Konečně jsem dohrál Dragon Age (poprvé a ne naposled

) tak tady je to pokračování
Broken arrow
Jacka probudil čerstvý vánek a vůně smažené slaniny. Otevřel jedno oko a zkontroloval ložnici. Všude po zemi se válelo oblečení a skrz velké okno svítilo dovnitř ranní slunce, ale Adriu nikde neviděl. Vyhrabal se z postele, protáhl si záda a hodil na sebe košili. Došel ke dveřím na chodbu a šel za vůní čerstvé snídaně. Na konci chodby zahlédl otevřené dveře a opatrně se do nich vplížil. Na druhé straně místnosti, zády ke dveřím stála Adria v županu u kuchyňské linky. Davis se vydal pomalým a lehkým krokem přes místnost s jasným úmyslem Adriu vystrašit.
Když od ní byl asi čtyři kroky ozvalo se sladké „Vážně myslíš, že se ke mě můžeš připlížit a já o tobě nebudu vědět?“ Jack rezignoval a došel si k Adrii pro ranní polibek. „To sem netušil, že tě Ori naučili vařit“ řekl, když držel Adriu kolem pasu. Ta se usmála a při sundávání vajíček z pánve poznamenala „Po včerejšku, tě překvapí, že něco neumím?“ Jack ji místo odpovědi znovu políbil. „Snídaně je hotová!“ zvolala zvesela Adria a naservírovala vajíčka se slaninou, toastem a kávou. Jack si pochutnával na toastu a nemohl z Adrie spustit oči, pořád ji sledoval, jak se spokojeně usmívá. Až když zvednula oči a všimla si, že jí pozoruje, tak ho vyrušila „Copak?“ Jack zamrkal „... ale nic, jenom už chápu, proč si tě včera všichni fotili.“ Adria se na něj nechápavě podívala a Jack pokračoval „Tak nádhernou ženu bych fotil taky...“ Adria se začervenala, Jack se s lichotkou očividně trefil. Zbytek snídaně strávili v tichu, které Davis strávil pozorováním jejích vlasů a obličeje.
V SGC mezitím instalovali technici anti-převorské zařízení a vědci z Phoenixe se dělili o své zkušenosti se stavbou mobilní verze. Westwood se ze zasedačky díval na bránu „Je to dlouho, co se mi naposledy naskytnul tenhle pohled...“ Landry chápavě pokýval hlavou „Má v sobě takové kouzlo, že? Člověk nikdy neví s čím přijde příště.“ Brána se, vteřinu na to, jako na zavolanou roztočila a Iris se uzavřela. „neplánovaná příchozí červí díra“ zavolal Walter do rozhlasu. Westwood s Landrym sešli do řídící místnosti a čekali, co se bude dít. Horizont se pod Iris ustálil a z reproduktorů se ozval zkreslený hlas „Generále Landry, žádáme o pomoc, naše planeta byla napadena svatou armádou, prosím pošlete pomoc, Selmak konec.“ po celou dobu, co neznámý mluvil, bylo na pozadí slyšet tlumené exploze. Brána se po pár vteřinách vypnula. Landry nemusel ani otevřít pusu, Westwood si sáhl na vysílačku na uchu „Sežeňte mi Davise a Petrova, za patnáct minut je chci mít na palubě. A připravte loď k boji, máme na programu záchranou misi.“ Plukovník sotva domluvil a pohltilo ho bílé světlo. Landry zůstal stát s pusou pootevřenou, jak se chystal žádat o pomoc, chvíli stál na místě a potom odešel do své kanceláře.
Davis seděl pod velkým listnatým stromem opřený o jeho kmen, Adria ležela vedle něj s hlavou na jeho hrudi, drželi se za ruce a povídali si. Za zelenými pahorky pozorovali zasněžené Alpy tyčící se do závratných výšin.
„Majore připravte se na transport, naléhavá mise.“ zaznělo s šuměním z vysílačky a Davis otráveně zabručel. K vile to bylo daleko, takže se rozhodl nechat si oblečení, co má na sobě, naklonil se k Adrii, políbil ji a se slovy parafrázujícími slavný western „Já se vrátím...“ se dotkl vysílačky a dal povel k transportu.
V bíle košili a kraťasech se objevil přímo na můstku, s čímž sice nepočítal, ale nedal na sobě znát, že nemá uniformu. Svou otázkou odvedl pozornost „Kam máme namířeno tak narychlo, že si ani nemůžu užít dva dny volna?“ Thompson zrovna dobíhal na můstek a nemohl si odpustit poznámku „Za svojí slečnou můžeš až zachráníme hady...“ Jackovi došlo, že myslí Tok´ry a začal hledat plukovníka. Ten právě vyšel z kajuty a vydal povel k opuštění orbity, Davis se na něj otočil „Žádám o povolení se převléknout pane.“ Westwood si prohlédnul jeho “beach-boy“ oblečení a s úsměvem mu povolil odchod.
Cesta k planetě Tok´rů netrvala déle než hodinu a sotva Phoenix vystoupil z hyperprostoru, ocitl se pod palbou šesti Ori křižníků. Štíty držely, i když byly pod velkým tlakem a Phoenix opětoval palbu. Štíty Ori měly pod koncentrovanou palbou Phoenixe co dělat, aby nezkolabovaly.
Když se do štítu křižníku zaryly modré paprsky, tak raději nestřílel, aby byl dostatek energie pro štíty. „Na povrchu se vede těžká pozemní bitva, Tok´rům pomáhají svobodní jaffové, ale jsou mnohonásobně přečísleni...“ hlásil situaci Davis od konzole. Westwood zvážil situaci a nařídil Davisovi zmobilizovat pozemní jednotky a připravit se na transport. Než se z ubytoven seběhli vojáci, vyzbrojili se a dostavili od hangáru k tankům bylo pryč deset minut. Deset minut během kterých Phoenix zničil jeden z křižníků a druhý byl na cestě do pekel.
„Plukovníku jsme připraveni“ oznámil Davis do vysílačky, pár vteřin na to stáli uprostřed spálených skal, vypadalo to jako lávové pole. Hned za kopečkem bylo slyšet střelbu a Davis zavelel jeho malé armádě, aby vyrazila. Osm tanků si razilo cestu přes skály a stovka pěšáků je následovala. Davis z kopečka překontroloval situaci. Napravo byli zakopaní jaffové a tok´rové, snažili se udržet vstupy do podzemní pevnosti. Proti nim stála početní převaha křižáků podporována stíhačkami a něčím, čemu by se dalo říkat Ori tank. Davis neměl s plánováním moc na výběr a vydal rozkaz probít se k jaffskému opevnění, aby ho mohli posílit. Tanky se přehouply přes kopec a okamžitě zahájily palbu ze všech hlavní, drony dávkované po jednom létaly vzduchem a ničily stíhače, kulomety trhaly křižáky na kusy, děla pálila po nepřátelských tancích a pěchota kryjící se za těmito pancéřovými monstry ostřelovala pěchotu nepřítele podvěšenými granátomety. Davisovy jednotky bez větších problémů dorazily k opevnění a tanky se seřadily do půlkruhu, ve kterém byli ukrytí vojáci jako v bunkru. Jaffové poznali jednotky Země a společně s Tok´ry se přesunuli k tankové barikádě, aby jim pomohli. Všude explodovaly granáty, narážely energetické střely a ozýval se řev postřelených. Jedna sestřelené stíhačka neexplodovala ve vzduchu a její vrak se v plné rychlosti zřítil do řad obrany. Následná exploze zničila dva tanky a zranila nebo zabila přes dvacet mužů, čímž v obranném kruhu vznikl nechráněný prostor. Zbývající tanky se přesunuly do úplného kruhu, ve stylu vozové hradby. Obrana držela pozice i přes velký počet zraněných, nepřítel měl mrtvých minimálně desetkrát tolik, ale i přesto měl stále početní převahu a začal obklopovat ležení Davisových jednotek ze všech stran. Další tank právě explodoval a vojáci přecházeli na ruční zbraně, protože jim docházely náboje. Nepřátelská palba neustávala a křižáci se pokoušeli projít přes kruh tanků, zatím neúspěšně, ale jejich nekonečné zástupy se valily na obranu pevnosti jako povodeň. Davis stále nezraněn se rozhlédl po bojišti a vůbec to nevypadalo dobře, jen půlka jeho mužů byla nezraněna, postřelení leželi na zemi se zbraní v ruce a bránili otvory v ležení, jaffové podávali jeho lidem tyčové zbraně padlých, aby byli něco platní a nevypadalo to, že křižáci ustoupí. Šáhl si na ucho čímž aktivoval vysílačku „Phoenixi, zlomený šíp!“
Chvíli potom, co Phoenix přenesl na povrch planety jednotky, zničil druhý Ori křižník. Jeho štíty držely vysoko nad osmdesáti procenty a během třiceti vteřin zničil další nepřátelský křižník. Z planety se stahovaly všechny stíhací stroje, vypadalo to, že se Ori snaží ustoupit. Westwood je nehodlal nechat odejít jenom tak. Polovinu energie ze štítů nechal převést do asgardských zbraní a rozkrájel čtvrtý nepřátelský křižník na kusy. Phoenix byl však zasažen dvěma paprsky najednou a kvůli slabším štítům došlo ke zkratu na několik palubách. Nepřátelské křižníky nechaly na planetě armádu, stočily se od planety a skočily do hyperprostoru. „Phoenixi, zlomený šíp!“ ozval se z interkomu Davisův hlas. „Slyšeli jste ho pánové!“ zvolal Westwood ke střelci a Petrovovi v křesle.
„Všichni k zemi! Bude pršet!“ zařval Davis a skočil na zem hned vedle tanku. Během vteřin začaly modré paprsky smažit nepřátelské vojáky jen několik metrů od obranného ležení. Všude na Davisovy jednotky padaly úlomky skal, trosky z nepřátelských tanků a části vojáků. Chvíli poté co ustaly paprsky doletěly drony a dokončily dílo zkázy, v okruhu půl kilometru nebylo jediného živého nepřítele a v kruhu tanků se zhmotnily náboje a lékaři, kteří okamžitě začali ošetřovat zraněné. Davis rozkázal dvěma desítkám vojáků, aby překontrolovali tunely a sedl si na tank, aby si nechal ošetřit pochroumanou nohu, na kterou mu spadl kus skály. „Plukovníku, mise úspěšná“ ohlásil do vysílačky.