Pro pokec, nebo vaše dotazy jsem vytvořila na Discordu skupinu, přidat se můžete zde: https://discord.gg/aZCahpwdZa

Obsah fóra FanArt Vaše povídky Dokončené povídky Stargate:Last Ancient - New Age, part 4

Stargate:Last Ancient - New Age, part 4


Odeslat nové téma Odpovědět na téma
Mackenzie Uživatelský avatar
Command Chief Master Sergeant
Command Chief Master Sergeant

Příspěvky: 811
Bydliště: Atlantis, přechodně Ostrava
Pohlaví: Žena

Odpovědět s citací
 
vidím to do čísla 180...možná něco pod toto číslo :) a v PDF to určitě vydám :) ...a teď jsem přidala odkaz na stažení v PDF do povídky 160 :)

jinak děkuju moc za pochvalu :)

jakop Uživatelský avatar
Major
Major

Příspěvky: 1764
Bydliště: Osík u Litomyšle
Pohlaví: Muž
Odpovědět s citací
 
Mackenzie: Tak jsem si dočetl poslední dva díly a jsou výborný jako vždy.

Toto je spoiler!!!:
Svatba na koních byla moc dobrý nápad. Jak si na to vlastně přišla??

A to jak Mac přelstila Area bylo taky povedené. Už se nemohu dočkat, až nějak využijí Genesis. Použiješ k tomu i tu místnost, kde byla Genesis uložená před těmy 10000 lety?


Jinak, že si dala to PDF a DOC tak rychle se mě mile překvapila. Jak tě znám, tak jsem to čekal tak někdy do týdne :-), takže ti tleskám :bravo: :bravo: :bravo: .
jakop
E-Mail - jakop@lit.cz
Skype - jakop_osik

Puk Uživatelský avatar
Lieutenant Colonel
Lieutenant Colonel

Příspěvky: 2007
Bydliště: Košice
Pohlaví: Neuvedeno
Odpovědět s citací
 
PDF-ko stiahnuté :yahoo: a na pokračovanie sa určite teším :!: :!: :!:

(Ak by mi vyšiel čas :( :( :( , určite by som sa na nejakom cone rád stretol s ľuďmi čo píšu také (podľa mňa) skvelé príbehy.) :) :) :) :) :) 8)
Moja smola je TIME. :cry:

ešus Uživatelský avatar
Airman
Airman

Příspěvky: 56
Pohlaví: Neuvedeno
Odpovědět s citací
 
Tak jsem si přečetl všechny povdíký počínaje a tou s posunem v času.... Jestli jsem mel nejaký maaaalinký problem před tim tak tyhle poslední povídky byly proste imazing. :-) A taky bylo zajimave pozorvat jak si behem dvou po sobe jdoucích dilu stáhla postavy z nekolika serialu ktere normalne nezařadíš :D nejdřív Alex Ryan z McLeod Doughtars, potom zbytek(skoro) SG-1 a nakonec i to SGU tam zatáhneš :D Tím si me dostala. Jen škoda že to vydíš už jen na tech 20 nebo kolik týdnů povídek. ja si vždycky po mesící vzpomenu žes em nan eco zapomel a pak bum...a uhanim si to sem přečíst:-) Takže super a určite se ti povede i zbytek takových dobrých povídek. (ja si nedovedu představit že bych neco takoveho psal :-) )
aka kotouč@FF
na FF2011 30.6. -> 5.7

sgcatlantis Uživatelský avatar
Second Lieutenant
Second Lieutenant

Příspěvky: 1149
Pohlaví: Neuvedeno
Odpovědět s citací
 
Zdá se, že tu někdo opět zaspal :D

Mackenzie Uživatelský avatar
Command Chief Master Sergeant
Command Chief Master Sergeant

Příspěvky: 811
Bydliště: Atlantis, přechodně Ostrava
Pohlaví: Žena

Odpovědět s citací
 
sgcatlantis: někdo jaksi nevydržel celotýdenní učení a zápřah ve škole a usnul dřív, než by byl rád
ešus: díky moc :) ... Alexe mám strašně ráda, takže jsem ho tam prostě musela dát (BTW: stahuju 7 serii, 8 nemůžu sehnat :D ) a teď jsem tam přidala ještě jednu věc - schválně, kdo to pozná? :D

A vím, že mě asi ukamenujete za to, že párkrát už to tu bylo, jakmile se dostanu k 3. části, ale holt to potřebuju pro další děj, takže to budete muset překousnout :D

Každý umírající umírá první, part 1

Každý umírající umírá první
Eugéne Ionesco


Po dlouhých týdnech mozkového hloubání a dloubání, bádání, překládání, dohadování se, vypití litrů kafe, popsání několika bloků a sešitů, jejich následném roztrhání a skoro spálení, mlácení hlavy o stůl, stěnu a Genesis, se skupina vědců konečně dopídila konce. Pyšně zamířili do kanceláře pana Woolseyho. Jakmile mu přednesli výsledek, Woolsey jenom zamrkal a přikývl. Měli se sejít za deset minut v zasedačce.

O deset minut později:
Mac dorazila zároveň s Johnem. George doběhl jako poslední. Za to Rodney a zbytek jeho týmu netrpělivě přešlapoval na místě.
„O co jde?“zívl George.
„Přeložili jsme Genesis.“nafoukl se pyšně jeden vědec.
„Skvěle.“pousmála se Mac.
„Ani ne.“zahučel Rodney. „Ale jsme zase o kousek blíž.“
„Ani ne?“vydechla. „Já myslela, že když to přeložíte, budeme vědět, jak Svitky přečíst.“
„Máme jenom další část hádanky.“zahučel McKay. „První polovina Genesis je o dějinách národa, kterým byla stvořena. To až potom někdy. Ve zbytku jsou…my bychom řekli zaklínadla.“ John se jenom uchechtl.
„Zaklínadla? V dnešní době?“
„Ano. Jsou to mocné věty. Aspoň tak to tady píšou. Vynalezli prý jazyk mocnější než cokoliv jiného. Co jste řekli, mohlo se splnit. Pokud jste ten jazyk ovládali, mohli jste ovládat cokoliv a kohokoliv.“
„To znamená, že ji Delroy nesmí dostat.“pronesla jako by mezi řečí Mac. Přítomní jenom souhlasně přikývli.
„Píší, že vlastně našli podstatu slov. Obyčejní lidé si to prý ani neuvědomují.“
„Už se dostane k podstatě, doktore?“zahučel George.
„Jistě. Na jedné z těch stránek v historii se píše, že je potřeba najít někoho, kdo spřádá osud.“
„Na co?“zajímal se Woolsey.
„Aby nám dal další klíč.“povzdechl si doktor.
„Skvělé. A pak další, další a další.“zahučela Mac.
„To je možné.“zamručel Rodney.
„Jenom nevíme, u koho máme poprosit.“zamručel Winterson.
„Sudičky.“řekla Mac po chvilce.
„Sudičky?“zopakovali všichni. Jenom přikývla.
„Sudičky. Jsou tři. Jedna nit načíná, druhá spřádá a třetí přestřihuje.“odpověděla.
„Kde sídlí?“
„No tak to netuším.“pokrčila rameny. „Říká se, že jim podléhá i Zeus. Někde zase, že Zeus má moc zvrátit jejich rozhodnutí… Lišilo se to kraj od kraje.“
„V Genesis byla zmínka o nějaké planetě. Adresa.“ozval se jeden vědec nesměle.
„A to nám říkáte až teď?“vyjekl Sheppard.
„No…“špitl.
„Tu adresu.“pobídla ho Mac.
„Je nahraná v notebooku u brány.“odpověděl.
„Už jsme na tu planetu vyslali sondu. Má to háček.“zastavil je McKay.
„Proč to nikdy nemůže jít hladce?“povzdechl si George.
„Na té planetě je neskutečné vedro. Skoro 70°C. Teplota se i v noci pohybuje okolo 50°C.“zahučel.
„Krása.“povzdechla si Mac. „Padesát se dá vydržet. Půjdeme v noci. Pane Woolsey?“
„Je to na vás.“přikývl.
„Dobře. Rodney, co ještě o té planetě víš?“
„Asi kilometr severovýchodním směrem od brány je nějaký polorozpadlý chrám. Jediná stavba v okolí.“
„Fajn. Tak se sejdeme za půl hodiny u brány.“přikývla Mac a vstala.
„Víš, já…rád bych tady ještě něco dodělal. Pokud by to nevadilo…“vyhrkl McKay rychle.
„Jo, jasně. Zůstaň.“přikývla.

„Právě tam je příjemných 55°C.“ohlásil Chuck, jakmile se objevili u brány.
„Být vámi, tak moc nežertuju.“zabručela Mac. „Nebo tam mažete taky.“dodala a hodila po Wintersonovi nějaký krém. „Namažte se tím. Dala mi to Jennifer.“ Jenom přikývl a namazal si obličej a krk. Pak tubičku hodil Johnovi. Brána se skoro ve stejnou chvíli otevřela a oni prošli.

„Pf.“odfrkl si George, jakmile se objevili na planetě.
„Horko.“vydechla Mac. Všude, kam v té tmě dohlédli, byl písek a vyprahlá země.
„Ten chrám by měl být,“zahučel John a otočil se na místě, „tam.“ukázal směr. Pomaličku se tam vydali.
„Můžu dotaz?“zahučel Winterson.
„Vy můžete cokoliv, podplukovníku.“pousmála se Mac.
„Okamžitě po návratu toho využiju.“uchechtl se. „Ale proč jsme se sem sakra tak aktivně nahrnuli?“zahučel. „Je tu horko jak v peci.“
„Tak si, Jeníčku, hopni na lopatu.“ušklíbla se. „Vím já?“pokrčila rameny a setřela si pot z čela. „Slibuju, že příště na podobné místo pošlu někoho jiného.“zahučela.
„Děkuju.“přikývl. Od této chvíle toho moc nenamluvili. V tichosti došli až k rozvalinám nějaké staré budovy. Na první pohled vypadala jako mešita. Měla čtyři štíhlé věže, které by se daly přirovnat k minaretům, které obklopovaly kruhovitou budovu s kopulovitým stropem, kde byla sem tam díra. Opatrně vešli dovnitř a rozsvítili světla na zbraních. Na stěnách byly nějaké nákresy a uprostřed vysoký sloup. Přejeli po něm světlem. Byly na něm nějaké nápisy.
„Tak bychom to asi měli vyfotit.“zahučel otráveně George. „A pak někdo přeložit.“otočil se na Mac.
„Jo. Tak vy vyfoťte, já pak budu překládat.“ušklíbla se a sedla si ke zdi. George jenom něco zahučel a vytáhl z batohu foťák. Po chvilce si všimli, že je nebe nějaké světlejší. Začalo svítat.
„Kolik Rodney říkal, že tady má den hodin?“zafuněl George a otřel si zpocené čelo.
„Neříkal.“zavrtěla hlavou Mac a vstala.
„Jak jste na tom s fotkami, podplukovníku?“zajímal se.
„Už to bude.“zahučel Winterson. Mackenzie mezitím zkusila vyjít na slunce. Hned ale skočila dovnitř.
„Mám návrh.“hekla. „Zůstaneme zase do tmy. Nedá se tam vydržet.“ Přešla do stínu a rychle se napila. Za pár minut seděli ve zbytku stínu už všichni a vypadali, jako by právě proběhli nějakou bouří.
„Měli bychom vyrazit hned, jak se setmí.“zamručel John a poklepal bandaskou otočenou dnem vzhůru, jako by doufal, že z ní ještě něco vyteče. Mac po něm hodila svoji. „Dík.“ zamručel. Jenom přikývla. Trvalo několik hodin, než se zase začalo smrákat. Jakmile slunce zapadlo, vydali se co nejrychleji k bráně.



Když prošli zpátky do města, nikdy nebyli radši.
„Jak to šlo?“staral se okamžitě Woolsey.
„Horko jako v p…“začal John.
„V pekle. A to skoro doslovně.“přerušila ho Mac a otřela si čelo. „Jdu se zchladit.“zamručela a vydala se pryč. Cestou podala zbraň jednomu z vojáků.
„Máme fotky, ale překlad jsme nezačali, jelikož ten sloup byl přímo ve slunci. Pražilo na něho.“zamručel George a protáhl se.
„Měli byste se jít taky umýt.“řekl Richard. George i John přikývli a vyběhli po schodech nahoru.

„Byl jsem se kouknout na to, jak jsou na tom s tím překladem.“zamručel John večer a zalezl si k Mac.
„A?“zajímala se a přitiskla se k němu.
„Hádají se.“uchechtl se a objal ji.
„Nečekaně.“zahučela a zavřela oči.
„Ale co jsem viděl, tak toho mají celkem dost.“poznamenal. „Do rána by to mohli mít.“
„Musí taky někdy spát.“podotkla.
„Ne, tohle je důležitější.“
„Výborně, podplukovníku. Už myslíte, jako oni.“uchechtla se. Jenom ji polechtal. Trošku vypískla.
„Ticho. Vzbudíš Sarah.“zašeptal jí do ucha.
„Tak mě přestaň lechtat.“knikla.
„Jak si přejete, má paní.“pohladil ji.
„Chci mít zítra volno. Jsem utahaná a potřebuju dovolenou.“zamručela.
„Jak tohle skončí, tak někam pojedeme. Povídej, kam bys ráda.“
„Pláž, teplo, slunce…lenošení a drinky.“zasnila se.
„Nějaký malý ostrůvek?“začal ji hladit na bříšku.
„Hodně malý. Viděla bych to na Maledivy.“
„Už jsme tam byli.“namítl.
„Maledivy jsou hodně rozsáhlé. Plno maličkých ostrůvků…“
„Co Evropa?“
„Řecko?“
„To zní fajn.“pousmál se. Jenom ho objala.
„Těším se.“zahučela.
„Já taky.“zamručel a dal jí pusu do vlasů. Za chviličku slyšel, jak pochrupává.

Mac se ráno doploužila s hrnkem kafe do kontrolní místnosti.
„Máme překlad z té planety!“zastavil ji Sheppard a vypadal nedočkavě.
„A? Něco zajímavého?“zahučela a unaveně si protřela oči.
„Adresa.“řekl jediné slovo.
„No tu jsme našli i v Genesis. Nějak mě to nedojímá.“pokrčila rameny.
„Na té planetě jsou známky života, je obyvatelná a Woolsey tam chce poslat tým.“vypočítával na prstech.
„Dobře.“přikývla. „Proč má dojem, že zrovna to je ta pravá planeta?“
„Protože tam se prý Sudičky, nebo jak se ty můry jmenují, schovávaly kdysi.“pokrčil rameny.
„Řecky to jsou Moiry… kdo tam jde?“zajímala se a jenom protočila oči, když jí pod nosem přistála pravidelná denní dávka papírů k podepsání od Chucka.
„Tým kapitána Moora.“řekl. „Dostali už všechno potřebné. Vyráží za hodinu.“
„Dobře.“přikývla.

„Neplánovaná aktivace zvenčí.“ohlásil Chuck o pár hodin později. Mac jenom zvedla oči od rozdělané práce na jednom z notebooků. „Kód kapitána Moora.“
„Bezpečnostní tým do prostoru brány.“řekla Mac vysílačkou, když dlouho nikdo neprocházel. Do místnosti okamžitě vběhlo několik mužů v plné výzbroji. Zaujali pozice. Mac vytáhla zbraň a seběhla do půlky schodů. V tu chvíli ale prošli bránou dva muži, kteří se vzájemně podpírali, a za nimi vyšel skloněný muž, který táhl dalšího.
„Nestřílejte!“hlesl jeden z těch dvou podpíraných.
„Složte zbraně!“křikla Mac, když se brána zavřela. „Chucku, doktora!“ Seběhla po schodech dolů. „Co se stalo?“zajímala se a sklonila se ke zraněnému.
„Podařilo se nám zachránit jenom paměťovou kartu z bezpilotního letounu, madam, ale zaútočili na nás. Byli v přesile…skoro jsme se nedostali zpátky.“špitl kapitán.
„Ale jste doma…bude to dobrý.“poplácala ho po rameni. Mezitím dorazili lékaři. „Běžte na ošetřovnu a trošku si odpočiňte. Přijdu za chvilku za vámi.“pousmála se.
„Ano, madam.“přikývl a zalovil v kapse vesty. Podal jí maličký hranatý obal. „Ta paměťovka.“
„Jo, dík.“přikývla. Šla sehnat Rodneyho, dala mu kartu a pak zamířila na ošetřovnu.

„Kapitáne.“pousmála se, když ho uviděla ležet na posteli.
„Madam.“přikývl. „Omlouvám se, že nezasalutuju, ale mám zlomené zápěstí.“zamručel smutně a ukázal na ruku.
„To je v pohodě.“kývla. „Povíte mi, co se tam přesně stalo?“zeptala se. Kapitán se zavrtěl. „Nemusíte spěchat.“
„Nevíte, jak jsou na tom mí muži?“zeptal se.
„Budou v pořádku. Někteří dřív, jiné později.“pousmála se.
„To je dobře.“přikývl a napil se. „Když jsme prošli bránou,“začal vyprávět, „vypustili jsme UAV. Udělalo oblet nad okolím v rozmezí deseti kilometrů. Posílalo nám průběžně údaje. Po asi osmi kilometrech jsme viděli pustinu a skály. Na pustině bylo několik desítek vojáků. Byl tam tábor. Ve skalách byly jeskyně, odkud vycházelo světlo. Museli si letounu všimnout, protože asi patnáct minut potom se zpoza křoví vyběhlo několik mužů a zaútočili. Začali po nás střílet nějakým…kdo ví čím. Skoro jsme nestihli zadat adresu a projít zpátky. A pak už to znáte.“dovyprávěl. Mac jenom chvilku mlčela.
„Díky.“přikývla. „Měl byste si maličko zdřímnout.“
„Ano, madam.“broukl muž a uvelebil se pohodlněji. Mac se otočila k odchodu.

„Mac, Rodney tě hledal. Mimo jiné.“strčil hlavu do dveří tělocvičny John o pár hodin později. Mac se jenom zastavila v půlce otočky. Přikývla a vypnula hudbu.
„Co by rád?“broukla a protáhla se.
„Už stáhl data z té karty.“odpověděl.
„A?“
„Zajímavé. Máme aspoň trošku přehled.“řekl. „Máme i video i obrázky.“
„Půjdu se na to hned podívat. Jenom se osprchuju.“pousmála se.
„Sama?“uchechtl se.
„Ano, Johne, tentokrát sama.“rozesmála se a cestou ho pohladila.

„Tak spusť, Rodney.“pobídla ho, jakmile došla k němu do laboratoře. Seděl u svého laptopu a na něčem pracoval. V místnosti už byl i Woolesy, Sheppard a Winterson. McKay spustil obraz. Ve všem se shodoval v tom, co popsal kapitán Moor.
„Ve 3D by to bylo lepší.“zamručel George.
„No je možné, podplukovníku, že ve 3D to budete mít co nevidět. Možná i s realistickým prožitkem.“uchechtla se Mac. George se jenom zakřenil.
„Je možné, že by ty Moiry mohly být v jeskyních?“zajímal se John a ukázal na ně.
„Možné to je.“přikývl Woolsey. „Plukovníku?“
„Souhlasím. Měli bychom to zkusit.“přikývla.
„Budeme potřebovat velkou armádu.“podrbal se na hlavě.
„Dáme vědět Delroyovi a Toddovi.“zahučela Mac. „Ať si taky užijou.“
„Kolik budete potřebovat lidí?“zajímal se Woolsey.
„Hodně.“zamručela a otočila se na Johna. „Pár stovek?“ Ten jenom souhlasně přikývl.
„S Eagery a Wraithy by se to mělo dát dohromady.“zapřemýšlel George.
„Promluvím s SGC. Co si o tom budou myslet a kolik budeme moct postrádat lidí.“vyhrkl Woolsey a odběhl.



tak a další díl bude...ehm snad v pátek, ale to nezaručuju, protože budu mít přes noc oslavu svých narozek a jaksi...ehm ehm...no víte jak :D

Puk Uživatelský avatar
Lieutenant Colonel
Lieutenant Colonel

Příspěvky: 2007
Bydliště: Košice
Pohlaví: Neuvedeno
Odpovědět s citací
 
V prvom rade: Všetko najlepšie. :flower: :sunny: :flower: :pyramida:
Poviedka znovu kvalitne napísaná :) , tak sa teším na pokračovanie. :) :) :)

:write: :write: :write: :arrow: :yahoo:
:pivo: :bye:

bindina Uživatelský avatar
Senior Airman
Senior Airman

Příspěvky: 244
Bydliště: puddle jumper zaparkováný za našim domem
Pohlaví: Neuvedeno

Odpovědět s citací
 
konečně nám jde počítač a já si mohla přečíst další povídku byla senzační :D bhoužel z pátka na sobotu jedu do olomouce proto si budu moc přečíst další díl až v neděli :( těším se na dálší část mimochodem blahopřeju k narozeninám
nyní pokračuji na mé povídce: Stargate trochu jinak
viewtopic.php?f=27&t=7920

a na nové povídce z prostředí neovladatelné vesmírné lodi která míří směrem k černé díře a z níž není možnost úniku(zatím nemá jméno)

Mackenzie Uživatelský avatar
Command Chief Master Sergeant
Command Chief Master Sergeant

Příspěvky: 811
Bydliště: Atlantis, přechodně Ostrava
Pohlaví: Žena

Odpovědět s citací
 
tak jsem tady s dalším dílem :)

Každý umírající umírá první, part 2

„Takže si tentokrát myslíš, že bychom je mohli konečně zničit?“protáhl se Delroy a usadil se do křesla pohodlněji. Mac přikývla.
„K tomu ale potřebujeme veškerou vaši pomoc.“
„Kolik?“zeptal se Todd jednoduše.
„Vše, co můžeš postrádat.“pokrčila rameny.
„Kdy byste chtěli zaútočit?“zajímal se Delroy.
„Jakmile budeme mít lidi, prostředky a povolení.“zamručela.
„Povolení?“zamrkali oba naráz.
„Byrokracie. Musí to schválit ještě jiní.“zavrčela. „Ale být vámi dávám dohromady armádu.“
„Zařídím co nejvíc volných lodí.“řekl Delroy. Mac jenom vyprskla smíchy. Ale pak si taktně odkašlala.
„Myslíš ty plechovky? Ale jo, mohl bys.“přikývla nakonec s vážnou tváří.
„Jak nám dáš vědět?“zajímal se Delroy a její poznámku ignoroval.
„Pořád máme tu společnou planetu. Vzkaz nechám tam.“pokrčila rameny.
„Dobře. Takže jsme domluveni.“zabručel Todd a vstal. Delroy ho napodobil. Mac jenom kývla.
„Zatím se měj, Pallas.“pousmál se a oba vyšli ze dveří.

O pár dní později:
Planeta, kde bylo stanoviště delta, byla hlučnější, než kdykoliv předtím. Stany a hlavní budova byly doslova v obležení. Vojáci přecházeli tam a zase zpátky, Eagerové znuděně seděli na zemi a o něčem se bavili a Wraithové stáli opodál ode všech a skoro na všechny vrčeli a cenili své bělostné zoubky.
„Nepamatujete si, v kolik mají přijít z Atlantis?“zajímal se velitel základny a otočil se na muže vedle sebe.
„Nevím, pane. Prý okolo druhé.“koukl na hodinky seržant, který stál vedle něho. „Je teprve tři čtvrtě na dvě.“
„Hm. Ještě se v klidu naobědvají, dají si po dobrém obídku dvacet a pak se dostaví.“zahučel otráveně. V tu chvíli se brána otevřela a začali procházet vojáci v černých uniformách s nášivkou Atlantis.
„Asi si odpustili odpolední schrupnutí.“uchechtl se seržant. Jeho velící, podle nášivek nějaký kapitán, si ho změřil pohledem a vydal se k nově příchozím.
„Plukovník jde poslední.“informoval ho jeden z právě příchozích vojáků, aniž by se stačil kapitán zeptat.
„Díky.“přikývl a kousek poodstoupil, aby se všichni vlezli. Prošla poslední skupinka lidí.
„Ne, tati. Nebudu o tom s tebou diskutovat!“prskla Mac naštvaně a snažila se dopnout si vestu.
„Jo, jistě. Ty si napochoduješ na planetu, kde je plno nepřátel, kteří by nejradši tebe,“šťouchl do ní Chris, „viděli mrtvou. Ale jistě. Klidně si riskuj život a nestarej se o mě. Já jsem přece jenom tvůj otec, který ti bude platit pohřeb, pokud tě zabijou.“
„Bude to platit letectvo, když už.“zavrčela. „Kapitáne.“kývla a zamířila k muži.
„No chápeš ji?“otočil se Chris na Shepparda.
„Ne. Ale Woolsey misi schválil, IOA taky, Pentagon taky, takže my poslechnout musíme.“ pokrčil rameny. Chris jenom něco naštvaně zavrčel.
„Jednotka je připravená, madam, Wraithové jsou tady a Eagerové taky.“oznámil jí kapitán.
„Díky.“pousmála se a konečně dopnula vestu. Najednou se před hlavní budovou utvořil hlouček Eagerů a Wraithů, kteří se překřikovali. Mac i kapitán se tam zadívali.
„Asi bychom měli…“kývla k hloučku znuděně Mackenzie. Kapitán jenom přikývnul. Velice pomalu došli k hloučku. Během té chvíle ji kapitán stačil informovat o situaci a dění před jejím příchodem. Uprostřed hloučku se po zemi válel jeden Wraith a jeden Eager. Plukovník i kapitán se na sebe podívali.
„No tak, nechte toho.“broukla Mac. Samozřejmě se to dle jejího očekávání minulo účinkem. Jenom si povzdechla. „O co tu jde?“zahučela a otočila se k jednomu Eagerovi, který dychtivě dění sledoval.
„Nějak se asi nepohodli.“uchechtl se, aniž by se na ni podíval.
„Běžte mi sehnat Delroye.“poplácala ho po zádech Mac. Pak si odepnula zbraň, podala ji kapitánovi, který stál za ní, a vešla k oběma bytostem. Postavila se nad ně. „Mohli byste…ehm…pánové…“snažila se. Pak si ale povzdechla, uhnula letícímu čemusi a pak vytáhla na nohy Eagera, který byl v tu chvíli nahoře, a šťouchla ho jiným směrem. „Zůstaň tam!“zavrčela. Eager si otřel krev z čela a nevraživě na ni hleděl. Wraith vyskočil na nohy a vrhl se na Eagera. Cestou srazil na zem Mac. „Tak teď jsem se naštvala.“zavrčela a vytvořila mezi mužem a Wraithem štít. Wraith do něho narazil a spadl na zem. Zavrčel a rychle vstal. Rozběhl se znova a znova narazil. „Tak dost.“zahučela a vběhla mezi ně. Wraitha telekinezí odsunula někam do pryč, ale Eagera přirazila na stěnu budovy. „Nechte toho!“zavrčela. „Budete mít dostatek příležitostí si energii vybít za pár hodin!“
„Urážel mě!“
„Jistě.“přikývla. „Je to Wraith. Ti provokují.“
„Ale…“
„Buď hodný a pustím tě.“zahučela, když sebou pořád šil. Koukl na ni a uklidnil se. „Hodný kluk.“přikývla. „Teď si běž dát špenát, abys měl dostatek síly.“ušklíbla se.
„Špenát?“zamrkal nechápavě.
„To je fuk.“mávla rukou a pustila ho. Hodil po ní jeden ošklivý pohled a prošel mezi dalšími lidmi. Wraith za ní jenom něco zavrčel a odešel na opačnou stranu. Hlouček se pomalu rozcházel.
„Volala jsi.“ozval se za ní Delroy. Otočila se. „Má paní.“dodal s úšklebkem a trošku se uklonil.
„Zase pozdě.“zahučela. „Zkroť si lidi.“
„Je to jenom přátelské pošťuchování.“uchechtl se.
„Jasně. Kdyby jednoho z nich našli s nožem v zádech, tak by to taky bylo jenom pošťuchování?“ zavrčela.
„Budu rád, když je zničíme a ty mi dáš už pokoj.“štěkl po ní a uraženě odešel. Mac jenom protočila oči a zamířila ke svým lidem. Odtáhla si tátu stranou.
„Ještě se zlobíš?“hlesla.
„Jenom se o tebe bojím.“pohladil ji. „Ale…“rozzářil se. „Jsem rád, že jsi mě vytáhla ven. Asi bych se naštval, kdybych o to přišel.“uchechtl se.
„Víš, deset tisíc let je dlouhá doba, nezapomněl jsi to?“rýpla si, ale v tu chvíli ležela na zádech na zemi. Jenom zamrkala.
„Ujde?“zeptal se nevinně.
„Jau…jo.“hekla a vyškrábala se na nohy. „Už mlčím.“ Chris se jenom usmál a koukl na hodinky. „Měli bychom vyrazit, ať jsme do večeře doma.“uchechtl se.
„Čekáme, až nám dá vědět Daedalos, že ostatní lodě dorazily.“odpověděla mu a šla zpátky ke svému týmu.

„Madam, přišla zpráva z Daedala.“poklepal jí na rameno kapitán.
„Jaká?“otočila se na něho Mac.
„Jsme na místě a připraveni.“ Jenom se usmála a přikývla.
„Sežeňte mi lidi dohromady.“pousmála se.
„A sežeňte jí nějakou bedýnku, aby ji bylo vidět.“dodal John.
„Sprosťáku.“pleskla ho a vstala. Pomalu se vydala k hlavní budově a vyhoupla se na nějakou bednu. Čekala, než se lidé, Eagerové a Wraithové shromáždí. „Takže dámy a pánové všeho druhu,“ začala, „přišla zpráva z Daedala. Všechny lodě jsou na místě a jsou připravené. Stačí jim odeslat zprávu a za pár minut jsou nad planetou.“oznámila jim. Davem se ozvalo zašumění. „V podstatě nemám co dodat. Skupiny jsou vytvořené, všichni vědí, co mají dělat, tak bychom mohli vyrazit.“ Seskočila dolů a přešla ke kapitánovi. „Dejte vědět Daedalovi, že můžeme vyrazit.“
„Ano, madam.“zasalutoval a odběhl.

„Máme,“koukl na hodinky kapitán, když se vrátil, „dvě minuty. Prý budou okamžitě pálit.“
„Fajn.“přikývla. „ZADEJTE ADRESU A JDEME. MÁME DVĚ MINUTY.“křikla. K DHD se nahrnul voják a rychle zadal adresu planety. Okamžitě potom, co se brána otevřela, se jí začal hrnout dav s řevem. Na základně zůstalo jenom několik málo mužů.

Jakmile proběhli skrz, okamžitě se všichni rozběhli na své pozice. Proběhli nějakým pichlavým křovím a rozběhli se mezi kameny k černým stanům. Mezi kameny byly sem tam gejzíry, které neočekávaně vybuchovaly. Z oblohy mezitím pršely střely z lodí a sem tam se to vypadalo přímo na ohňostroj. To bylo většinou, když vybuchla něčí loď. Planetu právě ozařovalo obrovské vycházející slunce, které barvilo vše do oranžova. Vzduch byl plný prachu. Nepřátelští vojáci vybíhali zmateně ze svých stanů a většina z nich si ani nestačila vzít nic víc než zbraň. Všude kolem začaly prolítávat střely různých barev. Mac zrovna přebíjela, když se k ní jeden dostal blízko, že v rychlosti vytáhla nůž a podřízla mu krk. Přebila zbraň a rozhlídla se kolem. Když jí pohled sklouzl na skály kolem a průrvy v nich, zarazila. Jedna průrva byla osvětlená a v ní stály tři postavy. Nebylo jim vidět do tváří, byly jenom jako černé obrysy. Mac jenom zamrkala a znova se rozhlédla. V dálce viděla Johna. Rozběhla se k němu. Cestou sejmula ještě několik lidí. Rychle ho čapla za vestu a strhla ho za jeden z balvanů.
„Co blbneš?“vydechl.
„Moiry…Sudičky…jsou tam.“mávla rukou k jeskyním. „Musím tam jít.“
„Proč ty?“zamračil se. „Proč ne třeba Delroy? Nebo tvůj táta?“ Tohle se mu nelíbilo. Mac se na něho zamračila.
„Protože Delroyovi nesvěřím nikdy Genesis ani svitky.“zavrčela. „A můj táta tam taky nepůjde.“prskla. „Krom toho mi ukaž kohokoliv jiného, kdo to umí přečíst? Hm?“ John mlčel. „Tak vidíš. Bude to v pohodě.“pousmála se. „Řeknou mi stranu, já to přečtu, oni umřou a ještě stihneme večeři.“dala mu pusu a pousmála se. Sheppard se na ni díval.
„Máš tu Genesis?“zeptal se nakonec. Jenom si poklepala na batoh na zádech. „Miluju tě.“ políbil ji.
„Já tebe taky.“pousmála se a pohladila ho. „Bude to v pohodě.“ Vstala a rozhlédla se. „Buď opatrný.“
„Ty taky.“přikývl. Mac se znova usmála.
„Velení má Sheppard.“křikla do vysílačky a rozeběhla se pryč. John se za ní díval, ale pak vyběhl zpoza balvanu a znova se zapojil do dění.

Mac doběhla ke skalám a rozhlédla se. Hledala nějaké místo, kudy by mohla vylézt výš a nepotřebovala by k tomu výstroj. Několikrát proběhla kolem stěny, aby našla nejlepší místo. Zastavila se u jednoho místa, které jí připadalo nejlepší. Byla překvapená, když se dotkla skály, že pálí. Přetáhla si přes ruce bundu a začala šplhat nahoru. Pár centimetrů od ní se právě roztříštil kus skály. Jenom se tam vyděšeně podívala, ale lezla rychle dál. Konečně se vydrápala na plošinku, kterou k jejímu překvapení pokrývala měkoučká zeleňoučká tráva. Zůstala tam ještě chvilku sedět a zhluboka dýchala. Pořád k ní doléhaly zvuky boje. Ohlédla se dolů, kde právě něco bouchlo. Zjistila, že to byl jenom nějaký stan. Zkontrolovala si zbraň, náboje v ní, rožnula světlo a vešla do jeskyně. Kdyby neměla světlo z baterky, neviděla by ani na krok. Pomaličku šla dál. V dálce viděla mihotat se světlo, které osvětlovalo vzdálený konec jeskyně. Skoro proletěla stropem, jak se lekla, když na něco šlápla a ono to zapraskalo. Posvítila si na zem.
„Fůůůj.“otřepala se a nohou odsunula kus lebky na stranu. Pokračovala dál. Jakmile se blížila ke světlu, svoji baterku zhasla. Opatrně prošla až na konec chodby a všimla si, že ta se stáčí doleva, odkud vychází to světlo. Jakmile prošla i touto částí, zarazila se. Dívala se na kruhovou místnost, po jejíž stranách byly hořící pochodně. Uprostřed místnosti seděly tři ženy. Jedna mladá, druhá středního věku a poslední stará.
„Vítej, Pallas.“řekla ta nejstarší - Atropos, aniž by vzhlédla od niti, kterou předly druhé dvě.
„Nejsem Pallas.“zavrčela Mac.
„Na tvém jméně nezáleží.“řekla nejmladší, Klóthó.
„Pravda.“souhlasila Mac a pozorně je sledovala.
„Víme, proč jsi přišla.“ozvala se Lachesis, třetí z nich.
„Dobře…“hlesla Mac potichu. „V tom případě se to trošku zjednodušilo.“
„Chceš číslo strany v Genesis, mám pravdu? Abys mohla zničit naše bratry a sestry.“řekla Lachesis.
„Tak nějak.“přikývla. „Řeknete mi to v klidu, anebo si to mám zjistit sama?“broukla.
„Proč bychom ti to neměly říct?“pronesla tajemným hlasem Atropos.
„Jste jedny z nich. Když zničím je, zničím i vás.“vydechla nevěřícně.
„To ano. Ale pokud to je osud…nikdo se mu nevyhne. Jistě, budeme rády, pokud naši bratři a sestry přežijí, ale pokud ne, byl to osud. A my proti němu nic neuděláme.“pronesla truchlivým hlasem Klóthó.
„V tom případně chci číslo té strany.“řekla Mac.
„Není to tak jednoduché. Musíš být skutečně rozhodnutá, že to chceš. Aby si mohla armádu porazit, je zapotřebí dočasná změna ve tvé fyziologii.“upozornila ji Lachesis.
„Změna? Jaká změna? To nikde napsané není.“zamračila se.
„Na pár minut se pozmění celá tvá podstata. Na pár minut budeš jedna z nás. Budeš mít sílu jako Bohyně. Jako všichni z nás.“odpověděla jí Atropos.
„Aha.“hlesla. „Moment…“špitla. „To ale znamená, že moje…že mě to pravděpodobně zabije.“ vydechla. Všechny tři ženy rozvážně přikývly.
„Ale není to nezbytné.“dodala Klóthó.
„Jste sakra Moiry, Sudičky…měly byste to vědět!“zavrčela Mac naštvaně.
„Nevíme to. Nevíme to do chvíle, než se to stane.“řekla jí Atropos. Mac na ně šokovaně zírala.
„Abys Genesis přečetla, potřebuješ tu změnu podstoupit okamžitě.“upozornila ji Lachesis a podávala jí nějaký pergamenový svitek. Mac ho třesoucí se rukou vzala. „Přečti to.“pobídla ji. Mac text přeletěla očima, aby zjistila, co se v něm matně píše. Pak ho ale přečetla. Kolem ní se rozlila jasná bílá záře a měla pocit, jako by jí tělem prostupovalo horko. Po chvilce to přešlo. Jenom užasle zamrkala. Měla na sobě krásné dlouhé bílé šaty. Dala si ruku před sebe a na dlani se jí vytvořil maličký blesk. Jenom se pousmála.
„Tu stranu.“řekla.
„Je to strana DCCIX.“prozradila jí Lachesis.
„Potřebuješ k tomu i spojené Svitky.“poradila jí ještě Atropos. Mac jenom přikývla.
„Měla bys jít, než změna vyprchá.“pobídla ji Klóthó. Mac jenom znova přikývla, vytáhla z batohu Genesis i oba Svitky a zamířila ven stejnou cestou, jako přišla.

Sheppard se vrátil zpátky na svou původní pozici. Vojáci se už dokázali dostat mezi jejich stany. Viděl právě, jak Chris zabil nějakého nepřítele jeho vlastním mečem a ještě stačil po dalším vypálit energy kouli. K jeho překvapení tím zachránil Delroye. On sám právě zastřelil nějakého vojáka. Pořád se ale nemohl zbavit myšlenek na svoji přítelkyni. Znova vystřelil a na zem padl další nepřítel. Kousek od něho právě začaly dopadat trosky lodi, která se rozprskla na obloze. Rozhodl se rychle změnit pozici.
„Kde je Ginny?“křikl Chris, jakmile ho za sebou postřehl a mečem propíchl dalšího muže.
„Nahoře!“ukázal k jeskyním.
„Sama?“zavrčel.
„Říkala, že bude v pohodě.“hlesl a zastřelil dalšího.
„Říká to vždycky.“prskl a koukl k jeskyním. „No teda.“vydechl překvapeně a zadíval se na ženu v bílém, která měla v ruce knihu. John se podíval tím směrem taky.

Mac kráčela po trávou porostlém útesu. Po tvářích jí pomalu začaly stékat slzy, ale byla odhodlaná. Tohle musela udělat ona. Jemný vítr si pohrával s jejími vlasy. V levé ruce držela kus čistého bílého papíru a v pravé velkou tlustou starou knihu.

„Přátelé, rodina a má práce. Tři nejdůležitější věci v mém životě. Tři věci, pro které jsem ochotna obětovat skoro cokoliv. Chtěla jsem vám toho tolik říct a je mi líto, že k tomu už nebudu mít příležitost. Omlouvám se, že to musím být zase já, ale jinak to nejde. Je mi to líto.“

Všechny tyhle její myšlenky se postupně objevovaly na papíře. Došla k okraji útesu. Pod ní se stále ještě bojovalo. Střelba se ozývala všude kolem. Planina byla pokryta mnoha mrtvými těly. Mezi nimi stále ještě pobíhal zbytek přeživších, kteří se snažili mermomocí svůj status živého udržet. Maličko se jí ulevilo, když v dálce uviděla Johna, svého otce a zbytek týmu. Cítila, že pokud nezačne hned, tak už nikdy. Zavřela oči a nadechla se. Po chvilce je zase otevřela. Nic se nezměnilo. Otevřela těžkou knihu na správné straně a oba spojené svitky si položila na stranu druhou. Začala odříkávat verše. Zprvu se její hlas třásl, ale čím déle četla, tím pevněji zněl. Zbýval přečíst poslední řádek. Věděla, že v ní narůstá nová síla. Cítila to. Poslední řádek skončil. Zhluboka se nadechla. Kniha spadla na zem. Okolo ní se zvedl prudký vítr. Rozpřáhla ruce a myslela na jediné: ZNIČENÍ BOHŮ A JEJICH VOJÁKŮ. Dole se dělo něco nevídaného. Vojáci loajální k Bohům začali hořet a jeden po druhém mizeli. Jenže ona to neviděla, jenom cítila, jak z ní pomalu vychází veškerá energie. Chtěla to zastavit, ale nemohla. Najednou bylo po všem. Dole vše na pár okamžiků utichlo. Nikdo nechápal, co se právě stalo. Nakonec došli k závěru, že je to úplně jedno a lidé z Atlantis, Eagerové a dokonce i Wraithové se dali do radostného pokřiku. Mac otevřela oči a v tu ránu místo bitevního pole viděla nebe.
„MACKENZIE!!“zakřičel vyděšeně John, který ji celou dobu sledoval a rozběhl se za ní na útes.

Nemohla se nadechnout. Všechno kolem se jí míhalo. Znova jí po tváři začaly stékat slzy. Věděla, že ji nikdo nemůže zachránit. Najednou se nad ní objevila dobře známá postava.
„Co to vyvádíš, Mac? Tohle jsi dělat neměla.“hlesl smutně Gabriel a dřepl si k ní.
„Pomoz mi, prosím.“zašeptala.
„Nemůžu ti pomoct. Tohle nezachráním ani já, ani nikdo jiný. Nemusela jsi to dělat.“
„A kdo jiný…by je zastavil?“zašeptala.
„Kdokoliv.“povzdechl si.
„Gabrieli…“
„Št…vydrž.“zastavil ji. Maličko zakroutila hlavou.
„Je pozdě. Řekni jim, že….že je miluju, ano?“
„Mac…“
„Slib mi to.“naléhala. Jenom přikývl. Nemohla si nevšimnout, že mu ukápla stříbrná slza.
„Slibuju.“přikývl a chytl ji za ruku. Věděla, že se John blíží, ale už nemohla. Jenom se podívala na Gabriela. Jeho tvář byla smutnější, než kdy dřív. Všechna se začalo zahalovat do mlhy. Zavřela oči. Naposledy vydechla.
„Mac…“pohladil ji Gabe po hlavě. „Tohle se ti stát nemělo. Tobě ne.“ Vstal od jejího těla.
„Mac! Mackenzie!!!!“volal John a zadýchaně doběhl k ní. „Mac….nežertuj. Prober se.“zatřásl s ní a zkusil jí puls. Nenahmatal absolutně nic.
„Johne….je mrtvá. Nemůžeš ji vrátit zpátky.“ozval se potichu Gabe.
„Tak mi pomoz!“zavrčel mezi masáží srdce a umělým dýcháním.
„Ty to nechápeš…. Její životní síla a energie byly vypotřebovány na zničení Bohů.“
„Ale…. Přece…“nemohl tomu uvěřit. Začaly mu docházet síly. Věděl, že lékařský tým je na cestě, ale netušil, jak dlouho jim to bude trvat.



a další díl bude zase za týden v pátek :) ...a ráda bych, abyste mě moc neukamenovali za ten konec :D, jelikož ho potřebuju pro další díly :D

a děkuju za přání k narozkám :bounce: :)

sgcatlantis Uživatelský avatar
Second Lieutenant
Second Lieutenant

Příspěvky: 1149
Pohlaví: Neuvedeno
Odpovědět s citací
 
Tak to by mě zajímalo, kdo, nebo co jí oživí tentokrát :D :?: :D

Puk Uživatelský avatar
Lieutenant Colonel
Lieutenant Colonel

Příspěvky: 2007
Bydliště: Košice
Pohlaví: Neuvedeno
Odpovědět s citací
 
Pokračovanie poviedky som zbadal až! dnes :oops: a hneď som si to prečítal. 8)
Čakanie na ďalšiu časť stálo za to. :shock: :)
Dej založený na Mac a boj len tak v :jako: pozadí :jako: vyšiel vynikajúco. :bravo: :bravo: :bravo: :arrow: :heat: :yeah:
Toto je spoiler!!!:
:hmmm: A to, že Mac ,,zomrela" (zomiera) ešte nemusí znamenať, že naozaj zomrie. :palka:
Todd jej môže ,,darovať život", alebo zomrela ako Bohovia (veď na chvíľu ním bola), ale ožije ako človek. :?: :cry: :pst: (Veď majú ešte stále Genesis.)

:heat: Radšej skončím, lebo Ti tu napíšem druhú poviedku. :rflmao: :rflmao: :rflmao:
Teším sa na pokračovanie. :yahoo: :yeah: :yes: :ok:
:write: :write: :write: :arrow: :yahoo: :yes:
:bye:
Sry za toľko smajlíkov.

bindina Uživatelský avatar
Senior Airman
Senior Airman

Příspěvky: 244
Bydliště: puddle jumper zaparkováný za našim domem
Pohlaví: Neuvedeno

Odpovědět s citací
 
tak sem si to přečetla a musím tě pochválit je to výborné moc se těším na další část. :)
Tak mě napadá bude ještě nějáká spolupovídka s mooony :?:
nyní pokračuji na mé povídce: Stargate trochu jinak
viewtopic.php?f=27&t=7920

a na nové povídce z prostředí neovladatelné vesmírné lodi která míří směrem k černé díře a z níž není možnost úniku(zatím nemá jméno)

Mackenzie Uživatelský avatar
Command Chief Master Sergeant
Command Chief Master Sergeant

Příspěvky: 811
Bydliště: Atlantis, přechodně Ostrava
Pohlaví: Žena

Odpovědět s citací
 
bundina: jedním slovem: bude a už ji :write: .... ale ještě si pár týdnů počkáte...asi tak 10 :D ...jinam to prostě nenapasuju :D ... a tudíž se mění i konečné číslo povídek :D ...ze 175 nejspíš na 178 :D
puk: pohoda, smajlíci jsou fajn :)

Puk Uživatelský avatar
Lieutenant Colonel
Lieutenant Colonel

Příspěvky: 2007
Bydliště: Košice
Pohlaví: Neuvedeno
Odpovědět s citací
 
To 178 beriem :) :yahoo:
:bye:

sgcatlantis Uživatelský avatar
Second Lieutenant
Second Lieutenant

Příspěvky: 1149
Pohlaví: Neuvedeno
Odpovědět s citací
 
Co to zaokrouhlit na 180 a nebo rovnou na 200 :D :D :D

Mackenzie Uživatelský avatar
Command Chief Master Sergeant
Command Chief Master Sergeant

Příspěvky: 811
Bydliště: Atlantis, přechodně Ostrava
Pohlaví: Žena

Odpovědět s citací
 
sgcatlantis: vymysli děj povídek a můžu o tom popřemýšlet :D...teda do té 180 :)

sgcatlantis Uživatelský avatar
Second Lieutenant
Second Lieutenant

Příspěvky: 1149
Pohlaví: Neuvedeno
Odpovědět s citací
 
Toto je spoiler!!!:
Tak udělej dvojdíl jako v SG-1 díl 200, nebo v SGA díl Inkvizce, zkrátka takovej flash-back na konec :D :D :D
Moment :?: Já sem vážně řekl KONEC :?: To NÉÉÉÉÉ jen KONEC NÉÉÉÉÉÉ :wall: :wall:

DAVE! Uživatelský avatar
Captain
Captain

Příspěvky: 1676
Bydliště: Normandy SR-2
Pohlaví: Neuvedeno

Odpovědět s citací
 
tak jsem dnešní povídku přečetl a skvělá jako vždy. Já bych spíše uvítal Mac mrtvou napořád. Mě osobně by se líbil konec v tom smyslu, že nepřátelé byly poraženi, ale za velkou cenu, protože SG seriály nám servírovali příběhy o čtyřech nesmrtelných superhrdinech, a dobro zvítězí nad zlem aniž by to mělo nějaké následky atd. Takový depresivnější konec. A klidně úmrtí i "nesmrtelných postav" (Teyly, Ronona, Rodneyho atd.). Ale je to tvá povídka, jak jsem četl, tak se nese v SG stylu, je to jenom návrh
Obrázek

Mackenzie Uživatelský avatar
Command Chief Master Sergeant
Command Chief Master Sergeant

Příspěvky: 811
Bydliště: Atlantis, přechodně Ostrava
Pohlaví: Žena

Odpovědět s citací
 
DAVE!: možná tě ke konci potěším :wink:

jakop Uživatelský avatar
Major
Major

Příspěvky: 1764
Bydliště: Osík u Litomyšle
Pohlaví: Muž
Odpovědět s citací
 
Mackenzie: Tak jsem dočetl poslední 2 díly a jsem velmi rád, že Bohové jsou pryč. Už see opět těším jen na obyčejné boje s Eagery a s Wraithy, protože si myslím, že teď bude dočasné příměří přerušeno. Osobně mě taky zajímá, jak tentokrát vyřešíš "smrt" Mac.

Jinak:
:bravo: :bravo: :bravo: :bravo: :bravo: :bravo:
Vše nejlepší k tvým dnešním 19. narozeninám.
:bravo: :bravo: :bravo: :bravo: :bravo: :bravo:
jakop
E-Mail - jakop@lit.cz
Skype - jakop_osik

ešus Uživatelský avatar
Airman
Airman

Příspěvky: 56
Pohlaví: Neuvedeno
Odpovědět s citací
 
Já se přídávám k přání :-)
Povídka se líbila dávám 9,5/10... 10 za dej a -0,5 za par zamotanejch vet :-) juchuu
Toto je spoiler!!!:
Jestli přišla o všechnu energii tak už asi nezbylo nic k povznesení co?

180!180! když už to má teda končit :-( Výjde to aspon do konce června? :-)
Pak budu nucen hledat i další povdíky na sga projektu...
sgc určitš ty 2 díly nejak vymslí když užmí napsat i 10 dilu co nejkratších povídek(snad jen 9 díl je výjimka).
aka kotouč@FF
na FF2011 30.6. -> 5.7

sgcatlantis Uživatelský avatar
Second Lieutenant
Second Lieutenant

Příspěvky: 1149
Pohlaví: Neuvedeno
Odpovědět s citací
 
Já se taktéž přidávám. Vše nejlepší :D :D

Toto je spoiler!!!:
Už se opravdu nemůžu dočkat jak ji oživýš tentokrát. Aby nám na Atlantis nezačalo strašit :rflmao: :rflmao: :rflmao: :D :D :D

Mackenzie Uživatelský avatar
Command Chief Master Sergeant
Command Chief Master Sergeant

Příspěvky: 811
Bydliště: Atlantis, přechodně Ostrava
Pohlaví: Žena

Odpovědět s citací
 
no, nechte se překvapit :)

do konce června by to vyjít mělo :)

a uvidíme, možná to do 180 bude :) ...to, co navrhl sgcatlantis s tím retro dílem neznělo tak špatně :)

jinak za nějaké zamotané věty se fakt omlouvám :D ... já nevím, já je tam prostě nikdy nevidím :D ... ale ono to bude asi tím, že tu povídku vždycky znám už skoro zpaměti a tím pádem si toho nevšimnu :)

mikuliska Uživatelský avatar
Staff Sergeant
Staff Sergeant

Příspěvky: 368
Bydliště: Havířov
Pohlaví: Neuvedeno

Odpovědět s citací
 
Dočetla jsem všechny nedočtené díly a musím tě velmi pochválit! Opravdu se mi oba líbily, jako všichni ostaní jsem zvědavá, jak se jí podaří přežít tentokrát. Když 178 dílů tak asi těch posledních 15 nebo kolik nebude bez ní co? :wink:

Samozřejmě VŠECHNO NEJLEPŠÍ K NAROZENINÁM!!! :bravo: :yes: :flower: :drink2: :quiote: :pivo:
I´m proud to be member of Sheppofilclub
Nejméně se bojí smrti ti,jejichž život má největší cenu.

MOJE POVÍDKA - Stargate: Pulverization zde
TEASER: „Mně už ty Vaše tajnosti nebaví! Každý normální člověk už by to řekl!“
„Já nejsem člověk, jasný!“

sgcatlantis Uživatelský avatar
Second Lieutenant
Second Lieutenant

Příspěvky: 1149
Pohlaví: Neuvedeno
Odpovědět s citací
 
:D :?: Tak co pokračování :?: :D
:D Už se nemůžu dočkat :D
:D :D :!: Čekám na to CELÝ TÝDEN :!: :D :D

Odeslat nové téma Odpovědět na téma
PředchozíDalší

Zpět na Dokončené povídky

cron