Bitva o přežití, part I
Phoenix měl o zábavu postaráno, když se blížili k planetě, tak do nich narazil nepřátelský stíhač a teď měli, co dělat aby se dostali na dosah transportu.
„...Majore máme tady nahoře trochu více práce, do minuty jsme u vás, aktivujte váš majáček.“ Oznámil Westwood vysílačkou a sledoval, jak se téměř celá flotila stahuje na jejich pozici. Všechny nepřátelské lodě začaly střílet a některé už asi prošly vylepšením, protože jejich zásahy dávaly štítu Phoenixe zabrat. Phoenix na kurzu k planetě zničil dva ha’taky a aby ušetřil čas, tak letěl stále rovně i když před ním explodovaly lodě nepřítele.
„Deset vteřin!“ oznámil Westwood do vysílačky. „Pane, na druhé straně planety vystoupila z hyperprostoru loď. Podle velikosti asi křižník Ori!“ volal důstojník od senzorů. „Transportujte je a rychle pryč!“ Phoenix přenesl komando na palubu a následně otevřel hyperprostorové okno přímo v horní vrstvě atmosféry. Manévr který by se opravdu neměl používat... planeta si asi užije pár prudkých změn počasí.
„Co to do hajzlu bylo?!“ začal Davis řvát hned, jak se zhmotnili na palubě. Teal’c s klidem sobě vlastním nadzvedl obočí a ledově pronesl „Byl to goa’uld. Cítil jsem ho, když se mě dotknul.“ Na Davisově tváři se objevil zvláštní výraz. Nevěděl jestli to Teal’c myslí vážně, nebo mu šplouchá na maják. „Když jste se rozdělili, tak musel být zajat, nebo do něj přešel nějaký goa’uld jehož hostitele zabil, těžko říct co se přesně stalo.“ Pokračoval Teal’c naprosto nevzrušeným tónem.
Z interkomu se ozvalo „Major Davis na můstek, major Davis na můstek!“ Ten se postavil, naznačil Teal’covi ať jde s ním a ještě pořád navlečený v taktické výzbroji se vydali na můstek. Plukovník Westwood byl z Teal’covi přítomnosti překvapený stejně jako Davis, když ho našel na planetě. „Pane plukovníku, major Goméz byl zabit v akci. Pravděpodobně ho ovládal goa’uld...“ Westwoodovi přejela po zádech husí kůže, když si představil, jak do Gomézova krku leze hadovitá potvora, potom kývnul směrem k Teal’covi „Ukažte našemu hostovi kajutu“ Davis naznačil rukou kudy k transportu, ale Teal’c se složil k zemi se zakrváceným břichem.
„Jeho symbiont umírá, mučení a následný útěk na něj byl asi moc“ oznámil doktor a pokračoval „V tomhle okamžiku počítač prohledává databázi a snaží se vyrobit tretonin, aby Teal’covi nahradil symbionta.“ Davis přikývnul a šel se posadit na své obvyklé místo vedle Adriina lůžka jako by se nic nestalo. Po necelých dvou hodinách ho probudilo lehké zatřesení. Zvedl oči a z postele se na něj usmívala Adria. „Copak tady děláš Jacku?“ Davisovi lehce zaskočilo, nebyl si jistý co odpovědět... „Čekal jsem až se vzbudíš-te. Cítil jsem se částečně zodpovědný za vaše zranění.“ Adria se na něj opět usmála a Davisovi bylo hned lépe, mrtvý Goméz už byl minulost.
Teal’c se škubnutím probral a okamžitě chtěl překontrolovat svého symbionta, ale vak na břiše se už sám zaceloval. Vůbec nechápal kam zmizela larva a jak to, že ještě žije. Přistoupil k němu doktor a ve zkratce mu vysvětlil, že v jejich realitě byl vynalezen „lék“ nahrazující larvy, jediný vedlejší účinek je snížení fyzické síly.Ale to bylo to poslední, co Teal’ca trápilo, byl překvapen a vděčný zároveň.
Loď vystoupila z hyperprostoru na oběžné dráze Země a kontaktovala velitelství spojených sil. „Generále mise úspěšná. Zařízení bylo zničeno a nabrali jsme nějaké datové krystaly.“ O’Neill na obrazovce spokojeně přikývnul „A máme pro vás překvapení...“ do záběru vstoupil Teal’c. O’Neillovi na obrazovce se očividně ulevilo „‘T‘ vidím, že máš nové kamarády!“ Teal’c se zlehka uklonil „Vskutku. A díky nim jsem nyní zcela svobodný.“ V ruce držel dávkovač Tretoninu.
Taky by vás mělo potěšit, že slečna Mal Doran se probudila a je dostatečně stabilizována pro transport.“ Pokračoval Westwood.
„Zdá se to jenom mně, nebo jste vždy poslem dobrých zpráv?“ zeptal se O’Neill.
„Jednu špatnou mám, major Goméz byl zabit v boji.“
„Upřímnou soustrast. Předpokládám, že neměl na palubě žádnou rodinu, pokud tedy chcete provést pohřeb na Zemi, tak to zařídíme.“
Westwood poděkoval a ukončil spojení. Teal’c se odebral na ošetřovnu, kde už připravovali Adriu k přenosu na planetu a Davis se sní zrovna loučil, než ji s Teal’covou pomocí odvezli ještě zavolala „Až se tu budeš nudit, přijeď na návštěvu!“
Přibližně po třech hodinách se znovu ozval O’Neill. „Plukovníku Westwoode přečetl jsem hlášení vašich mužů a taktický výbor se mnou souhlasí. Nelze vyvodit jiný závěr, než že Anubis ví, nebo při nejmenším tuší, že za útokem stojí Země. Už se připravujeme na další útok a veškeré prostředky byly převedeny do stavby a opravy lodí. Ale pokud už je nepřítel opravdu v procesu zavádění lepších zbraní, tak to nebude stačit a ani vy nás neochráníte... Pokud máte ještě nějaká esa v rukávu, tak se neostýchejte a hoďte je na stůl...“
Westwood se lišácky usmál „Co udělá váš otravný kamarád, když neodpovídáte na jeho telefony, SMSky a e-maily?“ O’Neill očividně nechápal kam plukovník míří. „ Přece vám zazvoní u dveří...“ O’Neill byl stále zmatený a neměl sebemenší tušení, co se mu snaží Westwood říct.
„Nechte to na mě generále, během 72 hodin budu zpátky s posilami nebo bez nich...“ O’Neill sice nevěděl odkud je hodlá plukovník vyčarovat, ale zatím ho nikdy nezklamal, takže mu dal svolení jednat „Málem bych zapomněl, máme vybraného pozorovatele, Tonny Cooper z IOA. Čeká na transport na palubu.“
Westwood ukončil hovor, došel na můstek a vydal povel k transportu pana Coopera, následovaný dalším „kormidlo, nastavte kurz směr...“
„... galaxie Ida, planeta Orilla“ loď se stočila a zmizela v hyperprostoru. „Odhadovaná délka cesty jedenáct hodin.“ oznámil kormidelník plukovníkovi. „Vynikající... IOA, otravný byrokrat, co mi tady bude slintat na ovládání.“ Tohle se honilo hlavou plukovníka Westwooda, když šel přivítat nového pozorovatele. Tonny Cooper čekal v transportní místnosti a plukovník si ho prohlížel posledních pár metrů než k němu došel. Měl Černé vlasy s pár šedinami a uhlově černé oči. S obličejem ladilo i tělo, na své šlachovité postavě měl oblečený čistě černý oblek. „Pane plukovníku...“ řekl Cooper a nabídnul ruku, kterou Westwood uchopil. „ Těší mě, ukážu vám vaši kaujutu.“ Řekl Westwood a vyrazil s tím, že ho bude Cooper sám následovat. „Plukovníku?! Doufal jsem, že se co nejdříve seznámím s vašim zástupcem a zbytkem velení.“ Westwood otočil oči v sloup a pomyslel si „Už to začíná...“ došel zpátky ke Cooprovi a spustil „Můj zástupce velitele byl před několika hodinami zabit v boji a druhý nejvyšší důstojník na palubě, major Davis, právě spí.“ Cooper se zatvářil uraženě a nadechoval se k odpovědi, Westwood, ale vycítil, co chce říct a předběhl ho „Ne, nebudu ho budit! Má za sebou přes osmnáct hodin dlouhou bojovou misi a nebudu ho budit kvůli nějaké kravatě, která si potřebuje nahonit ego!“ Jestli nebyl Cooper uražený předtím, tak teď už určitě ano, raději polknul svou poznámku, zvedl ze země kufry a rozběhl se za plukovníkem, který na něj nehodlal čekat. „Tady je vaše kajuta, až budou mí podřízení připraveni, tak vám to oznámím. Do té doby si udělejte pohodlí.“ Cooper vešel do kajuty a stihl říct „To je ...?“ než za ním Westwood zavřel dveře a odešel.
Po nějakých dvanácti hodinách zaslouženého spánku se Davis s lehkým škubnutím probudil. Vyhrabal se z postele a spáchal ranní hygienu. Při čištění zubů si všimnul, že mu na obrazovce počítače bliká záznam zprávy. Sedl si ke stolu a spustil přehrávání „ Majore až se vzbudíte dostavte se na můstek, dostavil se náš pozorovatel...“ Plukovník Westwood na obrazovce zmizel a major se začal oblékat. Během deseti minut stál na můstku a chvíli po něm dorazil i Cooper. „Majore, těší mě.“ Řekl Cooper podávající Davisovi ruku, ten ji přijal a zachytil Westwoodův znechucený pohled. Plukovník počkal až si dotřesou rukama a spustil „Majore, jakožto druhá nejvyšší šarže na lodi máte nárok na místo zástupce velitele. Máte s tím nějaký problém nebo přijímáte?“
Davis něco podobného čekal a odpověď už byla připravená dlouho před tímto okamžikem „Ano pane. Přijímám.“ Westwood ho plácnul po rameni a šel si sednout do kapitánského křesla. „Ehm.“ Odkašlal si Cooper. „Jestli se můžu zeptat, jakou pravomoc mám já?“ Westwood se začal nepokrytě smát „Vy, pane Coopere máte právo být potichu v koutku a pozorovat.“ Cooperovi už očividně došlo, že ho plukovník nemá rád a tak raději držel ústa a přesunul se k jedné z konzolí v zadní části můstku. Zároveň se slovy „Pane, blížíme se k Orille.“ vystoupil Phoenix z hyperprostoru nedaleko zelené planety a v podstatě okamžitě se ocitl pod palbou.
Jeden výstřel zasáhl trup na přídi, ale několikametrové plátování vydrželo bez větších potíží, hned poté naskočily štíty a ostatní pulzy už loď samotnou neohrozily. Westwood v klidu seděl ve svém křesle a něco ťukal na své konzoli. Cooper okamžitě vystartoval „ Neměli by jsme třeba opětovat palbu nebo něco takového?!“ Westwood zvedl klidně oči „Začněte vysílat obsah mé konzole na všech frekvencích, otevřete kanál a překládejte do Antičtiny a Asgardštiny. „Tady plukovník Westwood, velitel lodi Phoenix, člen Aliance, součást ozbrojených sil Země.“ Šest asgardských lodí stále střílelo na Phoenix, jehož štíty dostávaly docela zabrat a už byly na osmdesáti procentech. „Opakuji tady plukovník Westwood, velitel lodi Phoenix, člen Aliance, součást ozbrojených sil Země, přestaňte střílet jinak budeme nuceni použít hrubou sílu.“ Asgardé očividně nehodlali reagovat... „Převeďte do jedné asgardské baterie veškerou energii, kterou její systémy utáhnou a pošlete varovný výstřel nejbližší lodi.“ Zavelel směrem k taktické konzoli. Na celé lodi zablikala světla a z Phoenixe vyletěl paprsek o mnohonásobné síle než je běžné. Proletěl jenom pár metrů od trupu lodi Asgardů a vyřadil jí štíty. „Opakuji tady plukovník Westwood, velitel lodi Phoenix, člen Aliance, součást ozbrojených sil Země!“ Lodě Asgardů přestaly střílet, očividně na ně zapůsobila demonstrace síly.
„Vítejte na Orille plukovníku. Vaše identifikační údaje se zdají být pravé, ale lidé nikdy nebyli součástí Aliance.“ Pronesl Asgard na obrazovce. „Pokud je to možné, tak vám pošleme naše záznamy, jako důkaz odkud jsme.“ Zkusil své štěstí Westwood a Asgard kývnul hlavou. Všechny lodě visely několik minut v napjatém tichu, dokud se na obrazovce znovu neobjevil Asgard, ale vypadal jinak než ten první. „Tady Thor, vrchní velitel Asgardské flotily. Dle vašich záznamů jste členem Aliance v jiné realitě a skenování vaší lodi ukazuje technologii tří ras původní Aliance zakomponované do lodi vašeho designu. Proč si myslíte, že tady budete mít štěstí? Země nikdy nebyla členem...“
Westwood se zhluboka nadechl, chystal se ubít Asgarda argumenty... „Nemluvím za Zemi, ale za tuto posádku a naši loď. My jsme členem Aliance a něco jako alternativní realita nás nezastaví. Podle článku padesát šest vzájemné dohody mezi členy Aliance vás žádám o pomoc při vojenské operaci. Odmítnutí bez relevantního odůvodnění může vést k sankcím Aliance vůči Asgardskému lidu.“ Kdyby měli Asgardé mimické svaly, tak je na obrazovce ten nejzmatenější obličej v dějinách. „ Připomínáte mi Antika plukovníku, ti se také vždy snažili prosadit svou. Ale budu vás muset odmítnout, naše flotila čeká na blížící se replikátory, myslím, že to je dostatečně relevantní důvod...“ Westwood na chvíli zastavil přenos a Cooper okamžitě spustil „Co je to replikátor?“ Plukovník se na něj ani nepodíval „Replikátor je taková krásná robotická hračka složená ze stovek samostatných bloků ve tvaru pavouka, která sežere a zabije cokoliv co potká, jenom aby se mohla replikovat.“ Cooperovi to očividně stačilo.
Westwood si mezitím promyslel další tah a naznačil ať obnoví spojení. „Pokud pošlete vaše lodě bránit Zemi, tak tady s Phoenixem zůstaneme a pomůžeme vám vyhrát. Jsem si celkem jistý, že s vaší technologií replikátory porazit nedokážete.“ Thor mu očividně nevěřil „A vy si snad myslíte, že vaše technologie je o tolik vyspělejší, že dokážete porazit replikátory?“ Westwood se usmál „Právě naopak veliteli, právě naopak... Věřte mi, s replikátory máme dostatek zkušeností na to, aby jsme zvládli pár jejich lodí.“ Thorovi bylo dáno ultimátum a ač se mu nelíbilo, tak se rozhodl ctít smlouvy Aliance. „Odešlu k Zemi jednu naši údernou skupinu, měla by bohatě stačit proti jakékoliv síle, která se ji pokusí napadnout. Přeneste všechna důležitá data do jejich palubních počítačů.“
Thor zmizel z obrazovky, Westwood naznačil ať jim pošlou zadání mise a Cooper musel okamžitě začít mluvit „My zůstáváme tady, aby jsme bojovali s nějakými brouky?! Musím vám připomínat, že máte dohodu se Zemí o vzájemné pomoci?!“ Westwood s ledovým klidem usedl do křesla „Ano a také máme smlouvu s Asgardy, kteří teď poletí bránit Zemi a my jim na oplátku pomůžeme ochránit jejich domovskou planetu... Ovšem pokud se snad bojíte replikátorů, pane Coopre, tak se můžete klidně vydat na palubě Asgardské lodi zpátky k Zemi.“ Cooper byl očividně více vystrašený z pobytu na lodi s Asgardy než z kovových pavouků a raději se odebral do své kajuty. Od hlavní flotily se oddělilo dvanáct lodí a skočily do hyperprostoru, v ten samý okamžik se na obrazovce znovu objevil Thor „Lodě byly odeslány na dané souřadnice, zpřístupněte vaše počítačové jádro pro vzdálenou komunikaci ať můžeme provést synchronizaci s naším rozhraním...“ Westwood kývnul, že rozumí. Než však Thor zmizel tak plukovníka varoval „Ve vašem zájmu doufám, že jste nelhal, protože pokud ano a ztratíme poslední planetu... Tak jakákoliv přeživší loď napadne Zemi, jako agresora vůči Asgardskému Impériu.
Na Phoenixu se chystali k zatím nejnebezpečnější bitvě, kterou loď prošla. Vojáci byli děleni do týmů po čtyřech a každý měl plnou výzbroj, těžké zbraně se pohybovaly od základních M4, přes těžké kulomety a brokovnice až po moderní coilgun pušky. Automatický obraný systém uvnitř lodi byl přepnut na manuál, protože byla velká šance, že replikátora nezaměří. Davis se rychle seznamoval s fungováním na můstku a technickými parametry lodě, aby v případě nouze mohl převzít velení. Replikační zařízení postavilo disruptor a v posledních minutách před bitvou jej připevňovaly robotické sondy pod příď lodi. „S největší pravděpodobností se staneme primárním cílem nepřátelského útoku, naše technologie je pro replikátory nová a budeme působit jako magnet, takže se připravte na velice pravděpodobné nalodění. V případě potřeby budou naše týmy přenášeny na Asgardské lodě obsazené replikátory, hodně štěstí nám všem!“ zakončil Westwood svůj proslov. Pár chvil na to se nad Orillou rozzářila hyperprostorová okna, ze kterých vylétaly lodě replikátorů. V jejich flotile bylo pět modifikovaných Asgardských křižníků a asi sedm obřích pavouků. Proti nim stálo přes osmdesát asgardských lodí z nichž byla polovina třídy Mjolnir (identické s O’Neillem, pozn. autora) a Phoenix, který vedl první údernou skupinu na křídlo nepřítele.
Replikátoři se pohybovali stále kupředu a vůbec si nevšímali flotily, která je obkličovala. Když byl Phoenix na dostřel, tak poslal nejbližšímu pavoukovi pozdrav z disruptoru, který z něj udělal hromadu poletujících čtverečků. Tím začalo peklo, replikátorům došlo, že nejsou tak neohroženi, jak se domnívali. Asgardské lodě zahájili koncentrovanou palbu, jejich jedinou šancí jak zničit loď replikátorů bylo usmažit jejich obvody. První skupina poskytovala živý štít Phoenixu, který se držel na venkovním obvodu nepřátelské flotily a kropil nejbližšího pavouka ze všech projektilových zbraní, byla to pomalá práce, ale z pavouka neustále odlétávaly další a další bloky.
Replikátoři samozřejmě jenom nestáli a stříleli energetické pulzy a projektily z bloků na všechno, co se ocitlo v dosahu. Phoenix i přes veškerou snahu věží a pilota dostal zásah dvěma projektily, které se zabodly do pláště a okamžitě se rozpadly na pavouky, kteří se prožírali trupem. Obranné věže po nich střílely jako zběsilé a s velikou účinností čistily trup. „Zničte jejich křižníky než nám ti malí parchanti vyřadí paprsky!“ zařval plukovník a loď se doslova postavila na hlavu, jak se otáčela ke skupině replikátorských křižníků. Každý z nich byl pod palbou asgardských lodí, takže jim stačilo po čtyřech zásazích paprsky, aby explodovaly. Pár přeživších pavouků se prožralo skrz plátování a okamžitě začali požírat všechno, co mohli, to samé se dělo na pěti lodích Asgardů a plukovník nechal na každou z nich přenést dva týmy a zásobu munice. Disruptor byl připraven pro další výstřel, Phoenix se stočil zpátky proti replikátorským lodím a vypálil. Pulz už neměl požadovaný efekt, replikátoři se začali přizpůsobovat, obří pavouk se nerozpadl, pouze byl dočasně vyřazen. Technici na palubě se okamžitě snažili přijít s novou frekvencí a věže Phoenixe využily znehybněnou loď ke střeleckému cvičení. Ustřelily z ní téměř všechny nohy, než se zase dala do pohybu. Na vzdálené části bojiště posetého vraky právě explodoval jeden z pavouků, Asgardům se povedlo přetížit jeho systémy, ale tři skupiny, které na to byly potřeba, utrpěly značné ztráty. „Stav bitvy?“ zeptal se Westwood důstojníka u taktické konzole, který svižně hlásil „Dva pavouci zničeni, všechny křižníky taky, další dva pavouci poškození naši palbou, jeden zcela nedotčený. Na naší straně z osmdesáti lodí třicet zničeno, čtyři nečinné a na pěti, plus Phoenix, bojují naši lidé s replikátory...“ Plukovník tušil problémy a do toho mu ještě důstojník nahlásil, že právě ztratili kontrolu nad věžemi v zóně “alfa 1“. „Petrove vypalte na ty parchanty pár dronů, pokud vím, tak to ještě nikdo nezkusil.“ Rozkázal Westwood a sledoval, jak se žluté šmouhy ženou na pavouka. Ty proletěly skrz, poté zpátky dovnitř a explodovaly. Sice způsobily škody, ale většina bloků se opět připojila zpět k trupu.
Do plátování Phoenixe se v sekci “alfa 1“zarazil další projektil a dostřelilo na něj jenom pár okolních věží, takže pavouci na palubě obdrželi početnou posilu. V tom Davise napadla spásná myšlenka... „Nabijte Horizont a každá věž ať pálí na jiný bod nejbližšího pavouka. Petrove vystřelte tak padesát dronů a rovnoměrně je naveďte do trupu nepřátelské lodi.“
Když byly drony na půl cesty vydal rozkaz „vystřelte Horizont!“ Pavouk byl pod přímou palbou všech projektilových zbraní, které mu trhaly z povrchu bloky, drony proletěly venkovním pláštěm a zastavily se ve vnitřní konstrukci. V okamžiku, kdy se Horizont rozdělil na samostatné hlavice, Petrov odpálil všechny drony jejichž exploze rozhodila téměř celou loď na samostatné bloky, než se však stihly spojit dohromady, tak dostaly přímý zásah Horizontem a doslova se vypařily. „Vynikající tah majore!“ pochválil Davise plukovník. Taktický důstojník začal okamžitě hlásit „Už zbývají jenom dva pavouci, oba poškození, jeden pod těžkou palbou zbylých Asgardských lodí. Čtyři lodě Asgardů byly obsazeny replikátory a míří proti nám, na třech lodích naše týmy hlásí vítězství a na dvou se stále bojuje, stejně tak na naší palubě.“ Westwood zvážil situaci a rozkázal zopakovat útok na druhého pavouka. Do cesty se jim postavily obsazené křižníky a osamocený Phoenix s nimi měl co dělat, z šesti paprsků už fungovaly jenom tři. Po několikaminutové přestřelce spadly štíty na padesát procent, obsazené lodě byly zničeny a Phoenix mohl pokračovat ke svému cíli.
Ten se snažil pomoci právě explodujícímu pavoukovi, kterému zbývající Asgardské lodě přetížily systémy. Poslední pavouk stál mezi Asgardy a Phoenixem, Westwood pokynul a začala stejná akce jako s předchozím pavoukem. Chvíli potom, co vystřelili Horizont, však na celé lodi vypadl proud. „Do hajzlu! Nahoďte zálohy a dejte těm bastardům co proto!“ řval plukovník rozkazy na všechny strany. Phoenix utrpěl, než naskočily štíty, několik zásahů od Asgardské lodi, která právě podlehla replikátorům, a jeho levý bok dostal tvrdý zásah. Na lodi se rozjelo záložní osvětlení a můstek získal zpátky kontrolu nad lodí.
„Pane Horizont!“ stihl jenom vykřiknout Davis. Horizont při výpadku na lodi ztratil zaměření cíle a právě teď jeho hlavice explodovaly uprostřed zmrzačené flotily Asgardů. Exploze zničila pět jejich lodí a tři vyřadila z boje. Phoenix nemilosrdně rozřezal na kusy obsazenou loď a zlikvidoval posledního pavouka stejným postupem jako prvního. „Pane technici hlásí, že mají novou frekvenci pro disruptor“ oznámil Davis. Westwood už neměl moc na výběr, pokud by zaváhal, tak ztratí kontrolu nad lodí...
Přesměrujte veškerou energii, co máme do disruptoru, ať si klidně bouchne, ale chci tu vlnu přes celé bitevní pole a ve všech směrech.“ Na lodi zhasla všechna světla, motory pohasly, zastavily se i ventilátory a na malý okamžik před výstřelem vypadla i gravitace. Z disruptoru vyšla mohutná vlna a dorazila všechny replikátory v okruhu stovek kilometrů, zlomek vteřiny po výstřelu disruptor explodoval a vytrhnul kus plátování. „Únik atmosféry na palubě A-20!“ hlásil taktický důstojník. „Uzavřete to, nahoďte hlavní generátory, kontaktujte Thora pokud přežil a zahajte těžební operace na troskách, opravte mou loď!“
Na Zemi probíhaly přípravy na útok, vojáci na povrchu měli plnou pohotovost, na oběžné dráze stály dvě opravené lodě třídy Prometheus a z hangárů právě startovaly dvě narychlo dokončené BC-304. Na hladinách oceánu u Los Angeles byla Atlantis plně připravena k boji, z nedostatku energie sice nemohla na oběžnou dráhu, ale dronů měla více než dost. Všechny atmosférické stíhačky byly v pohotovosti a stovka F-302 se právě řadila na oběžné dráze, dalších padesát se ukrývalo v troskách měsíce. Poslední zbytky pozemské flotily, poslední naděje planety na přežití. O’Neill seděl v SGC v místnosti plné taktických map, obrazovek a výstupů senzorů, když se na jednom z monitorů rozblikaly rudé tečky. Nepřátelská flotila dorazila a její početní převaha byla více než dostatečná. O’Neill se postavil, rozhlédl se a zavelel „DEFCON 1! Tak si teda zatancujeme.“