SG: Phoenix 56.díl ...Jsme položili své živo

Pěkný, pěkný, už se moc těším co vymyslí Aliance aby osvobodila Zemi a Země přitom zůstala netknutá...

aby jsme se nedivili .. je teď dost populární nechávat Zemi zničit

tak díl super...hoď sem co nejdřív další díl...a to s tou zemí je pravda...

Co napsat, když jsem ti vše říkal už na ICQ, aspoň budu reagovat.

Kocourr:

Toto je spoiler!!!:

Máš se na co těšit. Aliance bude mít pěkné nápady.

dehu,Daedalos304:

Toto je spoiler!!!:

Nebojte, S. Zemi nezničí. Aspoň zatím

[Dragon]

jakop:

Toto je spoiler!!!:

tedy jak se to vezme... pod slovem zničení lze představit i něco jiného než jeden velkej šutr, kterej se rozbije na několik kamínků

btw: spoileruješ tu

Děkuji, díky Sám s těmi díly nejsem spokojený, ale budu věřit

Trošku si si ma podplatil (touto časťou).
Ono sa to pekne číta (pokiaľ nefandíš Anubisovi), že prásk sem, prásk tam, trošku si zabehnem a medzi tým sa postarám, že je o niekoľko nepriateľov menej.
Zatiaľ si počkám s čím na nás vyrukuješ nabudúce.

Vzhledem k tomu, že zítra Mickey vydává nový díl své povídky, tak vám dávám svůj dnes, ať se nekřížíme
Doufám, že si užijete druhý díl záchranné operace

Švýcarsko

Scenérie pod nákladní lodí připomínala spíše katastrofický film, než skutečnost. V New Yorku nestála žádná budova vyšší než deset pater, na všech cestách hořela auta, sem tam bylo na zemi havarované letadlo a na moři plály lodě. Evropa na tom nebyla o nic lépe. Eiffelovka ležela vyvrácená v parku, v areálu Louvre bylo zřícené letadlo a celé město hořelo. Na obzoru už se tyčily Alpy, Jack do sebe lil čtvrtou plechovku RedBullu a jedl asi desátou tyčinku a dojídal balíček chipsů.
Přistál na louce asi tři sta metrů od Adriina domu a v záři zapadajícího slunce se opatrně vydal na průzkum. Prošel kolem stojícího Rols-Royce, který měl otevřené dveře a pokračoval po schodech k hlavnímu vchodu. Zlehka stiskl kliku a s tichým vrznutím dveře otevřel. V hale bylo šero a ticho, až moc ticho...
Z horního poschodí zaslechnul cinknutí něčeho kovového o podlahu. Opatrně vyšel po schodech a následoval zdroj zvuku, načež rozrazil dveře do jedné z místností. Někdo na něj skočil a pokusil se jej bodnout kuchyňským nožem do břicha. O brnění se noži ulomila špička a Jack útočníka relativně bezbolestně zpacifikoval.
Mladý muž se snažil dostat z pod Davisovy nohy, ale marně. Jack si ho chvíli prohlížel a rozhodl se, že pokud mu bude něco platný v hledání Adrie, tak ho nechá jít i když tady kradl...
„Kde je slečna Mal Doran?“ zeptal se slušně Jack.
„To myslíš tu kočku, co tady bydlela? Tu odvedli ti chlápci v brněních...“
„Kam?! A byl s nimi někdo?“
„Vedl je takovej divnej chlápek. Měl černé vlasy, oči i oblečení a zkreslený hlas. Naložili ji do jedné z těch jejich lodí a odletěli směrem na jihovýchod. Říkali něco o přistávací zóně...“
Jack ho pustil a rychle vyrazil po chodbě ke schodům. Zlodějíček za ním křiknul.
„Hej! Nemohl by jsi pomoct dostat lidi z pracovního tábora ve městě? Hledal jsem tady nějaké zbraně, žil tu s ní jeden voják...“
„Já jsem ten voják.“ Řekl Jack a nadzvednul si helmu. „Samozřejmě, že pomůžu... Ale musí to být rychle.“
„Já jsem Garry a tohle je asi tvoje...“ podal Davisovi armádní nůž.
Jack ho dovedl ke své lodi, ze které byl Garry při nejmenším v šoku. Odstartovali a Davis doletěl na místo, které mu zloděj popsal. V ohrazené části města byli zavřeni lidé a kousek dál káceli stromy pod dozorem jaffů. Davis loď dovedl na nenápadné přistání nedaleko okraje lesa, rozkázal Garrymu, aby zůstal a na nic nesahal a vyrazil v houstnoucí tmě k táboru. Garry mu sice nabízel pomoc jeho přátel, ale Jack ji odmítnul... sám a v brnění měl větší šanci na úspěch než s několika amatéry.
Pohyboval se mezi kmeny stromů jako stín, postupoval opatrně a jen občas bylo slyšet, jak pod ním praskají větvičky. Byl necelé dva metry od prvních jaffů a hned za nimi tři zajatci osekávali strom. Proplížil se za jeden z krajních stromů a rukou zlomil silnější větev. Jeden z Jaffů to slyšel a pomalu se šel podívat, co to bylo. Když zašel do lesa, tak ho Jack kolem stromu obešel a přikrčený doběhl ke druhému strážnému, kterému skočil na záda a přeřízl tepny na krku. Mezitím se vracel druhý jaffa, ale Jack už na něj čekal u jednoho ze stromů a potkal ho stejný osud jako prvního. Zajatci to celé pozorovali a Jack na ně syknul ať utečou do lesa. Počkal až je nebylo vidět a po okraji stromů došel ke druhé takové skupince, kde postup zopakoval.
Když to zkoušel potřetí byl překvapen hlídkou, která chodila kolem tábora a vyvolala poplach. Davis je už s plnou parádou zlikvidoval kladivem, utajení skončilo.
Přeběhl asi patnáct metrů do vykáceného prostoru, kde se sklouznul po zemi za vyvrácený strom. Chvíli využíval jeho krytí a střílel po jaffech, kteří se sbíhali ze všech stran. Střely z tyčových zbraní dopadaly všude kolem něj a on opětoval palbu z kladiva. Už vedl deset ku jedné na zásahy, ale jaffů neubývalo. A aby toho nebylo málo tak začali zahánět zajatce zpět do tábora. Davis zhájil postup kupředu i za cenu toho, že dostane zásah. Tlačil jaffy k ústupu, protože se za každou cenu snažili vyhnout se střetu na blízko.
Jaffové už stáli u brány do tábora a procházeli dovnitř. Jack se jim zrovna ztratil ze zorného pole, vyběhl po hromadě klád naskládaných několik metrů před vraty a z jejich vrcholku skočil přímo do středu skupinky jaffů. Prvního zabil dopadem, druhému uštědřil ránu kladivem do obličeje, třetí se s chroptěním skácel k zemi s přeseknutými žílami... Jack se mezi nimi točil a rozdával údery jako bezchybný válečný stroj. Dva supervojáci kteří stáli opodál zahájili palbu i když ještě žilo několik jaffů. To Jack nečekal a dostal dva zásahy do ruky, z toho jeden se částečně trefil mezi pláty. S obličejem zkřiveným bolestí se otočil za posledního stojícího jaffu, nadzvednul ho a použil jako štít, když se běžel skrýt za rohem domu.
Překontroloval si ruku a zjistil, že brnění není poškozené, očividně ho spálil jen výboj ze střely, který prošel skrz. Vykouknul kolem rohu a vystřelil z kladiva na supervojáka. Toho to sice zastavilo, ale po vteřině pokračoval v pohybu. Jack se podíval nad sebe, ke střeše to byly jen dva metry a ve zdi bylo okno. Zlehka se vyhoupnul přes okenní římsu a chytil se okraje střechy. Přeběhl přes dům na druhou stranu a spustil se supervojákům do zad. Dostal další zásah od jednoho z nich, ale více toho už nezvládli a oba se skáceli s ošklivými zvuky k zemi. Postupoval ulicemi a ze všech oken ho vystrašeně pozorovali lidé, kteří čekali, co se bude dít.
Po ulici se přihnala další desítka jaffů. Jack po nich hodil kladivo a skočil do uličky mezi domy. Po vteřině se ozval výbuch a po další vteřině se kladivo objevilo v jeho ruce. Na konci cesty bylo náměstí a podle vzhledu na něm stálo velitelství tábora. Davis zapadnul do jednoho z krajních domů a za ním našel malou trafostanici.
Sundal z ní kryt, zavřel oči a vrazil do ní kladivo. Celé město začalo poblikávat a po kladivu přejížděly elektrické výboje, které nakonec přešly i na zbytek brnění. Po chvíli kladivo vytrhnul ven. Generátor štítu byl plně nabit a střed kladiva zářil jasnou modří, byl připraven na závěrečný úder. Vnitřkem domů se dostal jak nejblíže k náměstí mohl a vběhl přímo do systému stanů, které tam stály. Jaffové na něj již čekali a výstřely z tyčí trefovaly vše kolem a občas i Jacka. Rozdával rány kladivem jako zběsilý a uháněl od stanu ke stanu, aby vyčistil celý prostor.
Když dokončoval poslední trojici jaffů, tak se nad táborem odmaskoval al’kesh a jeho podvěšený kanón na Jacka okamžitě vystřelil. Ten uskočil a rázovou vlnu zachytil štít. Ukryl se za kašnou a přenastavil na kladivu pár segmentů. Uskočil od kašny, protože ji al’kesh právě rozstřelil, zapřáhl se a se slovy
„V simulátoru to vypadalo míň nebezpečně.“
Hodil svou zbraň po plavidlu. Když ho kladivo zasáhlo tak se, díky elektromagnetismu, přilepilo na trup. Jack vydal povel a byl přenesen ke kladivu na trup al’keshe, který okamžitě začal otáčet pryč a Davis měl co dělat,aby se udržel.
Visel přímo nad dveřmi, tak se začal na kladivu houpat a kopat do nich,aby se dostal dovnitř, ale dveře ne a ne povolit. Odlepil kladivo od trupu a sklouznul po boku, načež se levou rukou zachytil výstupku pod dveřmi. Přitáhl se a začal kladivem rozbíjet dveře. Ty po pár ranách povolily a Jack skočil dovnitř, kde už na něj čekali čtyři jaffové. Všechny složil a konečně se mohl na chvíli zastavit a popadnout dech.
Prohledal celou loď a na konec došel do kabiny, kde odstranil posledního z jaffů. Loď začala bez pilota padat a Davis skočil k řízení. Vyrovnal al’kesh necelých deset metrů nad zemí a ladným obloučkem ho položil na stany, které byly na náměstí. Vystoupil z lodi, změnil nastavení helmy, začal mluvit a jeho hlas se díky zesílení nesl přes celý tábor.
„Vezměte si věci, které nutně potřebujete a dojděte na náměstí. Není se čeho bát všichni jaffové jsou mrtví! Dostanu vás do bezpečí. Máte pět minut.“
Z okolních domů se začaly scházet celé rodiny. Nejprve ostýchavě a s viditelným strachem z neznámého, ale když viděli, že pod zvednutou helmou má lidskou tvář, tak se začali hrnout dovnitř lodi. Po pěti minutách byli všichni uvnitř a k lodi se blížil poslední stařík, který se belhal s hůlkami. Jack k němu doběhl, zvednul ho v náručí jako pírko a během vteřin byl zpátky v lodi. Bylo v ní na dvě stě lidí, takže stáli všude. V nákladním prostoru, chodbách a několik i na můstku. Jack si sednul k řízení a potáhnul za kouli. Loď se začala klepat, ale nakonec se zvedla ze země a zamířila k místu, kde nechal zaparkovanou nákladní loď.
Přistál vedle ní a vystoupil. Uvnitř už na něj netrpělivě čekal Garry i se svými třemi kamarády a Jack je dovedl k al’keshi. Vzal je dovnitř, vylezl na bednu, aby ho všichni v nákladovém prostoru slyšeli a viděli a spustil“
„Tahle loď by vám měla dát šanci přežít a schovat se před goa’uldy. Je tady nějaký voják?“ V davu se zvedlo asi deset rukou.
„Výborně. Pojďte semnou, vysvětlím vám řízení lodi, je to jednoduché. A co se týká jídla a zbraní, tak ve městě je jich dost, odhaduji, že budete mít čas do rána než se dostaví další jaffové, tak toho využijte...“
Seskočil z bedny a s vojáky došel do kokpitu. Během deseti minut vysvětlil ovládání lodi a zbraní. Řekl jim, kde jsou motory a které krystaly jdou nahradit kterými. Několik z nich si dělalo poznámky ať nezapomenou na nic důležitého. Když Jack skončil se školením, tak vyrazil k východu. Při průchodu nákladním prostorem mu dav tleskal a provolával díky v několika jazycích. Okolní lidé ho poplácávali po zádech a několik dětí ho přiběhnulo obejmout i když vypadal strašidelně. Ve dveřích se ještě otočil.
„Neztrácejte naději... Nejste sami...“ a zmizel ve tmě.
Chystal se nasednout do nákladní lodi, když zaslechnul teskné zakňučení. Obešel loď a na cestě kousek z kopečka uviděl mrtvého psa, v téhle zkáze nic zvláštního, ale vedle něj se třepalo malé štěně a šťouchalo do mrtvoly čumákem. Jack k němu pomalu došel a zvednul ho.
„Přece tě tady nenechám“ řekl a pohladil štěně po zádech. Donesl ho dovnitř, vysypal z batohu jídlo a pití a položil do něj štěně, které v teple usnulo. Jack si sednul do křesla, odstartoval a začal přemýšlet...
„Přistávací zóna... jak mám sakra najít přistávací zónu. Jihovýchod je široký pojem...“ Ani si nebyl jistý, jak něco takového vypadá. Potom ho to z ničeho nic trklo
„No jasně, přistávací zóna! Na co stavět novou, když tady jedna je už deset tisíc let?“ Pousmál se spokojen sám se sebou a nastavil kurz Egypt.

Tak som to prečítal takmer jedným dychom a musím povedať, že aj táto časť sa mi páčila.

„V simulátoru to vypadalo míň nebezpečně.“

Bylo v ní na dvě stě lidí, takže stáli všude.

Neviem či sa tam zmestí 200 ľudí, ale noooo dobre.
A aj to s tým šteňaťom bolo pekné.
Teším sa na pokračovanie.

povídka fajn

to Puk: viděl si někdy nacpaný metro?...to je přes 200 lidí...

Pěkné, pěkné.
I když by se dalo dloubat do různých věcí, já si vyberu jen jedno: umístění štěněte. V alkeshi s těmi lidmi by o něj přeci bylo lépe postaráno.

Vzhledem k tomu, že příští týden jedu do Švýcarska tak doufám, že to tam bude vypadat o něco lépe než v tomhle dílu

A na závěr dotaz: budeš vydávat díly i přes léto?

V mém počítači již spinká finální díl povídky takže budu vydávat stále a bez přestávky
Nemusíte se bát, do konce to je ještě daaaaleko, já jenom psal jednu dobu jako šílený

V mém počítači již spinká finální díl povídky

Len dúfam, že to máš zazálohované.

Snail: Já si dovolím použit větu Lost scénaristů: "Všechno má svůj důvod a zapadá do příběhu"
Jinak Puk zálohu nemám, jsi rád?

alkesh je velká nákladní loď takže se tam naskládá i víc jak 200 lidí...díl dobrej už se těším na další...a na další vesmírný boje...