nejdřív se musím omluvit za to že sem dva měsíce nic nenapsal... jak všichni víte tak končila škola, a ja neměl čas, a pak sem na to nějak zapoměl. oběvil sem to už teď a tak sem to dopsal....
možna někdy dodelam i LS ale to už je skoro pravěk a to si už nemuže nikdo pamatovat....
skorektil to Apple, řikal že to neni na 100%
ještě jednou se všem omlouvam...... tady to mate.....
upi píše:
Alren seděl za stolem a v ruce měl číši vína. Neustále usrkával, hlavou se mu honily myšlenky, o jeho životě - a smrti. Elf byl zabrán do diskuze s jeho posádkou. měli hodně otázek a on měl hodně práce s odpověďmi. Nara se mu snažila pomoci, ale netrvalo dlouho a začala se věnovat pouze Kate. Bylo to logické, přece jen jsou to ženy, i když každá jiné rasy, jiného druhu.
Alren seděl za stolem a v ruce měl číši vína. Seděl osamoceně, pozoroval přírodu venku. Po chvíli vstal a prošel jedním z obrovských výklenků na ochoz kolem budovy. Postavil nápoj na kamenné zábradlí a sám se o něj opřel. Rozhlídl se po údolí, bylo překrásné, celé zelené. Tu a tam ze stromů vykoukla nějaká budova v naprosté harmonii s okolním lesem.
Na Zemi, v době, kdy tam ještě elfové žily, to vypadalo velmi podobně, ale po jejich odchodu se lidé k zemi začaly chovat velmi nešetrně a jejich snaha ji dostala až tam, kde je teď. Na planetě už není snad ani jeden zelený strom ve volné přírodě, ta vlastně sama o sobě taky už neexistuje. Je to už jenom velký technický strašák, z poloviny pokryt krátery po těžbě a z druhé poloviny pokryt městy, která jsou šedá a celá z oceli, už ani moře není to co bylo, toxické látky, život jenom v obrovských hlubinách a to je ještě nepřirozeně zmutovaný.
Celou tuhle změnu pozoroval po svůj dlouhý život.
Stál a pozoroval údolí. Přemýšlel nad kletbou, nad svým životem a životem svého přítele.
Narazil na myšlenku. Něco ho napadlo. Otočil se, vrátil se dovnitř. Přistoupil k Elfovi „Harlene, pojď se mnou prosím.“ Ten se na něj nechápavě podíval, ale člověk už byl na cestě k východu. Elf jej ladným krokem dohnal.
Jako by už tušil, že se něco děje: „Na co se chystáš? Co tě napadlo?“ měl pár otázek, ale muž stále pospíchal a nejevil zájem o konverzaci. Nakonec se zastavil uprostřed chodby.
„Půjčil by si mi prosím loď a dva tvé nejlepší bojovníky s mečem? Mám pocit, že se děje něco špatného“ Elf člověku pohlédl do očí, viděl nervozitu a malinko i strach, rozhodně něco tušil a chtěl tomu předejít. Nakonec souhlasil.
„Půjčím ti malou ale rychlou loď, jenom pro několik cestujících. Na Zemi doletí asi za šest hodin, nic lepšího nemám. A bojovníky ti dám také k dispozici, ale prozraď mi, na co se chystáš. Možná ti pomůžu i jinak.“
Červený se na něj podíval. „Teď není moc času na vysvětlovaní, poleť když tak se mnou, cestou ti to vysvětlím.“
Elf přikývl. Seběhli do hangárů, kde už na ně čekali dva vojáci v černém plášti každý se dvěma velmi dlouhými lehce zahnutými meči. Naskočili do lodě a vydali se na cestu.
Cesta opravdu netrvala dlouho. Bojovníci se celou cestu ani nepohnuli, nepromluvili. Jako by celou cestu spali. Harlen byl na tom podobně. Ale on na rozdíl od nich alespoň občas promluvil a poslouchal popis myšlenky, která napadla Alrena.
Loď, kterou letěly, byla spíše malá stíhačka, nebo výsadkový modul upravený pro cestování na delší trasy. Dominantou lodě bylo jednoznačně čelní sklo, procházející nad osmy sedadly a vpředu zahnuté tak, aby pod větším sklonem sestupovalo do podlahy. Byl to jeden kus. Žádné dělení. Kokpit byl velmi široký, s velkým rozestupem sedadel. Opěradla každého křesla měla zabudované dotykové panely, přední dvě trochu větší pro řízení. Avšak chodba, která vedla k zadnímu výstupu byla mnohem užší, nejspíš proto že vedle ní, venku, byly umístěné dva motory.
Letěly tak rychle, že mohli pozorovat i ubíhající hvězdy. Když začali prudce zpomalovat, necítil skoro žádné přetížení, trochu jej to zarazilo, ale nevěnoval tomu dále pozornost.
Posestoupení na nižší manévrovací rychlost se začal, přibližovat k planetě. Země vypadala ponuřeji než, když ji opouštěl. Přibližovali se z denní strany. Vstoupili do atmosféry, která se je snažila spálit na popel, ale štít spolehlivě všechen žár vykryl.
Pro přistání si vybrali starý kontinent a jeden z jeho obrovských doků v hlavním městě unie.
Z lodě vystoupil jen Alren a dvojice bojovniků. Elf zůstal v lodi a později s ní odletěl, ale nebyl moc daleko.
„Nejdřív se podíváme po nějakém úkrytu a pak začneme hledat cíl. Pojďte za mnou!“ promluvil červený hned, co bylo plavidlo pryč. Vyrazily přes doky přímo do města.
Zanedlouho dorazily do čtvrti, kde žili ti nejchudší, ti jejichž předci nedokázali přijmout tu změnu a nešli s ostatními. Trojice dorazila až k jednomu ze starých ještě zděných domů. Byl už skoro rozpadlý, ale ještě držel pohromadě snad jen silou vůle. Okna měl zatlučené. Probili se dovnitř přez jedno zatlučené okno. Dveře tu nebyly vůbec.
Dům měl dvě patra a původně několik pokojů, ale po těch letech to byl vlastně už jenom jeden velký pokoj, strop mezi patry byl vybouraný, a taktéž i všechny zdi.
Uprostřed té prázdné haly stála na stolečku jenom postarší televize. Šlo vidět že byla několikrát velmi vylepšovaná, aby byla schopna přijímat signál moderního vysílání. Červený ji zapnul. Běžela reklama.
„Tak jo, tady se zatím usadíme, a přečkáme noc“ Dvojice pohodila svoje cestovní batůžky na podlahu a roztáhly přikrývky, do kterých se zabalili. Šli spát, zatímco červený stále pozoroval televizi a sledoval zprávy.
Druhý den ráno se Alren probudil do deštivého rána. Přestože bylo jen pár hodin před polednem, v místnosti bylo málo světla. Posadil se na posteli, podíval se k oknu. Bylo opravdu hnusně. Zamžoural, vedle okna stáli dva elfové a mlčky čekali, připraveni na všechno.
Červený vstal přešel k oknu. Podíval se přes ulici a přemýšlel, kde by se mohl jeho bývalý kamarád ukrývat. Projížděl očima ulici. Nikde ani noha, ani včera, při příchodu nikoho neviděl, ale nedělal si s tím starosti. Jeho oči se nakonec zastavili na okně protějšího domu. Byla tam nějaká postava. Chvíli se na sebe dívali a postava uskočila. Vystřídala se s jinou, větší. Ta ale něco svírala v rukách, připomínalo to nějakou rouru. Allenovi netrvalo dlouho, aby pochopil, co drží. Už to jednou zkusil použít.
Všechno se seběhlo rychle. Červený se otočil. Proběhl přes pokoj, elfové nečekali a rozběhli se za ním. Muž ještě popadl své věci, které si večer nachystal vedle postele. A skočil do protějšího okna.
Ve stejném okamžiku vletěla do pokoje raketa a narazila o podlahu. Celé patro domu se rozletělo do okolí. Trojice dopadla na zem. Elfům jenom trošku hořeli jejich cestovní pláště, ale ty by jim teď stejně vadili.
Červený vytáhl z balíku dvě pistole a dvě katany. Meče si připevnil do popruhů na záda a popadl pistole. Vyběhl zpoza zbytku baráku. A s rukama namířenýma na okno protějšího domu šel už pomaleji k ulici. Z protějšího domu vyšla skupinka lidí s černým v čele.
Alren syknul na elfy, ať nikoho nezabijou.
„Takové podrazy kletbu nezruší!“ křikl červený.
„Ale zkusit sem to mohl.“
„Co se tu dělo? Proč do toho zatahuješ ještě další lidi? To je přece jenom mezi námi. A to mě přivádí k tomu, proč sem tady a proč sem se vrátil.“
„Přišel ses nechat zabít, už vím, co mi chybělo, poslední věc k tomu, abych se tě zbavil. Já sám sem na tebe nestačil. Našel sem skupinku elfů, kteří neodešli. A s jejich pomocí sem se stal silnějším.“
„Pokud jsou to elfové tak ví, proč byla kletba seslána, a jaký měla účel. A potom jistě ví, že teď když sem našel i elfy, kteří odešli, už to nemá smysl.“
Černý se zamyslel, ale ostatní jeho přívrženci pozvedli své zbraně vyrazili na dvojičku Allenových bojovníků.
Strhla se bitka, černý přestal přemýšlet vytáhl svou napoleonskou šavli a rozběhl se na Alrena.
Za tu dobu, co tu na Zemi byl sám, se hodně hodně zlepšil. Byl přinejmenším stejně rychlý a obratný jako Alren. Bil se, u něj nevídanou výdrží a s ohromnou silou. I když měl červený dvě ostří, tak černý dokázal obě vykrýt, a naopak měl červený hodně práce s vykrytím jeho jedné zbraně. K dvojičky už začínaly odlétávat kusy pláštů, které se občas připletly do dráhy mečům. Občas na látce byla i krev.
Černý už pochopil, že není tak slabý a pokusil se o fintu. První dva pokusy se mu nepodařily, ale na ten třetí seknul protivníka do nohy tak hluboko, že padl na zem a útoky musel vykrývat ze země. Jejich zbraně se zasekly a držely se v šachu.
„Nevím, kde si byl, ale málo si cvičil. Nepotřebuji ani pomoc ostatních.“
„Byl sem u elfů, byla tam i Nara“
„Lžeš! Ta je mrtvá“ a přitvrdil v tlaku na nepřítele.“Viděl sem její mrtvé tělo“
„Já sem to nebyl, to tělo byla replika, je to hodně složité“
„Nebo máš prostě jenom strach ze smrti a vymýšlíš si“
vyprostil svoji šavli ze zkřížení. Červený své katany taky rozkřížil seknul jej do noh.
A černý dopadl na jeho katanu a svým mečem jej bodl do srdce.
děkuji všem za podporu za předešlé díly a čekám na ohlasy za tenhle.....
děkuji
[img][http://upi.stargate.sk/sig_down.png]http://upi.stargate.sk/sig_down.pnghttp://[/img]
--- stargate.sk ---