Halajdův tvůrčí koutek, akt. Krvavý úsvit II (27.4.2010)

Vítejte v mé nové, občasně aktualizované rubrice.

NAVIGAČNÍ PANEL

Hvězdná brána:
volný cyklus Stargate Absurdium

Kosmos:
povídka Posel Války - I, II, III
povídka Krvavý úsvit - Prolog, I, II
dodatky a bonusové materiály - zde

Následující povídka se odehrává v universu, o kterém jste téměř jistě nikdy neslyšeli. Jediné, co stačí vědět, je, že se tu vede válka.

Jakákoliv podobnost postav, míst, pojmenování či událostí s čímkoliv, o čem jste slyšeli, co jste kdy viděli nebo četli, je čistě náhodná.

Posel války
První část

Říšský těžký křižník Valdorh se poklidně vznášel nad měsícem, který si ani nevysloužil vlastní jméno. V databankách byl označen pouze katalogovým číslem podle své planety a její hvězdy. PK 12 c6. A přitom by si vlastní jméno zcela jistě zasloužil. Prudké bouře v jeho azurové atmosféře vytvářely obrazce, za které by se nemusel stydět žádný špičkový malíř.
Hlášení taktického důstojníka vytrhlo velitele Halmara ze zasněného obdivu.
„Sonda tři zachytila gravitační vír, pane.“
Halmar odvrátil pohled od průzoru, za nímž se azurový měsíc pomalu otáčel, a pohlédl na poručíka Nurkhose.
„Z víru se vynořují dva objekty,“ pokračoval Nurkhos. „Bitevní středisko je vyhodnocuje jako dvojici voronských fregat.“
Halmar zamířil ke svému křeslu. „Jsme ve vhodné pozici k útoku?“
„Bohužel, pane. Jsou na opačné straně měsíce a navíc mimo gravitační stín. Sotva bychom se objevili a nasadili k nim vektor, mohli by ustoupit zpět do hyperprostoru.“
Halmar přikývl. Takovou odpověď očekával. Postavení, na kterém Valdorh vyčkával, nebylo vůbec vhodné k bezprostřednímu útoku na dorazivší lodě.
„Voronské fregaty nasazují vektor do nitra soustavy,“ ohlásil poručík Nurkhos a na Halmarově panelu se vykreslila žlutá křivka. Halmar vycenil zuby, přesně v tuto situaci doufal.
„Bitevní poplach. Kormidlo, manévr dakhel dva.“ Žluté osvětlení můstku potemnělo a lodí se rozezněl důvěrně známý zvuk. Azurový měsíc, který byl vidět po levé straně, začal uhýbat dozadu, jak se těžký křižník otáčel do protisměru. O několik okamžiků později se objevil na pravé straně jeho rotace se zdánlivě zrychlila, když se hlavní motory Valdorhu daly do práce.
Halmarův taktický panel nabízel pouze dvourozměrnou reprezentaci situace, ale pro velitelovy potřeby to bylo dostačující. Většina vesmírných bitev se stejně vedla v soustavách, obvykle v těsné blízkosti roviny ekliptiky. V okolním prázdném vesmíru většinou nebylo o co bojovat a navíc bylo velmi snadné se boji vyhnout. Kde nejsou žádné hvězdy, planety či asteroidy, tam není gravitační stín a lodím nic nebrání uniknout do hyperprostoru.
Valdorh již den vyčkával u tohoto měsíce, který obíhal plynného obra, a čekal na kořist. Jelikož důležitou součástí této léčky byl moment překvapení, byl křižník schovaný na té straně měsíce otočené k jeho planetě a ke hvězdě. Informace o dění na vnější straně měsíce zajišťovaly čtyři senzorové sondy.
Voronské fregaty se vynořily z hyperprostoru v úctyhodné vzdálenosti od všech zdrojů gravitace v soustavě, jak se na obezřetného kosmoplavce slušelo. Jejich vektor do nitra soustavy ale procházel gravitačním stínem plynného obra, přímo kolem měsíce, za kterým se Valdorh schovával.
A tak zatímco fregaty vlétaly do pasti, z níž nebudou moci snadno uniknout, říšský křižník nabíral rychlost okolo druhé strany měsíce a za několik hodin se jim objeví v zádech.

Časomíra odpočítávala poslední okamžiky. Voronské fregaty se už podařilo identifikovat jako třídu Kerak. To byla špatná zpráva. Pokud bude voronský velitel doufat v jakoukoli šanci přežít nadcházející střetnutí, bude muset před Valdorhem prchat a spoléhat na to, že vyletí z gravitačního stínu dřív, než bude zcela rozstřílen na kousky. To omezí jeho možnosti v boji pouze na záďovou výzbroj, ale právě třída Kerak ji měla poměrně silnou.
Navíc měly voronské lodě značnou výhodu v rychlosti. Valdorh je ovšem předčil akcelerací a podle výpočtů mu nemůžou uniknout z dostřelu. Střílet se ale bude na velkou vzdálenost, začnou roli bude hrát štěstí.
Časomíra doběhla na nulu a zapípala. O zlomek vteřiny později se ozval poručík Nurkhos. „Lodní senzory již zachycují nepřátelská plavidla. Zaměřuji příďovou výzbroj.“
Halmar opět vycenil zuby. Jestli čekal na vhodný moment, aby nepřítele zcela překvapil, je to teď. Voronské fregaty jeho křižník téměř určitě ještě nezachytily, nacházel se příliš blízko měsíci. A co nevidí, to jen těžko zaměří.
„Zahájit palbu.“
Všechna těžká a střední děla příďové výzbroje současně vypálila salvu protilodních granátů. Elektřinou nabité kolejnice v dělech a magnetické pole jimi vytvořené dodalo projektilům takovou úsťovou rychlost, že překonání více než sta tisíc kilometrů prázdnoty jim trvalo jen něco přes minutu.
Minutová reakční doba dávala válečné lodi víc než dost času, aby vyhodnotila vektor střel a snadno se vyhnula. Nepřítel ale podle Halmarových předpokladů neměl o hrozícím nebezpečí ani tušení a jeho první reakce by mohly být pomalé a neohrabané. Právě této příležitosti musí využít, aby prvními salvami dosáhl co nejvíce zásahů. Jakmile se fregaty vzpamatují a zahájí úhybné manévry, bude nutné přejít na prostorové ostřelování, kde může očekávat jen minimální úspěšnost.
Za první várkou střel rychle následovala druhá, třetí a pak čtvrtá. Tak rychle, jak se jen děla stíhala dobíjet.
Snažit se zahlédnout nepřítele venkovními průzory na takovou vzdálenost zcela zbytečné, Halmar proto letící dělostřelecké přehrady sledoval na svém taktickém panelu. První z nich dělily od cílů už jen poslední vteřiny.
„První salva dosáhla cíle,“ ohlásil taktický důstojník, zatímco naprogramovaný počítač už automaticky vystřelil šestou. „Druhá salva dosáhla cíle. - Třetí salva.“
Když křižník vypálil desátou sadu granátů, Halmar nařídil další palbu zastavit. Voronské lodě už dávno zahájily úhybné manévry a snažit se o koncentrovaný zásah by už bylo jen plýtvání municí. Nějaké poškození nepochybně obdržely, ale na druhou stranu také nasadily plné zrychlení, takže o jeho rozsahu se mohl Halmar jen dohadovat.
Na taktickém zákresu se objevily žluté tečky mířící od fregat k říšské lodi. Nepřítel konečně zapojil do boje i vlastní zbraně.
„Přejít na ostřelovací schéma palby. Kormidlo, úhybné manévry.“
Po krátké odmlce kanóny Valdorhu znovu ožily. Tentokrát ale střílely nezávisle na sobě a v náhodných intervalech. Navíc se zapojila i lehká děla a rychlopalná hnízda. Projektilům z nich sice bude trvat déle, než doletí k nepříteli, ale i tak mohou dosáhnout náhodného zásahu. Pro každou jednotlivou hlaveň kalkuloval palební počítač vektor zvlášť podle odhadovaného manévrování nepřátelské lodi. Mnoha granátům se sice nepřátelské lodě, nepochybně také řízené především počítačem, vyhnou, ale rozhodně ne všem. Na to byla střelecká smršť Valdorhu příliš divoká.

Halmar si nevrle škrábal šupiny na krku. Tahle přestřelka už trvala příliš dlouho, aniž by přinesla viditelný výsledek. Valdorh si od svých nepřátel zatím udržoval patřičný odstup, Halmar se nechtěl pouštět do boje na krátkou vzdálenost.
Voronská plavidla by každou chvíli měla přejít do hyperprostoru. Vlastně už do něj klidně přejít mohla. Gravitační stín neměl žádnou pevně vymezenou hranici. Platilo pouze, že čím blíže zdroji gravitačního stínu se loď pokusila přejít do hyperprostoru, tím mohly být následky ničivější. Anomálie v gravitačním víru poblíž planety nebo hvězdy mohly lodí jen mírně zatřást, ale také ji mohly doslova roztrhat na kusy.
Halmar věděl, že voronské námořnictvo administrativně určilo, jakou minimální vzdálenost od zdroje gravitace lze považovat za bezpečnou k přechodu. Podobné opatření učinilo i říšské námořnictvo. Šlo ale jen o pouhé číslo. Neznamenalo to, že kilometr za touto hranicí projde loď bez problémů a kilometr před ní se stane neforemným kusem šrotu. A žádný kapitán hodný svého postavení by se neohlížel na nějaké administrativní regule, kdyby měl možnost dostat svou loď z boje o několik minut dřív.
Velitelé voronských fregat však podle všeho takovou iniciativu neprojevovali. Za několik okamžiků se ale dostanou na předpisovou vzdálenost od plynného obra a bez ohledu na to, jak striktně se drží předpisů, tam už jednoduše do hyperprostoru přejdou a z boje uniknou.
Pokud ovšem nemají poškozené hypergenerátory, pomyslel si Halmar, ale věděl, že to je jen zbožné přání. Kdyby neměly fregaty funkční generátory gravitačních vírů, dávno by boj vzdaly.
Časomíra, která tentokrát měřila čas, kdy voronská plavidla dosáhnou předpisové hranice gravitačního víru, opět dosáhla nuly a zapípala. Halmar upřeně hleděl na taktický nákres a už se nadechl, aby vydal rozkaz k zastavení palby.
Po půl minutě opět vydechl. Fregaty stále letěly normálním prostorem, nezměněným kurzem dál do nitra soustavy. Valdorhu se buď opravdu podařilo poškodit jejich hypergenerátory, nebo jim velel sebevražedný šílenec.
Na tom, zda to je jedno nebo druhé, už ale brzy nebude záležet.
„Stav munice v příďových zbraních?“ zeptal se.
„Celkově 23 procent, pane.“
„Přesuňte třetinu munice ze záďových baterií do příďových. Připravit torpédomety. Kormidelníku, plné zrychlení. Když se tu chtějí zdržet, tak prosím, ale nemáme celý den.“

Pokračování příště

Netušil jsem,že se v Tobě skrývá povídkář.Musím říct,že i když to není z SG nebo jinýho pro mě známýho universa,tak se mi to líbí.
Ta bojová taktika je fajn a ne, že hned na ně nalítnou a rozstřílí je.Doufám,že tady brzo bude další díl

Tak celkem zajímavé čtení jen tak dál, další si určitě přečtu .

První část této povídky naleznete zde.

Jakákoliv podobnost postav, míst, pojmenování či událostí s čímkoliv, o čem jste slyšeli, co jste kdy viděli nebo četli, je čistě náhodná.

Posel války
Druhá část

Na rozdíl od mnoha jiných byla tahle střela vidět skrz průzory můstku pouhým okem. Přihnala se z černé prázdnoty před lodí rychlostí, jakou mozek žádného živočicha nedokázal zpracovat, a tak se jevila jen jako šmouha neurčité barvy. Když ale dopadla na plášť lodě, bylo to setsakramentsky cítit.
Nejdřív byl vidět samotný dopad granátu a odletující části trupu, které se jeho následkem utrhly. To vše ale o zlomek vteřiny později zaniklo v bílém žáru, když se kinetická energie dostala až k atmosférou napuštěným vnitřnostem lodi a kyslík v ní se vzňal. Samotný zvuk a otřesy po výbuchu se konstrukcí trupu donesly k můstku až později.
Lodě, se kterými Říše poprvé pronikla do vesmíru, by taková energie okamžitě proměnila v kosmický prach. Valdorh byl ale těžký křižník určený k mezihvězdné válce; navržen, aby podobných zásahů obdržel desítky a stále zůstal bojeschopný.
„Torpédomety dva a čtyři a dělo dvě vyřazeny,“ ohlásil operační důstojník.
„Co jejich zásobníky munice?“ zeptal se Halmar.
„V pořádku.“
„Přesuňte jejich munici do ostatní výzbroje. Pokračovat v palbě.“
Vyšší zrychlení, které Valdorh nasadil, pomalu ukrajovalo ze vzdálenosti mezi oběma stranami. Palba se stala znatelně přesnější, což ovšem znamenalo, že křižník schytal podobnou šlupku každou chvíli. Na druhou stranu měla jedna fregata už viditelně poškozené motory. Její zrychlení rapidně kleslo a stále více zaostávala za svou družkou, která se rozhodla s ní nedržet krok. Bylo to logické, nemohla jí nijak pomoci a pouze by se sama vystavila ještě většímu nebezpečí.
V Halmarově ušní vysílačce zazněl hlas jeho taktického důstojníka. „Pane, nenatočíme loď bokem? Získali bychom mnohem větší palebnou sílu.“
Takovýto návrh mohl být posádkou chápat jako zpochybnění Halmarova způsobu velení lodi. V Říšském hvězdném námořnictvu dosud přežívaly některé tradice z dob, kdy mise vesmírných lodí trvaly mnoho let či desetiletí. Komunikační prodleva s domovským světem bývala odpovídající. Tehdy byl nutný flexibilnější přístup ke změnám v žebříčku velení.
Nurkhos samozřejmě nic takového neměl v úmyslu, pouze dával svému veliteli návrh na jiný postup. Aby nezavdal příčinu k šeptandě posádky, použil tedy soukromý komunikační kanál místo toho, aby se se svého velitele zeptal nahlas přes celý můstek.
Jeho návrh v sobě měl jistou logiku. Valdorh měl největší množství výzbroje umístěno podél trupu, na bocích, hřbetu a břiše. Jenže obrátit loď při pronásledování nepřítele bokem by znamenalo připravit se o zrychlení i o možnost manévrovat. Halmar by mohl spoléhat na to, že kanonáda podélné výzbroje by jeho nepřátele proměnila v prach dřív, než by oni udělali z jeho lodě cedník. Do takového risku se ale nechtěl pouštět.
„Ne, poručíku. Pokračujeme v dosavadní taktice.“
Sotva to dořekl, za průzory můstku se prohnala další nejasná šmouha. Těsně minula příď lodě a pokračovala dál dozadu. O chvíli později se trup lodě opět otřásl a zasténal.
„Přímý zásah do motoru sedm, vyřazen,“ ohlásil operační důstojník a Halmar zuřivě zachrčel. Motor sedm byl jedním ze čtyř motorů umístěných na gondolách mimo trup lodě, což umožňovalo s křižníkem hladce manévrovat. Právě díky nim měl Valdorh a ostatní lodě jeho třídy pověst mrštného zabijáka. Vyřazení jednoho z těchto motorů znamenalo v bitvě, kde přežití vyžadovalo se úspěšně vyhýbat nepřátelské palbě, značný problém.
„Kormidelníku, kompenzujte hlavními motory. Taktický, soustřeďte veškerou palbu na Nepřítele dva. Už mám tohohle tanečku dost.“
„Rozkaz, pane,“ přitakal Nurkhos. „Nepřítel dva v účinném dostřelu torpéd.“
„Konečně,“ zavrčel Halmar. „Přední torpédomety, zahájit palbu na Nepřítele dva.“
Smršť zkázy, kterou chrlily příďové zbraně Valdorhu, se zaměřila na pomalejší fregatu. Říšský křižník dosud dělil svou palbu mezi oba cíle pro případ, že by se rozletěly do různých směrů a Halmar by musel vybrat jednu jako cíl a druhou nechat uniknout. Rozdělenou palbou by mohl způsobit oběma fregatám poškození, které by žádné z nich neumožnilo utéct daleko, pokud by k takové situaci došlo.
Ale fregaty držely spolu. Jedna sice vyvíjela vyšší zrychlení než druhá, stále letěly stejným směrem – dál do nitra soustavy. Halmar takový postup považoval za neuvážený. Kdyby se fregaty hned na začátku rozdělily, alespoň jedna by téměř jistě unikla. Chování nepřítele v průběhu přestřelky ale svědčilo o tom, že jim buď velí nezkušený nováček nebo naprostý šílenec.
Nebo tě hezky vesele lákají do pasti, pomyslel si sám k sobě. Rychle ze sebe tu myšlenku setřásl. Valdorh byl v této soustavě už víc než den. Za celou dobu nezaznamenal nic, co by svědčilo o jiné nepřátelské přítomnosti. Dvojice voronských lodí se patrně jen chtěla schovat v pásu asteroidů nebo proletět kolem některé planety a nechat se katapultovat gravitací daleko do bezpečí.
„Nepřítel dva zničen, veliteli,“ ohlásil taktický důstojník. Halmar se vytrhl ze svých myšlenek a podíval se průzory ven. Koule plazmatu, nepochybně způsobená kritickým selháním reaktoru, byla dobře viditelná i na tuto vzdálenost.
„Výborně, poručíku,“ zabručel Halmar a v jeho tónu se po dlouhé době objevila známka spokojenosti. „A teď tu zbývající.“

Palba zbylé fregaty náhle ustala.
„Taktický, analýzu munice spotřebované nepřítelem.“
Poručík Nurkhos zaťukal na svém panelu. „Pokud na začátku střetnutí měli plné zásobníky, spotřebovali dosud odhadem devadesát pět procent záďového střeliva.“
„A co munice pro ostatní výzbroj?“
„Fregaty třídy Kerak nemají mechanismy pro automatizovaný přesun munice. Museli by přesouvat zásobníky ručně po chodbách, což by při intenzitě palby ani zdaleka nestačilo na souvislou baráž.“
„Podle počítače jim ale ještě nějaké střelivo zbývá?“
„Ano, pane. Je ale možné, že je v zásobnících pro zbraně, které jsme naší palbou vyřadili.“
„Rozumím.“ Halmar znovu důkladně prostudoval taktický nákres. Přežívající voronská fregata už se ocitla v gravitačním stínu samotné hvězdy. Mířila si to přímo k jedné z větších planet v nitru soustavy a podle propočtů kolem ní proletí a nechá se její gravitací vystřelit mimo dostřel Valdorhu. Tím bitva prakticky skončí, protože Halmarův křižník už utrpěl takové poškození, že přišel o celou svoji výhodu vyšší akcelerace. Vzdálenost mezi oběma loděmi zůstávala stejná a pokud se fregatě podaří „odrazit se“ od planety, Valdorh ji už nebude mít šanci dohnat.
Což znamená, že toho zmetka musím rozstřílet dřív, než se k té planetě dostane, pomyslel si Halmar a ohlédl se po časomíře. Už zbývaly jen minuty, než planetární gravitace voronskou loď zachytí a schová ji za planetu, mimo dostřel i dohled říšského křižníku.
„Přesuňte všechnu zbylou munici v záďové výzbroji na příď. Taktický, přejít na minimální intervaly palby. Jakmile tu loď zachytí gravitace, značně to omezí její manévrování. To bude naše poslední a nejlepší šance dosáhnout kritického zásahu.“

Symbol, označující na taktickém nákresu voronskou fregatu, výstražně zapípal a zmizel. Nepřátelská loď se vůči Valdorhu schovala za zakřivením povrchu planety. Tím pádem zmizela ze senzorů a děla křižníku neměla nač střílet. Halmar nařídit zastavit palbu. Křižník už bude za okamžik také zachycen přitažlivostí. Kormidelník nastavil kurz tak, aby je oblet vynesl na vektor mířící ven z gravitačního stínu hvězdy, kde loď bude moct přejít do hyperprostoru. Než by Valdorh planetu obletěl, nepřítel už by stejně byl daleko mimo dostřel.
Říšský hvězdný křižník líně klouzal po vysoké orbitě a oblétal svět, který jeho kořisti umožnil uniknout. Halmar se opět zasněně zadíval z průzoru a obdivoval ten kamenný svět bez atmosféry, s povrchem zbarveným do neutrální šedé. Vlastně měl velmi podobné odstíny jako barva základního nátěru trupů lodí Říšského hvězdného námořnictva.
„Pane, senzory před námi zachycují nějaké objekty,“ ozval se poručík Nurkhos. Halmar se vrátil ke svému křeslu, aby se podíval na taktický nákres na svém panelu, a dorazil právě ve chvíli, kdy se neurčité bílé tečky, které vykoukly zpoza planety, změnily v zářivě oranžové symboly označující potvrzená nepřátelská plavidla.
„Pět voronských lodí přímo před námi!“
Halmarova oční víčka se doširoka otevřela. „Je to past!“

Pokračování příště

Geser: Who's 'Mr. Cliché' now?

HH, moc pěkné. HH.

Nějak jsem získal dojem, že říšští šupináči mluví německy. Btw fandím Vorlonům.

Vážně jsem to nečekal

Je to perfektní.... už se těšim na další .

Geser: Ve třech větách odkážeš na tři ságy, se kterými tu existuje jistá podobnost, pozoruhodné...
Inspiroval jsem se ale jen u jedné z nich.

Abych vás nenapínal, třetí část bude poslední.

Tieto časti sa čítali s ľahkosťou (sa mi páčili).
Škoda, že: Abych vás nenapínal, třetí část bude poslední.
Celkom sa mi to páčilo.

Předchozí část této povídky naleznete zde.

Jakákoliv podobnost postav, míst, pojmenování či událostí s čímkoliv, o čem jste slyšeli, co jste kdy viděli nebo četli, je čistě náhodná.

Posel války
Třetí část

Valdorh pronásledoval dvojici voronských fregat už téměř půl dne. Jak se nyní ukázalo, kořistí neměly být ony, kořistí se měl stát sám říšský křižník. Co se zpočátku zdálo jako nezkušenost nebo šílenství, se rázem změnilo v chladnokrevný kalkul nepřátelského velitele, který vystavil dvě své lodě mnohahodinové palbě, jen aby nalákal Valdorh do téměř dokonalé pasti. Kvůli tomuto risku o jednu loď přišel, ale pokud výměnou za to bude zničen těžký křižník, byl to pro něj výhodný obchod.
Halmar netušil, jestli celá operace byla předem důkladně připravené divadlo a Voroni o jeho přítomnosti v soustavě věděli celou dobu, nebo byla přítomnost nepřátelského svazu ve vnitřní soustavě jen nešťastnou shodou okolností a tato past byla nastražena až poté, co se Valdorh objevil fregatám v zádech. Ostatně na tom teď vůbec nezáleželo. A nebude na tom záležet ani později, až se bude velitel Halmar zodpovídat za průběh bitvy o PK 12 svým nadřízeným – pokud ovšem ještě vůbec bude naživu.
Pochroumaná fregata byla už dávno mimo účinný dostřel a už na ní ani nezáleželo. Valdorh teď vysokou rychlostí letěl vstříc formaci pěti nepřátelských lodí. Halmar se zhluboka nadechl a vydechl. Teď bylo nutné soustředit se na přítomnost.
„Bitevní středisko vyhodnocuje nové nepřátelské lodě jako jeden lehký křižník, dva torpédoborce a dvě fregaty,“ ohlásil taktický důstojník.
Halmar věnoval několik drahocenných vteřin studování taktického nákresu. Pětice nepřátelských plavidel byla rozmístěna do pětiúhelníku se vzájemnými odstupy několika tisíc kilometrů tak, aby Valdorh při svém současném vektoru musel proletět uprostřed mezi nimi a jim přitom nebude hrozit nebezpečí křížové palby. V okamžiku, kdy bude Valdorh prolétat přímo mezi nimi, bude letová doba granátů zhruba jednu vteřinu.
Halmarův křižník, zachycený gravitačním polem planety, neměl při své rychlosti jinou možnost, než letět dál. Jeho motory by nedokázaly vyvinout dostatečný tah, aby se voronské formaci při současné rychlosti zvládl vyhnout. A pokud by Valdorh zpomalil nebo dokonce zastavil a otočil se, udělal by ze sebe doslova cvičný terč.
Jediná možnost byla pokračovat dál a doufat, že se říšskému křižníku podaří rozdat víc ran, než sám utrpí.
Přes to všechno nepřátelské léčce k dokonalosti něco chybělo. Aby voronské lodě zůstaly schovány za planetou po celou dobu, kdy Valdorh pronásledoval svou návnadu, musely udržovat velice nízkou základní rychlost. Navíc jakmile Valdorh jejich uskupením proletí a pokud to nějakým zázrakem přežije, těžko jej budou dál pronásledovat. Než by se otočily a vůbec vyrovnaly jeho rychlost, měl by být už dávno v bezpečí.
Tyto úvahy zabraly veliteli Halmarovi jen několik vteřin, ale i to byla spousta času ve střetnutí, které bude trvat pouze pár minut.
„Nepřátelské lodě zahajují palbu.“
Halmar ze sebe začal chrlit rozkazy. „Kormidelníku, manévrovací schéma zekhus lanth. Taktický, aktivujte všechnu podélnou i záďovou výzbroj. Doplňte stav munice na zádi na polovinu ze zásobníků podélných zbraní. Hlavní palbu soustředit na lehký křižník a torpédoborce, proti fregatám jen lehká děla a rychlopalná hnízda.“
Ještě než domluvil, začaly trup drtit první zásahy voronských zbraní.

Valdorh se rychle roztočil kolem své předozadní osy a střídavými zážehy jednotlivých motorů se dostal do manévru, který připomínal let nepravidelnou šroubovicí. V situaci, kdy od sebe nepřátelská plavidla dělila vzdálenost, na kterou by se trefil i systém pro vypouštění odpadu, a palbu řídily ty nejmodernější zaměřovací počítače obou stran, to byl jen chabý pokus o pasivní obranu. Velitel Halmar ale neměl v úmyslu svým protivníkům práci nijak zlehčovat.
Posádka pociťovala proměnlivé přetížení, které generátor umělé gravitace nedokázal kompenzovat, ale nikdo na můstku nedal najevo známky nespokojenosti. Byli to říšští vojáci a navíc byli v boji, nikdo se nechtěl v očích ostatních ponížit vlastní slabostí tváří v tvář nepříteli. Na zvracení a omdlévání bude dost času později.
Generátor umělé gravitace ale žádnou podobnou motivaci neměl. Kdyby byl pod takovouto zátěží příliš dlouho, v lepším případě by se roztavil, v tom horším by napřed roztrhal loď na kusy a pak se teprve roztavil. V tomto případě ale šlo o střetnutí, které mělo trvat jen minuty. Žádné reálné nebezpečí jeho poruchy nehrozilo.
Aktuální a velice reálné nebezpečí spočívalo zcela jinde.
Konstrukce Valdorhu se prakticky bez ustání otřásala a sténala pod přívalem protilodních granátů. Operační důstojník už ani nezpravoval velitele o každém utrpěném poškození ústně, nestíhal by to a ještě by se umluvil. Místo toho posílal na Halmarův panel průběžně aktualizovaný přehled vyřazených, poškozených a stále funkčních systému lodě.
Vzdálenost byla skutečně vražedná. Valdorh téměř okamžitě po zahájení palby ztratil další z gondolových motorů, po třech současných zásazích se gondola odlomila a samotný motor vybuchl za lodí. Naopak série přesných výstřelů do středu jednoho z voronských torpédoborců měla za následek rozlomení lodě na dvě části.
Největší problém ale představoval lehký křižník. Voronské námořnictvo se i u některých lehčích plavidel uchylovalo k těžšímu kalibru, například právě u fregat třídy Kerak, které i svou záďovou výzbrojí dokázaly Valdorh pořádně pošramotit. Nejtěžší výzbroj tohoto lehkého křižníku ale tvořil hrubý ekvivalent středních děl říšských válečných lodí. I ta by sice dokázala Halmarovu loď provrtat skrz naskrz, ale Halmar jim k tomu nehodlal dát příležitost.
„Jedna z fregat zastavuje palbu a odpoutává se,“ ohlásil poručík Nurkhos od taktického úseku.
„Palte na ni dál,“ přikázal Halmar a vzápětí se instinktivně pevně chytil opěrek křesla, když se jeho křižník otřásl pod mnohačetnými zásahy do přídě. Nepříteli bylo třeba alespoň způsobit co největší škody a zničená loď a její mrtvá posádka je rozhodně větší ztráta, než poškozená loď a živá posádka.
Voronský velitel si sice počínal velice chytře při přípravě této pasti, ale přesto udělal chyby. Tím, že rozmístil své lodě tak, aby Valdorh proletěl mezi nimi, nechtěně poskytl říšské lodi značnou výhodu. Zatímco voronské lodě mohly pálit jen jedním směrem vždy tou částí výzbroje, která byla otočena k Valdorhu, Valdorh mohl pálit vší výzbrojí do všech směrů současně.

„Selhání reaktoru jednoho z voronských torpédoborců!“ oznámil radostně Nurkhos. Začínalo se zdát, že posádku Valdorhu nemusela nevyhnutelně čekat jistá smrt.
Než ale měl kdokoliv čas tuto zprávu zpracovat a také se zaradovat, lodí prošel takový otřes, že by každého, kdo by nebyl připoutaný, vymrštil ke stropu. Konstrukcí trupu se doneslo skřípění a vrzání, jak křižník naříkal pod přívalem palby. Ale to byly jen dozvuky toho, co se právě stalo.
„Narušení integrity trupu!“ vykřikl operační důstojník. „Podélná trhlina v přední části lodě, mezi přepážkami čtyři a devět.“ Sotva stihl domluvit, křižník se znovu otřásl. „Příčná trhlina v přední části lodě, na úrovni přepážek pět a šest.“
Nepřirozeně tvarované linie táhnoucí se přes zploštělou příď, z nichž unikala atmosféra, byly velice zřetelně viditelné i z můstku. Nepředstavitelná kvanta kinetické energie bušící do lodi si začínala vybírat svou daň. A to byl teprve začátek.
„Veškerá příďová výzbroj vyřazena. Nelze navázat spojení s žádným stanovištěm za přepážkou sedm.“
„Druhý voronský torpédoborec je bez energie.“
Halmar nervózně zasyčel. Jeho loď dosud žila, i když jen stěží, a Voronům zbýval v boji jen lehký křižník a jedna z fregat.
„Soustředit veškerou palbu na nepřátelský křižník,“ zavelel.
„Rozkaz, pane,“ přitakal Nurkhos. „Prolétáme bodem největšího přiblížení.“
Halmar mrkl na časomíru a uvědomil, že od začátku bitvy s voronskou formací uběhly stěží tři minuty. Jaký rozdíl oproti předcházející přestřelce s dvojicí prchajících fregat trvající nekonečné hodiny. Další známka toho, že bojovat na takto malou vzdálenost znamenalo masakr.
„Ztrácíme příď!“
Poslední rámy kostry trupu, které držely přední část lodě, povolily a padesátimetrový kus klínovitého předku lodě se utrhl.
„Úhybný manévr!“ zakřičel Halmar, ale kormidelník tou dobou už strhával loď stranou. Ztracená část trupu se jen několikrát otřela a odrazila od trupu a ztratila se za lodí. Její poslední odpíchnutí ale odnesl jeden z hlavních motorů Valdorhu, funkční teď zbývaly už jen dva.
„Strojovna hlásí nouzové odstavení reaktoru, přecházíme na záložní energii,“ oznámil operační důstojník a svítící panely krátce zamihotaly.
Halmar na okamžik pohlédl na operační nákres křižníku. Většina stanovišť byla označena jako vyřazena nebo těžce poškozena. Valdorh byl schopen nějakou dobu pokračovat v palbě i na záložní energii, jenomže funkčních děl zbývalo jen poskrovnu a torpédomety vůbec žádné. Generátor gravitačního víru byl provozuschopný, ale záložní energie lodi rozhodně nevystačí na cestu k nejbližší říšské základně. Budou rádi, když se vůbec podaří gravitační vír vytvořit.
Lodní reaktor ale byl jen odstaven. Utrpěl sice značné poškození a došlo k menšímu úniku radiace, nicméně podle předběžného odhadu lodního šéfinženýra mohl jít opravit i vlastními silami. Pokud ovšem loď vůbec přežije.
Sotva Halmar tuhle myšlenku dokončil, poslední střední dělo voronského křižníku, které bylo stále schopné palby, vystřelilo na říšské plavidlo projektil, který dopadl přímo před průzory můstku.

Zbývající záďová děla vyslala poslední dvojici projektilů k nepřátelům a utichla. Poté, co polovinu můstku, včetně stanovišť taktického důstojníka a kormidelníka, zdemoloval dopad granátu lehkého křižníku, převzal většinu řídících funkcí lodě přímo počítač. Ten nyní vyhodnotil, že při současné vzdálenosti mezi Valdorhem a jeho nepřáteli je další palba neefektivní, a proto palbu zastavil.
Celá přední polovina můstku byla otevřená do volného vesmíru a ty šťastlivce, kteří přežili dopad granátu, zachránila skutečnost, že byli připoutaní na svých sedadlech a měli atmosférické obleky. Bylo jich jen sedm z původního osmnáctičlenného osazenstva, velitel Halmar mezi nimi.
Autopilot vypnul motory a deaktivoval všechny sekundární systému, aby ušetřil co nejvíce paliva a energie, a nechal se setrvačností unášet ven z gravitačního stínu.
Halmar zapnul magnetické podrážky bot – umělá gravitace byla luxus, bez kterého se teď budou muset obejít – a vstal ze svého křesla.
„Vyklidit můstek,“ zavelel chmurně.
Z reproduktoru v jeho helmě se ozval hlas lodního inženýra. Sděloval mu rozvrh oprav kritických poškození, která musí přijít na řadu jako první. Velitel Halmar jen tiše přikyvoval a občas zabručel na souhlas.

Říšský těžký křižník ve službách Jeho Výsosti Císaře Valdorh, mýtický posel a zvěstovatel války, rozdrápaný takřka k nepoznání, se pomalu sunul ven ze soustavy, maje před sebou dlouhou a nejistou cestu domů.



Dodatek:
Bitva o PK 12 byla svedena roku 651 po založení Říše. Toto střetnutí bylo součástí Torocké války, vedené mezi Rothakanskou říší a Dominiem Voron o nezabranou část vesmíru mezi oběma státy, známou jako Torocká oblast.
Torocká válka formálně vypukla roku 632, ale silné napětí mezi Říší a Voronem existovalo již od jejich prvního kontaktu o tři roky dříve. Jedná se o první skutečně mezihvězdnou válku, kterou Říše kdy vedla.

Poznámka autora:
V této povídce byly pro zjednodušení používány pozemské jednotky času a vzdálenosti.

Doufám, že se líbilo; pokud by byl zájem o další příběhy z tohoto univerza, nebojte se dát v komentářích vědět.

To jo, další příběhy by byli fajn... Nejlepší by bylo, kdyby si z toho udělal serii povídek o bitvách, které loď zažila během války.

Alebo niečo na spôsob obrany a útoku na Ríšu.
K poviedke len:
Ak uznáš pridať nejaké časti nemám námietky.

Zajímavé, rozhodně piš dál.

Pár dalších povídek z tohoto univerza už hrubě načrtnutých mám, ale žádná se nezabývá válkou Říše a Voronu, zaměřují se na jiná ohniska soudobého říšského zájmu.

Taky mám v šuplíku starší povídku, která není ani tak čisté scifi či fantasy, ale spíše antropomorfická dramatická komedie.

mně by se také líbil popis bitev, ne o moc delší než byl tenhle a nějaká ilustrace pro představu by také neuškodila.

PS: moc pěkně čtení

Úplně jsem zapomněl, že jsem tohle postoval jen ringové fórum...

Pro účely povídky jsem pracoval s velice konkrétní podobou Valdorhu; s modelem, který jsem vytvořil už před delší dobou.