3. Pygmalion
Kapitola čtvrtá
„Nemrzí mě to, není o co stát,“ pokrčila rameny Eristea. „Čaj o páté s Alexis byla ztráta času a zatracená nuda.“ Ohlédla se, aby se ujistila, že Sisi nestojí za dveřmi a neposlouchá. Podle denního rozvrhu právě s jedním z důstojníků kontrolovala dráhu letu u terminálu na druhém konci plavidla. Eristea se ještě pořád divila, že k pracím týkajícím se chodu lodi nemá princeznička žádné připomínky a vypadá to, že ji baví.
Ortalay stál s rukama v kapsách a zavřenýma očima uprostřed kajuty. Nuda nebyla jen „čaj o páté“, nuda byla celá tahle cesta. Ani jejich nenápadná pomoc s energetickým modulem a zásobami nemohla zkrátit cestu do jiné galaxie na únosnou dobu. Pamatoval si, že Andoriel prohodila něco o šesti nedělích. I před všechny snahy byly nutné tři zastávky na regeneraci plavidla, aby se příliš nevyčerpalo a po doletu mohlo hned pokračovat v hledání tajemného lorda Baala.
Tři lehké údery na zavřené dveře je oba otočily směrem ke vchodu.
„Co to je?“ mračila se Eristea. Někdo se rozhodl, že je bude rozčilovat rámusem? Klepání se po pauze ozvalo znovu, tentokrát dva údery rychle za sebou.
„Aha!“ vykřikl Ortalay a otevřel dveře.
Na prahu stála Andoriel, ruku zvednutou k dalšímu zaklepání.
„Dobrý den,“ pozdravila způsobně. „Už jsem si myslela, že tu nikdo není.“ Podívala se z Ortalaye a Eristeu a přešlápla.
„Dobrý den i tobě,“ usmál se Ortalay. „Pojď dál.“ Ustoupil a rozmáchlým gestem pozval Andoriel dovnitř.
„Děkuji,“ zamumlala.
Sotva se za ní zavřely dveře, zpoza rohu na chodbě vyhlédla Alexis. Klepání? Pozvání a díky? Ušklíbla se. Jestli takhle vypadalo to „slušné chování“, tak si ho mohou nechat. Wraithská královna vchází, kam se jí zlíbí, bez pozvání. O goa’uldech ani nemluvě. Došla ke dveřím, zastavila se a stiskla zoubky. Nechápala, kde se v ní bere tolik síly, že se dokáže přetvařovat snad v každé vteřině svého života, aby jí dali pokoj. A taky, aby jí konečně vrátili její schopnosti. Slovně někoho přesvědčovat, že má něco udělat, bylo neskutečně vyčerpávající, zvlášť když byla zvyklá jen pomyslet a ostatní dělali, co si zamanula.
Natáhla ruku k otvírání, zarazila se a rázně zabušila na dveře.
Andoriel skoro nadskočila, Eristea protočila oči a Ortalay se zvedl, aby se opět ujal role dveřníka.
„Ty tady bydlíš, nemusíš klepat,“ zavrčel na Alexis a nechal ji projít dovnitř.
Sisi sklopila pohled k zemi a rychle se vydala k vedlejšímu pokoji, kde měla malou ložnici.
„Vítám tě,“ zamumlala Andoriel a vysloužila si kratičký pohled plný zášti.
Eristea Alexis sledovala, dokud jim nezmizela z dohledu a pak se obrátila k Andoriel: „Takže myslíš, že ho dokážeš najít rychle?“ zeptala se.
Andoriel kývla. „Myslím, že ano. S trochou pomoci ze Země by to mělo jít. Většinou mají aspoň tušení, kde se jaký had nachází.“
„A jistě nám to ochotně řeknou, až jim sdělíme, že tomu pánovi vezeme dceru, kterou si upletl s Wraithkou v jiné dimenzi,“ zašklebil se Ortalay.
Andoriel se rozesmála. „To asi ne. Aspoň ne oficiálně. Ale třeba bude stačit malé přátelské popovídání s někým, kdo má informace.“
„Dobrá, tak tedy k Zemi,“ pokývala Eristea hlavou.
„Jenomže,“ začala Andoriel a zaváhala, než pokračovala. „Bylo by víc než vhodné, kdyby se Wraithové k Zemi nepřiblížili blíž než na pár světelných let a neměli o ní ani tušení. Nechci ohrozit ani je, ani pozemšťany.“
Ortalay protočil oči a Eristea se s povzdechem opřela dozadu do křesla.
„Nějak si poradíme,“ řekla.
Áje se zdálo, že to znělo dost nedbale, ale doufala, že než doletí do Mléčné dráhy, její návrh se ujme.
„Jak ses sem vůbec dostala?“ zeptal se Ortalay. „Pokud vím, nevycházíš ze své kajuty, aby tě některý z těch milých broučků nepřekousl.“
„Měla jsem doprovod,“ pokrčila Andoriel rameny. „Někdy je fajn protáhnout si nohy. Nedělám to často, jsem raději, když na mě někteří brouci zapomenou.“
V tu chvíli se otevřely dveře a její doprovod – Wraith s maskou – na ni kýval, že má odejít.
„Tohle je děs,“ zamumlala Ája a zvedla se.
Eristea chtěla poskytnout dobře míněnou radu o nezbytnosti takové pozice, Ortalay ji zarazil dřív, než se stačila nadechnout. Andoriel neměla na mysli, že ji trápí stálý dohled, vadilo jí, že Wraith na hlídce má masku. Byl to její oblíbenec Zak.
Ája se rychle rozloučila a skoro vyběhla na chodbu, když si všimla, že Zak netrpělivostí přešlapuje.
„Zakrátko bude další pauza na cestě,“ zamumlal jí nenápadně do ucha. „A střídání vojáků z hibernace.“
„Ach,“ ujelo Andoriel. Víc neřekla. Střídání vojáků v sobě vždycky mělo nádech nebezpečí, protože právě probuzení byli hladoví a brali nejbližší, co se jim dostalo pod ruku.
Alexis přecházela po své kajutě a mračila se. Cesta se jí zdála nechutně dlouhá a pobyt v lodi, kde neměla absolutní kontrolu, skoro nesnesitelný. Navíc jí pořád vnucovali tu lidskou nicku, i když poslední dobou už to nebylo tak intenzivní, jako zpočátku. S Ortalayem neměla velké spory. Sice mu nezapomněla, že jí zbavil jejích schopností, ale dovedla si ho představit v různých pro ni prospěšných situacích a přistihla se, že se snaží na něj udělat dojem. Eristeu nenáviděla a obdivovala ji. Pro posádku lodi včetně jejího velitele měla jenom pohrdání. Někteří, jako třeba zástupce velitele, se jí snažili vlichotit, ale nepotřebovala telepatii na to, aby poznala, že v ní vidí jenom prostředek k uskutečnění nějakých svých pochybných cílů. Ace ji přehlížel. Většinu času byl na můstku a snažil se co nejvíc zkrátit dobu letu do Mléčné dráhy nebo mizel v tom krásném pokoji, který měla k užívání Andoriel. Sisi často spřádala plány, jak ji z té komnaty vystrnadit a ubytovat se tam sama. Ideální by bylo, kdyby Andoriel získala nové místo k pobytu na lodi, nejlépe v jednom ze zámotků na skladování potravy. Bohužel se jí o tom nepodařilo přesvědčit ani podlézavého Lyna, takže na velitele to ani nezkusila.
„Alexis?“ Eristea stála u dveří na chodbu ve druhém pokoji a nemluvila nijak nahlas, přesto ji Sisi slyšela tak zřetelně, jako by stála hned vedle ní. „Mléčná dráha.“
Alexis se prudce otočila a rozběhla se na můstek, kde byla největší obrazovka. Ace a Ortalay stáli vedle sebe a ukazovali na jednotlivá seskupení hvězd, která se před nimi objevovala ve stále lepším rozlišení.
Sisi se prodrala před ně, zvedla obě ruce k obrazovce a pak se jimi chytila za ústa.
Ortalay a Ace si nad její hlavou vyměnili pohled, ale nahlas neřekli nic. Alexisino zaujetí vesmírem bylo stále hlubší. Nikdo v jejím okolí nechtěl, aby se na tom třeba jen neopatrnou poznámkou něco změnilo.
Ortalay pootočil obraz a ukázal na jednu solární soustavu. „Tady to bude dobré,“ řekl nevýrazně.
Ace kývl.
„Tam je můj otec?“ zeptala se Alexis a vytáhla se na špičky, aby lépe viděla.
„Ne. Myslím, že ne. Ale můžeme se tam o něm něco dozvědět.“ Ortalay mluvil jen neochotně. Nechtělo se mu prozradit, že v tom systému je Hvězdná Brána, kterou se Andoriel může spojit se Zemí. Pořád mu nebylo jasné, jak se hodlá neoficiálně ptát na oficiální lince.
Andoriel to také nebylo jasné. Když mluvila o spojení se Zemí, neměla na mysli Hvězdnou Bránu. Vlastně neměla na mysli nic konkrétního, chtěla se zařídit podle situace. Ortalayovo sdělení, že za pár dní budou v blízkosti Stargate, ji překvapilo a lehce rozladilo. Půl dne chodila po pokoji a lámala si hlavu, jak s Hvězdnou Branou naložit, než se rozhodla, že pořád platí rozhodnutí podle situace.
Situace se začala vyjasňovat, sotva se dostali nad planetu a velitel se svým zástupcem vybrali nejbezpečnější místo pro přistání, aby bylo možné dokončit opravu hangárových vrat. O pravém důvodu přistání věděli jen Ace, Ortalay, Eristea a Andoriel. Alexis měla o přistání zkreslené informace, které jí nikdo nevyvracel. Kolem kajut, kde pobývala, velitel vztyčil silové pole, takže se nemohla dostat ven. Zdůvodnil to strachem o její bezpečnost v neznámém prostředí a tiše si oddechl, že princeznička konečně přestane courat po lodi a rušit posádku.
Lyn se dvěma nižšími důstojníky a četou vojáků začali uvolňovat vzpříčená vrata, ke kterým se kvůli poškozené lodi Alexis nemohli dostat.
Andoriel počkala, až se práce rozběhnou, a v doprovodu Zaka a Eristey se vypravila přes nejbližší kopec k Bráně.
Sotva se dostali za vrchol, obstoupila je pětice lidí s pozvednutými zbraněmi.
„Stůjte!“ štěkl rozkaz jeden z těch pěti.
Andoriel se k němu otočila a na tváři se jí pomalu rozlil úsměv.
„Ahoj Johne,“ řekla tiše.
„Cože?“ John Sheppard se na ni zamračil.
„Nikdo nemládne,“ prohodila lehce. Z Johna se stal vyžilý starší muž s propadlými tvářemi a tvrdým pohledem, ale něco v jeho výrazu zůstalo, zvlášť když si začal Andoriel pozorně prohlížet.
Ája stála a čekala, až s tou prohlídkou končí. Cítila úlevu, že pozemský tým nezačal střílet hned, jak uviděl Zaka, a byla překvapená vlastní reakcí, protože v první chvíli měla chuť se Johnovi vrhnout kolem krku. Nenapadlo ji, že by v blízkosti Brány mohli potkat Pozemšťany, Bran bylo tolik, že to bylo krajně nepravděpodobné. A ještě větší překvapení byl John.
„Kolik vás tu je?“ zeptal se. Nedal nijak najevo, jestli Andoriel poznal nebo ne.
„Tři,“ řekla s nechápavým pohledem. Moc dobře věděla, na co se ptá, a neměla v úmyslu říct víc, než bylo nezbytně nutné.
„Cha cha,“ pronesl temně. „Kde jste se tady vzali?“
Ája si povzdechla. Pomyslela na to, že by bylo dobré skrýt wraithskou loď před každým zvědavým pohledem, a dostalo se jí od Eristey němého souhlasu. Už na tom s Ortalayem pracovala. Pak Andoriel napadlo ještě něco. Eristea zaváhala, ale nakonec na to přistoupila.
John a jeho tým stále pečlivě mířili na tři vetřelce, když najednou dva zmizeli.
„Co to je? Co se děje?“ odsekával John a pevněji sevřel zbraň, aby měl Andoriel lépe na mušce.
„Johne, prosím, můžeme si v klidu promluvit?“ zeptala se. Ani se nepohnula, aby nevyprovokovala nějaký nepředložený čin.
John po nezbytném prskání kývnul stranou a všichni se vydali pomalým krokem do údolí k Bráně. Zbývající členové Johnova týmu nijak nezasahovali, dělali přesně to, co po nich John chtěl, a nikdo z nich nepromluvil. Ája to chvíli pozorovala a pak se na Johna obrátila s otazníkem v očích.
„Ani se neptej,“ zavrtěl hlavou a mávl rukou. „Tady se budu ptát jenom já,“ doplnil hned.
Andoriel nad tím zakoulela očima, ale rozhodla se, že s hlasitými poznámkami začne, až dojdou k Bráně nebo někam, kde se John rozhodne zastavit.