Stargate Vendetta III Epilog.

[Patas25]

Asi tě sklamu rigixi, ale tota verze sanctuary nemá žádné velké dělo či paprskomet. Pouze jen pár tisíc zbraňových platforem.

... to bude tim že si vyšoupl pana rigixe z příběhu... už se o něm vůbec nezmiňuješ

Patas25: Jsem taky zvědav, která verze dopadne.

Ostatní:

Toto je spoiler!!!:

Zkuste do Spoiler napsat Vaší vlastní verzi, jak se dostali z Destiny na Sanctuary - jen připomínám, že ATL předhonila Destiny asi tak o 2-3 galaxie - tohle by mohlo být zajímavé.

.

[Patas25]

Nejdříve

Jakop: Celkem zajímavý návrh který podpořím, uvidíme, co vy dokážete vymyslet, a třeba mě aji ovlivníte.

Rigix: máš pravdu trochu jsem ho vypustil, ale že si to ty tak tě tam znovu nějak zapojím.

Patas25: Ono neuškodí zapojit ostatní.

Toto je spoiler!!!:

A pokud jde o Rigixe, tak s ním naložíš podle toho, jak moc tě bude milovat či štvát, že? Já když si vzpomenu, že si podle mě udělal vedlejší postavu se "Žanetkou" a pak sis jí oblíbil jsem zvědav na inženýrka.

No já nemam moc rád masivní dělo které cíl zníčí jedním zasahem a to i štíti tak loď prostě by to bylo o níčem stakto masivním dělem já mam rači něco nějaký paprsek co cíl dostane až na třetí nebo čtvrtý pokus minimálně

deadalos: Pokud si četl Odkaz Phoenixe od St0rma, tak ten má ve 2. sérii loď, kterou napájí takový velmi cool zdroj energie, vlastně tam má 3 takové lodě třídy Thor (Evelastero, Nefirexis, Fareante), takže by se dalo říci, že s pořádnou energií jde vše. (Díl Povstání - tam jsou dole nějaké údaje)

No já říkám že to neni hezké né že by to nebylo možné kdyby přiletěla loď a na každou loď jednou vystřelila a každá ta loď bouchla to by byli moc krátké fighti a tak

Ironie je, že v realitě jsem spíš tludžuba než taktický a ing, tip, ale tohle je přece jen scifi . Jinak představa záchrana destiny, asi takhle destiny je v prdeli všichni na ní útočí oběví se sanctury rozstřílí všechno na sračky všichni jsou happy a jdeme se množit . Tak nějak by to asi mohlo být si myslim, ale nvm, má představivost je mala proto čtu povídky.

tak teorie mám hned dvě (myslím)

1. Pokud dokáží napájet giganta Sanctuary, nebude problém dostat se na Destiny
2. Pokud je Destiny jen 3 galaxie za Sanctuary tak to snad mluví za vše a stačí pár týdnů pro kontakt

vše to však stojí an tom, že O'Neill a spol. vědí o misi na Destiny, což si myslím, že asi nevědí (pokud jsem to někde neprošvihnul) , takže to bude jen náhoda

Daedalos304 píše:

.....vše to však stojí an tom, že O'Neill a spol. vědí o misi na Destiny, což si myslím, že asi nevědí (pokud jsem to někde neprošvihnul) , takže to bude jen náhoda

Toto je spoiler!!!:

Díl 02x02 – Plánování ... „Při své meditaci jsem vymýšlel způsob využití. Chvíli mi trvalo pochopit potenciál této suroviny, ale nakonec jsem navrhl nový typ kondenzátorů. Trochu mi pomohla vzpomínka na Destiny a nechal jsem se inspirovat tehdejšími Antiky,“ řekl Daniel. „Na co a kým se nechal inspirovat?“ zeptal se šeptem Norklam nabručeného Rodneyho, který jej mrzutě odehnal rukou. „Pospíšil obdržel můj první návrh a po této schůzi projednáme nejlepší konstrukce,“ řekl Daniel. „A co přesně plánujete vyrobit?“ ozvalo se kdesi ze zad stolu. „Většina jste četli hlášení o staré průzkumné lodi jménem Destiny. Máme tam přes stovku lidí. Jejich záchrana je nyní reálnější než kdykoliv předtím. Protože nás od nich dělí let třemi galaxiemi. Ale to jsem odbočil. Destiny je napájena hvězdnou energií. Jednoduše proletí hvězdou a kondenzátory se dobijí,“ řekl Daniel a svůj výklad doplnil tak, že po stolu poslal každému obrázky Destiny. „Když je to tak dobrý zdroj energie, proč upustili od jeho využívání?“ zeptal se generál O´Neill. ...

v tom případě budu dotěrnej Patasi, jak se kruci dostala výprava na Destiny, když už byla Země dávno podrobená Furlingy?

[Patas25]

SG- Nový řád na který nepřímo navazuje Vendeta a tuším začal odehrávat v roce 2014 a výprava na Destiny určitě proběhla dříve než Nový řád vůbec začal.

Patas25: Toho rýpala si nevšímej, mě se ptal jako korektora a tichého poradce na to samé a taky jsem mu řekl skoro stejnou věc - že už na Destiny byli a jen se o tom v Novém řádu nemluvilo.

[Patas25]

Další díl a děkuji Jakopovi za korekci.

Díl 2- Kurz na orbitu

Pospíšil seděl za konzolou a sledoval data z prvního střetu. Nezajímala ho výdrž štítů, ty jenom lehce zakolísaly, ale sledoval výkon a stav generátoru. Projekt Arcturus nyní napájel celou loď a neutralizační ruda zatím úspěšně zachytávala exotické částice.

„Energetická produkce je stabilní. McKaylirum nám vydrží ještě tak na čtyři, možná pět střetů, než budeme muset vyměnit zásobníky,“ oznámil Pospíšil Rodneymu, který si přisedl.
„Tak automatický systém by je měl postupně vyměnit i během boje. Arcturus mi ale starosti nedělá. Problém je podle mě v energetické síti. Musíme vymyslet, jak přenášet ještě více energie. Jinak nás velká zátěž dostane,“ postěžoval si Rodney.
„Jak velkou zátěž odhaduješ. Ve srovnání s tím čím jsme si prošli nyní,“ zeptal se Pospíšil.
„No jejich velitel nám odhalil, že jsou sedmá flotila. Potkat zbývajících šest zároveň, a máme zavařeno. To by naše energetická síť neunesla,“ řekl Rodney.
„No dobrá. V blízké době tento problém snad nebudeme muset řešit,“ podotkl Pospíšil a uvolnil konzolu.

Poté Pospíšil opustil horní část můstku a došel k trojici křesel.

„Proveďte diagnostiku všech systémů, Caro,“ poručil jedné důstojnici a vzápětí se obrátil na její dvojče.
„Carino, vydejte rozkazy a vypusťte jednu eskadru stíhaček. Ať prozkoumají trosky a zkusí zblízka najít nějakou tu technologii, co by se dala prostudovat. A zrušte bojovou pohotovost, chvíli zde setrváme,“ vydal pokyny plukovník a pak se obrátil a odešel pryč z můstku.

Jen pár desítek vteřin nato se na vrchní části otevřely katapulty a z nichž vystartovalo dvaadvacet stíhaček. Jednalo se o upravenou verzi standardních F-302. Nesly stejné označení, a jediné co bylo na stíhačkách nové, byl typ výzbroje. Každá stíhačka nesla pod svými křídly osm raket, ale kulomety byly nahrazeny energetickými zbraněmi, dosti podobné jako měly Jaffové na svých kluzácích.

(Poznámka autora: Katapulty jsou téměř identické jako v seriálu Battlestar Galactica. Jenom jsou umístěné na jiné části lodi.)



O pět let dříve

Pospíšil se právě dozvěděl, o svém jmenování do čela vesmírného bitevníku, který pomáhal navrhovat. Zároveň měl být brzo povýšen rovnou na plukovníka, jelikož generál O´Neill jej viděl jako příkladného vojáka. Po celé základně si vysloužil pověst neobyčejného snipera a schopného velitele.

Nyní ovšem měl jinou věc na starost. Právě procházel chodbou a mířil si to k izolačním místnostem. Zastavil se až na konci chodby, kde ústily troje dveře. Dvakrát zaklepal a svou kartou otevřel prostřední dveře.

„Dobrý den, pane,“ řekl desátník a zasalutoval.
„Pohov,“ odpověděl Jan a salutováním mu pozdrav oplatil.
„Jak to vypadá?“ zeptal se.
„Obě dívky jsou stále nepřístupné a nevěnují pozornost ani svým rodičům,“ podal hlášení desátník.

Jan se podíval na monitory a na prvním spatřil nádhernou blondýnku, která chodila po svém pokoji pořád dokola. Ve spodní části monitoru bylo napsáno Carina.
Poté věnoval pozornost druhému monitoru, kde bylo dvojče této dívky. Na monitoru bylo napsáno její jméno : Cara. Ta nyní seděla u stěny místnosti a prováděla jakousi meditaci.

„Dobrá, zkusím si získat jejich pozornost. Kdyby mě někdo sháněl, dejte mi vědět,“ oznámil Pospíšil a vyndal si z ucha svoji vysílačku. Poté vyšel z kontrolní místnosti a prošel dveřmi do druhé izolační místnosti. Ihned za sebou zavřel dveře a rozhlédl se po bílém interiéru. Na protější straně seděla Cara a ignorovala jeho příchod.
Pospíšil ji chvíli pozoroval a pomalu k ní přišel. I tehdy jej mladá blondýnka ignorovala a tak nepřiblížil až do té míry, kdy si sedl naproti ní.

Mlčky seděl a pozoroval i ty nejemnější rysy dívky. Vydržel přes půl hodiny sledovat meditaci dívky, když konečně promluvil.

„Jsem Jan Pospíšil. Znám se s tvými rodiči,“ zahájil konverzaci.

Blondýnka nic neříkala a dál jej ignorovala.

„Bylo to jakoby včera, co jsem vás hlídával v podzemní stanici, když tvá matka pracovala,“ pokračoval mladý Pospíšil.

Tato věta konečně vzbudila pozornost oné blondýnky. Náhle otevřela oči, až by to někoho vystrašilo, ale Honza sebou ani nehnul. Následoval dlouhý oční kontakt, který nakonec přerušila Cara. Natáhla obě ruce k jeho pravačce a pevně ji uchopila. Poté odtáhla rukáv a zastavila se až u mateřského znaménka, které měl mladík na svém loktu.


Bitevní koráb klidně proplouval vesmírnou oblastí trosek. Občas na lodní štít dopadl kus trosek a tak jej rozzářil do běla. Od střetu uplynuly dvě hodiny a furlingská obrana se nyní přeskupila na orbitu Země, kde čekalo čtyřicet osm lodí, které ještě byly schopné boje.

„Sanctuary, tady Mitchell. Žádám o povolení k přistání,“ ozvalo se ve vysílačce.
„Hangár tři a čtyři je volný. Máte povolení k přistání,“ řekl důstojník v horním patře můstku, který měl funkci jako letový dispečer, tedy sledoval jednotlivé letouny a uděloval povolení k letu.

Plukovník Mitchell byl velitelem všech stíhacích letounů na palubě bitevníku. Pod jeho velením bylo 264 stíhacích strojů, které mohly vzlétnout do dvou minut. Celkově Sanctuary měla 132 katapultů, které onu stíhačku bleskově vysadí a zasadí do boje. Hlavní výhodou bylo oddělení vzletových a přistávacích ploch. Přistávacích hangárů bylo pro stíhačky celkově osm. Na každé straně lodi byly čtyři.

Mitchellova stíhačka zamířila jako první do hangáru číslo tři. Tento hangár byl na pravém křídle a nacházel se z vnitřní strany křídlové části. Mitchell bezpečně přistál na tři sta metrů dlouhé přistávací ploše. Pak se jeho stíhačky chopil automatický program a navedl jej na parkovací místo, kde velitel stíhačů konečně vystoupil.

Cameron vystoupil ze svého stroje, a jakmile doskočil na hangárovou podlahu, sundal ze své hlavy helmu a podal jí jednomu mladému Jaffovi. Pár vteřin poté, proletěl silovým štítem další stroj, který byl naveden na tuto dráhu. Mitchell si poté vyběhl do řídící místnosti, ze které byl lepší výhled na přistávací plochu, dlouhou tři sta metrů, a chystal se sledovat přistání poslední pětice pilotů. Speciálně pro tyto piloty se deaktivoval přistávací program a mladí piloti přistávali ručně, aby nabrali jisté zkušenosti.

Mezitím na můstku lodi

Pospíšil vstoupil na můstek a zamířil rovnou k trojici křesel, kde seděla dvojčata - Cara a Carina. Carina kontrolovala na senzorech stav sluneční soustavy. Situace se nezměnila. Čtyřicet osm křižníků rozmístěné na orbitě měsíce, který se nyní nacházel mezi Sanctuary a Zemí.
Cara, ale nyní vstala ze svého křesla a šla naproti plukovníkovi. Mladý Pospíšil jak ji spatřil, se trochu pousmál.

Jejich dráhy se střetly v půli cesty a ani jeden se střetu nevyhýbal. Honza ji uvítal lehkým polibkem a poté se oba vydali na svá místa.

„Co noha?“ zeptala se.
„Bylo to horší,“ odvětil Pospíšil a gentlmensky pomohl své dívce usadit se v křesle zbraňového důstojníka a sám se pak usadil do velitelského jen málo metrů od ní.
„Jaký je stav stíhačů?“ zeptal se Jan.
„Všechny lodě na palubě. Mám nastavit kurz k Zemi?“ zeptala se Carina.
„Ano, plnou parou,“ vydal povel velitel a pak si stoupl a šel k jedné z konzol, která byla na pravé straně můstku.

Zadal svůj kód a bezpečnostní heslo a našel si hlášení, o zásilce, kterou právě přivezli stíhači. Podle rychlé zprávy doktora Rushe se jednalo o počítačový systém a pak o kousek zbraňové platformy. Plukovník pomocí konzole přiřadil doktora Rushe a Elliho, aby se na tyto suvenýry blíže podívali.
Poté se odpojil a šel na své místečko.

O pár desítek minut později

„Nepřátelské lodě nám letí pomalu naproti. Jejich formace je ale jiná. Jsou roztroušení po skupinách a skupiny jsou od sebe vzdálené,“ řekla Cara.
„Dobrá budeme ničit ty skupiny lodí jednu po druhé,“ rozhodl se velitel.

„Přijímáme komunikaci,“ řekl důstojník z druhého patra.
„Někdo chce vyjednávat. No dobrá, na obrazovku,“ usmál se Jan.

Téměř okamžitě se na obrazovce objevila další Furlingská postava.

Pospíšil na nic nečekal a okamžitě spustil.

„Jsem ochotný přijmout vaši kapitulaci,“ řekl Pospíšil a culil se jak teletabís na svém křesle.
„Já chtěl říct to samé,“ odvětil Furling a dále pokračoval.
„Vaše loď je impozantní a vyspělá, to ano. Ale úspěch jste měli díky tomu, že jste nás zaskočili,“ řekl Furling.
„Beru to jako poklonu. Ale tak laskavá slova, tuto loď nezastaví,“ řekl Pospíšil.
„Vtom případě, tady ztrácíme čas,“ řekl Furling a ukončil spojení.
„Jejich problém. Jakmile budou na dostřel, začněte pálit. Další člověk s antickým genem do křesla,“ rozkázal plukovník.

„Já jdu, děcka,“ řekl rychle Rodney a mávl na své dcery za řídícími prvky.
„Nemusíš spěchat, ještě devadesát sekund nebudou na dostřel,“ usmála se Cara otcově nadšení.

Rodney, ale stejnak cupital do horní části můstku, a brzo sedl na křeslo, které se ihned aktivovalo.

„Dobrá Rodney na můj pokyn vypustíme horizonty ze všech sil. Dvanáct nosičů, sto čtyřicet čtyři jaderných raket. To bude ohňostroj na uvítanou,“ vysvětlil svoje překvapení pro nepřítele Jan.
„Nabito a jsem připraven,“ dodal Rodney.

Sanctuary se brzo dostala na dostřel svých nepřátel a jen pár okamžiků později se Furlingové dostali také na dostřel bitevní lodi.
Průzor na můstku byl aktivní a přenášel obraz toho, co se normálně děje venku. Furlingská flotila byla krásně vidět a v pozadí bíle zářil měsíc.

„Na tom měsíci, jsem si díky otci mohl prohlédnout obrannou základnu,“ vzpomínal sentimentálně Pospíšil a poté vydal rozkaz.
„Dobrá Rodney, vystřel horizonty!“

Na přídi lodi před můstkem se otevřelo všech dvanáct raketových sil, které vypustily do vesmírné prázdnoty horizonty.

Palba ze Sanctuary se soustředila na tři nepřátelské bojové uskupení. I tak platformy střílely energetické střely ve tvaru tunelu, do kterých Rodney opět navedl střely.

„Mnohočetný kontakt. Zpoza měsíce vylétají stíhací stroje,“ řekl důstojník z druhého patra můstku.
„Musí mířit na horizonty. Stihnou je sestřelit?“ zeptal se Pospíšil a konec jeho věty doplnil výbuch nepřátelské lodi, která sebou vzala ještě jednu další.
„Pokud budou držet rychlost a kurz, tak se jim to může podařit,“ řekla Cara a dál se věnovala své práci.
„Vypusťte tři eskadry stíhačů. Rozdělte eskadry na každou trasu horizontů,“ vydal rozkaz Pospíšil.
„Lidi startujeme. Konečně pořádná akce. Kdo zničí svůj stroj, ten si ho zaplatí!“ zakřičel do vysílačky Mitchell a aktivoval svoje motory. Jeho stroj již byl v přetlakové místnosti, ze které se vyčerpal vzduch. Před ním se otevřely hlavní vrata a pak v následujících deseti vteřinách pozoroval otevření dalších šesti pojistných hangárových vrat, které byly na odpališti pro katapult. Nyní už mezi ním a vesmírem byly dva energetické štíty, které zůstávaly aktivní.

„Modrá eskadra, start!“ ozvalo se ve vysílačce a jeho stroj sebou prudce škubl. Rozletová dráha poskytla jeho stíhačce téměř maximální rychlost hned po startu, a motory pak tuto rychlost udržovali. Zároveň z katapultů bylo vypáleno dalších jednadvacet stíhaček, které tvořily jeho eskadru.

„Modrá eskadra úspěšně ve vzduchu. Pokryjeme horizonty pět až osm,“ řekl Mitchell a zaujal své místo v čele formaci.
Mezitím se ve vysílačce ozvalo pokyn pro start rudé letky a nakonec pro bílou letku.

„Stíhacím eskadrám. Hlídejte horizonty po dobu dvou minut, než dojdou do bodu rozpadu. Dobrý lov,“ podpořil vyslané letouny Pospíšil.

Velitelovu pozornost měla nyní jiná zaujímala věc. Jak ho důstojníci z druhého patra informovali, tak se na nedalekém měsíci shromažďovala energie.
Na chvíli ztratil přehled o bitvě a zkoumal nárůst energie. Ale jakmile padl první výstřel stíhačů, ihned se vrátil do reality boje, aby sledoval ostrou bitvu stíhačů.

„Při prvním střetu nulové ztráty na obou stranách. Stejně jako naši, tak furlingské stíhače mají energetické štíty. Ale eskadry dokonale odvedly pozornost od horizontů. Patnáct vteřin do dopadu,“
„Camerone ještě chvíli a připravte se na ústup,“ řekl Pospíšil do vysílačky.
„Sakra už je na čase. Sem pověšený na jednom parchantovi. Dostal dva zásahy raket a několik z děl, ale pořád se drží,“ řekl plukovník do vysílačky a dál se věnoval vesmírnému tanečku.

Jan se už nedovedl dívat na odolné nepřátelské stíhačky, které již začaly ničit F-302.

„Caro, podpora typu Gama pro modrou eskadru,“ řekl Pospíšil a hned na to se začaly objevovat nukleární výbuchy po nepřátelské flotile.
„Gama podpora, ale…“ začala odporovat.
„Žádné, ale… Splň rozkaz,“ řekl Pospíšil a zbraňová důstojnice tak učinila.

Několik platforem ustalo od ostřelování rozsvícené nepřátelské flotily a lehce upravily směr svojí palby.
„Kurva Pospíšile Gama?“ ozvalo se po chvíli ve vysílačce. Mitchell stále pronásledoval nepřátelského stíhače, když kolem něj začaly létat střely od Sanctuary. Ve všech strojích v palebném pásmu se aktivoval program, který pilotovy pomáhal vyhýbat se střelám.

Mitchell si začal stěžovat, protože program výrazně omezoval ovladatelnost stroje. Od této chvíle z větší části ovládal stíhače a vyhýbal se střelám, což furlingské lodě tak přesně dělat nemohly. Nepřátelská stíhací letadla během chvíle padla, jako větší lodě.

„Nepřátelský stíhače zničeny. Furlingských křižníků už zbývá jenom sedmnáct,“ řekl důstojník.
„Jaké jsou naše ztráty?“ zeptal se Jan.
„Přišli jsme o třicet dva stíhaček. Piloty z rudé eskadry se nám nepodařilo nouzově transportovat. Přišli jsme o dvanáct pilotů,“ řekl důstojník.
„Dobrá, všem eskadrám vraťte se zpět. Dobrá práce,“ pochválil stíhače.

„Nastavte kurz ke zbylým lodím,“ vydal pokyn plukovník.
„Není třeba. Nepřátelé se stahují,“ oznámila Carina.
„Už bylo načase,“ podotkl Rodney, který byl v horní části můstku.
„Stahují se, ne kvůli nám, ale kvůli té energetické stopě,“ řekl Pospíšil a naznačil, ať zaměří měsíc.

Rodney udělal pár kroků a sedl za konzolu.

„Máš pravdu. Současně s energetickou stopou zaznamenávám druh signálu. Jedná se o nějaký odpočet. Dvacet vteřin,“ řekl Rodney.
„Dvacet vteřin do výstřelu!“ ozvalo se kdesi na můstku a Pospíšil rychle zareagoval.
„Zastavte palbu. Energii do štítů, připravte se na náraz,“

Téměř okamžitě se zastavila palba a všichni na palubě čekali, co si pro ně měsíc připravil.

„Pět, čtyři, tři, dva, jedna…“ odpočítal Rodney a nakonec zavřel oči.

Pospíšil se díval na měsíc a také očekával smrtonosnou střelu, nebo jiný typ útoku, ale to se nestalo.

„Co to? Otevírá se hyperprostorové okno,“ řekla Carra a všichni se zahleděly skrz průzor, na kterém se přenášel obraz, jak celý měsíc skáče do hyperprostoru.

„No, tak to jsem nečekal,“ řekl Pospíšil a užasle sledoval to prázdné místo.
„Ti hajzlové nám ukradli Měsíc,“ řekl Rodney ze zadní části můstku.

Dále už pak následoval ústup zbývajících lodí, které následovali měsíc do hyperprostoru.