Stargate Vendetta III Epilog.

Kámo kálíš na nás.

chťelo byto další díl

[Patas25]

No omlovám se vám za neaktivnost ale zkusím stím něco udělat a chytnout do psaní druhý dech.

Kámo nevim co jsi nakonec chytnul, ale dech na psaní určitě ne.

dobrá ale rád bych znal konec ale jestli se už autorovi nechce psát tak ho nech.

[Patas25]

Tak jako momentálně mám napsaných asi dalších 5-6 dílů ale nemá cenu to sem dávat. Mám už zhruba konec jak to nějak zakončit, ale jako finální konec bych to nenazýval. Jinak tedka me spíše drží jeden model, který musím dodělat a pak to dopíšu. Ale maximálně půl roku a bude to..

no, je dobře, že stále píšeš...snad se v dohledné době dočkáme alespoň jednoho dílu, jelikož nemám rád neuzavřené povídky...

pěkna povídka

pěkný

[Patas25]

Várka nových dílů se pomalu, ale jistě blíží, právě zasílám cca pět dílů na korekci a dokončuji model jednoho křižníku a potom začnu více a více psát.

Proto bych chtěl aji poděkovat LiefzDelovi, kterému stále dělám korekce, a také Mr. Mister jehož povídku právě čtu, páč mě to nakoplo do dalšího psaní a dodalo inspiraci.

[Patas25]

Dále děkuji Jakopovi za rychlou korekci a pro věrné čtenáře je tu po hodně, ale opravdu hodně dlouhé době, další díl.

Díl 15: Nehostinná stanice

Ve velícím středisku na základně se konala malá porada.

„Jak dlouho odhadujete stavbu laboratoře?“ zeptal se generál.
„Nehostinné prostředí, to výrazně prodlouží stavbu. Ale když vztyčíme štít, naplníme kyslíkem, tak bychom mohli stavět bez obleků. Stále tu budou ale otřesy, které by mohly narušit statiku,“ řekl inženýr.
„Budeme to muset risknout. Tahle planeta je nejhorší, a právě proto jsme si ji vybraly,“ řekl generál.
„A nemůžete použít ty nanity, které budou později v doku?“ zeptal se John.

Pospíšil se trochu zamyslel.

„Žádné ještě nemáme. Mohl bych začít s výrobou několika tisíc miliard, ale ještě nejsou zcela naprogramovány. Doktor McKay a Zelenka by s tím mohli dost pomoct,“ řekl inženýr.
„Zelenka ne, ten by mě jenom zdržoval. Jestli to má být co nejrychleji, tak nesmím mít kouli na noze,“ řekl Rodney a bez řečí odešel.

O pět dní později

Jak předtím řekl Rodney, tak jeho laboratoř na nehostinné planetě se stala alfa projektem. Onen neznámý prvek měl velký potenciál, a pokud by finální test vyšel, tak by to byl jackpot.

Rodney přeprogramoval nanity během několika hodin a pak se začal s Danielem věnovat novým senzorům, které by mohli pomoci najít jeho dcery. Věnoval se jim až do této doby. To již byl Portos naložen potřebným materiálem a nyní se jen čekalo výzkumný materiál.
Ten byl také naložen během pár desítek minut a křižník Portos mohl vyrazit na dlouhou cestu k planetě.

Na orbitě neobyvatelné planety se otevřelo hyperprostorové okno a z něj vystoupil křižník, který se ustálil na nízké orbitě. Transportní systém poté byl zatížen na plný výkon. Obsah všech skladů byl transportován na planetu včetně nanotických pracovníků.

„Co bude nyní?“ zeptal se Mitchell, který velel této lodi.
„Teď si dáme sendvič a kafíčko. Za hodinu transportujeme bránu do stanice a já budu moct konečně pracovat,“ řekl Rodney a odešel z můstku.
„Kafe není špatný nápad,“ podotkl Mitchell a poslal pro něj jednoho z vojáků.

O hodinu později bílý paprsek světla ozářil nově postavenou chodbu laboratoře. Rodney, který si prostudoval plány, zamířil z výchozího bodu přímo do řídícího centra, aby zkontroloval napájení celé stanice.

O pár minut později

„Tady Mckay, napájení zapojené. Nanoboty se dle programu vracejí do kójí. Pošlete sem ty šašky, co se nazývají vědci, ať zapojí všechny protokoly pro projekt a začnou se věnovat sekundárním misím,“ řekl Rodney do vysílačky.

Přibližně za hodinu byla základna plná vědců a vojáků. Vojáci měly za úkol doprovázet průzkumné týmy, které braly vzorky po celé planetě. Další desítka vojáků měla na starost hlídkovat po základně a obsluhovat externí samopaly.
Jakmile bylo všechno připravené na primární úkol, tak se z lodi přenesla poslední část a to nový kondenzátor energie. Tento kondenzátor byl velký několik metrů a obsahoval deset procent kapacity energie jako ZPM.
Při napájení štítů by moc dlouho nevydržel, ale na vytvoření mostu to bohatě stačilo.

Nakonec se transportoval Mitchell, který se nechal poslat do kontrolní místnosti s pořádným kuřecím stehýnkem.

„To mi s tím musíš mávat přímo před nosem? Copak nevíš, jaký jsem, když mám nedostatek cukru v krvi?“ řekl Rodney.
„Je to kuře na citrónu. Jestli chceš, tak ti dám kousek.“
„Ty si ale krutá svině. Ale něco ti řeknu. Ty tu budeš, ale jakmile zemřeš lidé na tebe zapomenou. Já provedu tento experiment a lidé si na mě budou pamatovat staletí či tisíciletí. A z úcty ke mně zakážou a zcela vyhubí citrusy,“ řekl Rodney a doťukával protokol na počítači.
„Nebo neuspěješ, zničíš další soustavu a do tvé rakve dopadne další citrón,“ řekl Mitchell a s úsměvem se posadil na židli.
„Nepravděpodobné,“ řekl rodney a dál se věnoval práci.

O pár minut později

„Tady doktor McKay. Vše je připraveno a zahajuji odpočet,“ řekl Rodney do vysílačky, která informovala i lidi na Portosu.
„Tady plukovník Mitchell. Průzkumné týmy návrat na výchozí stanoviště,“ doplnil Cameron, zatímco Rodney už netrpělivě odpočítával.

„..3..2..1!“ a samozřejmě stiskl posvátné tlačítko na klávesnici jménem enter.

Na obrazovce ihned vyskočil graf s vyprodukovanou energií, která ústila na energetický buldozer. Energie se držela na pět procent a buldozer byl potřebný spotřebič energie. Velký energetický štít tlačil balvany, lávová jezera či velké hory.

„Produkce energie se drží na pěti procentech, zásobníky dokonale zachytávají exotické částice a dokonce mají větší výdrž než podle původních předpokladů,“ řekl Rodney.
„Jestli vyhubíš citróny tak já vyhubím rod McKeyů,“ řekl Mitchell.
„V zásadě není vyhráno. Budeme produkci držet na pěti procentech pár hodin a postupně zvyšovat. S hodně velkou kupkou štěstí nám to vyjde,“ řekl nějaký vědec, ale Rodney na něj docela agresivně sykl.

O pár hodin později

„Generále, produkce energie je na 85% a za pár minut budeme zvyšovat o dalších pět procent,“ řekl Mitchell.
„Dobrá pokračujte. Chtěl bych vás informovat, že dok je téměř dokončen a Pospíšil se synem pracují na modelu bitevní lodi, která už počítá s úspěchem vašeho testu,“ řekl generál.
„Vyřídím to celé posádce,“ řekl Mitchell.

O pár dní později

Doktor McKay úspěšně dokončil testy, dokonce i ten dlouhodobý. Onen prvek zachycoval exotické částice a zabraňoval přetížení. Nyní Rodney dokončoval první druh DNA senzoru. Tento senzor dokázal najít osobu s podobnou či stejnou DNA a to s dosahem až třiceti kilometrů.

Dok už byl nyní kompletně dokončen a v jeho nitru se už začal shromažďovat materiál na stavbu zkázonosného křižníku.

Jednoho rána šel generál základnou a rozhlížel se, jak se to tu razantně změnilo. Čím déle tu byli, tím mu bylo jasné, že se mu bude více stýskat. Došel do velína přešel přes zasedačku až do své kanceláře, kde si položil kafe na stůl a pak se otočil, aby dostal hlášení.

„Pane, vše jde podle plánu stavba křižníku započne za třináct hodin. Doktor Zelenka dohlédne na nanity a bude je kontrolovat. Jinak doktor McKay žádá o průzkum jeskyní s novým typem senzorů za účelem najít jeho děti.
„Dobrá, tři dny na stavbu lodi, dalších dvanáct hodin jako rezerva. Spusťte sekvence odpočtů,“ řekl generál.

Hele tak co to je křižník nebo bitevní loď ty jejich lodě co maj teďka by se dali nazvat jako lehké křižníki či fregati

[Patas25]

Toto je spoiler!!!:

Ty jejich lodě jsou ve srovnáním stím, co plánuju a modeluju jako lehké křižníčky. Tak abych to upřesnil bude to opravdu těžká bojová loď.

Předem zdravím a musím poznamenat, že jsem rád, že zase vydáváš

pak už ale musím trochu pokárat...na to jak dlouho jsme čekali, mě díl lehce zklamal, nicméně Ti odpouštím a spoilerem si mi zvednul náladu, takže piš, piš a piš...a hodně štěstí při dalším psaní

[Patas25]

Já vím, zvlášť když si tady každý pomalu nepamatuje o co přesně jde, jestliže si to nepřečte od začátku.

Toto je spoiler!!!:

Ale pokud vás to potěší tak ještě dva díly, a začne jiná etapa, jiné kafe, oproti totomu dílu.

Doufam že nějaký lehký křižník bude hrát trochu roli v záchraně rodnyho dcer i jako zbraně ne jenom jako nějaký vlak protože by třeba mohli nepřitele vylákat a smézt z oblohy

[Patas25]

Bohužel odstřelování z vesmíru tam nemám. Jsem si vědom, že jsou to takové zatím nic moc díly, proto je dávám tak rychle po sobě. Ale je zde právě něco důležitého pro následující díly.

Díl 16- Doktorova naděje

Na několika monitorech v řídícím centru byly pouze hodiny s odpočtem do prvního bodu. Ten oznamoval, kdy bude křižník hotový.

Zbývalo ještě něco přes dva dny a Rodney právě namontoval DNA senzory a s letkou jumperů se chystal na nový detailní průzkum jeskyň. Právě šel v plné polní výpravě do svého jumperu, když vyšel na přistávací plochu. Stálo tam několik desítek vojáků a ještě několik desítek domorodců, kteří se všichni dobrovolně přihlásili na pátrání.

„Generál mi povolil šest jumperů. Tolik lidí se do toho nevleze,“ řekl Rodney.
„Doktore, unesli vám dcerky, nyní máme konečně naději je najít a všichni tady šli dobrovolně, protože ví, že vy byste to udělal taky pro ně,“ řekl major Seabrook.
„Jo udělal,“ odvětil po chvíli zaváhání Rodney.
„Navíc ty senzory jsou v pěti jumperech, a za každým takovým poletí další dva plné vojáků.“ řekl Seabrook a doprovodil Rodneyho do jumperu.
Rodney vešel dovnitř, když se v zadní části zastavil, otočil se na vojáky a řekl jenom.
„Děkuji,“ a poté vešel do kabiny lodi.

Pár desítek sekund na to se zvedl jako první jeho jumper následován dalšími čtrnácti. Celá tato mini flotila vyrazila do jeskyň.

O deset minut později

„Rodney, neřekl bych do vás, že jste až tak dobrý pilot. Ulítáte zbytkům lodí,“ řekl Seabrook, který seděl na místě navigátora.
„Bude jim trvat tak minutu než nás doženou a to se ve výchozím bodu prohodíme. Já od té doby budu sledovat, co se ukáže na senzorech,“ řekl vědec a pár vteřin později se i tak stalo.

Poté již formace jumperů pročesávala podzemní prostory a zkoumala každý kousek tunelů.

Přibližně o čtyřicet minut později

Rodney sledoval obrazovku, aby mu sebemenší detail neunikl. Když najednou se ozvala vysílačka.

„Tady letka tři, voláme vedoucí letku,“ ozvalo se.
„Máte něco?“ zeptal se Rodney.
„Ano pane, máme něco. Dva pozitivní signály ve velmi skryté jeskyni. Zdá se, že tam není vchod,“ řekl hlas z vysílačky. Ale to už se slova chopil Seabrook.
„Všechny jednotky na jejich pozici. Všechny letouny zapněte maskování.“

O pět minut později

Patnáct zamaskovaných antických lodí se vznášelo v dlouhé a protáhlé jeskyni. První jumper, co tam byl, vyslal ultrazvukový signál a podařilo se jim zmapovat skrytou jeskyni.
Podle výsledků byla rozdělena na dvě půlky. Větší část zabíralo podvodní jezero, u kterého bylo pár chatrčí a na druhém konci jeskyně byla temná věž, nebo nějaký druh pevnosti.

Seabrook poté aktivoval konferenci a zahájil asi pětiminutovou poradu. Během níž Rodney objevil pomocí normálních senzorů elektromagnetické rušení v oné jeskyni.

„Takže budeme beze spojení?“ řekl voják na obrazovce.
„Ne nebudeme. Tuto oscilaci jsme už viděli. Byla na rozhraní dilatace času,“ řekl Rodney.
„To znamená, že tam mají rychlejší běh času?“ zeptal se Seabrook.
„Ano. Bohužel to takhle nemůžu změřit. Ale pomocí nových senzorů zjistím stáří svých dcer a podle toho můžu vypočítat zpomalení,“ odpověděl Rodney a začal mlátit do klávesnice.

O dalších pár minut později

„Ono to fakt fungovalo. Dálkově jsem prozkoumal jejich DNA profil a podle ní jim obou je sedmnáct let,“ řekl fascinovaně Rodney a pak se zarazil, když si uvědomil, o kolik zážitků, příležitostí a rodičovských věcí přišel.
„Rodney. Možná jsi přišel o sedmnáct let s dětmi, ale už o další hodinu nepřijdeš,“ řekl Seabrook a vydal pokyn.

Každý jumper vystřelil dva drony do křehké skály a nechal je tam vybuchnout. Jakmile poslední střela vybuchla, všech patnáct lodí vypnulo maskování a aktivovalo štíty pro bezpečný let skrz hranici dilatace času. Jakmile byla cesta volná, tak jumpery začaly s útokem.
Pět jumperů letělo obsadit vesnice u vody a zbývajících deset zamířili k věži, ve které se nacházely děti.

„Dveře co jsou v přízemí, musíme otevřít,“ řekl Seabrook a jako první vystřelil dron.

Celkově deset střel zasáhlo svůj cíl a to bytelné okované vrata. Ta se ovšem skoro ani nepohnula. Pouze se její pokování zase trochu víc rozzářilo.

„Tak to je pěkně v prdeli,“ řekl Rodney.
„Je to, to co si myslím?“ zeptal se Seabrok.
„Bohužel jo, bude docela zajímavé, jak se tam dostat,“ odvětil Rodney.

Seabrook potom na nic neváhal a rozhodl.

„Tři jumpery hlídkujte okolo věže. Zbytek přistane vedle nás a zajistí pozemní oblast.“

O pět minut později

Rodney stál před vraty a přemýšlel, jak by se tam mohl dostat. Zatím ten prvek našel v také formě, že nebyl třeba těžit, tak si s tím nelámal hlavu. Ale tady domorodci jej zvládli vytěžit, a zpracovat na primitivní cihly. A samozřejmě, když to zvládli oni, musí na to přijít taky.

Seabrook pak dostal hlášení, že ve vesnici bylo jen několik desítek primitivních obyvatel, ale všichni měli na sobě mnišské róby. Ale jinak byli beze zbraní a nechali se bez odporu zajmout.

„Rozdělte je do malých skupin a hlídejte je. Také zjistěte, jak se dostat do věže,“ řekl Seabrook a poté se obrátil na Rodneyho.
„Už jste něco vykoumal, doktore?“
„Zavolejte nahoru, a pošlete pro chobotnici. Jinak pokud to chcete zkusit, přemluvte ty vevnitř, ať sami otevřou,“ řekl Rodney a větu dokončil s lehkým sarkasmem.

O pár hodin později

Chobotnice se snažila vytěžit tyto cihly, a dokonce se prokopat pod budovu, ale nepodařilo se. Tak Rodney přišel s nápadem, ale musel poslat jeden jumper zpět k povrchu, aby dovezl určité zařízení. Jumper letěl nejkratší cestou, a jakmile mohl navázat spojení, ihned zkontaktoval základnu na povrchu. Carterová se po chvíli nechala přesvědčit a vyžádala si převoz zařízení z vesmírného doku.

Když se nakonec naložený jumper vrátil zpět do okupované jeskyně, tak Rodney již připravil napájení a provedl podrobný průzkum interiéru uzavřené věže.

„Myslíte, že se trefíte?“ zeptal se Seabrook.
„Já nemyslím. Já vím.“ odpověděl Rodney a aktivoval asgardský transportní paprsek.

No né, po dlouhé době nový díly

Musím říct, že je to celkem zajímavý, ale všechno se to zdá takový hrozně uspěchaný... ale určitě budu číst dál

[Patas25]

Je to trochu uspěchaný z jednoho důvodu, sámm si už přesně nepamatuju, co se přesně událo tak se chcu přesunout do další etapy děje, kde už na tom nebude tak záležet.

Já sem nemyslel odstřelování z vesmíru ale že by pod atmosférou byla loď ale je to škoda mohlo to být lepší na to jak dlouho se čekalo

Napriek niektorým komentárom, osobne si nemyslím, že je to až tak rýchle, aj keď sa určite dalo podrobnejšie rozpísať dej.
Som rád, že si znovu medzi "živými" a sa na pokračovania. Dúfam, že nasledujúce časti budú v kvalite deja znovu na predošlej úrovni.

[Patas25]

Je tu poslední "urychlený díl", je hodně kraťučký, ale vynahradím vám to tak, že další hodím kdyžtak večer, jen co ještě doladím pár věcí s jakopem.

Díl 17- Shledání
Z katakomb vyletěla trojice jumperů, které zamířili na přistávací v zónu v základně. Jakmile motory ztichly, ihned se otevřela zadní vrata lodi a z ní vystoupil Rodney a v rukou nesl náctiletou blondýnku a téměř totožná šla za nimi s pouty na rukou.

Naproti vyběhla Jennifer, která jak doběhla, ihned prohlédla dívku v bezvědomí, což neocenil Rodney, který ji celou dobu držel.

„Odnes ji na ošetřovnu,“ řekla a přistoupila ke druhé dívce, kterou popadla do náručí a vášnivě objala.
„Bože, jak jste nás vyděsili,“ řekla Jennifer a nepouštěla ji z obětí.

Její dcera ale na objetí reagovala chladně a nic neříkala. Jennifer nakonec povolila a bez odmítání dovedla dceru do nitra budovy.

O pár hodin později

Obě dcery byly na soukromých ubikačních pokojích každá zvlášť a každá měla na pokoji jednoho ze svých rodičů.

„Jak na tom jsou?“ zeptal se generál, který se na záznam kamer díval ve své kanceláři.
„Nejsou agresivní a většinu času tráví poklidnou meditací nebo spánkem jí jednou denně, a když na ně rodiče mluví, tak jakoby do zdi,“ řekla Sam.
„Jsou náctileté, možná ještě i v pubertě. Pošli za nimi mladého Pospíšila, není o moc starší a podle těch nových kadetek i velice atraktivní,“ řekl Jack.
„Od kdy se ty zajímáš o mladé kadetky?“ pozdvihla obočí Sam.
„Copak tys to neslyšela, když jsme byly zavření v té sprše u jezera?“
„Ty nanity ti fakt zlepšili také sluch,“ řekla Sam a se šibalským úsměvem odešla.

O pár desítek minut později

Desátník Pospíšil procházel chodbou základny, v rukou měl ten malý tenký tablet o tloušťce několika milimetrů s velkou paměťovou kapacitou. Právě tam načrtával další ze svých návrhů, ale moc se nemohl soustředit, protože také ho samotného překvapilo, jakou si tady na planetě získal reputaci.
Začínal jako vojín, který dostal tu čest a šanci být členem vesmírného programu a to jenom díky tomu, že byl na palubě Atlantis, když navštěvoval svého otce. Pravděpodobně mu tato návštěva zachránila život před nepřítelem dosti obávaným.
Furlingové z aliance pěti ras, tak posvátná rasa, kterou při svých cestách navštívili, měla své vlastní problémy. Občanská válka tuto rasu rozdělila na dvě poloviny a ta agresivnější bohužel získala navrch a rozhodla se porazit a preventivně neutralizovat vzdálené civilizace.
Díky automatickému systému Atlantis se dostali do neznámé galaxie, hodně daleko pryč od svých domovů a bez toho aniž by věděli, jak dopadla jejich domovina. Lidé tu začali znovu a každý dostal druhou šanci jak se vypracovat. Toho právě využil Jan, který se prosadil jako precizní sniper, důmyslný technik, a disciplinovaný voják. Ihned získal oblibu u vedoucích důstojníků a dokonce i vědců. Když právě procházel tou chodbou, vojáci na něj s obdivem pohlíželi, protože slyšeli o jeho nasazení v mnoha bojích, kde se spoléhal na svůj instinkt, co udělal jenom proto, aby z toho tým vyšel v pořádku. Sám si toho ani nevšiml, ale Sam, která mu mířila vstříc, to moc dobře zpozorovala.

„Jane, měl byste chvilku?“ zastavila jej.
„Pro vás Sam i dvě chvilky.“ odvětil mladý Pospíšil.
„S generálem jsme se dohodli na dvou věcech, které po vás chceme. Jedna je žádost, druhý je rozkaz o převelení. Obě věci vás potěší.“ řekla Sam a Pospíšil zpozorněl.

Mezitím ve vesmíru se v gigantickém doku dokončoval lidský výtvor. Bitevní loď která byla ještě rozestavěná, dosahovala téměř konečných rozměrů a inženýr Pospíšil s hrdostí sledoval tento impozantní výtvor, který změní tolikero věcí.

Krátký já vím, ale stejnak mi to vytmavíte.

Super jen se obávám, že než bude další díl tak už nebudu vědět o čem byl tento. Ale vyplatilo se počkat

Hezké ale chudák pospíšili ten mladej bejt sniper furt vzadu

Chudák Jan, bude musieť rozhýbať mladé.
A začína čakanie na ďalší dej.