Pro pokec, nebo vaše dotazy jsem vytvořila na Discordu skupinu, přidat se můžete zde: https://discord.gg/aZCahpwdZa

Obsah fóra FanArt Vaše povídky Dokončené povídky Stargate Vendetta III Epilog.

Stargate Vendetta III Epilog.


Odeslat nové téma Odpovědět na téma
Prostě a jednoduše.

Líbí
72
90%
Nelíbí
2
3%
Ještě nevím
6
8%
 
Celkem hlasů : 80

Patas25 Uživatelský avatar
Command Chief Master Sergeant
Command Chief Master Sergeant

Příspěvky: 870
Pohlaví: Neuvedeno

Odpovědět s citací
 
Díl 12 – Administrativní záležitosti

Poškozený jumper byl zaparkovaný před starou hvězdnou bránou a jeho posádka už podávala hlášení v komunikační místnosti. Inženýr Pospíšil na chvíli přerušil práci na orbitálním doku a věnoval se novému způsobu stavění. Na co stavět lodě z velkých bloků, které musí montovat lidé, jeho novým nápadem byla stavba na molekulární úrovni. Jediný kdo takhle mohl stavět, byly nanoboty.

O měsíc později

Vesmírný dok byl téměř dokončen a pozemní dok byl plný stíhaček, které měly posloužit v atmosférické obraně, ale také měly být na palubě nových křižníků.
Antická loď na nehostinné planetě byla plně opravena a její napájecí kondenzátory byly dobity na 100%. Doktor Zelenka také zapracoval na antické lince výroby bran. Použil databázi Antiků, několikrát se poradil s Danielem a vymyslel zcela nové brány o nové konstrukci. Tato konstrukce byla taktéž plně kompatibilní s pozemskou technikou a tak manipulace s jednotlivými bránami byla poté jednoduší. Jakmile se model brány vložil do linky, loď se pak uvedla do automatického stavu, v němž měla skenovat planety, vyhledávat suroviny, ty poté pomocí sond vytěžit a z nich postavit brány. Jakmile byly skladiště plné nastávala druhá fáze a to rozmisťovat brány na obyvatelné planety a poté i do soustav neobyvatelných vypustit nějaké brány na orbitě či v asteroidových pásmech.

Jediný problém byl ohledně osídlených planet. Jejich pozice loď znala už z databáze a tak na jejich orbitu poslala komunikační sondou vybavenou subprostorovým vysílačem a snadným manuálem téměř ve všech jazycích. Tyto “dárkové balíčky“ byly vypuštěné do vesmíru tak, aby na orbity planet dorazily ve stanovený čas.
Ovšem další prvek, co brány měli, byl malý subprostorová vysílač, který každou hodinu odesílal data o aktivaci červích děr a dokonce taky to, co skrz horizont událostí prošlo. Sít hvězdných bran byla důležitá jak v Mléčné dráze, tak v Pegasu a všichni počítali, že brzy bude důležitá i zde. A tak by to mohli využít ke sledování vesmírných civilizací.

Jediné, co nebylo rozdáváno zároveň s bránami, byly mini-dálkové DHD tablety. Ty se vyráběly v nezávislé výrobně a byly rozdávány jen průzkumným týmům.

Úterní ráno 8:00


Toto ráno se měla konat porada na nejvyšší úrovni. Jelikož se lidé s domorodci dokonale sžili, a díky implantátoru vzpomínek a vědomostí si jim lidé mohli dovolit plně důvěřovat a také je zapojit do modernějšího dění života. Konečná smlouva mezi nimi zaručovala, že lidé jim poskytnou znalosti a domorodci se zcela přizpůsobí a oddají lidským cílům a ideálům.

Toto ráno se konala velká porada. Mělo se hlavně projednat, jak se bude postupovat v této galaxii a pak také, jak by se mělo vrátit zpátky do rodné galaxie a zjistit, co se stalo se Zemí.
Generál O´Neill seděl na vyvýšeném křesle. Stylem bylo dosti podobné jako antické křeslo, ale toto bylo méně masivní a bez mentálního napojení. Přesto ale ve křesle byl ovládací panel.
Jeho křeslo, bylo v čele velkého stolu ve tvaru U. Tento stůl byl inteligentního typu, podobný jako v zasedací místnosti ve velitelské budově. Podél toho stolu sedělo přes dva tucty lidí, další tucet Jaffů a tucet domorodců. Vprostřed tohoto stolu byl velký holograf a momentálně promítal obraz galaxie.
Generál pak vstal, obraz galaxie pohasl a osvětlení celé místnosti se ztlumilo a nasvícený zůstal jen generál.

„Je to nějakou dobu, co jsme v této galaxii a rozhodně jsme si tu vybudovali pevné základy. Získali jsme spoustu přátel a to v podobě zdejších domorodců. Získali jsme mnoho vyspělých technologií, o kterých jsme nevěděli, že jednoho dne budou existovat. A jdeme ve stopách naší první evoluce. Jdeme ve stopách Antiků. Budujeme rozsáhlou síť hvězdných bran, abychom umožnili lidem na planetách mírumilovný obchod a další kolonizaci. Také jsme si tu v galaxii našli rovnocenného protivníka. Bohužel to tak bylo hnedka při prvním průchodu branou. Také musíme dodržet slib, který jsme dali a to se vrátit zpět do naší galaxie a vyhnat ty zpropadené Furlingy,“ řekl generál a posadil se.
Poté si převzal řeč inženýr Pospíšil, který si stopl na místo holografu a převzal řeč.

„Pro ty co mě neznají. Jsem inženýr Pavel Pospíšil a momentálně mám pod sebou všechno, co se staví v hangárech. Chtěl bych všechny seznámit s orbitálním dokem pro stavbu a opravu všech lodí. Stanice samotná je válcového tvaru,“ začal vysvětlovat a svou prezentaci podpořil 3D modelem stanice.
„Stanice je dlouhá sedmnáct kilometrů a v průměru má dvanáct kilometrů. Je tak velká, aby se v ní mohlo opravovat několik křižníků typu NK-201 a flotily stíhačů.

Poté se zvedl jeden Jaffa a ihned byl osvětlen jasným kuželem světla.
„Chcete tím říct, že stanice má prostory na údržbu stíhače a několik hangárů na větší NK-201.“

Pospíšil se obrátil na Jaffu a pak začal vyprávět a všechno doplňoval na 3D modelu.
„Představte si jen stanici jako pouhou skořápku, která bezpečně udrží vzduch ve svém nitru. Vnitřek stanice je zcela prázdný. Poté na hlavní skořápce je několik metrů sekundární skořápka a jeden výběžek, ve kterém je řídící centrum. Celá sekundární skořápka se skládá z nanitů. Lidé, co budou v řídícím centru poté spustí program a nanity pak dle libosti vyplní interiér a to buď na stovky malých místnůstek anebo desítky velkých. A jen tak pro jistotu jsou v samotném trupu emitory štítů, které kolem stanice vytváří silové pole, které bude udržovat atmosféru okolo celé stanice,“ vysvětlil Pospíšil.
„Takže se vnitřek přizpůsobí dle libosti,“ ujasnil si generál a Jaffa uznale kývl a posadil se.

„Dále v doku tady v základně stavíme satelity do obranné sítě. Až splníme základní počet tak tam dole započne stavba inteligentních stíhaček. Nejlepší piloti provedou všemožné manévry, poté se provedou další manévry pomocí počítače a vloží se do databáze stíhače. Pak v řídícím centru obsluha zadá cíl a samotná stíhačka si bude určovat cestu a vybírat manévry k cíly dle nepřátel.“
„Už máte nějaký návrh oné stíhačky?“ zeptal se někdo od stolu.
„Bohužel ještě ne. Jakmile dokončím stanici, tak se tomu začnu věnovat,“ řekl Pospíšil.

„Dříve než se posadíte, mohl byste nám říct něco o těch obranných satelitech?“ zeptal se generál.
„Samozřejmě,“ řekl Pospíšil a přes tablet si nechal najet model satelity.
„Obranný satelit je hodně podobný antickému. Má stejný zbraňový systém, jako měly antické satelity u Atlantidy. Ovšem je napájen asgardským zdrojem energie a také tam má asgardské stabilizační trysky. Štíty jsou napájeny přímo ze zdroje, a tak se nemusí dobíjet. Abych to shrnul, satelit střílí proud energie. Jeho dosah je 2AU, ale problém je s tím, že na takovou dálku se cíl blbě zaměřuje a paprsek bude oslabený asi na 30%. Pokud tam bude nepřátelská flotila a nebude se hýbat, můžeme ji odstřelovat na dálku,“ řekl Pospíšil.

Poté Pospíšil ustoupil a sedl si na své místo. Zatímco uprostřed stolu probíhal hologram satelitu, který zaměřil a střílel na cvičný cíl. Jakmile hologram skončil, tak se znovu postavil generál O´Neill.

„Trochu jsme vám představili naše plány a nyní bychom měli vyřešit trochu administrativní věci.“

„Jako první bychom měli hlasovat o názvu planety,“ řekl generál.
„Proč tomu prostě neříkat Země?“ ozvala se nějaká žena ze tmy.
„Jednu Zemi máme. Nebo jsme měli. V naší databázi planeta s názvem Země už je. Chce to něco nového,“ odvětil generál.
„Tato planeta bude určitě hodně zabezpečená,“ řekl mladý Jaffa.
„Zabezpečení bude velmi silné,“ odvětil generál.
„Tak proč to nepojmenujeme Pevnost?“ řekl Jaffa.
„Dobrý nápad. Ale já bych spíše využil toto slovo v latině. Co byste říkali názvu Robur,“ řekl Daniel a celé osazenstvo nad jeho nápadem zauvažovalo.

„Zkusíme hlasovat,“ řekl generál a něco stiskl na svém křesle.

Pak se před každým na stole objevilo zelené ano a červené ne. Každý hlasoval a nakonec se objevil holograf, který ukázal výsledek. 93% hlasovalo pro a zbytek byl proti.

„Takže máme rozhodnuto. Planeta se jmenuje Robur,“ řekl generál a přikročil k další části.
„Nyní bychom si měli ujasnit, jaká tady bude struktura velení. Nemá cenu se teďka rozlišovat na Jaffy, pozemšťany či domorodce. Nejsme sice jedna rasa, ale nyní budeme jeden národ. Poštvaly jsme proti nám nějaké nepřátele a jediná možnost jak přežít je držet pohromadě,“ řekl generál.
„Velet byste neměl už jenom vy. Nebo měl byste velet veškerým vojenským operacím, ale jaké to operace budou, by už nemělo záležet pouze na vás,“ řekl Woolsey.
„Mám stejný dojem. Proto bychom tady měli založit jistou radu, která by to tu vše řídila,“ řekl generál.
„Rada by se měla skládat ze zástupců domorodců, Jaffů a lidí,“ navrhl mistr Bra´tac.
„Takže dva až tři členové od každé rasy?“ zeptal se Woolsey.
„Radši od každé rasy jednoho zástupce. Takže hlavní rada bude mít tři zástupce. Každý zástupce bude mít jeden hlas. O tom, kdo bude zástupcem se strany dohodnou později,“ rozhodl generál.

Poté ještě provizorní rada řešila další záležitosti, jako například kde na planetě začít stavět další základny.

O pár hodin později
V řídící místnosti jako vždy panovalo šero a jediný zdroj světla pocházel z mnoha obrazovek a holografů. Najednou jeden z panelů dvakrát zapípnul a obsluha mu začala věnovat pozornost. Na obrazovce se objevila část galaxie a ve středu byl Robur. Dálkové senzory zachytili blížící se lodě, které mají kurz přímo k planetě. Obsluha senzorů šla ihned informovat generála.
Nepřátelská flotila se skládala ze sedmnácti lodí, které se nedali na dálku rozpoznat. Podle současného kurzu dorazí k planetě za pět týdnů.
Je to taková výzva, taková prosba. Chtěl bych se naučit programovat v Cčku, proto bych chtěl poprosit někoho z této komunity, kdo tento jazyk ovládá a byl by ochotem sem tam poradit, případně doporučit nějaké zdroje.

BB20 Uživatelský avatar
Staff Sergeant
Staff Sergeant

Příspěvky: 314
Bydliště: Atlantida, střídavě Cz nebo Florida
Pohlaví: Žena
Odpovědět s citací
 
Dobrý díl, konečně vypakuješ ty zpropadené Furlingy i s úroky z naší Země.

Daedalos304 Uživatelský avatar
Major General
Major General

Příspěvky: 3867
Bydliště: Boskovice
Pohlaví: Muž
Odpovědět s citací
 
super...:) jsem zvědav kdo to bude, ale chvilema se musím smát, prtože si všímám, že máme podobný resp. skoro stejný nápady :D, teď to bude vypadat že Tě kopíruju :D

rigix Staff Sergeant
Staff Sergeant

Příspěvky: 386
Pohlaví: Neuvedeno
Odpovědět s citací
 
Líbí se mi to. Planuješ komunikaci s mléčenou dráhou pomocí superbrány napájenou černou dírou ? Nebo se už do domoviny naši hrdinové nepodívaji ?
Jsem prostě pako a nikdo z Vás to nezmění !

Patas25 Uživatelský avatar
Command Chief Master Sergeant
Command Chief Master Sergeant

Příspěvky: 870
Pohlaví: Neuvedeno

Odpovědět s citací
 
Nebudu spojlerovat. Snad jen to, že s příštím dílem přijdou aji obrázky.

------------------------------------------------------------------------------------
EDIT I

Hej lidi, dalsi dil se mozna trochu spozdi... pac sem odpalil pc (zrejme zdroj) a veskere dily jsem mel tam. Tak zalezi kdy mi ho vrati, ci ma jakop nekde ulozeny dil... kazdopadne se obrazky trochu spozdi.

------------------------------------------------------------------------------------

EDIT II

Člověk si tak po celodenní práci usíná v posteli za krásného metalu, když ještě než usne bloudí světem stargate. Prostě takový normální fanatik, když tu zrázu otevře oči s nápadem na novou a troufám si říct i revoluční povídku. Jsou jen dvě věci které překáží povídce. Dokončení této povídky, a také nedostatek údajů. Ten kdo chce s druhým bodem pomoci nechť mi napíše na skype, icq či tady pm. Opravdu každý kdo chce a nikoho neodmítnu.
Je to taková výzva, taková prosba. Chtěl bych se naučit programovat v Cčku, proto bych chtěl poprosit někoho z této komunity, kdo tento jazyk ovládá a byl by ochotem sem tam poradit, případně doporučit nějaké zdroje.

rigix Staff Sergeant
Staff Sergeant

Příspěvky: 386
Pohlaví: Neuvedeno
Odpovědět s citací
 
Patas25 píše:
Nebudu spojlerovat. Snad jen to, že s příštím dílem přijdou aji obrázky.

------------------------------------------------------------------------------------
EDIT I

Hej lidi, dalsi dil se mozna trochu spozdi... pac sem odpalil pc (zrejme zdroj) a veskere dily jsem mel tam. Tak zalezi kdy mi ho vrati, ci ma jakop nekde ulozeny dil... kazdopadne se obrazky trochu spozdi.

------------------------------------------------------------------------------------

EDIT II

Člověk si tak po celodenní práci usíná v posteli za krásného metalu, když ještě než usne bloudí světem stargate. Prostě takový normální fanatik, když tu zrázu otevře oči s nápadem na novou a troufám si říct i revoluční povídku. Jsou jen dvě věci které překáží povídce. Dokončení této povídky, a také nedostatek údajů. Ten kdo chce s druhým bodem pomoci nechť mi napíše na skype, icq či tady pm. Opravdu každý kdo chce a nikoho neodmítnu.


Každý dostane svou roli ? Mohl bych být lamač srcí nadržených mimoňů, takovej pervezní sg rambo co ty na to ?
Jsem prostě pako a nikdo z Vás to nezmění !

Patas25 Uživatelský avatar
Command Chief Master Sergeant
Command Chief Master Sergeant

Příspěvky: 870
Pohlaví: Neuvedeno

Odpovědět s citací
 
Jak jsem už říkal napiš pm a tady to už nebudeme řešit.
Je to taková výzva, taková prosba. Chtěl bych se naučit programovat v Cčku, proto bych chtěl poprosit někoho z této komunity, kdo tento jazyk ovládá a byl by ochotem sem tam poradit, případně doporučit nějaké zdroje.

Patas25 Uživatelský avatar
Command Chief Master Sergeant
Command Chief Master Sergeant

Příspěvky: 870
Pohlaví: Neuvedeno

Odpovědět s citací
 
Omlouvám se, člověk teďka dosti nestíhá jak začala škola. Ještě k tomu když je zvyklej být vzhůru do tří-čtyř.... a tedka aby v pět vstával.

Díl je ale tu a jen co ho sem dám, jdu psát další.


Díl 13: Ofenzíva


Tři týdny do útoku nepřátel


Někde přes dva kilometry hluboko v jeskyním systému byly už vybudované podzemní nouzové ubytovny. Těsně před příletem nepřátel budou všichni civilisté evakuováni sem a vchod do podzemní bude dobře zamaskován. Ještě lepší než maskování vchodu bude obrana v samotném tunelu. Právě nyní tam jumpery vozily zásoby jídla, munice a jiných potřeb.
Mezitím obrana základny také velmi posílila. Toto dostal jako úkol desátník Pospíšil, který ihned zaúkoloval skoro veškerý personál. Několik vědců a inženýrů poslal sestrojit rakety země vzduch s dalekým doletem a pak každého, kdo uměl trochu se svářečkou, poslal sestavit odpalovací sila podél hradeb a pak další různě umístěné po základně. Jaffové také vypomáhali tím, že kopali jámy pro sila. Tady byla na místě manuální práce, protože chobotnice byly nasazené na těžbu surovin.

Dále také spousta lidí pracovala na dokončení druhého geotermálního generátoru. První už napájel veškeré spotřeby základny a také senzory. Aby se lidé vyvarovali velkého tlaku v magmatické komoře, tak druhý generátor měl napájet pouze štíty základny. Další geotermální generátor měl napájet podzemní kliniku doktorky Kellerové, ale ta prozatím byla napájena třemi naquadahovými generátory.

Tato klinika byla druhou nejníže položenou základnou v jeskyním systému. I když na klinice bylo hodně ubytoven, tak veškeré byly už plné pro stálý personál anebo pro bezpečnostní týmy v jednotlivých oblastech.
Nejníže položenou stanicí byla Rodneyho laboratoř. Rodney objevil 27 kilometrů pod zemským povrchem ojedinělý prvek, který vykazoval velký potenciál. Jediný problém byl s velkým tlakem vzduchu, ale laboratoř byla hermeticky uzavřená a na pohyb venku se používaly speciální obleky. Ve své pracovní době s perlivostí dělal na tom prvku a ve svém volnu prolétával jumperem tunely a hledal cokoliv, co by mu pomohlo objasnit osud jeho dcerek. Někdy s ním létala i Jennifer, ale ta měla ještě více práce. Na kliniku denně docházeli tucty domorodců a Jennifer se snažila vyléčit všechny jejich choroby, které je trápili už po generace.

O tyto dvě podzemní stanice bylo postaráno a tam se žádné přípravy na útok nekonali. V případě izolace by klinika začala sloužit jako centrální zásobiště. Okolo tekla podzemní řeka vysokou rychlostí a tak poskytovala hojné zásoby vody a její proud se využíval pro hydrogenerátor, který dobíjel potřebné kondenzátory.

Obranu základny v atmosféře ještě podpořily zbývající Goa´uldské letouny. Jumpery se boje neměli účastnit, protože byly třeba pro transport lidí a zásob.

Situace na orbitě planety se zcela změnila. Athos z podzemních doků vyzvedl dvacet tři satelitů, které již byly hotové a připravené. Poté je rozmístil ve vzorci okolo planety, tak aby byla obrana ze všech směrů.
Dále veškeré těžební stanice, které měly hojnost obranných platforem, už zahájily zážeh a všech sedm stanic mělo být na orbitě planety za osm dní.

Inženýr Pospíšil vylepšil trochu nedostavěný vesmírný dok a to tak, že jej vybavil maskovacím systémem, jako to měla Atlantis. Emitory, které byly okolo stanice a zadržovaly vzduch i okolo trupu nyní dokázaly zamaskovat celý dok. Jelikož dok neměl žádný typ pohonu tak jej Portos a Aramis odtáhly na orbitu jednoho vzdáleného měsíce, kde se dok zamaskoval. Dok zůstal stranou budoucí bitvy proto, že neměl žádný obranný mechanismus a jediné, co by na orbitě planety mohl dělat, by byl cvičný cíl pro emzáky.

Dva týdny do příletu


„Ta jáma musí být o metr hlubší. Tato sila jsou v základně a ne u hradeb a během normálního stavu by se přes ně mělo dát chodit,“ řekl desátník Pospíšil.
„Ale podle mě by ty sila měli jít vidět. Co když přes ně někdo půjde a raketa zrovna vystřelí?“ zeptal se Jaffa.
„Všechna tato sila mají červené výpusti. Takže každý ví kde je. Poté jsou v každém sile Tokerské jednosměrní štíty, to znamená, že nikdo nespadne dovnitř do sila. Také je v programu odpalování pojistka, že pokud je blízko známka života, raketa se nevystřelí, ale program pak odpálí jinou raketu z jiného sila,“ řekl Pospíšil.
„Když myslíte,“ odvětil Jaffa a dál se věnoval kopání.

Desátník pak dál procházel základnu a sledoval budování tuctů odpalovacích sil.

„Jak pokračuje práce?“ zeptal se generál, který se náhle vynořil zpoza budovy.
„Dobře pane, do doby než sem přiletí, bude plně funkční přes tři sta sil,“ řekl Pospíšil.
„To zní dobře. Pokud sem přiletí a budou posílat výsadky, tak by jim to měli tyto rakety vymluvit,“ řekl generál a pokračoval dál v procházce.
„Generále, mohl bych vás o něco požádat?“ zeptal se Pospíšil.
„Co máte na srdci?“
„Pane, chtěl bych vás požádat, zda byste o mně neuvažoval, jako o veliteli dalšího křižníku,“ řekl Jan.
„Nejste na to trochu mladý?“
„Možná trochu mladý, ale jsem schopný a o velení na lodi jsem už snil od mlada.“
„Máte kuráž, a v akci jste se už předvedl. Když budete takhle pokračovat, tak vám možná vyhovím,“ odvětil generál s úsměvem a dál si šel svojí cestou.

Týden do útoku

Doktor Mckay byl ve své laboratoři a právě zahajoval další test na prvek. Kousek onoho prvku bylo v hermeticky uzavřené komoře. Prvek přendával pomocí robotických ramen a nyní vzorek o velikosti dětské pěsti položil do skleněné vany. Poté druhým ramenem nalil do vany vřící olej a sledoval, co se bude dít. Olej během pár vteřin ztratil svou teplotu, dokud se nevyrovnala s teplotou samotného vzorku. Mckay vyvalil oči a zapsal výsledek. Poté odebral vzorek, a odstranil skleněnou vanu.
Druhý test byl nachystán během chvíle. Připojil plně nabitý kondenzátor, a jakmile uzavřel obvod, kondenzátor byl do dvou vteřin vybitý.

„Sakra to byl kondenzátor o stejné kapacitě, jako ty v jumperu,“ řekl si pro sebe Rodney a zapsal další výsledek.

Poté uskutečnil další desítku testů a všechno mělo stejný výsledek. Vzorek pohlcoval všechny druhy energie. Prvek dokonce pohlcoval všechny druhy záření, které Rodney vyzkoušel.
Jedinou změnou u prvku bylo, že postupně měnil barvu ze zelené na červenou.

Pro takové příznivé výsledky se Rodney rozhodl požádat generála o závěrečný test. Proto po dlouhých týdnech vyletěl jumperem na povrch a jasné světlo jej trochu oslepilo. Rodney přistál s jumperem na vyznačeném místě a zamířil si to do velitelské budovy.

Generál měl kancelář přímo za zasedací místností. Rodney tam vletěl bez zaklepání a vyrušil Jacka a Sam v choulostivé chvíli.

„Panebože omlouvám se,“ řekl Rodney.
„Nikdo vás nenaučil klepat?“ vyvalil na něj generál.
„Ještě jednou se omlouvám, a Sam, zapni si košilku, koukají na mě tvoje dvojčátka,“ řekl Rodney celý rudý a Carterová se ihned zapnula.
„Trošku trapas,“ řekl generál
„No to je,“ odvětil Rodney.
„Já ale myslel váš nový knírek,“ rýpl si generál.
„No původně jsem měl plnovous, ale Jennifer mě přesvědčila k oholení. Tohle je kompromis,“ hájil se vědec.
„Rodney, ohol to,“ řekla rázně Sam.
„Doktore, souhlasím se Sam. Ale nyní, proč jste tady tak vpadl?“
„Dobrá, potřebuju povolení a nějaké dělníky na stavbu další části laboratoře,“ řekl Rodney.
„Co chcete do té laboratoře? Už tak ji máte velkou a dobře vybavenou,“ promluvila Sam, která si sedla na Jackův stůl.
„Potřebuji postavit udržovací komoru. K dalšímu testu prvku potřebuju exotické částice,“ vysvětlil Rodney.
„To je špatný vtip,“ řekla Sam a ihned se postavila.
„Ne není. Podívej na ty výsledky,“ řekl Rodney a podal jí tablet.

Carterová si projížděla veškeré záznamy a její vzteklý škleb se pomalu měnil v zaujatý výraz.

„Jestli ten test vyjde, víte, co by to mohlo znamenat?“ zeptala se Sam.
„Větší a silnější zbraně?“ řekl generál.
„Pokud to vyjde, tak možná ano,“ odvětil Rodney.
„Ale ten test by neměl probíhat na této planetě. Najdeme neobydlenou soustavu a postavíme tam provizorní laboratoř s tou komorou,“ rozhodla Sam.
„Stalo se to jen jednou a s člověkem se to potáhne celý život,“ řekl Rodney a odešel pryč.

Carterová se za ním dívala a bez myšlenkovitě řekla.
„Musíme ty dveře zamykat.“
„Klíček mám ve stole,“ řekl Jack a šibalsky se usmál.

Tři hodiny do příletu

„Generále, k sedmnácti lodím se přidaly další tři. Se sedmi loděmi jsme se už setkali dříve, zbývající plavidla jsou neznámá,“ řekla důstojnice ve velícím centru.
„Informujte mě o dalších změnách. Jinak za dvě hodiny svolejte všechny vojáky na své obranné pozice,“ řekl Jack.
„Ano pane!“

Generál pak šel přes zasedačku do své kanceláře a tam si nasadil vysílačku.

„Doktore Zelenko, jste na příjmu?“
„Samozřejmě generále.“ odvětil vědec.
„Jak je na tom Atlantis?“ zeptal se.
„Štíty jsou momentálně mimo provoz. Předěláváme hlavní rozvody po celém městě, aby byly efektivnější. Ale dobrá zpráva je, že se nám podařilo propojit křeslo s geotermálním generátorem. Takže byste měl mít dostatek energie pro vystřelení,“ řekl Zelenka.
„Dobrá doktore. To jsem chtěl slyšet,“ řekl generál a ukončil hovor.

Hodina do příletu lodí


Generál nyní šel ke komunikačnímu terminálu a sedl si tak, aby měl výhled na velký holograf, kde byla zobrazena planeta a nejbližší vesmír.

„Jaký je stav?“ zeptal se a vzal si do ruky hrnek kávy.
„Na orbitě je třicet sedm obraných satelitů rozmístěný okolo celé planety. Všechny jsou nastavený na druhý mód. Na orbitě je taky všech sedm těžebních stanic a všechny jsou v oblasti nad základnou. Athos je také na orbitě a Portos s Aramisem se nachází na výchozím bodě jedna. Stačí vyslat signál a lodě tu budou za pár vteřin,“ řekla poručík.
„A jak to bude se základnou?“ položil další otázku, které se ujal desátník Pospíšil.
„Všechny letouny už jsou ve vzduchu a piloti krouží nad základnou ve výšce pět tisíc stop. Všechny jumpery mají pohotovost a odváží poslední zásoby. Poté se všichni shromáždí pět set metrů hluboko a dle potřeby vylétnou na pomoc stíhačům. Obranný systém je schopný vystřelit tři sta dvacet raket. Hradby jsou plné vojáků a jsou připraveni na případný útok. Také po městě jsou hlídkové skupiny, kdyby se někdo dostal do nitra základny. Co se týče štítu, tak je přímo nad základnou a pokrývá co nejmenší oblast okolo. Je napájen jedním geotermálním generátorem. Na druhý generátor je připojeno křeslo a v zásobníku je pár tisíc střel,“ podal hlášení Jan.
„Skvělá práce,“ řekl generál.
„Pane, mám otevřít kanál mezi loděmi?“ zeptal se komunikační důstojník.
„Dobrá tedy,“ řekl generál a natočil se směrem na velkou obrazovku, která se rozdělila na deset částí, na nichž byly můstky třech lodí a jinak řídící centra těžebních stanic.

„Shepparde, běžte dál od kamery. Z takové blízkosti se mi zdá, že se vám tam začíná tvořit pleš,“ řekl generál a John se jemně lekl a začal si prohrabovat vlasy, když si uvědomil, že generál žertuje.
„Vtipné, pane,“ řekl Shepp a lehce se usmál.
„Co si myslíte, o naší obraně?“ zeptal se generál.
„To je snad poprvé, co jsme na útok perfektně připraveni,“ řekl plukovník.

Naposledy upravil Patas25 dne 09.9.2011 15:31:12, celkově upraveno 1
Je to taková výzva, taková prosba. Chtěl bych se naučit programovat v Cčku, proto bych chtěl poprosit někoho z této komunity, kdo tento jazyk ovládá a byl by ochotem sem tam poradit, případně doporučit nějaké zdroje.

Puk Uživatelský avatar
Lieutenant Colonel
Lieutenant Colonel

Příspěvky: 2007
Bydliště: Košice
Pohlaví: Neuvedeno
Odpovědět s citací
 
:hmmm: Prípravy na boj sú ukončené, tak ostáva už len slovo "Akcia". :lol:
Slušná časť a čakám na pokračovanie. :shock:
:write: :arrow: :write:
:thumright: a :bye:

rigix Staff Sergeant
Staff Sergeant

Příspěvky: 386
Pohlaví: Neuvedeno
Odpovědět s citací
 
Pekne predpříprava, ale těma dronama si udal jasný výsledek. K vzhledem tomu že prošli bez problému štítem anubisovi lodi která byla mnohem vyspělejší, se nedá pochybovat že jejich štít to také neustojí
Jsem prostě pako a nikdo z Vás to nezmění !

mynymony Uživatelský avatar
Airman First Class
Airman First Class

Příspěvky: 116
Pohlaví: Neuvedeno
Odpovědět s citací
 
Díl dobrý ale toto spejení mne nak nesedí
Sam, zapni si košilku, kouká na mě tvoje dvojčátka

Patas25 Uživatelský avatar
Command Chief Master Sergeant
Command Chief Master Sergeant

Příspěvky: 870
Pohlaví: Neuvedeno

Odpovědět s citací
 
Chybička se bloudila... ale nyní už opraveno
Je to taková výzva, taková prosba. Chtěl bych se naučit programovat v Cčku, proto bych chtěl poprosit někoho z této komunity, kdo tento jazyk ovládá a byl by ochotem sem tam poradit, případně doporučit nějaké zdroje.

rigix Staff Sergeant
Staff Sergeant

Příspěvky: 386
Pohlaví: Neuvedeno
Odpovědět s citací
 
hm ?
Jsem prostě pako a nikdo z Vás to nezmění !

Jack O. Uživatelský avatar
Airman
Airman

Příspěvky: 33
Pohlaví: Neuvedeno
Odpovědět s citací
 
Zdravím Patas25, chtěl bych se zeptat kdy bude další díl?

posedlík Uživatelský avatar
Second Lieutenant
Second Lieutenant

Příspěvky: 1061
Bydliště: Atlantis převážně Ústí nad Orlicí
Pohlaví: Muž
Odpovědět s citací
 
já se přidávám

Mr. Mister Uživatelský avatar
Senior Airman
Senior Airman

Příspěvky: 264
Pohlaví: Neuvedeno
Odpovědět s citací
 
Fight, fight, fight. :box2: :yeah: Jinak co se povídky týče, tak zatím perfecto. Jen tak dál. :)

Patas25 Uživatelský avatar
Command Chief Master Sergeant
Command Chief Master Sergeant

Příspěvky: 870
Pohlaví: Neuvedeno

Odpovědět s citací
 
No do konce měsíce. Škola mi dává víc a víc zabrat a tak nestíhám.
Je to taková výzva, taková prosba. Chtěl bych se naučit programovat v Cčku, proto bych chtěl poprosit někoho z této komunity, kdo tento jazyk ovládá a byl by ochotem sem tam poradit, případně doporučit nějaké zdroje.

Jack O. Uživatelský avatar
Airman
Airman

Příspěvky: 33
Pohlaví: Neuvedeno
Odpovědět s citací
 
Tak co Patas25 dočkáme se ještě někdy nového dílu?

Patas25 Uživatelský avatar
Command Chief Master Sergeant
Command Chief Master Sergeant

Příspěvky: 870
Pohlaví: Neuvedeno

Odpovědět s citací
 
Omlouvám se, ale v poslední době moc nestíhám a na SG mám málo času. Ale příště do mě více kopejte ať sem dám díl.


Díl 14: Přímá konfrontace

„Senzory zaznamenávají hyperprostorová okna dvě AU od planety. Jsou mimo dostřel zbraňových platforem,“ řekl důstojník u senzorů.
„Zaměřte je pomocí satelitů. Víme, kde vystoupili, protokol dva u satelitů. Každý druhý satelit se přesunuje nad naši pozici, protože ke střetu dojde tam,“ vydala rozkaz Carterová.
„Spojte mě s nimi,“ řekl generál.
„Můžete mluvit,“ odvětil v zápětí někdo ze tmy.
„Tady brigádní generál Jack O´Neill. Narušujete prostor u planety Robur. Okamžitě jej opusťte jinak, vás zničíme,“ dořekl generál.

Ve velínu nastala chvíle ticha, když se konečně dostavila odpověď.

„Jsme tu jménem vesmírné flotily. Již jednou jste měli spor s naší frakcí a tehdy jste měli štěstí. Nyní nemáte šanci!“ řekl hlas, který zejména upozornil desátníka Pospíšila na můstku lodi. Video obraz se načetl pár vteřin poté a na obrazovce se objevila hrubá kroganská tvář. Záběr byl, ale na celé tělo, které mělo na sobě poškozené brnění.

„Neznáme se?“ zeptal se desátník.
„Vy jste členem této skupiny?“ řekl krogan a na jeho tváří se objevil škleb, co měl být úsměv.
„Bude mi potěšením zabít vás a vyhladit celou vaši planetu. Vaše akce mi způsobila trvalou újmu na zdraví. Brnění se roztavilo a zaškvařilo se mi do kůže. A ještě jste mi zničil mou oblíbenou základnu. Dnešní den bude skvěle zakončen,“ řekl si poslední větu krogan pro sebe a dále se usmíval.
„Ten útok vám nerozmluvíme?“ zeptal se generál.
„Teď už vůbec ne,“ řekl velitel a zakončil hovor ďábelským smíchem.
„Tak nashledanou v pekle! Zahájit palbu satelity,“ rozloučil se a pak vydal rozkaz generál.

Satelity pak zaměřili nepřátelskou flotilu a střílelo pouze jednadvacet satelitů. Každý satelit si vybral cíl a vystřelil zelený energetický satelit. Paprsek trval tři vteřiny a pak letěl celou vzdálenost a zasáhl téměř polovinu lodí. Zbytku se povedlo, uhnou za pomoci manévrů. Kdežto každý satelit, který se trefil, prorazil tu slabou obranu a pronikl i skrz nějaké energetické pole, co krogané nazývali štíty.
Stačily další dvě salvy a z boje unikly pouze tři lodě. Generál se pak díval na hologram, kde před chvílí byla flotila.

„To bylo trochu trapné, taková bezpečnostní opatření a nás ani neškrábli,“ řekl smutně generál.
„Ten krogan nás rozhodně podcenil,“ řekl desátník.
„Zavolejte zpátky lodě a pošlete Athose na průzkum a ať posbírá nějaké užitečné trosky. A zrušte poplach!“ vydal rozkaz generál.

Inženýr Pospíšil si zavolal zbývající lodě na to, aby odtáhly dok znovu na orbitu planety.

Jumpery začaly vozit civilisty zpátky na povrch. Nyní se po celé základně zapojovaly všechny sekundární systémy a hlavní štít nad základnou se deaktivoval.


Rodney došel do velícího centra a na jeho tváři byl stále strašlivý knírek.

„Generále, můžeme něco udělat pro můj další výzkum?“
„Nyní už jo, když je útok za námi. Sam už našla čtyři planety z databáze antické lodi. Jsou to neobyvatelné planety kvůli atmosféře nebo radiaci. Na tři takové planety je přístup pomocí staré brány. Vyšlu tam teda týmy a k poslední poletí loď,“ odpověděl Jack.
„Neobyvatelné? Co třeba P3X-737 obyvatelná planeta s příjemným klimatem,“ navrhl Rodney.
„O této planetě vím a plánujeme na ni alfa základnu. A vybíráme neobyvatelné kvůli charakteru vašeho projektu,“ řekl rázně generál, vstal a šel pryč.
„Ten je ale nabručený. Jane, kde máte otce, potřebuju se s ním poradit ohledně konstrukce,“ zeptal se Rodney.
„Pracuje na orbitálním doku. Sám tam pomáhá se svařováním,“ odvětil desátník.
„Má postavení tak proč se zahazuje s podřadnou prací?“ zeptal se Rodney.
„No protože jej to baví,“ řekl Jan.

Rodney se otočil a šel pryč se slovy.
„Já mu dám antické vzorce, to je teprve zábava.“

O pár desítek minut později

Rodney seděl v jumperu a mířil k orbitální stanici, která jiskřila od svářeček. Najednou Rodneymu začala blikat vysílačka a na obrazovce se objevila tvář Johna Shepparda

„Ahoj vědátore, konečně jsi venku z útrob planety?“ řekl John.
„A kdy ty vypadneš z té vesmírné plechovky!“ odvětil Rodney.
„Třeba teď,“ řekl John a mávl na důstojníka. Ten pochopil a transportoval plukovníka přímo do jumperu.
„Asi se hodně nudíš, že dolézáš i za mnou,“ kvikl vědec.
„V Pegasu jsme byli přátelé je to celkem nezvyk, když tě nyní vidím jednou za měsíc,“ hájil se John.
„To ano. Tady to je zcela nová stránka. Původní obyvatelé galaxie jsou tak primitivní a arogantní, že pro nás nejsou hrozbou,“ řekl Rodney.
„Ale oni nejsou primitivní, mají vesmírné kocábky, cestují hyperprostorem. Jediný rozdíl proč tak vyhráváme, je ten, že používáme nejvyspělejší technologii nejmocnějších ras,“ řekl John.
„Asgardi, Antikové, Furlingové dokonce i Goa´uldi nás poslali technologicky vpřed, ale samozřejmě nemůžeme zapomenout na naši mozkovnu jménem Daniel,“ řekl Rodney a jeho jméno řekl s kyselým nádechem.
„Pořád ještě žárlíš, že on je ten chytřejší?“ řekl John a zasmál se, když se najednou zarazil. Konečně si všiml té ohavnosti na jeho tváři.
„Jennifer ti ten knírek trpí?“ zeptal se John.
„Jí je to jedno. V práci se soustředí, ale jinak myslí jen na holky,“ posmutněl Rodney.
„Tunely prolétaly tucty jumperů, kdo ví, kam se poděli. Ale dej mi jednu stopu a pošlu tam kavalerii, aby vám ty dcerky donesly,“ řekl John.
„Díky, cením si toho, ale ani senzory nic nedokázaly zaměřit,“ odvětil Rodney a provedl obrat okolo doku a hledal, kam by s tím sedl.
„Popros Daniela o pomoc. Sestavte nový druh senzorů na jiném principu, které zachytí jakoukoliv anomálii,“ plácl John.
„To nepůjde, senzory jsem kalibroval tucetkrát a stejnak nic,“ řekl Rodney.
„Ty jo, ale Daniel ještě ne. Překonej ten hluboký pud arogance, a požádej jej o pomoc. Přinejhorším ti řekne, promiň, nejde to anebo ti je pomůže najít,“ podotkl John.
„Dobrá zkusím to. Prosím tě můžeš s tím někam sednout? Infrastrukturu doku jsem si neprostudoval a tak vůbec nevím kam,“ řekl Rodney a pustil řízení a pustil Johna. Ten popadl knipl a chvíli hleděl do blba a pak jen promluvil.
„Ty jsi vážně řekl prosím?“ řekl spíše do prázdna, aby si do něj rýpl.
„Vtipný. Už s tím sedni. Čím dříve najdu Pospíšila, tím dříve bude stanice z krku a tím dříve budu u Daniela.“
„Tak dobrá. Toto si užiješ,“ řekl John a profesionálně zaparkoval do doku vedle řídícího centra.

Dvojice pak vyšla ven z jumperu a ihned se jim naskytl na dutinu této krásky. Byla přímo obří a všude něco blikalo, jiskřilo a prskalo.
„Impozantní. Už to má jméno?“ zeptal se Rodney.
„Dok vám nestačí?“ zeptal se muž u konzole.
„Už vím, co takhle Citadela?“ řekl John.
„Tak tohle na tobě nesnáším. Ale toto se mi líbí,“ řekl Rodney a přistoupil ke dveřím.

„Vojíne, jaký druh štítu tu udržuje atmosféru?“ zeptal se Rodney.
„Nízký štít pár metrů nad trupem a sekundární, který je jen v době stavby, aby poskytoval pocit bezpečí,“ řekl vojín u konzole.
„To chápu. Myšlenka, že mě od prázdnoty vesmíru dělí několika mílové energetické pole, napájeno ze zdroje, který jsem nedělal já, a nedohlížel jsem ani na rozvody. Já bych tam nedokázal jen tak stát,“ řekl Rodney.
„A starý Rodney se nám vrací,“ podotkl John a sedl si na lavečku a začal si zouvat boty.
„Doufám, že jsi předtím nebyl běhat,“ ušklíbl se Rodney.
„Dělej, přezuj se. Potřebujeme magnetické boty, abychom tu nepoletovali jen tak,“ vysvětlil John a Rodneymu to došlo. Oba dva byli během pár minut připravení a poté, co zjistili od vojína, ve které sekci Pospíšil dělá, tak se vydali na cestu.

„Je to přes čtyři kilometry. To zas bude na dlouho,“ stěžoval si Rodney a otevřel vzduchotěsné dveře, ale John vedle něj proběhl a ke konci vypnul boty, takže letěl pouhou setrvačností.
„Můžeš jít po římse, nebo letět jako já,“ řval na Rodneyho a poté si dal ruce pod hlavu a letěl, jakože v leže.
Rodney sebral odvahu a zanedlouho jej už následoval.

Volným letem letěli několik minut, než John pak nasměroval nohy směrem k trupu a aktivoval boty. Pomalu začal brzdit a přibližovat se k trupu. Výsledek toho byl, že se pak na trup přichytil, ale musel ihned zeslabit boty, aby se mohl hýbat.
Rodney jej věrně napodobil jen s tím rozdílem, že si při dopadu neupravil boty a svůj let tak s cuknutím rázně ukončil.

„Teďka musíme skrz nedostavěný trup na vnější povrch,“ řekl Sheppard a šel tím směrem.
„Jsem hned za tebou,“ odvětil Rodney a šel tím směrem, ale cestou si třel nohy hnedka nad botami.

Dvojice minula několik desítek dělníků a prošla skrz několik metrů tlustý trup, který byl dělán v několika vrstvách.

„Tady už jsou ty nanity?“ zeptal se John.
„Ne. To bys jinak poznal. Pomáhal jsem upravovat antické zařízení. Zjednodušeně do jednoho konce se bude sypat neutronium a z druhé strany polezou roboti,“ řekl Rodney.
„No dobrá, ale na stavbu interiéru, nebylo by lepší používat replikátorské bloky, jako ti z mléčné dráhy?“ zeptal se John.
„Tak nebylo by to tak dokonalé, ale zase méně náročné. Můžeš se u toho zmínit před Pospíšilem,“ řekl Rodney a konečně se vyhoupl na externí část trupu.
„Sakra, to je teprve výhled,“ řekl John,
„Jo výhled na ledovou nicotu,“ podotkl Rodney.
„Dobrá. Tamhle je, tak jdeme,“ pak znovu řekl John a ukázal směr.

Dvojice šla po trupu a při téhle obří velikosti sotva vnímali, jak se trup stáčí.

„Zdravím Pavle,“ řekl Sheppard.
„Ahoj Johne, Rodney. Co vy tady děláte?“ zeptal se inženýr.
„Rodney by potřeboval pomoct s návrhem a stavbou jedné laboratoře,“ vysvětlil John.
„Měl poslat žádost. Jak bych měl chvíli, tak bych se mu na to podíval,“ odvětil Pavel.
„Na to není čas. V brzké době se vybere bezpečná, leč toxická planeta a já bych potřeboval postavit uzavřenou laboratoř s udržovací komorou,“ řekl Rodney.
„Dodělám dok a pak se tomu začnu věnovat,“ odbyl ho český inženýr.
„Měl bych říct, že generál zvolil tu laboratoř alfa projektem a vy holt budete muset odložit svářečku a věnovat se trochu vznešenější práci,“ nedal Rodney a trochu přidal na hlase.
„Dodělám práci v tomto sektoru. Za tři hodiny se vám na to podívám a sestavím model oné laboratoře,“ uzavřel hovor Pospíšil a začal se věnovat své práci.

Jakmile toto Rodney uslyšel, tak se otočil a vydal se zpátky na cestu k jumperu po chvíli následován Johnem, který se ještě zmínil o interiéru doku.

O pár hodin později


„Tým bravo se vrátil z průzkumné mise,“ ozvalo se ve vysílačce.
„Za půl hodiny v zasedačce,“ odpověděl generál.

O půl hodiny později

Přesně na čas do zasedačky vstoupil a zasalutoval major Sullnel, který vedl onen průzkumný tým.
Major se posadil do křesla blízké generálu a bez ptaní vložil paměťový disk do přípojky v inteligentním stole. Ten ihned začal zpracovávat data a po pár vteřinách se na stole objevil model planety, fotky a videa natočené během mise a pak podrobný popis ohledně planety. Nejprve první ten z antické databáze a potom aktuálnější, který napsal vědecký důstojník z týmu.
Generál to zběžně prolítl a trošičku se usmál.
„Majore, počkáme, jakmile se vrátí poslední tým z průzkumu. Ale tato planeta postoupila do dalšího kola. Když ji McKay zničí, galaxie o nic nepřijde,“ zasmál se ještě víc generál.


Je to taková výzva, taková prosba. Chtěl bych se naučit programovat v Cčku, proto bych chtěl poprosit někoho z této komunity, kdo tento jazyk ovládá a byl by ochotem sem tam poradit, případně doporučit nějaké zdroje.

sgcatlantis Uživatelský avatar
Second Lieutenant
Second Lieutenant

Příspěvky: 1149
Pohlaví: Neuvedeno
Odpovědět s citací
 
Pěkný :D
Bitva trochu odbytá ale dalo se to :wink:
Jinak ale:
Každý satelit si vybral cíl a vystřelil zelený energetický satelit.


To jako že každej satelit po nepříteli střílel jinym satelitem :!:
Není to trochu plýtvání :?: :wink: :rflmao: :rflmao: :rflmao:

mynymony Uživatelský avatar
Airman First Class
Airman First Class

Příspěvky: 116
Pohlaví: Neuvedeno
Odpovědět s citací
 
Díl super jako celá povídka jen mě trochu mrzí že na další díl jeden čeká pár let
:bounce: :sleepy: :sleepy: :bounce: :sleepy: :sleepy: :bounce: :sleepy: :sleepy: :bounce: :sleepy: :sleepy: :bounce: :sleepy: :sleepy: :bounce: :sleepy: :sleepy: :bounce:

BB20 Uživatelský avatar
Staff Sergeant
Staff Sergeant

Příspěvky: 314
Bydliště: Atlantida, střídavě Cz nebo Florida
Pohlaví: Žena
Odpovědět s citací
 
Souhlas, ale docela dobrý.

rigix Staff Sergeant
Staff Sergeant

Příspěvky: 386
Pohlaví: Neuvedeno
Odpovědět s citací
 
slušný díl.... proč si myslim že se výžíváš v pocitu, když tě tu lidi prosí o další díl.
Jsem prostě pako a nikdo z Vás to nezmění !

Patas25 Uživatelský avatar
Command Chief Master Sergeant
Command Chief Master Sergeant

Příspěvky: 870
Pohlaví: Neuvedeno

Odpovědět s citací
 
Tak díl jsem nedával tak dlouho, protože jsem se sekl u 16ky. Dneska jdu ještě makat tak to nedopíšu, ale pokud se mi podaří přes prázdniny prorazit, tak bych na konci prázdnil sem dal díl 15.
Je to taková výzva, taková prosba. Chtěl bych se naučit programovat v Cčku, proto bych chtěl poprosit někoho z této komunity, kdo tento jazyk ovládá a byl by ochotem sem tam poradit, případně doporučit nějaké zdroje.

mynymony Uživatelský avatar
Airman First Class
Airman First Class

Příspěvky: 116
Pohlaví: Neuvedeno
Odpovědět s citací
 
tak šup šup makej už se těšíme


No co je už je listopad a furt nic :x :x :x :x :x :x

Odeslat nové téma Odpovědět na téma
PředchozíDalší

Zpět na Dokončené povídky

cron