Stargate:Last Ancient - New Age, part 4

Moc děkuji za Vánoční povídku. byla krásná dlouhá, super směsice povídek pohádek a pověr.
Zvedla mi náladu. Pěkné svátky.

Moc krásná povídka Přeji taky všem krásné prožití svátků... už se nemůžu dočkat silvstrovské

Tak přidávám silvestrovskou povídku, když máme ten Silvestr ....dneska trošku dřív (tak nějak jsem doufám, že si to někteří jedinci přečtou přečtou třeba dčív, než už nebudou schopni vůbec ničeho )

Silvestr

„Milý deníčku,
ráno jsem se probudil s velkou bolestí hlavy. Na tom by nebylo zase až tak nic zvláštního. Po propité noci a pořádném slavení nového roku se to dá čekat. Nejzajímavější bylo, kde jsem se probudil. Tomu bys neuvěřil. Když jsem otevřel oči, ležel jsem na stole obsypaný feferonkami. Teď mám vedle sebe láhev s vodou a v ní aspiriny a snažím se vzpomenout, co se odehrávalo předtím.“

„Takže bude párty?“zajásal George.
„No to si pište.“pousmála se Mac. „Jenom čekáme, až nám z SGC pošlou zásilky. Jinak budeme o vodě.“
„To by nebylo pěkné.“zavrtěl hlavou.
„To nebylo.“souhlasila a nedočkavě pozorovala bránu. „Co na povýšení řekli rodiče?“ zajímala se.
„Byli nadšení.“usmál se Winterson. „Prý to vůbec nečekali.“ Mac se jenom pousmála.
„Snažila jsem se dát dohromady skupinku lidí, kteří tady zůstávají. Někam ty lidi zařadit. Co je vede k tomu, aby tady zůstali.“
„A povedlo se?“zajímal se.
„Ne.“zavrtěla hlavou. „Ale já tu ostatně zůstávám taky, že?“pousmála se.
„Jste velící, madam. Proto tu zůstáváte.“
„To je fakt.“přikývla. „Je mi smutno po Sáře.“
„Tak proč jela na Zemi?“
„Táta ji chtěl.“pokrčila rameny. „Ale má to výhodu.“
„Ano?“
„Jistě. Můžu pít.“usmála se. „A hodlám si to užít.“
„Nedivím se.“poplácal ji po rameni. Brána se konečně otevřela. Mac jenom zasvítily oči.
„A je to tady.“zajásala a seběhla dolů. „Teď jenom doufat, že to neprojelo cenzurou.“ uchechtla se a poplácala bednu. „Pánové!“křikla. K bráně přiběhli čtyři vojáci. „Do jídelny, prosím.“pousmála se.
„S radostí.“přikývli a chopili se bedny.
„Jak to vypadá s jídelnou?“zajímal se George.
„Nemám tušení, ale můžem se jít podívat.“pousmála se.
„Proč ne.“pokrčil rameny a vydal se za ní.
„Mají to na starosti někteří vojáci, tak doufám, že je nenajdu pod stolem.“ušklíbla se.
„Sheppard šel na Zem se Sárou?“
„Jo, vrátí se,“podívala se na hodinky, „co nevidět.“pousmála se. „Táta říkal, že by ji rád měl na chvíli zase u sebe.“
„RÓLNIČKÝÝÝ, ROLNIČKÝÝÝ…KDOPAK…škyt….VÁM DAL HLAS…škyt!“ozvalo se v chodbě, do které zatáčeli. Oba se na sebe podívali a nakoukli tam. Na zemi seděli dva muži a vedle sebe flašky s vodkou.
„Amatéři.“uchechtla se Mac.
„Ne, vědci.“podotkl George a oba se znova rozesmáli.
„Hnus.“otřepala se. „Být na mol už ve čtyry odpoledne. Co budou dělat večer?“
„Spát. Přijdou o největší švandu. Budete zase zpívat?“
„Ne.“vyhrkla. „Ne, to fakt ne. Teda aspoň ne plánovitě.“ Georgovi po poslední větě jenom zazářily očka.
„Kolik potřebujete k tomu, abyste vyskočila na stůl a něco zazpívala?“
„Tak flašku vodky.“rozesmála se. „Ne, hodlám být relativně střízlivá.“
„Znáááme.“uchechtl se. V tu chvíli dostal pleskanec. „Jauvajs!“
„Sprosťáku. Kde je úcta k nadřízenému?“zabručela.
„Za dveřma.“zasmál se.
„Ale no tak, podplukovníku!“
„Omlouvám se, madam.“řekl s vážnou tváří. Mac se jenom usmála a zatočila do jídelny.
„Madam!“křikl na ni nějaký muž na žebříku a zamával jí.
„Hlavně nesleťte.“křikla v odpověď a mávla mu zpátky. Rozhlídla se po místnosti a zamířila k muži. „Je to fajn. Povedlo se vám to. Jenom bych přehodila tohle,“ukázala na jmelí uprostřed místnosti, „za tohle.“mávla rukou k Santovi u dveří. „Je to nesmysl mít jmelí nad stolem.“pousmála se.
„Jistě.“zasalutoval a mávl na někoho jiného. „Snažíme se dostat do té bedny.“kývl na předmět uprostřed místnosti.
„Jdem pomoct.“potáhl ji Winterson za ruku. Jakmile se dostali k bedně, vzal do ruky páčidlo. Několikrát ho zarazil do prostoru mezi dvěma prkny. Ozvalo se zakřupání a víko povolilo.
„Pojďte k taťkovi.“usmál se a nakoukl dovnitř. Pak se tam nahnul víc a málem tam spadl.
„Kampak?“pousmála se Mac.
„Vidíte to?“vydechl blaženě.
„Hmhm.“přikývla a společnými silami oddělali další tři části. Na světlo se dostalo několik beden. Jejich obsah byl různý. V jedné byly chipsy, v další buráky, v některých hotové jídlo, v dalších pití. Nealkoholické džusy a limonády, energy drinky, několik balíků plechovek s pivem a nemohl samozřejmě chybět alkohol. Bedny s whisky, vodkou, pálenkou, tequillou, rumem. Těch tam bylo asi nejvíc. Dále tam byly balíky s ubrousky, plastovými příbory, kelímky a talířky. Byli tam taky nějaké papírové čepičky, konfety a dvě velké láhve šampaňského.
„Nemůžu se dočkat večera.“skoro nadskakoval.
„Pyrotechnici se snaží na molu zapojit ohňostroj a nějak to načasovat, či co mi to říkali. Ale dost často se odtamtud ozývá nadávání.“uchechtla se.
„Třeba tuhle noc přežijeme. Kdo vybíral hudbu?“
„Všichni. Proto jel ten oběžník. Každý měl možnost napsat pět svých neoblíbenějších skladeb.“
„No jo!“vzpomněl si. Městem se ozval alarm.
„Asi se mi vrací přítel!“nadskočila Mac nadšeně. „Za chvilku se vrátím!“křikla ještě ode dveří a vyběhla ven. Rychle běžela chodbami a snažila se do nikoho nevrazit. Doběhla do kontrolní místnosti a seběhla po schodech k bráně, kterou právě prošel John.
„Ahoj.“křikla a skočila mu kolem krku. Jenom ji objal a dal jí pusu. „Cos mi přinesl?“ zeptala se zvědavě.
„Nic.“pousmál se.
„Nic?“posmutněla. „Vždycky něco máš.“usmála se.
„Slez.“pobídl ji.
„Próč?“
„Něco přece jenom mám.“pohladil ji. „Slez.“ Poslechla a nedočkavě mu nakukovala přes rameno. Chvilku štrachal v tašce. „Zavři oči.“pobídl ji. Okamžitě je měla zavřené. „Nastav ruku.“ Poslechla. „Můžeš.“pousmál se. Otevřela oči.
„Jů. Čokoládka.“objala ho. „Dík.“dala mu pusu na tvář.
„Nemáš zač.“pohladil ji a strčil jí neposedný pramen vlasů za ucho. „Jak to jde s přípravami?“zajímal se.
„Až moc dobře.“pousmála se a chytla ho za ruku. „Pojď.“pobídla ho. „Co Sarah?“zajímala se, když procházeli jednou chodbou.
„V pohodě. Tvůj táta vzkazuje, že se nemáme moc rozjet.“pousmál se.
„Jasně.“přikývla s úsměvem. „On je ten pravý. Na poslední oslavě, co si s ním pamatuju, předváděl Elvise Presleyho a Michaela Jacksona.“
„Co?“rozesmál se John.
„No fakt! Začal tam cosik zpívat a vrtět nohou jak Presley a jak noc postupovala, tak se měnil v Jacksona. A ke konci to byl myslím Bill Clinton. Ale to už si taky moc nepamatuju.“usmála se.
„Budeme si dnešní noc pamatovat, nebo ne.“zajímal se.
„Dle situace. Ani jeden z nás nemá službu. Na bráně bude štít a město bude taky chráněno štítem. A lidé, co budou mít službu, musí být schopni vyjmenovat rychle za sebou deset předem zadaných věcí.“pousmála se. „Je to zajištěné a většinou mají službu Rusové. Ti pijou a nic jim není.“uchechtla se. Za hovoru došli k jídelně. Většina výzdoby už byla pověšená a lidé teď jenom pobíhali okolo stolů a dolaďovali poslední detaily. V jednom rohu byl udělaný bar a kousek od něho byl stůl, kde byly naskládány láhve s pitím. Uprostřed jídelny byly spojené stoly a na nich papírové ubrusy a kelímky, sem tam ladně poházené konfety a frkačky.
„Hezkýý.“usmál se John.
„Dík.“pousmála se. „Můj návrh. Ale jejich práce,“mávla rukou k lidem.
„Samé dobrotky jak to tak vidím.“usmál se a objal ji kolem pasu.
„Samozřejmě. Ještě tady budou nějaké mňamky, jako jednotlamky…“
„Jednotlamky?“
„Jednohubky. Chlebíčky a tak.“
„Co si vezmeš večer na sebe?“zajímal se. „Nějaké pěkné, kraťoučké,“pohladil ji po noze, „šatičky?“
„Chtěl bys?“usmála se na něho.
„Já určitě.“uchechtl se za nimi George.
„Jo. To věřím.“podotkl John.

„Měl bych si tě hlídat.“poznamenal John, když Mac vyšla z koupelny v bílých šatech s celkem slušně velkým výstřihem. Šaty jí končily nad koleny.
„To bys měl.“přikývla a dala mu pusu. „Taky bych tě neměla pouštět z dohledu.“prohlídla si ho. Musela uznat, že s khaki kalhotami a žluté košili vypadá k nakousnutí. Teda jako ostatně vždy podle jejího názoru. Jenom ji chytl za ruku a oba vyšli do chodeb. Čas od času potkali nějakého motajícího se člověka, který jim přál krásný Halloween a přišlo mu to strášně směšné. Venku zase začalo sněžit. Zastavovali se skoro u každého okna a pozorovali, jak sněhové vločky padají na zem a zasněžují odhrabané části. K jídelně šli skoro dvakrát tak delší dobu než obvykle.
„Vypadá to luxusně.“vydechl Sheppard, když se objevili ve dveřích jídelny. Hrála hlasitá hudba a několik lidí už bylo na parketu a tancovali. „Pojď.“potáhl ji za ruku.
„Ne, ještě nejsem připitá.“pousmála se a chytla ho pevně za ruku. „Jdem k baru.“zabručela a potáhla ho na druhou stranu.
„Madam!“usmál se mladý voják za barovým pultem. „Co to bude?“
„2x whisky.“řekl za oba John. Mac jenom přikývla. Muž hodil do skleniček led a nalil tam pití. Dal jim je na stůl.
„Dík.“pousmála se Mac a s Johnem odešli k nějakému volnému stolku. Jídelna byla čím dál plnější a taky čím dál hlučnější.
„Už jsi připitá?“zajímal se John.
„Trošku. Ale ještě jsem něco slíbila.“křikla nazpět a dopila panáka. Pak se postavila a vydala se k menšímu pódiu. Chvilku mluvila s Chuckem. Ten jí pak podal mikrofon. Mac si vyhoupla nahoru. Musela opatrně, aby šaty neukázaly víc, než by chtěla. „Mohli byste mi prosím věnovat chvilku pozornosti. Místností se ozval jásot. „Ne, zpívat nebudu….zatím.“ uchechtla se. Další jásot a pískot. Mac se jenom usmála. „Chtěla bych ještě jednou pogratulovat dvěma lidem. A to podplukovníku Wintersonovi a Lornovi, kteří byli nedávno povýšeni.“
„Whohooouuuu!“křikl George se sklenkou v ruce.
„Ano, podplukovníku, mluvím o vás.“rozesmála se. „Ještě jednou gratuluju.“kývla hlavou a seskočila dolů.
„Taky….taky bych chtěl něco říct!“vyhrkl ještě Rodney a vyškrábal se na stůl. „My dva s Jennifer… čekáme dítě. Jennifer je těhotná!“ zakřičel. V místnosti to zašumělo, ale pak se ozval jásot, pískot a potlesk.
„Tak na malého génia!“zakřičel někdo. Mac se jenom pousmála a zamířila k baru. John se k ní okamžitě přitočil.
"Jestli tu přísahu někdy zopakuju ještě jednou, tak začnu zvracet."prskla Mac a kopla do sebe jednoho panáka. Vzápětí si nalila dalšího z láhve, kterou jí tam nechal Chuck.
"Proč?" zamumlal John a taky si nalil.
"Celou tu pitomou slavnostní přísahu jsem opakovala za svůj život tak šestadvacetkrát." zabručela a skončil v ní další panák. Znova si nalila.
"Nestačilo ti to?" staral se podplukovník a přeměřil si ji pohledem.
"Ne."zavrtěla hlavou. "Mám pravidlo. Pokud dokážu vyjmenovat identifikační čísla stíhaček, ve kterých jsem lítala, jsem v pohodě."odpověděla a tentokrát se napila přímo z flašky.
"Pokud se nás snažíte přepít, tak to vzdejte.“ozvalo se za ní. Otočila se. Stála tam parta ruských vojáků.
"Ne, snažím se zapomenout tu přísahu."zavrtěla hlavou. "Ale pokud si chcete zahrát. Ráda skončím pod stolem." Vojáci se rozesmáli a opřeli se o stůl.
"Ne, nechce se mi hrát."zavrtěl hlavou jeden z nich.
"Fajn."přikývla Mac a znova se napila. "Potřebuju něco jiného. Tohle je na nic."zabručela a podívala se na vodku.
"Jo, poslužte si, ale není kvalitní," řekl znova muž. "Měla byste ochutnat, co destiluje strýček Váňa."
"Nemáte?"
"Trochu ještě jo, ale obávám se, že by vám to vypálilo mozek."
"A vám ne?"zamručela. "Jednoho panáka, prosím."zabručela. "Tohle je fakt na kulový."
"Já to piju od svých sedmi let," řekl s klidem a podal jí flašku, co měl v ruce.
"Jo, dezinfekce je důležitá."poznamenala Mac a postavila se. Na chviličku se jí všechno rozkomíhalo, ale ani ne za vteřinu to bylo v pohodě. "No třeba to efekt má."poznamenala. Rus se jenom pousmál a nalil jí pití do sklenky.
"Na zdraví...a prvně jen ochutnejte." doporučil jí. Sám to do sebe kopl.
"Hm."zamračila se Mac a čuchla k tomu. "Hm."poznamenala znova a taky to do sebe nalila. Polkla a jenom maličko zamrkala. "Sakra."zachraptěla a snažila se popadnout dech. "No teda."vydechla a maličko se otřepala.
"Já vám to říkal." smál se jí. "Ale Winterson si pak musel sednout."
"Jo."hlesla. "Můžu dostat ještě jednu?"zaprosila. "Sice nevím, kde se pak ráno vzbudím, ale co."mávla rukou. "Je to fakt síla."souhlasila.
"Mně to přijde normální," zamračil se voják a koukl na sklenku. "Je pravda, že Vána za to seděl rok...mistr, pak už ho nikdy nechytli, dal si pozor komu co prodává." Nalil dalšího panáka oběma a podala ho Mac.
"Dík."hlesla a znova ho do sebe kopla. Muž se jen uchechtl a jako pravý Rus jí dolil. Sám se obsluhoval podle libosti. "Sakra, dneska mám nějakou výdrž."podotkla Mac a znova panáka vypila. Nechala si nalít další.
Dalšího však nedostala. "Myslím, že máte dost," podotkl Rus.
"Myslím, že ne."zavrtěla hlavou a maličko se zamračila. "Pořád dokážu vyjmenovat ty čísla. Ale co, seženu si něco jiného."pousmála se.
"Přeji hodně štěstí," řekl.
"Tak se zatím mějte. Jdu sehnat něco dalšího, protože si furt pamatuju ten pitomý proslov." zavrčela a rozhlédla se. Několik vojáků už leželo na stole a pod stoly, ale jí to bylo jedno.
„Mac! Tady jsi!“rozesmál se John a čapl ji za pas. „Tanec…hned!“chytl ji za ruku a táhl na parket.
„Motám se.“zachichotala se, ale přitulila se k němu.
„Já taky.“podotkl a chytl ji pevněji.
„Kolik je hodin?“zajímala se.
„Jedenáct.“
„Par…pardon, že ruším.“vyžbleptl George. „Nejdete hrát karty?“škytl. John se jenom podíval na Mac a ta přikývla. Znova ji vzal za ruku a táhl k jednomu ze stolů. Sedělo tam několik vojáků a v rukou měli karty.
„Sednout!“křikl jeden z nich a poklepal rukou do stolu. Oba poslechli a hned vyfasovali karty.
„Za každou prohru jeden panák.“vysvětlil Evan.
„Jasně.“kývla Mac a vzala karty do rukou.

„Bude půlnóóóóóc!“křikl Chuck do mikrofonu. V jídelně nastal jásot a všichni se tlačili do dveří.
„Jejej.“zachichotala se Mac, když vstala. John ji přidržel a přehodil přes ni svoje sako. Vzal ji kolem pasu a ruku v ruce vyšli na zasněžené molo. „Z-z-z-zima.“zadrkotala zuby, když šlápla v letních botičkách do sněhu.
„Vezmu tě.“nabídl se John, ale jakmile ji vzal do náručí, tak oba skončili na zemi, protože ani jeden neměl potřebnou stabilitu. Oba se rozesmáli, ale za chvilku je to přešlo, když je sníh začal studit. Rychle vyskočili a tiskli se k sobě. „Třeseš se.“rozesmál se John. Okamžitě dostal pleskanec. „Budu tě pak muset zahřát.“hladil ji po zádech.
„20….“
„To bys měl!“rozesmála se, ale přitulila se k němu ještě víc. Pevně ji objal a dal jí pusu do vlasů. Někde zepředu slyšeli George a ruské vojáky.
„10…“ Zadívali se na oblohu. „3, 2, 1…“ Po obloze se rozprsky rachejtle. Nad hlavou jim lítaly nejrůznější barvy a tvary. Něco vypadalo jako sprška z jisker, další jako barevné hvězdičky, čas od času něco jim něco prolétlo nad hlavou. Na protějším mole vytryskl oheň. Ten zaznamenal asi největší úspěch. I ti nejhlučnější se na chvíli utišili a jenom sledovali barevnou show nad hlavami. Asi za čtvrt hodiny bylo po všem. Pyrotechnici byli odměněni bouřlivým potleskem.
„Dovolte mi, abych pronesl na začátek nového roku pár slov.“ujal se slova Woolsey. „Jsem rád, že jsme tady všichni. A přeju vám do nového roku vše nejlepší.“pozvedl sklenku. Lidé, kteří už měli nalitý šampus, pozvedli skleničky a připili si.
„Plukovníku! Jdeme to dohrát!“křikl Mac do ucha George a potáhl ji.
„Nechci hrát.“zavrtěla hlavou a koukala, kam jí John mizí.
„Tak jenom projít.“pokrčil rameny a zamával jí flaškou před nosem. Pousmála se a šla za ním a ještě pár muži.

"A sakra."hlesla Mac a otevřela oči. Chtěla se překulit, ale zjistila, že nemá kam. Pod sebou nahmatala flašku. "Kde to ksakru jsem?"zabručela a sedla si. Ležela na jedné ze starých antických sedaček a pod sebou měla prázdnou láhev. "Skvěle."hlesla a postavila se. Šla k oknu, aby zjistila, kde je. Byla v severní části. Strašně ji bolela hlava. Pomaličku se vydala k sobě. Hlavně opatrně a nedělat prudké pohyby. Na chodbách skoro nikoho nebylo. A pokud jo, tak všichni šli se skloněnou hlavou. Nikdo nikoho nezdravil. Tedy až na blázny, jako byla ruská část, anebo jejich tajní příbuzní. Ty vyřvávali na celou chodbu a smáli se ostatním. Mac na veškeré pozdravy odpovídala s úsměvem a doufala, že to nejde moc poznat. Konečně došla do svého pokoje. Potichu si otevřela. Jenže našla tam stát Johna a vypadal naštvaně.
"Ahoj."pozdravila.
"Kdes byla?" zavrčel.
"Dobrá otázka."hlesla.
"Ty ses zase zřídila," zavrčel naštvaně.
"Zase?"podívala se na něho vyčítavě. "Jak zase?"
"A řekni, že ne... hledal jsem tě všude!"
"Jak zase?"chtěla vědět. "Vždyť...tohle bylo snad poprvé, co si teda pamatuju. Omlouvám se. Nějak jsem se zatoulala do severní části."
"Raděj si lehni," podotkl. "Musím do služby."
"Jsem v pohodě."pousmála se.
"Ne, to nejsi," donutil ji, aby si lehla.
"Jak to můžeš vědět?"zamračila se. "Fakt mi je fajn. Nepotřebuju ležet. Teda myslím."
"Ještě ses neviděla...vypadáš, jako by tě srazil parník, šup." Vysvlékl ji a převlékl do věcí na spaní.
"Až tak?"hlesla. "Tak to ten můj úsměv a pozdrav na Rusy asi nebyl tak věrohodný, jak jsem myslela."podotkla.
"To určitě ne, ti parchanti uměj pít."políbil ji. "Odpočiň si."
"Víš, že jsi dokonalý?"zašeptala. "K ránu ti přijde místo přítelkyně, o které jsi celou noc nevěděl, jenom troska a ty se ještě postaráš."usmála se.
"Co jinýho mám s tebou dělat?“usmál se.
"Mno jiný by mě sjeli." Vzpomněla si na tátu. "Miluju tě."
"Já vím." uchechtl se a potichu zmizel. Mac se dlouho převalovala. Nemohla usnout. Vyhrabala se z postele a zamířila k jedné skříňce. Vytáhla z šuplíku nějakou krabičku a vyndala z ní jeden prášek, který hodila do sklenky s vodou. Sledovala, jak se rozpouští. Potom se maličko učesala a i se sklenkou se vydala do města. Zamířila do kontrolní místnosti. Chuck seděl za jednou z konzolí jenom tak, aby se neřeklo, nějací technici se pohybovali pomaleji než obvykle a bezpečnostní tým seděl zničeně na schodech.
„Bré ráno.“pousmála se.
„Nespíš?“zamručel John.
„Tohle není fér.“podotkla. „Vypil si stejně jako já a jsi v pohodě.“zamručela.
„Nejsem. Jenom jsem to vypil dřív.“pousmál se a kývl ke sklence. „Ale stálo to za to.“ uchechtl se.
„Nepochybně.“souhlasila.

„Zbytek dne uběhl překvapivě rychle, deníčku. Ale musím ti říct jednu věc. Do háje s nějakým pitomým předsevzetím. Tenhle sloh mě stál víc námahy, než dopisování hlášení, takže žádné zapisování soukromých poznatků!
Tvůj George

Doufám zase, že se vám povídka líbila

Já vám přeju pěkné prožití dnešní noci a všechno nejlepší do roku 2010 (vynecháme moje sobecké přání, že bych byla ráda, kdybyste četli i nadále moje povídky ) a chtěla bych poděkovat za všechny komentáře a ohlasy, které jste mi v letošním roce napsali ...a i když to sem tam fakt tak nevypadá, tak se snažím vám vyhovět v tom, co byste rádi (až na určité výjimky )

...to byl výkon tohle napsat

jinak další povídka bude příští pátek a bude o té jedné milé dívence, co jsem psala už dříve...a můžu říct, že někdo z vás měl pravdu

moc hezký a jako obvykle se těším na pokračování

Super díl jako vždy.

Moc se mi to libílo, taková bezva oddechovka ze života

jojo moc fajn díl... zase jednou za čaas nějaký oddech.. i kdž, jak pro koho že?

na první stránce je změněn odkaz na povídky 1 - 149 v PDF a DOC...
tímto díky jakopovi

Mackenzie Klobouk dolů. To byla u tebe velká rychlost. PDF jsem ti posílal včera a dnes už je na fóru. To se u tebe jen tak nevidí.

Co takhle další díl

Byl by, byl by.
A stál by? Stál by.
Ale ne, jako kolik? No, jako kolík.

Harmony

Na Atlantis byl jeden z dalších krásných dnů. Na obloze ani mráček, sluníčko svítilo, ptáčci… tam nebyli, jenom podplukovník John Sheppard už dlouhé minuty nemohl najít svoji přítelkyni. Prohledal snad všechny možné kouty Atlantis, kde si myslel, že by mohla být. Nikde ji nenašel. Smutně se vracel do pokoje. Když otevřel dveře, našel Mac sedět na balkóně. Vypadalo to, že ho neslyší. Potichoučku se k ní připlížil a dal jí pusu na tvář. Maličko povyskočila leknutím a překvapeně se na něho podívala. Vyndala si sluchátka a vypnula iPod.
„Lekla jsem se.“
„Všiml jsem si.“pousmál se a přeletěl očima nějaké katalogy a složky, které měla rozházené na zemi. „Co děláš?“
„Věř tomu, nebo ne,“pousmála se, „ale IOA uvolnila nějaké peníze.“
„To je vtip?“vydechl překvapeně.
„Ne.“zavrtěla hlavou s úsměvem.
„Někdo jim přisypal do jídla trávu?“
„No to nevím, ale rozpočet máme milion dolarů, který se musí rozdělit mezi vojáky, vědce a zdravotníky.“
„Milion?“vydechl John překvapeně. „No ty brďo. Co s tím?“
„Nové vybavení. Tak teď zjišťuju, co potřebujeme obměnit.“
„A na co jsi zatím přišla?“zajímal se a sedl si vedle ní. Vzal si k sobě misku s ovocem, kterou měla vedle sebe.
„Potřebujeme nutně nové vysílačky. Ty staré jsou na prd. Byli tak hodní a poslali mi i katalog. Vybrala jsem zatím nějaké Motoroly. Mají dosah 10 km.“
„To zní dobře.“přikývl.
„Jsou nejlepší. Dále uvažuju na nových P 90. Slyšela jsem hodně lidí, jak na ně nadává, že se čím dál častěji zasekávají.“
„A dál?“
„Dál? Dál už asi nic moc… 300 tisíc dolarů není moc peněz.“pokrčila rameny. „Uvažovala jsem třeba na noktovizorech. Alespoň několika, ale nevím, jak zbudou peníze. Třeba se vědci nebo doktoři uskromní a něco zbyde.“
„U vědců bych to ani nečekal. Rodney byl obklopený tlupou šprtů, kteří nutně něco potřebovali.“
„Hm. Těžko říct, jestli třeba Jennifer bude chtít nějaký zvláštní přístroj. Ale sedím tady několik hodin a uvažovala jsem, co by bylo nejlepší. Myslíš, že ty vysílačky jsou dobrý nápad?“zeptala se nejistě.
„Myslím, že jo.“pousmál se.
„Pak mě ještě napadly nové uniformy. Pouštní. Ty černé jsou v přírodě v pohodě, ale v poušti nebo podobném terénu jsou na dvě věci. Stejně jako na sněhu. Tak jsem myslela, že bychom mohli zažádat o nové. Včetně teda těch zimních zateplených.“zamračila se. „Ale zase mě tady brzdí rozpočet.“
„A zdálo se, že máme tolik peněz, co?“
„Jo. Ale tohle byla spíš jenom prémie. Abychom do toho mohli taky kecat. Nechám to pověsit na nástěnku, aby se každý k tomu mohl nějak vyjádřit. Pokud s tím nebude souhlasit většina lidí a budou mít pádný důvod, změním to.“povzdechla si. „Bolí mě záda.“
„Tak se posaď na postel.“pomohl jí na nohy. Odnesli zvenku všechny papíry a věci, které tam Mac měla. „Sára spí?“zeptal se.
„Jo, usnula hned po obědě.“přikývla a posadila se na postel.
„Tam kde vždycky?“zajímal se. Jenom přikývla. Zatlačil na bolavé místo. Mac jenom vyjekla. „Promiň, ale cítila jsi, jak to křuplo?“
„Až moc.“zaskučela. „Ale je to lepší. Díky.“pousmála se a maličko se protáhla.
„Co odměna?“
„Ale kuš. Za tohle?“
„Ano.“pousmál se. Mac ho políbila.
„Stačí?“ Jenom zakroutil hlavou a šťouchl ji na postel. „Ale no tak. Zase tolik si toho neudělal.“
„To je vybrání zpětně. Ještě za minule.“pousmál se a pomohl jí z trička.
„Co když se Sarah vzbudí?“
„Budeš muset být potichu.“ušklíbl se.
„Sprosťáku.“zavrčela.

„Plukovníku Blacková!“zavolal na ni Woolsey, když sbíhala se schodů k bráně. Okamžitě se zastavila a otočila se nazpátek.
„Ano?“
„Dostali jsme před chvílí zprávu od Mardoly…“
„Koho?“zamračila se.
„Je to sestra královny jedné z planet, se kterou dlouho obchodujeme.“vysvětlil jí John. V očích mu jenom jiskřilo.
„Aha.“hlesla. „No a co s ní?“
„Chtěla by s vámi mluvit. Teda s podplukovníkem Sheppardem, ale vzhledem k tomu, že jste v jednom týmu….“
„Jasně. No tak můžeš jít.“otočila se na Johna.
„Plukovníku, měli byste jít všichni. Jak mi bylo řečeno, jde o delikátní úkol.“
„Začínám se bát.“hlesl John, který si vzpomněl, co se dělo minule.
„Fajn.“pokrčila rameny. „Kdo ale pohlídá Sarah?“
„Klidně já.“nabídl se Richard.
„Díky. V tom případě to jdu oznámit i zbytku týmu a za chvilku vyrážíme.“povzdechla si Mac.

„Mardolo, rád vás znovu vidím.“usmál se zářivě John, jakmile dorazili do hradu a uvítala je mladá žena. Mac se maličko zamračila, když viděla pohled svého přítele. „Dovol, abych ti představil moji přítelkyni Mac Blackovou.“pousmál se.
„Těší mě.“pousmála se Mac a stiskla druhé ženě ruku.
„Mě také. Hodně mi o vás vyprávěli. Pozvala jsem vás zde, protože máte s podobnou akcí zkušenosti.“
„O co jde?“zajímal se Rodney.
„Harmony dosáhla věku dospělosti. V naší vesnici je zvykem, že se při tomto vykonává určitá cesta. Skrz les a rokliny.“
„Zase doprovod.“zakňoural McKay.
„Škoda.“zamračil se George.
„Uděláte to pro mě?“zeptala se Mardola.
„Samozřejmě.“přikývl John.
„Ano?“povytáhla obočí Mac.
„Jistě. Bude to jenom pohodová procházka.“pohladil ji po zádech.
„Fajn. Kdy vyrážíme?“pokrčila rameny.
„Pokud možno, tak hned ráno. Můžete přespat v komnatách.“usmála se a pokynula rukou. Dva strážní okamžitě přiběhli a odvedli je do komnat.

„Harmony.“přikývl John, jakmile po schodech scházela mladá dívka.
„Johne, jsem ráda, že tě zase vidím.“pousmála se a odeslala pryč dva strážné. „Rodney. A vás dva ještě neznám.“
„Plukovník Blacková a podplukovník Winterson.“představil je John.
„Těší mě.“pousmála se Harmony.
„Veličenstvo.“přikývl George. Mac jenom kývla hlavou.
„Můžeme vyrazit?“zeptal se John.
„Samozřejmě.“usmála se.

Jakmile dorazili do lesa, Harmony vytáhla z pod kabátu nějaký kus stočeného pergamenu a rozmotala ho.
„Podle plánku bychom měli jít tudy.“ukázala do hustého křoví.
„Vypadá to, jako ta mapka minule.“poznamenal John a koukal jí přes rameno.
„Je podobná.“přikývla Harmony a rozešla se do křoví.
„Ostružiny.“prskla Mac, když jí maličké ostny po několikáté zachytili uniformu.
„Jsou zdravé.“namítla dívka.
„Ano, ale ne, když jimi projdeš.“zavrčela. Harmony jenom pokrčila rameny a prodírala se dál. Jakmile úspěšně prošli křovím, ocitli se na okraji hlubokého srázu.
„Doufám, že nevládneš stejně, jako vedeš.“ušklíbla se Mac.
„Je to na mapě.“ohradila se.
„Áha.“
„Ukaž.“pobídl Harmony John a vzal si od ní mapu. Chviličku s ní otáčel. „Má pravdu.“řekl, když našel správnou stranu. „Má to tak být.“
„A má někdo tak dlouhé lano?“opáčila Mac, která evidentně neměla dneska náladu.
„Máme deset metrů. Tohle má tak patnáct.“koukl dolů George. „Svážeme dvě.“navrhl a sundal si z ramenou batoh.
„Není jiná cesta?“zajímala se Mac nervózně. Pořád si živě pamatovala, co se stalo minule.
„Není.“zavrtěla hlavou Harmony.
„Dotaz? Podstupují to i jiné děti…jiní dospívající z tvé vesnice?“zeptala se. Harmony přikývla. „Tak jak se tudy dostanou?“
„Je to všeobecně známo.“
„Tak proč sis to lano nevzala?“opáčila Mac.
„Nech toho.“zavrčel John. „Polezeš první.“řekl jí. Lano navázali na široký kmen jednoho ze stromů, který byl na okraji. Mac slanila dolů. Jakmile se dotkla znova země, oddechla si. Za ní slezl Rodney. John právě vysvětloval Harmony, co má dělat. Mac to ze spodu jenom pozorovala. Harmony jenom mávla rukou a chytla se provazu.
„Opatrně!“křikl ještě John.
„Nedělám to poprvé.“odbyla ho dívka. Sjela pár kroků, ale pak se skála vydrolila a jí podklouzla noha.
„Mac!“zakřičel Sheppard, když viděl, jak Harmony padá. Mackenzie jenom zvedla hlavu a tělo se okamžitě zastavilo. Jemně ji spustila na zem. Věnovala jí jeden naštvaný pohled. Za pár minut se dole ocitl i John s Georgem.
„Jsi v pořádku?“vyhrkl Sheppard.
„Samozřejmě.“přikývla. „Děkuji.“otočila se na Mac. Ta jenom zabručela a zamračila se ještě víc. Dalších několik hodin a kilometrů probíhalo v klidu. Cesta vedla většinou po vyšlapané pěšině nebo zelené trávou porostlé louce. Harmony se bavila s Georgem a Rodneym a Mac s Johnem šli vzadu. Slunce začalo pomalu zacházet, tak se rozhodli, že se na noc utáboří na konci louky. To místo bylo kryté ze tří stran lesem, takže jim na hlídání zbývala jenom jedna strana.
„Musíme jít v noci, nebo to nestihneme včas.“trvala na svém Harmony.
„Tos minule říkala taky.“mávl rukou Rodney. „A stihli jsme to. Naprosto v pohodě.“
„Ale…“
„Hele, královno, je dost pozdě, nechceš si zalézt do stanu a spát?“otočila se na ni Mac. „Chápu, že jsi královna, ale co kdyby sis trošičku odpočinula. To kralování musí být náročné.“
„Prosím?“zavrčela.
„Odpočiň si. Zítra půjdeme ještě hodně dlouho.“poradila jí. Harmony se zamračila, ale poslechla a vlezla do jednoho ze stanů.
„Ten, kdo bude hlídat, bude hlídat i ji, ano? Nerada bych ji pak někde naháněla.“povzdechla si Mac a sklonila se do batohu. „Kde je lékárnička?“
„U mě.“hodil po ní balíček John. Mac jenom přikývla a vzala si nějaké dva prášky, které zapila vodou. Pak se šla posadit kousek dál od všeho dění a objala si rukama kolena.
„Je ti něco?“staral se Sheppard a sedl si vedle ní.
„To přejde.“mávla rukou.
„Mac…“
„Nic to není.“podívala se na něho a vzala jeho hlavu do dlaní a dala mu pusu na nos. „Jenom mi je zima.“
„Chceš bundu?“
„Ne, to by mi pak zas bylo horko. Je to složité.“
„Chceš, abych tu s tebou zůstal?“
„Ne, to je dobrý. Běž spát. Já si beru první hlídku, tak to pak rozchodím.“mávla rukou.
„Nějaká aktivní, ne?“
„Je to praktické. Když si vezmu hlídku na hodinu a půl teď, tak zbytek noci nerušeně prospím. Většinou si brávám buď na začátku, anebo když je někdo rychlejší, tak na konci.“
„To mě nenapadlo.“vydechl.
„No vidíš.“
„Právě že nevidím.“rozesmál se a dal jí pusu. „Tak pak přijď.“
„To si piš. Zatím dobrou.“

Ráno se ztichlou přírodou ozval zvuk, který tam rozhodně nepatřil.
„Co to je?“zamručela rozespale Mac a otočila se na záda.
„Netuším.“zavrčel Sheppard. Zvenku se ozývaly zvuky, jako by někdo třískal o sebe dvěma kovovými věcmi.
„Zbláznila ses?“zakřičel někdo. Mac si na sebe natáhla bundu a vylezla ven. Winterson se právě hnal k Harmony, která v ruce držela dva hrnce a mlátila jedním do druhého.
„Přeskočilo ti. Máme ještě dvě hodiny!“prskla Mac a přitáhla si bundu těsněji.
„Musíme vyrazit!“řekla s úsměvem Harmony.
„To jsme v klidu mohli jít i přes noc. Jestli sis totiž nevšimla, je pořád tma a důvod, proč jsme jít přes noc nechtěli, byla právě tma. Neznáme to tady a nevíme, kam můžeme šlápnout!“ zavrčela Mac.
„Ale já to tady znám.“namítla.
„Tak to mě fakt utěšilo.“ušklíbla se. „Sbalte pomalu stany a vyrážíme. Hlavně nespěchejte.“ křikla Mac, když se podívala na východ, kde začalo svítat. Harmony se škodolibě usmála a začala si skládat věci do batůžku. Mackenzie si povzdechla a šla sesbírat a sbalit rozházené věci. Harmony se motala kolem Johna a pořád se mu pletla pod nohy. Mac to jenom naštvaně pozorovala.
„Chceš pomoct?“zeptal se John, který se za ní nečekaně objevil. Překvapeně zvedla oči.
„Ani ne. Zvládnu to. Dík.“odpověděla.
„Já myslím, že potřebuješ pomoct.“pronesl významně a mrkl na ni.
„Ale copak? Královnička ti leze na nervy?“ušklíbla se.
„Co blbneš?“
„Promiň. Ale ona…“
„Ona je patnáctiletá puberťačka, Mac.“dopověděl za ni, ale pak se na ni zkoumavě zadíval. „Ty žárlíš!“vyjekl pobaveně.
„Ne, to ne…“vyhrkla.
„Ale jo!“rozesmál se. Mac jenom zčervenala a nejistě přešlápla.
„No dobře.“špitla.
„Ale no tak.“pousmál se a objal ji. „Nevyměnil bych tě za nic na světě.“ Dal jí pusu na čelo.
„Hm. No nic, tak to jdem dobalit.“odtáhla se od něho. Přikývl a sbalil stan. Jakmile Harmony procházela kolem Mac, ta na ni jenom zavrčela.
„Jestli se na něho budeš dívat jinak, než jako na svého strážce a jestli se ho dotkneš tak, že to budu považovat za přehnané, zastřelím tě. A je mi jedno, jestli jsi královna, rozumíš?“ Harmony neodpověděla a pokračovala dál. Když konečně dobalili věci a vydali se na cestu, slunce už bylo nad obzorem.
„Nikdy jsi neviděla sluníčko?“uchechtl se Rodney.
„No to jo, ale většinou východy nestíhám.“usmála se Mac a dál pozorovala rychle rostoucí oranžový kotouč. Rozešli se po zbytku louky a za pár minut vešli do lesa.
„Co se stane, až dojdeme do cíle?“zajímal se George.
„Musím přinést jednu květinu jako důkaz.“odpověděla Harmony.
„To jdeme pro nějaký plevel?“zakňučel Rodney.
„Není to plevel.“ohradila se dívka.
„Jasně.“pokýval konejšivě hlavou Winterson a přeskočil kmen. Do oběda ušli další kus cesty. Na jednom plácku si chviličku dali oddech. John si musel odskočit. Mac mu mezitím z batohu vzala jednu z tyčinek a zakousla se do ní.
„Mohla bys to prosím chviličku podržet?“zeptala se Mac Harmony. Ta jenom přikývla a vzala si od ní skoro snězenou tyčinku. Mac si dřepla a začala si zavazovat botu. Sheppard se právě vrátil a zahrabal v batohu.
„Hm…to je divné.“zamručel a prohledával kapsy. Pak se rozhlédl kolem. „Harmony!“vyjekl, když uviděl, jak drží v ruce jeho tyčinku.
„To já ne!“vyhrkla. „To si ona vzala!“ukázala na Mac.
„Já?“podivila se Mackenzie. „Já ty tyčinky nejím.“odpověděla nevinně. Harmony po ní vrhla jeden vražedný pohled.
„Harmony, nemůžeš jíst druhým lidem jejich oběd!“zaprskal John.
„Ale já…“
„Pro tentokrát ti to odpustím, ale příště to nedělej.“zavrčel. Rodney a George zadržovali smích. Harmony se na něho zlostně podívala a tyčinku hodila pryč. Pak odešla a sedla si ke všem zády.
„Dám ti svoji, chceš?“nabídla mu Mac s potutleným úsměvem.
„Co je?“
„Nic.“usmála se a hodila po něm svoji tyčinku.
„Budeš mít hlad.“
„Nebudu.“usmála se. „Už jsem jedla.“mrkla na něho a odešla k Georgovi a Rodneymu.
„Víš, že tohle mi udělala při našem prvním setkání.“usmál se Rodney.
„Nejenom ona dokáže být mrcha.“pousmála se Mac.
„To víme.“uchechtl se George. Mac se jenom zašklebila. Za pár minut vyrazili dál. K večeru konečně došli na místo, kde mapa končila.
„Tady je.“rozzářila se Harmony a sehnula se pro jednu květinu, která měla fialovorůžovou barvu.
„Pro to jsme tady šli?“vydechl Rodney nevěřícně.
„Ano.“odpověděla Harmony a květinu schovala k mapě. „Jdeme zpátky.“zavelela. Její doprovod si jenom povzdechl a vydal se zpátky za ní.
„Přišla si.“rozzářil se John, když se vrátili na Atlantis. Jako každou sobotu se společně s několika dalšími lidmi díval na nahrané zápasy. Mac se zarazila ve dveřích. „Sedej!“pobídl ji. Poslechla a posadila se mezi něho a George.
„Co na tom vidíte?“nechápavě zakroutila hlavou a sledovala, jak se jeden hráč amerického fotbalu snaží protlačit mezi protihráči, kteří se na něho vrhli. Kluci okolo ní se rozesmáli. John ji vzal kolem ramen a nabídl ji popkorn.
„Ženská!“zakřičel někdo zezadu.
„On to tak nemyslel.“dal jí pusu John.
„Jasně.“protočila oči a dál sledoval televizi. „To sis nemohl nahrát Simpsony?“
„Nemohl. Tohle je finále.“usmál se. Mac si položila hlavu na jeho rameno.

„Potichu, podplukovníku.“zašeptal John a opatrně Mac položil na gauč.
„Nechápu, jak mohla usnout. Taková událost a ona to prospí.“zavrtěl hlavou George. Sheppard jenom pokrčil rameny a dal jí pod hlavu malý polštářek a přikryl ji dekou.
„Jdeme.“pobídl Wintersona. Potichoučku zavřel dveře místnosti a nechal svoji přítelkyni spát.

tak snad se vám tenhle oddechovější díl líbil a příště bude už něco akčnějšího..teda myslím
a bude zase za týden
jinak doufám, že jste taky neměli tak "skvělý" týden jako já ... něco ve smyslu, že se všichni profesoří zbláznili a chtějí po nás známky

Jo a ještě na něco jsem zapomněla :
Chtěla bych poděkovat všem, kteří tuhle povídku zatím nominovali

Bohužel měli.
Jinak, je to dobrá povídka (teda nečetl sem všechny díly )

NewAsgard Se ti ani nedivím. PDF má teď už 933 stran A4 povídek (z toho je 1 titulní a 4 s obsahem)

EDIT:
Mackenzie Moc dobrý díl. Docela jsem se zasmál, když obědvali

Fajn oddechovka

Mackenzie: Tento týden.. až převelice hektický Nejlepší reakci na to měla moje kámoška když řekla "nejnáročněější týden v tomhle roce" a pak jí došlo, že je to teprve první týden v tomhle roce

tak a přidávám další díl

Janusova archa, part 1

„Nebude to fungovat.“zabručel John a přešlápl uprostřed pokoje z nohy na nohu.
„No tak, Johne. Máš v sobě taky kus Antika. Jenom to zkusíme. Nic víc. Přísahám.“usmála se, zezadu ho objala a rukama mu přejela přes hruď. Jenom se zachvěl.
„Přestaň.“vydechl. Mac se jenom pobaveně usmála.
„Úplně se uvolni.“zašeptala mu do ucha.
„To jde dost těžko, když…jsi tady.“zamručel a snažil se pravidelně dýchat.
„Ale…“zavrněla a prstem mu přejela přes obrys hrudní kosti.
„Tak a dost!“zavrčel, prudce se k ní otočil a chytl ji za ruce. „Buď toho okamžitě necháš a přejdeš k tomu, k čemu jsi chtěla, anebo…“
„Anebo?“chtěla vědět a na tváři jí hrál šibalský úsměv.
„Anebo se neudržím.“zašeptal a maličko se k ní přiblížil.
„Dobře.“přikývla a otočila ho zpátky. Znova ho objala. Jednou rukou mu sjela až k boku a druhou chytla jemně jeho pravou ruku do svojí dlaně.
„Ty to snad děláš schválně!“napůl zavrčel a napůl vydechl. Uslyšel jenom tiché uchechtnutí. Mac mu zvedla pravou ruku asi do půlky jeho těla.
„Uvolni se, vydechni a nadechni se.“šeptala. „Zavři oči. Nemysli absolutně na nic.“
„To se dělá těžko, když jsi u mě.“zamručel. Pousmála se.
„Soustřeď se na to, že chceš, aby se ti v ruce vytvořil maličký plamínek.“zašeptala znova a obrátila mu ruku dlaní vzhůru.
„Nic se neděje.“řekl potichu.
„Ale ano, děje.“přikývla a v jeho ruce se objevil plamen. Sheppard překvapeně vyjekl.
„To je dokonalé.“ Sledoval oheň. „Vůbec nepálí.“poznamenal a přejel nad ním druhou rukou.
„Ale mohl by.“řekla potichu a v tu chvíli John sykl bolestí.
„Teď se úplně uvolni a na nic nemysli.“zašeptala a sama zavřela oči. Cítila, jak se zachvěl. Poprvé za několik měsíců stáhla okolo své mysli zábrany, které ji chránily. Našla Johnovu mysl a jako by se do ní ponořila. V tu chvíli měli oba pocit, jako by byli jedno tělo. Mackenzie našla někde hodně hluboko v Johnově části mozku přesně tu část, kterou ona potřebovala pro používání svých schopností. Stálo jí to více soustředění než u sebe, ale nakonec se v jeho dlani objevil jeho vlastní oheň. Cítila jeho překvapení jako by bylo její vlastní. Musela se pousmát. Pak se pomaličku stáhla a sledovala, jak se ještě chviličku snaží ten plamen udržet.
„Bylo to…“vydechl, jakmile plamen zhasl. „Neuvěřitelné.“
„No, aspoň víme, že to tam někde je.“pousmála se.
„No to ano.“přikývl a otočil si ji k sobě. Políbil ji a jemně ji strčil na postel. „Musíš být unavená.“řekl. Mac se usmála.
„Vysílačka vypnutá?“zajímala se.
„Už ano.“přikývl a vyndal si ji z ucha. Přejel rukou přes nějaký panel na nočním stolku a lampičky trošku potemněly. V místnosti se zešeřilo.
„Dneska romantika?“povytáhla obočí Mac.
„Jenom ty jahody jsme snědli včera.“podotkl.
„Drobný detail.“mávla rukou a nechala ho, aby ji přetočil na záda.

„Plukovníku!“zavolal na ni Woolsey. Mac se otočila a počkala, až ji dojde.
„Ahooj.“pozdravila Sára.
„Ahoj, princezno.“pousmál se Richard a pohladil ji po hlavě.
„Jdete na snídani?“zajímala se Mac.
„Ano. Ale jen na takovou rychlou. Pomaličku zase přestávám stíhat papírování.“povzdechl si. Za pár minut dorazili do jídelny, kde to jako vždy při snídani vonělo. Zamířili okamžitě ke stolům s jídlem.
„Tak co si dneska dáš?“zeptala se Mac Sarah a vzala ji do náručí, aby lépe viděla. Sára chvilinku přejížděla očima hory jídla. Mac s Woolseym si mezitím nandali na talíře snídani.
„Toto!“ukázala nakonec na koblížek politý čokoládou. Vyfasovala svůj talířek a na něho jeden koblížek. Pak jí Mac do hrníčku se žirafkou nalila mlíko a všichni tři zamířili ke stolu. Woolsey zamyšleně hleděl na svoji opečenou slaninu a vaječinu a strkal do nich vidličkou. Mac se s chutí zakousla do čerstvě upečeného švestkového koláče a zapila to kakaem.
„Nechápu,“řekla a polkla, „jak vy chlapi můžete sníst na snídani tohle.“trhla rukou ke slanině. „Mě by to nejspíš zabilo.“
„Zkuste týden snídat se Sheppardem, Lornem a Wintersonem a nic jiného vám nezbude. Dříve jsem jedl na snídani müsli s mlékem, ale tohle taky není k zahození.“pokrčil rameny a ukrojil si kus slaniny, přidal na ni vaječinu a to všechno si naložil na chleba. „Víte, plukovníku, původně jsem s vámi chtěl o něčem mluvit.“
„A už to leze.“povzdechla si a maličko hořce se pousmála.
„Vím, že máte volno a nemáte ani službu, ale tým kapitána Tranga uvízl na jedné z planet a nemůže se dostat zpátky. Už jsme vyslali tým. Ale právě na dnešek na odpoledne byla naplánovaná akce měsíc dopředu a potřebuju, aby to někdo vzal za Tranga.“
„Vědce ne, prosím.“zakňučela. „Udělám cokoliv, ale vědeckou misi opravdu ne. Tenhle týden to bylo už 2x. Pane Woolsey, prosím.“
„Nemáme nikoho jiného. Potřebujeme k tomu dva týmy. Tým podplukovníka Lorna zůstává, ale potřebuju náhradní.“
„Co za to?“zamračila se. „Mám už odslouženo.“
„Plukovníku, nechtějte, abych vám to dal rozkazem.“zavrčel.
„Fajn.“odsekla. “Kdy odcházíme?“zeptala se. „Pane.“dodala.
„Za pár hodin. Oznamte to svému týmu a já to řeknu Lornovi.“
„Dobrá.“přikývla chladně. V tichosti dojedli.

„To děláte schválně?!“zavrčel George a vztekle praštil do pytle v tělocvičně.
„Vypadám na to?“opáčila Mac a pytel mu přidržela.
„Proč zase my?“zeptal se naštvaně.
„Protože jsme nejlepší?“usmála se.
„Hlídat vědce zvládne i průměrně inteligentní osel!“odsekl.
„Slyšela jsem, že v Austrálii hlídají ovčí stáda alpaky. Můžem si jich pár pořídit.“pousmála se. „Tak si tam jenom sedneme a budeme sedět. Něco si zahrajeme, popovídáme si. Můžu vzít něco na zub.“
„Chápu, že vaše mateřské pudy jsou hodně silné, ale myslím, že salám na bagetu si zvládnu připlesknout sám.“
„Dobře. Byl to jenom návrh.“pokrčila rameny. „Podplukovníku, já za to fakt nemůžu, ale za hodinu vás chci u brány.“dodala a odešla.

„Kdo hlídá Sáru?“zajímal se John a sedl si na schody u brány.
„Jenny.“odpověděla Mac a připnula si k vestě zbraň.
„Plukovníku.“přikývl Evan, když se se svým týmem přihnal k bráně jako velká voda.
„Podplukovníku.“opětovala mu pozdrav. „Kde máme ty naše vědátory?“
„Když jsem je naposledy viděl, tak vyráželi na cestu.“
„Takže tak za půl hodiny tady budou.“povzdechl si Winterson.
„Řekl jsem ti, že to sebou vzít nemůžeme!“slyšeli někoho z dálky.
„Proč ne?“ozval se druhý hlas.
„Protože to je moc těžké, neforemné a je nám to naprosto na nic.“zavrčel mužský hlas a mezi dveřmi se objevil Rodney.
„Ale…“
„Vítejte, pánové na naší malé skromné cestě za poznáním.“zahulákal Lorne, aby zastavil začínající hádku. Mac se jenom pousmála a zapnula si vestu.
„Můžu adresu?“křikl Chuck.
„Ještě moment.“zavolal jeden z doktorů. „Musím zkontrolovat vybavení.“řekl a nahrnul se k MALPovi.
„Proboha, vždyť jste to kontroloval už dvakrát.“zavrčel Evan netrpělivě. „Jdeme.“
„Ale…“namítl a přejel pohledem po dalších vědcích, jako by u nich hledal oporu. Nikdo ale neřekl ani slovo.
„Tak pohyb.“pobídl je podplukovníku.
„Plukovníku!“křikl Woolsey z ochozu. Mac zvedla hlavu. „Nezapomněla jste na něco?“
„Pane?“zamračila se a marně si snažila vzpomenout. Nakonec zakroutila hlavou.
„Vlasy. Do copku!“připomněl jí. „Předpis!“
„Aha.“mávla rukou a vytáhla z kapsy gumičku, kterou si stáhla vlasy. „Ještě něco? Nebo si mám přeleštit i boty?“
„To je vše.“zamračil se. Mac jenom přikývla a i se zbytkem prošla na zatím neznámou planetu.

„Tohle je krutě nefér.“zaskučela Mac a prohnula se v pase, aby si protáhla záda. Zakřupalo v nich. Poodstoupila od postaveného stanu. „Mám talent.“zhodnotila svoje dílo. „Ale ty vědce bychom to taky měli naučit.“zamručela.
„Máš to nakřivo.“podotkl John a sehnul se k jedné z tyček, kterou předělal do jiné polohy.
„Jsem holka, nedokážu to tak ohnout.“zabručela. „Kde jsou vědci?“rozhlédla se.
„Kopkají si v zemi.“pousmál se. „Ne, teď vážně. Kousek odsud jsou ruiny, které objevila sonda, tak je chtějí prozkoumat. Nás požádali o pěší průzkum.“
„Tak to jdeme projít, ne?“mrkla na něho.
„Plukovníku, madam!“zavolal na ni Lorne. Ohlédla se. Šel k ní i s Georgem.
„Copak, podplukovníku?“
„Vědci vám vzkazují, že budou potřebovat svítilny, protože za chvilku bude tma.“
„Vypadám jako velkosklad?“opáčila. „Jakmile se setmí, tak všichni budou v táboře.“řekla nekompromisně. „Nehodlám je pak nahánět po všech čertech.“
„Vyřídím, madam.“přikývl Swanson, který přišel chvilku po obou podplukovnících.
„A co my?“povzdechl si John. Mac se na něho jenom podívala, ale potom rychle a skoro jako by stydlivě sklopila oči. Rukou si zajela za krk, a když ji vracela zpátky, tak cestou přibrala i pár pramínků vlasů, které si obmotala okolo prstu, se kterým sjela dolů, až jí na konečcích zůstala malá lokna, která se za moment narovnala. Znova se na něho stydlivě podívala. „Asi...“polkl, „asi bychom měli jít prověřit…a zabezpečit okolí.“dostal ze sebe.
„To bychom měli.“přidala se k němu okamžitě Mac.
„Jo, jo. Měli byste.“přikývl se šibalským výrazem v očích George a vyměnil si jeden rychlý pohled s Evanem, kterému cukaly koutky.
„Do tmy jsme zpátky.“oznámila jim Mac.
„Jen aby.“uchechtl se Winterson.
„Prosím?“otočila se.
„Nic.“odpověděl s andělskou tváří. „Vsázím dvacku, že se nevrátí do tmy.“otočil se k Lornovi.
„Deset na to, že jo.“oplatil mu to a natáhl k němu ruku. George ji stiskl.

John s Mac se vnořili do lesa. Slunce začalo zapadat, a tak se v hustě porostlém lese začalo stmívat rychleji, než okolo něj. Jakmile byli dost daleko od tábora a veškeré lidské populace, Sheppard chňapl Mac za ruku, prudce ji otočil a přitáhl si ji k sobě. Nosy se téměř dotýkali.
„Co to mělo znamenat?“zavrčel.
„Nevím, co myslíš?“odpověděla nevinně a maličko na něho zamrkala.
„Nech toho. To jste se s Jennifer vsadily, která dostanete svého chlapa do postele během týdne vícekrát?“zaskučel.
„Ne, ale díky za námět.“pousmála se. „Myslím, že bych definitivně vedla.“zavrněla a políbila ho.
„Kde skončily vaše zásady, plukovníku?“zeptal se John a maličko ji od sebe odstrčil.
„Daly si pohov, podplukovníku.“odpověděla Mac a rozepnula mu vestu. Sheppard jenom pokrčil rameny a napodobil svoji přítelkyni. Jenom o trošku rychleji a nedočkavěji.

„Dlužíš mi deset babek.“otočil se Lorne na George, když se Mac s Johnem vynořili z lesa a oba se tvářili nadmíru spokojeně. Slunce ještě úplně nezapadlo, takže na nebi osvětlovalo mraky, které dostaly oranžový nádech.
„Něco nového?“zajímal se Sheppard.
„Ani ne. Vědce máme posbírané.“ukázal George k ohni, kde se tísnilo asi deset vědců. „Co okolí.“
„Krásné.“usmála se Mac, ale pak zčervenala. „Ehm…všude je klid a nepotkali…nepotkali jsme ani živáčka.“těžko ze sebe vysoukala.
„A dívali jste se pořádně?“uchechtl se. Jeho velící ho zpražila pohledem. „Pardon.“zamumlal, ale vyměnil si s druhým podplukovníkem pobavený pohled.
„Vezmu si první hlídku.“oznámila Mac.
„Vystřídám vás po hodině a půl, madam.“nabídl se Cooper.
„Fajn.“přikývla a šla si k ohni ohřát nějakou super chutnou instantní polévku.

„Dobré ráno všem.“pozdravil Evan vesele. Jako odpověď se ozvalo zabručení okolo ohně sedících lidí. „Co máme dneska na programu?“zajímal se. Mac se na něho ospale podívala a podrbala se na hlavě. Evidentně si snažila vzpomenout, kde něco dala. Pak se zakousla do housky a vstala. Zahrabala v nějaké hromadě papírů, kterou měla vedle sebe a podala mu složku.
„Měl by tam být rozpis.“zamručela a maličko se posunula, aby si mohl sednout. Podplukovník otevřel složku a rozkašlal se.
„Jste si jistá, že to patří k téhle misi?“hlesl. Mac mu nahlídla přes rameno.
„Jo, jsem.“přikývla. „Nezdá se vám těch pět dní?“hořce se pousmála. „To nikomu tady.“ povzdechla si a rozhlédla se po zbytku svého týmu a týmu Lorna. Všichni vojáci, kupodivu tam s nimi seděl i McKay, se do sebe otráveně snažili dostat snídani. Nikomu se nelíbilo strávit tady pět dní s vědci, kteří se hned za svítání rozprchli, kdo ví kam. „No tak k dnešnímu programu.“přerušila mlčení Mac. Všichni se na ni zadívali. „Podplukovníku, vy a váš tým budete dělat bodyguardy jako první. Stačí jenom, abyste je co půl hodiny přepočítali, jestli jsou opravdu všichni. No a já a zbytek půjdeme obhlídnout okolí.“
„Plukovníku! Koupím vám pivo, když si to s námi vyměníte.“
„Podplukovníku, to je pokus o uplácení nadřízeného důstojníka!“vyhrkla naoko šokovaně Mac. „A ještě takovou břečkou jako je pivo.“otřepala se.
„Proč musíme začínat zrovna my?“zareptal potichu Cooper.
„Protože jste ti nejlepší, nejchytřejší, nejúžasnější, nejdokonalejší, nej…“začala ze sebe chrlit Mac.
„Dobrý, stačí, pochopili jsme.“zastavil ji Evan. „To je daň za dokonalost.“povzdechl si. „Chci být hnusný, nezodpovědný a neskutečně blbý.“dodal. Zbytek se rozesmál.
„Nebojte, podplukovníku, za dvě hodiny jsme zpátky.“pousmála se. „Slibuju.“popleskala ho po ramenu a zašla si do stanu pro zbytek věcí.
„Tak jo, panstvo. Vyrážíme.“pobídl své lidi Evan a šel jim příkladem. Postavil se od ohně. Oba jeho muži ho následovali a společně se vydali dolů z malého kopečka, kde pobíhali vědci.
„Jdeme?“zeptala se Mac svého týmu, když vylezla ze stanu a zrovna si zapínala svoji vestu.
„Jasně.“přikývl Winterson.
„Nějaký aktivní, ne?“povytáhla obočí.
„Ale vždyť je krásný den!“namítl a protáhl se. Mac se usmála a vydala se za ním. Sheppard s McKayem po sobě hodili jenom nechápavý pohled a následovali první dvojici. Pokračovali po vrcholu, listnatým lesíkem, potom chviličku po nějakém paloučku, odkud se zase vnořili do lesa, následně z kopečka dolů a hurá na louku před nimi. Rodney hučel cosi do Shepparda a George přemlouval Mac na nějaké další volno.
„Mackenzie!“zavolal Rodney. Mac se zastavila a otočila. „Že jsi neříkala, aby byly v jeden den obě jídla dělané na citrusech?!“ Běžel k ní.
„Co?...Já ne…“zavrtěla hlavou, ale než stihla doříct větu, Rodney jí skoro zmizel před očima. Jeho ruka automaticky vystřelila a chytla Mac za vestu. Ta jenom vyjekla a snažila se zachytit někoho dalšího. V poslední chvíli drapla Wintersonův rukáv. Ten už před sebou nikoho neměl, takže se všichni tři skutáleli ze svahu dolů, kde se na setinu vteřiny zastavili. Bylo slyšet jenom rupnutí a následoval další pád. Tentokrát do tmy.

tak doufám, že se vám povídka líbila, bude mít celkem tři části a další část bude zase v pátek

a ještě chci jednou poděkovat všem, kdo nominovali tuhle povídku, anebo mě jako autora (lepší smajlík se mi nelíbil )

užasný nemužu se dočkat pokračování