Dámy a pánové, dneska mám vynikající náladu a i když vím, že to je rychle, vám sem dám za odměnu další díl
Goméz
„Tak tohle mohlo dopadnout určitě lépe“ pomyslel si Goméz, když ležel tváří v mokré trávě. S bolestivým syknutím se převalil a podíval na své prostřelené břicho. Ležel ve tmě na studené zemi a nemohl pohnout nohama. Vytáhl z pouzdra jednu z příručních zbraní a překontroloval zásobník. Byl připraven na všechno.
V plukovníkově kajutě blikal příchozí hovor. Westwood zrovna něco řešil s majorem Gomézem, naznačil mu ať chvíli počká a přijal hovor. „Plukovníku Westwoode, mám pro vás první úkol. Sice by se nám hodil Phoenix na oběžné dráze, alespoň než opravíme naše vlastní lodě, ale tato mise nepočká.“ Plukovník přikývnul a O’Neill pokračoval „Naše rozvědka má potvrzené informace o Anubisovi. Skutečně našel další antickou databázi. Nejsme si jisti, zda mu antické zařízení nahraje do paměti znalosti Antiků, nebo ho bude muset rozebrat a extrahovat informace po staru. Tak jako tak musí být zařízení zničeno. Právě k vám přenáším detaily mise.
Někde ve tmě zakřupaly větvičky a Goméz se snažil nevydat ani hlásku. Mezi stromy viděl pohybující se siluety lidí, pravděpodobně nepřítel. Vypadá to, že ho neviděli a pokračovali dále v průzkumu.
„Sežeňte majora Davise a dostavte se do mé kajuty.“ Zaznělo z Gomézovy vysílačky. Major nemusel dlouho hledat. Davis byl poslední dva dny v kuse na ošetřovně, kde seděl vedle Adriina lůžka a čekal až se probudí. Došel k němu a lehkým zatřepáním ho probra
„Majore máme první misi, plukovník si přeje s vámi mluvit.“ Oba majoři došli do plukovníkovy kajuty. Tam se jim dostalo shrnutí mise. Infiltrace nepřátelské základny, sehnat nějaké informace, odpálit antickou knihovnu a ustoupit. Plán zněl velice jednoduše, ale jeho provedení bylo už poněkud složitější. „Vzhledem k tomu, že jde v podstatě o blackops misi je účast dobrovolná. Majore Davisi, jak dáte dohromady tým dejte mi vědět.“ uzavřel Westwood rozhovor. Davis vyrazil shánět dobrovolníky a Gomézovi právě začínala služba na můstku, nudných osm hodin... „Vezměte nás na zadané souřadnice“ rozkázal sotva se posadil.
Po necelých dvou hodinách byl Davis zpátky a Goméz se rozhodl přihlásit jako další dobrovolník. „To máme celkem čtyři“ řekl Davis a zmizel ve dveřích plukovníkovy kajuty.
Pár minut na to už byli všichni čtyři ve zbrojnici a navlékali se do speciálních kombinéz. Vypadaly v podstatě jako neoprén,ale šlo o kevlar vyztužený triniovými vlákny. Na obou bocích bylo zabudováno pouzdro na příruční pistoli, po obvodu pasu se nacházely kapsičky a na záda se dal připevnit malý batoh, nebo těžká zbraň. Majoři Goméz a Davis měli za úkol přímou infiltraci, kapitán Williams z S.A.S. obstaral krytí odstřelovací puškou a poručík Martinéz byl záloha. „Tady máte naši největší zbraň“ řekl Davis a rozdával svým mužům balíček tří tabletek. „Každá z nich je osm hodin neviditelnosti pro senzory, jediná nevýhoda je, že nás neuvidí ani naši.“
„Majore proč tu základnu prostě nerozstřílíme z vesmíru?“ zeptal se Martinéz. „Bylo by to jednodušší, ale Anubis nesmí vědět, že v tom máme prsty. Odplata vůči Zemi by na sebe nenechala dlouho čekat. Ze stejného důvodu tady necháme všechny osobní věci a naše vybavení nemá žádné značení... V podstatě neexistujeme.“
Loď vystoupila z hyperprostoru mezi měsícem a plynným obrem a okamžitě zapnula maskování. S motory na třetině výkonu se plížili k cílové planetě, kolem které stála početná flotila a v docích na oběžné dráze se stavěly nové lodě. Phoenix prokličkoval mezi hlídkujícími plavidly až k planetě „Majore Davisi vysadíme vás, ale nemůžeme zůstat v dosahu, je tu příliš husto a někdo by do nás mohl narazit. Přiletíme na kontrolu každých osm hodin“ oznámil Westwood vysílačkou a nechal komando transportovat na temnou stranu planety. Phoenix se otočil a namířil si to k plynovému obrovi.
„Polkněte první tabletky, nasadit helmy a v před“ zavelel Davis. Čtyřčlenná skupinka se pohybovala lesem jako přízrak, k základně to byly čtyři kilometry a potkali jenom jednu hlídku nepřítele. Nejnebezpečnější byl svit dvou měsíců, stačilo se špatně postavit a alarm by na sebe nenechal dlouho čekat. Na kopečku, asi půl kilometru před ležením nepřítele, se zastavili a kapitán Williams se “zabydlel“ se svou puškou. „Máme šest hodin než vyprší první tabletka, já a Goméz si najdeme cestu do tábora, Martinézi vy nám nachystáte ústupovou cestu, Williamsi nestřílejte dokud nedostanete povel. Udržovat rádiové ticho. Jdeme na ně.“ rozdával povely Davis.Tři černé siluety sklouzly z holého vršku kopce zpátky do lesa. Někde v lese se Martinéz odpojil a začal chystat ústupovou cestu a posledních sto metrů se přes louku plížili už jenom dva.
Když se dostali k prvním budovám, tak zpomalili a začali mapovat pohyb nepřátelských hlídek. „Gomézi vidíte támhle tu budovu? Vypadá na velitelství základny. Nebylo by na škodu překontrolovat, co tam mají“ ten jen přikývnul a oba se po obvodu základny vydali k budově, kterou obcházeli dva strážní. Oba členové komanda leželi ve vysoké trávě a necelé tři metry před nimi obcházeli po štěrkové cestě strážní. Jeden se zrovna vracel zpátky do osvětleného středu základny a jeden zůstal pozadu. Goméz neváhal, v tichosti se nadzvedl a přikrčený běžel k jaffovi, těsně před cílem vytasil nůž, skočil mu na záda, chytil mu pusu a jedním prudkým pohybem přeříznul strážnému krční tepny. Na poslední chvíli ho stihl zatáhnout do trávy, protože se za rohem objevil druhý strážný. Chvíli tam stál a když jeho kolega nešel, tak se rozhodl ho překontrolovat. Když vstoupil do stínu, tak si všimnul rozhrnutého štěrku směrem do trávy. Vydal se prozkoumat kam stopy vedou, ale byla to ta poslední věc, co v životě udělal. Když byl asi pět metrů od kraje louky, tak objevil mrtvého jaffu, než však stihl jakkoliv reagovat, nůž mu projel krkem a on se s chroptěním svalil vedle kolegy.
Goméz vytáhl z kapsy balíček pilulek, už měl poslední a stálo před ním rozhodnutí. Vezme si ji a bude tu ležet dalších osm hodin, nebo si ji nevezme, bude mít šanci na záchranu, ale zároveň se objeví na senzorech nepřítele? Chvíli přemýšlel a potom do svého vyschlého krku natlačil poslední tabletku.
Davis s Gomézem se prohrabovali krámy v budově velitelství a hledali jakékoliv užitečné informace. Už měli pár nákresů a plánů. Davis naznačil, že našel, co hledali. Zmáčknul pár knoflíků a z pultu vyjel datový krystal, který strčil do batohu.
Když se přesouvali k tunelům vedoucím od velitelství dovnitř pevnosti, která si seděla nad základnou, tak uslyšeli velké množství kroků. Každý se okamžitě schoval za první překážku, kterou viděli. Z tunelů napochodovalo do velitelství přes deset jaffů a pokračovali někam ven. Oba vyrazili hned, jak byl vzduch čistý, měli zvláštní pocit, že to jde všechno až příliš hladce.
Proplížili se až do pevnosti a Davis zastavil a vytáhl mapku. „Někde tady by to mělo být“ řekl a rozhlížel se po dveřích. Asi u třetích se zastavil, kývnul na Goméze a každý se postavili z jedné strany. Vytáhli zbraně a Goméz aktivoval panel dveří. Uvnitř laboratoře byli pouze tři Goa´uldští vědci, všichni zabráni do práce. Goméz neváhal ani vteřinu a dva z nich zabil přesným zásahem do hlavy. Třetí se otočil a napřáhl ozbrojenou ruku, v tom okamžiku mu Davis prostřelil čelo. „Je to tady!“ houknul Davis z rohu laboratoře a už vytahoval z batohu balíčky výbušnin.
Rozmístili nálože po celé místnosti a vyrazili zpátky k tunelům. Na chodbách občas potkali hlídkující jaffy, ale vždy se jim povedlo schovat. Když se takhle kryli před procházející skupinkou zaslechl Davis něco o vězni s důležitými informacemi a záznamech jeho výslechu. Naznačil Gomézovi, aby zkusil najít záznamy a on sám se vydal zjistit, co je vězeň zač. Chvíli se motal chodbami ve směru odkud přišla poslední skupinka a konečně našel, co hledal. Vězeňské křídlo bylo zavřeno pevnou mříží, jediná cesta dovnitř vedla ventilačním systémem. Vyšrouboval mřížku na stěně, protáhl se dovnitř a zadělal za sebou mřížku. Našel si cestu do ventilační šachty nad tunelem do vězení a po necelých pěti minutách, které strávil plazením za křikem,našel vězně. Nahlédnul dovnitř, kde zrovna mučitel vybíral nový nástroj a podíval se na vězně, který právě zvedl hlavu. Davis nevěřil vlastním očím... Teal‘c!