Pro pokec, nebo vaše dotazy jsem vytvořila na Discordu skupinu, přidat se můžete zde: https://discord.gg/aZCahpwdZa

Obsah fóra FanArt Vaše povídky Dokončené povídky Stargate:Last Ancient - New Age, part 4

Stargate:Last Ancient - New Age, part 4


Odeslat nové téma Odpovědět na téma
jakop Uživatelský avatar
Major
Major

Příspěvky: 1764
Bydliště: Osík u Litomyšle
Pohlaví: Muž
Odpovědět s citací
 
Mackenzie: Přečetl jsem si teď poslední 2 povídky a jsem moc smutný :( :( . Mac na Atlantys mě bude chybět. No doufám, že se z toho všeho dostane a vrátí se zpět.
jakop
E-Mail - jakop@lit.cz
Skype - jakop_osik

sgcatlantis Uživatelský avatar
Second Lieutenant
Second Lieutenant

Příspěvky: 1149
Pohlaví: Neuvedeno

bindina Uživatelský avatar
Senior Airman
Senior Airman

Příspěvky: 244
Bydliště: puddle jumper zaparkováný za našim domem
Pohlaví: Neuvedeno

Odpovědět s citací
 
další díl , další díl :D ja vím trpělivost ale nemužu se dočkat :!:
nyní pokračuji na mé povídce: Stargate trochu jinak
viewtopic.php?f=27&t=7920

a na nové povídce z prostředí neovladatelné vesmírné lodi která míří směrem k černé díře a z níž není možnost úniku(zatím nemá jméno)

Mackenzie Uživatelský avatar
Command Chief Master Sergeant
Command Chief Master Sergeant

Příspěvky: 811
Bydliště: Atlantis, přechodně Ostrava
Pohlaví: Žena

Odpovědět s citací
 
už, už, uŽ, UŽ!!! :)


Sheppard přijel na ranč a vystoupil z auta. Okamžitě k němu přiběhl hnědý pes. John ho podrbal za ušima a vydal se najít otce Mac. Našel ho ve stáji, jak drhne podlahu. S hrůzou zjistil, že je to krev.
„Ahoj.“hlesl. Chris zvedl hlavu a unaveně se na něho podíval. „Jak je na tom?“
„Žije.“zavrčel. „Husa pitomá. Ona je jak neřízená střela!“ulevil si a hodil kartáčem na zem.
„Co se stalo?“zajímal se John.
„Nemám tušení, ale našel jsem ji tady v kaluži krve a kolem ní byly střepy. Podle mě se opila a pak se pořezala.“vrčel.
„Chcete pomoct?“nabídl se.
„Ne, dík. Záchranářům jsem řekl, že jsme slavili a ona to asi přehnala s pitím a že pak nejspíš spadla a omylem se pořezala. Nehodlám připustit, aby skončila ve cvokhausu. I kdybych jí měl osobně dvacet čtyři hodin denně sedět za zadkem. Bude něco dělat od rána do večera, aby neměla hlavu na takové krávoviny!“prskal. John se jenom pousmál.
„Budu moct za ní?“zajímal se.
„Jistě. Byl jsem tam s nimi. Řekli mi, že mám přijít zítra, ale nechám to tobě.“pousmál se a poplácal Johna po rameni.
„Dík.“
„Je na tom hodně špatně, když už udělala tohle to.“povzdechl si Chris.
„Na Atlantis se několikrát sesypala, ale…asi toho bylo moc.“zamračil se. „Jenom ona je taková trubka, že to nikdy nikomu neřekne.“
„Hm.“povzdechl si Chris. „Jedeš teda za ní?“
„Jo, pojedu.“přikývl. „Mám jí něco vzít?“staral se.
„Já nevím, jak na tom je. Když tak ti řekne.“
„Dobře.“přikývl. „Dám pak vědět.“
„Tak se potom ještě stav. A dej jí za mě pusu, ano?“
„Nebojte se, dám.“maličko se pousmál a vyšel ze stáje.

John zaklepal a vešel do pokoje. Mac ležela na posteli. Byla hodně pobledlá a levou ruku měla obvázanou. Hlavu měla otočenou ode dveří.
„Ahoj.“pozdravil potichu a zamířil k ní. Přišel až k ní a dal jí pusu na tvář. Jenom koukala z okna ven. „Táta ti posílá pusu.“hlesl. Neodpověděla mu. „Cos prováděla?“zajímal se a pohladil ji po vlasech. „Mac!“dodal už důrazněji. Konečně se na něho otočila.
„Co tu děláš?“zeptala se.
„Co tu dělám?“zopakoval nechápavě.
„Jo. Nemáš být na Atlantis?“zašeptala.
„Mac…“
„Máš důležitější věci na práci, než jsem já. Tak se k nim vrať a o mě se nestarej.“odsekla a otočila hlavu zase zpátky. Zavřela oči. John ji pohladil po tváři. Ucukla. Jenom si povzdechl a vydal se ke dveřím. Tam se ještě otočil a zadíval se na ni. Potom odešel.

Na Atlantis se John vrátil o pár hodin později. Koukl na hodinky. Bylo devět. Správný čas pro hru pokeru. Zamířil do pokoje k Georgovi. Už z dálky slyšel tlumený hovor a sem tam smích. Zaklepal a vešel. Všichni se po něm otočili, ale když viděli, kdo to je, zase se dali do hovoru.
„Podplukovníku!“zajásal George. „Posaďte se.“přitáhnul mu židli.
„Dík.“broukl a sedl si. Chvilku pozoroval hru.
„Co plukovník?“zajímal se Winterson.
„Jo, je jí…fajn.“broukl John. „Co jste dneska všichni tak potichu?“
„Taylorová.“broukl Lorne. „Dneska nás všechny sjela jak malé.“
„Nelíbí se jí x milion věcí.“zabručel Cooper. „Má pořád nějaké výhrady.“
„Jo, jednou z věcí jsou naše hlášení. Chce dokonce popis věcí, se kterými jsme se setkali.“ zavrtěl hlavou George. „Nechce se Mac vrátit?“broukl zoufale.
„Zatím to tak nevypadá.“zavrtěl Sheppard zamyšleně hlavou. „Spíš uvažuju, že bych se nechal převelet na Zem. Abych mohl být víc se Sarah a Ginny. Takhle je vidím sotva jednou týdně.“povzdechl si.
„O ne, ne, ne, ne, ne, ne…někdo tu musí zůstat a postavit se té příšeře!“vyjekl zděšeně George.
„Vy byste to zvládl, podplukovníku.“pousmál se a složil karty na stůl. Napil se piva.
„Hm.“broukl. „Nemyslím si.“
„Ještě to není jisté, uvidím, jak se bude vyvíjet situace. Jak to bude zvládat a tak…“
„Jasně.“pochopil George.

„Madam, máme příchozí červí díru.“oznámil jako vždycky Chuck.
„Kdo to je?“zeptala se Taylorová.
„Delroy, madam.“broukl. „Přijímáme audio záznam.“
„Pusťte to.“
„Rád vidím, že jste v pořádku.“ozval se pobavený hlas.
„Promiňte.“skoro zavrčela Vanessa.
„Oh.“houkl překvapeně. „My se ještě neznáme. Jsem Delroy.“
„Plukovník Vanessa Taylorová.“představila se neochotně.
„Moc mě těší, plukovníku.“pousmál se. „Rád bych mluvil s Pallas.“zamručel. Taylorová se zmateně podívala na Chucka.
„Plukovník Blacková.“špitl. Jenom přikývla.
„Nahradila jsem ji.“
„Skvěle, a kdy se vrátí?“
„Za pár měsíců. Anebo nikdy.“uchechtla se. Nastalo rozpačité ticho.
„Aha.“zamručel. „Ono jde o smlouvu, která byla ujednána s ní…o spojenectví.“
„O té smlouvě vím. O co jde?“zajímala se.
„O spojenectví. Měli jsme dohodu. Dokud existují Bohové, jsme spojenci. A vzhledem k tomu, že jsme je zničili…“
„Chápu.“
„Takže kdy a kde?“zajímal se. „Jenom si promluvíme.“
„Dobrá. Tak hned. Projděte.“zamručela.
„Je štít dole?“staral se. Nerad by skončil jako placka. Vanessa kývla a Chuck štít vypnul.
„Je dole.“zabručela a šla oznámit Woolseymu neočekávanou návštěvu. Delroy mezitím prošel a rozhlédl se. Automaticky si to namířil za doprovodu bezpečnostního týmu do zasedačky. Pohodlně se uvelebil na jedné ze židlí. Když dlouho nikdo nešel, nalil si čaj a vzal si nějaké pečivo, co bylo na stolečku. Sedl si zase zpátky. Za pár minut se dveře otevřely a dovnitř vešel Woolsey, Sheppard a plukovník Taylorová. Delroy se jenom trošku nadzvedl a znalecky si prohlížel Vanessu.
„Vy budete plukovník Taylorová. Je mi ctí vás poznat osobně.“usmál se a jemně ji políbil na hřbet ruky.
„Těší mě.“řekla ledově a ruku mu vytrhla. Delroy jenom zamrkal a sedl si zpátky.
„Už jsem se obsloužil, pokud to nevadí.“zamručel a ukázala na hrnek.
„Jistě, jako doma.“zabručel Sheppard a sedl si na svoje obvyklé místo.
„Tak co byste rád?“zajímal se Woolsey.
„Jak víte, s Pall…budiž, s plukovníkem Blackovou jsme měli určitou dohodu. Spojenectví, chcete – li.“
„Vím o něm.“přikývl Richard. „Schvaloval jsem ho. Musím říct, že se mi to zpočátku moc nelíbilo, ale přiznávám, že jsem byl mile překvapen. Váš lid nám velice pomohl.“
„Jistě, byla to část dohody. Vy jste nám taky čas od času zachránili – jak to říkáte? – zadek?“ Sheppard se jenom pousmál a přikývl. „Překvapuje mě, že tady Pallas není. Nevypadala na to, že by chtěla tohle místo někdy opustit.“podotkl.
„Chtěla, aby naše dcera měla život jako ostatní děti. Rozhodla se jí věnovat více času.“rychle odpověděl John. Delroy se na něho podezřívavě podíval.
„Sarah tady vypadala šťastná.“podotkl a koukal na něho. Sheppard jenom pokrčil rameny.
„Přestaneme tady rozebírat rodinnou situaci a popovídáme si tedy o tom spojenectví, ne?“ přerušila je Taylorová.
„To jenom žertuješ.“vydechl Delroy a překvapeně zamrkal.
„Jakým právem!“zavrčel Sheppard a vyskočil na nohy.
„Podplukovníku?“sykl Woolsey.
„ALE…“zaprotestoval John.
„Bez ale.“broukl Richard.
„Omlouvám se.“broukl Delroy. „Ale prostě jsem nemohl uvěřit, že by se Pallas vzdala tady toho všeho.“broukl.
„Tak ses musel přesvědčit, co?“zavrčel Sheppard. „Je to tvoje vina.“
„To si nemyslím.“zavrtěl hlavou klidně.
„Já ano.“prskl John. Delroy jenom pokrčil rameny.
„Dobře, pokud jste si vyříkali rodinné problémy, mohli bychom přejít k tomu, proč je pán tady?“ zavrčela Taylorová.
„Samozřejmě.“přikývl Delroy. „Jak jsem již řekl, měli jsme dohodu. Vzhledem k tomu, že hlavní důvod dohody je zničen, otázka je, jak budeme pokračovat my.“začal.
„Co navrhujete?“zajímal se Woolsey.
„To já nevím.“pokrčil rameny Delroy. „Co vy?“ Ani jeden nic neřekl a každý chvilku uvažoval o nejlepší volbě. „Víte, Pallas měla pravdu.“broukl Delroy po pár minutách.
„V čem?“zajímal se Richard.
„Nedokážu vás zabít.“zamručel. „Nějak by se mi příčilo vydat rozkaz k vašemu zničení.“ povzdechl si a trošku sklopil oči. Sheppard se jenom uchechtl. „Něco bych navrhoval.“
„Ano?“podíval se na něho Woolsey.
„Uzavřeme mírovou smlouvu. Nebudeme se vyhledávat, ale v případě, že se potkáme, se nebudeme se ani vraždit.“
„To zní fér.“přikývl po chvilce Richard.
„To jsem rád.“pousmál se Delroy a maličko přikývnul. „Měl bych jít. Nečekal jsem, že to půjde takhle rychle.“ Vstal a vydal se ke dveřím.
„To my také ne.“zavrčel Sheppard.
„Dobrá. V tom případě mi bylo ctí. Až uvidíte Pallas, pozdravte ji.“trošku se uklonil.
„To určitě.“sykl John.
„Snad se ještě někdy uvidíme.“broukl Delroy.
„Byla bych radši, kdyby ne.“zamručela Vanessa.
„To vám věřím, plukovníku.“ušklíbl se na ni muž. „Sbohem.“mávl a prošel dveřmi.
„S takovým jsme spolupracovali?“zajímala se. „To je snad vtip.“otřepala se.
„Co se vám nelíbí, madam? Bez nich by tahle galaxie byla pod nadvládou Bohů.“
„Vždyť už od pohledu vypadají jako podrazáci.“namítla.
„To možná jo, ale je fakt, že celkem pomohli.“pokrčil rameny Woolsey.
„Chm.“nafoukla se Taylorová.
„Naštěstí to nezáleželo na vás.“uchechtl se Richard a vyšel ven. John jenom pokrčil rameny a následoval ho. U brány narazil na George.
„Viděl jsem odcházet Delroye.“podotkl Winterson. „Vypadal celkem spokojeně.“pousmál se.
„Jo? Evidentně se mu naše dohoda líbí.“uchechtl se Sheppard.
„Na čem jste se nakonec dohodli?“
„Mírová smlouva. Necháme se na pokoji.“pousmál se.
„To je dobře. Jenže proti komu teď budeme válčit?“zamručel.
„Teď si dáme zasloužený oddech.“uchechtl se.

O pár dní později:
„Musela jsi být strašně hodná, že tě pouští tak brzo.“podotkl John, když přišel vyzvednout Mac do nemocnice.
„Jo, asi jsem byla.“pokrčila rameny bezvýrazně. Sheppard si jenom povzdechl.
„Mluvila jsi s doktorem?“
„Myslíš, že utíkám?“ušklíbla se. „Neboj.“zavrčela. John radši ani neodpověděl. Vzal jí jenom tašku a zamířili ven k autu.
„Nestavíme se někam na oběd?“pousmál se na ni.
„Ani ne. Nemám hlad.“zavrtěla hlavou a koukala z okýnka. „Jsem unavená.“zamručela.
„Tak si vlezeš hned do postele.“pohladil ji. „A dospíš se.“ Beze slova přikývla. Asi za půl hodiny dojeli k ranči. Hned se k nim vrhl Chris a objal svoji dceru. Prohlídl si ji.
„Jak ti je?“staral se a pohladil ji.
„Fajn.“odpověděla stroze a zamířila do domu a do postele. Chris se jenom podíval na Johna, který pokrčil rameny a povzdechl si.

Další ráno Mac seděla na židli na verandě stočená v klubíčku a drbala mezi ušima Raye a taky tátova psa Diesela. Chris si četl noviny a John se právě přiloudal se snídaní.
„Bré ráno.“broukl.
„Dobré.“pousmál se Chris. Mac neodpověděla.
„Už jsi jedla?“zajímal se Sheppard. Jenom prudce vstala. „Mac, co se děje?“
„Nic. Jenom se pořád divím, že jednoho z vás ještě zajímám!“prskla.
„Co tím chceš říct?“zavrčel její táta.
„Oba dva jste měli něco důležitějšího, než jsem byla já. Já si chtěla jenom promluvit! Potřebovala jsem si promluvit! Jednou jsem to sama nezvládla a oba jste měli důležitější práci, než byla vaše přítelkyně anebo dcera!“zakřičela a po tvářích jí stékaly slzy.
„Chceš říct, že za to vlastně můžeme my?“vydechl John. „Tos přehnala.“




tak děkuju za komentáře a další povídka zase tak nějak za týden :)

bindina Uživatelský avatar
Senior Airman
Senior Airman

Příspěvky: 244
Bydliště: puddle jumper zaparkováný za našim domem
Pohlaví: Neuvedeno

Odpovědět s citací
 
tak napínavé to děláš asi schválně :D .Jinak se to začíná opět přiostřovat moc se těším na další dil :!:
nyní pokračuji na mé povídce: Stargate trochu jinak
viewtopic.php?f=27&t=7920

a na nové povídce z prostředí neovladatelné vesmírné lodi která míří směrem k černé díře a z níž není možnost úniku(zatím nemá jméno)

Mackenzie Uživatelský avatar
Command Chief Master Sergeant
Command Chief Master Sergeant

Příspěvky: 811
Bydliště: Atlantis, přechodně Ostrava
Pohlaví: Žena

Odpovědět s citací
 
jistěže to dělám schválně :twisted: ...pak byste mi to přestali číst a já bych byla smutná :cry: :pst: :D

jakop Uživatelský avatar
Major
Major

Příspěvky: 1764
Bydliště: Osík u Litomyšle
Pohlaví: Muž
Odpovědět s citací
 
Mackenzie: Nesnáším tě. :) :rflmao: :D
Můsíš povídku utknout vždy v tom zajímavým?? Teď abych čekal na pokračování zase celý týden.

Jsi fakt hrozná ženská. :) :rflmao: :D
jakop
E-Mail - jakop@lit.cz
Skype - jakop_osik

Puk Uživatelský avatar
Lieutenant Colonel
Lieutenant Colonel

Příspěvky: 2007
Bydliště: Košice
Pohlaví: Neuvedeno
Odpovědět s citací
 
Tak tu máme problém na problém (správanie Mac). :scratchanym:
Som zvedavý ako to dáš do poriadku. :) (Samozrejme aby sa vrátila na Atlantis) :lol:
:write: :arrow: :yahoo:
:bye:

sgcatlantis Uživatelský avatar
Second Lieutenant
Second Lieutenant

Příspěvky: 1149
Pohlaví: Neuvedeno
Odpovědět s citací
 
Týden tu, a povídka... :D

bindina Uživatelský avatar
Senior Airman
Senior Airman

Příspěvky: 244
Bydliště: puddle jumper zaparkováný za našim domem
Pohlaví: Neuvedeno

Odpovědět s citací
 
Co takhle další díl? :D
nyní pokračuji na mé povídce: Stargate trochu jinak
viewtopic.php?f=27&t=7920

a na nové povídce z prostředí neovladatelné vesmírné lodi která míří směrem k černé díře a z níž není možnost úniku(zatím nemá jméno)

Mackenzie Uživatelský avatar
Command Chief Master Sergeant
Command Chief Master Sergeant

Příspěvky: 811
Bydliště: Atlantis, přechodně Ostrava
Pohlaví: Žena

Odpovědět s citací
 
jo, jo...už jsem tady...jsem nebyla celé odpoledne doma...

„Přehnala, Johne?“vyjekla. „Chtěla jsem s tebou mluvit, pamatuješ? Jenže karty ti byly přednější než já!“praštila rukou do stolu. Její táta jenom potichu seděl se sklopenou hlavou. Najednou jí připadalo, že zestárl o několik let. Po tváři mu stékaly slzy.
„Promiň.“zašeptal Chris. Jenom zamrkala a zarazila se v půlce nádechu. „Byl jsem tak zabraný do Fantasy. Byla to šampiónka a mně na tom moc záleželo. Její majitel mi zaplatil dvakrát víc, než bychom si jindy vzali. Nevšímal jsem si něčeho jiného, ani tebe. Promiň.“ Mac jenom mlčela a těkala očima z otce na přítele a z přítele na otce.
„Jenom jednou jsem si potřebovala promluvit. Jednou.“zašeptala. „A ani jeden z vás na mě neměl čas. Ani jeden.“řekla vyčítavě.
„Ginny.“hlesl John a udělal krok k ní. Couvla.
„Budu nahoře.“oznámila, rychle si setřela slzy a vběhla do domu.
„Nech ji tak.“hlesl Chris. „Má pravdu.“
„Má.“přikývl John a zničeně si sedl zpátky do křesla. „Netušil jsem, že na tom byla tak špatně. Chtěla si jenom popovídat a já ji skutečně neposlouchal.“
„Pojď spát. Je celkem pozdě.“pobídl ho.
„Půjdu za ní.“vyhrkl.
„Ne. Nech ji tak.“zavrtěl hlavou. „Promluv si s ní ráno. Teď ji nech být.“

Mac dlouho nemohla usnout. Převalovala se. Netušila kolik je hodin, ale vylezla z postele, oblékla si rifle a flanelovou košili, přes to si hodila riflovou bundu a vyšla potichoučku ven. V předsíni si obula jezdecké kozačky a cestou ven se stavila v tátově kanceláři a z baru si vzala láhev whisky. Zamířila ke stájím. Cestou podrbala za ušima oba psy a hodila jim jako úplatek piškotky. Došla do stájí a osedlala si Asfalu. Do jedné ze sedlových brašen dala tu flašku, do druhé zbraň a vyhoupla se do sedla. Za chviličku vyjely na volnou pastvinu. Mac koně pobídla do cvalu a následně do trysku. Neměla tušení, jak dlouho jely, ale ocitly se na jedné vyvýšenině, odkud byl nádherný pohled na ranč a přilehlé okolí. Mac sklouzla dolů a vytáhla z jedné strany sedla zbraň a z druhé flašku. Sedla si a napila se.

„Dobré ráno.“protáhl se John a sedl si ke stolu, kde byla nachystaná snídaně.
„Dobré.“pousmál se Chris. „Mac ještě spí?“zajímal se.
„Já nevím. Nebyl jsem u ní.“zavrtěl hlavou. Chris se jenom rozkašlal. Rychle se napil a vyběhl nahoru. Dveře byly pootevřené.
„Mac! Mac, vstávej, snídaně.“zaklepal na dveře. Ty se ale otevřely. „Mac, jsi tady?“nakoukl dovnitř. Postel byla rozestlaná, ale nikde nikdo. Seběhl zpátky dolů a proběhl do stájí. „No skvěle.“zavrčel. „Asfala je pryč. A…jateční pistole taky. No tak to je úchvatné!“vrčel.
„Nenechala někde vzkaz?“staral se John.
„Ona zásadně vzkazy nenechává, když není v pohodě.“zavrčel a sedlal koně. Najednou se ozval výstřel. Chris zezelenal, potom zbledl a následně zešedl.
„Poslouchejte. Jateční pistole je velká, kdyby se chtěla zabít, vezme si služební zbraň.“namítl John a vyhoupl se na koně.
„Ona by si způsob našla.“zavrčel Chris. Pobídl koně prudčeji, než měl v úmyslu. Potom hvízdl. Okamžitě se přihnali oba psi. „Kde je Mac?...No hledejte!“křikl. Ray i Diesel se rozštěkali a rozehnali se někam pryč. Chris i John je následovali. Dojeli pod svah, na jehož vrcholek vyjela v noci Mac. Viděli nahoře bílou klisnu, jak se v klidu popásá a kousek od ní… Ani jeden z nich nepromluvil. Jenom se na sebe podívali a pobídli koně, co nejvíce mohli. Dojeli nahoru.
„Mac!“vykřikl John a seskočil z koně. Ležela na zemi. Sklonil se k ní a zatřásl s ní. Zbraň viděl o kousek dál a vedle ní ležela prázdná láhev od whisky. „Mac, no tak.“
„Co je?“zamručela ospale a protřela si oči. Uslyšela štěkot. Otočila se za zvukem. Podle výrazu v jejich tvářích věděla, že bude mít problém. A velký. Postavila se a udělala pár váhavých kroků. Byla ráda, že je vidí. Přece jenom to znamenalo, že se na ni úplně nevykašlali. Ale její radost zmizela ve chvíli, kdy jí táta místo obejmutí dal facku. Chytla se za tvář.
„Huso pitomá!“štěkl po ní.
„Co jsem zas provedla?“nechápala a třela si bolavé místo. Se slzami v očích se na něho podívala.
„Vypařit se takhle v noci a nenechat nikde ani čárku! Tos provedla! Málem jsem se zbláznil strachy!“zakřičel jí do ucha Chris.
„Ale…ty ses staral? Nepovídej?“ušklíbla se.
„Nech toho, nebo ti znova fláknu!“zavrčel. Mac jenom zamrkala.
„Slyšeli jsme výstřel.“špitl John. Jenom se na něho vyčítavě podívala.
„Jo, tak vás přirozeně napadlo, že jsem se zastřelila. Jak milé.“zabručela.
"Kolik ti je? Pět?"štěkl po ní Chris. "To jsem se asi zbytečně strachoval!"
„Měli jsme strach.“pohladil ji John.
„Hm. Ale klid, odneslo to jenom prase. Máme večeři.“kývla ke stromu.
„KLID?! A co ta flaška?“zajímal se její táta.
„Palivo.“pokrčila rameny a vstala.
„Palivo?“zopakoval s hrůzou Chris. „Byla to dvacetiletá whisky.“
„Koupím ti novou.“mávla rukou. „Byla mi zima a nechtělo to hořet.“pokrčila rameny a kývla k ohništi. Pak vstala a vzala ze země pistoli. Dala ji do sedla a vyhoupla se na Asfalu. „Kdo bude nejpozději doma, dělá večeři a myje nádobí!“křikla a pobídla koně. Asfala se vzepjala a rozběhla se.
„Ona není normální.“zavrtěl hlavou Chris a rozjel se za ní. Sheppard ho napodobil.

Mac chvilku pozorovala Johna ode dveří domu. Seděl v křesle a četl si noviny. Konečně se odvážila udělat krok. Přešla k němu.
"Ahoj, cizinče."pozdravila. "Můžu přisednout?"zeptala se. Jenom přikývl, ale oči nezvedl. "Víte, pane, tak si říkám, že vás tady vídávám celkem často. Nechcete se se mnou napít?" zeptala se a vytáhla zpod stolu láhev.
"Neměla bys pít."namítl.
"Je to jenom jablkový džus."povzdechla si a oběma nalila skleničku. "Víte, mám takový dojem, že vás od chvíle, co jsem vás poprvé viděla, miluju. Tak jsem se chtěla zeptat, jestli někoho máte?"
"Mno,"začal John a otočil stránku, "mám, takovou strašně neposlušnou a zlobivou. Miluji ji a mám s ní dceru. Obávám se, že ji nepřekonáte."
"Opravdu?"konečně se jí začalo dýchat líp. "Zajímalo by mě, co je na ní tak výjimečného, že s ní pořád ještě jste, když vás nechce poslouchat, i když určitě ví, že to myslíte dobře.“
"Sám nevím."odpověděl. "Nikdy mě ani nenapadlo, že bych ji nechal." Odložil čtení na bok a hleděl před sebe. "Možná se s takovým přístupem ani nebudeme muset rozcházet. Máme oba nebezpečnou práci, víte?"
"Nebezpečnější, než zůstávat s ní? Musí to být o nervy.“
"Myslím, že teď nějakou dobu bude vědět, co dělat nesmí."
"A když se ani přesto nepoučí a udělá to znova?"zajímala se.
"Tak dostane z druhé strany."uchechtl se. "Třeba je jak pejsek a zapamatuje si to." Konečně na ni pohlédl a dokonce i mrknul.
"Možná si ani neuvědomuje, jaké má štěstí, že vás má."pousmála se, ale okamžitě se podívala jinam.
"Někdy si říkám, jestli jsi normální."řekl a napil se.
"Promiň."hlesla. "Já jenom potřebovala udělat něco bláznivého. Víš?...Něco...prostě něco šíleného. A tohle bylo přesně ono. Za celé ty týdny, co jsem na Zemi, jsem poprvé měla pocit, že se můžu zase nadechnout. Že ještě něco má smysl."snažila se mu to vysvětlit.
"Jenže to bláznivé tě mohlo stát život. Víš, asi si neuvědomuješ, co máš za zodpovědnost." povzdechl si. Chápal ji, ale zase nechápal, proč se snaží, aby její druhé dítě bylo bez mámy.
„Budeš se asi divit, ale chápu to. Je mi to zcela jasné.“zamručela.
„Očividně není.“povzdechl si. „Zkus aspoň jedinkrát jednat jako dospělá. Jenom jedinkrát.“
"Ale já..."chtěla něco namítnout, jenže ji nic nenapadalo. Snad poprvé za celý svůj život neměla na něco odpověď. Věděla, že má pravdu. Ve všem. Místo odpovědi jenom zakroutila hlavou. Sheppard jenom mlčel. „Kdy se vracíš?“zeptala se po chvilce.
„Měl bych odjet večer.“broukl.
„Aha.“špitla a zase koukala do země.
„Poslouchej.“zamručel John. „Víš, že ti tady všichni chceme pomoct, že jo?“ Přešel k ní a klekl si k ní. Chytil ji za ruce. Mac jenom přikývla. „Dobře. Slib mi, že už mi tohle nikdy, ale nikdy neuděláš, ano?“pohladil ji. Beze slova ho objala. Pohladil ji po zádech a dal jí pusu do vlasů. „Budu se muset pomalu vrátit.“zamručel a vstal. „Buď hodná a nezlob.“dal jí další pusu.
„Budu, neboj.“maličko se pousmála.
„Dobře. Ještě zajdu za dětmi.“broukl a vešel do domu.

„Konečně, podplukovníku.“zavrčela Vanessa, jakmile se John objevil na Atlantis.
„Taky jsem rád, že jsem zpátky.“ušklíbl se a vyběhl nahoru po schodech.
„Ta radost tě za chvilku přejde.“uchechtl se Rodney a mezitím vyťukával něco na tabletu. George jenom souhlasně přikývl a sem tam koukl na obrazovku notebooku.
„Jo?“zamručel Sheppard. „Co se děje?“
„Dobrou, nebo špatnou zprávu?“křikl Rodney a odběhl k jinému notebooku.
„Ony jsou dvě?“povzdechl si John. „Překvap mě.“zahučel.
„Dobře, tak začneme tou…“
„Špatnou.“skočil mu do řeči George.
„Jasně, tak tou špatnou.“přikývl Rodney. „Mno.“broukl a koukl na jednu velkou antickou obrazovku. Okamžitě se tam objevila planeta, její oběžná dráha a přilehlý vesmír. Také tam blikala jedna červená tečka. „Něčí loď.“zamručel.
„Čí?“protočil oči Sheppard.
„Podle tvaru je to loď Bohů. Senzory ji ale nedokáží rozeznat.“odpověděl mu George.
„Dobře. A ta dobrá zpráva?“povzdechl si John.
„Našli jsme v městských záznamech zmínku o ZPM.“broukl Rodney.
„Ale?“
„No…podle databáze byla na Zemi jedna základna. Plnila hlavně vědeckou funkci a nacházela se někde v Tichém oceánu.“
„Pacifik je velký.“podotkl Sheppard.
„Souřadnice a koordináty už zkoumají vědci.“zamručel Rodney.
„Začali už ráno.“broukl otráveně George. „Ještě to nemají.“ A protočil oči.
„No, podplukovníku, co kdybyste přestal žvanit a začal něco dělat?“zavrčela za ním Vanessa. „Dovolenou jste měl dostatečně dlouho.“
„Jistě, madam.“odsekl. „Večer poker?“broukl ještě směrem k Georgovi, když procházel kolem. Ten jenom přikývl.

„Podplukovníku!“zavolal Woolsey o pár minut později, když ho dohnal. John se otočil a počkal, než ho dojde.
„Ano?“zamručel a protřel si oči.
„Přemýšlel jste o tom důstojnickém večírku na Zemi?“
„Cože?“zamrkal překvapeně.
„Plukovník Taylorová mi řekla, že takových hovadin se účastnit nebude.“nasadil vysoký hlásek a napodobil její hlas.
„Aha.“zamručel. „A o co jde?“podrbal se na hlavě. „Asi jsem to nějak…zasklil.“
„Jde o to, že se sejde několik důstojníků, pořeší se nějaké administrativní věci, zatančíte si, popijete…“
„Můžu si tam sebou někoho vzít?“zeptal se okamžitě.
„Mac? Myslím, že doprovod si vzít sebou můžete.“mrkl na něho.
„Vytáhnu ji sebou někam mezi lidi. Ale víte o té lodi, že?“ujišťoval se.
„Jistě, dorazí za pár týdnů. Tak dlouho pryč nebudete.“usmál se. John jenom přikývl. „Koná se to za týden.“
„Jistě.“přikývl. „A asi by měl někdo popohnat vědce.“
„Už se na tom pracuje.“

O týden později:
„Takže na ten večírek pojedeš?“zajímal se Chris.
„Jo. Aspoň jako Johnova přítelkyně. Když už nic jiného. Pozval mě.“přikývla a prohrábla si rukou čerstvě natočené vlasy.
„Hodí tě pak domů?“ Mac se na něho otočila.
„Není mi už sedmnáct, tati.“usmála se.
„To ne.“připustil. „Ale pořád bydlíš v zapadákově, kde nejede ani autobus.“
„Vezmu si koně.“pokrčila rameny s úsměvem.
„Těšíš se, že?“podotkl. Jenom přikývla. „Vem si tyhle.“ukázal na černé dlouhé flitrované šaty bez ramínek, které šly za krk. Mac přikývla a znova se usmála.
„Budu je potřebovat zapnout.“podotkla a soukala se do nich.
„Jsi si jistá, že se do nich vlezeš?!“uchechtl se. V tu ránu místnost přeletěl jeden z polštářů. Chris uhnul.
„Sprosťáku.“zavrčela a otočila se k němu zády. „Zapínáš?“
„Jistě, má paní.“uchechtl se a přišel k ní. Vzal zip a vyjel jím asi do spodní třetiny zad, kde končil. Zbytek zůstal nezakrytý. „Vypadáš dokonale.“usmál se, když se k němu otočila.
„Dík.“pousmála se a pohled jí sjel na napolo zhojené rány na zápěstí. Natáhla se pro maličkou tubičku.
„Co to je?“zajímal se.
„Tekutý make up. To, co si dávám na obličej.“řekla. „Zakryje to. Aspoň trošku.“povzdechla se a odšroubovala víčko.
„Počkej.“chytl ji za ruku. Druhou jí přiložil na zápěstí. „Ale slib mi, že už to nikdy neuděláš.“ zabručel.
„Slibuju.“přikývla rychle. „Ale…“
„Tohle ti nic neudělá. Neboj.“pousmál se a dlaň mu na okamžik oranžově zazářila. Rány zmizely.
„Díky:“objala ho. Zvenku se ozvalo zatroubení. Mac zpozorněla.
„Utíkej.“pobídl ji táta. Usmála se a nazula si boty. Pak si přes záda přehodila šátek a seběhla dolů. Před domem čekalo černé auto a u něho Jack. Maličko se zamračila.
„Kde je John?“zajímal se.
„Říkal, že má zpoždění, tak jsem se nabídl, že tě tam hodím.“pousmál se a otevřel dveře od auta.
„Fajn.“přikývla.
„Sluší ti to.“podotkl.
„Díky.“usmála se. „Tobě taky.“ Sjela pohledem jeho parádní uniformu a nasedla. „Hele, řidič.“
„Jsem generál. Přece moje generálské ručky nebudou sahat na nějaký ošklivý plastový volant.“dodal s vážnou tváří. Mac se rozesmála.

„Proč to je zrovna tady?“zajímala se, když vešli dovnitř obrovského divadla. Vydali se po schodech nahoru.
„Je to velké a vleze se tady požadovaný počet lidí.“odpověděl Jack prostě. Pomaličku došli ke vstupu do sálu, kam vedly ještě tři schody. Okolo stěn bylo několik stolů, kde seděli různí lidé v uniformách. Většina z nich neměla nižší hodnost než major. Uprostřed nich byl parket, který skoro nebyl vidět pod záplavou růžových okvětních lístků a růží. Přibližně vprostřed stál John. Mac jenom zamrkala a otočila se za sebe na Jacka. Ten tam ale nebyl, tak se vrátila zpátky k Johnovi, na něhož vrhla tázavý pohled. Maličko nervózně přešlápl.
„Víš,“hlesl. Mac jenom polkla. „Už delší dobu se chci na něco zeptat. Uvažoval jsem o tom hodně dlouho a vím, jaký máš na tohle názor. Ale myslím si, že za pokus to stojí. Co se může stát, že?“nervózně se uchechtl. „Maximálně mě pošleš do háje.“špitl.
„Ano?“povytáhla obočí a zastavila se na posledním schodu. John přišel k ní a klekl si. Z kapsy vytáhl malou krabičku a otevřel ji. Byl v ní prstýnek z bílého zlata. Zhluboka se nadechl.
„Vezmeš si mě?“zeptal se. Mac jenom překvapeně zamrkala a cítila, jak se jí do oči nahrnuly slzy. Znova rychle několikrát zamrkala, ale pak se usmála. Přikývla.
„To znamená ano?“vydechl.
„Ano.“vyhrkla. „Ano, ano snad ve všech jazycích.“přikývla a rozesmála se. Rychle si setřela slzy, které se jí kutálely po tváři. John se taky rozesmál, vstal a objal ji. Věděl jedno. Už ji nikdy nechtěl pustit. Dal jí pusu a vzal ji za ruku. Navlékl jí prstýnek na prst. Ozval se jásot všech přítomných.
„Je nádherný.“zašeptala a políbila ho.
„Gratuluju.“ozvalo se za ní. Rychle se otočila.
„Tati?“vyvalila překvapeně oči. Jenom ji objal. „Tys to věděl?“
„A cos myslela? Že si tě někdo vezme a mě se nezeptá?“usmál se. Mac ho objala ještě pevněji.
„Jak to ale uděláme?“zajímala se a pustila ho. Otočila se na Johna.
„Ber to jako dárek.“řekl Jack, který se zase objevil za Mac.
„Děkuju.“hlesla.
„Nemáš zač.“usmál se.
„Co takhle tanec?“zeptal se John, který postřehl, že začala hrát hudba. Mac jenom pokrčila rameny a nechala se za ruku dovést doprostřed parketu. Za chvilku se k nim přidali další lidé.
John si ji pevně chytl. „Vypadáš dneska dokonale.“pohladil ji po zádech.
„Díky.“pousmála se. Zkoumavě na ni koukl.
„Vypadáš jinak než před týdnem. Šťastněji.“podotkl.
„Možná, že jsem.“broukla. Jenom se usmál.
„To je dobře. Ale mám jednu podmínku.“zamručel a koukl na ni.
„Ano?“tázavě se na něho zadívala.
„Nevezmeme se dřív, dokud se nevrátíš na Atlantis.“dal jí pusu na nos.
„To je vydírání.“zamručela nesouhlasně.
„Možná.“znova ji pohladil a pousmál se.
„Ts.“
„Jsem rád, že jsme domluveni.“uchechtl se.

„Tak povídejte, jaké to bylo?“zajímal se Woolsey zpátky na Atlantis.
„Fajn.“usmál se John.
„Slyšel jsem, že jste plukovníka požádal o ruku.“uchechtl se. Sheppard maličko zčervenal. „Gratuluju.“
„Díky.“hlesl úplně rudý. „Jak jsou na tom ti vědci s překladem?“zajímal se.
„Mají souřadnice a zjistili i místo. Za dva dny vyrážíte.“
„Aha…a kam se podíváme?“
„Někde mezi Austrálii a Nový Zéland.“usmál se Richard. „Hned bych jel s vámi.“protáhl se. „Město by podle satelitního snímku mělo být v hloubce 30 – 40 m pod hladinou moře.“
„A…to si vezmeme jumper, nebo jak se tam dostaneme?“
„Ne, potopíte se. Nebojte, už jsem vám sehnal průvodce.“tajemně se usmál. „Myslím, že s ním budete moc spokojeni.“



tak a další díl za týden :)
Naposledy upravil Mackenzie dne 15.5.2010 19:16:31, celkově upraveno 1

bindina Uživatelský avatar
Senior Airman
Senior Airman

Příspěvky: 244
Bydliště: puddle jumper zaparkováný za našim domem
Pohlaví: Neuvedeno

Odpovědět s citací
 
dost dobrý,moc moc se těším na další díl
nyní pokračuji na mé povídce: Stargate trochu jinak
viewtopic.php?f=27&t=7920

a na nové povídce z prostředí neovladatelné vesmírné lodi která míří směrem k černé díře a z níž není možnost úniku(zatím nemá jméno)

sgcatlantis Uživatelský avatar
Second Lieutenant
Second Lieutenant

Příspěvky: 1149
Pohlaví: Neuvedeno
Odpovědět s citací
 
Hele, já jen že si mluvila o vědecký základně a né o městu. :D
Jinak 30 metrů je málo když si vezmeš výšku Atlantis nebo tý podmořský základny na Lantii. :D :!:
A nezapomeň na kesonovou nemoc. :D
Jinak žádost o ruku pěkná, už aby tu mrzutou plukovnici vykopli :!: :D

jakop Uživatelský avatar
Major
Major

Příspěvky: 1764
Bydliště: Osík u Litomyšle
Pohlaví: Muž
Odpovědět s citací
 
Mackenzie: Moc pěkný díl a zásnuby se ti povedli.
Jen takový dotaz - Kdo bude ten průvodce???

sgcatlantis: Co ty víš, třeba to je jen vrchol věže a základna je ještě hlouběji :-), ale to se dozvíme až za týden.
jakop
E-Mail - jakop@lit.cz
Skype - jakop_osik

sgcatlantis Uživatelský avatar
Second Lieutenant
Second Lieutenant

Příspěvky: 1149
Pohlaví: Neuvedeno
Odpovědět s citací
 
Mackenzie:
Toto je spoiler!!!:
Uvědomuješ si doufám, že "Lovec krokodýlů" Irwing je už dávno po smrti, že jo. :D

Puk Uživatelský avatar
Lieutenant Colonel
Lieutenant Colonel

Příspěvky: 2007
Bydliště: Košice
Pohlaví: Neuvedeno
Odpovědět s citací
 
Podarená časť. :) Teším sa na budúci týždeň. :smile:

Neviem, ale v tejto vete je asi chyba :wink: :
„Zkus aspoň jedinkrát jedna jako dospělá.
:)

Nech ti to píše aj naďalej. :lol:
:write: :write: :arrow: :yahoo:
:heat: :bye:

Mackenzie Uživatelský avatar
Command Chief Master Sergeant
Command Chief Master Sergeant

Příspěvky: 811
Bydliště: Atlantis, přechodně Ostrava
Pohlaví: Žena

Odpovědět s citací
 
puk: jo, chybička... :oops: .... opraveno...má tam být: jednat :)

Puk Uživatelský avatar
Lieutenant Colonel
Lieutenant Colonel

Příspěvky: 2007
Bydliště: Košice
Pohlaví: Neuvedeno
Odpovědět s citací
 
Som si myslel. :) :) :)
:bravo: :write: :arrow: :yahoo:
:bye:

Mackenzie Uživatelský avatar
Command Chief Master Sergeant
Command Chief Master Sergeant

Příspěvky: 811
Bydliště: Atlantis, přechodně Ostrava
Pohlaví: Žena

Odpovědět s citací
 
tak přidávám další část povídky...bude mít dva díly :)

pro menší představu přidávám dva odkazy na jachtu, která by mohla být Mac :)

http://www.edisk.cz/stahni/72281/Jachta_-_Moonen_124.rar_1.43MB.html
http://www.moonen.com/moonen/18_recent_yachts/25/24

je to taková skromná kocábka :)

Co je ztraceno, má být objeveno, part 1

"Nesnáším tyhle lety na dlouhou vzdálenost."broukl George otráveně, když se objevili po několika hodinovém letu před letištěm v Sydney. "A je tu hic."otřepal se.
"Je tu nádherně."protáhla se Vanessa.
"No to jo."přikývl John a koukl na mobil. "Sakra, to zas bude účet, provolal jsem majlant." zahučel a vydala se vstříc nějakému muži, který stál před stříbrným SUV.
"Plukovník Taylorová?"otázal se s australským přízvukem.
"To jsem já."přikývla a koukla na uniformu. "Poručíku." Podal jí klíčky od auta. "Večer si pro něho přijďte do přístavu, ano?"řekla mu ještě.
"Jistě, madam," přikývl. Nasedli a rozjeli se do přístavu.
„Prý toho člověka známe.“zamručel John. „Ale nenapadá mě nikdo z Austrálie.“
„Chm.“broukl George. „Taky si nemůžu na nikoho vzpomenout.“zavrtěl hlavou. Po pár kilometrech, několika špatných odbočkách a pár slepých uličkách zastavili v přístavišti. Vystoupili a rozhlédli se kolem. „Hele!“zalapal po dechu George a rukou ukázal kousek od nich. Přivřel oči a mžoural tam.
„To je…“vydechl John. Přicházela k nim žena. Měla na sobě kraťoučké džínové kraťásky a vršek od plavek. Na nohách měla žabky.
„No konečně, málem jsem tu zakořenila.“usmála se na ně Mac. George jenom zavýskl a skočil jí doslova kolem krku. S úsměvem ho objala. Vanessa se netvářila moc nadšeně. Jakmile ji Winterson pustil, objal ji John. Dal jí pusu na tvář.
„Co tu děláš?“zašeptal a pohladil ji.
„Jsem váš průvodce.“usmála se. „Jdu s váma.“ George jenom nadšeně zatleskal. Mac začal zvonit mobil. „Chviličku.“pousmála se a kousek poodešla. Několikrát s úsměvem přikývla. John ji jenom pozoroval. Takhle uvolněnou a v pohodě ji neviděl už hodně dlouho. Pak přešla ke kraji mola a rozhlížela se po přístavu. Usmála se.
"Támhle."ukázala jako by na jednu loď, která nevypadala, že by měla ještě někdy vyplout.
"Tahle kocábka?“hlesl George..
"Ale ne ta."mávla rukou. "Ta bílá, za ní!"usmála se a ukázala na bílou jachtu. Všichni jenom vyvalili oči. Jachta to byla minimálně za pár desítek tisíc dolarů.
„Tak jdeme!“pobídla je a vydala se tam.
"Kdo vlastně bude řídit?"zajímal se George.
"Automatika."broukla a vydala se tam. "A když tak já."usmála se. U lodi stál nějaký postarší muž. Rozzářil se, když je spatřil. Mac se na něho taky usmála. Došli k němu. "Panstvo, tohle je Steven. Tuhle loď jsme si koupili na půl."podotkla. "Ehm...kdysi."dodala a podrbala se na hlavě.
"To je vidět."uchechtla se Vanessa.
"Jenom jsme spolu pracovali. Já střílela, on utíkal."ušklíbla se.
"Bylo to jenom jednou."namítl muž.
"Jo, ale já pak trčela týden v horách."zamručela. "Mám tam všechno, co jsem chtěla?"
"Jistě, přikývl," pousmál se. "Běž si to když tak zkontrolovat."broukl muž. Mac přikývla a vběhla na palubu. Za chvilku byla zpátky.
"Perfektní. Díky moc."dala mu pusu na tvář. "Vrátím ti ji do týdne."
"To je v pohodě, hlavně, aby se vrátila."
"Neboj."pousmála se. "Tak na palubu. Honem."pobídla zbytek. Všichni tam naskákali.
"A máš tam i rybářské pruty na nějakou dobrou mňamku."zašeptal Steven Mac do ucha. Ta se jenom rozzářila. Z paluby lodi to ovšem vypadalo zajímavě. Mac muži ještě mávla a pak vyběhla na palubu a odvázala provazy.
"Chovejte se jako doma."broukla ještě a vyběhla ke kormidlu. Za pár minut vyjeli z přístavu na otevřené moře. Mac nastavila kurz, který jí poslali z SGC a šla za ostatníma. George se bavil o něčem s Johnem a docela se smáli. Sheppard si všiml Mac a zamířil k ní.
„Kdo to byl?“zajímal se.
„Jeden starý známý.“usmála se. „Věř mi.“mrkla na něho.
„Tu loď sis koupila?“zeptal se zvědavě. Mac na něho chvilku koukala.
„Ne.“zavrtěla hlavou. „Řekněme, že se jedna akce…nepovedla a tohle je omluva. Ale loď je v Sydney, já v Coloradu, takže ji po většinu času využívá Steven. Takže křiklavé spodní prádlo bude jeho práce.“zamručela. „Ale kdykoliv se ocitnu v Austrálii, mám ji k dispozici.“ usmála se.
„Nepovedená akce, jo?“koukl na ni podezřívavě.
„Neptej se dál a nebudu ti muset lhát.“odpověděla tajemně. "Máte někdo hlad nebo žízeň?" křikla.
"Jo, já trochu," pousmál se George.
"Na místě budem asi zítra v tuhle dobu, když to půjde dobře."broukla. "Na večeři si můžem chytnout nějaké ryby."usmála se a zase zmizela. Vanessa si sedla na příď a koukala do moře.
Georgovi pod nosem přistála za chvilku nějaká pizza. Pousmál se.
"Dík."zamručel.
"Jo, není zač."pousmála se Mac. "Chutná?"zajímala se a jeden kousíček mu šlohla.
"Moc." přikývl.
"Jo, ať žije jídlo z mikrovlnky."pousmála se znova a šla si sednout k Johnovi. Natáhla se vedle něho a zavřela oči. Sluníčko ji krásně hřálo.
"Půjdu se pak s tebou potápět."oznámil jí John.
"Jako pro ZPM?"otočila se na něho.
"Jistě."protáhl se.
"A kdo zůstane tady? Nemůžeme jít všichni."broukla.
„Mno tak půjdou jenom dva.“pousmál se. „Já a ty.“
„Jak chceš.“pokrčila rameny. „Ale neříkal jsi mi kdysi, že se tvůj ponor moc nevyvedl?“
„Snažím se být gentleman.“broukl.
„Ale vždyť jsi.“pohladila ho. „A já klidně půjdu sama. Takových ponorů mám za sebou hodně.“usmála se.
„Ne, někdo tam s tebou určitě půjde.“
„Dobře.“zamručela.
„Jenom mi slib, že tam nebudou žádné zvířátka.“
"Chm. Žádné korály, ale spousta studené a tmavé vody a sem tam nějaký šutr. Teoreticky by tam nemělo nic být, ale jak známo, žraloci a medúzy jsou všude."broukla. Oba byli chvilku potichu a jenom koukali na oceán. "Byl ses podívat už i vevnitř?"pousmála se.
"Ještě ne," protáhl se.
"Velká chyba. Je to fakt luxusní kocábka."pousmála se.
"Provedeš mě?"
"Chceš?"usmála se a vstala.
"Jistě." protáhl se.
"Tak pojď."vzala ho za ruku.

Pluli už několik hodin a začalo se pomalu smrákat. Sluníčko barvilo oblohu klasicky do oranžova.
"Nezastavíme na chvilku a nezkusíme něco chytit?"navrhla Mac, která většinu doby ležela na přídi a opalovala se.
"Můžeme." usmál se šťastně George.
"Fajn. Jsou tady ale moc silné proudy, tak ještě chvilku poplujeme. Třeba se to zlepší."zamručela a sledovala maličký notebook, který jí zobrazoval všechno, co se dalo vidět u kormidla. Pluli ještě několik minut, než loď zavrzala a cukla sebou. George málem přepadl přes zábradlí, Mac nevěděla, jestli má dřív chytat sebe nebo notebook a John se stihl tak tak chytnout zábradlí. Vanessa se rozplácla na palubě.
"Co to?" hlesla Taylorová. Mac jí neodpověděla a běžela na záď.
"Kruci!"bylo slyšet až k nim a všichni viděli, jak míří k nim, jak si při tom ze zápěstí stahuje gumičku a vlasy si dává do copku.
"Co se stalo?" mručel George.
"Zachytli jsme se. Asi."zamručela a na chvilku zmizela vevnitř lodi. Vrátila se se šnorchlem, ploutvemi a potápěčskýma brýlema. "Jdu se tam kouknout."broukla. Tohle brala jako oznámení, takže si přeskočila zábradlí a hopla do vody, kde si na sebe dala věci. Zamířila k zádi lodi.
"Myslím, že najdete jen zastavený šroub."ozvala se Vanessa. "Tyhle vody jsou naprosto čisté."
"Ve většině případů ano, ale tady jsou silné proudy, které přesýpají písek sem a tam. Podle sonaru, co je na spodku lodi, je tady hloubka asi pět metrů. Takže spíš jsme se zasekli o řasy."křikla ještě. "Jenže pokud se zastavil šroub, tak jsme v kelu. Na delší dobu."zabručela a strčila hlavu pod vodu. Na šroubu, který se snažil otáčet, byl namotaný chuchvalec řas. Vynořila se. "Nádhera."zavrčela. "Zastavte to!"zakřičela nahoru. "A hoďte mi nůž." John vyběhl a vypnul motor. George jí mezitím hodil potápěčský nůž v pouzdře. Mac se znova potopila a postupně odřezala řasy, zachycené na šroubu. Trvalo jí to několik minut. Celou dobu se snažila vyhýbat šroubu, aby ho moc nepoškrábala. „Zapněte to znova!“křikla. John zase vyběhl nahoru. Šroub sebou jenom bezmocně párkrát cukl a to bylo tak všechno. "To je snad vtip."zakňučela. "Fajn. Zajděte si pro pruty a chyťte večeři. Jdu s tím něco udělat. Možná. Nebo toho ví někdo víc?" zeptala se z vody zoufale.
"Tyhle lodě, mají tendenci se pokazit kdykoliv je to napadne."ušklíbla se Vanessa.
"Ale ona je spolehlivá."namítla Mac. "Vždycky byla."fňukla a pohladila trup lodi. "Co ti to ten ošklivý Steven udělal, co, ty moje beruško." Vanessa jenom zakroutila hlavou a zabrblala něco jako: "Ta beruška byla podělaná už z výrobního pásu."
"Ts."zasyčela Mac, která ji slyšela a vylezla na palubu. Vykroutila si vlasy a pak s nima pohodila ve stylu Pobřežní hlídky. "Vysadím ji."pohrozila, když šla kolem George.
"Koho, co?"
"Vanessu."zamručela. "Takhle mluvit o mojí krásce."spravila si kraťásky.
"No tak," snažil se ji uklidnit George, ale pak se usmál, "klidně si ji vysaď."
"Hm."broukla. "Jdu se kouknout do strojovny. Vy zatím obstarejte večeři. Před deseti tisíci lety jste lovili běžně."mrkla na ně.
"Jdem na to."oba dva se usmáli a hned běželi pro pivo, které bylo nezbytné součástí každého rybaření.

Mac se vydala do strojovny. Vyndala si nářadí a začala prohlížet standardní chyby. Tahle loď jí už sem tam vyplivla, ale takhle zákeřně nikdy. Sem tam do něčeho klepla, jindy něco přitáhla, chvilku se šťourala v nějakém chuchvalci čehosi a o dvě hodiny později se loď konečně rozjela.
„Huhůůů!“zaradovala se. "A teď se jdu kouknout, jestli máme večeři."broukla si pro sebe a odběhla.

"Tak co máme dobrého, pánové?"zeptala se vesele Mac.
"Rybky." usmál se John. Chytili jich celkem dost. Jenom začuchala. Na grilu to krásně vonělo.
"Mám hlad jako vlk."zamručela. Sluníčko už skoro zapadlo a tak vyběhla rožnout světlo.
"No to jo, jak šly opravy?"staral se.
" Jakmile schováme gril, tak můžeme vyplout. Nerada bych drhla mastné skvrny."otřepala se.
"Chápu." usmál se George. „Herdek.“zamručel a koukl na nohu, kam mu spadl kečup.
"Je tu sprcha."broukla Mac s plnou pusou.
"To je dobrý." usmál se. V klidu dojedli a hned potom pomalu vypluli. Po pár minutách se pro změnu ozvalo něco podobné siréně.
"Radar zachytil další loď."hlesla Mac a vyskočila na nohy. Natáhla se pro notebook.
"Jakou?" zabručela Vanessa.
"No to nevím. Je pryč."zahučela a pro jistotu vypnula světla. "Tahle loď má radary...ehm ... obzvlášť účinné. Řekněme, že námořní."řekla sotva slyšitelně. "Byla asi 50 km od nás."
"Fajn, měli bychom sebou asi hodit.“ zamračil se George. John na Mac jenom podezřívavě koukal.
"Taky jsem pro, náhoda je blbost, může to být klidně nějaký rybář, ale čert to vem, jedem tam." řekl. Mac jenom kývla a největší rychlostí se vydali dál.
"Nejdřív tam budeme stejně až k ránu."broukla. "Jinak kdo tam půjde se mnou?" Zbytek se po sobě rozhlédl.
„Půjdu já.“zamručela neochotně Vanessa.
"Jak jsem řekla Johnovi, klidně půjdu sama."broukla. "Je mi to fuk."
"Sama jít nemůžeš." řekl rázně John. "A teď když jsme zaznamenali další loď, už tuplem ne."
"Fajn, tak jdete se mnou, plukovníku."pokrčila rameny. "Podle souřadnic z SGC to má být tak v 35 metrech. To znamená cestou nahoru minimálně dvě několika minutové přestávky u láhví. Kvůli dekompresi."zamručela.
"Jistě, to vím, už jsem se několikrát potápěla."přikývla.
"Dobře."přikývla. "Tak bychom si měli jít zdřímnout. Já ještě chvilku zůstanu a budu hlídat, pak mě může vystřídat někdo jiný."protáhla se. Vydali se spát.

John se potichoučku připlížil za Mac o pár minut později, jakmile vylezl ze sprchy. Koukala na temnou oblohu, na které byly miliony hvězd.
„Na jedné z nich je Atlantis, že?“zašeptala. Slyšela ho přicházet.
„Možná.“usmál se a objal ji.
„Chtěla bych zpátky.“špitla.
„Můžeš kdykoliv.“pohladil ji.
„Nemůžu, Johne, a ty to víš.“broukla. „Opakovalo by se to.“
„Vždyť jsi v pohodě.“zamručel. Podívala se na něho.
„Myslíš?“
„Připadáš mi tak.“
„Možná ještě pár týdnů.“povzdechla si.
„Můžu mít dotaz?“zeptal se a zněl strašně zvědavě. Kývla. „Co je tohle za loď? A chci pravdu.“ Mac na něho jenom koukala.
„Víš…kdysi…kdysi jsem měla pár…řekněme nelegálních misí.“broukla.
„Co ten Steven?“
„Maličko tuhle loď ještě vylepšil.“usmála se. „Ten sonar…a tak.“odkašlala si.
„Je kradený?“podíval se na ni.
„Teoreticky o tom nic nevím.“sklopila oči. „Ale jo, je.“usmála se. Sheppard si jenom povzdechl. „Ptal ses.“pokrčila rameny. „A já ti nechtěla lhát.“zamručela. „Je pozdě, pojď spát.“pohladila ho. Jenom přikývl a vytáhl ji na nohy.

Ještě za tmy zastavili na určeném místě. Všichni čtyři vypadali jak vyorané myšky. Venku byla mlha, že bylo vidět sotva na krok.
"Takže dolů?" bručela Vanessa. "Jdu se soukat do neoprenu." Mac mezitím stála na přídi s hrnkem čaje v ruce. I když měla mikinu, bylo vidět, jak se třese. John ji zezadu objal.
"Je mi zima už jenom při té představě vody."zadrkotala zubama.
"No tak." dal jí pusu na krk.
"Jdu se taky převléct."zamručela a šla k černé hromadě a několika kyslíkovým bombám. Shodila ze sebe věci a soukala se do neoprenu. "Víš, co máš dělat s tou lodí, až budeme pryč? Jak ji udržet na místě a tak dál?"
"Jistě, hele a nešlo by ti to líp s tím mýdlem, co tam dávají všichni?"
"Jo to víš."uchechtla se. "Známe tvoje mýdlo a cokoliv s ním spojené."broukla a cpala se do obleku.
"Jo, ale tady ti to zmírní tření kůže."zabručel. "Vždyť ses několikrát potápěla!"
"Jo, ale to jsem to mýdlo měla přímo pod nosem. Teď je,"rozhlídla se, ale nikde ho neviděla, "daleko."dokončila větu a navlíkla se do rukávu. "A je brzo ráno a je zima. „A já jsem lenivá nějaké mýdlo hledat."zamručela a navlíkla si i neoprenové botky. Pak si zapnula zip na obleku. "Podle předpovědi by měla být mlha."zamručela a koukla kolem. Moc daleko vidět nebylo. "Což je na druhou stranu dobře kvůli té lodi ze včerejška."
"To jo." přikývl a oba čekali, než se doplazí Vanessa. George mezitím do sebe soukal snídani.

Vanessa došla nahoru zrovna ve chvíli, kdy si Mac připínala něco, co připomínalo hodinky a při tom koukala na notebook.
"Co to je?" starala se.
"Umí to všechno možné."zabručela. "Měří to tep, ukazuje tlak, hloubku...šikovná věcička." odpověděla. Vanessa si šla sednout na kraj a čekala na Mac.
"Je to v hloubce asi 35 metrů. Cestou nahoru si uděláme tři několika minutové přestávky. V 18, 12 a 9 metrech. Vezmem sebou i bomby se směsí, kde je více kyslíku, abychom tam nemusely tvrdnout vždycky tak dlouho."zamručela Mac a kontrolovala ještě věci. Ke kotníku si zasunula nůž. "Postřeh!"křikla na Vanessu a poslala po zemi zbraň v nepromokavém pouzdru. Taylorová ji zvedla a připnula si ji k pasu. Mac jenom kývla a pro jistotu ještě zkontrolovala láhve s kyslíkem a ostatní vybavení.
"Tak jo, můžem vyrazit?"zeptala se a podala ještě Vanesse vysílačku. Taky v pouzdře. Obě si ji připnuly za pas. Pak si daly do ucha podobné sluchátko, co mívali na Atlantis. Mac si sedla a navlékla si ploutve. Sice to vždycky dělala naopak, ale co. Po chvilce byly obě nasoukané ve všem, co bylo potřeba. Daly si na hlavu potápěčské masky a pozadu se převrátily do vody. Mac se hned potopila a přivázala k lodi lano, na kterém byly dekompresní bomby.
"Vypněte motory a zhasněte světlo."řekla do vysílačky. "Za pár hodin jsme zpátky." zamručela a sama rozsvítila obrovskou svítilnu.
„Rozumíme.“broukl John. „A slyšíme vás výborně.“
„Skvěle.“pousmála se a pomalu se začaly potápět.
"Podle sonaru, co máme, tak to vypadalo jako Atlantis."podotkla Mac.
"Jako tak velké?"hlesla Vanessa, "ale Atlantis je odsud, ze Země!"
"Co když těch měst měli víc?"broukla Mac a očima sledovala žlutou rybičku. "Můžeme zkusit vzít i paměťový krystal, pokud ho najdeme."pousmála se.
"No na jednom světě dvě města je hovadina." zabručela.
"Kolik je na Zemi měst?"uchechtla se Mac. "Tak proč by tu nemohly být dvě antické města."
"Antická jako antická, anebo antická, jako antická?
"Antická jako antická."rozesmála se Mac.
"Ok." přikývla Taylorová.
"Za pár minut bychom to měly vidět."zamručela Mac a koukla na "hodinky". "Jsme ve 30 metrech. Můžu mít dotaz?“
„Ptejte se.“přikývla.
„Jak vám to jde na Atlantis? Líbí se vám tam?“
„Jo, jde to.“zamručela. „Jenom bych uvítala, kdyby mě víc brali a poslouchali. Proč se ptáte? Chcete se vrátit?“
„Jednou bych ráda.“přikývla Mac. „Nikdy jsem neřekla, že odcházím natrvalo.“zamručela.
„Jistě.“zavrčela Vanessa. Mac se na ni jenom podívala a pak koukla zase na zápěstí. „Ještě 3 metry….téda.“vydechla. "No...zajímavé."zamručela. Pod nimi se objevily ruiny starého města. Pomalu doplavaly k nim. "Není to jako Atlantis."broukla, když se dotkla jedné stěny. Byla z větší části pokryta korály.
"To není a navíc štít není zapnutý."zamručela Vanessa a plavala dál.
"Tak opatrně, ať se na nás něco nespadne. Nevím, jak bychom se odtud dostaly."broukla a plavala za ní.
"Tak spadne." pokrčila rameny.
"No já bych třeba ještě někdy ráda viděla svoje děti."zavrčela a přivázala provaz k nějakému sloupu. Mac vyplavala kousek výš. Potřebovala vědět, jak to vypadá. Taylorová plavala někam mezi věže. Mac ji za chvilku dohnala.
"Tam."ukázala na jednu nižší věž. "Vypadá to jako věž se ZPM na Atlantis."
"Jo dík, hledala jsem ji."
"Tak plavem."pousmála se. Nějakým vybitým oknem se protáhly dovnitř. Vpluly dovnitř a plavaly prakticky po paměti. Právě plavaly okolo nějakého vymletého okna, když se za ním objevily bublinky. Mac chytla Vanessu za ruku a ukázala tam.
"Co by tady mohlo dělat bubliny?"zašeptala.
"Někdo tu je," hlesla, "anebo nějaká jiná aktivita." řekla normálním hlasem a vytáhla nůž a baterku dala na minimum. Mac ji napodobila.
„Johne, je kolem vás něco?“broukla do vysílačky.
„Co vím, tak ani ne.“přišla odpověď.
"Fajn. Jdem pro to ZPM."zamručela Vanessa.
"Raději rychle."přikývla Mac. Rychle propluly pod spadlým sloupem a objevily se v nějaké místnosti s konzolí. Plavaly dál.
"Jsme tu."zamručela Vanessa a ukázala na konzoli. Mac jenom přikývla.
"Vytahujte, budu hlídat."broukla Mac a otočila se k místu, odkud připlavaly. Přikývla a dala se do toho. Za chviličku v ruce držela ZPM. Schovala ho do nějakého kufříku, co měla s sebou v tašce, kterou měla připevněnou na sobě.
"Jdeme." Mac jenom přikývla, obě proplavaly. "Někdo tam je." ukázala do jedné chodby Vanessa. Obě rychle změnily směr.



a dalíš díl bude plus mínus zase za týden :bye:

DarkLive Uživatelský avatar
Airman First Class
Airman First Class

Příspěvky: 132
Pohlaví: Neuvedeno

Odpovědět s citací
 
skromní kocábka :biglol: :biglol: :biglol: :biglol: :biglol: :biglol: dobrý vtip :biglol: :biglol: :biglol: :biglol: ale jinak posledních pár dílů, které jsem nekomentovala, super ;) těším se na další díly :-P :) Vanessu bych ale brzo už někam odklidila :wall: :-D

jakop Uživatelský avatar
Major
Major

Příspěvky: 1764
Bydliště: Osík u Litomyšle
Pohlaví: Muž
Odpovědět s citací
 
Mackenzie: Opravdu skromná kocábka. No už se těším na pokračování a dokončení děje :)

Škoda, že se tvoje povídka blíží ke konci, vydržel bych jí číst klidně další 2 roky :D
jakop
E-Mail - jakop@lit.cz
Skype - jakop_osik

Puk Uživatelský avatar
Lieutenant Colonel
Lieutenant Colonel

Příspěvky: 2007
Bydliště: Košice
Pohlaví: Neuvedeno
Odpovědět s citací
 
:bravo:
Celkom zaujímavá časť, kde je napätie v pozadí :)
"Radar zachytil další loď."hlesla Mac a vyskočila na nohy.
Právě plavaly okolo nějakého vymletého okna, když se za ním objevily bublinky.
"Někdo tam je." ukázala do jedné chodby Vanessa. Obě rychle změnily směr.
8)
No. Aby už bolo o týždeň. :yahoo:
:palka: :write: :arrow: :yeah:
:bye:

bindina Uživatelský avatar
Senior Airman
Senior Airman

Příspěvky: 244
Bydliště: puddle jumper zaparkováný za našim domem
Pohlaví: Neuvedeno

Odpovědět s citací
 
Moc dobrý, na další díl se moc těším
nyní pokračuji na mé povídce: Stargate trochu jinak
viewtopic.php?f=27&t=7920

a na nové povídce z prostředí neovladatelné vesmírné lodi která míří směrem k černé díře a z níž není možnost úniku(zatím nemá jméno)

ešus Uživatelský avatar
Airman
Airman

Příspěvky: 56
Pohlaví: Neuvedeno
Odpovědět s citací
 
Tak sem si zase přečetl měsíční sousto ;-) (od té částí kdy utíká z cvokhausu). Takhle za sabou je to úžasný. A zvlášť ještě víc, protože jsem nevedel jestli jí fakt nehodláš zabít, když plánuješ za měsíc ten konec... díky díky díky za dobré čtení :) :) . A už se teším na další.
aka kotouč@FF
na FF2011 30.6. -> 5.7

mikuliska Uživatelský avatar
Staff Sergeant
Staff Sergeant

Příspěvky: 368
Bydliště: Havířov
Pohlaví: Neuvedeno

Odpovědět s citací
 
Tak jsem si dočetla všechny dosud nepřečtené díly... mooc se mi líbily... nejpěknější byla ta "skromná jachtička" :D :D :D
I´m proud to be member of Sheppofilclub
Nejméně se bojí smrti ti,jejichž život má největší cenu.

MOJE POVÍDKA - Stargate: Pulverization zde
TEASER: „Mně už ty Vaše tajnosti nebaví! Každý normální člověk už by to řekl!“
„Já nejsem člověk, jasný!“

Odeslat nové téma Odpovědět na téma
PředchozíDalší

Zpět na Dokončené povídky

cron