Stargate:Last Ancient - New Age, part 4

Tak jsem zpátky, ale s lítostí musím oznámit, že dneska povídku nedám...musela bych si ji ještě jednou přečíst, ale na to jaksi nemám sílu a mozek (ono každodenní lyžování a spaní jenom něco okolo 6 hodin udělá svoje )...na mou čest a na psí uši slibuju, že ji dám zítra...ehm ráno (pro mě tak okolo jedenácté ), prostě jakmile se zvetím na četbu a uvažování ...díky za pochopení a dobrou noc...jdu chrnět

nemužu se dočkat pokračování(včera jsme bili s hasičem v havířově na neoficiálním mistrovství česka slovenska a polska byli jsme 21 z 48 družstev výsledek nic moc)sie usínám ale povídku jsi dneska určitě přečtu

tak dobré...ehm ráno už asi opravdu ne ... povídka přečtená, chyby snad omezeny na minimum a překlepy opraveny ... pěknou zábavu...

Časový posun, part 1

„Pořád nemůžu uvěřit tomu, že to není pravá Genesis.“zabručela Mac a listovala v tlusté knize.
„Tak se tím už netrap.“zabručel John a sedl si k ní.
„Jak netrap? Vždyť jsem kvůli tomu strávila dva dny s Delroyem. Mimo jiné. Pak se na nás zřítil hrad, roztrhla jsem si šaty…“
„Které bys stejně nenosila.“podotkl s úsměvem.
„No to sice ne, ale tady jde o ten princip. Je to tady všechno napsané, ale je to na nic. Krom toho sem tam tam jsou nesmysly.“
„Myslíš, že Salimitr to věděla?“zamračil se.
„Já nevím.“zavrtěla hlavou. „Pokud spolupracovala s Hermésem, tak bude mít kontakty i s ostatními. To znamená, že pokud ji třeba pověřili překladem, teda nejdřív asi nalezením a pak překladem, tak jí musí věřit. Ale jestli věděla, že to je kopie anebo ne, to fakt netuším.“
„Říkala jsi, že to bylo hlídané, ne?“
„No bylo no.“přikývla. „Ale byli tam jenom čtyři vojáci. To není moc zabezpečené.“
„Tak ona si asi nemyslela, že by to mohl někdo najít. Natož my. A lidé z vesnice si to nedovolí.“
„To se mi právě nezdá.“namítla. „Ona zase tak blbá není.“
„Tak se na to vykašli a pojď už spinkat. Sára je na Zemi, tak toho musíme využít.“pousmál se a knížku ji vzal. Zaklapl ji a položil ji na zem.
„Co to děláš?“zamračila se a natáhla se zpátky pro ni. John ji jenom vzal za pas a hodil ji na její stranu postele.
„Tady budeš.“podotkl a sedl si na ni. Ruce jí chytl nad hlavou. „Vykašli se na tu knížku. Sice je fakt, že je to snad první knížka, kterou tě vidím číst, ale nebudeme to přehánět, že?“ pousmál se. Mac jenom zamrkala, ale pak se pousmála.
„Jak myslíš.“zavrněla a rychle sebou švihla. John ani netušil jak, ale najednou se ocitl pod ní. „Řekl sis o to sám.“usmála se.
„Je mi to jedno.“pohladil ji. „Hlavně, že jsi ty oči od té bichle zvedla. Málem jsem zapomněl, jakou mají barvu.“
„Sprosťáku.“zavrčela a políbila ho. Jenom se pousmál.
„Zlato, co kdybys seslezla. Jsi těžká.“
„Ty jsi na mě tak hnusný.“zabručela a uraženě seslezla. Přetočila se na bok, přehodila přes sebe peřinu a zhasla lampičku na svojí straně. John jenom překvapeně zamrkal.
„Mac…“špitl a pohladil ji po ramenu. „No tak.“ Teď nevěděl, jestli to náhodou nepřehnal. Měla hlavu přikrytou peřinou a do obličeje jí neviděl. „Ginny…“maličko ji polechtal. Zpod peřiny se ozval přidušený smích. Jenom se pousmál a peřinu odhrnul. „Potvoro.“zavrčel, když viděl, jak se Mac směje. Začal ji lechtat.
„Ne!“vypískla a stočila se do klubíčka. Nenechal ji. Za chviličku jenom hýkala smíchy a snažila se popadnout dech. „Johne…pro-pro-prosím.“škytla smíchy. Jenom se na ni podíval a nechal ji. Chvilku ještě ležela a snažila se nadechnout. „Říkám, že jsi na mě ošklivý.“hýkla.
„Jsem, ale máš mě i tak ráda, že?“přitulil se k ní.
„Bohužel.“přikývla s úsměvem a přitáhla si na sebe zase peřinu. „Spi už. Zítra vstáváme celkem brzo.“
„Nepovídej? V sedm je pro tebe brzo?“usmál se.
„I v deset je celkem brzo.“zabručela ospale. „A už ticho. Jsi horší jak Sarah. Ta taky pořád mele.“
„Ts.“ Objal ji ještě pevněji a za chviličku Mac uslyšela chrápání. Jenom se usmála a zavřela oči. Za chvilku spala taky.

„Plukovníku, máme tady aktivaci ze Země.“oznámil Chuck. Mac jenom zvedla hlavu od papírů a překvapeně zamrkala.
„Něco mi ušlo?“zamračila se.
„Dostali jsme hlášení včera večer. Nedostala jste zprávu?“podivil se.
„Asi jsem to nečetla.“pokrčila rameny a zadívala se k bráně. Právě jí prošel muž. Jenom se pousmála a seběhla dolů. „Doktore Beckette.“
„Plukovníku.“přikývl a usmál se.
„Předpokládám, že jdete střídat Jennifer, že?“
„Ano.“přikývl. „Čekal jsem, že tady bude.“
„Je ráno. Víte, jak to vypadá s těhotnou, když je ráno.“usmála se. „Chcete doprovodit, nebo trefíte sám?“
„Mackenzie!“zavolal na ni John zvrchu. Jenom vyvalila oči, protože měl na sobě plnou výstroj.
„Ksarku!“vyjekla. „Já zapomněla.“
„To vidím.“přikývl. „Máš 15 minut.“
„Omlouvám se, doktore!“vyhrkla.
„Utíkejte.“pousmál se. „Trefím sám.“ Mac jenom přikývla a rozběhla se pryč.

„Strašně se omlouvám!“vyhrkla o deset minut později, když doběhla k bráně. „Hele, nejsem poslední!“zafuněla.
„Rodney nejde.“řekl John. „Jennifer odchází a on chce být s ní.“
„Takže jsem poslední?“hlesla. Sheppard i Winterson přikývli. „Ksakru.“zavrčela. „Zadejte adresu!“křikla.

„Kosa.“hlesla Mac a přitáhla si bundu těsněji k sobě.
„No jo. Ochladilo se.“souhlasil Winterson a rozhlédl se kolem. Brána se nacházela skoro na skále vysoko v horách, kde byl místy sníh. Sem tam rostl nějaký jehličnan, ale jinak všude byl samý štěrk. Rozhodli se obejít skalní výběžek. Dalo se tam projít jenom po hodně úzké cestičce. Přitiskli se co nejvíc ke skále. Cestička se jim doslova drolila pod nohama a štěrk padal do hluboké propasti pod nimi. Jakmile se dostali na druhou stranu, jenom se úžasem zastavili. Měli výhled přímo do údolí. V dálce viděli vodopád, který padal někam do neznáma, pod nimi se rozkládala obrovská zelená louka, kde rostly květiny nejrůznějších barev. Tohle všechno bylo ohraničeno skalnatými horami, které měly na vrcholku sněhovou čepičku.
„No tak tohle je síla.“podotkl George.
„Jdem dolů, abyste mohl utrhnout nějakou květinku Chelsea?“usmála se Mac a vydala se po kamenité cestě dál.
„Ne.“zabručel podplukovník. „Rozešli jsme se.“
„Ano?“podivil se John a zastavil se. Zadíval se na jedno místo kousek od nich. Pak vytáhl dalekohled.
„Jo.“přisvědčil Winterson. „Byla to…stíhačka.“ Mac se jenom uchechtla.
„Na co tak koukáš? Vidíš Yettiho?“usmála se a přešla za Johna. Ten jenom zavrtěl hlavou.
„Jeskyni. Podívej.“podal jí dalekohled.
„No jo.“přikývla. „Je to kousek. Třeba si tam Winterson najde nějakou pěknou yettičici.“ usmála se a poplácala ho po ramenu.
„Ha, ha, ha.“zahučel a vydal se za nima. Po skále se vydrápali až k jeskyni, kde si na chvilku dali pauzu.
„Ale výhled za to stojí.“podotkl Sheppard a nahnul se dolů. „Pojď se podívat.“natáhl ruku k Mac.
„Ne, já…je mi tu fajn.“nervózně se pousmála a zůstala u stěny.
„Tohle nikdy nepochopím. Letec, který se bojí výšek. Lítáte, šplháte po stěnách, ale dolů se nepodíváte.“zakroutil hlavou Winterson.
„Bojím se, že bych spadla.“pokrčila rameny. „Jdem dovnitř.“pobídla je a rozsvítila baterku na zbrani. Oba muži ji napodobili a vydali se do jeskyně. Jakmile vešli dovnitř, znatelně se oteplilo. Ne sice moc, ale aspoň neměli pocit, že jim přimrznou prsty ke zbrani. Prošli širokou tmavou chodbou, která se na konci rozšiřovala. Uprostřed toho všeho byla nějaká konzole.
„Skvěle. Antici byli fakt všude.“zabručel George a pod baterkou si ji prohlížel.
„Nesahat, dívat!“vyhrkla Mac, když viděla, že už už chce něco zmáčknout. Rychle zvedl ruce.
„Ok.“ Najednou se všechno rozsvítilo.
„Co jsem říkala?“zabručela.
„To já ne.“hlesl George a odsunul se ještě dál. Sheppard se zastavil u konzole.
„Johne?“
„Jenom jsem kolem toho prošel.“bránil se. „Fakt jsem se ničeho nedotknul.“
„Fajn, vrátíme se a pošleme sem nějaké šprty.“povzdechla si Mac. Najednou se ozval svištivý zvuk a jako by kolem proletěl nějaký fialový záblesk. „Dobře…“hlesla pomalu. „Tohle bylo co?“ Její doprovod jenom pokrčil rameny. „V tom případě skutečně padáme.“pobídla je. Jakmile se dostali do chodby, světla u konzole zhasla. Vyšli ven z jeskyně a k jejich úžasu sněžilo a všechno bylo zaváté.
„Příště si berem ušanku.“zabručel George. Rychle se rozešli ke skále, kudy přišli. Dostali se až k pěšince nad propastí. Teď šli extra pomalu, aby jim to nepodlouzlo.
„DHD je zasněžené!“křikl John, aby přehlušil vítr.
„Tak dlouho jsme tam přece nebyli, ne?“zavrčel Winterson.
„Vyřešíme to až doma, ano?“zadrkotala zuby Mac a vyslala směrem ke zasněžené kupce ohnivou kouli. Za chvíli se před nimi objevil zadávací panel. Winterson se nahrnul k DHD a zadával adresu. Mac poskakovala zimou za ním a snažila se trefit do tlačítek na vysílači. Nakonec se jí povedlo zadat správný kód a oni prošli.

Ani jeden si pořádně nepamatoval, jak se dostali tam, kde byli. Najednou koukali do hlavní několika zbraní. Mac se jenom maličko otřepala a zamrkala. John i George se tvářili úplně stejně. Nechápali, jak se to mohlo stát.
„Odhoďte zbraně!“přikázal někdo. Mac si uvědomila, jakým jazykem to na ně promluvili, až když si vytahovala zpoza pasu devítku a pomalu ji pokládala na zem.
„Jenom klid.“špitla anticky a odepínala si od vesty P 90. Za sebou slyšela pokládání zbraní.
„Kdo jste?“zněla další otázka.
„Jsem,“polkla a podívala se na muže, „jsem plukovník Mackenzie Blacková. Tohle,“ukázala na Johna i George, „je podplukovník Sheppard a podplukovník Winterson.“
„Vojáci?“zamračil se muž.
„Letectvo.“přikývla a rozhlédla se. Byli několik metrů od brány, která je musela vyhodit celkem rychle, když se ocitli tak daleko od ní. „Tohle je…Atlantis?“špitla.
„Jak jste se dozvěděli adresu?“zajímal se ten muž.
„Který je rok?“zeptala se. „Jste Antikové? Lantiané?“
„Ano. Kdo jste vy?“
„Do hajzlu!“štěkla a postavila se.
„Moment!“vyhrkl John, když viděl, jak na Mac namířili všechny zbraně. „Klid, ano?“otočil se na ni.
„KLID?!“zavrčela a přišla k němu. „Já ti dám klid! Copak jsem neříkala, že se nemáte ničeho dotýkat? Neříkala jsem to dost jasně?!“
„Ani jeden z nás se ničeho nedotkl!“štěkl po ní.
„Skvělý, jasně….já zapomněla, ono se to stává běžně. Naprosto běžně se stává, že se ocitneme o takových…kolik?...více jak deset tisíc let zpátky. Normálně já ti to zapomněla říct, ale předevčírem se mi to stalo taky. Dokonce jsem naučila i tyranosaura Rexe aportovat. Tos netušil, co?“ušklíbla se.
„Nech toho. Není to ničí vina.“zahučel.
„Je to chyba toho krámu, který byl v té podělané jeskyni!“štěkla a otočila se zpátky k Antikovi. „Omlouvám se, ale stala se menší chyba.“pousmála se nuceně. „Jsme z…tohle bude znít hodně blbě…ale jsme z budoucnosti. V našem čase byla Atlantis objevena asi šest let zpátky. Naší expedicí. Expedicí ze Země.“
„Nechápu.“zavrtěl hlavou muž.
„Co kdybychom se posadili a my vám všechno povyprávíme?“navrhla Mac.
„Dokud neprozkoumáme vaši mysl, nemůžeme si tím být jisti.“zavrtěl hlavou.
„Je mi líto, ale to vám nemůžu dovolit.“řekla.
„Proboha, aspoň jednou udělej, co někdo chce.“zavrčel Sheppard.
„Nenechám nikoho, aby mi lezl do hlavy!“odsekla. „Ať se ti to líbí, nebo ne!“
„V tom případě.“pokynul muž rukou a ostatní se k nim vrhli. Dali jim ruce za záda a spoutali je. „Třeba si to rozmyslíte.“povzdechl si. Mac ho ale neposlouchala. Pohled jí padl na muže na schodišti. Věděla, že ho zná. Jenom nevěděla odkud. Výhled jí ale zastínil sloup a nakonec vešli do chodby. Dovedli je do vězení. „Za chvilku přijdeme.“řekl muž.
„Omlouvám se.“hlesla Mac, jakmile se za ním zavřely dveře. „Ujelo mi to.“
„V pohodě.“mávl rukou. „Skončili bychom tady tak jako tak.“
„Tak co víme?“zahučel George a sedl si. „Jsme na Atlantis, ale o pár tisíc let dříve. Tohle jsou evidentně Antikové.“
„Jenže máme problém.“podotkla Mac. „Nevíme, jestli jsme jenom v jiném čase, nebo i v jiné realitě. Pokud jsme jenom v jiném čase, nesmí udělat nic, co by ohrozilo naši budoucnost tak, jak ji známe. Pokud jsme i v jiné realitě, tak to už je pak celkem jedno.“
„Ale budeme předpokládat, že jsme stále v naší realitě, jenom časově maličko posunutí.“ přikývl John.
„Přesně. Nesmí se dozvědět nic podstatného.“
„A tady se řadí…?“povytáhl obočí George.
„Jsou teď ve válce s Wratihy, takže by se neměnili dozvědět nic nového, potom…“zarazila se. Dovnitř právě vešel muž, kterého si všimla na schodišti. Znova měla ten pocit, jako by ho znala roky. Zamračila se.
„Jak jste se rozhodli?“zeptal se. Ten hlas znala. Znala ho až moc dobře.
„Tati?“vydechla a prohlížela si ho. Muž se jenom zamračil.
„Prosím?“
„P-pardon.“vyžbleptla.
„No jo.“zašeptal John. „Je to on.“
„Řekla jste mi…“
„Vím…je to…komplikované.“špitla Mac.
„Dovolíte mi prohlédnout vaši mysl?“zeptal se znova.
„Je mi líto.“zavrtěla hlavou.
„V tom případě nemám jinou možnost.“povzdechl si.
„Nechápete to.“vyjekla. „Když se něco dozvíte, celá naše budoucnost se změní!“
„Musím vědět, jestli nejste hrozba.“řekl nekompromisně. „Ty první!“ukázal na George. Mac se jenom odsunula do rohu cely a opřela se. Nehodlala dovolit, aby se dozvěděl třeba jenom střípek budoucnosti.
„Budu tady celou dobu.“řekla Wintersonovi telepatií. Cítila, že souhlasil a dal jí více prostoru. Ucítila, jak se někdo snaží dostat do jeho vědomí. Všechny pokusy s přehledem vykryla. Celkem se tomu divila. Když s ní táta trénoval, vždycky měl převahu. Cítila, jak jsou útoky prudší a častější. Konečně se stáhl. Mac udělala to samé. Jakmile zase viděla celu, jenom se ušklíbla. George sice vypadal vyčerpaně, ale jinak byl v pořádku.
„Teď ty!“zavrčel Chris a ukázal na Mac.
„Mysli třeba na louku, poušť, oceán, les…na cokoliv neutrálního. Pokud to nevydržíš, ukazuj mu nepodstatné obrázky. Svoje dětství, nás, ale hlavně nic o programu Hvězdné brány!“řekla rychle Johnovi telepatií. Ten jenom přikývl.
„Uvidíme, jak to půjde tobě samotné.“uchechtl se Antik a upřeně se na ni podíval. Mac okamžitě rozbolela hlava. Takhle rychlý a silný útok nečekala, ale dokázala ho odrazit. Dlouho chvilku se oba snažili proniknout do mysli toho druhého. Mac se mu bála ukázat cokoliv ze svého života, ale on se k tomu snažil dostat. Několikrát mu ukázala nějaké vzpomínky na ostrovy, kde byla s Abigail na dovolené, nebo vzpomínky na chvíle s Johnem. Dál se neodvážila zajít. Pak jako by z dálky uslyšela dutou ránu a potom už nic. Byla tma.
„Mac!“vrhl se k ní John a zatřásl s ní. Ležela na zemi, byla bílá jako stěna a celá zpocená. Chris jenom nechápavě stál za mřížemi a koukal. Pak ale otřepal hlavou a vyběhl ven.
„Potřebujeme mediky!“zakřičel a vrátil se zpátky. „Ke stěně!“štěkl a otevřel celu. Klekl si k Mac. Popleskal ji po tvářích. Ani se nepohnula. Něco vztekle zavrčel a dal jí ruku na čelo.
„NE!“vyjekl John.
„Pomůže jí to.“otočil se na něho Chris.
„Zabije ji to.“zavrtěl hlavou Sheppard. Chris se jenom zamračil. Ale to už doběhlo několik dalších mužů.
„Další?“zabručel jeden z nich otráveně. „A holka? Že se nestydíš?“prskl a klekl si k Mac. „Doufej, že nedopadne jako ten poslední.“vrhl na něho zamračený pohled. „Vezmeme ji na ošetřovnu.“
„To…“chtěl něco namítnout George.
„Neublížíme jí.“řekl ten Antik. „Tohle se klasifikuje jako zranění. Nikdo jí nebude mít právo ublížit, když se nemůže bránit.“vysvětlil.
„Přijdu za chvíli.“řekl Chris a otočil se k Johnovi a Georgovi. „Proč se tak snaží chránit mysl? Jak svoji tak vaši?“zamračil se.
„Nechceme před vámi nic schovávat, skutečně.“řekl Winterson.
„Pokud byste se ale dozvěděli něco z budoucnosti, mohli byste ji změnit. Konkrétně ona by se nemusela vůbec narodit.“dořekl to Sheppard.
„Řekla mi tati.“zamračil se Chris. „Je to moje dcera?“zajímal se. „Chci pravdu.“
„Ano, je.“přikývl John a chvilku nad něčím uvažoval.
„Říkali jste, že přicházíte z doby o tisíce let později? Tak jak je možné, že je tak mladá?“ John si jenom skousl ret a podíval se na George. Ten rezignovaně přikývl.
„Povznesete se.“řekl mu.
„To se povedlo jenom některým z nás.“namítl.
„To ano. Ale vy se skutečně povznesete a vrátíte se o plus mínus deset tisíc let později.“
„Takže je to skutečně moje dcera?“vydechl.
„Ano.“přikývli oba.
„Musím za ní!“vyhrkl a odběhl. Cestou nezapomněl zabezpečit celu.
„No tak tohle mu zůstalo.“poznamenal John a sedl si na lavičku.

doufám, že se vám povídka líbila a další bude jako vždy v pátek

Nerad to říkám Mac, ale na starší díly Atlantis bys vážně při psaní neměla koukat.

Tohle je totiž nesmírně podobné dílu z 1 série Předtím než usnu, kdy se Elizabeth náhodou vrátila do dob Antiků.

ani bych neřekla...v SGA to bylo jinak...měli jumper a stroj času...potřebovali uniknout a nikoho známého nepotkali
tady to byla mise, kde našli nějaký stroj a ten je omylem hodil do minulosti, ve které nesmí nic prozradit...nevím, ale podobnost je možná jenom v tom, že jsou o 10 tisíc let v minulosti a potkali Antiky...

JJ, tak se z toho taky můžeš vymluvit

nechci se vymlouvat, když to podobnost má, tak to klidně přiznám, když si toho někdo všimne, to mi problém nedělá (viz. jedna povídka někdy dříve)...krom toho tady jsou podobnosti snad opravdu jenom ty dvě a ten díl SGA se mi stejně moc nelíbil, tak nevím, proč bych si z něho měla brát nápady do svojí povídky...

OK,OK

supr teším se na další

tak jsem si dočetla poslední tři díly a musím říct pěkný
jenom, možná je to jenom můj pocit, tvoje povídky začínají být malinko slabší, jsou pořád suprovnía dobře se čtou, ale prostě když tosrovnám s některým ne moc staršími, něco mi nesedí.. nevím čím to je, ale prostě z toho mám takový nedobrý pocit

Vcelku dobrá poviedka. To, že sa podobá na akúsi časť veľmi nezaváži. Napísaná je dobre.

tak a pokračování

Časový posun, part 2

„Ahoj.“pozdravil Chris, jakmile si všiml, že Mac maličko zamžourala. Jenom párkrát zamrkala a pak se rozhlédla. Ošetřovna vypadala v podstatě stejně jako u nich. Jenom tady bylo moc živo.
„Co se stalo?“hlesla, a když zjistila, že není připoutaná, tak se i posadila.
„Přehnal jsem to.“řekl.
„To je mi jasné.“zavrčela. „Ale myslela jsem tohle.“kývla k chaosu, který byl na druhé straně místnosti. Bylo tam plno doktorů, kteří pobíhali okolo zraněných lidí.
„Wraithové sestřelili jednu naši loď. Tohle jsou zachránění.“odpověděl a sedl si k ní na postel.
„Zbytečně tu zabírám místo.“řekla. „Jsem v pohodě.“ Začala se hrabat z postele.
„Nejsi.“zatlačil ji zpátky. „Jsi hodně vyčerpaná. Vsadím se, že se ani nepostavíš.“ušklíbl se. „Věř mi, tohle hodně dobře znám. A neboj, místo nezabíráš. Většina z nich stejně nepřežije.“ povzdechl si.
„To je mi líto.“hlesla.
„Řekli mi to. Tví přátelé. A testy to taky prokázaly.“řekl a prohlížel si ji.
„Takže?“
„Takže co?“zamračil se.
„Pustíš je?“
„Pustím, když mi ukážeš jednu věc.“
„Jakou?“
„Jaké to bude v budoucnosti?“zeptal se zvědavě.
„Promiň.“zavrtěla hlavou. „Ale myslím, že budeš rád. V tomhle mi věř, ano?“
„Měla by sis odpočinout. O tvé přátele se postarám. Přesunu je do pokoje, ale jistě pochopíš, když tam nechám stráž.“
„Jistě.“přikývla a lehla si zpátky.
„Odpočiň si.“řekl a vstal.
„Tati!“zavolala ještě. Otočil se k ní.
„Ano?“pousmál se.
„V budoucnosti…jsem hlavní vojenský velitel Atlantis.“
„Takže to zůstane v rodině?“usmál se a s těmito slovy odešel. Mac jenom s úsměvem zavrtěla hlavou a zachumlala se do peřiny. Za pár minut usnula.

„Mluvil jsem s hlavním radním a ten povolil vaše propuštění. Zaručil jsem se za vás, takže pokud se o něco pokusíte, zabiju vás.“řekl s vážnou tváří Chris další den ráno, když přišel na ošetřovnu.
„Fajn.“pousmála se Mac, která se zrovna cpala snídaní. „Co je to?“zajímala se s plnou pusou a ukázala na něco, co vypadalo jako zelený koblih.
„Je to z chaluh.“usmál se. Mac jenom hlasitě polkla a rozkašlala se. Chris se rozesmál. „Je to zdravé.“
„To je možné.“hlesla. „Dobrý, asi jsem dojedla. Nemám tady někde svoje věci?“
„Donesu je.“přikývl a někam odběhl. Za chvilku se vrátil i s jejím oblečením. „Půjdeme za tvými přáteli a pak řeknete, jak jste se sem dostali.“řekl. Mac se převlíkla a oba se vydali do chodeb antického města. „Mluvíš dobře anticky.“podotkl.
„Měla jsem dobrého učitele.“usmála se na něho. Chris se jenom pousmál. Došli k jedněm dveřím a on je otevřel.
„Mac!“vykřikl John a rozběhl se k ní. Objal ji. „V pohodě?“staral se.
„Jo.“pohladila ho. „Co vy?“
„V naprosté.“usmál se George.
„Pojďte.“pobídl je Chris a rukou pokynul ke dveřím. Sheppard i Winterson vyšli. Chris chytl Mac za paži. „Tvůj přítel?“zeptal se a podezřívavě si ho měřil.
„Ano.“přikývla. „Už víc jak čtyři roky. A máme spolu dceru. A rovnou zapomeň, že mi do toho budeš kecat.“ušklíbla se potichu a poplácala ho po paži. „Kam míříme?“zeptala se už nahlas.
„Do zasedací místnosti.“odpověděl.

„Říkáte, že jste byli na Atlantis, potom jste prošli na nějakou planetu, našli jeskyni a v ní nějakou konzoli. Potom se objevil záblesk a vy se rozhodli vrátit. Ale nevrátili jste se do svého času, ale tady, ano?“shrnul události posledních několika hodin postarší vousatý muž usazený pohodlně v antickém křesle v čele stolu.
„Ano, pane.“přikývla Mac.
„Zajímavé.“zabručel. „Pamatujete si, jaká planeta to byla?“zajímal se. Mac se tázavě otočila na ostatní. John i George zavrtěli hlavou.
„Máme ji označenou jako M6X 539. Možná kdybych viděla adresu.“pokrčila rameny.
„Jistě.“přikývl muž a přejel rukou nad malým zařízením uprostřed stolu. Okamžitě se objevil nějaký seznam. Mac se postavila a zadívala se na něho. U většiny adres jenom zavrtěla hlavou, u pár se zarazila, ale ani u jedné neřekla stop.
„Brána byla vysoko v horách. Když jste obešli jeden skalní výčnělek, měli jste pohled do údolí. A sněžilo tam.“snažila se jim planetu přiblížit. Muž jenom přikývl a nabídl jí adresu asi pěti planet. „Tahle.“ukázala na jeden řádek. „Teda myslím. Byla tam jeskyně a v ní nějakých ten váš vynález.“zabručela.
„To by mohla být ona, ano.“přikývl. „Nikdy to ale nefungovalo.“
„Recept na zaručené fungovaní? Nechte tak několik tisíc let odpočinout.“ušklíbl se George. Najednou se dveře otevřely a dovnitř vrazil zadýchaný mladý muž.
„Omlouvám se.“vyhrkl a zamířil si to rovnou k radnímu. Sklonil se k němu a něco mu naléhavě šeptal. Muž se mračil víc a víc. Pak jenom přikývl.
„Pošlu na tu planetu vědecký tým.“řekl. „Pak vám dám vědět. Zatím se můžete v rámci možností pohybovat bez omezení. Ale vždy s doprovodem.“dodal a rychle odběhl za mladým Antikem.
„Ten doprovod budu já.“pousmál se Chris.
„Jak jinak.“uchechtla se Mac.
„Tak kam byste rádi?“zajímal se.
„Postel.“vyhrkla okamžitě.
„Jak jinak.“odvětil John i George.
„Dobře, v tom případě jdeme.“přikývl Chris. Zavedl je zase zpátky do jejich pokoje. „Když budete něco potřebovat, zavolejte. Venku stojí dva muži, kteří vás mají na starost. Pochopte, nejde, abyste se pohybovali úplně volně.“omluvně se pousmál.
„Udělala bych to stejně.“přikývla Mac a zívla si.
„Tak jim jenom řekněte, pokud budete potřebovat. Jídlo vám doneseme za chvilku. Já musím zpátky do práce.“
„Jistě.“přikývl George.
„Chtěl jsem s tebou strávit více času.“otočil se na Mac.
„Věř mi, čím míň se mnou budeš, tím míň ti budu muset říct.“pousmála se a lehla si.
„Ale jednu procházku chci.“otočil se ještě ve dveřích.
„Jistě.“broukla unaveně. Chris se jenom usmál a odešel. Dveře se zavřely. „Poslouchejte, ten mladý říkal něco o Genesis.“řekla potichu, když se ujistila, že se dveře zavřely.
„Ano?“vyhrkli.
„Jo. Říkal, že ji přesunuli do jižní části. Tam, kde my máme tělocvičnu.“přikývla.
„Musíme se k ní dostat.“vyhrkl John.
„Na to zapomeň!“vyhrkla. „Pamatuješ, co jsem říkala o změně?“zavrčela.
„Ale…máme ji na dosah.“skoro zakňučel.
„Ne, Johne, žádné zahrávání. Kdo ví, co to udělá u nás. Ať tě to ani nenapadne!“
„Ale…“přidal se i Winterson.
„NE! Najedeme si ji sami. Vždyť to přece nemůže být tak těžké, no ne?“
„Ale je kousíček. Stačí ji jenom….“špitl John.
„A myslíš, že si nevšimnou, když jim zmizí taková bichle?“zavrčela. „Prostě mi slibte, že ji necháte, kde je, ano?“
„Hm.“
„No tak!“pobídla je. Jenom přikývli a šli do rohu místnosti a potichu se o něčem bavili. Mac spokojeně usnula.

Jakmile se o pár hodin později vzbudila, zjistila, že ani jeden z nich není v pokoji. Jenom se zamračila a posadila. Rozhlédla se. Venku už byla tma.
„Johne?“zavolala. „Wintersone?“ Zase žádná odpověď. Postavila se a protáhla. Otevřela dveře. Stráže se okamžitě otočily. „Pardon.“hlesla. „Nevíte, kam šli ti dva?“
„Říkali, že vás nechají odpočívat a jdou se někam projít.“
„Sakra.“hlesla a vyběhla z pokoje.
„Moment!“zakřičel jeden Antik. Neposlouchala ho. Jenom běžela dál. Zatáčky brala smykem a skoro se nestačila vyhýbat lidem na chodbách. Konečně dorazila do cíle. Dveře byly otevřené. Zevnitř slyšela hlasy. Rychle tam vběhla.
„A do kelu.“hlesl George, jakmile ji uviděl. John se jenom otočil.
„CO JSEM ŘEKLA?“zavrčela naštvaně. Oba jenom polkli. Pomalu se blížila ke stojánku, kde byla uložená kniha. „Které části z toho NE jste nerozuměli?“štěkla, ale očima přejížděla starodávnou knihu. Oba měli pravdu. Byla tak blízko. Stačilo se jenom natáhnout, vzít ji a byli by blíže k vyřešení veškerých problémů. Vztáhla k ní ruku. Jenom se jí dotkla, ale pak okamžitě ucukla. „NE.“řekla znova.
„Mackenzie!“zavrčel Sheppard.
„Uvědomuješ, co by se stalo? My nevíme, jakou úlohu měla na Atlantis v minulosti. Johne, já tě prosím, nedělej to.“
„A ty mě zastavíš?“uchechtl se.
„Když budu muset.“přikývla a stoupla si mezi knihu a oba muže. „Jenom se otočte a odejděte. Najdeme ji. Jenom musíme sami. A bude to sice maličko trvat, ale najdeme ji.“zavrčela.
„Co se to tady děje?!“vykřikl Chris, který se právě přiřítil. Vytáhl zbraň. „Běžte od ní pryč!“
„Jdeme.“přisvědčila Mac a zvedla ruce.
„Odveďte je!“poručil Chris dalším mužům. Ti jenom přikývli a počkali, až vyjdou ze dveří. Potom je doprovodili až k jejich dočasnému domovu.

„Gratuluju, slečno Dokonalá!“zavrčel John, jakmile se dveře zavřely.
„Strč si to někam!“odsekla. „Dokážeš pochopit, že by celá budoucnost mohla být v kýblu?“
„A co když to máme udělat? SG 1 taky schovala ZPM v minulosti, aby ho našli v budoucnosti.“
„Jo, jenže ty tohle udělat nemůžeš. Vezmeš tu knihu a schováš ji někde na Atlantis. Dobře. Ale co když s ní někdo během těch let něco dělal, hm? Pokud by to třeba neudělal, nemusela by být budoucnost tak, jak ji známe.“
„Myslíš, že když si nějaký starý páprda na záchodě nepřečte úryvek, tak to změní životy všech?“uchechtl se.
„ANO!“zakňučela skoro zoufale. „Všechno…úplně všechno je propletené. Nemůžeš opravovat nic v minulosti, abys nezničil budoucnost. Zkus mě pochopit!“
„Chápu, ale…“
„Tak jinak!“zavrčela. „Dobře, vezmi ji, ale uvědom si, že je docela pravděpodobné, že se my dva nikdy nepotkáme, že nebude žádné my, žádná Sára, žádná Atlantis, žádné letectvo. To je to, co chceš? Já už nevím, jak ti to jinak říct.“
„Fajn. Vyhrálas.“zabručel. „Ostatně jako vždycky.“
„Co tě žere?“zavrčela a přišla až k němu. George jenom postával v koutku. Do tohohle se teda rozhodně motat nechtěl.
„Co mě žere?“uchechtl se. „Vždycky musíš mít pravdu. Vždycky!“
„O to ti jde? Že ty, pan Úžasný, se musíš podřídit blondýně, která má IQ mnohem nižší než ty?!“
„Ne, štve mě, že vždycky musíš mít poslední slovo!“skoro zakřičel.
„Fajn. Takže teď se hádáme kvůli čemu?“ušklíbla se. „Kvůli tomu, že chci stejnou budoucnost, nebo kvůli tomu, že si stojím na svém, hm?“
„Já…ani nevím.“hlesl po chvilce uvažování. „Promiň, asi jsem…“
„V pohodě.“mávla rukou. „Já jenom, že mi to vyhovuje, jak to je.“pokrčila rameny.
„Vím. Jenom chci, aby to už bylo za námi.“objal ji. George jenom protočil oči. Tohle nechápal.

Dalších několik dnů probíhalo celkem v klidu. Mac několikrát mluvila s Chrisem, John s Georgem hráli karty, které jim přinesli z vest a vesměs měli volnost pohybu. Jednoho dne ráno přišel Chris jako obvykle. Ale tentokrát se zprávou.
„Vstávat!“zaklepal a vešel. „Oblíkat a jdeme!“
„Co?“zamrčeli ospale.
„Máme řešení! Přišli na to. Tak honem!“pobízel je.
„Potřebujeme naše věci.“namítla Mac.
„Budete je mít u brány.“přikývl. „A pospěšte si, chcete přece domů, ne?“
„No to si teda pište.“zavýskl George a vyskočil z postele.

Jakmile dorazili k bráně, čekalo je pár lidí a na zemi měli naskládanou výstroj. Oblékli si vesty a připnuli zbraně. Brána se otevřela a oni prošli. Objevili se na dobře známé planetě. Na rozdíl od minula přestalo aspoň sněžit, i když sněhu bylo všude plno. Zachumlali se do tenkých uniforem a následovali Antiky, kteří se už vydali k výklenku. Následně došli do jeskyně.
„Tohle,“řekl jeden mladý muž a vytáhl z konzole nějaký krystal, „vás dostane domů.“
„Ano?“podivil se George.
„Ano.“přikývl. „Jenom to dáme do zadávacího panelu, vy zadáte adresu a je to.“usmál se.
„Skvělé, tak jdem na to, ne?“pobídl ho radostně Winterson. Jenom přikývl. Všichni se zase vydali směrem k bráně. Muž se chvilku šťoural v DHD, párkrát se z něho zajiskřilo, ale pak se se spokojeným výrazem napřímil.
„Myslím, že hotovo.“řekl pyšně.
„Určitě?“staral se Sheppard.
„Doufám.“hlesl. „Mělo by vás to vrátit do vašeho času.“špitl.
„Když ne?“
„Tak to bude problém.“špitl. „Ale jsem si skoro jistý, že to půjde.“popleskal George po ramenu. Mac jenom zavrtěla hlavou a vydala se k tátovi. Sledoval ji, jak jde k němu.
„Jsem rád, že jsem tě poznal.“pohladil ji.
„Nápodobně. Je dobré vědět, jak vypadal můj táta za mlada.“
„Ts. O tomhle si ještě promluvíme!“dodal naoko výhružně. Brána se otevřela.
„Uvidíme se za pár tisíc let. Do té doby to zapomeneš.“usmála se Mac a podívala se na modrou hladinu právě vytvořené červí díry.
„Už teď se mi stýská.“objal ji Chris. Jenom se znova usmála.
„Jdeme?“zeptal se John. Přikývla.
„Díky. Za všechno.“pousmála se a prošla bránou.

„Stihla jsi to brzo.“pousmál se Chris, když Mac dorazila na ranč.
„Jsem šikovná.“objala ho. „Kde mám tu svoji příšeru?“
„Pokud myslíš Sarah, tak ta po obědě spí.“
„Skvěle.“zaradovala se.
„Spěcháš?“
„Ani ne.“zavrtěla hlavou.
„Co takhle skleničku?“nabídl jí.
„Perfektní nápad.“souhlasila s úsměvem a následovala ho na verandu. Sedla si do křesla. Chris mezitím zmizel v domě. Když se vrátil, měl v ruce láhev pití a dvě skleničky. Mac se na to jenom mlsně podívala. „Neuvěříš, co se mi stalo na poslední misi.“pousmála se.
„Povídej.“pobídl ji s úsměvem a sedl.
„Ocitli jsme se v minulosti na Atlantis. Nepamatuješ si na to náhodou?“
„Náhodou ano.“přikývl vážně. „Tehdy jsi mi řekla, že budu spokojený s tím, co budu mít. Nevěřil jsem ti. Nevěřil jsem, že bych mohl být něco jiného než voják a být při tom spokojený.“pousmál se. „Ale můžu. Zjistil jsem, že mi ke štěstí stačíš ty, ranč, Sam, Jacob a ty tvoje dvě příšerky.“přiznal a nalil skleničky.
„Co se stalo s Genesis?“zajímala se.
„Ztratila se během let. Nikdo to neví.“povzdechl si. Jenom přikývla.
„Hele, nechtěl sis o něčem promluvit. Před lety?“usmála se.
„Oh, ano.“rozesmál se. „O mém vzhledu.“
„Jistě.“přikývla. „Byl jsi fešák.“
„BYL?“
„Dobře no, pořád jsi.“protočila oči, ale usmála se.
„No si myslím.“znova se rozesmál.
„Takže na co?“pousmála se potom a vzala si právě nalitou skleničku s whisky. Pohodlně se uvelebila v křesle.
„Nevím.“pokrčil rameny Chris.
„Tak na budoucnost.“pozvedla skleničku a usmála se.
„Na budoucnost.“souhlasil a přiťukl si.

tak další povídka bude zase za týden a bude taková oddechovější...kdysi se vám líbila "civilní" povídka, tak tahle bude taky taková

mikulishka:víš, ono po 158 vydaných a 170 napsaných povídkách nejspíš vím, čím to bude ... ale ono mi do konce nechybí k napsání už moc dílů

Zase dobré pokračovanie a aj s podareným záverom ( príšerky ).

Tenhle díl mně dost nadchl, sice jsi tam mohla dodat, pár zajímavistí z života Antiků ale celkem chápu proč tam nejsou

Mackenzie Tak jsem se konečně dokopal k tomu, abych si přečetl poslední 3 díly. Všechny jsou pěkný, ale mám několik dotazů.

156

Pokud ted "Genesis" Salimitar byla kopie, tak je jasné, že musel mít přístup k originálu, tak proč neposlali nějaký tým, aby jí zajal??

157-158

Dobrý díl, jen mě mrzí, že nezjistili nic o Genesis, ale co se dá dělat, snad někdy příště Jen je trochu divné, že Sáru a Abby nazíváš příšerkama. (u Sáry bych to ještě pochopil, tak je malá, ale Abby už je dospělá a tak nějak to k ní nesedí)

Viz:

„Ale můžu. Zjistil jsem, že mi ke štěstí stačíš ty, ranč, Sam, Jacob a ty tvoje dvě příšerky.“přiznal a nalil skleničky.

tak jsem se dokopala k napsání komentáře.Povídka se mi vážně líbila moc se těšíám na pokračování

Co ta slíbená povídka

omlouvám se za zpoždění

Pravý život

„Jak se ti něco stane, tak tě praštím.“zavrčel John a seběhl po schodech.
„Ale no tak. Je to jenom rodeo a cross country, Johne.“namítla Mac. „A je to den před svatbou táty a Sam. A táta jede taky. Nemůžu ho nechat vyhrát.“pousmála se.
„Každý normální chlap jde před tím, než vleze do chomoutu, do striptýzového baru. Ale ne, tvůj táta poleze na vola.“
„Býka.“opravila ho. „A když vyhrajeme, tak se bude slavit.“usmála se.
„Miluju oslavy.“zajásal George. „Půjdu se teda sbalit.“
„Utíkejte, podplukovníku.“pousmála se. „A počkejte u brány.“
„Mac…“zakňučel John, jakmile Winterson odběhl. „Rodeo jsem už párkrát viděl.“
„Je to v pohodě. Jenom se musíš rychle dostat za ohradu. Nic se mi nestane. Krom toho tady nepočítám s tím, že bych měla vyhrát.“pousmála se.
„Dělej, jak myslíš.“pokrčil rameny.
„Nech toho.“zahučela a chytla ho za ruku. „Rodeo je sranda, ale cross hodlám vyhrát, Johne.“
„Za jak dlouho chceš vyrazit?“zajímal se.
„Za chviličku. Sbalíme věci a jdeme. To rodeo začíná za,“podívala se na hodinky, „za pět hodin.“chytla ho za ruku. Prošli jednou z chodeb a zamířili do pokoje sbalit si věci.

Jakmile dorazili do SGC, nasedli do auta a vydali se za Colorado Springs. Jeli skoro hodinu, než dorazili na obrovské otevřené prostranství, kde bylo zaparkováno několik aut. Některé s přívěsy s koňmi, sem tam byly náklaďáky. Mac dojela skoro až dozadu, kde bylo aut málo. V dálce poznala tátův přívěs i s koněm.
"Ahoj, holčičko."usmál se Chris, který vykoukl zpoza přívěsu, a zamířil k ní.
"Tati."zabručela nesouhlasně.
"Co je?" staral se.
"Není mi pět."objala ho.
"Ale no tak," taky ji objal. Na všechny se usmál. S Georgem a s Johnem si podal ruce.
"Takže, na kom jedu?"oběhla auto a zamířila k hnědákovi s černým ocasem a hřívou. "Ahoj, krasavče."popleskala ho. "Chyběl jsi mi."objala ho. "Dámy a pánové, ráda bych vám představila našeho šampióna. Tohle je Pilgrim."pousmála se.
"Krásný." usmál se George.
"To jo."přikývla Mac pyšně. "Vzal si mi to oblečení, tati?"otočila se na něho.
"Jistě je v autě.“
"Fajn."zabručela. "Skočím se převléct."pousmála se. "Zatím si skočte pro pivo a vuřty." pobídla je. „Mimochodem, tati, kde máš Sam?“
„A Jacem se šli podívat kolem. Je maličko naštvaná.“přiznal.
„Tak nejeď.“pokrčila rameny.
„Nemůžu nejet.“naježil se.
„Tak jeď. Ale zítra se ženíš, tak se nezchrom.“pokrčila rameny a pohladila koně. John s Chrisem a Sarah se vydali pro to jídlo.

"Prohlížíš si závodníky, anebo ty býky."pousmála se Mac, která přišla asi o hodinu později za Georgem, který koukal na býky, na kterých se má jezdit.
"Tamhle ten závodník má pěkný zadek." podotkl.
"Hm, to..."zarazila se a zamračila se. Muž, na kterého George ukázal, šel právě k nim.
"To byl vtip." vyhrkl, ale nevypadal nějak vyveden z míry. Mac se jenom napřímila a dala si ruce v bok. Na tváři muže byl úšklebek.
"Čau, Blacková."uchechtl se. "Jdeš si dobrovolně zlámat kosti?"
"A ty?"zavrčela.
"Kosti nejsou zrovna dobré, lepší je vaz." přidal se do hovoru Winterson.
"Co to je?"kývl k němu muž. "Tvůj amant?"
"Ne, Crosby."zavrtěla hlavou. "Jenom kamarád. Přítele mám jinde."
"Porazím tě."uchechtl se.
"To nedokážeš. Nikdy jsi nebyl lepší jak já."
George se uchechtl. "A co je tohle?" zeptal se s klidem a ukázal na muže.
"Tohle je prosím největší frajer v celém okolí. Aspoň si to o sobě myslí. Jde mu jenom mluvení, s uskutečněním je to už horší, že?"otočila se na něho a sladce se pousmála. Muž vypadal, že by jí nejraději vrazil.
"Při crossu mi uvidíš jenom záda."zavrčel.
"Jo, ale to už budu o kolo napřed."znova se pousmála. Muž jenom zrudnul, otočil se a odešel.
Najednou se jedna ohrada otřásla.
„Co to je?" šahal si pro zbraň George.
"Ne, Wintersone, to nesmíte zastřelit."pousmála se, ale nervózně se tam podívala. "Je to bejk. Jmenuje se King a má na svědomí několik zlomenin, čtyři mrtvé a asi patnáct doživotně poznamenaných."vysvětlila.
"V tom případě je nebezpečný a měl by se zastřelit...alespoň by k něčemu byl." zabručel. "K jídlu..."
"Pro diváky je atraktivní."pokrčila rameny Mac.
"Ahój, kovbojko."čapl ji někdo za pas. Mac leknutím nadskočila.
"Alexi!"vyjekla a skočila mu kolem krku. "To se nedělá."pleskla ho.
"Ale jo...myslím, že jo." pousmál se.
"Jedeš?"zajímala se.
"To si piš. Převálcuju tě."
"Nemáš šanci." ušklíbla se. Chvilku se ještě bavili než Mac, Chris i Alex museli odejít. Čekalo je vybírání býka, na kterém pojedou. Sheppard se mezitím šel posadit na tribunu k Sam, která hlídala Sarah i Jacoba. Všichni soutěžící vešli doprostřed arény. Moderátor každého z nich představil.
"Hehe, mám Herolda."uchechtl se Mac do ucha Alex, když se k ní moderátor přesunul. Jenom se pousmála.
"Á, Mac, tebe jsem dlouho neviděl, kdes byla minulý rok, postrádali jsme tě!"zahalekal.
"Divil by ses, Stevene, ale měla jsem i jiné věci na práci."pousmála se.
"Tak si vyber."pobídl ji a natáhl k ní klobouk. Mac jen šáhla dovnitř. Vytáhla si papírek a rozložila ho. Hned potom maličko zbledla.
"Mohla bys nám říct jméno?"zajímal se muž. Jenom přikývla.
"King."řekla. V hledišti to zašumělo. Chris jenom zezelenal.
"To žertuješ!"vyhrkl Alex a vyrval jí lísteček. "Mac..."špitl.
"Pojedu."řekla rozhodně. Chris jenom zasténal.
"Skvěle. Už se na to těšíme."zahalekal Steven. Po ní si vybral Chris a pak všichni ostatní. "Ti, co si vybrali Kinga, pojedou jako první!"křikl moderátor nakonec. "Běžte se připravit!"
Trvalo pár minut, než se dostal na řadu první soutěžící. Býk ho shodil během tří vteřin a ještě na něho skoro šlápl.
"Důležité je, vydržet co nejdéle."vysvětlil Chris Sam a nervózně si muchlal cíp košile. Doufal, že se Mac nestane to samé, co teď tomu muži. „Jedu až dlouho po ní.“špitl.
"Jste připravená, slečno?"zajímal se jeden muž, jakmile Mac nasedla na býka. Ten se jenom nervózně cukal.
"Jo, celkem jo."hlesla a zadívala se před sebe. Matně slyšela, že Steven něco mluví.
"Jak budeme moc pustit, řekněte."
"Můžete." řekla. Muži otevřeli bránu a býk vyběhl. Stačilo, aby třikrát vykopl nohy a Mac byla na zemi. Rychle se stočilo do klubíčka, když zjistila, že jí býk stepuje kolem hlavy. Naštěstí se podařilo býka odstranit v čas. Jakmile Mac cítila, že je pryč, rychle se zvedla a rozběhla se k ochraně, za kterou skočila. Opřela se o kolena a zhluboka dýchala. Pak se podívala znovu do arény. Zvedla ruku a zatočila s ní.
"Dámy a pánové, zkusí to znova!"zahalekal Steven do mikrofonu. "No páni."vydechl. Všichni pokývali uznale hlavou. „A teď prosím přivítejte Christophera Blacka! Uvidíme, jestli to ježdění má Mac po něm.“křikl. Chris se usadil na býkovi. Pokynul mužům a oni ohradu otevřeli. Býk vyběhl a chvilku skákal jako šílenec dookola. Za chvilku Chris skončil na zemi, ale okamžitě se nezvedl. Sam jenom zalapala po dechu. Chris se pomalu zvedal. Mac ho jenom vyděšeně pozorovala. Nakonec se postavil a zamával. Držel se ale za ruku. Došoural se za ohradu, kde si ho převzali zdravotníci. Mac i Samantha se tam rozběhly.
„Osle paličatej!“prskla, když ho uviděly sedět na lavičce. Mac po něm jenom vrhla naštvaný pohled a zavrtěla hlavou.
„Promiň, zlato.“pousmál se a vstal.
„Promiň? Promiň?“zavrčela Sam a otočila se na podpatku a odešla.
„Podělal jsem to?“hlesl Chris. Mac jenom přikývla.
„Říkala jsem ti to.“pokrčila rameny.
„Užíváš si to?“zabručel.
„Ne.“zavrtěla hlavou. „Mohl ses zabít.“
„Stejně jako ty.“
„Ale já se zítra nežením. Musím jít. Jedu podruhé.“řekla a odkráčela k ohradám. Chris šel na lavičku. Mac došla k ohradě s býkem, na kterého se chystala nasednout.
"Tak jo."zabručela. "Tos posral, hochu."zavrčela a vylezla na něho. Znova cítila, jak se snaží rozbít ohradu. Zadívala se dopředu. Soustředila se na býka, nic jiného neexistovalo. Přikývla a muži otevřeli bránu. Býk vyběhl. Ona sama neměla tušení, jak dlouho na něm seděla, ale připadalo jí to jako věčnost, než dopadla na tvrdou zem. Tentokrát chvilku letěla, takže když dopadla, rychle se odkutálela a odběhla za ohradu. Podívala se na výslednou tabuli.
"Jenom pět vteřin."zakňučela zklamaně.
"Pět lepší než nic." řekl jí táta.
"Hm."zahučela, ale sledovala další soutěžící. Nakonec přišlo vyhlašování. Alex si převzal druhou příčku.
"A ještě tady máme jednu speciální cenu. Prosím Mac Blackovou, aby sem přišla."zahalekal moderátor. Mac se jenom nechápavě podívala na tátu, ale pak přelezla ohradu. "Je to cena, která nám tady leží každoročně, ale ty jsi první, která si ji vyzvedne. Je to cena za přežití jízdy na Kingovi bez újmy na zdraví!"vysvětlil a podal jí láhev s nějakým pitím. Mac se rozesmála. Všichni začali tleskat. Potom měli chviličku volno, než následovala další disciplína.

"Jde o to, aby vyjela osmičku. Aby toho býčka nahnala kolem barelů."vysvětloval Chris a pozorně sledoval, jak Mac jede. "Připočítává se to k celkovému skóre po crossu."dodal. Za pár vteřin bylo po všem. "Má slušný čas. To znamená hodně bodů."pousmál se spokojeně a bylo vidět, jak je pyšný. George se taky jen usmíval. Mac se k nim přidala za chvíli.
"Máme dvě hodiny do závodu, tak já jdu sehnat něco k jídlu."usmála se a prohrábla si vlasy. "Jde někdo se mnou?"zajímala se.
"Myslím, že všichni." usmáli se přítomní. Blížilo se poledne.
"Skvěle."zaradovala se. "Bolí mě zadek."zabručela a protáhla se.
"Klidně ti ho promasíruju."nabídl se John.
"Tuhle ochotu si schovej na zítra."pousmála se. "To budu chodit obkročmo. Tenhle závod je v podstatě o tom, kolik toho vydrží jezdec a kůň. Je to na vytrvalost. To rodeo je dodatková disciplína, ale kdo chce jet cross, musí před tím jet něco jako ty barely."vysvětlila.
"Ale ty to vydržíš," usmál se John, "a vyhraješ."
"Cross? Jistěže."přikývla vážně a vzala si na tácek pořádný kus masa a plno brambor.
"No mně je to jasné."
"Hmhm."zahučela s plnou pusou.

"Já na toho koně nevylezu."hlesla Mac o hodinu a půl později. "Jsem se nějak přejedla."
"To zvládneš."zahučel John. Mac se pousmála a vyhoupla se na Pilgrima.
"Hej, Ginny!"křikl na ni táta. Otočila se. Hodil po ní přilbu.
"Díky." usmála se.
"Dneska bez poznámky?"ušklíbl se.
"Je to předpis."pokrčila rameny.
"Ale tak." broukl. Jenom se usmála a pobídla koně. Zařadila se do řady vedle Alexe a Crosbyho. Zbytek si šel sednout na tribunu.
"Předeženu tě i tady."šťouchl do ní Alex.
"Kecko."pousmála se a připla si přilbu. "Měl jsi o mně strach při tom rodeu, přiznej se."
"Ne." zalhal.
"Připravená na porážku, Blacková."ušklíbl se Crosby z druhé strany.
"Jedině tak ty." ušklíbla se taky.
"Ke startu!"křikl jeden muž na straně. Mac se otočila a zadívala se dopředu.
"Hodně štěstí, Alexi."popřála mu.
"Pozor!"další povel. "Teď!" Mac pobídla koně stejně jako všichni ostatní. Za všemi zůstal jenom oblak dýmu.
"Skvělý, takže tak za 45 minut je uvidíme. Zatím se budeme dívat na obrazovku."podotkl Chris. V tom mu zazvonil mobil. "Black...Abby!"zajásal. "Kde jsi?...V letadle?...Za hodinu a půl byste měli být v Denveru?...To je skvělé....Říkat ti to?...Jistě...Teď je...pátá...zavolám ti před koncem, ano, zlato? Ok, zatím ahoj....Budu."
"Co se děje?" staral se George.
"Nic. Jenom Abby. Za chviličku budou v Denveru, ale chce vědět, jaké je pořadí. Volala přes palubní telefon. Asi teď mají klid...."pousmál se.

Mac věděla, že je asi pět kilometrů před cílem. V pořadí byla celkově druhá. Před ní byl jenom Alex. Ten právě najížděl na překážku, přes kterou si myslel, že to bude mít kratší. Už jak na ni směřoval, Mac viděla, že to nedopadne dobře. Přeskočil, ale kůň spadl a on sklouzl.
"Alexi!"vyjekla a přeskočila ji taky. Zastavila se u něho.
"Jeď!"křikl a sledoval, jak je ostatní předjíždění.
"Jsi v pohodě?"starala se.
"Jo, jsem, jeď!" zavrčel.
„Ale…“
„Jeď. Nedovol, aby ten zmetek Crosby vyhrál.“prskl Alex. Jenom přikývla a vydala se dál. Mac pobídla Pilgrima rázněji. Potřebovala, aby zrychlil. Zatím byla poslední, ale kousek od sebe viděla nějakého jezdce. Znova koně pobídla. Hodlala splnit Alexovo přání: porazit Crosbyho. Předjela dva jezdce. Pomaličku se blížili k prudkému srázu, kde všichni chtě nechtě museli zpomalit do kroku, aby se koním ani jezdcům nic nestalo. Mac to ale vzala oklikou po vrcholu. Sice to byla cesta delší, ale s koněm ani moc zpomalovat nemuseli. Propletli se okolo stromů, přeskočili křoví a ocitli se na pátém místě. Čekal je vodní příkop. Perfektně to přeskočila. Znova Pilgrima pobídla. Netušila, kde se v tom koni bere tolik energie, ale ještě zrychlil. Další překážka byla řeka. Prudce do ní vjeli, až voda obstříkla všechno okolo. Tohle měli dokonale nacvičené. Když Mac mohla, jezdívali se koupat často. Rychle se dostali přes řeku a pomalu doháněli dalšího jezdce. Do konce zbývaly tři kilometry. Stále zrychlovala. Podařilo se jí dostat na třetí místo a při jednom vysokém skoku byla už těsně za Crosbym. Do cíle zbývaly dva kilometry a ona nebyla schopná dostat se před něho. Pořád ji blokoval.
"Je druhá...ne první....zase druhá....první....sakra...zase druhá!!"hlásil Chris do telefonu a nervózně poskakoval. "Je zase první, Abby! Ne, druhá...první...druhá!"
Mac projela kolem ohrady. Crosby se ji tam snažil natlačit. Znova pobídla Pilgrima. Viděla, jak to samé udělal i muž vedle ní, jenom s tím rozdílem, že koně švihl bičem.
"No tak, hochu, máš na to!"zavrčela Mac a chtě nechtě koně švihla zbytkem uzdy. Zrychlila a oba předjela.
"PRVNÍ, ABBY! JE PRVNÍ!"vykřikl Chris, když Mac s Pilgrimem doslova proletěli cílem. Ozval se jásot. Za pár minut dojeli všichni. Chris jenom rychle seběhl, přeskočil hrazení a rozběhl se za Mac, která právě horečně chválila Pilgrima. Ten z toho měl taky evidentně radost, protože poskakoval a stavěl se sem tam na zadní.
"Čoveče holka, po kom ty jsi tak dobrá."rozesmál se Chris a pomohl jí z koně.
"Dobrá práce, kovbojko!"ozvalo se za ní.
"Dík, Alexi."objala ho.
"Pozor." zamumlal a trochu kulhal na pravou nohu.
"Promiň."hlesla a podívala se směrem na Crosbyho. Ten se jen zamračil. Poslala mu vzduchem pusu a vítězně se usmála. Ještě víc se zamračil a šel směrem k ní, ale přestala si ho všímat, to už jí gratuloval i George.
"Dovolíte?"zajímal se John a procpal se ke svojí přítelkyni. Takhle šťastnou ji neviděl už dlouho. Chytl ji za ruku a políbil. Jen se usmála a políbila ho taky. Za pár minut se konalo vyhlašování. Na třetím místě skončil Alex, na druhém Crosby a prvním Mac, která dostala obrovskou kytky udělanou z mrkví a ještě větší pohár. Kytka jí ovšem moc dlouho nevydržela, o to se postaral Pilgrim.
"Jdem slavit, ne?!"rozesmála se.
"Jistě!"nadšeně souhlasili.

Asi za půl hodiny přijeli na ranč. Jakmile ho obešli, Mac vykulila oči. V zemi byly zapíchané louče a na spojených stolech hromada jídla a pití.
"Gratuluju, šefová!"usmál se Nett.
"Vy jste věděli, že vyhraju?"otočila se na tátu, Alexe a Nicka.
"Jsi nejlepší."přikývl Alex. Mac jenom zamrkala.
"Páni, Alex Ryan mi právě řekl, že jsem nejlepší. Já se asi přeslechla. Můžeš to zopakovat?"
"Jsi nejlepší." pousmál se. "Jdem jíst?"
"Nejdřív přípitek!"řekl Chris a postavil na stůl pohár. Pak Mac podal láhev whisky. "Prosím." usmál se. Jenom přikývla a celou ji do poháru vylila. Něco ale nalila i do skleniček a všem je podala. Všichni si stoupli.
"Na Mac." vykřikl kdosi.
"Ne."zavrtěla hlavou s úsměvem. "Na Pilgrima."usmála se. "A na nás! A především na Samanthu a mého tátu!"pozvedla skleničku a pak ji celou do sebe obrátila. Nalila si další. Všichni ji následovali. Po cestě se blížilo další auto.
"Otoč se."vybídl ji táta, ale to už se ozvalo zavolání.
"Mamííí!" Mac se jenom pousmála a otočila se.
"Abby!"vykřikla a rozběhla se k ní. Skočily si do náručí, až skončily na zemi a obě se rozesmály. "Proč mám dojem, že se ta obloha točí?"smála se Mac.
"Moc piješ." usmála se Abby. "Gratuluju
"To není pravda."usmála se Mac. "Měla jsem jenom dva panáky whisky." vzala ji za ruku a dotáhla ke stolu. "Ale bude jich víc."usmála se a hodila do sebe další. Zařekla se, že na delší dobu poslední. Všichni se pustili do jídla. Dneska to zabalili brzo, protože na zítřek museli být všichni vyspaní.
„Takže zítra v osm večer, ano?“rozloučil se Chris s Alexem a Nickem.
„Jasně. Na západní pastvině.“přikývl Alex a nasedl do auta i s bratrem. Chris se vrátil zpátky na verandu.
„Ginny, zlato, mohla bys na chvilku?“pousmál se a podíval se na ni. Mac jenom přikývla, položila skleničku a pohladila Johna po vlasech. Šla za tátou. Došli až k ohradě, kde se ještě pořád pásli koně. Okamžitě k nim přiběhl jeden z nich. Oba ho začali hladit.
„O co jde?“pousmála se.
„Chtěl jsem tě požádat, jestli bys mi šla za svědka.“ hlesl nervózně.
„Půjdu ráda.“objala ho. Vypadalo to, že se mu ulevilo.
„Říkal ti někdo, jak to bude probíhat?“zajímal se. Jenom zavrtěla hlavou. „Sam napadlo, že bychom při tom mohli sedět na koních.“pousmál se. „A svědci taky. Tak prosím pouvažuj, co si vezmeš za koně.“
„Ace.“odpověděla bez váhání.
„Ehm…ono…myslel jsem, že Asfalu by si mohla vzít Samantha, víš. Půjde jí k šatům.“špitl.
„Aha.“zamrkala Mac. „No tak Tornáda.“pokrčila rameny. „Pilgrim si musí odpočinout.“
„Dobře. Už jsi uvažovala o tom, co si vezmeš na sebe?“
„Uvažovala jsem nad nějakými šaty, ale pokud to bude na koni, tak bych to možná viděla na bílé kalhoty a nějakou halenku. Dlouhé šaty totiž nemám.“pousmála se.
„Dobře.“přikývl Chris. „To zní fajn. Máš červenou halenku?“
„Mám.“
„Tak si ji vem.“pousmál se.
„Rozkaz, šéfe.“
„A…můžeme teda počítat s tím, že ten týden tady zůstaneš a postaráš se o všechno?“ujišťoval se.
„Bez problémů, tati.“objala ho. „Zvládnem to.“
„My?“
„Já a John. Vzal si taky dovolenou.“
„Aha.“usmál se a pohladil ji po paži. „Měli bychom jít na kutě.“
„Jasně. Musíš vypadat k světu.“dala mu pusu na tvář.
„No to ty taky. Za svědka mi jde dcera a ne zombie.“rozesmál se. Oba se pomaličku vrátili k domu. Zbytek mezitím uklidil nádobí a dal verandu do původního stavu.
„Tak pojď, Sáry. Jdem chrupkat.“vzala ji Mac do náručí a vešla s ní do domu následovaná Johnem.

„No tak, holka, stůj klidně.“zahučela Mac, když se snažila Asfale nasadit ohlávku. Klisna jenom netrpělivě přešlapovala. „Ještě někdy se nabídnu, že osedlám všechny čtyři koně.“ zahučela. „To určitě.“ Přehodila přes ni deku a pak sedlo.
„Mac!“zavolal na ni někdo. Otočila se, ale v tu chvíli sebou Asfale cukla a Mac skončila na zemi v blátě.
„To jenom žertuješ!“zavrčela a postavila se. Naštěstí na sobě měla zatím starou košili a rifle. Přivázali ji k ohradě a vydala se k domu.
„Co je?“zabručela a sháněla se po ručníku.
„Cos dělala?“rozesmál se John.
„Mlč.“zavrčela a otírala si obličej.
„No ahoj.“křikl někdo.
„Danieli!“usmála se Mac. „Objala bych tě, ale moje klisna se rozhodla, že bych měla dostat bahenní zábal.“
„Dobrý.“pousmál se. „Jdu Sam za svědka.“
„Úžasné.“pousmála se.
„Plukovníku.“nakoukl ven Cameron.
„Oh.“zamrkala překvapeně. „Dejte mi 15 minut. Hodím se do gala.“
„Mac, počkej.“křikl její táta. „Chtěl bych, aby měl Tornádo na sobě to, co míval na drezúře.“ Mac jenom vytřeštila oči.
„Seděl jsi v tom sedle někdy?“
„Není to tak hrozné. Prosím, udělej to pro mě.“udělal psí oči. Jenom si povzdechla a přikývla. „Osedlám za to zbytek koní.“pousmál se.
„Jasně.“zahučela a vešla do domu. „Teal’cu.“přikývla a vyběhla po schodech nahoru. „Sam?“ křikla.
„V pokoji.“přišla jí odpověď.
„Chceš nějak pomoct?“
„Zatím to zvládám!“
„Skvěle. Půjdu se jenom sprchnout a přijdu, ano?“
„Jasně. Nespěchej.“ Mac vešla do svého pokoje a zamířila do koupelny. Smyla si z obličeje bláto a shodila dolů špinavé oblečení. Osprchovala se a hodila na sebe župan. Vešla do dalšího pokoje. „Nemusela jsi spěchat.“podotkla Samantha, když ji uviděla.
„Ne, v pohodě. Namaluju se pak.“mávla rukou. „Sluší ti to.“pousmála se.
„Nechci znít jako tvoje máma, ale ráda bych tě někdy taky takhle viděla.“otočila se na ni Sam. Mac se jenom smutně pousmála. „Co je? Je něco špatně mezi tebou a Johnem?“starala se.
„Ne.“zavrtěla hlavou a podívala se na její šaty. Byly bez ramínek jenom s kratším kabátkem. Končily těsně nad zemí a sem tam byla krajka. „Pořád trvám na tom, že když se vdám, tak to bude jenom kvůli těm šatům.“usmála se.
„Jsi padlá na hlavu.“rozesmála se Sam.
„Sedni si.“poklepala Mac na židli a vzala do ruky kazetu s líčením. „Zavři oči.“pobídla ji a začala ji malovat.

„Tati! Otočit!“křikla Mac, když se Sam sešla dolů. Poslechl. Samantha nasedla do přichystaného auta, které řídil Daniel, a odjeli na místo. „Johne,“otočila se k němu a hodila po něm klíčky od svého auta, „opatrně prosím.“špitla. Johnovi jenom zazářily oči.
„Jsi zlatá.“objal jí. „A strašně ti to sluší.“podotkl a i se Sarah, Jacobem a Abby nasedli do dalšího auta.
„Tak a my jedem na koních.“usmál se Chris. „Nevyhoříme?“ujišťoval se ještě.
„Neboj, všechno vypnuté.“pohladila ho. „Můžu mít prosbu? Přiveď mi Tornáda k chodníku. V tihle botech,“ukázala na stříbrné boty na vysokém podpatku, které měla na nohou, „je to trošku nepraktické a nejsou to gumáky.“ Chris se rozesmál. „Mezitím zamknu dům.“ pousmála se a vběhla do domu, kde zamknula hlavní chod a pak ten na verandu. Její táta už čekal s koňmi. Vyhoupla se na hřebce černého jako noc. Tornádo měl na sobě černou ohlávku i sedlo a červenou deku, která jí ladila s halenkou s volnými rukávy. Do ruky vzala uzdu od Asfaly. „Připravený?“usmála se.
„Celkem.“přikývl a vypadal nervózně.
„Klid. Bude to v pohodě.“popleskala ho po ruce. „Měli bychom jet.“ Jemně pobídla Tornáda.
„Dáme si závod.“křikl Chris, který držel hnědáka.
„Tati, mám bílé kalhoty a vydrhnutého koně.“nabídla.
„Už teď prohráváš!“křikl a prudce pobídl svého grošáka. Jenom zakňučela a Tornáda pobídla taky. Rozjeli se okolo ohrad směrem na zelené pastviny. Jeli pár minut, než dorazili na vyvýšeninu porostlou trávou. Pod ní stály auta hostů. Lidé čekali nahoře. Až na Alexe, Sam a Johna.
„Podržím ti koně.“řekla Mac. Sam jenom přikývla a dala nohu do třmenu.
„Chvilku ti budu osahávat nevěstu.“uchechtl se Alex a pomohl Samanthě do sedla. Chris se jenom pousmál.
„Danieli, šup.“pobídla ho Mac. Muž nasedl na druhého koně. Mackenzie upravila Sam sukni od šatů tak, aby byla perfektní. Sam s Chrisem vytvořili první řadu a Mac s Danielem byli za nimi. John s Alexem se přidali k zástupu hostů. Jezdci dojeli na okraj, kde stál stolek a u něho malý mužík.
„Dámy a pánové, sešli jsme se zde, abychom…“začal muž. Najednou někomu zazvonil mobil.
„Ehm…pardon.“hlesla Mac. Její otec na ni jenom vrhnul hodně ošklivý pohled. Mac zahrabala někde v sedle a vytáhla mobil. „To je číslo ranče.“hlesla. Chris jenom přikývnul. „Ano?“zvedla telefon. Chvilku jenom koukala. „Jak je na tom?“zajímala se. „Aha… Dorazím, co nejdřív.“ukončila hovor. „Kassi rodí.“oznámila tátovi.
„CO?“vyhrkl a prudce otočil koně. Mac mu ale vjela do cesty.
„Ty…svatba…rychle…já pak jet zpátky.“řekla mu a doprovázela to posunky. Jenom přikývl a otočil se zpátky.
„Mohl byste to…“špitl směrem k muži.
„TATI!“zavrčela Mac.
„Pardon. Pokračujte prosím.“hlesl.
„…a tak se táži vás, Christophere Blacku, zda si berete Samanthu Carterovou za svoji právoplatnou manželku?“
„Ano.“pousmál se.
„A teď se táži vás, Samantho Carterová, berete si Christophera Blacka za svého právoplatného manžela?“
„Ano, beru.“přikývla.
„Skvěle. Tímto vás prohlašuji za muže a ženu. Můžete políbit nevěstu.“řekl muž. Chris se jenom pousmál a se Sam se políbili. „Prosím svědky, aby mi šli podepsat nějaké papíry.“ Mac se sklonila a naškrábala podpis.
„Mac, prosím…“zakňučel Chris.
„No jo.“povzdechla si. „Gratuluju.“pousmála se a otočila Tornáda. Prudce ho pobídla. Oba se rozjeli zpátky k ranči.
„Chrisi, oni to zvládnou.“pousmála se Sam. „Prosím, aspoň jednou přestaň myslet na koně.“
„Jasně. Mac to zvládne.“přikývl a dal jí pusu. Ze všech stran se k nim nahrnuli hosté a gratulovali jim. Trvalo celkem dlouho, než se dokázali dostat k autům a odjet zpátky k ranči.

„Jste si jistí, že to tu zvládnete?“zajímal se Chris další den ráno, když se se Sam chystali na letiště.
„Samozřejmě.“pousmála se Mac. „Jenom mi prosím tě nevolej co dvě hodiny, ano? Austrálie je nádherná, tak si to tam užijte. A pokud se budete potápět, tak bacha na žraloky.“
„Těším se do toho Technologického muzea v Sydney.“skoro nadskakovala Sam. Chris jenom zakňučel.
„Ale je fakt, že nám spravila toaster.“pousmál se a objal ji.
„Ale zavolejte, jak doletíte.“usmála se ještě Mac a oba objala.
„Neboj, holčičko.“dal jí pusu na tvář Chris.
„Tak už jeďte.“pobídla je. „Johne, opatrně.“řekla ještě.
„Za chvilku jsem zpátky.“mávl jí.
„A nezlob tady ségru, jo?“loučila se Sam s Jacobem. Ten jenom něco zažvatlal a dál se věnoval vytrhávání vlasů od Mac. Sarah jenom postávala u Johna a něco mu povídala.
„Utíkej k mamince.“pobídl ji, když konečně nastoupili. Sára se rozběhla k Mac.
„Mac…“vyhrkl ještě Chris.
„Ne! Jeď!“křikla na něho. „Udělej pápa mamce a taťkovi.“řekla Jacobovi. Poslechl a začal pádlovat ručkou. „Zamávej dědovi, Sáry.“ Sarah se rozesmála a začala taky mávat.

snad se vám povídka líbila a další zkusím dát zase v pátek

to bylo dost dobrý těším se na další část

Pekná časť. Dobre rozpísaný dej, ródeo a napínavé preteky + sobáš.
Teším sa na pokračovanie.

pěkně vymyšlená svatba

Tak co
Zkusíš sem dát pokračování, nebo ne

omlouvám se za menší zpoždění...jsem včera usla dřív, než jsem si na povídku vzpomněla:D

Střes se...

Střes se vraždy! Od ní vede cesta ke krádeži a odtud je jen krůček ke lži

J.Tuwim

Mackenzie se rozhlédla po místnosti, ve které už nějakou tu chvíli seděla. Kromě lidí se tady za těch pár hodin nezměnilo vůbec nic. Staré dřevěné židle a stoly byly na svých místech, stejně jako barový pult, za kterým leštil sklenice zarostlý hostinský. Prohrábla si vlasy a vstala od stolu. Vzala dopitou skleničku a vydala se k baru.
„Ještě jednou.“řekla a skleničku poslala k hostinskému.
„Ty máš ale výdrž, děvče, to ti teda povím.“uchechtl se muž. Mac se jenom smutně pousmála a přikývla. „Špatný den?“
„Špatné všechno.“zabručela. Hostinský se chápavě pousmál a nalil jí do čisté sklenice nějakou tyrkysovou tekutinu. „Dík.“zahučela a vzala si ji.
„Nemyslíš, že to už stačí?“zajímal se.
„Ani ne.“zavrtěla hlavou. „Je mi fajn. Vážně.“maličko se pousmála a zamířila zpátky ke stolu. Cestou ji to maličko táhlo na pravou stranu. Sedla si na židli a zakoukala se do desky stolu. Nudila se.

„…mno a to je všechno.“smál se John.
„Teď lituju, že jsem tu u toho nebyla.“usmála se Mac a posadila si malého Jacoba na klín. Měl upatlanou celou pusu od nějaké přesnídávky. „Sarah už svačila?“zajímala se.
„Jo, měla rohlík s nějakou marmeládou.“přikývl Sheppard a natáhl se na stolek pro pití. Mac se jenom usmála a podívala se na hodinky. „Měli by tady být co nevidět.“podotkla a rozhlédla se kolem. Na ranči bylo jedno z krásných ran. V ohradě se popásali koně, oba psi leželi na verandě a dřímali, Sarah si hrála s nějakým pejskem a panenkami a John s Mac seděli na zápraží.
„Dovedl bych si představit takový život.“zamručel Sheppard spokojeně a natáhl si nohy.
„Jaký? Na ranči?“podivila se Mac.
„Samozřejmě.“pousmál se.
„Pár měsíců.“přikývla. „Ale pak bych se asi začala trošku nudit….a ty taky.“
„Ale je to fajn odpočinek.“zívl si. Mac jenom souhlasně přikývla a utřela Jacobovi pusu. Najednou oba psi zvedli hlavu. Za malý moment se postavili a začali vrtět ocasem.
„Jsou tady.“pousmála se a dala Jacoba na zem. „Tak jdeme, šup.“pobídla ho a chytla ho za obě ručky. Klučina se vydal vrávoravě vpřed. „Sáry, pojď. Děda je zpátky!“zavolala ještě. Sarah hodila hračky na zem a rozběhla se k nim. „Běž napřed.“pobídla Johna. „Nám to bude trošku trvat.“pousmála se Mac a podívala se na Jacoba, kterého strašně zaujal mravenec lezoucí po sloupu. Jenom se usmál a obešel dům. Příjezdovou cestou se blížilo auto. Oba psi se rozštěkali a začali běhat do kolečka. Auto přijelo a zastavilo. Z něho vyšel Chris se Sam.
„Ahoj!“pozdravil Chris a rozhlédl se. Zhluboka se nadechl. „Konečně doma.“usmál se.
„Jak bylo?“zajímal se John.
„Dokonale.“vyhrkla Samantha. „Muzeum v Sydney je to nejlepší, co jsem kdy viděla…“skoro nadskakovala.
„Jo, strávili jsme tam celý den.“uchechtl se Chris. „Kde je Ginny?“zajímal se.
„Tu jsme!“křikla a snažila se donutit Jacoba, aby šel aspoň dvě minuty správným směrem.
„On chodí!“vydechli Chris a Sam zároveň.
„Klid, je to na kameře.“pousmál se John.
„A jsme tady.“skoro si oddechla Mac, jakmile dorazili k autu. Oba je objala. Sam se okamžitě vrhla k Jacobovi. „Jak jste se měli?“starala se.
„Úžasně.“usmál se její táta a dal pusu Jacobovi a následně potom Sarah. Sam položila Jacoba na zem.
„Začal chodit hned další ráno potom, co jste odjeli.“řekla Mac. „A od té doby nepřestal.“ uchechtla se. „Ho, hou! Kampak?!“vyjekla, když si to malý Jacob namířil někam pryč. Udělala dva kroky a chytla ho.
„He, he, he.“zachechtal se.
„Žádné he, he, he…tady budeš.“pousmála se a dala ho Chrisovi do náručí. „Jenom být váma, tak zaliju studnu betonem, zavřu stáje, schovám klíčky od auta, ovladač od televize a vyhodím všechno, co má kabel delší jak dvacet centimetrů.“uchechtla se. „Protože to všechno bylo ve vážném ohrožení.“
„Neboj.“přikývl Chris a zadíval se na ně. „Slušelo by vám to tady. Neuvažovali jste, že by…“
„Ne, tati!“vyhrkla Mac. „Váš syn je dokonalá antikoncepce.“rozesmála se. „Potom, co mě vyvedl z utopické představy o tom, že si bude hrát celou dobu se Sarah, tak si myslím, že další dítě nebude ještě hodně dlouho. Teda ono to chvilku fungovalo….teda do doby, než Jacob vyrval většině panenek vlasy a utrhal jim končetiny.“pousmála se. Zbytek se rozesmál.
„Bylo všechno v pořádku?“staral se Chris dále.
„Jasně. Já naháněla krávy, předáky a Jacoba, pak se tu porvali oba psi, z Fiera jsem se snažila dostat ještě něco víc a Alexe dotlačit k tomu, aby konečně zavolal a objednal ten náklaďák.“
„Porvali se psi?“vydechl Chris.
„A ne jenom oni, že, Nette?“podívala se na muže, který stál opřený o auto. Ten jenom sklopil oči a přikývl. „Ray a Diesel se maličko nepohodli kvůli jedné divoké hárající psí slečně, která nakonec stejně utekla. Ale jsou v pohodě a hodní jako beránci.“pousmála se a podrbala Raye za ušima. Chris jenom přikývl, ale pak se podíval na Netta a zpátky na svoji dceru.
„A co se stalo s nima?“kývl k muži.
„Přehnail to s pitím a trošku si rozbořili svoje obydlí.“mávla někam dozadu. „Ale dohodli jsme se, jak to vyřešit, že?“
„Jo, šéfová.“přikývl Nett a maličko se pousmál.
„A to jak…?“zajímal se Chris.
„Postaví si to znova. A zničené věci se jim strhnou z platu. Vlastně už strhli.“pousmála se Mac.
„Aha.“hlesl. „Spěcháte?“
„Zítra ráno bychom měli být zpátky.“odpověděl John.
„Ale na oběd zůstanete, že?“zajímala se Sam.
„Jistě.“pousmála se Mac. „Jinak oběd je pořád v troubě.“
„Vařilas?“zbystřil Chris. Mackenzie jenom přikývla. „Co máme dobrého?“
„Pečené kuře a brambory. Potom jabkový kompot a pokud zbude místo, tak tam je ještě buchta. S rybízem.“odvětila jako by nic. Christopher se jenom mlsně oblízl.
„Nemůžu se dočkat.“zajásal.

Mac se jenom maličko pousmála. Tehdy se jí zdálo, že je všechno dokonalé. A teď seděla tady, v nějaké zapadlé hospodě a nalívala se tou hnusně zbarvenou břečkou. I když teď už jí tak hnusná nepřišla. Možná si na ni při páté várce zvykla. Lokla si a zapila to něčím, co měla v placatce u sebe. Otřepala se a znova se rozhlídla kolem sebe. Uvnitř nebylo moc lidí. Jeden zakuklený chlápek seděl v rohu, nějaký skupinka mužů hrála karty u stolu vprostřed místnosti a na baru seděli dvě hodně zanedbané ženy.

„Slyšela jsi, co se stalo na Ikaru?“zeptal se z ničeho nic John a uhnul skupince vědců, kteří se o něčem hádali. Pomyslel si něco o tom, že ty chodby jsou snad čím dál užší.
„A co to má společného s možností dát Wintersonovi vlastní tým?“rozesmála se.
„Nic, jenom mě to tak teď napadlo.“pokrčil rameny.
„Jo, slyšela.“přikývla. „Je to bezpochyby zajímavé, ale nechtěla bych.“zabručela.
„No to já taky ne, ale představ si takhle starou loď, jako je Destiny. Celkem síla.“
„No to jo. Asi by mě maličko deprimovalo, být na lodi a moct se spojit s rodinou jenom pomocí těla někoho jiného.“otřepala se.
„Znáš někoho z nich?“zajímal se.
„Párkrát jsem mluvila s Youngem.“přikývla. „A chtěla jsem tady mít Scotta, ale on mi ho šlohl.“zahučela. „O Rushovi jsem jenom slyšela a díky bohu za Rodneyho.“uchechtla se.
„No to mi povídej.“souhlasil.

Mac vyrušila nějaká rána. Rozhlédla se kolem a automaticky sáhla za pas. Neměla tam sice pistoli ale nůž, ale tak lepší než nic. Dva chlapi, kteří hráli karty, právě vstali a něco po sobě ječeli. Jenom zavrtěla hlavou a zadívala se zase do stolu. Prstem jezdila po okraji skleničky.
Ozval se zvuk tříštěného skla. Znuděně se podívala a zjistila, že jeden muž rozbil o druhého půllitr. Povzdechla si a vstala. Zamířila k baru.
„Nemáte něco k zakousnutí?“zeptala se. Barman sledoval oba muže.
„Jistě. Co by to mělo být?“otočil se k ní.
„Co máte?“
„Zeleninový nákyp, rýži s masem, kuře v těstíčku…“vyjmenovával.
„Dám si to kuře.“zabručela.
„Hned to bude.“maličko se pousmál. Mac přikývla a sledovala oba pošťuchující se muže. „Tady.“řekl za chvilku a dal na pult talíř s nějakou plackou a masem.
„Dík.“pousmála se a odnesla si to ke stolu i s příborem. Chvilku to zkoumala, ale pak si maso napíchla a zkusila. K jejímu překvapení to bylo poživatelnější než některé věci z jídelny. S chutí se do toho zakousla a zkusila i placku. Připomínalo jí to listové těsto. Venku se najednou z ničeho nic ozval křik. Mac jenom znuděně koukla z okna. Lidé se tam skoro mohli přerazit, jenom aby utekli před něčím, co zatím neviděla. Viděla, jak okolo jednoho muže prolétla ohnivá koule. Trošku se pousmála a dala se zase do jídla. Hluk byl čím dál hlasitější. Netrvalo dlouho a dveře hospody se rozletěly dokořán. Oba pošťuchující se muži zmlkli a ztuhli uprostřed pohybu. Muž, který byl v rohu, zvedl hlavu a obě ženy, které seděly u baru, se zvědavě koukly ke dveřím. Jenom Mac se nevzrušeně cpala dál. Ani nevzhlédla.
„Ven!“nakázal mužský hlas. „Všichni ven!“zavrčel.
„Ale…“chtěl namítnout hostinský. Muž si vytvořil v ruce oheň.
„Okamžitě.“zavrčel. Mac jenom slyšela vrzání židlí a spěšné kroky. Nakonec zaklaply dveře. „Kohopak to tady máme?“skoro jí někdo zavrněl do ucha. „Našeho malého podrazáckého Antika. Tak kdo ti přistřihl křidýlka tentokrát?!“
„Dovolíš? Ráda bych dojedla.“otočila se na muže v klidu Mac.
„Samozřejmě.“pousmál se Áres a o krok poodstoupil. Mac si v klidu nabodla na vidličku další kousek masa.

„Delroy, madam.“oznámil Chuck dřív, než se stačil kdokoliv zeptat.
„A co by rád tentokrát?“zabručela Mac otráveně.
„Prý má nějakou důležitou zprávu a chce mluvit jen s vámi.“řekl.
„Taky ho můžu nakopat do…“
„Tušil, že to řeknete. Tak prý by to nebylo moudré.“uchechtl se Chuck.
„Moudré ne, ale jednou bych to ráda udělala.“ušklíbla se. „Pusťte ho.“povzdechla si. Bránou skoro okamžitě prošel Delroy.
„Krásné být zpět.“rozhlédl se a nadechl.
„Moc to tu neočuchávej a vyklop, co zase máš tak důležitého. A jestli to bude podobná zpráva jako minule…“
„Co? Nelíbilo se ti, že na jedné planetě pěstují pro Bohy speciální hřiby?“uchechtl se.
„Ano, Bohy zničíme tím, že jim na ty hřiby pošleme slimáky!“rozhodila rukama. „Tak o co jde?“
„Vím, kde je Genesis.“řekl hrdě. Mac se zarazila.
„Ano?“zeptala se opatrně.
„Ano.“přikývl. „Nerad bych to ale rozebíral tady.“uchechtl se. Pokynula mu jenom do zasedačky. Delroy se pohodlně usadil.
„Tak spusť.“pobídla ho.
„Má ji Áres.“odpověděl.
„Ehm…a co tě k tomu vede?“hlesla.
„Mám své zdroje.“
„Oh, jasně…já zapomněla.“ušklíbla se. „Ty samé zdroje, co zapříčinily jisté neúspěchy? Pardon, ale je mnohem pravděpodobnější, že perníkové chaloupce naroste kuří nožka, než že tvoje zdroje mají pravdu.“uchechtla se. John se jenom pobaveně pousmál, ale Delroy se zatvářil nechápavě.
„Věř mi, Pallas.“pousmál se. „Mám plán.“
„Jo tak ty už máš i plán. No potěš.“zahučela.
„Tohle od tebe není fér.“zavrčel. Mac jenom protočila oči a sedla si.
„Tak spusť.“pobídla ho.
„Už jsi vyčerpala svoji denní dávku sarkasmu?“uchechtl se.
„Můžu taky jít!“zavrčela a postavila se. Delroy se zamračil a pak spustil.

„Co tady děláš?“zajímal se Áres.
„Obědvám.“odpověděla a nabodla si poslední sousto.
„Podruhé už ti na to neskočím.“zavrčel.
„Neskočíš na co?“zeptala se a pomalu žvýkala.
„Že tě přátelé nechali. Že jsi tady úplně sama.“
„To po tobě ale nikdo nechce.“pokrčila rameny a vstala. „Věř si, čemu chceš.“zahučela a podívala se na vojáky, kteří na ni namířili zbraněmi. Jenom zavrtěla hlavou a vydala se za bar. Sklonila se a něco hledala. Pak dala na stůl flašku s nějakým pitím. Čichla si k tomu a trošku si nalila do sklenky. „Chm, dobré.“ohodnotila to a nalila si víc. „Chceš taky?“nabídla mu, a aniž by čekala na odpověď, nalila i druhou sklenici. Poslala ji k němu.
„Hraješ to dobře. Skoro bych ti i uvěřil.“zabručel muž.
„Ale já nic nehraju.“zavrtěla hlavou a obsah sklenice vypila najednou. Pak se jako by napila z placatky.
„Nic nehraješ, jo?“zavrčel.
„Ať řeknu cokoliv, tak mi stejně neuvěříš.“pokrčila lhostejně rameny. „Když řeknu, že jsem se na ně vykašlala, tak se mi podíváš do hlavy. Když řeknu, že mě to s nima přestalo bavit, že mám na víc, tak se mi podíváš do hlavy. Když řeknu, že jsi mi naprosto ukradený, tak se mi podíváš do hlavy. A když řeknu, že jsem tady, abych tě zase převezla, tak se mi zase podíváš do hlavy.“zahučela bezvýrazně. „Takže…jaký je v tom rozdíl?“povzdechla si a maličko vrávoravě obešla pult. Pak jí to ale nějakým nepochopitelným způsobem maličko zatáhlo doleva. Áres ji přidržel.
„Ale vypadáš roztomile, když se plantáš.“uchechtl se a pustil ji.
„Jo, jasně…jak myslíš.“zabručela a sedla si na stůl. „Nenecháš mě ani pořádně se opít, hm?“ hlesla. „Na zdraví!“špitla a napila se přímo z flašky. Áres jenom zamrkal.
„Nech toho!“zavrčel. „Je tě škoda!“ vytrhl jí láhev z ruky.
„Hééj!“zaprotestovala a natáhla se pro ni.
„Zapomeň na chlast. Půjdeš se mnou. Něco s tebou provedem.“ Jemně ji vzal za bradu a donutil ji, aby se na něho podívala.
„Jo?“škytla. „A co se mnou provedete, milý pane.“uchechtla se.
„Něco vymyslím.“pohladil ji.
„Proč…škyt…proč sis vybral zrovna…tuhle planetu?“zajímala se.
„Potřebuju planety, které mě budou uctívat. Tady jsou prostí lidé, bude to jednoduché.“ pousmál se a dal jí pusu na čelo.
„Jasně.“hlesla a opřela se o něho. V tuhle chvíli by ho nejradši pozvracela. Pevně ji chytil a jemně jí pomohl ze stolu.
„Jdeme.“podepřel ji. Jenom něco zabručela a poslušně šla za ním. Ještě se ohlédla za sebe. Vypadalo to, že se dívá na vojáky, kteří šli za nimi, ale ona věděla svoje.

„To není plán na šlohnutí Genesis, Mac. To je plán na tvoji sebevraždu!“zavrčel John a zalezl do postele.
„Který plán nemá chyby?“zabručela a shodila ze sebe tričko. „A tohle je nejlepší, co z Delroye kdy vylezlo.“
„Jasně.“zabručel.
„Poslouchej, jestli se s Áresem budu muset i vyspat, abych dostala Genesis, udělám to!“ zavrčela. John se na ni jenom podíval. Oblíkla si košilku a vlezla do postele taky. „Promiň, ale já už vážně chci, aby to skončilo.“hlesla a lehla si na něho. Začal ji hladit po zádech.
„Při představě, že…“hlesl. Cítila, jak se otřásl a naskočila mu husí kůže.
„Budu se snažit, aby se to nestalo. Slibuju.“dala mu pusu na nos. Podíval se na ni a pevně ji objal.
„Já vím.“zašeptal.

Pomalu prošli vesnicí, kde je lidé bázlivě pozorovali. Zastavili se u kašny. Áres jenom pokynul vojákům a v tu chvíli se přenesli na loď. Osobně odvedl Mac do svojí kajuty. Ta se jenom plantala. Posadil ji na postel.
„Pomůžu ti z těch věcí.“řekl a stáhnul jí kabát.
„To je dobrý…zvládnu to sama.“hlesla. Z tohohle se nevykroutí.
„Aspoň jednou se nech obskakovat.“zašeptal a hodil černý kabát na zem. „Měla by sis odpočinout….a vyspat tu opici.“pousmál se a pohladil ji po tváři.
„Jsem v pohodě.“špitla.
„Jistě, že jsi.“zašeptal. Na její vkus byl moc blízko…moc moc blízko. Nějak nepostřehla, kdy se to stalo, ale najednou ležela na zádech, Árese měla nad sebou a jeho ručku šmátralku snad úplně všude.
„Promiň, Johne.“pomyslela si a nechala Árese, aby si dělal, co chtěl. Pak ji ale něco napadlo. „Co to děláš?“hlesla.
„Co bys řekla?“zavrněl jí do ucha.
„Já nemůžu.“špitla.
„Co?“vypadalo to, že ji skoro nevnímá.
„Nemůžu…dneska ne.“
„To mi ale nebrání v tom, abych si s tebou pohrál.“zabručel a pokračoval v tom, co dělal.
„Ale…“
„Neboj.“zabručel. „K dalšímu bodu se nedostanu.“trošku zavrčel.

Mac ležela na posteli a koukala do stropu. Vedle ní spokojeně pochrupkával bůh války Áres. Když se na něho podívala, tak jí ani tak děsivý nepřipadal. Povzdechla si a znova se na něho podívala. Jestli jenom dělal, že spí, tak to dělal skutečně dokonale. Protočila oči a rozhlédla se po přilehlém okolí. Vedle ní byla nějaká socha. Obalila se peřinou a natáhla se pro ni. Potěžkala ji a pak si klekla na postel. Znova se podívala, jestli ten zatracený chlap vedle ní spí, a když zjistila, že jo, praštila ho několikrát tou sochou po hlavě. Pak ji dala na své místo a rychle se oblékla. Za pas si dala nějakou zbraň, co u něho našla a vyšla ven. Stráže jí ale zastoupily cestu.
„Říkal,“ kývla dovnitř, „že se můžu jít projít.“hlesla bezvýrazně. Muži se jenom na sebe podívali a cestu jí uvolnili. Přikývla a vydala se chodbou pryč. Jakmile se ocitla sama, vklouzla do nějakého výklenku a z kabátu si vyndala na první pohled čistý papír. Chvilku na něm držela ruce. Začaly se objevovat čáry. Za pár minut se na papíře blýskala mapa lodi v celé své kráse. Jenom doufala, že je přesná. Vydala se podle ní. Po pár odbočkách ji ale zavedla do slepé ulice.
„Jo, jasně. Tak řeknu hned, že je na nic.“zavrčela a zmuchlala ji. Ona si zjistila cestu jinak. Zatímco si Áres užíval, ona se mu hrabala v hlavě. Po pár minutách se vymotala a namířila si to směrem k Genesis. Dostávala se do nejspodnějších částí lodí. Ubývalo tady lidí, a co jí vadilo víc, tak i světla. Plížila se u stěny a doufala, že jí tam Áres tu cestu nenastrčil schválně. Snažila se nedívat moc okolo. Vypadalo to, že tady o tu část se moc nestarají. Všechno bylo rezavé a sem tam rozpadlé.
„Jeden by řekl, že by Genesis zasloužila jiné místo.“zabručela a zabočila za roh. Vzápětí, ale skočila zpátky, protože u jedněch dveří bylo na její vkus moc plno. Napočítala šest vojáků. Povzdechla si a trošku se protáhla.
„Jak to jde?“ozvalo se odněkud. Mac nadskočila skoro metr dvacet do vzduchu.
„Debile!“zavrčela.
„Měla ses ohlásit.“zabručel hlas.
„Víš ty co? Dej mi ještě chvilku svátek, ano?“zavrčela a vysílačku vypnula. Otřepala se a nakoukla za roh. Nic se nezměnilo. Vojáci tam jenom tak postávali a o něčem se bavili. Mac vyskočila zpoza rohu a rovnou na ně vypálila ohnivou kouli. Při tom si vytvořila štít, který ji chránil před jejich střelami. Než stačili ohlásit, co se děje, leželi na hromádce.
„Dovolíte?“zabručela a přešlápla je. Otevřela si dveře. Jenom zalapala po dechu. Na stojanu uprostřed místnosti si ležela obrovská kniha. Osvětloval ji jenom pruh světla ze dveří. Rychle se podívala nahoru. Jenom pro jistotu. Co kdyby jí na hlavu spadla třeba gilotina, že? Když zjistila, že jí na hlavu nic nespadne, vešla dovnitř. Rychle vzala Genesis do rukou. Byla mnohem těžší, než si myslela. Maličko zafuněla, ale pak vyšla ven. Překročila hromadu vojáků a rozeběhla se chodbou dál. Mezitím zapnula vysílačku.
„ Tak co?“vyhrkl Delroy.
„Mám ji a je zatraceně těžká.“hekla a proběhla další chodbou. „Dostaň mě od…“zarazila se. V chodbě, do které právě vběhla, čekal zátaras v podobě Árese, k jejímu překvapení Hádese a několika vojáků. Skoro smykem zabrzdila. „Já věděla, že jsem tě měla střelit.“zahučela.
„Bolelo to.“postěžoval si Áres.
„Tady kamarád ti to pofouká, viď?“otočila se na Hádese. Ten se jenom ušklíbl.
„Vidím, že jsi ji našla.“pousmál se Áres.
„Jo, byla dole. Nudila jsem se, víš?“ušklíbla se. „A žádnou jinou knížku jsem tam nenašla. Vážně si myslíš, že bych tahala takovou bichli?“sladce se pousmála. Ona muži se uchechtli.
„Víš, jedno se ti musí nechat.“uznale pokýval hlavou. „Jsi zatraceně dobrá. Po všech směrech.“ pousmál se.
„Když jsme u těch poklon…nebylo to nejhorší.“pokrčila rameny.
„Jistě. Věděl jsem, že v té hospodě nejsi náhodou.“zavrčel Áres.
„Věř mi, nebo ne, v té hospodě jsem byla náhodou.“pousmála se. „A nebyla jsem opilá.“ dodala.
„To jsem viděl.“uchechtl se.
„Na to, co jsem vypila, jsem nějaká moc čilá, nemyslíš?“pousmála se. „Ať žije starý trik s druhou flaškou. Zapíjela jsem to, pamatuješ?“ Přikývl. „Omyl. Ve skutečnosti šel celý obsah do té placatky.“udělala maličké pukrlátko.
„Nechala ses takhle využít, jenom abys dostala tu knihu?“zavrčel, ale tvářil se nevěřícně. Jenom se pousmála, nevinně přikývla a v tu chvíli zmizela.
„CO!“křikl Hádes.
„Najděte ji! Palte!“štěkl Áres a vypálil oheň. Mac se jenom krčila v jednom výklenku a doufala, že ji netrefí, anebo že ten Delroyův vynález nezklame. Rozhlédla se kolem. Kousek od sebe viděla dveře. Telekinezí je otevřela.
„TAM!“křikl jeden voják a ukázal na dveře. Áres se ale zarazil. Mac si byla jistá, že ji hodlá najít telepatií. Rychle proběhla otevřenýma dveřma a zahnula do nejbližší chodby. Tady naštěstí bylo celkem prázdno. Proběhla ještě přes několik zatáček.
„Dostaň mě odsud!“zavrčela do vysílačky.
„Máme problém.“hlesl Delroy.
„Ale…a já myslela, že jsi tohle slovní spojení vypustil ze svého slovníku. Je mi jedno, ale prostě mě odsud dostaň!“
„Kolem je moc rušení, Pallas.
„A jak se asi odsud mám dostat?!“zavrčela a rozhlédla se kolem sebe.
„Má ta loď transportér?“
„A jak já to mám vědět?“vyjekla.
„Fajn…fajn…tak jinak.“zabručel. „Běž touhle chodbou a pak zahni doleva.“
„Budeš mi aspoň říkat, jestli je prázdná?“
„Je prázdná, běž!“pobídl ji. Mac se pro jistotu radši rozhlídla a vběhla do chodby.
„Kam teď?“zeptala se na křižovatce.
„Zase vlevo.“ Poslechla. Ještě chvilku ji takhle navigoval. „Máš před sebou nějaký panel?“
„Mám tu zeď,“otočila se, „zeď,“další otočka, „a do třetice…opět zeď. Potlesk dámy a pánové.“
„Mohla by sis to pro jednou odpustit?“zavrčel. „Snažím se tě odtud dostat! Zkus zeď. Snad vyjede.“
„Jo snad vyjede?“slyšel zabručení. Jenom protočil oči. Mac jela rukou po zdi a snažila se najít něco, co by aspoň vzdáleně připomínalo panel. Najednou jí přímo k nohám něco vyjelo.
„Asi to mám.“vydechla a koukala, co to je. Bylo tam naskládáno plno barevných krystalů.
„Vytáhni ten, který zajišťuje napájení štítu.“řekl. Mac jenom protočila oči.
„Jsem pilot, letec. Ne technik a ne inženýr. Nemám ponětí, který to je.“
„Jaké mají barvy?“
„Jakou bys rád?“zavrčela. „Mám jiný nápad.“řekla a kousek poodstoupila. Vytáhla zbraň, kterou šlohla jednomu vojákovi tam dole a namířila na panel.
„Ne, nedělej…“snažil se ji zastavit Delroy, ale ona vystřelila. Loď se otřásla a Mac proletěla na protější stěnu. „…to.“dořekl to. „Snažím se tě lokalizovat.“zabručel.
„Tam je!“uslyšela. Podívala se směrem, odkud přiběhla. Blížili se k ní vojáci.
„Dělej!“zavrčela a vytvořila si štít.
„Mám to!“vykřikl a v tu chvíli v bílé záři zmizela.

Objevila se na Delroyově lodi. Byla malá a vlezl by se tam nanejvýš ještě jeden člověk.
„Leť, dělej!“pobídla ho. Jenom přikývl a skočil do hyperprostoru.
„No, gratuluju.“zahučel. „Dokázala jsi šlohnout Genesis, znehybnit jejich loď a předvést celkem slušné divadlo.“uchechtl se. „V té hospodě to byla pohádka se na tebe dívat.“ Mac jenom přikývla a knihu v kožené vazbě položila na palubní desku. Delroy to namířil na nejbližší planetu s bránou.

„Máte?!“vyhrkl Woolsey, John, George i Rodney nedočkavě, jakmile se Mac s Delroyem objevili na Atlantis. Mac jenom vítězoslavně zvedla ruku i s knihou. Ozval se jásot. John Mac objal a George ji poplácal po zádech.
„Za ten herecký výkon bych měla dostat Oscara.“uchechtla se.
„Byla fakt dobrá. Skoro bych jí to i uvěřil.“přikývl Delroy. „Mno…tak já se zase poroučím.“ mírně se uklonil. „Genesis mi stejně nedáte, tak co tady překážet.“zabručel.
„Dáme pak vědět, jak to dopadlo.“slíbil mu Woolsey. Jenom přikývl.
„Pallas, jsi dobrá.“trošku se pousmál. Mac jenom kývla.

„Nešlo to jinak.“zahučela Mac večer a pořádně se přikryla. John seděl na její straně na okraji. Jenom ji pohladil po hlavě. „Je mi ze sebe špatně.“řekla opovržlivě. „Ty jeho hnáty…furt je cítím.“ otřepala se.
„Musela jsi.“zahučel.
„Nemusela. Stačilo říct ne. Stačilo říct, aby přestal. “
„Ale to by poznal, že je něco špatně.“hlesl. „Brzo bude po všem. Netrap se tím a spi.“špitl a zadíval se oknem ven. Trošku nervózně poposedl.
„Co se děje?“starala se.
„Nic.“odpověděl rychle. Mac se jenom pousmála a podívala se na něho.
„Sedíš přímo u telepata. O co jde?“ Sedla si a pohladila ho po tváři.
„Nic.“zavrtěl zase hlavou.
„Johne, neštvi mě a vysyp to.“zabručela.
„Já jenom…ehm…“
„Ano?“
„Spala jsi s ním?“vysoukal ze sebe. Mac se na něho podívala a otočila mu hlavu k sobě.
„Ne.“řekla. John ji chvilku pozoroval, ale pak se pousmál. Vypadalo to, že se mu ulevilo.
Dal jí pusu a zalezl si na svoji stranu. Objal ji.
„Dobrou noc.“zašeptal.
„Dobrou.“špitla. Za chvilku cítil, že usnula. Jenom se na ni podíval a povzdechl si. Dal jí znova pusu do vlasů a za chvilku usnul i on.

teď jenom doufám, že veškeré kurzíva jsou správně
slibuju, že se budu příští pátek snažit neusnout a dát povídku včas

BTW: Děkuju všem, kteří zatím při soutěži poslali hlas

Táto časť sa Ti podarila. Veľmi dobre napísaná.

P.S.: Len tak ma napadlo, že keď majú knihu poviedka pomaly končí.
Koľko častí máš ešte v pláne? (Asi +-)
- Po skočení série máš v pláne vydať aj PDF na stiahnutie? (komplet)

užasný,supr,krásné víc přídavných jmen mě v souvislosti s touto povídkou nenapadá umíš perfektně psát a moc se těším na pokračování