Stargate:Last Ancient - New Age, part 4

Poviedka ako vždy výborná . K tým názvom: 77-79 -Od deseti k pěti 1,2,3 ??? 80 -Parker 119 -Nevydařená akce (rsp. niečo podobné) 120 -Perné dny (rsp. -Pohoda (?)) 147 -Opět "matka"

tak další díl , snad se bude líbit

Janusova archa, part 2

„Auvajs.“hlesla Mac a postavila se. Zaštrachala ve vestě a vytáhla baterku. Pruh světla ozářil okolí kolem. Rodney ležel kousek od ní a nehýbal se. Nad ní se ozývalo funění a hekání. Wintersonovi se podařilo zachytit okraje právě vytvořené díry a právě se drápal nahoru. Hlína pod ním se ale stále drolila a on se neměl o co zapřít. „Mám povzbuzovat?!“křikla.
„Co takhle mi dát něco pod nohy?“prskl.
„A co asi? Sebe? Jsem malá, podplukovníku!“uchechtla se. Rodney na zemi právě zanadával a pomaličku se hrabal na nohy. Když se Mac ujistila, že je v jednom kuse, vykročila k Wintersonovi. Jakmile udělala dva kroky, podplukovník jí zmizel z dohledu a ona se opět propadla do tmy. Tvrdě dopadla na nohy a skončila na zemi. „A dost!“zavrčela a opatrně se postavila. Nepohla se ani o píď. Nehodlala se znova někam propadnout. Vytvořila si v dlani oheň, protože baterka jí nejspíš vypadla z ruky, ale zůstala nahoře. Když se rozhlédla kolem, spadla jí brada. To, co viděla, tady skutečně nečekala. Vždyť nahoře jasně poznala antickou architekturu a tady to vypadalo jak ze středověku. Jako první jí zrak padl na obrovského kovového ježka, který se táhl od jedné stěny k druhé. Základ tvořila tyč, ze které vyčnívalo plno špičatých ostnů a z těch ostnů trčely další a z těch dalších další…a tak dále. Pomaličku k němu přišla. Byl vysoký až do stropu a na délku měl asi čtyři metry. Jemně se ho dotkla. V tu ránu zavrzal a tyč i s ostny se začala otáčet. Mac vyjekla a uskočila dozadu. Noha se jí na něčem podvrtla a ona zase skončila na zemi. Podívala se, na čem to spadla. Vedle ní ležela lebka. Okamžitě se odsunula dál, ale zamotala se do pavučiny. Rychle se jí ze sebe snažila dostat. Zacouvala ke stěně, kde se opřela. Po chvilce cítila, jak jí něco šimrá na krku. Ohnala se, ale ucítila něco suchého. Rychle si sáhla za límec a vytáhla maličkého hada. Zhnuseně ho hodila na zem a sežehla ho ohněm, který vzápětí zvětšila, aby ozařoval co největší část. Když viděla, co má kolem sebe, maličko se jí ulevilo. Otřepala se odporem.

„Jste v pořádku, podplukovníku?“křikl John, jakmile seběhl dolů z kopce. Georgovi se podařilo vyškrábat ven skoro svépomocí. Sheppard mu pomohl ven úplně. Winterson se vyčerpaně natáhl na trávu.
„Vytáhněte mě ven!“ozvalo se z díry.
„Je tam Mac?!“staral se Sheppard.
„Díky je mi fajn!“ušklíbl se Rodney. John jenom protočil oči.
„V pořádku?“zeptal se.
„ Je o patro níž!“odpověděl doktor.
„Patro níž?!“nechápal.
„Propadlo se to znova.“vysvětlil.
„Slyšel jsem, jak to křuplo.“přikývl George.
„Rodney, zjisti, jak je na tom?!“křikl dolů. Chvilku bylo ticho, než se ozval doktor.
„Říká, že jestli ji okamžitě nevytáhneme, tak nás usmaží! Asi se jí tam nelíbí!“uchechtl se.
„Je v pohodě.“otočili se na sebe oba muži na povrchu.
„Řekněte jí, že zaběhneme pro pomoc. Nemáme sebou lana, jsou v táboře!“zakřičel dolů John.
„Vzkazuje, že máte pohnout, že má hlad.“
„Ta ženská má snad hlad pořád.“prskl Sheppard. „Podplukovníku, zůstaňte tady, za chvilku jsem zpátky.“ Rozběhl se do kopce a pak zmizel z dohledu. George se natáhl na trávu a snažil se ignorovat McKaye, který měl pořád nějaké požadavky.

„Musíme se dolů vrátit.“zafuněla Mac, jakmile ji vytáhli a rozplácla se na trávu.
„Začalo se ti tam líbit?“rýpl si do ní John.
„Ne, ale bylo tam něco kovového…takový ježek, a když jsem se ho dotkla, začal se točit. Něco by za ním mohlo být. Proč by tam jinak byl?“položila spíše řečnickou otázku a sedla si do tureckého sedu. Utrhla nějakou rostlinu a postupně ji likvidovala. Začala okvětními lístky.
„Coopere, Swansone, jděte k bráně a vyžádejte si polní inženýry. Potřebujeme to zajistit, aby nám to nespadlo na hlavu. Tak upalujte a žádné courání. Nakonec ta mise bude mít asi nějaký smysl.“pousmála se. Oba muži okamžitě odklusali pryč.
„Viděl jste tam něco zajímavého, doktore?“zeptal se Evan.
„Je to antické.“řekl Rodney. „Potřebuju sebou tablet a hlavně lepší světlo.“zabručel. „Ta baterka nebyla zrovna z nejsilnějších.“
„Za chvilku tam budeme mít světla až až.“pousmál se John.
„Mám hlad, skočím si pro něco k jídlu.“oznámila Mac a vstala.
„Podplukovníku, běžte s ní.“pobídl Sheppard Lorna. Mac i Evan se zatvářili překvapeně.
„Ty, Johne, já si tam dojdu sama.“hlesla.
„A co když tady žije nějaké nebezpečné zvíře?“
„Tak ho máme k večeři.“protočila oči. „Chleba s paštikou si namažu sama. A taky tam dojdu sama.“zavrčela.
„Madam, stejně jsem chtěl jít do tábora. Něco jsem si tam nechal.“podotkl Evan. „Můžu vás doprovodit.“ Mac jenom rezignovaně přikývla a vrhla na Johna naštvaný pohled.

„Můžu se zeptat, madam. Vy máte s podplukovníkem nějaký problém?“zajímal se opatrně Lorne, když procházeli po vyšlapané cestičce zpátky do tábora. Mac se na něho jenom podívala a chvilku přemýšlela nad odpovědí.
„Není to problém.“řekla pomalu. „Ne v pravém slova smyslu. On je jenom poslední dobou strašně…“zarazila se a hledala správné slovo.
„Ochranitelský?“tipnul si podplukovník.
„Jo.“přikývla Mac. Lorne se pousmál.
„Asi o vás nechce znova přijít. Měla byste ho slyšet, jak o vás mluví.“
„Fakt?“vyhrkla zvědavě. „Povídejte.“
„Není co. Jenom z každého slova, které o vás řekne, jde poznat, že si vás váží a má vás rád.“pousmál se.
„Víte, já jsem ráda za to, co všechno dělá, jenom to někdy trošku přehání. Jsem zvyklá na samostatnost a volnost, což je sice hloupé, ale je to zvyk z doby, kdy jsem se musela o sebe a Abby postarat skoro sama. A já se toho nedokázala zbavit.“vysvětlila s omluvným úsměvem. Evan se jenom usmál.
„Víte, bylo by zvláštní, kdybyste se někdy rozešli. Většina lidí si zvykla na to, že jste spolu.“
„No, mně to povídejte. Nesnáším chvíle, kdy spolu nemluvíme.“uchechtla se. „Já si na jeho přítomnost zvykla asi až moc.“
„Ale tak to má být, když někoho milujete, ne? Máte mu věřit a chtít s ním být.“podotkl.
„Asi jo.“pokrčila rameny. „Hele a dost, nebo vám tady vyklopím i to, co nechci.“
„Jistě, madam.“
„Podplukovníku, kdy vy máte narozeniny?“změnila téma.
„Za necelý měsíc. Proč?“zamračil se.
„Měsíc. Hm… no to by šlo.“tajemně se usmála.
„Co?“
„Nic. Jenom už delší dobu chci něco udělat.“pousmála se a maličko zrychlila.
„Mám se bát?“hlesl. Mac jenom pokrčila s úsměvem rameny.

„Mělo by to být zajištěné, madam.“oznámil Mac jeden z techniků. Vyšší snědý muž s italským přízvukem.
„Díky, Veneto.“pousmála se.
„Strop jsme vyztužili a do obou pater dali žebříky. To spodní patro je osvětlené a chystáme se poslat tohle.“ukázal na něco, co držel v dlani.
„Vypadá to jak myš.“zamračila se.
„Jmenuje se Topo. Což ve skutečnosti znamená myš. V italštině.“
„Vím, doktore.“pousmála se. „Takže tam můžu vlézt a nebát se, že mě to zasype, ano?“
„Ano, madam.“přikývl.
„Fajn.“hlesla Mac a slezla po žebříku dolů. Místnost vypadala jinak, než když sem propadli. V rozích byly velké svítilny, které ozařovaly prostor okolo. Stará antická stěna měla v sobě
několik velkých děr, ve kterých byly vidět kabely. Uprostřed nevelké místnosti byla jedna konzole, ke které se okamžitě přihrnul Rodney a už se v ní šťoural. Doktor Veneto, Sheppard, Winterson a Mac seslezli po žebříku ještě níž. Chodba teď byla taky osvětlená a nevypadala tak depresivně jako poprvé. Doktor Veneto dal na zem přístroj, který celou dobu držel v ruce. Potom z kapsy vytáhl dálkové ovládání a tablet. Něco na něm naťukal a připojil k němu kabel z dálkového ovládání. Vojáci jenom sledovali, jak se na tabletu objevila chodba, ve které stáli.
„Chce si to někdo zkusit?“nabídl jim ovládání. Jenom zavrtěli hlavou a nechali doktora, ať si svoji hračku užije. Ten se pousmál a pohnul joystickem dopředu. Malý přístroj na zemi se rozjel. Obratně projel mezi ostny kovového ježka a pokračoval do tmy dál. Viděli jenom mizet malé světýlko v dáli. Na obrazovce se objevovaly další části chodby.
„Chtělo by to lepší kvalitu, tak tam toho moc vidět nejde.“zamračila se Mac.
„Je mi líto, plukovníku.“zavrtěl hlavou Ital. „Aj.“hlesl a zběsile zahýbal joystickem. Obraz z monitoru zmizel.
„Co se stalo?“zajímal se George.
„Topo se někde zaseknul nebo převrátil.“zamračil se a zahýbal kamerou. Obraz byl stále černý. „Ne, zapadnul.“
„Tak to se asi nedozvíme, co tam je.“zamručel John, ale pak se zarazil a zadíval se na Mac. „Jedině, že by…“začal a těkal pohledem na ježka a zpátky na ni.
„NE, NA TO ZAPOMEŇ!“vyhrkla. „Sežeň si čínského olympijského akrobata!“
„Čínský olympijský akrobat nemá bezpečnostní prověření, ty ano.“mrkl na ni.
„Johne, já nejsem gymnastka.“
„Na tohle to nepotřebuješ. Stačí jenom projít mezi těmi ostny…tak, aby ses toho nedotkla á…nezabilo tě to.“
„Jasně, hračka!“vyprskla.
„No tak, jsi mladá a pružná…“
„A ty jsi neskutečně otravný.“doplnila ho. „Ne.“

„Myslím si, pane Woolsey, že Mac by byla dokonalý kandidát.“pousmál se John o pár hodin později ve Woolseyho kanceláři.
„Já si to nemyslím, pane.“zaprotestovala okamžitě Mac a vstala z křesla.
„Proč ne, plukovníku?“zajímal se Richard.
„Potřebuju důvod?“zamračila se. Woolsey přikývl. „Nemám důvod.“
„Tak v tom případě…“
„Moment mám jeden! Budu mít míň času se Sarah. Budu muset cvičit mimo službu a to bude vůči Sáře nefér. Nemůžu jí jenom tak odbývat. Už tak to nemá lehké.“
„Budete to dělat ve službě.“pokrčil rameny.
„Takže cokoliv řeknu, bude marné?“ujišťovala se. Oba muži přikývli. „Ale jak to mám asi nacvičit.“
„Technici to nafotí a podle toho ti to postavíme.“odpověděl jí John.
„Už jsi o tom dokonce i uvažoval. Krása.“zaprskala.
„Nech toho. Třeba je za tím něco důležitého.“zavrčel.
„Jo, třeba pirátský poklad.“povzdechla si. „Pánové, pokud mě omluvíte, tak když už jsem tady, skočím se osprchovat a za Sárou.“
„Jistě.“přikývl Woolsey. Mac přikývla a odešla. „Doufám, že ještě pořád máte, kde bydlet.“ otočil se na Shepparda.
„No to taky doufám, ale přejde ji to. Dělá fóry, ale vezme to jako trénink.“mávl rukou. „Můžu odejít, pane?“
„Jistě.“přikývl.

„Představuju ti tvého věrného přítele!“slavnostně zahalekal John o pár dní později a otevřel dveře jedné z nepoužívaných místností. Nebyla moc velká a uprostřed byla přesná kopie kovového ježka, jenže vytvořená ze dřeva. Na konci každého ostnu byl zvoneček. Mac si jenom povzdechla a znechuceně se na kopii podívala. „Nechám tě tady.“poplácal ji po zádech. „A nezlobte.“pousmál se a odešel. Sarah, která stála vedle svojí mámy se rozesmála. Mac ji zvedla do náručí.
„Tak co, zlatíčko?“dala jí pusu. „Kudy?“ Sarah se chviličku dívala a pak ukázala ručkou.
„Tama.“ Její prst směřoval na místo, kde byla skutečně větší mezera.
„Tak jo. Zkusíme to.“povzdechla si a položila Sarah na zem. Stáhla si vlasy do pevného drdolu. Maličko se protáhla. Chvilku ještě zkoumala vybrané místo, ale potom si klekla a překročila první dřevěný osten. Chtěla se dostat k dalšímu, ale zacinkal zvoneček.
„Ksakru.“zavrčela, když zjistila, kde udělal chybu. Začala od začátku. A znovu a znovu. Několik dní za sebou. Začínala pořád stejně, ale pokaždé, když už se blížila ke konci, zazvonil zvoneček. Začala ty malé proklaté zvonící věci nenávidět. Asi po týdnu se jí konečně povedlo přelézt z jedné strany na druhou, aniž by slyšela jediný zvonek. Oběhla ježka a zkusila to znova. Když ani tentokrát nic neslyšela, zaradovala se. Byla zpocená jak myš. Přešla k lavičce, kde seděla Sára a cpala se zmrzlinou.
„Dáš mi?“zeptala se jí a přehodila si přes krk ručník. Sára jí nabrala vrchovatou lžičku čokoládové. „Dík.“zahučela. Najednou se otevřely dveře a dovnitř se prudce vřítil John. „Hele, neuvěříš, co se mi dneska povedlo!“vyskočila na nohy Mac.
„Sedni si nebo mi tady sebou sekneš, až ti tohle řeknu.“hlesl.
„Postojím.“
„Tohle je na nic. Ten ježek se pohnul. Někdo se ho dotknul a on se protočil.“řekl. Mac jenom zezelenala, vzápětí zbledla a ke konci zešedla. Sedla si.
„Kterej debil?!“zašeptala. „Ustřelím mu hlavu.“
„Nevím, teď přišla zpráva.“
„Proč tam asi kolem byla páska NEVSTUPOVAT?!“zavrčela. „Měla jsem to. Dneska se mi to třikrát za sebou povedlo.“
„Zvládneš to i s jiným.“objal ji.
„Ksakru s tím. Už jsem to měla.“zavrčela.
„Dej si.“podala jí Sára lžičku. Mac ji jenom pohladila po hlavě a nabrala si pořádnou porci.
„Jdu na tu planetu, stejně je někdo musí zkontrolovat.“povzdechla si a dala Sáře pusu. „Zůstaneš se Sarah, že?“
„Jasně.“pousmál se. „Mac!“zavolal na ni, když už byla u dveří. Otočila se. „Jemně, ano.“
„Jako vždy.“přikývla.

„A sakra.“hlesl Winterson, když uviděl Mac, jak se žene z kopce k nim. „Asi bychom měli varovat toho blba, co za to může.“špitl. Lorne jenom souhlasně přikývl a nervózně přešlápl. Rodney se pro jistotu schoval za oba.
„Kde je?!“prskla Mac, jakmile k nim došla. Ani jeden nic neřekl, jenom ukázali dolů. Přikývla a po žebříku slezla do laboratoře a dalším potom dolů do chodby. George s Evanem a Rodneym se maličko přiblížili. Mac v chodbě našla tři vědce. Jakmile ji spatřili, uskočili co nejdál. Jeden se tvářil obzvlášť vyděšeně.
„Kdo z vás to byl?“zeptala se klidně. Vědci se jenom třásli v koutku. „KDO Z VÁS TO BYL?!“zavrčela. „Ptám se naposledy.“ Jeden z nich roztřeseně zvedl ruku a zbylí dva ho pošťouchli dopředu. Mac se pousmála. „Mohl byste mi prosím přečíst, co je na té pásce napsané?“chytla ho za límec a dotáhla k červenobílé páscem která byla natažena kousek před ježkem.
„Ne-ne…“koktal muž.
„Ne co?“
„Nevstupovat.“špitl.
„Dobře. A tady?“ukázala mu druhý nápis.
„Ne- nesahat.“
„Nesahat. Číst umíte. Tak proč jste na to do hajzlu sahal?!“
„Já…“
„Vy co? Zakopl jste? To pochybuju, protože kdyby ano, tak si minimálně vypíchnete oko!“ zavrhla jeho výmluvu dřív, než ji mohl vyslovit. Vědec se zatvářil ještě vyděšeněji. „Vy se od toho držte dál, protože jestli se to stane znova, budete první, kdo tím zkusí bez nácviku projít!“štěkla. Vylezla zpátky na povrch a zhluboka se nadechla. Potom vztekle zavrčela a vypálila jednu ohnivou kouli směrem do kopce k lesu. Potom se otočila zpátky, kde potichu stáli George, Evan a Rodney.
„Co?“zeptala se už mírněji.
„Víte,“polkl George, „víte, že jste právě vypálila oheň, že?“
„Jo. A kdybych to neudělala, tak tady asi za chvilku začne hořet všechno.“odsekla.
„Jasně.“hlesl. Rodney se odvážně posunul dopředu.
„Mám…mám tady flashku.“špitl.
„S čím?“zeptala se.
„Je tam stáhnutý obsah té konzole.“řekl.
„Dík.“přikývla, vzala si ji a schovala do kapsy u vesty. „Vracím se zpátky na Atlantis.“
„Doprovodím vás, madam.“nabídl se George.
„Ne, díky, podplukovníku. Projdu se sama.“pousmála se.
„Jak myslíte.“pokrčil rameny. „Ozvěte se, jak dorazíte k bráně, ano?“
„Ano, tati.“pousmála se a vydala se do kopce.

a další část bude zase za týden

Puk: díky za návrhy ... přečtu si ty díly a pouvažuju

Ďalšia časť ktorá sa mi páči ako je napísaná.
A už teraz sa teším na nasledujúcu časť.

senzační nemužu se dočkat na další díl

Tuhle povídku jsem nečetl od 100.dílu, nevím co se stalo, ale už jsi asi ve stejné díře jako tvůrci SG. Pořád se někam někdo propadává, v každém díle je jejich "soukromá" pasáž jako přes ctrl+c z předešlého dílu. A psaní je čím dál tím chaotičtější. Těžko to popsat, ale je to chaos. Předtím jsi psala pěkně, posledních 10dílů co jsem viděl jsou katastrofa. Pardon, ale už sem to napsat musel.

St0rm: dobře, beru na vědomí
V tom případě tě nejspíš potěší, že se pomalu, ale jistě blížím ke konci.
A jenom ještě dotaz...v čem ti to připadá chaotické?

Těžko se to popisuje. Je to jako by tam chyběly věty, skoky ve vyprávění a sem tam se opakují slova jako "osvětlila okolí kolem". A poprosil bych o vysvětlení jak vypadá ten ježek, protože moje představivost v tomhle selhává , vážně nevím jak to myslíš.

zjednodušeně? představ si tyčku a z ní trčící ostny, tohle několikrát zvětši a zaraz to mezi dvě stěny chodby...
něco jako Ježek v kleci, akorát ty "bodliny" nejsou na kuličce, ale na tyči

no jako já nevím, ale mně to chaotické nepřipadá

No tak ještě aby ti to připadlo chaotické, když si to napsala
A tak jak popisuješ ježka ted zjednodušeně jsem si ho představil i na poprvé, jenomže to totálně nešlo dohromady s tím, že chce prolézt skrz. Skrz co? Mezi čím? Pokud je ot jenom čtyři metry dlouhé a z ostnů čouhají ostny a z těch další ostny, tak ta třetí řada "ostnů" už dlouhá maximálně jako jehla. Naprosto mi uniká tenhle postup. Je to armáda, ne cirkus. Ti by to dřív vzali svářečkou, pilou, náloží.
A to s armádou mě přivedlo k další věci. Tým od Mac je plukovník a tři podplukovníci, nebo se mi to zdá?

Kdyby se to pokusili rozřezat, začalo by se to točit a napíchlo by je to...takže tudy cesta nevede.
a jo, v týmu jsou dva podplukovníci a plukovník...je to trošku blbost, ale je to tak už dlouho, tak to taky tak nechám...musela bych přepisovat celkem dost povídek a to se mi s prominutím opravdu nechce

Mackenzie Třeba už to dej do nových povídek (to s těma hodnostma v týmu Mac), které teprve budeš psát.

Nechcem sa do toho veľmi miešať, ale videl so také niečo vo filme. Bola to sústava valcov s ostňami. Keď sa niekto dotkol prvého, začali sa točiť aj ostatné a nedalo sa cez ne prejsť. Ak niekto prešiel pomedzi ne bez dotyku na druhú stranu, dalo sa ta to zariadenie zablokovať (valce sa rozostúpili) a ostatní už mohli bez rizika prejsť.
P.S.: Nespomínam si na názov filmu a neviem či Mackenzie myslela práve toto.
P.P.S.: K tým názvom: Sú to len také orientačné, ako som to cítil.

Puk: ano, přesně tohle jsem myslela a mám nejasný dojem, že to bylo v seriálu Lovci pokladů

Naozaj si nespomínam na názov , ale som rád, že je to tak.
To robí tá ... Hmm.. skleróza. Alebo také niečo?

Ty plukovníky pal čert jenom jsem si nebyl jistý. A s těma ostnama jsme u chaosu.... není tam nic napsané o tom, že by jich bylo víc, že by to byl systém. Pokud je to několik těch tyčí tak pak potom jo, ale prostě skrz jednu prolézat proste nelze.