Co je ztraceno, má být objeveno, part 1
"Nesnáším tyhle lety na dlouhou vzdálenost."broukl George otráveně, když se objevili po několika hodinovém letu před letištěm v Sydney. "A je tu hic."otřepal se.
"Je tu nádherně."protáhla se Vanessa.
"No to jo."přikývl John a koukl na mobil. "Sakra, to zas bude účet, provolal jsem majlant." zahučel a vydala se vstříc nějakému muži, který stál před stříbrným SUV.
"Plukovník Taylorová?"otázal se s australským přízvukem.
"To jsem já."přikývla a koukla na uniformu. "Poručíku." Podal jí klíčky od auta. "Večer si pro něho přijďte do přístavu, ano?"řekla mu ještě.
"Jistě, madam," přikývl. Nasedli a rozjeli se do přístavu.
„Prý toho člověka známe.“zamručel John. „Ale nenapadá mě nikdo z Austrálie.“
„Chm.“broukl George. „Taky si nemůžu na nikoho vzpomenout.“zavrtěl hlavou. Po pár kilometrech, několika špatných odbočkách a pár slepých uličkách zastavili v přístavišti. Vystoupili a rozhlédli se kolem. „Hele!“zalapal po dechu George a rukou ukázal kousek od nich. Přivřel oči a mžoural tam.
„To je…“vydechl John. Přicházela k nim žena. Měla na sobě kraťoučké džínové kraťásky a vršek od plavek. Na nohách měla žabky.
„No konečně, málem jsem tu zakořenila.“usmála se na ně Mac. George jenom zavýskl a skočil jí doslova kolem krku. S úsměvem ho objala. Vanessa se netvářila moc nadšeně. Jakmile ji Winterson pustil, objal ji John. Dal jí pusu na tvář.
„Co tu děláš?“zašeptal a pohladil ji.
„Jsem váš průvodce.“usmála se. „Jdu s váma.“ George jenom nadšeně zatleskal. Mac začal zvonit mobil. „Chviličku.“pousmála se a kousek poodešla. Několikrát s úsměvem přikývla. John ji jenom pozoroval. Takhle uvolněnou a v pohodě ji neviděl už hodně dlouho. Pak přešla ke kraji mola a rozhlížela se po přístavu. Usmála se.
"Támhle."ukázala jako by na jednu loď, která nevypadala, že by měla ještě někdy vyplout.
"Tahle kocábka?“hlesl George..
"Ale ne ta."mávla rukou. "Ta bílá, za ní!"usmála se a ukázala na bílou jachtu. Všichni jenom vyvalili oči. Jachta to byla minimálně za pár desítek tisíc dolarů.
„Tak jdeme!“pobídla je a vydala se tam.
"Kdo vlastně bude řídit?"zajímal se George.
"Automatika."broukla a vydala se tam. "A když tak já."usmála se. U lodi stál nějaký postarší muž. Rozzářil se, když je spatřil. Mac se na něho taky usmála. Došli k němu. "Panstvo, tohle je Steven. Tuhle loď jsme si koupili na půl."podotkla. "Ehm...kdysi."dodala a podrbala se na hlavě.
"To je vidět."uchechtla se Vanessa.
"Jenom jsme spolu pracovali. Já střílela, on utíkal."ušklíbla se.
"Bylo to jenom jednou."namítl muž.
"Jo, ale já pak trčela týden v horách."zamručela. "Mám tam všechno, co jsem chtěla?"
"Jistě, přikývl," pousmál se. "Běž si to když tak zkontrolovat."broukl muž. Mac přikývla a vběhla na palubu. Za chvilku byla zpátky.
"Perfektní. Díky moc."dala mu pusu na tvář. "Vrátím ti ji do týdne."
"To je v pohodě, hlavně, aby se vrátila."
"Neboj."pousmála se. "Tak na palubu. Honem."pobídla zbytek. Všichni tam naskákali.
"A máš tam i rybářské pruty na nějakou dobrou mňamku."zašeptal Steven Mac do ucha. Ta se jenom rozzářila. Z paluby lodi to ovšem vypadalo zajímavě. Mac muži ještě mávla a pak vyběhla na palubu a odvázala provazy.
"Chovejte se jako doma."broukla ještě a vyběhla ke kormidlu. Za pár minut vyjeli z přístavu na otevřené moře. Mac nastavila kurz, který jí poslali z SGC a šla za ostatníma. George se bavil o něčem s Johnem a docela se smáli. Sheppard si všiml Mac a zamířil k ní.
„Kdo to byl?“zajímal se.
„Jeden starý známý.“usmála se. „Věř mi.“mrkla na něho.
„Tu loď sis koupila?“zeptal se zvědavě. Mac na něho chvilku koukala.
„Ne.“zavrtěla hlavou. „Řekněme, že se jedna akce…nepovedla a tohle je omluva. Ale loď je v Sydney, já v Coloradu, takže ji po většinu času využívá Steven. Takže křiklavé spodní prádlo bude jeho práce.“zamručela. „Ale kdykoliv se ocitnu v Austrálii, mám ji k dispozici.“ usmála se.
„Nepovedená akce, jo?“koukl na ni podezřívavě.
„Neptej se dál a nebudu ti muset lhát.“odpověděla tajemně. "Máte někdo hlad nebo žízeň?" křikla.
"Jo, já trochu," pousmál se George.
"Na místě budem asi zítra v tuhle dobu, když to půjde dobře."broukla. "Na večeři si můžem chytnout nějaké ryby."usmála se a zase zmizela. Vanessa si sedla na příď a koukala do moře.
Georgovi pod nosem přistála za chvilku nějaká pizza. Pousmál se.
"Dík."zamručel.
"Jo, není zač."pousmála se Mac. "Chutná?"zajímala se a jeden kousíček mu šlohla.
"Moc." přikývl.
"Jo, ať žije jídlo z mikrovlnky."pousmála se znova a šla si sednout k Johnovi. Natáhla se vedle něho a zavřela oči. Sluníčko ji krásně hřálo.
"Půjdu se pak s tebou potápět."oznámil jí John.
"Jako pro ZPM?"otočila se na něho.
"Jistě."protáhl se.
"A kdo zůstane tady? Nemůžeme jít všichni."broukla.
„Mno tak půjdou jenom dva.“pousmál se. „Já a ty.“
„Jak chceš.“pokrčila rameny. „Ale neříkal jsi mi kdysi, že se tvůj ponor moc nevyvedl?“
„Snažím se být gentleman.“broukl.
„Ale vždyť jsi.“pohladila ho. „A já klidně půjdu sama. Takových ponorů mám za sebou hodně.“usmála se.
„Ne, někdo tam s tebou určitě půjde.“
„Dobře.“zamručela.
„Jenom mi slib, že tam nebudou žádné zvířátka.“
"Chm. Žádné korály, ale spousta studené a tmavé vody a sem tam nějaký šutr. Teoreticky by tam nemělo nic být, ale jak známo, žraloci a medúzy jsou všude."broukla. Oba byli chvilku potichu a jenom koukali na oceán. "Byl ses podívat už i vevnitř?"pousmála se.
"Ještě ne," protáhl se.
"Velká chyba. Je to fakt luxusní kocábka."pousmála se.
"Provedeš mě?"
"Chceš?"usmála se a vstala.
"Jistě." protáhl se.
"Tak pojď."vzala ho za ruku.
Pluli už několik hodin a začalo se pomalu smrákat. Sluníčko barvilo oblohu klasicky do oranžova.
"Nezastavíme na chvilku a nezkusíme něco chytit?"navrhla Mac, která většinu doby ležela na přídi a opalovala se.
"Můžeme." usmál se šťastně George.
"Fajn. Jsou tady ale moc silné proudy, tak ještě chvilku poplujeme. Třeba se to zlepší."zamručela a sledovala maličký notebook, který jí zobrazoval všechno, co se dalo vidět u kormidla. Pluli ještě několik minut, než loď zavrzala a cukla sebou. George málem přepadl přes zábradlí, Mac nevěděla, jestli má dřív chytat sebe nebo notebook a John se stihl tak tak chytnout zábradlí. Vanessa se rozplácla na palubě.
"Co to?" hlesla Taylorová. Mac jí neodpověděla a běžela na záď.
"Kruci!"bylo slyšet až k nim a všichni viděli, jak míří k nim, jak si při tom ze zápěstí stahuje gumičku a vlasy si dává do copku.
"Co se stalo?" mručel George.
"Zachytli jsme se. Asi."zamručela a na chvilku zmizela vevnitř lodi. Vrátila se se šnorchlem, ploutvemi a potápěčskýma brýlema. "Jdu se tam kouknout."broukla. Tohle brala jako oznámení, takže si přeskočila zábradlí a hopla do vody, kde si na sebe dala věci. Zamířila k zádi lodi.
"Myslím, že najdete jen zastavený šroub."ozvala se Vanessa. "Tyhle vody jsou naprosto čisté."
"Ve většině případů ano, ale tady jsou silné proudy, které přesýpají písek sem a tam. Podle sonaru, co je na spodku lodi, je tady hloubka asi pět metrů. Takže spíš jsme se zasekli o řasy."křikla ještě. "Jenže pokud se zastavil šroub, tak jsme v kelu. Na delší dobu."zabručela a strčila hlavu pod vodu. Na šroubu, který se snažil otáčet, byl namotaný chuchvalec řas. Vynořila se. "Nádhera."zavrčela. "Zastavte to!"zakřičela nahoru. "A hoďte mi nůž." John vyběhl a vypnul motor. George jí mezitím hodil potápěčský nůž v pouzdře. Mac se znova potopila a postupně odřezala řasy, zachycené na šroubu. Trvalo jí to několik minut. Celou dobu se snažila vyhýbat šroubu, aby ho moc nepoškrábala. „Zapněte to znova!“křikla. John zase vyběhl nahoru. Šroub sebou jenom bezmocně párkrát cukl a to bylo tak všechno. "To je snad vtip."zakňučela. "Fajn. Zajděte si pro pruty a chyťte večeři. Jdu s tím něco udělat. Možná. Nebo toho ví někdo víc?" zeptala se z vody zoufale.
"Tyhle lodě, mají tendenci se pokazit kdykoliv je to napadne."ušklíbla se Vanessa.
"Ale ona je spolehlivá."namítla Mac. "Vždycky byla."fňukla a pohladila trup lodi. "Co ti to ten ošklivý Steven udělal, co, ty moje beruško." Vanessa jenom zakroutila hlavou a zabrblala něco jako: "Ta beruška byla podělaná už z výrobního pásu."
"Ts."zasyčela Mac, která ji slyšela a vylezla na palubu. Vykroutila si vlasy a pak s nima pohodila ve stylu Pobřežní hlídky. "Vysadím ji."pohrozila, když šla kolem George.
"Koho, co?"
"Vanessu."zamručela. "Takhle mluvit o mojí krásce."spravila si kraťásky.
"No tak," snažil se ji uklidnit George, ale pak se usmál, "klidně si ji vysaď."
"Hm."broukla. "Jdu se kouknout do strojovny. Vy zatím obstarejte večeři. Před deseti tisíci lety jste lovili běžně."mrkla na ně.
"Jdem na to."oba dva se usmáli a hned běželi pro pivo, které bylo nezbytné součástí každého rybaření.
Mac se vydala do strojovny. Vyndala si nářadí a začala prohlížet standardní chyby. Tahle loď jí už sem tam vyplivla, ale takhle zákeřně nikdy. Sem tam do něčeho klepla, jindy něco přitáhla, chvilku se šťourala v nějakém chuchvalci čehosi a o dvě hodiny později se loď konečně rozjela.
„Huhůůů!“zaradovala se. "A teď se jdu kouknout, jestli máme večeři."broukla si pro sebe a odběhla.
"Tak co máme dobrého, pánové?"zeptala se vesele Mac.
"Rybky." usmál se John. Chytili jich celkem dost. Jenom začuchala. Na grilu to krásně vonělo.
"Mám hlad jako vlk."zamručela. Sluníčko už skoro zapadlo a tak vyběhla rožnout světlo.
"No to jo, jak šly opravy?"staral se.
" Jakmile schováme gril, tak můžeme vyplout. Nerada bych drhla mastné skvrny."otřepala se.
"Chápu." usmál se George. „Herdek.“zamručel a koukl na nohu, kam mu spadl kečup.
"Je tu sprcha."broukla Mac s plnou pusou.
"To je dobrý." usmál se. V klidu dojedli a hned potom pomalu vypluli. Po pár minutách se pro změnu ozvalo něco podobné siréně.
"Radar zachytil další loď."hlesla Mac a vyskočila na nohy. Natáhla se pro notebook.
"Jakou?" zabručela Vanessa.
"No to nevím. Je pryč."zahučela a pro jistotu vypnula světla. "Tahle loď má radary...ehm ... obzvlášť účinné. Řekněme, že námořní."řekla sotva slyšitelně. "Byla asi 50 km od nás."
"Fajn, měli bychom sebou asi hodit.“ zamračil se George. John na Mac jenom podezřívavě koukal.
"Taky jsem pro, náhoda je blbost, může to být klidně nějaký rybář, ale čert to vem, jedem tam." řekl. Mac jenom kývla a největší rychlostí se vydali dál.
"Nejdřív tam budeme stejně až k ránu."broukla. "Jinak kdo tam půjde se mnou?" Zbytek se po sobě rozhlédl.
„Půjdu já.“zamručela neochotně Vanessa.
"Jak jsem řekla Johnovi, klidně půjdu sama."broukla. "Je mi to fuk."
"Sama jít nemůžeš." řekl rázně John. "A teď když jsme zaznamenali další loď, už tuplem ne."
"Fajn, tak jdete se mnou, plukovníku."pokrčila rameny. "Podle souřadnic z SGC to má být tak v 35 metrech. To znamená cestou nahoru minimálně dvě několika minutové přestávky u láhví. Kvůli dekompresi."zamručela.
"Jistě, to vím, už jsem se několikrát potápěla."přikývla.
"Dobře."přikývla. "Tak bychom si měli jít zdřímnout. Já ještě chvilku zůstanu a budu hlídat, pak mě může vystřídat někdo jiný."protáhla se. Vydali se spát.
John se potichoučku připlížil za Mac o pár minut později, jakmile vylezl ze sprchy. Koukala na temnou oblohu, na které byly miliony hvězd.
„Na jedné z nich je Atlantis, že?“zašeptala. Slyšela ho přicházet.
„Možná.“usmál se a objal ji.
„Chtěla bych zpátky.“špitla.
„Můžeš kdykoliv.“pohladil ji.
„Nemůžu, Johne, a ty to víš.“broukla. „Opakovalo by se to.“
„Vždyť jsi v pohodě.“zamručel. Podívala se na něho.
„Myslíš?“
„Připadáš mi tak.“
„Možná ještě pár týdnů.“povzdechla si.
„Můžu mít dotaz?“zeptal se a zněl strašně zvědavě. Kývla. „Co je tohle za loď? A chci pravdu.“ Mac na něho jenom koukala.
„Víš…kdysi…kdysi jsem měla pár…řekněme nelegálních misí.“broukla.
„Co ten Steven?“
„Maličko tuhle loď ještě vylepšil.“usmála se. „Ten sonar…a tak.“odkašlala si.
„Je kradený?“podíval se na ni.
„Teoreticky o tom nic nevím.“sklopila oči. „Ale jo, je.“usmála se. Sheppard si jenom povzdechl. „Ptal ses.“pokrčila rameny. „A já ti nechtěla lhát.“zamručela. „Je pozdě, pojď spát.“pohladila ho. Jenom přikývl a vytáhl ji na nohy.
Ještě za tmy zastavili na určeném místě. Všichni čtyři vypadali jak vyorané myšky. Venku byla mlha, že bylo vidět sotva na krok.
"Takže dolů?" bručela Vanessa. "Jdu se soukat do neoprenu." Mac mezitím stála na přídi s hrnkem čaje v ruce. I když měla mikinu, bylo vidět, jak se třese. John ji zezadu objal.
"Je mi zima už jenom při té představě vody."zadrkotala zubama.
"No tak." dal jí pusu na krk.
"Jdu se taky převléct."zamručela a šla k černé hromadě a několika kyslíkovým bombám. Shodila ze sebe věci a soukala se do neoprenu. "Víš, co máš dělat s tou lodí, až budeme pryč? Jak ji udržet na místě a tak dál?"
"Jistě, hele a nešlo by ti to líp s tím mýdlem, co tam dávají všichni?"
"Jo to víš."uchechtla se. "Známe tvoje mýdlo a cokoliv s ním spojené."broukla a cpala se do obleku.
"Jo, ale tady ti to zmírní tření kůže."zabručel. "Vždyť ses několikrát potápěla!"
"Jo, ale to jsem to mýdlo měla přímo pod nosem. Teď je,"rozhlídla se, ale nikde ho neviděla, "daleko."dokončila větu a navlíkla se do rukávu. "A je brzo ráno a je zima. „A já jsem lenivá nějaké mýdlo hledat."zamručela a navlíkla si i neoprenové botky. Pak si zapnula zip na obleku. "Podle předpovědi by měla být mlha."zamručela a koukla kolem. Moc daleko vidět nebylo. "Což je na druhou stranu dobře kvůli té lodi ze včerejška."
"To jo." přikývl a oba čekali, než se doplazí Vanessa. George mezitím do sebe soukal snídani.
Vanessa došla nahoru zrovna ve chvíli, kdy si Mac připínala něco, co připomínalo hodinky a při tom koukala na notebook.
"Co to je?" starala se.
"Umí to všechno možné."zabručela. "Měří to tep, ukazuje tlak, hloubku...šikovná věcička." odpověděla. Vanessa si šla sednout na kraj a čekala na Mac.
"Je to v hloubce asi 35 metrů. Cestou nahoru si uděláme tři několika minutové přestávky. V 18, 12 a 9 metrech. Vezmem sebou i bomby se směsí, kde je více kyslíku, abychom tam nemusely tvrdnout vždycky tak dlouho."zamručela Mac a kontrolovala ještě věci. Ke kotníku si zasunula nůž. "Postřeh!"křikla na Vanessu a poslala po zemi zbraň v nepromokavém pouzdru. Taylorová ji zvedla a připnula si ji k pasu. Mac jenom kývla a pro jistotu ještě zkontrolovala láhve s kyslíkem a ostatní vybavení.
"Tak jo, můžem vyrazit?"zeptala se a podala ještě Vanesse vysílačku. Taky v pouzdře. Obě si ji připnuly za pas. Pak si daly do ucha podobné sluchátko, co mívali na Atlantis. Mac si sedla a navlékla si ploutve. Sice to vždycky dělala naopak, ale co. Po chvilce byly obě nasoukané ve všem, co bylo potřeba. Daly si na hlavu potápěčské masky a pozadu se převrátily do vody. Mac se hned potopila a přivázala k lodi lano, na kterém byly dekompresní bomby.
"Vypněte motory a zhasněte světlo."řekla do vysílačky. "Za pár hodin jsme zpátky." zamručela a sama rozsvítila obrovskou svítilnu.
„Rozumíme.“broukl John. „A slyšíme vás výborně.“
„Skvěle.“pousmála se a pomalu se začaly potápět.
"Podle sonaru, co máme, tak to vypadalo jako Atlantis."podotkla Mac.
"Jako tak velké?"hlesla Vanessa, "ale Atlantis je odsud, ze Země!"
"Co když těch měst měli víc?"broukla Mac a očima sledovala žlutou rybičku. "Můžeme zkusit vzít i paměťový krystal, pokud ho najdeme."pousmála se.
"No na jednom světě dvě města je hovadina." zabručela.
"Kolik je na Zemi měst?"uchechtla se Mac. "Tak proč by tu nemohly být dvě antické města."
"Antická jako antická, anebo antická, jako antická?
"Antická jako antická."rozesmála se Mac.
"Ok." přikývla Taylorová.
"Za pár minut bychom to měly vidět."zamručela Mac a koukla na "hodinky". "Jsme ve 30 metrech. Můžu mít dotaz?“
„Ptejte se.“přikývla.
„Jak vám to jde na Atlantis? Líbí se vám tam?“
„Jo, jde to.“zamručela. „Jenom bych uvítala, kdyby mě víc brali a poslouchali. Proč se ptáte? Chcete se vrátit?“
„Jednou bych ráda.“přikývla Mac. „Nikdy jsem neřekla, že odcházím natrvalo.“zamručela.
„Jistě.“zavrčela Vanessa. Mac se na ni jenom podívala a pak koukla zase na zápěstí. „Ještě 3 metry….téda.“vydechla. "No...zajímavé."zamručela. Pod nimi se objevily ruiny starého města. Pomalu doplavaly k nim. "Není to jako Atlantis."broukla, když se dotkla jedné stěny. Byla z větší části pokryta korály.
"To není a navíc štít není zapnutý."zamručela Vanessa a plavala dál.
"Tak opatrně, ať se na nás něco nespadne. Nevím, jak bychom se odtud dostaly."broukla a plavala za ní.
"Tak spadne." pokrčila rameny.
"No já bych třeba ještě někdy ráda viděla svoje děti."zavrčela a přivázala provaz k nějakému sloupu. Mac vyplavala kousek výš. Potřebovala vědět, jak to vypadá. Taylorová plavala někam mezi věže. Mac ji za chvilku dohnala.
"Tam."ukázala na jednu nižší věž. "Vypadá to jako věž se ZPM na Atlantis."
"Jo dík, hledala jsem ji."
"Tak plavem."pousmála se. Nějakým vybitým oknem se protáhly dovnitř. Vpluly dovnitř a plavaly prakticky po paměti. Právě plavaly okolo nějakého vymletého okna, když se za ním objevily bublinky. Mac chytla Vanessu za ruku a ukázala tam.
"Co by tady mohlo dělat bubliny?"zašeptala.
"Někdo tu je," hlesla, "anebo nějaká jiná aktivita." řekla normálním hlasem a vytáhla nůž a baterku dala na minimum. Mac ji napodobila.
„Johne, je kolem vás něco?“broukla do vysílačky.
„Co vím, tak ani ne.“přišla odpověď.
"Fajn. Jdem pro to ZPM."zamručela Vanessa.
"Raději rychle."přikývla Mac. Rychle propluly pod spadlým sloupem a objevily se v nějaké místnosti s konzolí. Plavaly dál.
"Jsme tu."zamručela Vanessa a ukázala na konzoli. Mac jenom přikývla.
"Vytahujte, budu hlídat."broukla Mac a otočila se k místu, odkud připlavaly. Přikývla a dala se do toho. Za chviličku v ruce držela ZPM. Schovala ho do nějakého kufříku, co měla s sebou v tašce, kterou měla připevněnou na sobě.
"Jdeme." Mac jenom přikývla, obě proplavaly. "Někdo tam je." ukázala do jedné chodby Vanessa. Obě rychle změnily směr.