovi a Rodneymu.
„Víš, že tohle mi udělala při našem prvním setkání.“usmál se Rodney.
„Nejenom ona dokáže být mrcha.“pousmála se Mac.
„To víme.“uchechtl se George. Mac se jenom zašklebila. Za pár minut vyrazili dál. K večeru konečně došli na místo, kde mapa končila.
„Tady je.“rozzářila se Harmony a sehnula se pro jednu květinu, která měla fialovorůžovou barvu.
„Pro to jsme tady šli?“vydechl Rodney nevěřícně.
„Ano.“odpověděla Harmony a květinu schovala k mapě. „Jdeme zpátky.“zavelela. Její doprovod si jenom povzdechl a vydal se zpátky za ní.
„Přišla si.“rozzářil se John, když se vrátili na Atlantis. Jako každou sobotu se společně s několika dalšími lidmi díval na nahrané zápasy. Mac se zarazila ve dveřích. „Sedej!“pobídl ji. Poslechla a posadila se mezi něho a George.
„Co na tom vidíte?“nechápavě zakroutila hlavou a sledovala, jak se jeden hráč amerického fotbalu snaží protlačit mezi protihráči, kteří se na něho vrhli. Kluci okolo ní se rozesmáli. John ji vzal kolem ramen a nabídl ji popkorn.
„Ženská!“zakřičel někdo zezadu.
„On to tak nemyslel.“dal jí pusu John.
„Jasně.“protočila oči a dál sledoval televizi. „To sis nemohl nahrát Simpsony?“
„Nemohl. Tohle je finále.“usmál se. Mac si položila hlavu na jeho rameno.

„Potichu, podplukovníku.“zašeptal John a opatrně Mac položil na gauč.
„Nechápu, jak mohla usnout. Taková událost a ona to prospí.“zavrtěl hlavou George. Sheppard jenom pokrčil rameny a dal jí pod hlavu malý polštářek a přikryl ji dekou.
„Jdeme.“pobídl Wintersona. Potichoučku zavřel dveře místnosti a nechal svoji přítelkyni spát.



tak snad se vám tenhle oddechovější díl líbil a příště bude už něco akčnějšího..teda myslím :D
a bude zase za týden
jinak doufám, že jste taky neměli tak "skvělý" týden jako já :wall: ... něco ve smyslu, že se všichni profesoří zbláznili a chtějí po nás známky :wall:

Jo a ještě na něco jsem zapomněla :) :
Chtěla bych poděkovat všem, kteří tuhle povídku zatím nominovali :) :yes:
Naposledy upravil Mackenzie dne 08.1.2010 18:06:16, celkově upraveno 1

NewAsgard Uživatelský avatar
Second Lieutenant
Second Lieutenant

Příspěvky: 1052
Bydliště: Moje mateřská loď.
Pohlaví: Neuvedeno
Odpovědět s citací
 
Bohužel měli. :evil:
Jinak, je to dobrá povídka (teda nečetl sem všechny díly )
Obrázek
Povídka První hrozba
Pokud tě štve, že zrušili SGU, hoď si tohle pod podpisu.

"If I must tear you apart Shepard, I will." - Harbinger (Mass Effect 2)

jakop Uživatelský avatar
Major
Major

Příspěvky: 1764
Bydliště: Osík u Litomyšle
Pohlaví: Muž
Odpovědět s citací
 
NewAsgard Se ti ani nedivím. PDF má teď už 933 stran A4 povídek :-) (z toho je 1 titulní a 4 s obsahem)

EDIT:
Mackenzie Moc dobrý díl. Docela jsem se zasmál, když obědvali :D
jakop
E-Mail - jakop@lit.cz
Skype - jakop_osik

mikuliska Uživatelský avatar
Staff Sergeant
Staff Sergeant

Příspěvky: 368
Bydliště: Havířov
Pohlaví: Neuvedeno

Odpovědět s citací
 
Fajn oddechovka :)

Mackenzie: Tento týden.. až převelice hektický :wall: Nejlepší reakci na to měla moje kámoška když řekla "nejnáročněější týden v tomhle roce" a pak jí došlo, že je to teprve první týden v tomhle roce :D
I´m proud to be member of Sheppofilclub
Nejméně se bojí smrti ti,jejichž život má největší cenu.

MOJE POVÍDKA - Stargate: Pulverization zde
TEASER: „Mně už ty Vaše tajnosti nebaví! Každý normální člověk už by to řekl!“
„Já nejsem člověk, jasný!“

Mackenzie Uživatelský avatar
Command Chief Master Sergeant
Command Chief Master Sergeant

Příspěvky: 811
Bydliště: Atlantis, přechodně Ostrava
Pohlaví: Žena

Odpovědět s citací
 
tak a přidávám další díl :)

Janusova archa, part 1

„Nebude to fungovat.“zabručel John a přešlápl uprostřed pokoje z nohy na nohu.
„No tak, Johne. Máš v sobě taky kus Antika. Jenom to zkusíme. Nic víc. Přísahám.“usmála se, zezadu ho objala a rukama mu přejela přes hruď. Jenom se zachvěl.
„Přestaň.“vydechl. Mac se jenom pobaveně usmála.
„Úplně se uvolni.“zašeptala mu do ucha.
„To jde dost těžko, když…jsi tady.“zamručel a snažil se pravidelně dýchat.
„Ale…“zavrněla a prstem mu přejela přes obrys hrudní kosti.
„Tak a dost!“zavrčel, prudce se k ní otočil a chytl ji za ruce. „Buď toho okamžitě necháš a přejdeš k tomu, k čemu jsi chtěla, anebo…“
„Anebo?“chtěla vědět a na tváři jí hrál šibalský úsměv.
„Anebo se neudržím.“zašeptal a maličko se k ní přiblížil.
„Dobře.“přikývla a otočila ho zpátky. Znova ho objala. Jednou rukou mu sjela až k boku a druhou chytla jemně jeho pravou ruku do svojí dlaně.
„Ty to snad děláš schválně!“napůl zavrčel a napůl vydechl. Uslyšel jenom tiché uchechtnutí. Mac mu zvedla pravou ruku asi do půlky jeho těla.
„Uvolni se, vydechni a nadechni se.“šeptala. „Zavři oči. Nemysli absolutně na nic.“
„To se dělá těžko, když jsi u mě.“zamručel. Pousmála se.
„Soustřeď se na to, že chceš, aby se ti v ruce vytvořil maličký plamínek.“zašeptala znova a obrátila mu ruku dlaní vzhůru.
„Nic se neděje.“řekl potichu.
„Ale ano, děje.“přikývla a v jeho ruce se objevil plamen. Sheppard překvapeně vyjekl.
„To je dokonalé.“ Sledoval oheň. „Vůbec nepálí.“poznamenal a přejel nad ním druhou rukou.
„Ale mohl by.“řekla potichu a v tu chvíli John sykl bolestí.
„Teď se úplně uvolni a na nic nemysli.“zašeptala a sama zavřela oči. Cítila, jak se zachvěl. Poprvé za několik měsíců stáhla okolo své mysli zábrany, které ji chránily. Našla Johnovu mysl a jako by se do ní ponořila. V tu chvíli měli oba pocit, jako by byli jedno tělo. Mackenzie našla někde hodně hluboko v Johnově části mozku přesně tu část, kterou ona potřebovala pro používání svých schopností. Stálo jí to více soustředění než u sebe, ale nakonec se v jeho dlani objevil jeho vlastní oheň. Cítila jeho překvapení jako by bylo její vlastní. Musela se pousmát. Pak se pomaličku stáhla a sledovala, jak se ještě chviličku snaží ten plamen udržet.
„Bylo to…“vydechl, jakmile plamen zhasl. „Neuvěřitelné.“
„No, aspoň víme, že to tam někde je.“pousmála se.
„No to ano.“přikývl a otočil si ji k sobě. Políbil ji a jemně ji strčil na postel. „Musíš být unavená.“řekl. Mac se usmála.
„Vysílačka vypnutá?“zajímala se.
„Už ano.“přikývl a vyndal si ji z ucha. Přejel rukou přes nějaký panel na nočním stolku a lampičky trošku potemněly. V místnosti se zešeřilo.
„Dneska romantika?“povytáhla obočí Mac.
„Jenom ty jahody jsme snědli včera.“podotkl.
„Drobný detail.“mávla rukou a nechala ho, aby ji přetočil na záda.

„Plukovníku!“zavolal na ni Woolsey. Mac se otočila a počkala, až ji dojde.
„Ahooj.“pozdravila Sára.
„Ahoj, princezno.“pousmál se Richard a pohladil ji po hlavě.
„Jdete na snídani?“zajímala se Mac.
„Ano. Ale jen na takovou rychlou. Pomaličku zase přestávám stíhat papírování.“povzdechl si. Za pár minut dorazili do jídelny, kde to jako vždy při snídani vonělo. Zamířili okamžitě ke stolům s jídlem.
„Tak co si dneska dáš?“zeptala se Mac Sarah a vzala ji do náručí, aby lépe viděla. Sára chvilinku přejížděla očima hory jídla. Mac s Woolseym si mezitím nandali na talíře snídani.
„Toto!“ukázala nakonec na koblížek politý čokoládou. Vyfasovala svůj talířek a na něho jeden koblížek. Pak jí Mac do hrníčku se žirafkou nalila mlíko a všichni tři zamířili ke stolu. Woolsey zamyšleně hleděl na svoji opečenou slaninu a vaječinu a strkal do nich vidličkou. Mac se s chutí zakousla do čerstvě upečeného švestkového koláče a zapila to kakaem.
„Nechápu,“řekla a polkla, „jak vy chlapi můžete sníst na snídani tohle.“trhla rukou ke slanině. „Mě by to nejspíš zabilo.“
„Zkuste týden snídat se Sheppardem, Lornem a Wintersonem a nic jiného vám nezbude. Dříve jsem jedl na snídani müsli s mlékem, ale tohle taky není k zahození.“pokrčil rameny a ukrojil si kus slaniny, přidal na ni vaječinu a to všechno si naložil na chleba. „Víte, plukovníku, původně jsem s vámi chtěl o něčem mluvit.“
„A už to leze.“povzdechla si a maličko hořce se pousmála.
„Vím, že máte volno a nemáte ani službu, ale tým kapitána Tranga uvízl na jedné z planet a nemůže se dostat zpátky. Už jsme vyslali tým. Ale právě na dnešek na odpoledne byla naplánovaná akce měsíc dopředu a potřebuju, aby to někdo vzal za Tranga.“
„Vědce ne, prosím.“zakňučela. „Udělám cokoliv, ale vědeckou misi opravdu ne. Tenhle týden to bylo už 2x. Pane Woolsey, prosím.“
„Nemáme nikoho jiného. Potřebujeme k tomu dva týmy. Tým podplukovníka Lorna zůstává, ale potřebuju náhradní.“
„Co za to?“zamračila se. „Mám už odslouženo.“
„Plukovníku, nechtějte, abych vám to dal rozkazem.“zavrčel.
„Fajn.“odsekla. “Kdy odcházíme?“zeptala se. „Pane.“dodala.
„Za pár hodin. Oznamte to svému týmu a já to řeknu Lornovi.“
„Dobrá.“přikývla chladně. V tichosti dojedli.

„To děláte schválně?!“zavrčel George a vztekle praštil do pytle v tělocvičně.
„Vypadám na to?“opáčila Mac a pytel mu přidržela.
„Proč zase my?“zeptal se naštvaně.
„Protože jsme nejlepší?“usmála se.
„Hlídat vědce zvládne i průměrně inteligentní osel!“odsekl.
„Slyšela jsem, že v Austrálii hlídají ovčí stáda alpaky. Můžem si jich pár pořídit.“pousmála se. „Tak si tam jenom sedneme a budeme sedět. Něco si zahrajeme, popovídáme si. Můžu vzít něco na zub.“
„Chápu, že vaše mateřské pudy jsou hodně silné, ale myslím, že salám na bagetu si zvládnu připlesknout sám.“
„Dobře. Byl to jenom návrh.“pokrčila rameny. „Podplukovníku, já za to fakt nemůžu, ale za hodinu vás chci u brány.“dodala a odešla.

„Kdo hlídá Sáru?“zajímal se John a sedl si na schody u brány.
„Jenny.“odpověděla Mac a připnula si k vestě zbraň.
„Plukovníku.“přikývl Evan, když se se svým týmem přihnal k bráně jako velká voda.
„Podplukovníku.“opětovala mu pozdrav. „Kde máme ty naše vědátory?“
„Když jsem je naposledy viděl, tak vyráželi na cestu.“
„Takže tak za půl hodiny tady budou.“povzdechl si Winterson.
„Řekl jsem ti, že to sebou vzít nemůžeme!“slyšeli někoho z dálky.
„Proč ne?“ozval se druhý hlas.
„Protože to je moc těžké, neforemné a je nám to naprosto na nic.“zavrčel mužský hlas a mezi dveřmi se objevil Rodney.
„Ale…“
„Vítejte, pánové na naší malé skromné cestě za poznáním.“zahulákal Lorne, aby zastavil začínající hádku. Mac se jenom pousmála a zapnula si vestu.
„Můžu adresu?“křikl Chuck.
„Ještě moment.“zavolal jeden z doktorů. „Musím zkontrolovat vybavení.“řekl a nahrnul se k MALPovi.
„Proboha, vždyť jste to kontroloval už dvakrát.“zavrčel Evan netrpělivě. „Jdeme.“
„Ale…“namítl a přejel pohledem po dalších vědcích, jako by u nich hledal oporu. Nikdo ale neřekl ani slovo.
„Tak pohyb.“pobídl je podplukovníku.
„Plukovníku!“křikl Woolsey z ochozu. Mac zvedla hlavu. „Nezapomněla jste na něco?“
„Pane?“zamračila se a marně si snažila vzpomenout. Nakonec zakroutila hlavou.
„Vlasy. Do copku!“připomněl jí. „Předpis!“
„Aha.“mávla rukou a vytáhla z kapsy gumičku, kterou si stáhla vlasy. „Ještě něco? Nebo si mám přeleštit i boty?“
„To je vše.“zamračil se. Mac jenom přikývla a i se zbytkem prošla na zatím neznámou planetu.

„Tohle je krutě nefér.“zaskučela Mac a prohnula se v pase, aby si protáhla záda. Zakřupalo v nich. Poodstoupila od postaveného stanu. „Mám talent.“zhodnotila svoje dílo. „Ale ty vědce bychom to taky měli naučit.“zamručela.
„Máš to nakřivo.“podotkl John a sehnul se k jedné z tyček, kterou předělal do jiné polohy.
„Jsem holka, nedokážu to tak ohnout.“zabručela. „Kde jsou vědci?“rozhlédla se.
„Kopkají si v zemi.“pousmál se. „Ne, teď vážně. Kousek odsud jsou ruiny, které objevila sonda, tak je chtějí prozkoumat. Nás požádali o pěší průzkum.“
„Tak to jdeme projít, ne?“mrkla na něho.
„Plukovníku, madam!“zavolal na ni Lorne. Ohlédla se. Šel k ní i s Georgem.
„Copak, podplukovníku?“
„Vědci vám vzkazují, že budou potřebovat svítilny, protože za chvilku bude tma.“
„Vypadám jako velkosklad?“opáčila. „Jakmile se setmí, tak všichni budou v táboře.“řekla nekompromisně. „Nehodlám je pak nahánět po všech čertech.“
„Vyřídím, madam.“přikývl Swanson, který přišel chvilku po obou podplukovnících.
„A co my?“povzdechl si John. Mac se na něho jenom podívala, ale potom rychle a skoro jako by stydlivě sklopila oči. Rukou si zajela za krk, a když ji vracela zpátky, tak cestou přibrala i pár pramínků vlasů, které si obmotala okolo prstu, se kterým sjela dolů, až jí na konečcích zůstala malá lokna, která se za moment narovnala. Znova se na něho stydlivě podívala. „Asi...“polkl, „asi bychom měli jít prověřit…a zabezpečit okolí.“dostal ze sebe.
„To bychom měli.“přidala se k němu okamžitě Mac.
„Jo, jo. Měli byste.“přikývl se šibalským výrazem v očích George a vyměnil si jeden rychlý pohled s Evanem, kterému cukaly koutky.
„Do tmy jsme zpátky.“oznámila jim Mac.
„Jen aby.“uchechtl se Winterson.
„Prosím?“otočila se.
„Nic.“odpověděl s andělskou tváří. „Vsázím dvacku, že se nevrátí do tmy.“otočil se k Lornovi.
„Deset na to, že jo.“oplatil mu to a natáhl k němu ruku. George ji stiskl.

John s Mac se vnořili do lesa. Slunce začalo zapadat, a tak se v hustě porostlém lese začalo stmívat rychleji, než okolo něj. Jakmile byli dost daleko od tábora a veškeré lidské populace, Sheppard chňapl Mac za ruku, prudce ji otočil a přitáhl si ji k sobě. Nosy se téměř dotýkali.
„Co to mělo znamenat?“zavrčel.
„Nevím, co myslíš?“odpověděla nevinně a maličko na něho zamrkala.
„Nech toho. To jste se s Jennifer vsadily, která dostanete svého chlapa do postele během týdne vícekrát?“zaskučel.
„Ne, ale díky za námět.“pousmála se. „Myslím, že bych definitivně vedla.“zavrněla a políbila ho.
„Kde skončily vaše zásady, plukovníku?“zeptal se John a maličko ji od sebe odstrčil.
„Daly si pohov, podplukovníku.“odpověděla Mac a rozepnula mu vestu. Sheppard jenom pokrčil rameny a napodobil svoji přítelkyni. Jenom o trošku rychleji a nedočkavěji.

„Dlužíš mi deset babek.“otočil se Lorne na George, když se Mac s Johnem vynořili z lesa a oba se tvářili nadmíru spokojeně. Slunce ještě úplně nezapadlo, takže na nebi osvětlovalo mraky, které dostaly oranžový nádech.
„Něco nového?“zajímal se Sheppard.
„Ani ne. Vědce máme posbírané.“ukázal George k ohni, kde se tísnilo asi deset vědců. „Co okolí.“
„Krásné.“usmála se Mac, ale pak zčervenala. „Ehm…všude je klid a nepotkali…nepotkali jsme ani živáčka.“těžko ze sebe vysoukala.
„A dívali jste se pořádně?“uchechtl se. Jeho velící ho zpražila pohledem. „Pardon.“zamumlal, ale vyměnil si s druhým podplukovníkem pobavený pohled.
„Vezmu si první hlídku.“oznámila Mac.
„Vystřídám vás po hodině a půl, madam.“nabídl se Cooper.
„Fajn.“přikývla a šla si k ohni ohřát nějakou super chutnou instantní polévku.

„Dobré ráno všem.“pozdravil Evan vesele. Jako odpověď se ozvalo zabručení okolo ohně sedících lidí. „Co máme dneska na programu?“zajímal se. Mac se na něho ospale podívala a podrbala se na hlavě. Evidentně si snažila vzpomenout, kde něco dala. Pak se zakousla do housky a vstala. Zahrabala v nějaké hromadě papírů, kterou měla vedle sebe a podala mu složku.
„Měl by tam být rozpis.“zamručela a maličko se posunula, aby si mohl sednout. Podplukovník otevřel složku a rozkašlal se.
„Jste si jistá, že to patří k téhle misi?“hlesl. Mac mu nahlídla přes rameno.
„Jo, jsem.“přikývla. „Nezdá se vám těch pět dní?“hořce se pousmála. „To nikomu tady.“ povzdechla si a rozhlédla se po zbytku svého týmu a týmu Lorna. Všichni vojáci, kupodivu tam s nimi seděl i McKay, se do sebe otráveně snažili dostat snídani. Nikomu se nelíbilo strávit tady pět dní s vědci, kteří se hned za svítání rozprchli, kdo ví kam. „No tak k dnešnímu programu.“přerušila mlčení Mac. Všichni se na ni zadívali. „Podplukovníku, vy a váš tým budete dělat bodyguardy jako první. Stačí jenom, abyste je co půl hodiny přepočítali, jestli jsou opravdu všichni. No a já a zbytek půjdeme obhlídnout okolí.“
„Plukovníku! Koupím vám pivo, když si to s námi vyměníte.“
„Podplukovníku, to je pokus o uplácení nadřízeného důstojníka!“vyhrkla naoko šokovaně Mac. „A ještě takovou břečkou jako je pivo.“otřepala se.
„Proč musíme začínat zrovna my?“zareptal potichu Cooper.
„Protože jste ti nejlepší, nejchytřejší, nejúžasnější, nejdokonalejší, nej…“začala ze sebe chrlit Mac.
„Dobrý, stačí, pochopili jsme.“zastavil ji Evan. „To je daň za dokonalost.“povzdechl si. „Chci být hnusný, nezodpovědný a neskutečně blbý.“dodal. Zbytek se rozesmál.
„Nebojte, podplukovníku, za dvě hodiny jsme zpátky.“pousmála se. „Slibuju.“popleskala ho po ramenu a zašla si do stanu pro zbytek věcí.
„Tak jo, panstvo. Vyrážíme.“pobídl své lidi Evan a šel jim příkladem. Postavil se od ohně. Oba jeho muži ho následovali a společně se vydali dolů z malého kopečka, kde pobíhali vědci.
„Jdeme?“zeptala se Mac svého týmu, když vylezla ze stanu a zrovna si zapínala svoji vestu.
„Jasně.“přikývl Winterson.
„Nějaký aktivní, ne?“povytáhla obočí.
„Ale vždyť je krásný den!“namítl a protáhl se. Mac se usmála a vydala se za ním. Sheppard s McKayem po sobě hodili jenom nechápavý pohled a následovali první dvojici. Pokračovali po vrcholu, listnatým lesíkem, potom chviličku po nějakém paloučku, odkud se zase vnořili do lesa, následně z kopečka dolů a hurá na louku před nimi. Rodney hučel cosi do Shepparda a George přemlouval Mac na nějaké další volno.
„Mackenzie!“zavolal Rodney. Mac se zastavila a otočila. „Že jsi neříkala, aby byly v jeden den obě jídla dělané na citrusech?!“ Běžel k ní.
„Co?...Já ne…“zavrtěla hlavou, ale než stihla doříct větu, Rodney jí skoro zmizel před očima. Jeho ruka automaticky vystřelila a chytla Mac za vestu. Ta jenom vyjekla a snažila se zachytit někoho dalšího. V poslední chvíli drapla Wintersonův rukáv. Ten už před sebou nikoho neměl, takže se všichni tři skutáleli ze svahu dolů, kde se na setinu vteřiny zastavili. Bylo slyšet jenom rupnutí a následoval další pád. Tentokrát do tmy.



tak doufám, že se vám povídka líbila, bude mít celkem tři části a další část bude zase v pátek :)

a ještě chci jednou poděkovat všem, kdo nominovali tuhle povídku, anebo mě jako autora :salut: :king: (lepší smajlík se mi nelíbil :D )

bindina Uživatelský avatar
Senior Airman
Senior Airman

Příspěvky: 244
Bydliště: puddle jumper zaparkováný za našim domem
Pohlaví: Neuvedeno

Odpovědět s citací
 
užasný nemužu se dočkat pokračování :farao:
Naposledy upravil bindina dne 22.1.2010 17:28:28, celkově upraveno 1
nyní pokračuji na mé povídce: Stargate trochu jinak
viewtopic.php?f=27&t=7920

a na nové povídce z prostředí neovladatelné vesmírné lodi která míří směrem k černé díře a z níž není možnost úniku(zatím nemá jméno)

Puk Uživatelský avatar
Lieutenant Colonel
Lieutenant Colonel

Příspěvky: 2007
Bydliště: Košice
Pohlaví: Neuvedeno
Odpovědět s citací
 
Poviedka ako vždy výborná :bravo: . :hmmm: K tým názvom: 77-79 -Od deseti k pěti 1,2,3 ??? 80 -Parker 119 -Nevydařená akce (rsp. niečo podobné) 120 -Perné dny (rsp. -Pohoda (?)) 147 -Opět "matka"

Mackenzie Uživatelský avatar
Command Chief Master Sergeant
Command Chief Master Sergeant

Příspěvky: 811
Bydliště: Atlantis, přechodně Ostrava
Pohlaví: Žena

Odpovědět s citací
 
tak další díl :) , snad se bude líbit :)

Janusova archa, part 2

„Auvajs.“hlesla Mac a postavila se. Zaštrachala ve vestě a vytáhla baterku. Pruh světla ozářil okolí kolem. Rodney ležel kousek od ní a nehýbal se. Nad ní se ozývalo funění a hekání. Wintersonovi se podařilo zachytit okraje právě vytvořené díry a právě se drápal nahoru. Hlína pod ním se ale stále drolila a on se neměl o co zapřít. „Mám povzbuzovat?!“křikla.
„Co takhle mi dát něco pod nohy?“prskl.
„A co asi? Sebe? Jsem malá, podplukovníku!“uchechtla se. Rodney na zemi právě zanadával a pomaličku se hrabal na nohy. Když se Mac ujistila, že je v jednom kuse, vykročila k Wintersonovi. Jakmile udělala dva kroky, podplukovník jí zmizel z dohledu a ona se opět propadla do tmy. Tvrdě dopadla na nohy a skončila na zemi. „A dost!“zavrčela a opatrně se postavila. Nepohla se ani o píď. Nehodlala se znova někam propadnout. Vytvořila si v dlani oheň, protože baterka jí nejspíš vypadla z ruky, ale zůstala nahoře. Když se rozhlédla kolem, spadla jí brada. To, co viděla, tady skutečně nečekala. Vždyť nahoře jasně poznala antickou architekturu a tady to vypadalo jak ze středověku. Jako první jí zrak padl na obrovského kovového ježka, který se táhl od jedné stěny k druhé. Základ tvořila tyč, ze které vyčnívalo plno špičatých ostnů a z těch ostnů trčely další a z těch dalších další…a tak dále. Pomaličku k němu přišla. Byl vysoký až do stropu a na délku měl asi čtyři metry. Jemně se ho dotkla. V tu ránu zavrzal a tyč i s ostny se začala otáčet. Mac vyjekla a uskočila dozadu. Noha se jí na něčem podvrtla a ona zase skončila na zemi. Podívala se, na čem to spadla. Vedle ní ležela lebka. Okamžitě se odsunula dál, ale zamotala se do pavučiny. Rychle se jí ze sebe snažila dostat. Zacouvala ke stěně, kde se opřela. Po chvilce cítila, jak jí něco šimrá na krku. Ohnala se, ale ucítila něco suchého. Rychle si sáhla za límec a vytáhla maličkého hada. Zhnuseně ho hodila na zem a sežehla ho ohněm, který vzápětí zvětšila, aby ozařoval co největší část. Když viděla, co má kolem sebe, maličko se jí ulevilo. Otřepala se odporem.

„Jste v pořádku, podplukovníku?“křikl John, jakmile seběhl dolů z kopce. Georgovi se podařilo vyškrábat ven skoro svépomocí. Sheppard mu pomohl ven úplně. Winterson se vyčerpaně natáhl na trávu.
„Vytáhněte mě ven!“ozvalo se z díry.
„Je tam Mac?!“staral se Sheppard.
„Díky je mi fajn!“ušklíbl se Rodney. John jenom protočil oči.
„V pořádku?“zeptal se.
„ Je o patro níž!“odpověděl doktor.
„Patro níž?!“nechápal.
„Propadlo se to znova.“vysvětlil.
„Slyšel jsem, jak to křuplo.“přikývl George.
„Rodney, zjisti, jak je na tom?!“křikl dolů. Chvilku bylo ticho, než se ozval doktor.
„Říká, že jestli ji okamžitě nevytáhneme, tak nás usmaží! Asi se jí tam nelíbí!“uchechtl se.
„Je v pohodě.“otočili se na sebe oba muži na povrchu.
„Řekněte jí, že zaběhneme pro pomoc. Nemáme sebou lana, jsou v táboře!“zakřičel dolů John.
„Vzkazuje, že máte pohnout, že má hlad.“
„Ta ženská má snad hlad pořád.“prskl Sheppard. „Podplukovníku, zůstaňte tady, za chvilku jsem zpátky.“ Rozběhl se do kopce a pak zmizel z dohledu. George se natáhl na trávu a snažil se ignorovat McKaye, který měl pořád nějaké požadavky.

„Musíme se dolů vrátit.“zafuněla Mac, jakmile ji vytáhli a rozplácla se na trávu.
„Začalo se ti tam líbit?“rýpl si do ní John.
„Ne, ale bylo tam něco kovového…takový ježek, a když jsem se ho dotkla, začal se točit. Něco by za ním mohlo být. Proč by tam jinak byl?“položila spíše řečnickou otázku a sedla si do tureckého sedu. Utrhla nějakou rostlinu a postupně ji likvidovala. Začala okvětními lístky.
„Coopere, Swansone, jděte k bráně a vyžádejte si polní inženýry. Potřebujeme to zajistit, aby nám to nespadlo na hlavu. Tak upalujte a žádné courání. Nakonec ta mise bude mít asi nějaký smysl.“pousmála se. Oba muži okamžitě odklusali pryč.
„Viděl jste tam něco zajímavého, doktore?“zeptal se Evan.
„Je to antické.“řekl Rodney. „Potřebuju sebou tablet a hlavně lepší světlo.“zabručel. „Ta baterka nebyla zrovna z nejsilnějších.“
„Za chvilku tam budeme mít světla až až.“pousmál se John.
„Mám hlad, skočím si pro něco k jídlu.“oznámila Mac a vstala.
„Podplukovníku, běžte s ní.“pobídl Sheppard Lorna. Mac i Evan se zatvářili překvapeně.
„Ty, Johne, já si tam dojdu sama.“hlesla.
„A co když tady žije nějaké nebezpečné zvíře?“
„Tak ho máme k večeři.“protočila oči. „Chleba s paštikou si namažu sama. A taky tam dojdu sama.“zavrčela.
„Madam, stejně jsem chtěl jít do tábora. Něco jsem si tam nechal.“podotkl Evan. „Můžu vás doprovodit.“ Mac jenom rezignovaně přikývla a vrhla na Johna naštvaný pohled.

„Můžu se zeptat, madam. Vy máte s podplukovníkem nějaký problém?“zajímal se opatrně Lorne, když procházeli po vyšlapané cestičce zpátky do tábora. Mac se na něho jenom podívala a chvilku přemýšlela nad odpovědí.
„Není to problém.“řekla pomalu. „Ne v pravém slova smyslu. On je jenom poslední dobou strašně…“zarazila se a hledala správné slovo.
„Ochranitelský?“tipnul si podplukovník.
„Jo.“přikývla Mac. Lorne se pousmál.
„Asi o vás nechce znova přijít. Měla byste ho slyšet, jak o vás mluví.“
„Fakt?“vyhrkla zvědavě. „Povídejte.“
„Není co. Jenom z každého slova, které o vás řekne, jde poznat, že si vás váží a má vás rád.“pousmál se.
„Víte, já jsem ráda za to, co všechno dělá, jenom to někdy trošku přehání. Jsem zvyklá na samostatnost a volnost, což je sice hloupé, ale je to zvyk z doby, kdy jsem se musela o sebe a Abby postarat skoro sama. A já se toho nedokázala zbavit.“vysvětlila s omluvným úsměvem. Evan se jenom usmál.
„Víte, bylo by zvláštní, kdybyste se někdy rozešli. Většina lidí si zvykla na to, že jste spolu.“
„No, mně to povídejte. Nesnáším chvíle, kdy spolu nemluvíme.“uchechtla se. „Já si na jeho přítomnost zvykla asi až moc.“
„Ale tak to má být, když někoho milujete, ne? Máte mu věřit a chtít s ním být.“podotkl.
„Asi jo.“pokrčila rameny. „Hele a dost, nebo vám tady vyklopím i to, co nechci.“
„Jistě, madam.“
„Podplukovníku, kdy vy máte narozeniny?“změnila téma.
„Za necelý měsíc. Proč?“zamračil se.
„Měsíc. Hm… no to by šlo.“tajemně se usmála.
„Co?“
„Nic. Jenom už delší dobu chci něco udělat.“pousmála se a maličko zrychlila.
„Mám se bát?“hlesl. Mac jenom pokrčila s úsměvem rameny.

„Mělo by to být zajištěné, madam.“oznámil Mac jeden z techniků. Vyšší snědý muž s italským přízvukem.
„Díky, Veneto.“pousmála se.
„Strop jsme vyztužili a do obou pater dali žebříky. To spodní patro je osvětlené a chystáme se poslat tohle.“ukázal na něco, co držel v dlani.
„Vypadá to jak myš.“zamračila se.
„Jmenuje se Topo. Což ve skutečnosti znamená myš. V italštině.“
„Vím, doktore.“pousmála se. „Takže tam můžu vlézt a nebát se, že mě to zasype, ano?“
„Ano, madam.“přikývl.
„Fajn.“hlesla Mac a slezla po žebříku dolů. Místnost vypadala jinak, než když sem propadli. V rozích byly velké svítilny, které ozařovaly prostor okolo. Stará antická stěna měla v sobě
několik velkých děr, ve kterých byly vidět kabely. Uprostřed nevelké místnosti byla jedna konzole, ke které se okamžitě přihrnul Rodney a už se v ní šťoural. Doktor Veneto, Sheppard, Winterson a Mac seslezli po žebříku ještě níž. Chodba teď byla taky osvětlená a nevypadala tak depresivně jako poprvé. Doktor Veneto dal na zem přístroj, který celou dobu držel v ruce. Potom z kapsy vytáhl dálkové ovládání a tablet. Něco na něm naťukal a připojil k němu kabel z dálkového ovládání. Vojáci jenom sledovali, jak se na tabletu objevila chodba, ve které stáli.
„Chce si to někdo zkusit?“nabídl jim ovládání. Jenom zavrtěli hlavou a nechali doktora, ať si svoji hračku užije. Ten se pousmál a pohnul joystickem dopředu. Malý přístroj na zemi se rozjel. Obratně projel mezi ostny kovového ježka a pokračoval do tmy dál. Viděli jenom mizet malé světýlko v dáli. Na obrazovce se objevovaly další části chodby.
„Chtělo by to lepší kvalitu, tak tam toho moc vidět nejde.“zamračila se Mac.
„Je mi líto, plukovníku.“zavrtěl hlavou Ital. „Aj.“hlesl a zběsile zahýbal joystickem. Obraz z monitoru zmizel.
„Co se stalo?“zajímal se George.
„Topo se někde zaseknul nebo převrátil.“zamračil se a zahýbal kamerou. Obraz byl stále černý. „Ne, zapadnul.“
„Tak to se asi nedozvíme, co tam je.“zamručel John, ale pak se zarazil a zadíval se na Mac. „Jedině, že by…“začal a těkal pohledem na ježka a zpátky na ni.
„NE, NA TO ZAPOMEŇ!“vyhrkla. „Sežeň si čínského olympijského akrobata!“
„Čínský olympijský akrobat nemá bezpečnostní prověření, ty ano.“mrkl na ni.
„Johne, já nejsem gymnastka.“
„Na tohle to nepotřebuješ. Stačí jenom projít mezi těmi ostny…tak, aby ses toho nedotkla á…nezabilo tě to.“
„Jasně, hračka!“vyprskla.
„No tak, jsi mladá a pružná…“
„A ty jsi neskutečně otravný.“doplnila ho. „Ne.“

„Myslím si, pane Woolsey, že Mac by byla dokonalý kandidát.“pousmál se John o pár hodin později ve Woolseyho kanceláři.
„Já si to nemyslím, pane.“zaprotestovala okamžitě Mac a vstala z křesla.
„Proč ne, plukovníku?“zajímal se Richard.
„Potřebuju důvod?“zamračila se. Woolsey přikývl. „Nemám důvod.“
„Tak v tom případě…“
„Moment mám jeden! Budu mít míň času se Sarah. Budu muset cvičit mimo službu a to bude vůči Sáře nefér. Nemůžu jí jenom tak odbývat. Už tak to nemá lehké.“
„Budete to dělat ve službě.“pokrčil rameny.
„Takže cokoliv řeknu, bude marné?“ujišťovala se. Oba muži přikývli. „Ale jak to mám asi nacvičit.“
„Technici to nafotí a podle toho ti to postavíme.“odpověděl jí John.
„Už jsi o tom dokonce i uvažoval. Krása.“zaprskala.
„Nech toho. Třeba je za tím něco důležitého.“zavrčel.
„Jo, třeba pirátský poklad.“povzdechla si. „Pánové, pokud mě omluvíte, tak když už jsem tady, skočím se osprchovat a za Sárou.“
„Jistě.“přikývl Woolsey. Mac přikývla a odešla. „Doufám, že ještě pořád máte, kde bydlet.“ otočil se na Shepparda.
„No to taky doufám, ale přejde ji to. Dělá fóry, ale vezme to jako trénink.“mávl rukou. „Můžu odejít, pane?“
„Jistě.“přikývl.

„Představuju ti tvého věrného přítele!“slavnostně zahalekal John o pár dní později a otevřel dveře jedné z nepoužívaných místností. Nebyla moc velká a uprostřed byla přesná kopie kovového ježka, jenže vytvořená ze dřeva. Na konci každého ostnu byl zvoneček. Mac si jenom povzdechla a znechuceně se na kopii podívala. „Nechám tě tady.“poplácal ji po zádech. „A nezlobte.“pousmál se a odešel. Sarah, která stála vedle svojí mámy se rozesmála. Mac ji zvedla do náručí.
„Tak co, zlatíčko?“dala jí pusu. „Kudy?“ Sarah se chviličku dívala a pak ukázala ručkou.
„Tama.“ Její prst směřoval na místo, kde byla skutečně větší mezera.
„Tak jo. Zkusíme to.“povzdechla si a položila Sarah na zem. Stáhla si vlasy do pevného drdolu. Maličko se protáhla. Chvilku ještě zkoumala vybrané místo, ale potom si klekla a překročila první dřevěný osten. Chtěla se dostat k dalšímu, ale zacinkal zvoneček.
„Ksakru.“zavrčela, když zjistila, kde udělal chybu. Začala od začátku. A znovu a znovu. Několik dní za sebou. Začínala pořád stejně, ale pokaždé, když už se blížila ke konci, zazvonil zvoneček. Začala ty malé proklaté zvonící věci nenávidět. Asi po týdnu se jí konečně povedlo přelézt z jedné strany na druhou, aniž by slyšela jediný zvonek. Oběhla ježka a zkusila to znova. Když ani tentokrát nic neslyšela, zaradovala se. Byla zpocená jak myš. Přešla k lavičce, kde seděla Sára a cpala se zmrzlinou.
„Dáš mi?“zeptala se jí a přehodila si přes krk ručník. Sára jí nabrala vrchovatou lžičku čokoládové. „Dík.“zahučela. Najednou se otevřely dveře a dovnitř se prudce vřítil John. „Hele, neuvěříš, co se mi dneska povedlo!“vyskočila na nohy Mac.
„Sedni si nebo mi tady sebou sekneš, až ti tohle řeknu.“hlesl.
„Postojím.“
„Tohle je na nic. Ten ježek se pohnul. Někdo se ho dotknul a on se protočil.“řekl. Mac jenom zezelenala, vzápětí zbledla a ke konci zešedla. Sedla si.
„Kterej debil?!“zašeptala. „Ustřelím mu hlavu.“
„Nevím, teď přišla zpráva.“
„Proč tam asi kolem byla páska NEVSTUPOVAT?!“zavrčela. „Měla jsem to. Dneska se mi to třikrát za sebou povedlo.“
„Zvládneš to i s jiným.“objal ji.
„Ksakru s tím. Už jsem to měla.“zavrčela.
„Dej si.“podala jí Sára lžičku. Mac ji jenom pohladila po hlavě a nabrala si pořádnou porci.
„Jdu na tu planetu, stejně je někdo musí zkontrolovat.“povzdechla si a dala Sáře pusu. „Zůstaneš se Sarah, že?“
„Jasně.“pousmál se. „Mac!“zavolal na ni, když už byla u dveří. Otočila se. „Jemně, ano.“
„Jako vždy.“přikývla.

„A sakra.“hlesl Winterson, když uviděl Mac, jak se žene z kopce k nim. „Asi bychom měli varovat toho blba, co za to může.“špitl. Lorne jenom souhlasně přikývl a nervózně přešlápl. Rodney se pro jistotu schoval za oba.
„Kde je?!“prskla Mac, jakmile k nim došla. Ani jeden nic neřekl, jenom ukázali dolů. Přikývla a po žebříku slezla do laboratoře a dalším potom dolů do chodby. George s Evanem a Rodneym se maličko přiblížili. Mac v chodbě našla tři vědce. Jakmile ji spatřili, uskočili co nejdál. Jeden se tvářil obzvlášť vyděšeně.
„Kdo z vás to byl?“zeptala se klidně. Vědci se jenom třásli v koutku. „KDO Z VÁS TO BYL?!“zavrčela. „Ptám se naposledy.“ Jeden z nich roztřeseně zvedl ruku a zbylí dva ho pošťouchli dopředu. Mac se pousmála. „Mohl byste mi prosím přečíst, co je na té pásce napsané?“chytla ho za límec a dotáhla k červenobílé páscem která byla natažena kousek před ježkem.
„Ne-ne…“koktal muž.
„Ne co?“
„Nevstupovat.“špitl.
„Dobře. A tady?“ukázala mu druhý nápis.
„Ne- nesahat.“
„Nesahat. Číst umíte. Tak proč jste na to do hajzlu sahal?!“
„Já…“
„Vy co? Zakopl jste? To pochybuju, protože kdyby ano, tak si minimálně vypíchnete oko!“ zavrhla jeho výmluvu dřív, než ji mohl vyslovit. Vědec se zatvářil ještě vyděšeněji. „Vy se od toho držte dál, protože jestli se to stane znova, budete první, kdo tím zkusí bez nácviku projít!“štěkla. Vylezla zpátky na povrch a zhluboka se nadechla. Potom vztekle zavrčela a vypálila jednu ohnivou kouli směrem do kopce k lesu. Potom se otočila zpátky, kde potichu stáli George, Evan a Rodney.
„Co?“zeptala se už mírněji.
„Víte,“polkl George, „víte, že jste právě vypálila oheň, že?“
„Jo. A kdybych to neudělala, tak tady asi za chvilku začne hořet všechno.“odsekla.
„Jasně.“hlesl. Rodney se odvážně posunul dopředu.
„Mám…mám tady flashku.“špitl.
„S čím?“zeptala se.
„Je tam stáhnutý obsah té konzole.“řekl.
„Dík.“přikývla, vzala si ji a schovala do kapsy u vesty. „Vracím se zpátky na Atlantis.“
„Doprovodím vás, madam.“nabídl se George.
„Ne, díky, podplukovníku. Projdu se sama.“pousmála se.
„Jak myslíte.“pokrčil rameny. „Ozvěte se, jak dorazíte k bráně, ano?“
„Ano, tati.“pousmála se a vydala se do kopce.



a další část bude zase za týden :)

Puk: díky za návrhy :) ... přečtu si ty díly a pouvažuju :)

Puk Uživatelský avatar
Lieutenant Colonel
Lieutenant Colonel

Příspěvky: 2007
Bydliště: Košice
Pohlaví: Neuvedeno
Odpovědět s citací
 
Ďalšia časť ktorá sa mi páči ako je napísaná. :bravo:
A už teraz sa teším na nasledujúcu časť. :)
:write: :arrow: :bye:

bindina Uživatelský avatar
Senior Airman
Senior Airman

Příspěvky: 244
Bydliště: puddle jumper zaparkováný za našim domem
Pohlaví: Neuvedeno

Odpovědět s citací
 
senzační nemužu se dočkat na další díl
nyní pokračuji na mé povídce: Stargate trochu jinak
viewtopic.php?f=27&t=7920

a na nové povídce z prostředí neovladatelné vesmírné lodi která míří směrem k černé díře a z níž není možnost úniku(zatím nemá jméno)

St0rm Uživatelský avatar
Lieutenant Colonel
Lieutenant Colonel

Příspěvky: 2366
Bydliště: Studénka
Pohlaví: Neuvedeno

Odpovědět s citací
 
Tuhle povídku jsem nečetl od 100.dílu, nevím co se stalo, ale už jsi asi ve stejné díře jako tvůrci SG. Pořád se někam někdo propadává, v každém díle je jejich "soukromá" pasáž jako přes ctrl+c z předešlého dílu. A psaní je čím dál tím chaotičtější. Těžko to popsat, ale je to chaos. Předtím jsi psala pěkně, posledních 10dílů co jsem viděl jsou katastrofa. Pardon, ale už sem to napsat musel.

Mackenzie Uživatelský avatar
Command Chief Master Sergeant
Command Chief Master Sergeant

Příspěvky: 811
Bydliště: Atlantis, přechodně Ostrava
Pohlaví: Žena

Odpovědět s citací
 
St0rm: dobře, beru na vědomí :yes:
V tom případě tě nejspíš potěší, že se pomalu, ale jistě blížím ke konci.
A jenom ještě dotaz...v čem ti to připadá chaotické? :)

St0rm Uživatelský avatar
Lieutenant Colonel
Lieutenant Colonel

Příspěvky: 2366
Bydliště: Studénka
Pohlaví: Neuvedeno

Odpovědět s citací
 
Těžko se to popisuje. Je to jako by tam chyběly věty, skoky ve vyprávění a sem tam se opakují slova jako "osvětlila okolí kolem". A poprosil bych o vysvětlení jak vypadá ten ježek, protože moje představivost v tomhle selhává :D , vážně nevím jak to myslíš.

Mackenzie Uživatelský avatar
Command Chief Master Sergeant
Command Chief Master Sergeant

Příspěvky: 811
Bydliště: Atlantis, přechodně Ostrava
Pohlaví: Žena

Odpovědět s citací
 
zjednodušeně? představ si tyčku a z ní trčící ostny, tohle několikrát zvětši a zaraz to mezi dvě stěny chodby...
něco jako Ježek v kleci, akorát ty "bodliny" nejsou na kuličce, ale na tyči

no jako já nevím, ale mně to chaotické nepřipadá :sorry:

St0rm Uživatelský avatar
Lieutenant Colonel
Lieutenant Colonel

Příspěvky: 2366
Bydliště: Studénka
Pohlaví: Neuvedeno

Odpovědět s citací
 
No tak ještě aby ti to připadlo chaotické, když si to napsala :)
A tak jak popisuješ ježka ted zjednodušeně jsem si ho představil i na poprvé, jenomže to totálně nešlo dohromady s tím, že chce prolézt skrz. Skrz co? Mezi čím? Pokud je ot jenom čtyři metry dlouhé a z ostnů čouhají ostny a z těch další ostny, tak ta třetí řada "ostnů" už dlouhá maximálně jako jehla. Naprosto mi uniká tenhle postup. Je to armáda, ne cirkus. Ti by to dřív vzali svářečkou, pilou, náloží.
A to s armádou mě přivedlo k další věci. Tým od Mac je plukovník a tři podplukovníci, nebo se mi to zdá?

Mackenzie Uživatelský avatar
Command Chief Master Sergeant
Command Chief Master Sergeant

Příspěvky: 811
Bydliště: Atlantis, přechodně Ostrava
Pohlaví: Žena

Odpovědět s citací
 
Kdyby se to pokusili rozřezat, začalo by se to točit a napíchlo by je to...takže tudy cesta nevede.
a jo, v týmu jsou dva podplukovníci a plukovník...je to trošku blbost, ale je to tak už dlouho, tak to taky tak nechám...musela bych přepisovat celkem dost povídek a to se mi s prominutím opravdu nechce

jakop Uživatelský avatar
Major
Major

Příspěvky: 1764
Bydliště: Osík u Litomyšle
Pohlaví: Muž
Odpovědět s citací
 
Mackenzie Třeba už to dej do nových povídek (to s těma hodnostma v týmu Mac), které teprve budeš psát.
jakop
E-Mail - jakop@lit.cz
Skype - jakop_osik

Puk Uživatelský avatar
Lieutenant Colonel
Lieutenant Colonel

Příspěvky: 2007
Bydliště: Košice
Pohlaví: Neuvedeno
Odpovědět s citací
 
Nechcem sa do toho veľmi miešať, ale videl so také niečo vo filme. Bola to sústava valcov s ostňami. Keď sa niekto dotkol prvého, začali sa točiť aj ostatné a nedalo sa cez ne prejsť. Ak niekto prešiel pomedzi ne bez dotyku na druhú stranu, dalo sa ta to zariadenie zablokovať (valce sa rozostúpili) a ostatní už mohli bez rizika prejsť. :?:
P.S.: Nespomínam si na názov filmu a neviem či Mackenzie myslela práve toto. :scratchanym: :sorry:
P.P.S.: K tým názvom: Sú to len také orientačné, ako som to cítil.

Mackenzie Uživatelský avatar
Command Chief Master Sergeant
Command Chief Master Sergeant

Příspěvky: 811
Bydliště: Atlantis, přechodně Ostrava
Pohlaví: Žena

Odpovědět s citací
 
Puk: ano, přesně tohle jsem myslela :) a mám nejasný dojem, že to bylo v seriálu Lovci pokladů :)

Puk Uživatelský avatar
Lieutenant Colonel
Lieutenant Colonel

Příspěvky: 2007
Bydliště: Košice
Pohlaví: Neuvedeno
Odpovědět s citací
 
Naozaj si nespomínam na názov :( , ale som rád, že je to tak. :D
To robí tá ... Hmm.. :idea: skleróza. Alebo také niečo? :hmmm: :bye:

St0rm Uživatelský avatar
Lieutenant Colonel
Lieutenant Colonel

Příspěvky: 2366
Bydliště: Studénka
Pohlaví: Neuvedeno

Odpovědět s citací
 
Ty plukovníky pal čert :) jenom jsem si nebyl jistý. A s těma ostnama jsme u chaosu.... není tam nic napsané o tom, že by jich bylo víc, že by to byl systém. Pokud je to několik těch tyčí tak pak potom jo, ale prostě skrz jednu prolézat proste nelze.

Odeslat nové téma Odpovědět na téma
PředchozíDalší

Zpět na Dokončené povídky

cron