život a smrt - poslední.

dal, dal, dal, dal!!!!!

Dóbroš! Zajímavé propojení sci-fi a fantasy (i když, těžko říct, možná to je čistě fantasy...), slušivá atmosféra, zatím to vypadá na promyšlený (ač přímočarý, ale to uvidím až na konci) příběh...

tak jo tohle měl být poslední díl...... ale nějak sem to natáhl , a tak se z něho stal díl předposlední...

doufám že jich nebude ještě vic

upi píše:

část 4

Netrvalo dlouho a dorazili i ostatní. Párkrát obešli stavbu. Nebyla velká. Byla to pravidelná konstrukce s podstavou šestiúhelníku. Vysoká asi tři metry, asi osm metrů široká, s velkým otvorem v jedné ze stěn. Byla bez dveří nebo nějaké viditelné ochrany proti vstupu. Pozvedli zbraně, rozžnuli svítilny a celá skupinka pomalu vstoupila dovnitř. Tma se okamžitě rozehnala jako by uvnitř někdo rozsvítil, ale jako by se nic nezměnilo, jako by zvenku dovnitř vidět nešlo, ale uvnitř bylo světla dost. V každém rohu místnosti stál sloup, vypadaly jako nějaké cívky, vydávaly modrou záři. Ve zdi naproti dveřím byl zabudován velký panel, měnily se na něm barvy a znaky, červený k němu přišel. Dotkl se jednoho znaku, nic se nestalo. Zkusil další, světla se lehce zableskla, ale nikdo tomu nevěnoval pozornost. Chtěl se dotknout dalšího, ale Kate ho zastavila, ať se prý podívá sám, co se stalo.

„Panebože, co to je?“
„Nemám ponětí ale vypadá to překrásně“ pronesl jeden z mužů, červený mezitím vyšel ven a otočil se. Budova, ze které vyšel, byla skoro stejná jako ta, do které vstoupily, akorát tahle jakoby byla součástí obrovského stromu. Otočil se zpět, spatřil zelené údolí na jehož konci se tyčila obrovská věž a pod ní několik desítek, možná stovek budov. Architektura byla velmi pokročilá, byly do ní zakombinovány technické prvky, a přesto nečekaně dokonale sladěna s přírodou kolem. Každá budova jakoby byla součástí nějakého stromu, respektovala přírodu kolem. Z města se ozýval jemný šepot vodopádu. Přímo na jeho okraji byl taky jeden menší.

Rozhodly se pokračovat. Červenému tohle místo něco strašně připomínalo, i když tu nikdy nebyl. Čím blíže byli, tím se zdála být věž vyšší, detaily na zdech budov se stávaly podrobnějšími. Dorazili až k bráně, jež nebyla úplně obyčejná. Tvořil ji kamenný oblouk, vyplněný velmi složitým mechanizmem, jako by jedním obrovským, ale velmi jemným strojem. Tvořen miliony mechanizmy.
Začaly se hýbat. Složitě ale rychle do sebe zapadaly a rozestupovali se, vytvořily prostor akorát pro jednu postavu, sice trochu vyšší, ale jinak normální. Vyplnila ji postava muže. Na první pohled vypadal jako člověk, ale na pohled druhý měl rysy, které si červený nechtěl připustit.
„Vítejte, očekávali jsme vás, pojďte prosím za mnou“ Brána se rozestoupila úplně a skupinka následovala postavu směrem do města. Červený tomu nechtěl věřit, zatímco ostatní byli unešení z překrásnosti tohohle místa, on se snažil oživit vzpomínky staré skoro tisíc let. Skupinka vešla do jedné budovy-stromu. Procházeli chodbou, světla lehce zableskla, na druhém konci byly dveře. Muž je otevřel, stáli skoro na vrcholu té mohutné věže. Červený se podíval dolů, byl docela rád, že tu výšku nemusel šlapat po svých, ale že stačilo se jednoduše přenést výš. Ostatní z toho byli očividně unešeni, jemu to však nepřišlo nějak dokonalé i přestože mu to ulehčilo námahu.
Přece jen jedno schodiště vystoupali na malé náměstíčko s malým lesíkem na okrajích a velkou stavbou připomínající katedrálu.
Vstoupili dovnitř. Do obrovského sálu, který byl výsledkem kombinace techniky a přírody, navzájem se doplňovali a pomáhali si v místech, které by sami nezvládli. Podlaha byla kamenná, místy vykládána dřevem.
Uprostřed stál muž. Měl na sobě modrý plášť, stejný jako měl černý nebo červený, akorát byl modrý. V tom se v mysli vybavily vzpomínky, nebyly všechny, ale bylo jich dost.
„Harline?!“ vykřikl červený, rozběhnul se přes místnost k postavě. „Jak je to možné?“
Dostavily se mu i poslední vzpomínky. Podíval se mu do obličeje ,aby se ujistil, objal ho.
„Jak je to možné? Kde se tu bereš?“
„Mám pocit, že sem ti dlužen omluvu, můj starý příteli. Měl bych ti něco vysvětlit."
„Počkej, nejdřív mi řekni, kde to jsme a jak ses sem dostal ty a hlavně proč ses po celou tu dobu alespoň neozval. Myslel sem, že si umřel, po vašem odchodu už sem o vás nikdy neslyšel.“
Harlen se na svého starého přítele podíval a řekl: „Všechno spolu souvisí, pojďte prosím za mnou“ muž se otočil a červený jej následoval. Ostatní se po sobě překvapeně dívali, ale brzo se ke dvojici přidali. Muž přivedl skupinku k obrovskému stolu v zadní časti sálu. Všichni se usadili. Sluhové přinesli džbány s vínem a nalili všem. Červený s úsměvem sledoval svého přítele a čekal, až začne vyprávět.
„Skoro před tisíci lety, kdy jsme ještě žili na zemi, rozhodli se visocí elfové přesunout naši rasu do jiných soustav a teraformovat tamní planety. Nebylo to tak nákladné jako ve vaší a okolních soustavách. Odcházeli jsme po stovky let po malých skupinkách. Ale to se vysokým nelíbilo, podezírali nás, že jsme se za tu dobu příliš sblížili s tamním světem a dokonce že dochází k míchaní ras.
Bohužel to nakonec byla pravda. Můj postoj při zasedání rady byl velmi tvrdý, oni na to nebyly připraveni. Znovu nás obvinili, tentokrát z pomáhaní slabším rasám v technickém pokroku, později z vlastizrady a pokusu o osamostatnění. Všechno to byla politika a oni si hráli se slovíčky tak, aby vše otočili proti nám.
Při posledním obvinění mi došlo, že tohle by vedlo v občanskou válku. A my byli v obrovské nevýhodě. Raději sem se přestal vzpírat a dohodli jsme se, že se odstěhujeme s ostatními elfy.
Odstěhovali jsme se sem do vzdálenější časti galaxie. Kde jste potom vy objevili jednu z námi právě upravovaných planet a pomocí portu jste se později přenesli na domovskou planetu tohohle systému.
„Čekali jsme vás, protože jsme objevily vaši sondu, která nedávno vstoupila do atmosvéry a bylo jen otázkou času, než najdete port a potom nás, ale nečekal sem tebe, Alrene“ V tu chvíli se v červeném něco pohnulo, už svoje jméno skoro zapomněl. Najednou se mu hlavou prohnaly vzpomínky na kletbu a jeho život před ní.
Zrovna když už se chtěl zeptat, přišla do místnosti žena, elfí žena. Byla překrásná. Alren ztuhnul. Jeho pocity byly smíšené, cítil se šťastný z toho, že jí opět potkává, ale zároveň byl zmatený, viděl ji přece umřít. Co víc, sám ji přece zabil.
Žena si přisedla ke stolu a napila se z číše vína.
„Musím ti něco vysvětlit a omluvit se ti za to“ opakoval Harlen.
Červený se na něj pomalu otočil a napjatě jej hypnotizoval.
„V té době, kdy mělo dojít k našemu odchodu, poslali vysocí elfové svého agenta, který měl zajistit náš odchod. Vymyslel plán. Byl velice průhledný, ale uznán jako dostačující. Měl být vybrán někdo z lidí k tomu, aby zabil jednoho z našich a my měli z rozhořčení váš lid opustit. Plán se zdál byt funkční, ale agent si vybral jako místo vaší údajné zrady náš nejslabší článek. Právě místo, kde jsme porušovali nepsané zákony a kde se míchaly rasy.“ Alren sebou trhl, věděl, že je řeč o jeho příteli a jeho ženě. „Byla zinscenována vražda, vám oběma se do hlavy přidaly vzpomínky na hádku, která měla vyvrcholit vraždou v afektu. Určitě si tu noc dosud nemůžeš přímo vybavit, vidíš ji nějak zamlženě, mám pravdu?“ muž přikývl.
„Vyrobili jsme umělé tělo, všechno vypadalo téměř dokonale, ale já sem to neunesl. Bylo mi vás líto, došlo mi, že lidé vás budou považovat za příčinu našeho odchodu a budou se vás snažit zabít. To mi přišlo až příliš nespravedlivé. Rozhodl jsem se vás vzít sebou, ale nemohl jsem hned. Za pomoci ostatních bylo upleteno kouzlo tak, aby to pro ostatní lidi vypadalo jako msta. A oni vás měli nechat žít. Ale aby to vypadalo věrohodně, vy jste tomu museli také uvěřit.
Po tvé smrti jste se měli oba přenést k nám a žít s námi. Avšak nějak se to zvrtlo, jeden z nás musel kouzlo opatřit ještě jedním dodatkem, který měl posílit tvé tělo a tvé smysly. Proto si dokázal odolat všem nástrahám a pokusům o zabití. A váš spor proto trvá tak dlouho, přitom je naprosto bezdůvodný. Za to se ti musím omluvit.“
Alren elfa chvíli pozoroval, nevěřil svým uším. Nevadilo mu, že musel žít skoro tisíc let ve sporu, ale vadilo mu, že musel žít v nesmyslném sporu a ještě v nevědomosti.

korekci obstaral Apple a ja čekám na ohlasy.....

Zajímavé rozřešení Kéž by všechny spory měly takový altriustický důvod. Klasický upiovský styl. Hezky vylíčené prostředí a pointa:wink:
Ale našla jsem tam pár hrubek - chápu, že v tvůrčím zápalu se to člověku přihodí (mě taky) např. visocí - vysocí...

heh tak jo jeste to neni konec, to zaprve, a za druhe ja po sobe chyby neopravuju
tohle opravoval Apple a delal to o pulnoci takze se na neho nezlobte

konec nás ještě čeká

OK , já to tak nemyslela. Myslím, že "zatím" je to zajímavé rozřešení Tak pokračuj a vyřeš to docela! Já osobně nepovažuji hrubky za tak moc velký přečin, když jinak má dílo svou uměleckou image :wink:

Líbí se mi to. Piš dál!

nejdřív se musím omluvit za to že sem dva měsíce nic nenapsal... jak všichni víte tak končila škola, a ja neměl čas, a pak sem na to nějak zapoměl. oběvil sem to už teď a tak sem to dopsal....
možna někdy dodelam i LS ale to už je skoro pravěk a to si už nemuže nikdo pamatovat....
skorektil to Apple, řikal že to neni na 100%
ještě jednou se všem omlouvam...... tady to mate.....

upi píše:

Alren seděl za stolem a v ruce měl číši vína. Neustále usrkával, hlavou se mu honily myšlenky, o jeho životě - a smrti. Elf byl zabrán do diskuze s jeho posádkou. měli hodně otázek a on měl hodně práce s odpověďmi. Nara se mu snažila pomoci, ale netrvalo dlouho a začala se věnovat pouze Kate. Bylo to logické, přece jen jsou to ženy, i když každá jiné rasy, jiného druhu.
Alren seděl za stolem a v ruce měl číši vína. Seděl osamoceně, pozoroval přírodu venku. Po chvíli vstal a prošel jedním z obrovských výklenků na ochoz kolem budovy. Postavil nápoj na kamenné zábradlí a sám se o něj opřel. Rozhlídl se po údolí, bylo překrásné, celé zelené. Tu a tam ze stromů vykoukla nějaká budova v naprosté harmonii s okolním lesem.
Na Zemi, v době, kdy tam ještě elfové žily, to vypadalo velmi podobně, ale po jejich odchodu se lidé k zemi začaly chovat velmi nešetrně a jejich snaha ji dostala až tam, kde je teď. Na planetě už není snad ani jeden zelený strom ve volné přírodě, ta vlastně sama o sobě taky už neexistuje. Je to už jenom velký technický strašák, z poloviny pokryt krátery po těžbě a z druhé poloviny pokryt městy, která jsou šedá a celá z oceli, už ani moře není to co bylo, toxické látky, život jenom v obrovských hlubinách a to je ještě nepřirozeně zmutovaný.
Celou tuhle změnu pozoroval po svůj dlouhý život.
Stál a pozoroval údolí. Přemýšlel nad kletbou, nad svým životem a životem svého přítele.
Narazil na myšlenku. Něco ho napadlo. Otočil se, vrátil se dovnitř. Přistoupil k Elfovi „Harlene, pojď se mnou prosím.“ Ten se na něj nechápavě podíval, ale člověk už byl na cestě k východu. Elf jej ladným krokem dohnal.
Jako by už tušil, že se něco děje: „Na co se chystáš? Co tě napadlo?“ měl pár otázek, ale muž stále pospíchal a nejevil zájem o konverzaci. Nakonec se zastavil uprostřed chodby.
„Půjčil by si mi prosím loď a dva tvé nejlepší bojovníky s mečem? Mám pocit, že se děje něco špatného“ Elf člověku pohlédl do očí, viděl nervozitu a malinko i strach, rozhodně něco tušil a chtěl tomu předejít. Nakonec souhlasil.
„Půjčím ti malou ale rychlou loď, jenom pro několik cestujících. Na Zemi doletí asi za šest hodin, nic lepšího nemám. A bojovníky ti dám také k dispozici, ale prozraď mi, na co se chystáš. Možná ti pomůžu i jinak.“
Červený se na něj podíval. „Teď není moc času na vysvětlovaní, poleť když tak se mnou, cestou ti to vysvětlím.“
Elf přikývl. Seběhli do hangárů, kde už na ně čekali dva vojáci v černém plášti každý se dvěma velmi dlouhými lehce zahnutými meči. Naskočili do lodě a vydali se na cestu.

Cesta opravdu netrvala dlouho. Bojovníci se celou cestu ani nepohnuli, nepromluvili. Jako by celou cestu spali. Harlen byl na tom podobně. Ale on na rozdíl od nich alespoň občas promluvil a poslouchal popis myšlenky, která napadla Alrena.
Loď, kterou letěly, byla spíše malá stíhačka, nebo výsadkový modul upravený pro cestování na delší trasy. Dominantou lodě bylo jednoznačně čelní sklo, procházející nad osmy sedadly a vpředu zahnuté tak, aby pod větším sklonem sestupovalo do podlahy. Byl to jeden kus. Žádné dělení. Kokpit byl velmi široký, s velkým rozestupem sedadel. Opěradla každého křesla měla zabudované dotykové panely, přední dvě trochu větší pro řízení. Avšak chodba, která vedla k zadnímu výstupu byla mnohem užší, nejspíš proto že vedle ní, venku, byly umístěné dva motory.
Letěly tak rychle, že mohli pozorovat i ubíhající hvězdy. Když začali prudce zpomalovat, necítil skoro žádné přetížení, trochu jej to zarazilo, ale nevěnoval tomu dále pozornost.
Posestoupení na nižší manévrovací rychlost se začal, přibližovat k planetě. Země vypadala ponuřeji než, když ji opouštěl. Přibližovali se z denní strany. Vstoupili do atmosféry, která se je snažila spálit na popel, ale štít spolehlivě všechen žár vykryl.
Pro přistání si vybrali starý kontinent a jeden z jeho obrovských doků v hlavním městě unie.

Z lodě vystoupil jen Alren a dvojice bojovniků. Elf zůstal v lodi a později s ní odletěl, ale nebyl moc daleko.
„Nejdřív se podíváme po nějakém úkrytu a pak začneme hledat cíl. Pojďte za mnou!“ promluvil červený hned, co bylo plavidlo pryč. Vyrazily přes doky přímo do města.
Zanedlouho dorazily do čtvrti, kde žili ti nejchudší, ti jejichž předci nedokázali přijmout tu změnu a nešli s ostatními. Trojice dorazila až k jednomu ze starých ještě zděných domů. Byl už skoro rozpadlý, ale ještě držel pohromadě snad jen silou vůle. Okna měl zatlučené. Probili se dovnitř přez jedno zatlučené okno. Dveře tu nebyly vůbec.
Dům měl dvě patra a původně několik pokojů, ale po těch letech to byl vlastně už jenom jeden velký pokoj, strop mezi patry byl vybouraný, a taktéž i všechny zdi.
Uprostřed té prázdné haly stála na stolečku jenom postarší televize. Šlo vidět že byla několikrát velmi vylepšovaná, aby byla schopna přijímat signál moderního vysílání. Červený ji zapnul. Běžela reklama.
„Tak jo, tady se zatím usadíme, a přečkáme noc“ Dvojice pohodila svoje cestovní batůžky na podlahu a roztáhly přikrývky, do kterých se zabalili. Šli spát, zatímco červený stále pozoroval televizi a sledoval zprávy.

Druhý den ráno se Alren probudil do deštivého rána. Přestože bylo jen pár hodin před polednem, v místnosti bylo málo světla. Posadil se na posteli, podíval se k oknu. Bylo opravdu hnusně. Zamžoural, vedle okna stáli dva elfové a mlčky čekali, připraveni na všechno.
Červený vstal přešel k oknu. Podíval se přes ulici a přemýšlel, kde by se mohl jeho bývalý kamarád ukrývat. Projížděl očima ulici. Nikde ani noha, ani včera, při příchodu nikoho neviděl, ale nedělal si s tím starosti. Jeho oči se nakonec zastavili na okně protějšího domu. Byla tam nějaká postava. Chvíli se na sebe dívali a postava uskočila. Vystřídala se s jinou, větší. Ta ale něco svírala v rukách, připomínalo to nějakou rouru. Allenovi netrvalo dlouho, aby pochopil, co drží. Už to jednou zkusil použít.
Všechno se seběhlo rychle. Červený se otočil. Proběhl přes pokoj, elfové nečekali a rozběhli se za ním. Muž ještě popadl své věci, které si večer nachystal vedle postele. A skočil do protějšího okna.
Ve stejném okamžiku vletěla do pokoje raketa a narazila o podlahu. Celé patro domu se rozletělo do okolí. Trojice dopadla na zem. Elfům jenom trošku hořeli jejich cestovní pláště, ale ty by jim teď stejně vadili.
Červený vytáhl z balíku dvě pistole a dvě katany. Meče si připevnil do popruhů na záda a popadl pistole. Vyběhl zpoza zbytku baráku. A s rukama namířenýma na okno protějšího domu šel už pomaleji k ulici. Z protějšího domu vyšla skupinka lidí s černým v čele.
Alren syknul na elfy, ať nikoho nezabijou.
„Takové podrazy kletbu nezruší!“ křikl červený.
„Ale zkusit sem to mohl.“
„Co se tu dělo? Proč do toho zatahuješ ještě další lidi? To je přece jenom mezi námi. A to mě přivádí k tomu, proč sem tady a proč sem se vrátil.“
„Přišel ses nechat zabít, už vím, co mi chybělo, poslední věc k tomu, abych se tě zbavil. Já sám sem na tebe nestačil. Našel sem skupinku elfů, kteří neodešli. A s jejich pomocí sem se stal silnějším.“
„Pokud jsou to elfové tak ví, proč byla kletba seslána, a jaký měla účel. A potom jistě ví, že teď když sem našel i elfy, kteří odešli, už to nemá smysl.“
Černý se zamyslel, ale ostatní jeho přívrženci pozvedli své zbraně vyrazili na dvojičku Allenových bojovníků.
Strhla se bitka, černý přestal přemýšlet vytáhl svou napoleonskou šavli a rozběhl se na Alrena.
Za tu dobu, co tu na Zemi byl sám, se hodně hodně zlepšil. Byl přinejmenším stejně rychlý a obratný jako Alren. Bil se, u něj nevídanou výdrží a s ohromnou silou. I když měl červený dvě ostří, tak černý dokázal obě vykrýt, a naopak měl červený hodně práce s vykrytím jeho jedné zbraně. K dvojičky už začínaly odlétávat kusy pláštů, které se občas připletly do dráhy mečům. Občas na látce byla i krev.
Černý už pochopil, že není tak slabý a pokusil se o fintu. První dva pokusy se mu nepodařily, ale na ten třetí seknul protivníka do nohy tak hluboko, že padl na zem a útoky musel vykrývat ze země. Jejich zbraně se zasekly a držely se v šachu.
„Nevím, kde si byl, ale málo si cvičil. Nepotřebuji ani pomoc ostatních.“
„Byl sem u elfů, byla tam i Nara“
„Lžeš! Ta je mrtvá“ a přitvrdil v tlaku na nepřítele.“Viděl sem její mrtvé tělo“
„Já sem to nebyl, to tělo byla replika, je to hodně složité“
„Nebo máš prostě jenom strach ze smrti a vymýšlíš si“
vyprostil svoji šavli ze zkřížení. Červený své katany taky rozkřížil seknul jej do noh.
A černý dopadl na jeho katanu a svým mečem jej bodl do srdce.

děkuji všem za podporu za předešlé díly a čekám na ohlasy za tenhle.....
děkuji

tak som si konečne všimla, že to má pokračovanie . Je to dobré, nesie sa to vo "svojom" duchu, len ten koniec , povedzme, že som skôr zástanca happyendov a príbehy, kde umrie hlavná postava sú... no smutné, hoci aj tie mam rada
takže verdikt na záver, bolo to bezva, len škoda ich

Musela jsem si přečíst znovu letem-světem o čem to vlastně bylo - přeci jen uplynula už nějaká doba...Já mám raději pozitivnější konce , ale je to tvoje povídka - tvůj vytvořený vesmír. Jinak dobré !

eh..... ja se musím omluvit... asi sem to dostatečne nevysvětlil..... to že umřely byl vlastně happyend, protože se zbavily jak kledby tak mohli žít na planetě s elfama, oni je přesunuly.... ale to sem asi zapoměl napsat, tak to se musím velmi omluvit

Tak v tom případě je to dobrý konec! Takový esotericko-mystický:)!

jj, ak to bolo tak, potom nemám námietky