Díl 12 – Administrativní záležitosti
Poškozený jumper byl zaparkovaný před starou hvězdnou bránou a jeho posádka už podávala hlášení v komunikační místnosti. Inženýr Pospíšil na chvíli přerušil práci na orbitálním doku a věnoval se novému způsobu stavění. Na co stavět lodě z velkých bloků, které musí montovat lidé, jeho novým nápadem byla stavba na molekulární úrovni. Jediný kdo takhle mohl stavět, byly nanoboty.
O měsíc později
Vesmírný dok byl téměř dokončen a pozemní dok byl plný stíhaček, které měly posloužit v atmosférické obraně, ale také měly být na palubě nových křižníků.
Antická loď na nehostinné planetě byla plně opravena a její napájecí kondenzátory byly dobity na 100%. Doktor Zelenka také zapracoval na antické lince výroby bran. Použil databázi Antiků, několikrát se poradil s Danielem a vymyslel zcela nové brány o nové konstrukci. Tato konstrukce byla taktéž plně kompatibilní s pozemskou technikou a tak manipulace s jednotlivými bránami byla poté jednoduší. Jakmile se model brány vložil do linky, loď se pak uvedla do automatického stavu, v němž měla skenovat planety, vyhledávat suroviny, ty poté pomocí sond vytěžit a z nich postavit brány. Jakmile byly skladiště plné nastávala druhá fáze a to rozmisťovat brány na obyvatelné planety a poté i do soustav neobyvatelných vypustit nějaké brány na orbitě či v asteroidových pásmech.
Jediný problém byl ohledně osídlených planet. Jejich pozice loď znala už z databáze a tak na jejich orbitu poslala komunikační sondou vybavenou subprostorovým vysílačem a snadným manuálem téměř ve všech jazycích. Tyto “dárkové balíčky“ byly vypuštěné do vesmíru tak, aby na orbity planet dorazily ve stanovený čas.
Ovšem další prvek, co brány měli, byl malý subprostorová vysílač, který každou hodinu odesílal data o aktivaci červích děr a dokonce taky to, co skrz horizont událostí prošlo. Sít hvězdných bran byla důležitá jak v Mléčné dráze, tak v Pegasu a všichni počítali, že brzy bude důležitá i zde. A tak by to mohli využít ke sledování vesmírných civilizací.
Jediné, co nebylo rozdáváno zároveň s bránami, byly mini-dálkové DHD tablety. Ty se vyráběly v nezávislé výrobně a byly rozdávány jen průzkumným týmům.
Úterní ráno 8:00
Toto ráno se měla konat porada na nejvyšší úrovni. Jelikož se lidé s domorodci dokonale sžili, a díky implantátoru vzpomínek a vědomostí si jim lidé mohli dovolit plně důvěřovat a také je zapojit do modernějšího dění života. Konečná smlouva mezi nimi zaručovala, že lidé jim poskytnou znalosti a domorodci se zcela přizpůsobí a oddají lidským cílům a ideálům.
Toto ráno se konala velká porada. Mělo se hlavně projednat, jak se bude postupovat v této galaxii a pak také, jak by se mělo vrátit zpátky do rodné galaxie a zjistit, co se stalo se Zemí.
Generál O´Neill seděl na vyvýšeném křesle. Stylem bylo dosti podobné jako antické křeslo, ale toto bylo méně masivní a bez mentálního napojení. Přesto ale ve křesle byl ovládací panel.
Jeho křeslo, bylo v čele velkého stolu ve tvaru U. Tento stůl byl inteligentního typu, podobný jako v zasedací místnosti ve velitelské budově. Podél toho stolu sedělo přes dva tucty lidí, další tucet Jaffů a tucet domorodců. Vprostřed tohoto stolu byl velký holograf a momentálně promítal obraz galaxie.
Generál pak vstal, obraz galaxie pohasl a osvětlení celé místnosti se ztlumilo a nasvícený zůstal jen generál.
„Je to nějakou dobu, co jsme v této galaxii a rozhodně jsme si tu vybudovali pevné základy. Získali jsme spoustu přátel a to v podobě zdejších domorodců. Získali jsme mnoho vyspělých technologií, o kterých jsme nevěděli, že jednoho dne budou existovat. A jdeme ve stopách naší první evoluce. Jdeme ve stopách Antiků. Budujeme rozsáhlou síť hvězdných bran, abychom umožnili lidem na planetách mírumilovný obchod a další kolonizaci. Také jsme si tu v galaxii našli rovnocenného protivníka. Bohužel to tak bylo hnedka při prvním průchodu branou. Také musíme dodržet slib, který jsme dali a to se vrátit zpět do naší galaxie a vyhnat ty zpropadené Furlingy,“ řekl generál a posadil se.
Poté si převzal řeč inženýr Pospíšil, který si stopl na místo holografu a převzal řeč.
„Pro ty co mě neznají. Jsem inženýr Pavel Pospíšil a momentálně mám pod sebou všechno, co se staví v hangárech. Chtěl bych všechny seznámit s orbitálním dokem pro stavbu a opravu všech lodí. Stanice samotná je válcového tvaru,“ začal vysvětlovat a svou prezentaci podpořil 3D modelem stanice.
„Stanice je dlouhá sedmnáct kilometrů a v průměru má dvanáct kilometrů. Je tak velká, aby se v ní mohlo opravovat několik křižníků typu NK-201 a flotily stíhačů.
Poté se zvedl jeden Jaffa a ihned byl osvětlen jasným kuželem světla.
„Chcete tím říct, že stanice má prostory na údržbu stíhače a několik hangárů na větší NK-201.“
Pospíšil se obrátil na Jaffu a pak začal vyprávět a všechno doplňoval na 3D modelu.
„Představte si jen stanici jako pouhou skořápku, která bezpečně udrží vzduch ve svém nitru. Vnitřek stanice je zcela prázdný. Poté na hlavní skořápce je několik metrů sekundární skořápka a jeden výběžek, ve kterém je řídící centrum. Celá sekundární skořápka se skládá z nanitů. Lidé, co budou v řídícím centru poté spustí program a nanity pak dle libosti vyplní interiér a to buď na stovky malých místnůstek anebo desítky velkých. A jen tak pro jistotu jsou v samotném trupu emitory štítů, které kolem stanice vytváří silové pole, které bude udržovat atmosféru okolo celé stanice,“ vysvětlil Pospíšil.
„Takže se vnitřek přizpůsobí dle libosti,“ ujasnil si generál a Jaffa uznale kývl a posadil se.
„Dále v doku tady v základně stavíme satelity do obranné sítě. Až splníme základní počet tak tam dole započne stavba inteligentních stíhaček. Nejlepší piloti provedou všemožné manévry, poté se provedou další manévry pomocí počítače a vloží se do databáze stíhače. Pak v řídícím centru obsluha zadá cíl a samotná stíhačka si bude určovat cestu a vybírat manévry k cíly dle nepřátel.“
„Už máte nějaký návrh oné stíhačky?“ zeptal se někdo od stolu.
„Bohužel ještě ne. Jakmile dokončím stanici, tak se tomu začnu věnovat,“ řekl Pospíšil.
„Dříve než se posadíte, mohl byste nám říct něco o těch obranných satelitech?“ zeptal se generál.
„Samozřejmě,“ řekl Pospíšil a přes tablet si nechal najet model satelity.
„Obranný satelit je hodně podobný antickému. Má stejný zbraňový systém, jako měly antické satelity u Atlantidy. Ovšem je napájen asgardským zdrojem energie a také tam má asgardské stabilizační trysky. Štíty jsou napájeny přímo ze zdroje, a tak se nemusí dobíjet. Abych to shrnul, satelit střílí proud energie. Jeho dosah je 2AU, ale problém je s tím, že na takovou dálku se cíl blbě zaměřuje a paprsek bude oslabený asi na 30%. Pokud tam bude nepřátelská flotila a nebude se hýbat, můžeme ji odstřelovat na dálku,“ řekl Pospíšil.
Poté Pospíšil ustoupil a sedl si na své místo. Zatímco uprostřed stolu probíhal hologram satelitu, který zaměřil a střílel na cvičný cíl. Jakmile hologram skončil, tak se znovu postavil generál O´Neill.
„Trochu jsme vám představili naše plány a nyní bychom měli vyřešit trochu administrativní věci.“
„Jako první bychom měli hlasovat o názvu planety,“ řekl generál.
„Proč tomu prostě neříkat Země?“ ozvala se nějaká žena ze tmy.
„Jednu Zemi máme. Nebo jsme měli. V naší databázi planeta s názvem Země už je. Chce to něco nového,“ odvětil generál.
„Tato planeta bude určitě hodně zabezpečená,“ řekl mladý Jaffa.
„Zabezpečení bude velmi silné,“ odvětil generál.
„Tak proč to nepojmenujeme Pevnost?“ řekl Jaffa.
„Dobrý nápad. Ale já bych spíše využil toto slovo v latině. Co byste říkali názvu Robur,“ řekl Daniel a celé osazenstvo nad jeho nápadem zauvažovalo.
„Zkusíme hlasovat,“ řekl generál a něco stiskl na svém křesle.
Pak se před každým na stole objevilo zelené ano a červené ne. Každý hlasoval a nakonec se objevil holograf, který ukázal výsledek. 93% hlasovalo pro a zbytek byl proti.
„Takže máme rozhodnuto. Planeta se jmenuje Robur,“ řekl generál a přikročil k další části.
„Nyní bychom si měli ujasnit, jaká tady bude struktura velení. Nemá cenu se teďka rozlišovat na Jaffy, pozemšťany či domorodce. Nejsme sice jedna rasa, ale nyní budeme jeden národ. Poštvaly jsme proti nám nějaké nepřátele a jediná možnost jak přežít je držet pohromadě,“ řekl generál.
„Velet byste neměl už jenom vy. Nebo měl byste velet veškerým vojenským operacím, ale jaké to operace budou, by už nemělo záležet pouze na vás,“ řekl Woolsey.
„Mám stejný dojem. Proto bychom tady měli založit jistou radu, která by to tu vše řídila,“ řekl generál.
„Rada by se měla skládat ze zástupců domorodců, Jaffů a lidí,“ navrhl mistr Bra´tac.
„Takže dva až tři členové od každé rasy?“ zeptal se Woolsey.
„Radši od každé rasy jednoho zástupce. Takže hlavní rada bude mít tři zástupce. Každý zástupce bude mít jeden hlas. O tom, kdo bude zástupcem se strany dohodnou později,“ rozhodl generál.
Poté ještě provizorní rada řešila další záležitosti, jako například kde na planetě začít stavět další základny.
O pár hodin později
V řídící místnosti jako vždy panovalo šero a jediný zdroj světla pocházel z mnoha obrazovek a holografů. Najednou jeden z panelů dvakrát zapípnul a obsluha mu začala věnovat pozornost. Na obrazovce se objevila část galaxie a ve středu byl Robur. Dálkové senzory zachytili blížící se lodě, které mají kurz přímo k planetě. Obsluha senzorů šla ihned informovat generála.
Nepřátelská flotila se skládala ze sedmnácti lodí, které se nedali na dálku rozpoznat. Podle současného kurzu dorazí k planetě za pět týdnů.
Poškozený jumper byl zaparkovaný před starou hvězdnou bránou a jeho posádka už podávala hlášení v komunikační místnosti. Inženýr Pospíšil na chvíli přerušil práci na orbitálním doku a věnoval se novému způsobu stavění. Na co stavět lodě z velkých bloků, které musí montovat lidé, jeho novým nápadem byla stavba na molekulární úrovni. Jediný kdo takhle mohl stavět, byly nanoboty.
O měsíc později
Vesmírný dok byl téměř dokončen a pozemní dok byl plný stíhaček, které měly posloužit v atmosférické obraně, ale také měly být na palubě nových křižníků.
Antická loď na nehostinné planetě byla plně opravena a její napájecí kondenzátory byly dobity na 100%. Doktor Zelenka také zapracoval na antické lince výroby bran. Použil databázi Antiků, několikrát se poradil s Danielem a vymyslel zcela nové brány o nové konstrukci. Tato konstrukce byla taktéž plně kompatibilní s pozemskou technikou a tak manipulace s jednotlivými bránami byla poté jednoduší. Jakmile se model brány vložil do linky, loď se pak uvedla do automatického stavu, v němž měla skenovat planety, vyhledávat suroviny, ty poté pomocí sond vytěžit a z nich postavit brány. Jakmile byly skladiště plné nastávala druhá fáze a to rozmisťovat brány na obyvatelné planety a poté i do soustav neobyvatelných vypustit nějaké brány na orbitě či v asteroidových pásmech.
Jediný problém byl ohledně osídlených planet. Jejich pozice loď znala už z databáze a tak na jejich orbitu poslala komunikační sondou vybavenou subprostorovým vysílačem a snadným manuálem téměř ve všech jazycích. Tyto “dárkové balíčky“ byly vypuštěné do vesmíru tak, aby na orbity planet dorazily ve stanovený čas.
Ovšem další prvek, co brány měli, byl malý subprostorová vysílač, který každou hodinu odesílal data o aktivaci červích děr a dokonce taky to, co skrz horizont událostí prošlo. Sít hvězdných bran byla důležitá jak v Mléčné dráze, tak v Pegasu a všichni počítali, že brzy bude důležitá i zde. A tak by to mohli využít ke sledování vesmírných civilizací.
Jediné, co nebylo rozdáváno zároveň s bránami, byly mini-dálkové DHD tablety. Ty se vyráběly v nezávislé výrobně a byly rozdávány jen průzkumným týmům.
Úterní ráno 8:00
Toto ráno se měla konat porada na nejvyšší úrovni. Jelikož se lidé s domorodci dokonale sžili, a díky implantátoru vzpomínek a vědomostí si jim lidé mohli dovolit plně důvěřovat a také je zapojit do modernějšího dění života. Konečná smlouva mezi nimi zaručovala, že lidé jim poskytnou znalosti a domorodci se zcela přizpůsobí a oddají lidským cílům a ideálům.
Toto ráno se konala velká porada. Mělo se hlavně projednat, jak se bude postupovat v této galaxii a pak také, jak by se mělo vrátit zpátky do rodné galaxie a zjistit, co se stalo se Zemí.
Generál O´Neill seděl na vyvýšeném křesle. Stylem bylo dosti podobné jako antické křeslo, ale toto bylo méně masivní a bez mentálního napojení. Přesto ale ve křesle byl ovládací panel.
Jeho křeslo, bylo v čele velkého stolu ve tvaru U. Tento stůl byl inteligentního typu, podobný jako v zasedací místnosti ve velitelské budově. Podél toho stolu sedělo přes dva tucty lidí, další tucet Jaffů a tucet domorodců. Vprostřed tohoto stolu byl velký holograf a momentálně promítal obraz galaxie.
Generál pak vstal, obraz galaxie pohasl a osvětlení celé místnosti se ztlumilo a nasvícený zůstal jen generál.
„Je to nějakou dobu, co jsme v této galaxii a rozhodně jsme si tu vybudovali pevné základy. Získali jsme spoustu přátel a to v podobě zdejších domorodců. Získali jsme mnoho vyspělých technologií, o kterých jsme nevěděli, že jednoho dne budou existovat. A jdeme ve stopách naší první evoluce. Jdeme ve stopách Antiků. Budujeme rozsáhlou síť hvězdných bran, abychom umožnili lidem na planetách mírumilovný obchod a další kolonizaci. Také jsme si tu v galaxii našli rovnocenného protivníka. Bohužel to tak bylo hnedka při prvním průchodu branou. Také musíme dodržet slib, který jsme dali a to se vrátit zpět do naší galaxie a vyhnat ty zpropadené Furlingy,“ řekl generál a posadil se.
Poté si převzal řeč inženýr Pospíšil, který si stopl na místo holografu a převzal řeč.
„Pro ty co mě neznají. Jsem inženýr Pavel Pospíšil a momentálně mám pod sebou všechno, co se staví v hangárech. Chtěl bych všechny seznámit s orbitálním dokem pro stavbu a opravu všech lodí. Stanice samotná je válcového tvaru,“ začal vysvětlovat a svou prezentaci podpořil 3D modelem stanice.
„Stanice je dlouhá sedmnáct kilometrů a v průměru má dvanáct kilometrů. Je tak velká, aby se v ní mohlo opravovat několik křižníků typu NK-201 a flotily stíhačů.
Poté se zvedl jeden Jaffa a ihned byl osvětlen jasným kuželem světla.
„Chcete tím říct, že stanice má prostory na údržbu stíhače a několik hangárů na větší NK-201.“
Pospíšil se obrátil na Jaffu a pak začal vyprávět a všechno doplňoval na 3D modelu.
„Představte si jen stanici jako pouhou skořápku, která bezpečně udrží vzduch ve svém nitru. Vnitřek stanice je zcela prázdný. Poté na hlavní skořápce je několik metrů sekundární skořápka a jeden výběžek, ve kterém je řídící centrum. Celá sekundární skořápka se skládá z nanitů. Lidé, co budou v řídícím centru poté spustí program a nanity pak dle libosti vyplní interiér a to buď na stovky malých místnůstek anebo desítky velkých. A jen tak pro jistotu jsou v samotném trupu emitory štítů, které kolem stanice vytváří silové pole, které bude udržovat atmosféru okolo celé stanice,“ vysvětlil Pospíšil.
„Takže se vnitřek přizpůsobí dle libosti,“ ujasnil si generál a Jaffa uznale kývl a posadil se.
„Dále v doku tady v základně stavíme satelity do obranné sítě. Až splníme základní počet tak tam dole započne stavba inteligentních stíhaček. Nejlepší piloti provedou všemožné manévry, poté se provedou další manévry pomocí počítače a vloží se do databáze stíhače. Pak v řídícím centru obsluha zadá cíl a samotná stíhačka si bude určovat cestu a vybírat manévry k cíly dle nepřátel.“
„Už máte nějaký návrh oné stíhačky?“ zeptal se někdo od stolu.
„Bohužel ještě ne. Jakmile dokončím stanici, tak se tomu začnu věnovat,“ řekl Pospíšil.
„Dříve než se posadíte, mohl byste nám říct něco o těch obranných satelitech?“ zeptal se generál.
„Samozřejmě,“ řekl Pospíšil a přes tablet si nechal najet model satelity.
„Obranný satelit je hodně podobný antickému. Má stejný zbraňový systém, jako měly antické satelity u Atlantidy. Ovšem je napájen asgardským zdrojem energie a také tam má asgardské stabilizační trysky. Štíty jsou napájeny přímo ze zdroje, a tak se nemusí dobíjet. Abych to shrnul, satelit střílí proud energie. Jeho dosah je 2AU, ale problém je s tím, že na takovou dálku se cíl blbě zaměřuje a paprsek bude oslabený asi na 30%. Pokud tam bude nepřátelská flotila a nebude se hýbat, můžeme ji odstřelovat na dálku,“ řekl Pospíšil.
Poté Pospíšil ustoupil a sedl si na své místo. Zatímco uprostřed stolu probíhal hologram satelitu, který zaměřil a střílel na cvičný cíl. Jakmile hologram skončil, tak se znovu postavil generál O´Neill.
„Trochu jsme vám představili naše plány a nyní bychom měli vyřešit trochu administrativní věci.“
„Jako první bychom měli hlasovat o názvu planety,“ řekl generál.
„Proč tomu prostě neříkat Země?“ ozvala se nějaká žena ze tmy.
„Jednu Zemi máme. Nebo jsme měli. V naší databázi planeta s názvem Země už je. Chce to něco nového,“ odvětil generál.
„Tato planeta bude určitě hodně zabezpečená,“ řekl mladý Jaffa.
„Zabezpečení bude velmi silné,“ odvětil generál.
„Tak proč to nepojmenujeme Pevnost?“ řekl Jaffa.
„Dobrý nápad. Ale já bych spíše využil toto slovo v latině. Co byste říkali názvu Robur,“ řekl Daniel a celé osazenstvo nad jeho nápadem zauvažovalo.
„Zkusíme hlasovat,“ řekl generál a něco stiskl na svém křesle.
Pak se před každým na stole objevilo zelené ano a červené ne. Každý hlasoval a nakonec se objevil holograf, který ukázal výsledek. 93% hlasovalo pro a zbytek byl proti.
„Takže máme rozhodnuto. Planeta se jmenuje Robur,“ řekl generál a přikročil k další části.
„Nyní bychom si měli ujasnit, jaká tady bude struktura velení. Nemá cenu se teďka rozlišovat na Jaffy, pozemšťany či domorodce. Nejsme sice jedna rasa, ale nyní budeme jeden národ. Poštvaly jsme proti nám nějaké nepřátele a jediná možnost jak přežít je držet pohromadě,“ řekl generál.
„Velet byste neměl už jenom vy. Nebo měl byste velet veškerým vojenským operacím, ale jaké to operace budou, by už nemělo záležet pouze na vás,“ řekl Woolsey.
„Mám stejný dojem. Proto bychom tady měli založit jistou radu, která by to tu vše řídila,“ řekl generál.
„Rada by se měla skládat ze zástupců domorodců, Jaffů a lidí,“ navrhl mistr Bra´tac.
„Takže dva až tři členové od každé rasy?“ zeptal se Woolsey.
„Radši od každé rasy jednoho zástupce. Takže hlavní rada bude mít tři zástupce. Každý zástupce bude mít jeden hlas. O tom, kdo bude zástupcem se strany dohodnou později,“ rozhodl generál.
Poté ještě provizorní rada řešila další záležitosti, jako například kde na planetě začít stavět další základny.
O pár hodin později
V řídící místnosti jako vždy panovalo šero a jediný zdroj světla pocházel z mnoha obrazovek a holografů. Najednou jeden z panelů dvakrát zapípnul a obsluha mu začala věnovat pozornost. Na obrazovce se objevila část galaxie a ve středu byl Robur. Dálkové senzory zachytili blížící se lodě, které mají kurz přímo k planetě. Obsluha senzorů šla ihned informovat generála.
Nepřátelská flotila se skládala ze sedmnácti lodí, které se nedali na dálku rozpoznat. Podle současného kurzu dorazí k planetě za pět týdnů.