Přináším další díl, přeji příjemné čtení.
Díl 3 – Nohama na Zemi
Sanctuary si nyní proplouvala vesmírnou prázdnotou.
„Vypnout hlavní motory. Ustálit loď na vysoké orbitě,“ vydal Pospíšil rozkaz a bylo na něm vidět, že je netrpělivý jako celá jeho posádka. Průzor na můstku a všechny vyhlídkové paluby byly nyní otevřené a Carina právě natáčela loď pomocí manévrovacích trysek tak, aby poskytla posádce patřičný výhled.
„Už jste objevily zdroj rušení?“ zeptal se plukovník.
„Je to soustava pětice satelitu vzdálené 0,3 AU od Země. Jsou maskované jako kusy trosek a dokud jsme nezjistily frekvenci rušení, nemohli jsme ty satelity vyrušit,“ řekla Cara.
„Dobrá, vypusťte dvě eskadry, ať je odstraní, a ať sou opatrní. Ten jeden satelit, co je na dostřel zničte pomocí hlavních baterií,“ vydal pokyny Jan, pak vstal a přešel do přední části ke sklu. Právě nyní se do zorného pole dostala část matičky Země.
„Hustý oblak popela nad kontinenty, už jen ten první pohled se mi nelíbí,“ zamračil se velitel a dál se díval na planetu.
„První satelit zničen, další dva budou vyřazeny do dvou minut. Zničení těchto dvou by už mohlo stačit na proniknutí senzorů,“ řekla Cara.
„Dobrá přikažte pěchotním jednotkám, ať se připraví. Již brzo vstanou opět na rodné půdě,“ řekl Pospíšil.
„V případě Jaffů a Cestovatelů vstanou jen na další planetě,“ podotkl Rodney.
Pospíšil se na něj podíval a pak si sedl do svého křesla a čekal na to, až letky stíhačů splní svůj úkol.
Jeho čekání netrvalo dlouho. Po pár minutách byly zničeny další dva rušící satelity a jejich absence zajistila zhroucení celkové rušící sítě. Stíhači pro jistotu letěli zničit zbývající dvojici rušičů.
„Máme data ze senzorů. Kolik že měla Země obyvatel?“ zeptala se Carina.
„Něco okolo šesti a půl miliard,“ vzpomínal Jan a věnoval zmatený pohled své první důstojnici.
„Tak to je špatné. Podle známek života, je na planetě přes sto milionů,“ dodala Carina.
Pospíšila v tu chvíli zamrazilo. Věděl, že planeta nemusí být v původním stavu, ale tahle realita byla tvrdý šok.
„Není tam ještě nějaké rušení?“ zeptal se nevěřícně Pospíšil.
„Negativní, senzory jsou čisté,“ odpověděla Carina.
Nějakou chvíli trvalo, než posádka na můstku překonala ten šok ze ztráty. Jako první se zorientoval Pospíšil a chytl druhý dech.
„Nějaké stopy po Furlingské aktivitě na planetě?“ zeptal se.
Carina, která nyní plně ovládala senzory, začala pátrat. Po pár vteřinách spustila hlášení.
„Lidské známky života jsou rovnoměrně rozmístěné po celé planetě. Druhý typ známek života je převážně soustředěn do tří skupin. Jeden na území Číny, druhý ve střední Evropě a třetí uskupení je na území Colorado,“ přečetla z obrazovky.
„Velitelství hvězdné brány,“ řekl si spíše pro sebe plukovník.
„Nechte ve vzduchu bílou a modrou eskadru a ať někdo vystřídá Mitchella. Porada vyšších důstojníků za deset minut,“ rozhodl velitel a sám poté odešel z můstku, na kterém nyní velela Carina McKayová. Jan se pak vydal do taktického sálu, který se nacházel dvě patra pod můstkem.
O deset minut později
Pospíšil se procházel po lesklé podlaze. Když konečně dorazil poslední člen, tak porada mohla začít.
„Jsme tady, na orbitě Země, máme aktuální informace ze senzorů a je ta pravá chvíle dohodnout se na postupu,“ začal Pospíšil a za jeho zády se zobrazil velký model planety a přilehlého vesmíru ve velké velikosti.
O pár hodin později
V malém údolíčku na planetě se objevil zářivý záblesk. Mezi skalisky a kameny se objevily tucty vojáků a nějaké technické vybavení.
„Výsadek Alfa kompletní,“ oznámil do vysílačky Pospíšil své lodi.
„Rozumím, bílá letka připravena na váš rozkaz,“ odpověděla Carina.
„Dobrá díky, průběžně mě informujte,“ ukončil rozhovor Pospíšil a dal si do ucha vysílačku.
Poté se rozhlídl a viděl, jak dvou set členný tým zajistil údolí. Přistoupil k jedné z beden a otevřel ji. Bedna nebyla příliš hluboká, ale i tak ukrývala pro velitele neocenitelnou věc. Jan aktivoval tenký panel a nechal si na něm zobrazit mapu okolí. Pro velitele neocenitelná věc, na této mapě se nezobrazoval jenom terén, ale také známky života, protože byl panel spojen s lodí na orbitě.
„Jedna hlídka je od nás kilometr a půl. Šest známek života. Bra´tacu, ukažte jim nějaké Jaffské umění. Pokud možno chci jednoho zajatce, ale příliš neriskujte,“ vydal pokyn Pospíšil a jeho Jaffský přítel přikývl.
Mistr Bra´tac se obrátil na své muže a vyzval je do boje typickým „Jaffa Cry!“
Pospíšil se poté díval na dvaceti člennou jednotku, jak vybíhá nedaleký kopec. Bra´tac díky nanitům běžel v čele jako zamlada.
„Dobrá tedy. Desátníků, vás pošlu na dohled nepřátelské základny. Budou mít poplach kvůli absenci jejich flotily, a jestli ne kvůli flotile, tak určitě si všimnou ztráty Měsíce,“ řekl Jan a na mapě ukázal kopec, na kterém bude dobrý výhled na základnu.
„Jakmile tam budete, tak se zakopejte a ohlaste se,“ dořekl velitel a trojčlenný tým se ihned vydal na určenou pozici.
Mezitím co Pospíšil rozdával rozkazy tak dvojice vojáků aktivovala maskování okolo celého výsadku a zakryla tak celé údolí.
Mezitím na palubě lodi
Cara vešla do otcovy pracovny, ze které byl výhled na generátor lodi.
„Pokročil jsi?“ zeptala se ihned po příchodu.
„Schéma už mám vytvořené, už sem to poslal do laboratoře a do dne by měl být dostaven,“ odvětil Rodney.
„To doufám. Co jsem před chvílí viděla, tak absence měsíce má na moře sice uklidňující účinek, ale jeho absence znatelně ovlivňuje klima a narušuje gravitační zrychlení,“ řekla jeho dcera.
„Jak moc ho narušuje?“ zeptal se zaujatě otec.
„Zpomaluje otáčení Země. Den má o půl minuty více a zpomalení pozvolna bude narůstat,“ řekla Cara.
„Neboj, nakonec se vrátí do normálu,“ uklidnil dceru otec.
„Já se nebojím. Tak jako tak je ta planeta pro mě nová,“ řekla Cara.
„Taky fakt. Škoda, že ji nikdy nepoznáš v původním stavu,“ zasnil se Rodney.
O několik let dříve
Rush seděl na můstku a užíval si krátkou chvíli, kdy byl na můstku sám. V tiché atmosféře přecházel od jedné konzole, ke druhé a sledoval data.
„Jak to vypadá?“ zeptal se Young, který právě došel.
„Destiny zahajuje manévr za účelem náběru energie,“ oznámil Rush.
„Tak vidíte, jak sem přesný,“ řekl Young a náležitě zabral hlavní křeslo a ihned aktivoval interkom.
„Všem tady plukovník Young. Destiny právě zahajuje dobíjecí manévr. Může to trochu házet tak se držte dál od nezabezpečených předmětů,“ varoval posádku plukovník.
Posádka na Destiny tak učinila a pak už se jen kochala z vyhlídkové paluby.
„Štíty drží, právě se vysunují konektory,“ konstatoval nahlas Rush.
Ze všech vyhlídkových palub bylo vidět, jak autopilot navádí antický koráb mezi slunečními erupcemi. Ve spodní části lodi se vysunuly sluneční konektory, které se ihned rozzářily při kontaktu se slunečním povrchem.
„Zaznamenávám mírné fluktuace ve čtvrtém konektoru,“ poznamenal najednou Rush.
„Fluktuace jakého typu?“ zaujatě se zeptal Young.
„Energetický nárůst v obvodech,“ vysvětlil ihned Rush.
„Ukončit dobíjení, ihned nahoru,“ vydal ihned rozkaz Young a Rush se o to pokusil.
„Scott a Elli ihned na můstek,“ zařval ještě do vysílačky a poté odstrčil doktora od pilotní konzole a sám se ujal ručního řízení.
„Zkusím odpojit konektor,“ změnil své postavení Rush a přeskočil na jiné křeslo. Plukovník Young zatím úspěšně zrušil nabíjecí manévr a začal nabírat výšku.
Destiny se stále vzdalovala od povrchu Slunce a zpátky do jejího trupu se začaly zatahovat konektory. Když najednou, jeden konektor, přesněji řečeno konektor číslo čtyři vybouchnul. Celou lodí zatřásl ohromný výbuch, který doprovázel následný výpadek energetických systémů.
„Co se stalo?“ zařval Elli, který se dopotácel na můstek.
„Přetížení v energetických obvodech u konektoru čtyři, musíme nahodit energii,“ řekl Rush.
„Kde je Scott?“ zeptal se Young, který se nyní zvedl ze Země.
„Na cestě,“ odpověděl Elli.
„Poručíku Scotte, slyšíte mě?“ zeptal se do vysílačky. Jakmile domluvil, ozval se ve vysílačce pouze šum.
„Poručíku Scotte, slyšíte mě?“ opak svou výzvu znovu.
„Plukovníku, tady Chloe, už šel za vámi na můstek, ale vysílačku si nechal tady. Co se stalo?“ ozvalo se ve vysílačce.
„Jdu k vám. Musíme všechny lidi shromáždit na několika místech. Ať jsou pohromadě. Já sem na cestě,“ vydal pokyn přes vysílačku.
„Vy dva nahoďte energii aspoň do motorů a štítů. Naše rychlost by měla být dostatečná pro odlet od Slunce, ale nevím, jestli to bude stačit. Trupem brzo pronikne radiace, a jestli se dostatečně nevzdálíme, nebo nenahodíme štíty,“řekl Young a dvojici to bylo zcela jasné. Poté Young odešel z můstku.
Současnost, Stanoviště alfa patnáct kilometrů od nepřátelské základny
„Pane, průzkumný tým je na místě,“ řekl jeden z vojáků svému veliteli.
„Ať aktivují senzory a zajistí nám vizuální obraz,“ řekl Pospíšil.
„Rozkaz pane,“ řekl voják a odešel předat rozkaz.
I když bylo okolo maskování, přesto trocha vojenských základů převládlo. Všude byly rozestavěné krycí síťoviny a maskovací přehozy.
Pospíšil došel do druhé části základny, kde pětice Jaffů stála okolo jednoho zajatce.
„Plukovníku, jeden živý Furling s donáškou,“ řekl Bra´tac.
„Na staré kolena začínáte vtipkovat?“ podotkl Pospíšil a podíval se na zajatce.
„Rozumíš naší řeči?“ zeptal se plukovník.
Furlingský zajatec mu nyní odpověděl vyzývavým pohledem.
„Takže asi rozumíš. Dobrá tedy, pustím tě, jakmile nám řekneš, jak zneškodnit energetické zdroje ve vašich základnách. Tak aby nedošlo k přetížení,“ řekl svůj požadavek Jan.
„Jste jenom lidská špína. Možná jste bitvu vyhráli, ale válka je dlouhá a zdaleka neskončila,“ řekl Furling a začal sebou škubat v poutech.
„Jsme průzkumníci, nikdy jsme nebyli agresoři. A vy jste nám to oplatily vypleněním našich domovů. Válka neskončí, dokud jediný Furling bude v naší galaxii,“ odpověděl s úsměvem Jan a vstal od zajatce.
„Získejte z něj ty informace,“ vydal jednoduchý pokyn a odešel od zajatce.
Děkuji Jakopovi za korekci.