Pro pokec, nebo vaše dotazy jsem vytvořila na Discordu skupinu, přidat se můžete zde: https://discord.gg/WUTta3Dqmz |
Obsah fóra
Přihlásit se
Registrovat
Hledat
Obsah fóra ‹ FanArt ‹ Vaše povídky ‹ Dokončené povídky ‹ Stargate Vendetta III Epilog.
09.9.2010 20:53:22
10.9.2010 16:13:06
12.9.2010 14:55:24
13.9.2010 18:03:09
13.9.2010 18:22:11
13.9.2010 18:27:36
13.9.2010 21:55:39
14.9.2010 07:35:16
14.9.2010 13:40:12
14.9.2010 14:33:24
14.9.2010 15:31:43
14.9.2010 17:51:27
14.9.2010 17:56:20
14.9.2010 18:04:51
14.9.2010 18:10:02
Stargate Vendetta III Epilog.
09.9.2010 20:53:22
tak už sa teším
10.9.2010 16:13:06
Mohl by si sem dát další díl v neděli když si nás nechal tak dlouho čekat
Jsem prostě pako a nikdo z Vás to nezmění !
12.9.2010 14:55:24
Patas25: To mohu potvrdit v dalším díle osud ATL poodhalíš.
Jinak to B v mém jméně si spolu ještě vyříkáme, chlapečku!!!!!!!!!!!.
Jinak to B v mém jméně si spolu ještě vyříkáme, chlapečku!!!!!!!!!!!.
13.9.2010 18:03:09
Patasi co ti řika nick patass77 ?
Jsem prostě pako a nikdo z Vás to nezmění !
13.9.2010 18:22:11
No nic. To není moje. Já bud Patas25, nebo Paticek...
Jinak další díl sem přidám dneska asi v devět hodin.
Jinak další díl sem přidám dneska asi v devět hodin.
Je to taková výzva, taková prosba. Chtěl bych se naučit programovat v Cčku, proto bych chtěl poprosit někoho z této komunity, kdo tento jazyk ovládá a byl by ochotem sem tam poradit, případně doporučit nějaké zdroje.
13.9.2010 18:27:36
Už jsem tě chtěl nařknout z nelegální činosti na P2p cztrakaři 
Jsem prostě pako a nikdo z Vás to nezmění !
13.9.2010 21:55:39
Opět děkuji Jakopovi za korekci.
Díl 12 – Příběhy
21:47, 2. Den
Rodneyho laboratoř
Rodney hluboce zívl a prohmátl si oči. Celou dobu zíral do počítače a prohlížel si nové a nové data, které získali z průzkumů. Za ty dva dny měli už přilehlou oblast podrobně zmapovanou. Většina hornin a rud byly podobné jako na Zemi. Ovšem vyskytli se tu i nové a neznámé suroviny. Vzorky z nich se právě analyzovali a během několika dní by měli být předběžné výsledky a vlastnosti těchto surovin.
Nakonec přeci jen vypnul počítač a vydal se na cestu k přístřeškům na severu základny. Když zavíral zadní dveře jumperu, tak se aktivoval palubní počítač a ozvalo se hlasité pípání. Rodney to zaslechl a ihned otevřel dveře a podíval se na obrazovku. Na monitoru se objevila podoba umělé inteligence Atlantidy.
„Rád vás opět vidím, tak jak dopadl manévr?“ Zeptal se Rodney.
V době evakuace města.
Řídící místnost na Atlantis
„Má Atlantis nějaké šanci, aby přežila kontakt s hvězdou?“ Zeptal se John.
„Bez štítů by, při současném kurz, by město bylo zničeno.“ Řekla UI města.
„Ale štíty jsou nyní aktivní, tak co je nyní vypnout a před hvězdou znovu nahodit?“ Položil další otázku John.
„Propočítávám.“ Řekla umělá inteligence a pochvíli pokračovala.
„Negativní. Štíty by selhaly uprostřed manévru.“
Rodney zaklel a sedl si do jednoho z křesel. Začal se na něm pohupovat a usilovně přemýšlel. Najednou Rodney máchl rukama, převrátil se v křesle a skutálel se ze schodu.
„Rodney, si v pořádku?“ Zeptal se John, který k němu přiskočil.
„Jo, dostal jsem nápad. Zkusíme zapojit CAE.“ Řekl a hbitě vyskočil.
„Co sakra je CAE?“ Zeptal se John.
„To by mohlo vyjít, ale jsou to pouze prototypy. Prosím, doktore, nahrajte do systému města vlastnosti těchto kondenzátorů, ať můžu provést propočty.“ Řekla umělá inteligence města.
„Dobře, hned to bude, ale musím jít do své laboratoře.“ Řekl Rodney a odběhl pryč. John za ním ještě křikl.
„Co je sakra CAE?“
„Capacitor for Attacking Energy.“ Řekla umělá inteligence a její hologram se rozplynul.
O několik minut později
Rodneyho laboratoř
Rodney tam divoce bušil do klávesnice a tak propojoval svůj samostatný počítač s hlavním počítačem Atlantidy. Po chvíli se mu konečně podařilo propojit a umělá inteligence během pár sekund propočítala data a výsledek oznámila.
„Kdyby bylo všech osmnáct kondenzátorů zapojeno, mohlo by mít město šanci.“ Řekla Atlantis.
„Dobrá, Rodney, postarej se o to, a pokud to nevyjde tak…“ Řekl John, ale Rodney se ihned ohnal.
„ Tak co?“
John máchl rukou a zamyslel se. Poté máchnul ještě jednou a ukázal na Rodneyho.
„Tak tě nechá vykastrovat!“
„Děláš si srandu.“ Řekl Rodney, ale John se usmál a odešel pryč.
„Že si děláš srandu?“ Křikl za ním Rodney a v obličeji se mu objevil jeho zmatený výraz.
Rodney během dalších dvou hodin propojil kondenzátory s emitory štítů, ale během připojování nastal problém. Každý kondenzátor měl v sobě vlastní operační systém a ten se nemohl spojit s operačním systémem města, proto nechal Rod problém se softwarem na samotné inteligenci města.
Štít už byl od konce evakuace vypnutý, aby se zachovalo co nejvíce energie.
Znovu o pár hodin později.
Místní Slunce se čím dál víc přibližovalo. Umělé inteligenci Atlantis se povedlo propojit kondenzátory s operačním systémem a tak mohli být použity.
Jakmile se tak stalo, Atlantis jemně pozměnila kurz, tak, jak bylo s množstvím energie možné.
I když se město nemohlo zcela otočit a zůstat na orbitě, tak s pomocí motorů změnilo kurz asi o dvě desetiny stupně. V okamžiku žádná razantní změna nenastala, ale později se tak město dostalo na nízkou orbitu Slunce.
Atlantis na několika místech měřila teplotu a radiaci. Když už hrozilo narušení integrity, tak zapnula štít. Během pár minut se zatížení na štít několikanásobně zvedlo a poté se zapojily kondenzátory CAE. Sedmdesát procent energie, co zatěžovalo štít, se vracelo zpět do kondenzátorů. Jakmile byly plné, tak se jednoduše odpojili a pět těchto zařízení začalo ihned napájet štít.
Město využilo sluneční gravitace k nabrání rychlosti a potřebného směru zpátky k planetě.
Kondenzátory byly plně nabity a město mělo dostatek energie na složitější manévry.
22:01, 2. den
Rodneyho laboratoř
„Dobrá, jsem rád, že se kondenzátory osvědčily.“ Řekl Rodney.
„Ano, zatím fungují bez chyb.“ Odpověděla Atlantis.
„Bude mít štít dostatek energie, na vstup do atmosféry?“ Zeptal se Mckay.
„Když do propočtů přidáme i energii, kterou získáme ze tření při vstupu do atmosféry, bude i dostatek energie i na manévrování.“ Řekla po chvíli umělá inteligence města.
„Dobrá zpráva. Zasílám souřadnice jezera, které je poblíž naší pozice.“ Řekl Rodney a něco naťukal do tabletu.
„Děkuji. Jakmile budu na orbitě, ihned se ozvu. Podle propočtů mé setrvačné rychlosti budu na místě za 32 hodin.
„Což bude čtvrtý den v šest hodin ráno.“ Rychle si přepočetl Rodney.
22:38, 2. Den
Stan určený k výslechům
„Pusťte mě, dokud je vám život milý.“ Řval zajatec. Díky Rodneymu, který modifikoval přístroj na učení, se mohl zajatý domorodec konečně vyjádřit anglicky. Většinou řval na celé kolo, vyhrožoval, nebo dokonce i prosil, ale stejnak neřekl nic užitečného.
„Kolik vás v tom podzemí žije?“ Zeptal se Daniel a šlo poznat, že v jeho hlase dochází trpělivost.
„Pusť mě prosím tě kvůli tobě samému. Pusť mě, nebo brzo zemřeš.“ Řval domorodec.
„Tak a dost! S tím zmetkem jenom ztrácíme čas! Teď, když mu rozumíme, já to z něj vymlátím!“ Řekl Ronon, který stál celou dobu v rohu stanu a nyní se rozhodným krokem vydal k zajatci.
„Žvejku! Nech ho. Teda aspoň zatím.“ Zastavil ho v čas John, který seděl u stolu a čistil si zbraň. Mohl to sice dělat jinde, ale chtěl mít informace z první ruky.
„Ty víš, že to je jediná možnost. Dříve nebo později mě na něj pustíš. Tak proč to nemít hnedka za sebou?“ Hájil svůj názor Ronon.
„Možná, ale ještě něco mě napadlo. Zavolejte sem Carterovou, měla by mít noční směnu a Rodneyho budit nebudeme. Ještě by začal breptat, že je ten nejchytřejší a že by, jsme se tu bez něj neobešli.“ Řekl John a jeden z vojáků vyšel ze stanu.
O pár minut později
Do stanu vešla Carterová a na sobě měla vestu a u ní připnutou P90.
„Co se děje?“ Zeptala se, jakmile přišla.
„Tenhle frajírek nám nechce nic užitečného říct.“ Řekl Ronon.
„A vy se divíte, když se do toho Ronon nezapojil?“ Řekla všem ve stanu Sam.
„Já chtěl, ale on mě zarazil.“ Řekl Ronon a ukázal na Johna. Sam se na Johna podívala, zvedla obočí a chtěla vysvětlení.
„Od kdy jsi tak pro násilí?“ Zeptal se John a zvedl se ze židle.
„Od té doby, co nám zničili Zemi a když najdeme vhodnou planetu, musíme začínat od znova a na nás bezdůvodně útočí domorodci.“ Řekla Sam.
„Bez důvodu to nemusí být.“ Řekl Daniel a poté pokračoval.
„Můžeme být na jejich svaté půdě, nebo to souvisí s něčím, co jsme tady udělali.“ Řekl Daniel.
„Svatá půda? Obyčejná louka a les.“ Řekl domorodec a všichni se na něj podívali. To bylo poprvé, co řekl něco nového a smysluplného.
„Tak proč jsi mě teda volal?“ Zeptala se Sam.
„To zařízení přenáší vzpomínky.“ Řekl John.
„No v podstatě ano.“ Odpověděla Sam.
„Co takhle poslat jeho vzpomínky do mojí hlavy. Jenom na čas, ať něco zjistíme.“ Navrhl John a přitom mával rukama, jako vždycky když vysvětloval nápad.
„Mohla bych vás zkusit propojit. A jelikož on ti nebude své vzpomínky ukazovat, ty si je sám budeš muset hledat. Teda alespoň teoreticky.“ Řekla Sam.
„Takže to bude souboj dvou vůlí.“ Řekl John.
„V podstatě ano. Musíš prolomit jeho psychickou bariéru a najít si vzpomínky. A to ještě nevíme, jakou vůli má on. Přeci jenom není člověk.“ Řekla Sam.
„No dobrá. Zkusíme to, tak to připrav.“ Řekl John a na to Sam kývnula hlavou a začala manipulovat s přístrojem.
O pár desítek minut později
John se usadil na židli vedle zajatce. Udělal si naprosté pohodlí, podepřel nohy a poté k němu přistoupila Sam. Připnula mu k hlavně dráty vedoucí z přístroje, který byl mezi zajatcem a jím. Poté jen naťukala něco na ovládacím panelu a řekla Johnovi.
„Už jste propojeni. Nastavila jsem to tak, ať tě to neohrozí. On se ti do hlavy dostat nemůže.“ Řekla Sam.
„To doufám. Nerad bych ukazoval někomu, jak jsem o to přišel ve školní knihovně.“ Řekl John a poté už se uvolnil a zavřel oči.
…Mladé dítě domorodce utíkalo po prašné cestě. Všude okolo byla tma a trochu světla dodávaly louče a pochodně. Mladík utíkal mezi hliněnými domky, dokud do jednoho z nich nevešel. Ve vnitř právě stál muž a nechal se oblékat do bojové zbroje. Dítě k němu přistoupilo a chytilo jej kolem pasu. Pak svým ještě pisklavým hlasem promluvilo.
„Hodně štěstí v boji s hlubolezci.“ Řekl mladík.
„Děkuji synu. Snad je brzo vyženeme ven.
Vzpomínka se rozplynula a John si domyslel, že je to už přeložené do angličtiny, když to toho zajatce naučili.
Další vzpomínka za nedlouho naběhla a ještě chvíli se zaostřovala. V ní byl asi dvanáctiletý domorodec uprostřed zamrzlé arény a očividně někde vysoko v horách. Okolo bojiště hořelo třináct ohňů a za nimi stály asi dva tucty dospělejších domorodců. Mladík, pevně svíral svůj meč a proti němu nastoupil další, stejně starý bojovník. Náhle se ozval gong a oba dva se proti sobě rozeběhly s úmyslem svého soupeře zabít.
John chvíli souboj pozoroval a pak hledal další vzpomínku. Nyní tentýž mladík asi o pár měsíců později stál uprostřed davu. Jeho pohled mířil, až ke stropu jeskyně kde byl balkón a odkud se nesl proslov.
„Poslední město bylo dobito a donutili jsme je stáhnout se hlouběji do podzemí. Naši návštěvníci budou spokojeni, že děláme podle jejich vůle.“ Nesl se hlas následovaný ozvěnou jeskyně.
John listoval v jeho hlavě v jako otevřené knize. Našel tam pár osobních momentů a pak další tři souboje.
Další vzpomínka naběhla zatím nejrychleji. V ní byly zástupy domorodců, kam jen oko dohlédne. Všichni čekali na povrchu planety a vzhlíželi k obloze. Najednou se ozval zvuk, nějaký zvuk, který John nedokázal rozeznat…
Rychlostí blesku sebou John škubl. Strhal ze sebe dráty a poté se podíval na ostatní přihlížející. Řekl pouze krátce.
„Máme problém.“
Díl 12 – Příběhy
21:47, 2. Den
Rodneyho laboratoř
Rodney hluboce zívl a prohmátl si oči. Celou dobu zíral do počítače a prohlížel si nové a nové data, které získali z průzkumů. Za ty dva dny měli už přilehlou oblast podrobně zmapovanou. Většina hornin a rud byly podobné jako na Zemi. Ovšem vyskytli se tu i nové a neznámé suroviny. Vzorky z nich se právě analyzovali a během několika dní by měli být předběžné výsledky a vlastnosti těchto surovin.
Nakonec přeci jen vypnul počítač a vydal se na cestu k přístřeškům na severu základny. Když zavíral zadní dveře jumperu, tak se aktivoval palubní počítač a ozvalo se hlasité pípání. Rodney to zaslechl a ihned otevřel dveře a podíval se na obrazovku. Na monitoru se objevila podoba umělé inteligence Atlantidy.
„Rád vás opět vidím, tak jak dopadl manévr?“ Zeptal se Rodney.
V době evakuace města.
Řídící místnost na Atlantis
„Má Atlantis nějaké šanci, aby přežila kontakt s hvězdou?“ Zeptal se John.
„Bez štítů by, při současném kurz, by město bylo zničeno.“ Řekla UI města.
„Ale štíty jsou nyní aktivní, tak co je nyní vypnout a před hvězdou znovu nahodit?“ Položil další otázku John.
„Propočítávám.“ Řekla umělá inteligence a pochvíli pokračovala.
„Negativní. Štíty by selhaly uprostřed manévru.“
Rodney zaklel a sedl si do jednoho z křesel. Začal se na něm pohupovat a usilovně přemýšlel. Najednou Rodney máchl rukama, převrátil se v křesle a skutálel se ze schodu.
„Rodney, si v pořádku?“ Zeptal se John, který k němu přiskočil.
„Jo, dostal jsem nápad. Zkusíme zapojit CAE.“ Řekl a hbitě vyskočil.
„Co sakra je CAE?“ Zeptal se John.
„To by mohlo vyjít, ale jsou to pouze prototypy. Prosím, doktore, nahrajte do systému města vlastnosti těchto kondenzátorů, ať můžu provést propočty.“ Řekla umělá inteligence města.
„Dobře, hned to bude, ale musím jít do své laboratoře.“ Řekl Rodney a odběhl pryč. John za ním ještě křikl.
„Co je sakra CAE?“
„Capacitor for Attacking Energy.“ Řekla umělá inteligence a její hologram se rozplynul.
O několik minut později
Rodneyho laboratoř
Rodney tam divoce bušil do klávesnice a tak propojoval svůj samostatný počítač s hlavním počítačem Atlantidy. Po chvíli se mu konečně podařilo propojit a umělá inteligence během pár sekund propočítala data a výsledek oznámila.
„Kdyby bylo všech osmnáct kondenzátorů zapojeno, mohlo by mít město šanci.“ Řekla Atlantis.
„Dobrá, Rodney, postarej se o to, a pokud to nevyjde tak…“ Řekl John, ale Rodney se ihned ohnal.
„ Tak co?“
John máchl rukou a zamyslel se. Poté máchnul ještě jednou a ukázal na Rodneyho.
„Tak tě nechá vykastrovat!“
„Děláš si srandu.“ Řekl Rodney, ale John se usmál a odešel pryč.
„Že si děláš srandu?“ Křikl za ním Rodney a v obličeji se mu objevil jeho zmatený výraz.
Rodney během dalších dvou hodin propojil kondenzátory s emitory štítů, ale během připojování nastal problém. Každý kondenzátor měl v sobě vlastní operační systém a ten se nemohl spojit s operačním systémem města, proto nechal Rod problém se softwarem na samotné inteligenci města.
Štít už byl od konce evakuace vypnutý, aby se zachovalo co nejvíce energie.
Znovu o pár hodin později.
Místní Slunce se čím dál víc přibližovalo. Umělé inteligenci Atlantis se povedlo propojit kondenzátory s operačním systémem a tak mohli být použity.
Jakmile se tak stalo, Atlantis jemně pozměnila kurz, tak, jak bylo s množstvím energie možné.
I když se město nemohlo zcela otočit a zůstat na orbitě, tak s pomocí motorů změnilo kurz asi o dvě desetiny stupně. V okamžiku žádná razantní změna nenastala, ale později se tak město dostalo na nízkou orbitu Slunce.
Atlantis na několika místech měřila teplotu a radiaci. Když už hrozilo narušení integrity, tak zapnula štít. Během pár minut se zatížení na štít několikanásobně zvedlo a poté se zapojily kondenzátory CAE. Sedmdesát procent energie, co zatěžovalo štít, se vracelo zpět do kondenzátorů. Jakmile byly plné, tak se jednoduše odpojili a pět těchto zařízení začalo ihned napájet štít.
Město využilo sluneční gravitace k nabrání rychlosti a potřebného směru zpátky k planetě.
Kondenzátory byly plně nabity a město mělo dostatek energie na složitější manévry.
22:01, 2. den
Rodneyho laboratoř
„Dobrá, jsem rád, že se kondenzátory osvědčily.“ Řekl Rodney.
„Ano, zatím fungují bez chyb.“ Odpověděla Atlantis.
„Bude mít štít dostatek energie, na vstup do atmosféry?“ Zeptal se Mckay.
„Když do propočtů přidáme i energii, kterou získáme ze tření při vstupu do atmosféry, bude i dostatek energie i na manévrování.“ Řekla po chvíli umělá inteligence města.
„Dobrá zpráva. Zasílám souřadnice jezera, které je poblíž naší pozice.“ Řekl Rodney a něco naťukal do tabletu.
„Děkuji. Jakmile budu na orbitě, ihned se ozvu. Podle propočtů mé setrvačné rychlosti budu na místě za 32 hodin.
„Což bude čtvrtý den v šest hodin ráno.“ Rychle si přepočetl Rodney.
22:38, 2. Den
Stan určený k výslechům
„Pusťte mě, dokud je vám život milý.“ Řval zajatec. Díky Rodneymu, který modifikoval přístroj na učení, se mohl zajatý domorodec konečně vyjádřit anglicky. Většinou řval na celé kolo, vyhrožoval, nebo dokonce i prosil, ale stejnak neřekl nic užitečného.
„Kolik vás v tom podzemí žije?“ Zeptal se Daniel a šlo poznat, že v jeho hlase dochází trpělivost.
„Pusť mě prosím tě kvůli tobě samému. Pusť mě, nebo brzo zemřeš.“ Řval domorodec.
„Tak a dost! S tím zmetkem jenom ztrácíme čas! Teď, když mu rozumíme, já to z něj vymlátím!“ Řekl Ronon, který stál celou dobu v rohu stanu a nyní se rozhodným krokem vydal k zajatci.
„Žvejku! Nech ho. Teda aspoň zatím.“ Zastavil ho v čas John, který seděl u stolu a čistil si zbraň. Mohl to sice dělat jinde, ale chtěl mít informace z první ruky.
„Ty víš, že to je jediná možnost. Dříve nebo později mě na něj pustíš. Tak proč to nemít hnedka za sebou?“ Hájil svůj názor Ronon.
„Možná, ale ještě něco mě napadlo. Zavolejte sem Carterovou, měla by mít noční směnu a Rodneyho budit nebudeme. Ještě by začal breptat, že je ten nejchytřejší a že by, jsme se tu bez něj neobešli.“ Řekl John a jeden z vojáků vyšel ze stanu.
O pár minut později
Do stanu vešla Carterová a na sobě měla vestu a u ní připnutou P90.
„Co se děje?“ Zeptala se, jakmile přišla.
„Tenhle frajírek nám nechce nic užitečného říct.“ Řekl Ronon.
„A vy se divíte, když se do toho Ronon nezapojil?“ Řekla všem ve stanu Sam.
„Já chtěl, ale on mě zarazil.“ Řekl Ronon a ukázal na Johna. Sam se na Johna podívala, zvedla obočí a chtěla vysvětlení.
„Od kdy jsi tak pro násilí?“ Zeptal se John a zvedl se ze židle.
„Od té doby, co nám zničili Zemi a když najdeme vhodnou planetu, musíme začínat od znova a na nás bezdůvodně útočí domorodci.“ Řekla Sam.
„Bez důvodu to nemusí být.“ Řekl Daniel a poté pokračoval.
„Můžeme být na jejich svaté půdě, nebo to souvisí s něčím, co jsme tady udělali.“ Řekl Daniel.
„Svatá půda? Obyčejná louka a les.“ Řekl domorodec a všichni se na něj podívali. To bylo poprvé, co řekl něco nového a smysluplného.
„Tak proč jsi mě teda volal?“ Zeptala se Sam.
„To zařízení přenáší vzpomínky.“ Řekl John.
„No v podstatě ano.“ Odpověděla Sam.
„Co takhle poslat jeho vzpomínky do mojí hlavy. Jenom na čas, ať něco zjistíme.“ Navrhl John a přitom mával rukama, jako vždycky když vysvětloval nápad.
„Mohla bych vás zkusit propojit. A jelikož on ti nebude své vzpomínky ukazovat, ty si je sám budeš muset hledat. Teda alespoň teoreticky.“ Řekla Sam.
„Takže to bude souboj dvou vůlí.“ Řekl John.
„V podstatě ano. Musíš prolomit jeho psychickou bariéru a najít si vzpomínky. A to ještě nevíme, jakou vůli má on. Přeci jenom není člověk.“ Řekla Sam.
„No dobrá. Zkusíme to, tak to připrav.“ Řekl John a na to Sam kývnula hlavou a začala manipulovat s přístrojem.
O pár desítek minut později
John se usadil na židli vedle zajatce. Udělal si naprosté pohodlí, podepřel nohy a poté k němu přistoupila Sam. Připnula mu k hlavně dráty vedoucí z přístroje, který byl mezi zajatcem a jím. Poté jen naťukala něco na ovládacím panelu a řekla Johnovi.
„Už jste propojeni. Nastavila jsem to tak, ať tě to neohrozí. On se ti do hlavy dostat nemůže.“ Řekla Sam.
„To doufám. Nerad bych ukazoval někomu, jak jsem o to přišel ve školní knihovně.“ Řekl John a poté už se uvolnil a zavřel oči.
…Mladé dítě domorodce utíkalo po prašné cestě. Všude okolo byla tma a trochu světla dodávaly louče a pochodně. Mladík utíkal mezi hliněnými domky, dokud do jednoho z nich nevešel. Ve vnitř právě stál muž a nechal se oblékat do bojové zbroje. Dítě k němu přistoupilo a chytilo jej kolem pasu. Pak svým ještě pisklavým hlasem promluvilo.
„Hodně štěstí v boji s hlubolezci.“ Řekl mladík.
„Děkuji synu. Snad je brzo vyženeme ven.
Vzpomínka se rozplynula a John si domyslel, že je to už přeložené do angličtiny, když to toho zajatce naučili.
Další vzpomínka za nedlouho naběhla a ještě chvíli se zaostřovala. V ní byl asi dvanáctiletý domorodec uprostřed zamrzlé arény a očividně někde vysoko v horách. Okolo bojiště hořelo třináct ohňů a za nimi stály asi dva tucty dospělejších domorodců. Mladík, pevně svíral svůj meč a proti němu nastoupil další, stejně starý bojovník. Náhle se ozval gong a oba dva se proti sobě rozeběhly s úmyslem svého soupeře zabít.
John chvíli souboj pozoroval a pak hledal další vzpomínku. Nyní tentýž mladík asi o pár měsíců později stál uprostřed davu. Jeho pohled mířil, až ke stropu jeskyně kde byl balkón a odkud se nesl proslov.
„Poslední město bylo dobito a donutili jsme je stáhnout se hlouběji do podzemí. Naši návštěvníci budou spokojeni, že děláme podle jejich vůle.“ Nesl se hlas následovaný ozvěnou jeskyně.
John listoval v jeho hlavě v jako otevřené knize. Našel tam pár osobních momentů a pak další tři souboje.
Další vzpomínka naběhla zatím nejrychleji. V ní byly zástupy domorodců, kam jen oko dohlédne. Všichni čekali na povrchu planety a vzhlíželi k obloze. Najednou se ozval zvuk, nějaký zvuk, který John nedokázal rozeznat…
Rychlostí blesku sebou John škubl. Strhal ze sebe dráty a poté se podíval na ostatní přihlížející. Řekl pouze krátce.
„Máme problém.“
Naposledy upravil Patas25 dne 14.9.2010 14:32:40, celkově upraveno 1
Je to taková výzva, taková prosba. Chtěl bych se naučit programovat v Cčku, proto bych chtěl poprosit někoho z této komunity, kdo tento jazyk ovládá a byl by ochotem sem tam poradit, případně doporučit nějaké zdroje.
14.9.2010 07:35:16
Najskôr:
Dobré pokračovanie a som rád, že si na Atlantis nezabudol.
Som dosť zvedavý čo malo značiť: -„Máme problém.“
Okrem toho, že majú problém
. Prihoď pokračovanie aj s vysvetlením. 
Atlantis jemně pozměnila kurt, tak, jak bylo s množstvím energie možné.
Dobré pokračovanie a som rád, že si na Atlantis nezabudol. Som dosť zvedavý čo malo značiť: -„Máme problém.“
Okrem toho, že majú problém
. Prihoď pokračovanie aj s vysvetlením. 14.9.2010 13:40:12
Skvělý díl, to že Atlantis změnila kurt je dobré, Sheppard si zahraje tenis 
Ale ne, díl se mi líbil a jsem zvědavý co za problém mají...
Ale ne, díl se mi líbil a jsem zvědavý co za problém mají...
14.9.2010 14:33:24
Takovej luxus si tam ti lidé nemohou dovolit. Kurt byl zrušen, tudíž chybka opravena.
A jinak, jsem rád, že se líbil.
A jinak, jsem rád, že se líbil.
Je to taková výzva, taková prosba. Chtěl bych se naučit programovat v Cčku, proto bych chtěl poprosit někoho z této komunity, kdo tento jazyk ovládá a byl by ochotem sem tam poradit, případně doporučit nějaké zdroje.
14.9.2010 15:31:43
No....novej díl nebo skončíš pod motory přistávající atlantidy....
Má literární tvorba:
Stargate: Enemies
http://www.sga-project.com/forum/viewtopic.php?f=27&t=8505
Stargate: Intervention
http://www.sga-project.com/forum/viewtopic.php?f=27&t=9320
Stargate: Enemies
http://www.sga-project.com/forum/viewtopic.php?f=27&t=8505
Stargate: Intervention
http://www.sga-project.com/forum/viewtopic.php?f=27&t=9320
14.9.2010 17:51:27
Kdo říká, že přistane?
Je to taková výzva, taková prosba. Chtěl bych se naučit programovat v Cčku, proto bych chtěl poprosit někoho z této komunity, kdo tento jazyk ovládá a byl by ochotem sem tam poradit, případně doporučit nějaké zdroje.
14.9.2010 17:56:20
POZOR!!! Nedráždite ho lebo ju nakoniec nehá zničiť 
diel dobrý, tešim sa na "šokujúce" odhalenie
diel dobrý, tešim sa na "šokujúce"
odhalenie 14.9.2010 18:04:51
jojo šokující bude...určitě jak znám patase.. věřím že necháš...bude hrát velice důležitou roli v příběhu.. určitě.. jinak by si nedával umělou inteligenci...
věřím že necháš...bude hrát velice důležitou roli v příběhu.. určitě.. jinak by si nedával umělou inteligenci...Má literární tvorba:
Stargate: Enemies
http://www.sga-project.com/forum/viewtopic.php?f=27&t=8505
Stargate: Intervention
http://www.sga-project.com/forum/viewtopic.php?f=27&t=9320
Stargate: Enemies
http://www.sga-project.com/forum/viewtopic.php?f=27&t=8505
Stargate: Intervention
http://www.sga-project.com/forum/viewtopic.php?f=27&t=9320
14.9.2010 18:10:02
xD No uvidím, osud Atlantis znám jen já a Jackop. Teda ne celý osud spíše jen blízkou budoucnost.
Je to taková výzva, taková prosba. Chtěl bych se naučit programovat v Cčku, proto bych chtěl poprosit někoho z této komunity, kdo tento jazyk ovládá a byl by ochotem sem tam poradit, případně doporučit nějaké zdroje.