SG: Phoenix 56.díl ...Jsme položili své živo

Však on to určitě pochopil jenom to musel připomenout no

Ano správně, pochopil jsem to, ale nedalo mi to a musel jsem na to upozornit. Prostě mě smíchy bolelo celé tělo, když jsem si představil vojáka, jak je na střeše a velitel mu dá rozkaz zakopat se. On jen vyvalí oči a řekne si rozkaz je rozkaz, vytáhne lopatku a začne kutat betonovou střechu aby si udělal zákop

V průběhu dneška sem asi šoupnu další díl, ještě uvidíme jak to stihnu

A jak slíbeno, další díl. Je to velice, velice velká oddechovka

Dovolená

Phoenix se hnal maximální rychlostí skrz pás asteroidů a pilot měl co dělat, aby stíhal manévrovat mezi většími objekty. „Palte!“ vykřikl Davis a z Phoenixe vyletělo šest modrých paprsků, každý zasáhl cíl. „Střílejte v kratších dávkách! Nemáme čas!“ Z Phoenixe látaly modrá záblesky jako zběsilé a ničily jeden cíl za druhým, střelci při míření velice vypomáhal počítač, který vyrovnával prudké pohyby lodi. Zrovna v jednom prudkém úhybném manévru, když loď v rychlosti překračující třista kilometrů za vteřinu stála na boku a cpala se mezi dva velké asteroidy, ztratil střelec přehled a minul několik cílů. Davis okamžitě reagoval, nemohl si dovolit vracet se zpátky... „Vypněte hlavní motory, plný tah trysek na přídí! Otočte nás...“ Pilot sice vyvalil oči, jestli to myslí vážně, ale uposlechl rozkaz. Čumák lodi se zvedl a Phoenix se horem otočil dozadu. Loď dále pokračovala v původním kurzu díky setrvačnosti a pilot měl co dělat, aby pozpátku stíhal manévrovat. „Palte!“ vykřikl Davis a minuté cíle dostaly plný zásah. Loď se otáčela čelem zpátky do kurzu a opustila pás. „Slušná práce Davisi... dvě minuty dvacet vteřin, pěkný čas na nováčka“ pronesl Westwood stojící v rohu můstku se stopkami v ruce a s úsměvem pokračoval „Pokud budete takhle pokračovat, už se nebudu bát vám svěřit loď.“ Davis poděkoval, předal velení na můstku a odešel do své kajuty. Westwood se usadil „Vezměte nás k Zemi, jednání a dovolená čeká...“
Phoenix se vznášel v mírumilovném tichu na oběžné dráze a plukovník Westwood byl zrovna ve Washingtonu na jednání, což nechalo loď pod velením Davise, který už se taky chystal opustit palubu, ale měl ještě jeden poslední úkol. Před ním se objevil bílý záblesk a sotva pohasl, ozvalo se příjemné „Jacku, konečně...“ mladá žena ho zlehka objala. Davis objetí oplatil a naznačil rukou kudy jít.
Když dorazili na ošetřovnu, tak Adria došla k major de Lyon, která stále ležela na jednotce intenzivní péče připojené na přístroje. Adria jí položila ruku na břicho a zavřela oči, v ten samý okamžik se přístroje mohly zbláznit. Ukazatel srdečního tepu si ne a ne rozmyslet jestli srdce stojí nebo tluče, mozková aktivita byla naprosto mimo. „Co to sakra děláte?“ vykřikl doktor a vrhnul se k Adrii. Davis se mu postavil do cesty a dal Adrii dost času na dokončení. Major se začala klepat a s prudkým škubnutím a hlubokým nádechem se na posteli posadila. „Co...? Kde....? Jak....?!“ vykoktala a spadla zpátky na postel. Davis pustil doktora, který okamžitě začal kontrolovat její funkce a uklidnil se až když zjistil, že je major v pořádku, v lepším než kdy byla.
Adria se zlehka zapotácela a Davis ji pomohl k židli, na které si odpočinula. „ Pohlídejte majorův zdravotní stav a jak se probere, tak jí ukažte kajutu a seznamte s děním v posledních dnech prosím...“ řekl Davis doktorovi. Nabídnul Adrii rámě na podepření a odešli z ošetřovny.
„Připraven na výlet?“ řekla Adria Jackovi s úsměvem.
Ten se na ni podíval „Takže ty mi neřekneš kam jedeme?“ od Adrie se mu dostalo pobaveného zavrtění hlavou „No dobře... skočím si pro tašku a můžeme vyrazit.“
Došli do jeho kajuty, kde vzal ze země sportovní tašku a dorazili na můstek. Adria došla k Petrovovi, který zastupoval velitele „Prosím, transportujte nás na tyto souřadnice...“
Petrov se podíval na Davise, který dal přikývnutím najevo souhlas, pár vteřin nato je pohltilo bíle světlo.
Když se objevili na souřadnicích byla všude kolem tma „Hups“ vypadlo z Adrie, která zrovna o něco zakopla a otevřela dveře, za kterými bylo světlo „Asi chybka ve výpočtech souřadnic...“
Davis zrovna vycházel ze skříně „Kapku...“ Jack se zastavil a rozhlédl se kolem, nebyl si zrovna jistý, kde jsou.
Stáli ve velké hale s dvojitým schodištěm a podlahou z mramoru, Davis došel k velkým dřevěným dveřím a otevřel je, hned věděl kde je... „Švýcarsko?!“ zvolal a otočil se zpátky k Adrii.
„Ano, Švýcarsko... Po mém přijetí na Zemi jsem si mohla vybrat, kde budu žít a krásnější oblast jsem nenašla.“ Poznamenala Adria.
Jack chvíli koukal ven ze dveří „To ti dali hned po propuštění z vězení takovýhle dům? Asi se nechám taky zabásnout.“
Adria zavrtěla hlavou „Nejdříve jsem žila v malém bytě, časem se ze mně stala, jak tady říkají, celebrita a vláda měla pocit, že bych měla reprezentovat na úrovni, tak mi zařídili tohle.“ Poslední slova doprovodila rozmáchlým gestem.
Bydlela v obrovské vile s rozlehlým pozemkem sedící na úpatí Alp. Zasněžené vrcholky hor kontrastovaly se zelenými kopečky a údolími kolem vily. V dálce se krčila malá vesnička, ale jinak bylo celé okolí neposkvrněné civilizací.
Davis zavřel dveře „Pár otázek... zaprvé, kde mám pokoj? Zadruhé, co budeme dělat? A zatřetí, kdy půjdeme lyžovat?“ vyhrkl nadšeně.
Adria se tvářila pobaveně, když viděla zářící jiskřičky v jeho očích „Lyžovat můžeme jít rovnou, lyže si můžeš půjčit ve středisku a oblečení se tu na tebe nějaké najde. Skočím zařídit odvoz a ty si zajdi do pokoje, je tam zařízená šatna s tvými velikostmi, třetí patro šesté dveře vpravo...“ instruovala Jacka. Ten vyběhl po schodech do třetího patra a vydal se doprava podle instrukcí.
„Šesté dveře, šesté dveře... která strana chodby...?“ mumlal si.
Když se nemohl rozhodnout, tak prostě zkusil pravé dveře, ale to vypadalo na koupelnu s vanou, nebo spíše bazénem uprostřed. Zavřel za sebou, už na jistotu otevřel druhé a Vešel do svého pokoje. Luxusní zařízení z ušlechtilých kovů a dřeva krásně ladilo s červeným čalouněním a bílými závěsy, které vlály u otevřených oken. Chvíli zkoušel různé dveře, až konečně našel šatnu, ve které bylo opravdu všechno možné oblečení a vypadalo, že mu padne „... takový odhad velikostí bych chtěl mít taky...“ řekl si sám pro sebe a vybíral lyžařskou kombinézu.
Když se vrátil dolů čekala na něj Adria v lehké kombinéze. Vyšli spolu hlavními dveřmi, kde na ně čekal Rols- Royce Phantom s řidičem. Davis si připadal jako ve snu, když nasedal do auta, které nabízelo luxusu jako malý dům.
Po necelé půlhodině cesty vystupovali v lyžařském středisku, když vystupovali, tak Adria na Jacka mrkla „Moc se neunav, mám ještě nějaké plány.“
Ten okamžitě vyrazil za ní auta zjistit, co tím myslela, ale nedostal šanci se zeptat. Zarazila ho pozornost okolních lidí. Někteří z nich si Adriu fotografovali, jiní ji nadšeně zdravili, ona se tím však nenechala vyvést z míry a s úsměvem zdravila všechny okolo stojící lidi. Zařídili si půjčení lyží a vydali se na sjezdovku, kde strávili přibližně hodinu a okolní lidé reagovali pořád stejně.
Když se vrátili do vily, tak se již stmívalo a Jack si dával horkou sprchu. Adria mu pořád neřekla, co má v plánu, takže se těžko rozhodovalo co na sebe. Vyšel z koupelny a při sušení vlasů se začal prohrabávat šatníkem. Nakonec vytáhl lehký černý oblek z něčeho, co vypadalo jako hedvábí. Sešel po schodech a když Adriu nikde neviděl vyrazil automaticky před dům k autu.
Tam se již Adrie dočkal, měla na sobě šaty jednoduchého střihu, byly velice podobné těm bílým, ale neměly záda a byly ohnivě červené. Jack se zmohl pouze na „...nádherná...“
Adria se polichoceně usmála a nasedla s Jackem do auta. Dojeli do Curichu kde auto zastavilo před útulnou malou restaurací s nádherným dřevěným interiérem, působila velice intimně. Číšník je poznal hned, jak vstoupili a uvedl je k jejich stolu. Malý kulatý stolek v rohu restaurace, pěkně skrytý za zástěnou, aby nebyli rušeni, ale s velkým oknem které dávalo nádherný výhled na večerní Curich dole pod kopcem. Číšník jim nabídnul vinný lístek, ze kterého si vybrali Sauvignon Blanc.
Poté co jim jej nalil si beze slova, za to s hlubokým pohledem do očí, připili. V příjemné atmosféře byli oba uvolnění a začali si povídat o všem, co je napadlo, Jack se jenom taktně vyhýbal jeho verzi Adrie, aby tuto nerozrušil. Řešili dětství, život, výcvik, nepříjemné zážitky... zkrátka všechno a oba se příjemně bavili.
Někdy v pozdních hodinách před vilou zastavil Rols a oba vystoupili. Jack se držel s Adrií za ruku a něco si šeptali a smáli se. Davis jako správný gentleman doprovodil dámu ke dveřím pokoje, když ji chtěl popřát dobrou noc, tak mu zajela rukou do vlasů a políbila ho. Jack se samozřejmě nebránil a Adria ho za klopu zatáhla dovnitř, kde ho Adria zlehka žduchnula na postel...

Poděkování za PDF a korekci Jakopovi

http://leteckaposta.cz/152150069

Prej oddechovka!
Neber si to osobně, nemyslím to nijak špatně, ale tímhle jsi docela zparodoval celý námět
Při čtení jsem se musel bránit smíchu

Pár "chyb":
-

...když loď v rychlosti překračující třista kilometrů za vteřinu...

něco mi říká, že je to v podstatě rychlost světla, nevím, jestli je to zrovna dobrá rychlost pro let asteroidovým pásem
-kapitán lodi je mimo a jeho zástupce může loď jen tak opustit? myslím, že to není podle vojenských pravidel možné
-má vybavený pokoj, plnou skříň věcí atd atd a lyže si musí půjčovat?

300km/s je prd a ne rychlost světla ty si jeste nemel na zakladce fyziku,vid?:D 300 000km/s je svetlo
Neni to nase armada, pokud se semnou chces hadat o povinostech kapitana vesmirne lodi, v alternativnim vesmiru tak smele do toho Jeste kdyz to ma vsechno domluvene A co ze si pujci lyze? Obleceni nejsou lyze... to je nesrovnatelne tak nejak. U obleceni staci mit od kazdeho neco, chtel bych videt zasobu lyzi, kde by byly vsechny delky, vazani, druhy a materialy

Pár nul sem, pár nul tam
Ale svoje zařazení na základku si vyprošuji
Hádat se o pravidlech tedy nebudu, tak jak jsi to napsal vyzněla moje připomínka opravdu směšně ....ale stejně mi to nepřijde moc logické, je potřeba velení pro případ problémů...

[Patas25]

Ale stejnak je ten Davis kanec. Jen tak přefiknout borku, co by mohla vládnou několika galaxiím.

Technicky... ona "přehnula" ho

St0rm: Tak myslím, že to Adrii moc práce nedalo a Jack se ani tak moc nebránil .

[Patas25]

Taky kdo by se bránil? Jen blbec nebo bukvice xDD

Tak třeba Jack nechtěl... treba byl tak opily, ze nevedel ci je

takže ho teoreticky znásilnila jo?

No zákony to už dovolují, tak proč ne v příštím díle na ni podá žalobu, pak se to padesát dílů bude řešit a přejmenuju povídku na Hvězdná ulice

Konečne DNES som sa dostal k poviedke a musím priznať, že sa mi (a aj následné komentáre ) celkom páčila.
Len dúfam, že to neskončí ako poviedka od 18r. vyššie.
Nechám sa prekvapiť ďalšou časťou.