StarGate Ships - S02E20 : Konec utrpení, část 2

deadalos píše:

já chci vidět převora který se rozprskne ná C-4

Já bych se začla smát

[Marks]

Puk píše:

:) Dobré pokračovanie, len tak ďalej.
Pár lodí je preč, ale bitka ešte neskončila.

Děkuji moc. No, bitva ještě neskončila a zajímavě to také skončí

Shayla píše:

deadalos píše:

já chci vidět převora který se rozprskne ná C-4

Já bych se začla smát

Ty vaše reakce se mi čím dál líbí. Jen tak dál

[Marks]

Zdravím,
slavnostně vydávám poslední část šestého dílu. Doufám, že se vám bude líbit, stejně jako u předchozích, takže komentovat co nejvíce. Kladně i záporně, to mi nevadí, hlavně komentovat. Budu ráda za každý komentář Čím více, tím lépe

Takže přeji krásné čtení a komentujte co nejvíce.

Epizoda 6 : Odměna, part 3

Země, SGC, o několik pater výše nad řídící místností
V jedné místnosti se shromažďovala skupina lidí, kteří zaútočí na Orijská vojska, která se přenesla na základnu dříve, než vybuchly jejich lodě. Spolu s nimi tam byl i doktor Jackson s Teal’cem.
„Lidi, poslouchejte mě. Obklíčíme je ze všech stran. Co víme, tak se nachází na podlaží s bránou, kde je i Adria, která drží dveře svou vůli. Proto se tam musíme probojovat a na dveře použijeme buď C-4ku nebo plazmový řezák. Jestli máte nějaké dotazy, tak se ptejte“, řekl Jackson. Nikdo se neozval a tak Jackson kývnul hlavou a řekl: „Tak jdeme na věc.“ Teal’c s Jacksonem šli vpřed a zbytek hned za nimi. Po pár metrech se zastavili a Jackson řekl: „Tak dobrá, lidi, rozdělme se na dvě skupiny.“

Prostor, poblíž Země
Daedalus, Athena i Apollo byli ve vážném stavu. Všechny tři lodě byly poškozeny natolik, že nedokážou proletět atmosférou.
Plukovník Svitsová seděla u pilotní konzole a snažila se aktivovat štíty do režimu online. Jedině tak dokáže s lodí proletět skrze atmosféru, aniž by se rozpadla na milión kousků. Helen se uprostřed oprav zasmála, když si zrovna vzpomněla na její minulost.

Země, Nevada, Oblast 51, hangár – o necelý rok dříve
Plukovník Helen Svitsová byla oblečena v uniformě, když procházela chodbou spolu s generály Jackem O’Neillem a Henrym Landrym.
„Víte, že tohle jsem od vás nečekala. Četla jsem spoustu hlášení o vyjednávání 304ky s Rusi. Samé výhružky a až po nich 304ka.“
„To víte, plukovníku. Časy se rychle mění a taky vám věřím. Věřím, že se o ní dokážete postarat a ne zneužít proti jiným státům“, řekl O’Neill.
„Ale i přesto. Divím se, že jste mi schválili, aby Athena patřila pod Českou republiku.“
„Plukovníku, nezáleží na tom, komu patří, záleží na tom, jak dokáže chránit Zemi“, řekl Landry a všichni se zastavili před dveřmi.
„Jste připravena ujmout se velení?“ zeptal se O’Neill.
„Vždy a vždycky budu, pane“, odpověděla Svitsová.
„Tak dobrá“, řekl O’Neill a pomocí karty otevřel dveře do hangáru. Svitsová vstoupila dovnitř a pomalu šla k lodi.
„To je moje holka.“
„Taky jste ji pomáhala stavět“, řekl O’Neill.
„To je pravda“, potvrdila Svitsová a zastavila se u přechodových dveří, které byly otevřeny. Usmála se, pohladila trup lodi a pak vstoupila do lodi.
„Takže, plukovníku, oficiálně vám předáváme loď do vlastních rukou“, řekl O’Neill.
„Děkuji mockrát, ale teď s lodí plánuji okružní let kolem sluneční soustavy a pak zaparkujeme na základnu v České republice.“
„Hlavně nepoškrábejte lak.“
„Ano, pane.“
„Přeji šťastný let.“ Svitsová kývla hlavou, otočila se a šla pomalu směrem k můstku, kde na ni čekala základní posádka. Při cestě ji každý salutoval a zdravil. Byl to pro ni dobrý pocit, když slyšela krom angličtiny i rodný jazyk.
„Velící důstojník na můstku“, řekl major Barta, když uviděl Svitsovou přicházet. Všichni se dali do pozoru a čekali na její povel.
„Pohov, lidi. Na přivítanou jsem ráda, že tu mohu být s vámi. A za druhé si nemyslete, že když jsem žena, tak na vás budu hodná. To také znamená, že všichni na svá místa, vyrážíme!“ rozkázala Svitsová a usedla do jejího velícího křesla.

Země, Kansas, vesnice – současnost
Mitchell přiběhl k propasti, kde má někde být Marks. Rozhlížel se kolem sebe, ale nikde ho neviděl. Pak kleknul na kolena a podíval se z útesu dolů.
„Marksi!“ Mitchell zahlédl pár metru pod ním Markse, který ležel zády na velkém balvanu. Bohužel neodpovídal. Mitchell se začal kolem sebe rozhlížet, jestli náhodou nezahlédne někoho, kdo by mu pomohl dostat se k němu dolů. Chvilku potom, co se začal rozhlížet kolem sebe, se objevili Mitchellovy rodiče v džípu.
„Neříkal jsem vám, že odsud máte zmizet?“
„Ne. Co se stalo?“ zeptal se Frank a Wendy vystoupila z auta.
„Potřebuji se dostat dolů. Máte tu s sebou lano?“
„Myslím, že ano. Podívám se dozadu“, odpověděla Wendy a šla ke kufru, ve kterém ho nakonec našla. Vzala ho do rukou a běžela k Mitchellovi. Rychle vzal lano do rukou a omotal si ho kolem pasu.
„Spustíte mě dolů a pak nás vytáhnete opatrně nahoru“, řekl Mitchell a přivázal lano k navijáku.
„Spolehni se“, odpověděl Frank a pomalu začal spouštět Mitchella dolů.

Země, SGC, chodba
Doktor Jackson vedl jednu skupinu, která mířila k chodbám, které vedou do řídící místnosti. Za jedním rohem se museli zastavit, protože jim v cestě stáli vojáci armády Oriů.
„Tak dobrá. Je jich tam osm, takže zaútočíme najednou. Miřte přesně“, řekl Jackson a ostatní kývli souhlasně hlavou.
„Tak na tři. Raz, dva, tři“, jakmile to dopověděl, všichni vyrazili vpřed se střelbou na nepřítele. Než stihli vojáci zareagovat, tak už byli mrtví. Jeden ze skupiny nesl s sebou plazmový řezák, který použil na uzavřené dveře.
Teal’c s druhou skupinou šli druhou chodbou, kde také narazili na vojáky, ale ve větším množství a tentokrát i s převorem. Po zhlédnutí situace se stáhli o kousek dál, kde si připravili plán akce.

Země, SGC, řídící místnost
Jak Carterová, tak i zbytek slyšeli zvuk střelby.
„Myslím, že vaše šance na výhru padla právě teď“, řekl sebejistě Landry. Adria se tvářila vážně, když to Landry dopověděl. Pohlédla na něj a raději nic neříkala, protože tím, že jsou všechny lodě zničeny, ztratila možnost útěku z jejich planety. Jedině že by použila bránu.
„Adrio, vzdej se. Nic jiného ti už nezbývá…“
„Mlč, matko!“
„Nebudu, jsem tvoje máma a ty mě budeš poslouchat!“ Vala vstala ze země a chtěla ji udeřit, jenže Adria ji tentokrát odrazila na zeď.

Země, Kansas, vesnice – současnost
Mitchell se dostal dolů k Marksovi, kterému z úst tekla krev. Přiložil mu prst na krční tepnu, kde nahmatal tep.
„Povolte lano!“ Mitchell opatrně přivázal Markse a pak přivázal i sebe. Ví, že může mít vnitřní zranění, ale stejně ho musel odtamtud dostat. Opatrně ho nadzdvihnul a pak řekl: „Vytáhněte nás!“
„Vytáhni je“, řekla Wendy a Frank začal navíjet lano. Mitchell při vytahování jistil Markse, který se po chvilce probral se sténáním.
„Mitchelle… Co se stalo?“
„Trochu jste se proletěl. Ale nebojte se, za chvilku budeme nahoře. Slibuji, že budete v pořádku.“
„Hrudník… Strašně mě bolí.“
„Ještě chvilku vydržte. Už jsme nahoře.“ Oba už byli téměř nahoře, kde na ně Wendy čekala, aby jim pomohla nahoru.
„Podej mi ruku.“ Mitchell natáhnul pravou ruku, kterou Wendy chytla a pak ho pomalu přitáhla k sobě nahoru.
„Tak jo. Marksi, teď vás opatrně položím do auta. Takže, kdybyste měl nějakou bolet, tak to hned řekněte.“
„To už bych mohl říct teď. Tlačí mě… hrudník.“ Mitchell mezitím odvázal sebe i Markse.
„Vím, že to většinou dělají ženy, ale budete se mě muset chytit kolem krku, jinak vás nepřenesu.“
„V tom až tak velký problém nemám“, řekl Marks a chytil se Mitchella kolem krku.
„Mami, otevři dveře.“ Wendy rychle otevřela dveře a Mitchell přenesl a pak položil Markse na zadní sedačky.
„Tati, přesedni si. Budu řídit já.“ Zavřel dveře a všichni nasedli do džípu. Mitchell nastartoval a rychle jel na jednu z utajených základen, které byly v Kansasu.

Země, Kansas, utajená základna
Polovina posádky z Atheny se nacházela v jedné z utajených základen, kde byla evakuována také část personálu z SGC. Major Barta stál u jednoho pultu, u kterého se snažil spojit se s Athenou. Po chvilce šumění se na obrazovce objevila Svitsová.
„Madam, už jsme se báli nejhoršího.“ Major povzdychnul úlevou, když ji uviděl.
„Omlouvám se, že jsem se dříve neozvala. Chvíli mi trvalo, než jsem zprovoznila komunikaci.“
„Jak jste na tom?“
„Já jsem v pořádku, ale Athena je na rozpadnutí. Proletět s ní atmosférou je sebevražda. Jediný způsob je zprovoznit štíty.“
„Můžete nás dostat na palubu?“
„Teoreticky ano, ale podpora života vypadla. Zbývá osm hodin vzduchu.“
„Vyberu nejlepší opraváře a svářeče a pak se ozvu.“ Svitsová se usmála, ale pak se v momentě zarazila.
„Co se děje?“ zeptal se zmateně Barta.
„Podívejte se za sebe.“ Barta se okamžitě obrátil směrem ke dveřím, kde Mitchell nesl v bezvědomí Markse.
„Doufám, že vám funguje transportní paprsek? Musíme se dostat do SGC na ošetřovnu.“
„SGC je ale uzavřena“, řekla Svitsová.
„Tak má tu někdo jehlu od injekční stříkačky?“ zeptal se hlasitě Mitchell a všichni bohužel zavrtěli hlavou.
„Přeneste nás tam!“ Svitsová kývla hlavou a usedla zpátky k pilotní konzole, na které zmáčkla na pár tlačítek. Během několika vteřin Mitchell s Marksem byli přeneseni.
Mitchellovy rodiče byli mezitím v jedné místnosti, která byla oddělena od ostatního personálu.
„Nevíš, o co tu jde?“ zeptala se Wendy.
„Nevím. Toto je Cameronův job, který je v utajení.“

Země, SGC, ošetřovna
Mitchell s Marksem se objevili na ošetřovně v SGC, která byla prázdná. Rychle Markse položil na lehátko a pak nevěděl, co má dělat.
„Sakra. Co mám dělat?“ přemýšlel hlasitě.
„Najděte jehlu“, řekl tiše Marks. Mitchell běžel ke skříňce, kterou rychle otevřel. Prohlížel ji postupně od vrchu dolů. Nakonec ji našel úplně dole. Vzal ji do rukou a běžel zpátky k Marksovi.
„To mi nedělejte.“ Mitchell rozemnul Marksovi uniformu a vyhrnul tričko. Pak vytáhl jehlu ze sáčku a pravou rukou nahmatal přetlak v dutině hrudní. Jakmile našel to správné místo, vbodl jehlu nad třetím žebrem do těla. Najednou byl slyšet unikající vzduch z hrudníku a Marks se okamžitě potom probudil a zhluboka nadechl se. Mitchell rychle vytáhl jehlu a pak prstem přitlačil na místo vpichu.
„Už je to dobrý“, jakmile to dopověděl, objevili se tam doktoři, které tam přenesla Svitsová.
„Postarejte se o něho“, s těmito slovy opustil ošetřovnu a běžel shlédnout situaci.

Země, SGC, řídicí místnost
Do řídící místnosti se najednou přiřítil tým, který vede Daniel.
„Konec srandy“, jakmile to Jackson dopověděl, použil Zat na Adriu. Své schopnosti nemohla použitím, protože Daniel měl na zádech v batohu proti-převorské zařízení. Adria během chvilky byla v bezvědomí.
„Danieli“, řekla radostně Sam.
„Jste všichni v pořádku?“ zeptal se Daniel.
„Jo, jsme“, odpověděla Vala, která měla potlučená záda od nárazu na zeď.
„Myslím, že bychom se měli spojit s Tok’ry, než se probudí“, řekla Carterová.
„Udělejte to. Je načase, aby opustili naši galaxii“, odpověděl souhlasně Landry.
„Doktorko, myslím, že byste měla jít na ošetřovnu“, řekl Mitchell, který tam přiběhnul během několika vteřin.
„Hned tam jdu.“ Lamová odešla z místnosti a Landry s několika členy personálu hlídají Adriu, aby se neprobudila dříve, než se tam objeví Tok’rové. Carterová povzdychla a podívala se na Mitchella.
„Skvělé načasování. Nevíš, jak jsou na tom lodě?“
„Žádné informace od nich nemám krom toho, že Athena je na nohou.“ Během několika vteřin se otevřela brána a Carterová rychle poslala zprávu Tak’rům.
„Za chvilky by tu měli být, jestli tu zprávu dostali.“ Brána se deaktivovala a teď jenom čekali na příchod Tok’rů. Během několika málo minut se brána aktivovala a Tok’rové přišli na základnu spolu se symbiontem, který byl určen pro Adriu. Takový byl plán na odlákání Oriů z této galaxie. Do místnosti s bránou přišel Mitchell, který zavedl oba Tok’ry do řídící místnosti.
„Uděláme to tady nebo půjdeme na ošetřovnu?“ zeptal se Mitchell.
„To záleží na vás“, odpověděl Ta’seem.
„Půjdeme na ošetřovnu“, rozhodl Mitchell a Teal’c vzal Adriu do náručí a všichni šli za ním na ošetřovnu.

Země, SGC, ošetřovna
Během několika minut přišli všichni na ošetřovnu. Když Sam uviděla Kevina na lehátku, hned k němu běžela.
„Kevine!?“ Kevin, který byl připojený na pulsoxymetr a na rukou kanylu připojenou k infuzi, otevřel oči a usmál se.
„Ahoj.“ Kevin se opřel o ruku a pomalu sednul.
„Jsem ráda, že jsi v pořádku“, s těmito slovy ho objala kolem hrudi, jenže Kevin hned zasténal.
„To bolí.“
„Oh, promiň.“ Sam okamžitě přestala s objímáním.
„To je dobrý. Jen mám pár zlomených žeber a k tomu mě bolí celý hrudník.“ Kevin pohlédl na Teal’ca, který položil na další lůžko vedle něj Adriu.
„Takže jste ji dostali?“ zeptal se.
„Jo“, odpověděla Sam. Kevin byl stále oblečen v tričku a kalhotách, takže se postavil na nohy a šel se podívat na translaci symbionta do Adrii.
„Vážně se chceš na to dívat?“ zeptala se Sam při pohledu na Kevina, který se opíral o postel, aby vydržel stát na nohou.
„Je to životní šance, která už nenastane. Poprvé dostaneme šanci nakopat Oriům zadky přímo v jejich hnízdě.“
„V tom máš pravdu.“
„Nevíš, kolik je hodin?“ Sam pohlédla na hodinky a odpověděla: „Za deset minut půl šestý.“
„No, tak do deseti minut tu bude sestra“, odpověděl Kevin a pohlédl na Lamovou, která pro jistotu použila na Adriu sedativa, aby se neprobudila.
„Můžete se do toho pustit“, řekla Lamová a stoupla bokem, aby jim nepřekážela. Ta’seem se svým společníkem přišli blíže k Adrii spolu s nádobou, ve které byl symbiont.
„Můžeme“, řekl Ta’seem. Nejdříve obrátil Adriinu hlavu na bok a pak jí otevřel ústa. Jeho společník mezitím otevřel nádobu, ze které Ta’seem vytáhl symbionta. Kevin si otřel oči a Sam se usmála, když si toho všimla.
„Doufám, že mi tu nebudeš zvracet.“
„To není tím, jen můj hrudník bolí.“
„Tak si sedni, nikdo tě nenutí stát“, řekla Sam a pomohla Kevinovi sednout na lůžko. Ta’seem vzal do rukou symbionta a přiložil ho k Adrii, do které přes ústa během pár vteřin vstoupil.
„Hotovo“, jakmile to řekl, Adria otevřela oči, které žlutě zažhnuly.
„Ta’seeme?“
„Za’lmalo.“ Za’lmala, to je jméno Tok’ry, která se spojila s Adriou. Sedla a pak pohlédla na ostatní.
„Bude mi potěšení vám pomoci.“
„Děkujeme vám. Vážíme si toho“, odpověděl Landry.
„Adriina mysl je obsáhlejší, než jsem si myslela. Chvíli potrvá, než nad ní budu mít plnou kontrolu.“ Chvilku potom, co to dopověděla, přiběhla na ošetřovnu Kevinova sestra.
„Já to tušil.“
„Jsem ráda, že jste všichni v pořádku“, řekla Jane a objala Kevina kolem hrudi. Kevin zasyčel a pak hned řekl: „Jane, prosím, dnes ne.“
„A proč?“
„Proletěl jsem se dobré dva kilometry a pak jsem dopadl na záda na velký balvan. Krom toho, že mě bolí hrudník, tak mám k tomu pár zlomených žeber.“
„Promiň…“
„Nic se nestalo, hlavně mě dneska nikdo neobjímejte nebo nějaké pleskáni po zádech. To už bych vážně vyskočil z kůže“, jakmile to dopověděl, Za’lmala v tu dobu vstala z lůžka.
„Myslím, že je načase vyhnat Orie z naší galaxie.“
„To rád slyším“, řekl Landry. Jane nechápavě pohlédla na Kevina a pak na Sam.
„Do Adrii dali Tok’ru jménem Za’lmala“, vysvětlila Sam.
„Takže, jestli to chápu správně, tak teďka už není naším nepřítelem.“
„Správně“, odpověděl Kevin a Daniel s Valou, kteří stáli poblíž Adrii, šli bokem.
„Asi vím, jak se cítíš. Adria je tvá dcera, ale i přesto se tě musím zeptat, jak se cítíš?“
„Úleva. Právě teď cítím úlevu. Teď snad bude galaxie v bezpečí a nebude žádné vraždění nevinných lidí. Je to správná věc, i přesto, že jsem její máma. Vlastně… jestli jsem vůbec její máma“, řekla Vala a pak odešla z ošetřovny. Daniel povzdychnul a šel hned za ní.

Prostor, poblíž SuperBrány, Odyssey – o dvě a půl později
Na můstku na palubě Odyssey stáli v přední části můstku Tok’rové spolu s Marksem, Carterovou a Mitchellem.
„Vážně jste si jistá, že chcete jít do jejich galaxie?“ zeptal se Marks opřený o berle. Za’lmala v těle Adrii se na něj podívala a odpověděla: „Jsem si jistá, že chci. Je načase, aby opustili naši galaxii. Už musí zavládnout pořádek.“ Marks souhlasně kývnul hlavou a chvilku potom všichni pohlédli před sebe.
SuperBránou začala proudit energie a během chvilky byla vytvořena červí díra.
„Přeji hodně štěstí“, řekl Mitchell.
„Děkuji.“
Dvě Orijské lodě se objevily ze SuperBrány, před kterou byla Odyssea.
„Zapněte komunikaci“, rozkázal Marks. Marksová kývla hlavou a během chvilky řekla: „Kanál otevřen. Jedna z Orijských lodí odpovídá. Přepojuji na obrazovku.“ Za’lmala stoupla k obrazovce, na které se objevil převor.
„Orici…“ Převor byl překvapen, když uviděl na Odyssee Orici.
„Vše je v pořádku. V této galaxii jsme skončili. Přenesu se k vám na palubu a vrátíme se zpátky. Máme něco důležitějšího než obsadit tuto galaxii.“
„Ano, Orici.“ Obrazovka ztmavla a Za’lmala se usmála.
„Jestli se mi to podaří, vrátím se zpátky a přesvědčím lidi o opak jejich víry. Zatím se pokuste o to vy sami.“
„Děkujeme vám“, řekl Marks a Za’lmala s doprovodem Tok’rů šla ke kruhům a nechala se přenést na jednu z Orijských lodí.
Během několika málo vteřin se SuperBrána znovu aktivovala, ale z jejich strany. Obě Orijské lodě se obrátily a letěly rovnou do ní. Odyssey, po vstupu Orijských lodí do SuperBrány, vstoupila do hyperprostoru.

Hyperprostor, Odyssey
Podplukovníci Marks a Carterová šli chodbou, která vedla ke Kevinově kajutě.
„Není to divný, že teď bude klid?“ zeptal se Kevin.
„Jen to nezakřikni. Stačí, aby to prohlédli, a máme je tu zpátky. Stejně nás čeká spoustu práce. Spousta lidí na různých planetách věří v Orie a bude velice těžké je přesvědčit o opaku. Mnoho lidí zemřelo a to je to nejhorší.“
„Stroje, lodě a podobné věci se dají postavit, lidi ne. To jsem řekl i Helen než nás přenesla na povrch. Stejně tam nakonec zůstala i přes rizika, o kterých věděla. Daedalus, Apollo i Athena jsou v hangárech a chvíli potrvá, než budou plně schopný letu.“
„Jo, proto se ty musíš rychle dát dohromady a ne pochodovat po lodi jak je ti libo“, řekla Sam a otevřela dveře do jeho kajuty. Kevin se usmál a hned potom trochu zasténal.
„Ještě to trochu bolí“, řekl a oba vešli dovnitř.
„Takže se ke mně budeš stěhovat, ale přitom ti pomoci nemohu, takže… Co s tím uděláme?“ Kevin se otočil k Sam, když se zastavil uprostřed místnosti.
„Já si k tobě přestěhuji zbytek mých věcí a ty budeš sedět na gauči a sledovat mě.“
„Vážně? Ty sama?“
„Jo, já sama“, odpověděla Sam a Kevin se posadil na postel. Sam se k němu přitulila a pak ho políbila.

End

Pár otáziček, na které bych chtěla znát vaše odpovědi
1. Co se vám na celém šestém dílu nejvíce líbilo?
2. Chcete, abych někdy napsala ještě podobný bojový díl, který bude v budoucnu s jiným nepřítelem? Teď jsem něco prozradila
3. V pátém díle se Odyssea odtrhla od vedení IOA, myslíte si, že to bude hrát velkou roli v dalších dílech? Odůvodni.

Takže se pěkně rozepište, chci se taky nějak pobavit. Jinak momentálně píši 11 díl, který bude mít kolem dvaceti možná že i více stránek. Takže bude hodně partů a velké napínavé chvilky. Takže a pisinkejte.

1.Vybuchující převor.
2.Určitě
3.Ano bude. Marks si bude dělat co chce.
vynikající konec 6 dílu

„To je dobrý. Jen mám pár zlomených žeber a k tomu mě bolí celý hrudník."

Chybí ti tam k

1. Převor rozprsklý o C4
2. Jj, hádám, že to bude něco jako v Arše pravdy nebo v epizodě Projekt Pegasus
3. Bude Já být Kevinem, tak si užívám nezávislosti s "novou" lodí

Zajímavej díl a rozhodně zajímavé vítězství těšim se na 100% na další díl a doufam že bude zajímavej jen nechápu proč Markse pořád přizabíjíš.

[Marks]

posedlík píše:

1.Vybuchující převor.
2.Určitě
3.Ano bude. Marks si bude dělat co chce.
vynikající konec 6 dílu

No, Marks může dělat co chce, to je pravda, ale bude v tom ještě něco jiného.

Shayla píše:

„To je dobrý. Jen mám pár zlomených žeber a k tomu mě bolí celý hrudník."

Chybí ti tam k

1. Převor rozprsklý o C4
2. Jj, hádám, že to bude něco jako v Arše pravdy nebo v epizodě Projekt Pegasus
3. Bude Já být Kevinem, tak si užívám nezávislosti s "novou" lodí

Vypadá to, že převor uspěj nejvíce

deadalos píše:

Zajímavej díl a rozhodně zajímavé vítězství těšim se na 100% na další díl a doufam že bude zajímavej jen nechápu proč Markse pořád přizabíjíš.

Zajímaví určitě bude. No a Marks,.... Asi ho ještě dvakrát tak trochu přizabiju. Ale nebude jediný Ale to až v druhé sezóně. O té si zatím můžeš nechat zdát


Jinak děkuji za komentáře

deadalos píše:

Zajímavej díl a rozhodně zajímavé vítězství těšim se na 100% na další díl a doufam že bude zajímavej jen nechápu proč Markse pořád přizabíjíš.

Tomu se říká láska až za hrob

[Marks]

Shayla píše:

deadalos píše:

Zajímavej díl a rozhodně zajímavé vítězství těšim se na 100% na další díl a doufam že bude zajímavej jen nechápu proč Markse pořád přizabíjíš.

Tomu se říká láska až za hrob

Láska až za hrob? To myslíš Markse?

ano

kasparova655365 píše:

Shayla píše:

deadalos píše:

Zajímavej díl a rozhodně zajímavé vítězství těšim se na 100% na další díl a doufam že bude zajímavej jen nechápu proč Markse pořád přizabíjíš.

Tomu se říká láska až za hrob

Láska až za hrob? To myslíš Markse?

Né, myslím tu zeď za ním (samozřejmě, ze jeho)

[Marks]

No jo, láska je láska....

[Marks]

Zdravím,
neděle je tu už zase a mě nezbývá nic jiného než vydat další díl s názvem Panství. Díl se skládá ze třech malých částí, doufám, že mě za to neuškrtíte . Doufám, že se vám bude líbit tak, jako ten předešlí a že ho kladně budete hodnotit. Budu ráda za každý komentář.

Takže přeji krásné čtení a komentujte co nejvíce.

Epizoda 7 : Panství, part 1

Od té doby, co je v Adrii Tok’ra Za’lmala, je vše při starém. Na Daedalu, Atheně a Apollu se provádějí poslední opravy, po kterých by už všechny lodě měly být plně schopny létat na mise.
Podplukovník Mitchell se musí smířit s jednou zprávou, kterou mu řekla podplukovník Carterová. Před několika dny mu oznámila, že z SG-1 odchází a přebírá velení nové lodi, která by měla být dostavěna do roka. Do té doby bude setrvávat v týmu, který kdysi dávno i vedla. Pro Mitchella to byla největší špatná zpráva, kterou za poslední rok dostal. Dlouho dával tým dohromady a teď ho pomalu ztrácí. Carterová byla rozhodnuta přijmout velení lodi a nic jí v tom nezabrání.

Země, SGC, pracovna Carterové
Podplukovník Carterová sedí u svého pracovního stolu a prohlíží album, ve kterém byly fotky rodiny i pracovníky, se kterými si je velmi blízká. V polovině alba bylo místo na další fotku, kterou vytáhla z kabelky. Nejdříve se nad ní usmála a pak ji vložila do alba. Byla to první fotka s Kevinem v domě, kde teď právě bydlí. Teď si Sam myslí, že když žije s Kevinem, že zapomene na bývalého přítele, i když jich bylo trochu více než pouhý jeden. Kdysi chodila s Petem, kterého si málem vzala. Další byl generál Jack O’Neill, se kterým chodila půl roku. Bohužel tento vztah ukončili dříve, než plánovali. Při jejich práci to bylo obtížné hrát, že spolu nechodí. Proto se shodli, že bude pro oba lepší, když to mezi nimi skončí. Sam položila otevřené album na stůl a pak odešla z kanceláře, protože se z interkomu ozval seržant Harriman, který řekl, že má jít za generálem Landrym do kanceláře kvůli nějakým papírům, co se týče jejího přeložení. Sam se zdálo, že je to nějak moc brzo, ale i přesto to chce mít co nejrychleji zařízené.

Galaxie Oriů, prostor, Orijská loď
Na Orijské lodi byla Adria, ve které byla nadále Za’lmala, které se zatím daří držet Orie z dosahu Mléčné dráhy. Jen jediná Orijská loď létá do Mléčné dráhy skrze SuperBránu.
„Nastavte kurs k SuperBráně“, řekla při odchodu z můstku.
„Ano, Orici.“
Orijská loď vstoupila během několika vteřin do hyperprostoru.

Prostor, K9P-358, Odyssey
Podplukovník Marks sedí na můstku ve velícím křesle a čeká na hlášení týmu, který vyslal na planetu.
„Pane, volá vás major Jennings“, oznámila Marksová. Marks spustil na křesle komunikaci a řekl: „Majore, tady Marks. Co se děje?“
„Pane, máme tu dole menší problém. Vesničané nám nechtějí uvěřit. Potřebujeme tu někoho, kdo by je dokázal přesvědčit“, odpověděl Jennings.
„Za chvilku jsem tam. Marks konec.“ Jane nemusela ani nic říkat, protože Kevin hned po těchto slovech opustil můstek.
„Jako vždycky“, řekla Jane a pohlédla na Sharon.
„Nikdy se nezmění“, odpověděla na to Sharon.
Marks šel chodbou do zbrojnice, kde na sebe vzal jen vestu a při odchodu vzal do rukou P-90ku, kterou při cestě ke kruhům připnul k vestě.

K9P-358, vesnice – o pět minut později
Podplukovník Marks přišel do vesnice za tříčlenným týmem, který se snažil přesvědčit vesničany, že Oriové všem lhali. Když major Jennings uviděl Markse, šel hned za ním.
„Pane.“
„Tak, kde je hlavní problém, majore?“ zeptal se rovnou Marks.
„Tamta skupina dělá největší problémy.“ Poukázal major na skupinu lidí, která stála uprostřed na náměstí.
„Zkusím s nimi promluvit, vy zatím pokračujte dál.“
„Ano, pane.“ Major se svým týmem šli do jiné části vesnice a Marks tam zůstal sám. Po nechápavém zakroucení hlavou šel za skupinou, která se k němu otočila.
„Tak jaké máte problémy, pánové?“ zeptal se Marks.
„Ti tři muži nám nalhávají o nesprávnosti vůle Oriů.“
„Jak se jmenujete?“
„Jim.“
„Tak jo, Jime. Ti tři vám nelhali. Kdy jste tu naposledy viděli nějakého převora či někoho z jeho poddaných?“
„Před necelým měsícem.“
„Tak vidíte. Už se jich bát nemusíte. Vrátili se do své galaxie a do této se už nevrátí. Nikdo už vás nenutí uctívat falešné bohy. Jestli mě a mým mužům nevěříte, tak se podívejte na jednu z planet, která podlehla Oriům kvůli víře, která je jen o zabíjení nevinných lidí. Už nemusíte říkat ty posměšné modlitby, můžete žít tak, jako předtím. Nikdo už vám v tom nebrání. A i kdyby se vrátili, víme jak na ně. Na moji domovskou planetu zaútočilo patnáct Orijských lodí a dokázali jsme jejich útok odrazit.“
„Vy jste dokázali odrazit jejich útok?“
„Ano. Všechny lodě byly za pár hodin zničeny. I když naše lodě potom byly vážně poškozeny, dokázali jsme ubránit naši planetu.“
„Mluvíte vážně?“ zeptal se Jim a Marks se usmál.
„Mluvím vážně. Nebyli bychom tady, kdybychom vám lhali. A i kdyby se Oriové vrátili, dokážeme vás ochránit.“ Jim před Marksem kleknul na kolena a řekl: „Děkujeme vám, buďte požehnáni.“
„Tak to ne“, řekl Marks a pomohl Jimovi vstát.
„Žádné klanění. To ze všeho nejvíce nesnáším.“
„Promiňte.“
„Nic se nestalo, nemohl jste to vědět.“
„Jistě.“
„Teď řekněte všem to, co jsem teď řekl já vám. Nebudete muset poslouchat falešné bohy, teď jsou všechna rozhodnutí na vás a na vašich lidech. Nepromarněte tuto šanci. Kdybyste někdy potřebovali pomoc, ozvěte se, ale teď už se musím vrátit na moji loď.“
„Vždy tu budete u nás vítáni“, řekl Jim a Marks na něj při odchodu pohlédl.
„Rádi přijdeme na návštěvu.“ Marks šel k majoru Jenningsovi, který na něj čeká s týmem u hlavní brány. Všichni tři byli překvapeni, když Marks vesele šel k hlavní bráně. Prošel kolem nich a nic neřekl. Všichni se na něj obrátili a nechápavě šli za ním.
„Pane, co se stalo?“
„Co by se mělo stát? Mise na této planetě skončila, letíme k další.“ Jennings překvapeně pohlédl na své kolegy a pak na Markse.
„Ještě, že vás máme.“ Marks se k nim otočil a pokračoval v chůzi pozpátku.
„Hlavně se přede mnou neklaňte.“
„A co se stane, když to uděláme?“ zeptal se poručík Kestr a Marks se tomu akorát zasmál.
„Tak to udělejte a na lodi se setkáme u mě v pracovně“, odpověděl a otočil se zpátky ke směru chůze.
„Óh, pane. Vy jste tak boží“, zažertoval poručík Kestr a kleknul na kolena.
„To je blbec“, řekl na to Jennings, který tušil, jaký bude trest. Marks se zastavil a obrátil se směrem k poručíkovi, který klečel na kolenou. Kevin se usmál a pak přišel k němu blíže.
„Poručíku?“
„Ano, pane?“
„Pomatujete si na ten včerejší mejdan, který jste tajně pořádal?“
„Ups. Ano,… pane.“ Kestr se bál už teď, protože včera pořádal ve své kajutě mejdan, který skončil v jídelně. Když Marks po ránu přišel do jídelny, byla vzhůru nohama.
„No, to znamená, že na celé lodi vyčistíte všechny záchody, protože ještě do včerejšího rána byly čisté. A zapřáhněte s sebou i ty vaše kamarády, kteří tam byli s vámi“, řekl Marks a Kestr vstal ze země se slovy: „Ano, pane.“
„Odysseo, tady Marks. Přeneste nás na palubu a pak hned vstupte do hyperprostoru“, řekl do vysílačky, kterou měl ve vestě.
„Ano, pane“, odpověděla Marksová a Marks s týmem byl přenesen z planety.

Země, SGC, Landryho kancelář
Podplukovník Carterová sedí před Landrym v křesle se štusem papírů na klíně.
„Pane, je vážně nutné všechny ty papíry vyplnit teď? Nemám nic proti papírováním, ale tohle je děsný.“
„Rozumím vám, podplukovníku. Také to nemám rád, ale je to nutný.“
„Takže, jestli to chápu správně, mám se jen na ty papíry podepsat?“
„Správně.“
„Tak dobrá“, řekla Carterová, a aniž by přečetla celý štus papírů, začala vše podepisovat. Generál Landry ji přitom sledoval a nemohl věřit svým vlastním očím.
„Jste nějak rychlá.“
„Taky to chci mít co nejrychleji za sebou. I když odcházím za necelé tři čtvrtě roku.“
„Já tohle nevymyslel. A proč jste se vlastně k tomuto rozhodla?“
„Po smrti generála Hammonda jsem se rozhodla, že bych tu loď ráda vedla jeho jménem. Byl to skvělý muž a hlavně velitel. Ta loď si zaslouží nést jeho jméno.“
„Souhlasím s vámi. A proto jsem schválil vaši žádost. Myslím, že když loď bude ve vašich rukou, bude všude proslavena.“
„Budu se snažit ze všech sil“, řekla Carterová a štus papírů podala Landrymu. Landry vzal papíry do rukou a položil je vedle sebe na stůl.
„Jestli mě omluvíte, musím se vrátit do pracovny. Mám tam rozdělaný projekt.“
„Jistě. Jde o tu Bianskou zbraň?“
„Přesně tak. Jednou v budoucnu se bude hodit. Jen ji stačí integrovat na trupy lodí“, odpověděla při vstávání z křesla. Pomalu šla ke dveřím, u kterých se zastavila. Otočila se na generála a řekla: „Víte, je to pro mě důležité. Ne jenom kvůli generálu Hammondovi, ale i kvůli podplukovníku Marksovi. Ti dva mi nejvíce leží v srdci. Proto se chci postarat o loď, která bude nést jeho jméno a o Markse, kterému budu vždy poblíž.“ Po těchto slovech opustila Carterová Landryho kancelář.

Země, Česká republika, Olomouc, hangár pro Athenu
Plukovník Svitsová se prochází po trupu 304ky, která po útoku Oriů vypadá už docela slušně.
„Madam“, z dálky na ni zvolal major Barta, který pomalým krokem šel za ní.
„Copak se děje, majore? Ještě řekněte, že máte strach z výšek?“
„Popravdě… Ano, mám. Ale snažím se to překonat.“
„Ale kvůli tomu jste nepřišel, že?“
„Správně“, odpověděl major zvláštním hlasem. Svitsová na něm poznala, že něco není v pořádku a tak se ho zeptala: „Co se stalo?“
„No,… madam… My jsme tak…“
„Tak už se vymáčkněte.“
„Asgardský panel se tak trochu přetížil. Je nefunkční.“ Svitsová zavrtěla hlavou a šla k žebříku, který byl vedle přechodových dveří.
„A to není všechno.“ Svitsová se okamžitě zastavila a obrátila se na majora.
„Pamatujete si, jak jste dala přísný zákaz, aby se nikdo nehrabal v hyperpohonu?“
„Jo.“
„No, tak hyperpohon je na tom hůře než Asgardský panel.“ Kdyby major Barta mohl, tak by se schoval pod trup, na kterém právě stál, ale to nešlo. Když tam takhle stál, čekal, že si ho plukovník Svitsová podá jako hlavní chod na obědě.
„Teď mi řekněte čistou pravdu. Byl jste to vy, kdo se v obou zařízeních hrabal?“ zeptala se s ukazujícím prstem na něj.
„No… Já…“ Major se zakoktal a plukovník ho hned okřikla: „Čistou pravdu, majore!“
„Mám v tom taky zásluhy.“ Svitsová se zhluboka nadechla a pak raději pokračovala v cestě k žebříku.
„To jsou dneska lidi. Strhnu jim to z platu. Už vidím, jak si budou stěžovat. Vojáci jedni“, řekl pro sebe Svitsová.
„No tak, majore. Trochu pohybu do těla!“ zařvala Svitsová při lezení dolů z žebříku.
„Ano, madam“, odpověděl sklesle Barta a šel pomalu za Svitsovou.

Neznámá planeta, Orijská loď
Adria právě šla chodbou, která vedla ke kruhům. Jakmile vstoupila do místnosti, řekla: „Přeneste mě na planetu.“
„Ano, Orici.“ Jeden z poddaných počkal, až Adria vstoupí do středu kruhů a pak je teprve aktivoval.

Neznámá planeta, louka
Adria se objevila na planetě, kde na ni čekal Ta’seem. Oba šli do hlubokého lesa, aby je nikdo neviděl. Když usoudili, že kolem nich není nikdo, kdo by je sledoval, zastavili se.
„Za’lmalo, rád tě vidím.“
„Já tebe taky, Ta’seeme. Jak jste na tom?“
„Lidé nám už věří, že Oriové jsou falešní bohové. Ale stále nám chybí přesvědčit spoustu lidí na mnoho planetách, které čekají na jejich přílet.“
„Pokuste se je nějak přesvědčit. Mě se zatím podařilo zastavit stavbu dalších lodí. Ale začíná to být podezřelé, přestávají mi věřit.“
„Nějak je přesvědč. Musí ti věřit.“
„Pokusím se. Ale už bych měla jít, budou mít podezření i tak.“
„Hlavně buď opatrná.“
„Spolehni se“, řekla Za’lmala a pomalu se vracela na místo, kde byla přenesena. Ta’seem šel mezitím na druhou stranu, jenže po chvilce se zastavil, protože zaslechl použití Zatu. Rychle se otočil a běžel zpátky. Když uviděl Jaffy, skryl se za kamen. Jaffové drželi v zajetí Adriu, která byla v bezvědomí. Po chvilce čekání se na louce objevil Ba’al.
„Za’lmalo…“ řekl tiše Ta’seem, který uviděl, jak Ba’al s Jaffy a Adriou byli přenesli pryč.

Hyperprostor, Odyssey – o deset minut později
Marks rychlým krokem přišel na můstek se slovy: „Co se děje?“
„Volají nás Tok’rové“, odpověděla Marksová. Marks šel rovnou k obrazovce a řekl: „Pusťte to.“ Na obrazovce se objevil Ta’seem, který se tvářil poněkud jinak, než předtím.
„Ta’seeme, co se děje?“
„Ba’al unesl Za’lmalu.“
„Sakra. Víte, kde teď je?“
„Ba’alova mateřská loď vstoupila hned do hyperprostoru. Ale naštěstí má Za’lmala implantovaný subprostorový vysílač, takže ji najdeme.“
„Jakmile vystoupí z hyperprostoru, pošlete nám ty souřadnice.“
„Ano, podplukovníku. A ještě byste měl něco vědět.“
„A co?“
„Zaslechli jsme, že na P3R-112 se plánuje setkání Ba’alových klonů.“
„Hned o tom informuji Zemi. Marks konec.“ Obrazovka ztmavla a Marks šel ke svému křeslu.
„Obraťte loď a leťte na P3R-112. Informujte Zemi o situaci a ať vyšlou pozemní jednotky bránou.“ Obě důstojnice kývly hlavou a začaly pracovat na svých konzolách.

Země, Česká republika, Olomouc, hangár pro Athenu, Athena, kontrolní místnost dvě
Jedna skupina lidí byla seřazena do řady, před kterou stála plukovník Svitsová. Po chvilce čekání přišla do místnosti i kapitán Nyklová, která v rukou držela umělé ukazovátko. Nyklová ho podala Svitsové a pak stoupla bokem.
„Děkuji, kapitáne.“
„Není zač.“ Svitsová začala pochodovat kolem skupiny a přitom plácala ukazovátkem do ruky. Tím dokázala všechny natolik znervóznit, že se jí začali bát.
„Takže se přiznejte rovnou. Kdo se hrabal v Asgardském panelu, udělá krok vpřed. Ten, kdo se hrabal v hyperpohonu, krok vzat. A ten, který se hrabal v obojím, zůstane stát uprostřed.“
„A co ten, který se nehrabal ani v jednom?“ zeptal se jeden člen posádky.
„Ten se postaví bokem“, odpověděla s úsměvem Svitsová. Během chvilky se celá skupina přesunula bokem krom majora Barta, který se už předtím přiznal.
„Výborně. Majore, vy se vraťte na můstek a pomozte jim konečně zprovoznit skleněnou mapu.“
„Ano, madam“, odpověděl s kleslou hlavou Barta a odešel z místnosti.
„Kapitáne, vy běžte s ním.“
„Ano, madam“, odpověděla Nyklová a doběhla Bartu.
„Takže, ten kdo se nepřizná, dostane ještě horší trest, než ten zbytek.“ Každý pohlížel na toho druhého a nikdo se nechtěl přiznat.
„Nikdo? No tak dobrá.“ Svitsová přišla k hlavní stanici, na které zmáčkla na pár tlačítek. Na boční obrazovce se spustil záznam z kamer, které vše zaznamenaly.
„Ups“, vyšlo z jednoho člena.
„Ano, ups. Takže všichni máte stržený plat o polovinu a k tomu ještě si rozdělíte služby v kuchyni. A ti, kteří se hrabali v Asgardském panelu i v hyperpohonu, se budou navíc hlásit u uklízečů. To je ode mne vše. Rozchod!“ řekla hlasitě Svitsová a všichni hodně rychle odešli z kontrolní místnosti dvě.
„Tak, teď abych všechno spravila já.“
„Mohu vám pomoci?“ zeptal se Barta, který se vrátil se špatným svědomím.
„Jistě“, odpověděla s úsměvem Svitsová a oba se pustili do práce.

To be continued

Tak, a já jdu rychle dopsat 11. díl, jinak počítejte s hodně dlouhou pauzou

vynikající