Další díl a opět musím děkovat Jakopovi za korekci.
Díl 14- První kontakt
9:07, 3. Den
Johnův jumper, hluboko v jeskyních
Tu nejtěžší část cesty měli už za sebou a zanedlouho už měli být v centrální jeskyni.
„Neměli bychom tam vletět. To by je mohlo vystrašit.“ Řekl Daniel.
„Souhlasím. Zaparkuji jumper tady na křižovatce.“ Řekl John.
„Půjdeme tam všichni?“ Zeptal se Daniel a poté pokračoval.
„Větší skupina lidí by je mohla vyděsit.“
John se podíval na ostatní v jumperu a rozmýšlel se. Nechtěl nechávat v zadu většinu strategických výhod, ale Daniel měl pravdu.
„Dobrá. Majore, vy zůstanete v lodi a v případě potřeby pro nás zaletíte. Když bude nutné, tak přeparkujte, ale buďte pořád na vysílačce.“ Řekl John a poté se podíval na Jana a na Ronona.
„Jakmile se vydáme, tak je majore vysaďte na vyvýšeném místě. Pospíšil tam bude se Žanetou a ty mu Ronone kryj záda, a v nejhorším musíte improvizovat.“ Řekl John. Poté se podíval na Rodneyho, Daniela a Sam.
„My půjdeme a pokusíme se navázat dobré vztahy.“ Řekl John a vydal se s nimi pryč.
9:10, 3. Den
Rozestavěná základna
Situace na povrchu planety se zcela změnila. Základnu obklopila hustá mlha, a člověk v ní viděl asi metr před sebe, a tak docházelo ke karambolům, nebo jiným srážkám.
„Generále, měli bychom poslat na průzkum jumper, který obhlédne, jak je ten oblak mlhy velký.“ Řekl asistent generála.
„Kudláčku, konečně jste dostal dobrý nápad. Tak přeci jenom Sam udělala dobře, když mi vás přidělila.“ Řekl Jack a jistě máchl rukou. Poté aktivoval vysílačku a povolal tak jeden jumper do vzduchu.
9:12, 3. Den
Kdesi hluboko v jeskyních
Zpoza rohu vyšel John následován Danielem, Rodneym a Sam. John šel jako první a snažil se nepůsobit agresivně. V rukou svíral P90, prst měl na spoušti, ale přesto šel vprostřed jeskyně, za ničím se nekryl a svou zbraní mířil leda do země.
Rodneyho zbraň volně visela na popruhu a vědec se přehraboval v antickém skeneru a snažil se získat co nejlepší mapu.
„Ještě dvacet metrů, odbočíme vlevo a tam už mám dvanáct známek života.“ Řekl Rodney.
„To bude zřejmě stráž.“ Řekl Daniel.
„Minule jste na ně nenarazili?“ Zeptala se Sam.
„Minule jsme letěli zamaskovaným jumperem a letěli jsme trochu jinudy. Také pro to jsme se z ničeho nic objevili uprostřed jeskyně. Právě tudy letí nyní Seabrook vysadit Jana a Ronona.“ Řekl John.
„Aha, kdežto toto je cesta pro pěší přístup a my chceme přijít oficiálně, tudíž skrz hlavní vchod.“ Řekl Sam.
„Taky máte pocit, že to není dobrý nápad?“ Řekl Rodney.
„Už zase začínáš?“ Opáčil během vteřiny John.
Než kdokoli stihl odpovědět, odbočili za roh a proti nim se rozeběhli vojáci.
Tito domorodci měli na první pohled tmavší kůži, ale za to modernější obleky než byla primitivní zbroj s kožešinou.
Byli vyzbrojeni hlavně velkými sekerami, ale pár z nich mělo kuše s dostatečnými zásobami šípů.
„Kdo jste a co tu děláte!“ Zařval jeden z vojáků a mával sekerou. John jim rozuměl, i když mluvili svou řečí.
„Jsme průzkumníci. Nedávno jsme museli přistát na vaší planetě a od té doby máme konflikt s domorodci, kteří nežijí tak hluboko v jeskyních.“ Řekl Daniel.
„A co chcete od nás?“ Řekl jejich velitel, ale přesto držel sekeru ve výhružné pozici.
„Na naší planetě jsme měli takové pořekadlo. Nepřítel mého nepřítele je můj přítel.“ Řekl Daniel.
„Dejte nám vaše zbraně. Jestli se o něco pokusíte, bez váhání vás nechám zabít.“ Řekl skupince.
„Dobrá, ale jak budeme odcházet, chceme je zpátky.“ Řekl John, sklonil P90 a začal si ji odepínat.
Velitel vojáků si připnul sekeru zpět na záda, ale ostatní vojáci byli připraveni, a nespouštěli oči ze Sheppardova týmu.
„Co je toto?“ Zeptal se voják a ukázal na granát, který měl John na vestě.
„Jeden z mnoha senzorů. Kdyby se v okolí nacházel jedovatý plyn, upozorní nás na to.“ Plácl John odpověď, aby si mohl nechat granát.
„No dobrá. Pojďte za mnou.“ Řekl velitel a za doprovodu několika mužů je dál vedl jeskyní. Po několika krocích se týmu odhalil pohled na pár metrů vysokou, ale masivní bránu. V horní části byly mříže a za nimi další vojáci. Ti pak vydali pokyn k otevření vrat.
9:32, 3. Den
Jumper na oběžné dráze
Pilot byl celkem zručný, což se líbilo Zelenkovi, kterému se za letu obvykle dělalo špatně. Radek seděl na místě navigátora a posledním členem posádky byl Teal´c, který chtěl sám zhodnotit situaci.
„Mlha pokrývá oblast několika kilometrů.“ Řekl Teal´c.
„To ano. Podle senzorů je v centru mlhy jezero jižně pod základnou.“ Řekl Zelenka a prohlížel si údaje na obrazovce jumperu.
„A to je neobvyklé?“ Zeptal se Teal´c.
„Ne, teda alespoň myslím.“ Řekl Zelenka a vypnul obrazovku.
Pilot se pak zkušeně otočil a začal vstupovat do atmosféry. Cestou k základně přeletěli přes západní linii, která nebyla klidná jako zbytek planety.
„Už zase útočí?“ Řekl Zelenka.
„Ano, ale obranný pás min je zatím drží dost daleko.“ Odpověděl Teal´c.
„To byla vlastně řečnická otázka. Ale nechápu, že se nám neukázali na obrazovce.“ Řekl Zelenka.
„Ta mlha musí blokovat senzory.“ Řekl pilot a zamířil k ostatním jumperům.
Jakmile přistáli, Teal´c se rozeběhl k obranné linii, zhodnotit situaci.
O pár minut později
Dřevěné hradby, mnohdy schované za pytli s pískem skrývali stovky mužů. Všichni byli připraveni zahájit palbu, jakmile by domorodci překročili první pás min až k ostnatému drátu.
„Jaká je situace Camerone Mitchelle?“ Zeptal se Teal´c.
„Zdá se, že chtěli využít situace. Vůbec jsme o nich nevěděli, dokud nezačaly vybuchovat miny. Detektory jsou nám nyní na nic.“ Řekl Mitchell.
„Jestliže jsou nefunkční, tak to znamená, že u jezera se můžou nepozorovaně vynořit.“ Řekl Teal´c.
Mitchell se podíval na Teal´ca, který opětoval vážný pohled. Plukovník poté vzal vysílačku a varoval hlídku na jihu.
9:35, 3. Den
Hluboko v jeskyních
Johnův tým už nějakou dobu čekal v masivně obrněné hale. Za branou se nacházel sál s mnoha barikádami a za nimi se schovávali další vojáci. Velitel ihned po vstupu odeslal posla a sám čekal s návštěvníky. Daniel a Sam hlavně hovořili s vůdcem a snažili se zjistit co nejvíce informací. John obcházel barikády a sledoval vybavení vojáků. Rodney se zapovídal s jedním starším vojákem, který mu vyprávěl jisté architektské zajímavosti.
Po dlouhé době se posel vrátil a začal promlouvat s velitelem. Všichni členové se na toto znamení sešli u Johna.
„Zjistili jste něco?“ Zeptal se John.
„Velitel je překvapivě zásadový. Oni zde mají taky nějaké pravidla a on se jimi řídí. Nic nám nechce říct, dokud nedostane jiné pokyny.“ Řekl Daniel.
„Aha, no barikády tady mají prý už několik desítek let. To jediné mi vojáci řekli.“ Odpověděl John.
„Ten stařec mi vyprávěl něco o tom, jak tato brána vydržela několik útoků, dokonce i zastavila vodu, když se je nepřítel rozhodl vyhladit vodou. Jenom jednou prý pronikla nepřátelská armáda skrz, ale odrazili je díky oleji, který lijí stropem.“ Řekl Rodney.
John se podíval nahoru a viděl desítky otvorů s metrovými rozestupy. Když hala s barikádou byla dobyta, tak obránci díky dírám spálili vojáky.
„Nechtěl bych tu stát, když to spustí.“ Řekl John.
„Co takhle jít dál.“ Řekl Rodney a díval se na díry. Až nyní si uvědomil, jaké tady hrozí nebezpečí.
Vůdce právě dohovořil a pozoroval cizince, jak se baví cizí řečí.
„Když budete v naší přítomnosti, tak hovořte naším jazykem.“ Řekl a zdálo se, že jej to urazilo.
Velitel poté mávl rukou a vydal tak pokyn, aby jej následovali.
Johnův tým se pevným krokem vydal za svým průvodcem a cestou je doprovázely pohledy domorodců. Jakmile vyšli z haly, objevili se na kraji podzemního města. Nejdříve šli po cestě na skalnatém podlaží, ale za nedlouho přešli na dřevěný chodník, který byl asi půl metra nad vodou. Takové to mosty bez zábradlí vedly od kraje až k ostrůvkům s dalšími domky. Velitel je vedl asi přes tři takové ostrůvky, dokud nedošli do středu jeskyně, kde se nacházel jeden větší ostrov, kde nebyly malé domky ale jeden větší palác. Přímo do něj měl Sheppardův tým namířeno.
9:55, 3. Den
Hluboko v podzemí, na výstupku u stropu jeskyně
Když Seabrook vysazoval Jana a Ronona, našel pro ně krásné místečko s výhledem na celou jeskyni. Mladý Pospíšil si ihned po vysazení udělal pohodlí a složil Žanetu.
„Máš dobrý výhled? Strom jeskyně je dva metry nad námi.“ Řekl Ronon, který si dřepl vedle Jana.
„Přímo parádní. Ještě že tu mám termovizní zaměřovač, protože v té tmě vidím hovno.“ Řekl mladý Pospíšil.
„A dokážeš někoho střelit přes celou jeskyni?“ Zeptal se Ronon.
„Věř nebo ne, tady to je mnohem lehčí, než na povrchu. Vlhkost je tu stálá a jediná proměnná je vzdálenost. Tu si změřím laserem, a když tu není vítr, tak pouze upravím parabolu. Zvládl bych to i v plenkách.“ Řekl Jan.
„No dobrá.“ Odpověděl Ronon a vstal, aby se prošel po malém výklenku. Podíval se na strop a všiml si malého tunelu, že baterka nedosáhla na jeho konec.
„Dívej se.“ Řekl Ronon a ukázal na díru.
„No vidíš, je jasné, že se tu musí měnit vzduch a toto bude jeden z mnoha komínů, který vede až někam na povrch.“ Řekl Jan.
„Nemohlo by to ovlivnit tvou střelbu?“ Zeptal se Ronon.
„Možná, ale to nezjistím, dokud nevystřelím. Nasadím si tlumič a zkusím to přes celou jeskyni do vody.“ Řekl Jan a začal upravovat svou zbraň.
10:00, 3. Den
Rozestavěná základna, západní line
Mitchell stál a pozoroval už klidnou oblast. Útok byl odražen, aniž by byla vystřelena jedna kulka, nebo jeden výboj ze Zatu. Miny úspěšně splnily svůj úděl a vystrašili nepřátele, když jim začali vybuchovat pod nohama.
„Byl to dobrý nápad, je tu nastražit.“ Řekl Teal´c.
„To ano, ale nyní mě trápí jiná věc.“ Řekl Mitchell a přišel k jednomu z vojáků, který měl u sebe tablet.
„Zkontrolujte bezpečností kamery u východů z jeskyní.“ Řekl Cameron.
Voják dle rozkazu zadal pokyny na tabletu a pak ho podal plukovníkovi. Ten viděl na monitoru zrnění. Přepnul na další kameru a tam bylo také zrnění.
„Ta mlha nějak musí rušit signál.“ Podotkl Teal´c.
„Očividně.“ Odpověděl Cameron.
10:02, 3. Den
Hluboko v jeskyních, před Palácem
„Náš regent je ochotný vás přijmout. Berte to jako první diplomatické setkání.“ Řekl velitel, ukázal ke vchodu do paláce, kde již čekal jiný domorodec.“ Řekl velitel a poté odešel.
„Jde to lépe, než jsem čekal. Nejdříve nás brali jako cizince a po chvíli jsme už diplomaté.“ Řekl Daniel, upravil si brýle a zamířil ke vchodu do paláce.