Stargate:Last Ancient - New Age, part 4

JJ, tak se z toho taky můžeš vymluvit

nechci se vymlouvat, když to podobnost má, tak to klidně přiznám, když si toho někdo všimne, to mi problém nedělá (viz. jedna povídka někdy dříve)...krom toho tady jsou podobnosti snad opravdu jenom ty dvě a ten díl SGA se mi stejně moc nelíbil, tak nevím, proč bych si z něho měla brát nápady do svojí povídky...

OK,OK

supr teším se na další

tak jsem si dočetla poslední tři díly a musím říct pěkný
jenom, možná je to jenom můj pocit, tvoje povídky začínají být malinko slabší, jsou pořád suprovnía dobře se čtou, ale prostě když tosrovnám s některým ne moc staršími, něco mi nesedí.. nevím čím to je, ale prostě z toho mám takový nedobrý pocit

Vcelku dobrá poviedka. To, že sa podobá na akúsi časť veľmi nezaváži. Napísaná je dobre.

tak a pokračování

Časový posun, part 2

„Ahoj.“pozdravil Chris, jakmile si všiml, že Mac maličko zamžourala. Jenom párkrát zamrkala a pak se rozhlédla. Ošetřovna vypadala v podstatě stejně jako u nich. Jenom tady bylo moc živo.
„Co se stalo?“hlesla, a když zjistila, že není připoutaná, tak se i posadila.
„Přehnal jsem to.“řekl.
„To je mi jasné.“zavrčela. „Ale myslela jsem tohle.“kývla k chaosu, který byl na druhé straně místnosti. Bylo tam plno doktorů, kteří pobíhali okolo zraněných lidí.
„Wraithové sestřelili jednu naši loď. Tohle jsou zachránění.“odpověděl a sedl si k ní na postel.
„Zbytečně tu zabírám místo.“řekla. „Jsem v pohodě.“ Začala se hrabat z postele.
„Nejsi.“zatlačil ji zpátky. „Jsi hodně vyčerpaná. Vsadím se, že se ani nepostavíš.“ušklíbl se. „Věř mi, tohle hodně dobře znám. A neboj, místo nezabíráš. Většina z nich stejně nepřežije.“ povzdechl si.
„To je mi líto.“hlesla.
„Řekli mi to. Tví přátelé. A testy to taky prokázaly.“řekl a prohlížel si ji.
„Takže?“
„Takže co?“zamračil se.
„Pustíš je?“
„Pustím, když mi ukážeš jednu věc.“
„Jakou?“
„Jaké to bude v budoucnosti?“zeptal se zvědavě.
„Promiň.“zavrtěla hlavou. „Ale myslím, že budeš rád. V tomhle mi věř, ano?“
„Měla by sis odpočinout. O tvé přátele se postarám. Přesunu je do pokoje, ale jistě pochopíš, když tam nechám stráž.“
„Jistě.“přikývla a lehla si zpátky.
„Odpočiň si.“řekl a vstal.
„Tati!“zavolala ještě. Otočil se k ní.
„Ano?“pousmál se.
„V budoucnosti…jsem hlavní vojenský velitel Atlantis.“
„Takže to zůstane v rodině?“usmál se a s těmito slovy odešel. Mac jenom s úsměvem zavrtěla hlavou a zachumlala se do peřiny. Za pár minut usnula.

„Mluvil jsem s hlavním radním a ten povolil vaše propuštění. Zaručil jsem se za vás, takže pokud se o něco pokusíte, zabiju vás.“řekl s vážnou tváří Chris další den ráno, když přišel na ošetřovnu.
„Fajn.“pousmála se Mac, která se zrovna cpala snídaní. „Co je to?“zajímala se s plnou pusou a ukázala na něco, co vypadalo jako zelený koblih.
„Je to z chaluh.“usmál se. Mac jenom hlasitě polkla a rozkašlala se. Chris se rozesmál. „Je to zdravé.“
„To je možné.“hlesla. „Dobrý, asi jsem dojedla. Nemám tady někde svoje věci?“
„Donesu je.“přikývl a někam odběhl. Za chvilku se vrátil i s jejím oblečením. „Půjdeme za tvými přáteli a pak řeknete, jak jste se sem dostali.“řekl. Mac se převlíkla a oba se vydali do chodeb antického města. „Mluvíš dobře anticky.“podotkl.
„Měla jsem dobrého učitele.“usmála se na něho. Chris se jenom pousmál. Došli k jedněm dveřím a on je otevřel.
„Mac!“vykřikl John a rozběhl se k ní. Objal ji. „V pohodě?“staral se.
„Jo.“pohladila ho. „Co vy?“
„V naprosté.“usmál se George.
„Pojďte.“pobídl je Chris a rukou pokynul ke dveřím. Sheppard i Winterson vyšli. Chris chytl Mac za paži. „Tvůj přítel?“zeptal se a podezřívavě si ho měřil.
„Ano.“přikývla. „Už víc jak čtyři roky. A máme spolu dceru. A rovnou zapomeň, že mi do toho budeš kecat.“ušklíbla se potichu a poplácala ho po paži. „Kam míříme?“zeptala se už nahlas.
„Do zasedací místnosti.“odpověděl.

„Říkáte, že jste byli na Atlantis, potom jste prošli na nějakou planetu, našli jeskyni a v ní nějakou konzoli. Potom se objevil záblesk a vy se rozhodli vrátit. Ale nevrátili jste se do svého času, ale tady, ano?“shrnul události posledních několika hodin postarší vousatý muž usazený pohodlně v antickém křesle v čele stolu.
„Ano, pane.“přikývla Mac.
„Zajímavé.“zabručel. „Pamatujete si, jaká planeta to byla?“zajímal se. Mac se tázavě otočila na ostatní. John i George zavrtěli hlavou.
„Máme ji označenou jako M6X 539. Možná kdybych viděla adresu.“pokrčila rameny.
„Jistě.“přikývl muž a přejel rukou nad malým zařízením uprostřed stolu. Okamžitě se objevil nějaký seznam. Mac se postavila a zadívala se na něho. U většiny adres jenom zavrtěla hlavou, u pár se zarazila, ale ani u jedné neřekla stop.
„Brána byla vysoko v horách. Když jste obešli jeden skalní výčnělek, měli jste pohled do údolí. A sněžilo tam.“snažila se jim planetu přiblížit. Muž jenom přikývl a nabídl jí adresu asi pěti planet. „Tahle.“ukázala na jeden řádek. „Teda myslím. Byla tam jeskyně a v ní nějakých ten váš vynález.“zabručela.
„To by mohla být ona, ano.“přikývl. „Nikdy to ale nefungovalo.“
„Recept na zaručené fungovaní? Nechte tak několik tisíc let odpočinout.“ušklíbl se George. Najednou se dveře otevřely a dovnitř vrazil zadýchaný mladý muž.
„Omlouvám se.“vyhrkl a zamířil si to rovnou k radnímu. Sklonil se k němu a něco mu naléhavě šeptal. Muž se mračil víc a víc. Pak jenom přikývl.
„Pošlu na tu planetu vědecký tým.“řekl. „Pak vám dám vědět. Zatím se můžete v rámci možností pohybovat bez omezení. Ale vždy s doprovodem.“dodal a rychle odběhl za mladým Antikem.
„Ten doprovod budu já.“pousmál se Chris.
„Jak jinak.“uchechtla se Mac.
„Tak kam byste rádi?“zajímal se.
„Postel.“vyhrkla okamžitě.
„Jak jinak.“odvětil John i George.
„Dobře, v tom případě jdeme.“přikývl Chris. Zavedl je zase zpátky do jejich pokoje. „Když budete něco potřebovat, zavolejte. Venku stojí dva muži, kteří vás mají na starost. Pochopte, nejde, abyste se pohybovali úplně volně.“omluvně se pousmál.
„Udělala bych to stejně.“přikývla Mac a zívla si.
„Tak jim jenom řekněte, pokud budete potřebovat. Jídlo vám doneseme za chvilku. Já musím zpátky do práce.“
„Jistě.“přikývl George.
„Chtěl jsem s tebou strávit více času.“otočil se na Mac.
„Věř mi, čím míň se mnou budeš, tím míň ti budu muset říct.“pousmála se a lehla si.
„Ale jednu procházku chci.“otočil se ještě ve dveřích.
„Jistě.“broukla unaveně. Chris se jenom usmál a odešel. Dveře se zavřely. „Poslouchejte, ten mladý říkal něco o Genesis.“řekla potichu, když se ujistila, že se dveře zavřely.
„Ano?“vyhrkli.
„Jo. Říkal, že ji přesunuli do jižní části. Tam, kde my máme tělocvičnu.“přikývla.
„Musíme se k ní dostat.“vyhrkl John.
„Na to zapomeň!“vyhrkla. „Pamatuješ, co jsem říkala o změně?“zavrčela.
„Ale…máme ji na dosah.“skoro zakňučel.
„Ne, Johne, žádné zahrávání. Kdo ví, co to udělá u nás. Ať tě to ani nenapadne!“
„Ale…“přidal se i Winterson.
„NE! Najedeme si ji sami. Vždyť to přece nemůže být tak těžké, no ne?“
„Ale je kousíček. Stačí ji jenom….“špitl John.
„A myslíš, že si nevšimnou, když jim zmizí taková bichle?“zavrčela. „Prostě mi slibte, že ji necháte, kde je, ano?“
„Hm.“
„No tak!“pobídla je. Jenom přikývli a šli do rohu místnosti a potichu se o něčem bavili. Mac spokojeně usnula.

Jakmile se o pár hodin později vzbudila, zjistila, že ani jeden z nich není v pokoji. Jenom se zamračila a posadila. Rozhlédla se. Venku už byla tma.
„Johne?“zavolala. „Wintersone?“ Zase žádná odpověď. Postavila se a protáhla. Otevřela dveře. Stráže se okamžitě otočily. „Pardon.“hlesla. „Nevíte, kam šli ti dva?“
„Říkali, že vás nechají odpočívat a jdou se někam projít.“
„Sakra.“hlesla a vyběhla z pokoje.
„Moment!“zakřičel jeden Antik. Neposlouchala ho. Jenom běžela dál. Zatáčky brala smykem a skoro se nestačila vyhýbat lidem na chodbách. Konečně dorazila do cíle. Dveře byly otevřené. Zevnitř slyšela hlasy. Rychle tam vběhla.
„A do kelu.“hlesl George, jakmile ji uviděl. John se jenom otočil.
„CO JSEM ŘEKLA?“zavrčela naštvaně. Oba jenom polkli. Pomalu se blížila ke stojánku, kde byla uložená kniha. „Které části z toho NE jste nerozuměli?“štěkla, ale očima přejížděla starodávnou knihu. Oba měli pravdu. Byla tak blízko. Stačilo se jenom natáhnout, vzít ji a byli by blíže k vyřešení veškerých problémů. Vztáhla k ní ruku. Jenom se jí dotkla, ale pak okamžitě ucukla. „NE.“řekla znova.
„Mackenzie!“zavrčel Sheppard.
„Uvědomuješ, co by se stalo? My nevíme, jakou úlohu měla na Atlantis v minulosti. Johne, já tě prosím, nedělej to.“
„A ty mě zastavíš?“uchechtl se.
„Když budu muset.“přikývla a stoupla si mezi knihu a oba muže. „Jenom se otočte a odejděte. Najdeme ji. Jenom musíme sami. A bude to sice maličko trvat, ale najdeme ji.“zavrčela.
„Co se to tady děje?!“vykřikl Chris, který se právě přiřítil. Vytáhl zbraň. „Běžte od ní pryč!“
„Jdeme.“přisvědčila Mac a zvedla ruce.
„Odveďte je!“poručil Chris dalším mužům. Ti jenom přikývli a počkali, až vyjdou ze dveří. Potom je doprovodili až k jejich dočasnému domovu.

„Gratuluju, slečno Dokonalá!“zavrčel John, jakmile se dveře zavřely.
„Strč si to někam!“odsekla. „Dokážeš pochopit, že by celá budoucnost mohla být v kýblu?“
„A co když to máme udělat? SG 1 taky schovala ZPM v minulosti, aby ho našli v budoucnosti.“
„Jo, jenže ty tohle udělat nemůžeš. Vezmeš tu knihu a schováš ji někde na Atlantis. Dobře. Ale co když s ní někdo během těch let něco dělal, hm? Pokud by to třeba neudělal, nemusela by být budoucnost tak, jak ji známe.“
„Myslíš, že když si nějaký starý páprda na záchodě nepřečte úryvek, tak to změní životy všech?“uchechtl se.
„ANO!“zakňučela skoro zoufale. „Všechno…úplně všechno je propletené. Nemůžeš opravovat nic v minulosti, abys nezničil budoucnost. Zkus mě pochopit!“
„Chápu, ale…“
„Tak jinak!“zavrčela. „Dobře, vezmi ji, ale uvědom si, že je docela pravděpodobné, že se my dva nikdy nepotkáme, že nebude žádné my, žádná Sára, žádná Atlantis, žádné letectvo. To je to, co chceš? Já už nevím, jak ti to jinak říct.“
„Fajn. Vyhrálas.“zabručel. „Ostatně jako vždycky.“
„Co tě žere?“zavrčela a přišla až k němu. George jenom postával v koutku. Do tohohle se teda rozhodně motat nechtěl.
„Co mě žere?“uchechtl se. „Vždycky musíš mít pravdu. Vždycky!“
„O to ti jde? Že ty, pan Úžasný, se musíš podřídit blondýně, která má IQ mnohem nižší než ty?!“
„Ne, štve mě, že vždycky musíš mít poslední slovo!“skoro zakřičel.
„Fajn. Takže teď se hádáme kvůli čemu?“ušklíbla se. „Kvůli tomu, že chci stejnou budoucnost, nebo kvůli tomu, že si stojím na svém, hm?“
„Já…ani nevím.“hlesl po chvilce uvažování. „Promiň, asi jsem…“
„V pohodě.“mávla rukou. „Já jenom, že mi to vyhovuje, jak to je.“pokrčila rameny.
„Vím. Jenom chci, aby to už bylo za námi.“objal ji. George jenom protočil oči. Tohle nechápal.

Dalších několik dnů probíhalo celkem v klidu. Mac několikrát mluvila s Chrisem, John s Georgem hráli karty, které jim přinesli z vest a vesměs měli volnost pohybu. Jednoho dne ráno přišel Chris jako obvykle. Ale tentokrát se zprávou.
„Vstávat!“zaklepal a vešel. „Oblíkat a jdeme!“
„Co?“zamrčeli ospale.
„Máme řešení! Přišli na to. Tak honem!“pobízel je.
„Potřebujeme naše věci.“namítla Mac.
„Budete je mít u brány.“přikývl. „A pospěšte si, chcete přece domů, ne?“
„No to si teda pište.“zavýskl George a vyskočil z postele.

Jakmile dorazili k bráně, čekalo je pár lidí a na zemi měli naskládanou výstroj. Oblékli si vesty a připnuli zbraně. Brána se otevřela a oni prošli. Objevili se na dobře známé planetě. Na rozdíl od minula přestalo aspoň sněžit, i když sněhu bylo všude plno. Zachumlali se do tenkých uniforem a následovali Antiky, kteří se už vydali k výklenku. Následně došli do jeskyně.
„Tohle,“řekl jeden mladý muž a vytáhl z konzole nějaký krystal, „vás dostane domů.“
„Ano?“podivil se George.
„Ano.“přikývl. „Jenom to dáme do zadávacího panelu, vy zadáte adresu a je to.“usmál se.
„Skvělé, tak jdem na to, ne?“pobídl ho radostně Winterson. Jenom přikývl. Všichni se zase vydali směrem k bráně. Muž se chvilku šťoural v DHD, párkrát se z něho zajiskřilo, ale pak se se spokojeným výrazem napřímil.
„Myslím, že hotovo.“řekl pyšně.
„Určitě?“staral se Sheppard.
„Doufám.“hlesl. „Mělo by vás to vrátit do vašeho času.“špitl.
„Když ne?“
„Tak to bude problém.“špitl. „Ale jsem si skoro jistý, že to půjde.“popleskal George po ramenu. Mac jenom zavrtěla hlavou a vydala se k tátovi. Sledoval ji, jak jde k němu.
„Jsem rád, že jsem tě poznal.“pohladil ji.
„Nápodobně. Je dobré vědět, jak vypadal můj táta za mlada.“
„Ts. O tomhle si ještě promluvíme!“dodal naoko výhružně. Brána se otevřela.
„Uvidíme se za pár tisíc let. Do té doby to zapomeneš.“usmála se Mac a podívala se na modrou hladinu právě vytvořené červí díry.
„Už teď se mi stýská.“objal ji Chris. Jenom se znova usmála.
„Jdeme?“zeptal se John. Přikývla.
„Díky. Za všechno.“pousmála se a prošla bránou.

„Stihla jsi to brzo.“pousmál se Chris, když Mac dorazila na ranč.
„Jsem šikovná.“objala ho. „Kde mám tu svoji příšeru?“
„Pokud myslíš Sarah, tak ta po obědě spí.“
„Skvěle.“zaradovala se.
„Spěcháš?“
„Ani ne.“zavrtěla hlavou.
„Co takhle skleničku?“nabídl jí.
„Perfektní nápad.“souhlasila s úsměvem a následovala ho na verandu. Sedla si do křesla. Chris mezitím zmizel v domě. Když se vrátil, měl v ruce láhev pití a dvě skleničky. Mac se na to jenom mlsně podívala. „Neuvěříš, co se mi stalo na poslední misi.“pousmála se.
„Povídej.“pobídl ji s úsměvem a sedl.
„Ocitli jsme se v minulosti na Atlantis. Nepamatuješ si na to náhodou?“
„Náhodou ano.“přikývl vážně. „Tehdy jsi mi řekla, že budu spokojený s tím, co budu mít. Nevěřil jsem ti. Nevěřil jsem, že bych mohl být něco jiného než voják a být při tom spokojený.“pousmál se. „Ale můžu. Zjistil jsem, že mi ke štěstí stačíš ty, ranč, Sam, Jacob a ty tvoje dvě příšerky.“přiznal a nalil skleničky.
„Co se stalo s Genesis?“zajímala se.
„Ztratila se během let. Nikdo to neví.“povzdechl si. Jenom přikývla.
„Hele, nechtěl sis o něčem promluvit. Před lety?“usmála se.
„Oh, ano.“rozesmál se. „O mém vzhledu.“
„Jistě.“přikývla. „Byl jsi fešák.“
„BYL?“
„Dobře no, pořád jsi.“protočila oči, ale usmála se.
„No si myslím.“znova se rozesmál.
„Takže na co?“pousmála se potom a vzala si právě nalitou skleničku s whisky. Pohodlně se uvelebila v křesle.
„Nevím.“pokrčil rameny Chris.
„Tak na budoucnost.“pozvedla skleničku a usmála se.
„Na budoucnost.“souhlasil a přiťukl si.

tak další povídka bude zase za týden a bude taková oddechovější...kdysi se vám líbila "civilní" povídka, tak tahle bude taky taková

mikulishka:víš, ono po 158 vydaných a 170 napsaných povídkách nejspíš vím, čím to bude ... ale ono mi do konce nechybí k napsání už moc dílů

Zase dobré pokračovanie a aj s podareným záverom ( príšerky ).

Tenhle díl mně dost nadchl, sice jsi tam mohla dodat, pár zajímavistí z života Antiků ale celkem chápu proč tam nejsou

Mackenzie Tak jsem se konečně dokopal k tomu, abych si přečetl poslední 3 díly. Všechny jsou pěkný, ale mám několik dotazů.

156

Pokud ted "Genesis" Salimitar byla kopie, tak je jasné, že musel mít přístup k originálu, tak proč neposlali nějaký tým, aby jí zajal??

157-158

Dobrý díl, jen mě mrzí, že nezjistili nic o Genesis, ale co se dá dělat, snad někdy příště Jen je trochu divné, že Sáru a Abby nazíváš příšerkama. (u Sáry bych to ještě pochopil, tak je malá, ale Abby už je dospělá a tak nějak to k ní nesedí)

Viz:

„Ale můžu. Zjistil jsem, že mi ke štěstí stačíš ty, ranč, Sam, Jacob a ty tvoje dvě příšerky.“přiznal a nalil skleničky.

tak jsem se dokopala k napsání komentáře.Povídka se mi vážně líbila moc se těšíám na pokračování

Co ta slíbená povídka

omlouvám se za zpoždění

Pravý život

„Jak se ti něco stane, tak tě praštím.“zavrčel John a seběhl po schodech.
„Ale no tak. Je to jenom rodeo a cross country, Johne.“namítla Mac. „A je to den před svatbou táty a Sam. A táta jede taky. Nemůžu ho nechat vyhrát.“pousmála se.
„Každý normální chlap jde před tím, než vleze do chomoutu, do striptýzového baru. Ale ne, tvůj táta poleze na vola.“
„Býka.“opravila ho. „A když vyhrajeme, tak se bude slavit.“usmála se.
„Miluju oslavy.“zajásal George. „Půjdu se teda sbalit.“
„Utíkejte, podplukovníku.“pousmála se. „A počkejte u brány.“
„Mac…“zakňučel John, jakmile Winterson odběhl. „Rodeo jsem už párkrát viděl.“
„Je to v pohodě. Jenom se musíš rychle dostat za ohradu. Nic se mi nestane. Krom toho tady nepočítám s tím, že bych měla vyhrát.“pousmála se.
„Dělej, jak myslíš.“pokrčil rameny.
„Nech toho.“zahučela a chytla ho za ruku. „Rodeo je sranda, ale cross hodlám vyhrát, Johne.“
„Za jak dlouho chceš vyrazit?“zajímal se.
„Za chviličku. Sbalíme věci a jdeme. To rodeo začíná za,“podívala se na hodinky, „za pět hodin.“chytla ho za ruku. Prošli jednou z chodeb a zamířili do pokoje sbalit si věci.

Jakmile dorazili do SGC, nasedli do auta a vydali se za Colorado Springs. Jeli skoro hodinu, než dorazili na obrovské otevřené prostranství, kde bylo zaparkováno několik aut. Některé s přívěsy s koňmi, sem tam byly náklaďáky. Mac dojela skoro až dozadu, kde bylo aut málo. V dálce poznala tátův přívěs i s koněm.
"Ahoj, holčičko."usmál se Chris, který vykoukl zpoza přívěsu, a zamířil k ní.
"Tati."zabručela nesouhlasně.
"Co je?" staral se.
"Není mi pět."objala ho.
"Ale no tak," taky ji objal. Na všechny se usmál. S Georgem a s Johnem si podal ruce.
"Takže, na kom jedu?"oběhla auto a zamířila k hnědákovi s černým ocasem a hřívou. "Ahoj, krasavče."popleskala ho. "Chyběl jsi mi."objala ho. "Dámy a pánové, ráda bych vám představila našeho šampióna. Tohle je Pilgrim."pousmála se.
"Krásný." usmál se George.
"To jo."přikývla Mac pyšně. "Vzal si mi to oblečení, tati?"otočila se na něho.
"Jistě je v autě.“
"Fajn."zabručela. "Skočím se převléct."pousmála se. "Zatím si skočte pro pivo a vuřty." pobídla je. „Mimochodem, tati, kde máš Sam?“
„A Jacem se šli podívat kolem. Je maličko naštvaná.“přiznal.
„Tak nejeď.“pokrčila rameny.
„Nemůžu nejet.“naježil se.
„Tak jeď. Ale zítra se ženíš, tak se nezchrom.“pokrčila rameny a pohladila koně. John s Chrisem a Sarah se vydali pro to jídlo.

"Prohlížíš si závodníky, anebo ty býky."pousmála se Mac, která přišla asi o hodinu později za Georgem, který koukal na býky, na kterých se má jezdit.
"Tamhle ten závodník má pěkný zadek." podotkl.
"Hm, to..."zarazila se a zamračila se. Muž, na kterého George ukázal, šel právě k nim.
"To byl vtip." vyhrkl, ale nevypadal nějak vyveden z míry. Mac se jenom napřímila a dala si ruce v bok. Na tváři muže byl úšklebek.
"Čau, Blacková."uchechtl se. "Jdeš si dobrovolně zlámat kosti?"
"A ty?"zavrčela.
"Kosti nejsou zrovna dobré, lepší je vaz." přidal se do hovoru Winterson.
"Co to je?"kývl k němu muž. "Tvůj amant?"
"Ne, Crosby."zavrtěla hlavou. "Jenom kamarád. Přítele mám jinde."
"Porazím tě."uchechtl se.
"To nedokážeš. Nikdy jsi nebyl lepší jak já."
George se uchechtl. "A co je tohle?" zeptal se s klidem a ukázal na muže.
"Tohle je prosím největší frajer v celém okolí. Aspoň si to o sobě myslí. Jde mu jenom mluvení, s uskutečněním je to už horší, že?"otočila se na něho a sladce se pousmála. Muž vypadal, že by jí nejraději vrazil.
"Při crossu mi uvidíš jenom záda."zavrčel.
"Jo, ale to už budu o kolo napřed."znova se pousmála. Muž jenom zrudnul, otočil se a odešel.
Najednou se jedna ohrada otřásla.
„Co to je?" šahal si pro zbraň George.
"Ne, Wintersone, to nesmíte zastřelit."pousmála se, ale nervózně se tam podívala. "Je to bejk. Jmenuje se King a má na svědomí několik zlomenin, čtyři mrtvé a asi patnáct doživotně poznamenaných."vysvětlila.
"V tom případě je nebezpečný a měl by se zastřelit...alespoň by k něčemu byl." zabručel. "K jídlu..."
"Pro diváky je atraktivní."pokrčila rameny Mac.
"Ahój, kovbojko."čapl ji někdo za pas. Mac leknutím nadskočila.
"Alexi!"vyjekla a skočila mu kolem krku. "To se nedělá."pleskla ho.
"Ale jo...myslím, že jo." pousmál se.
"Jedeš?"zajímala se.
"To si piš. Převálcuju tě."
"Nemáš šanci." ušklíbla se. Chvilku se ještě bavili než Mac, Chris i Alex museli odejít. Čekalo je vybírání býka, na kterém pojedou. Sheppard se mezitím šel posadit na tribunu k Sam, která hlídala Sarah i Jacoba. Všichni soutěžící vešli doprostřed arény. Moderátor každého z nich představil.
"Hehe, mám Herolda."uchechtl se Mac do ucha Alex, když se k ní moderátor přesunul. Jenom se pousmála.
"Á, Mac, tebe jsem dlouho neviděl, kdes byla minulý rok, postrádali jsme tě!"zahalekal.
"Divil by ses, Stevene, ale měla jsem i jiné věci na práci."pousmála se.
"Tak si vyber."pobídl ji a natáhl k ní klobouk. Mac jen šáhla dovnitř. Vytáhla si papírek a rozložila ho. Hned potom maličko zbledla.
"Mohla bys nám říct jméno?"zajímal se muž. Jenom přikývla.
"King."řekla. V hledišti to zašumělo. Chris jenom zezelenal.
"To žertuješ!"vyhrkl Alex a vyrval jí lísteček. "Mac..."špitl.
"Pojedu."řekla rozhodně. Chris jenom zasténal.
"Skvěle. Už se na to těšíme."zahalekal Steven. Po ní si vybral Chris a pak všichni ostatní. "Ti, co si vybrali Kinga, pojedou jako první!"křikl moderátor nakonec. "Běžte se připravit!"
Trvalo pár minut, než se dostal na řadu první soutěžící. Býk ho shodil během tří vteřin a ještě na něho skoro šlápl.
"Důležité je, vydržet co nejdéle."vysvětlil Chris Sam a nervózně si muchlal cíp košile. Doufal, že se Mac nestane to samé, co teď tomu muži. „Jedu až dlouho po ní.“špitl.
"Jste připravená, slečno?"zajímal se jeden muž, jakmile Mac nasedla na býka. Ten se jenom nervózně cukal.
"Jo, celkem jo."hlesla a zadívala se před sebe. Matně slyšela, že Steven něco mluví.
"Jak budeme moc pustit, řekněte."
"Můžete." řekla. Muži otevřeli bránu a býk vyběhl. Stačilo, aby třikrát vykopl nohy a Mac byla na zemi. Rychle se stočilo do klubíčka, když zjistila, že jí býk stepuje kolem hlavy. Naštěstí se podařilo býka odstranit v čas. Jakmile Mac cítila, že je pryč, rychle se zvedla a rozběhla se k ochraně, za kterou skočila. Opřela se o kolena a zhluboka dýchala. Pak se podívala znovu do arény. Zvedla ruku a zatočila s ní.
"Dámy a pánové, zkusí to znova!"zahalekal Steven do mikrofonu. "No páni."vydechl. Všichni pokývali uznale hlavou. „A teď prosím přivítejte Christophera Blacka! Uvidíme, jestli to ježdění má Mac po něm.“křikl. Chris se usadil na býkovi. Pokynul mužům a oni ohradu otevřeli. Býk vyběhl a chvilku skákal jako šílenec dookola. Za chvilku Chris skončil na zemi, ale okamžitě se nezvedl. Sam jenom zalapala po dechu. Chris se pomalu zvedal. Mac ho jenom vyděšeně pozorovala. Nakonec se postavil a zamával. Držel se ale za ruku. Došoural se za ohradu, kde si ho převzali zdravotníci. Mac i Samantha se tam rozběhly.
„Osle paličatej!“prskla, když ho uviděly sedět na lavičce. Mac po něm jenom vrhla naštvaný pohled a zavrtěla hlavou.
„Promiň, zlato.“pousmál se a vstal.
„Promiň? Promiň?“zavrčela Sam a otočila se na podpatku a odešla.
„Podělal jsem to?“hlesl Chris. Mac jenom přikývla.
„Říkala jsem ti to.“pokrčila rameny.
„Užíváš si to?“zabručel.
„Ne.“zavrtěla hlavou. „Mohl ses zabít.“
„Stejně jako ty.“
„Ale já se zítra nežením. Musím jít. Jedu podruhé.“řekla a odkráčela k ohradám. Chris šel na lavičku. Mac došla k ohradě s býkem, na kterého se chystala nasednout.
"Tak jo."zabručela. "Tos posral, hochu."zavrčela a vylezla na něho. Znova cítila, jak se snaží rozbít ohradu. Zadívala se dopředu. Soustředila se na býka, nic jiného neexistovalo. Přikývla a muži otevřeli bránu. Býk vyběhl. Ona sama neměla tušení, jak dlouho na něm seděla, ale připadalo jí to jako věčnost, než dopadla na tvrdou zem. Tentokrát chvilku letěla, takže když dopadla, rychle se odkutálela a odběhla za ohradu. Podívala se na výslednou tabuli.
"Jenom pět vteřin."zakňučela zklamaně.
"Pět lepší než nic." řekl jí táta.
"Hm."zahučela, ale sledovala další soutěžící. Nakonec přišlo vyhlašování. Alex si převzal druhou příčku.
"A ještě tady máme jednu speciální cenu. Prosím Mac Blackovou, aby sem přišla."zahalekal moderátor. Mac se jenom nechápavě podívala na tátu, ale pak přelezla ohradu. "Je to cena, která nám tady leží každoročně, ale ty jsi první, která si ji vyzvedne. Je to cena za přežití jízdy na Kingovi bez újmy na zdraví!"vysvětlil a podal jí láhev s nějakým pitím. Mac se rozesmála. Všichni začali tleskat. Potom měli chviličku volno, než následovala další disciplína.

"Jde o to, aby vyjela osmičku. Aby toho býčka nahnala kolem barelů."vysvětloval Chris a pozorně sledoval, jak Mac jede. "Připočítává se to k celkovému skóre po crossu."dodal. Za pár vteřin bylo po všem. "Má slušný čas. To znamená hodně bodů."pousmál se spokojeně a bylo vidět, jak je pyšný. George se taky jen usmíval. Mac se k nim přidala za chvíli.
"Máme dvě hodiny do závodu, tak já jdu sehnat něco k jídlu."usmála se a prohrábla si vlasy. "Jde někdo se mnou?"zajímala se.
"Myslím, že všichni." usmáli se přítomní. Blížilo se poledne.
"Skvěle."zaradovala se. "Bolí mě zadek."zabručela a protáhla se.
"Klidně ti ho promasíruju."nabídl se John.
"Tuhle ochotu si schovej na zítra."pousmála se. "To budu chodit obkročmo. Tenhle závod je v podstatě o tom, kolik toho vydrží jezdec a kůň. Je to na vytrvalost. To rodeo je dodatková disciplína, ale kdo chce jet cross, musí před tím jet něco jako ty barely."vysvětlila.
"Ale ty to vydržíš," usmál se John, "a vyhraješ."
"Cross? Jistěže."přikývla vážně a vzala si na tácek pořádný kus masa a plno brambor.
"No mně je to jasné."
"Hmhm."zahučela s plnou pusou.

"Já na toho koně nevylezu."hlesla Mac o hodinu a půl později. "Jsem se nějak přejedla."
"To zvládneš."zahučel John. Mac se pousmála a vyhoupla se na Pilgrima.
"Hej, Ginny!"křikl na ni táta. Otočila se. Hodil po ní přilbu.
"Díky." usmála se.
"Dneska bez poznámky?"ušklíbl se.
"Je to předpis."pokrčila rameny.
"Ale tak." broukl. Jenom se usmála a pobídla koně. Zařadila se do řady vedle Alexe a Crosbyho. Zbytek si šel sednout na tribunu.
"Předeženu tě i tady."šťouchl do ní Alex.
"Kecko."pousmála se a připla si přilbu. "Měl jsi o mně strach při tom rodeu, přiznej se."
"Ne." zalhal.
"Připravená na porážku, Blacková."ušklíbl se Crosby z druhé strany.
"Jedině tak ty." ušklíbla se taky.
"Ke startu!"křikl jeden muž na straně. Mac se otočila a zadívala se dopředu.
"Hodně štěstí, Alexi."popřála mu.
"Pozor!"další povel. "Teď!" Mac pobídla koně stejně jako všichni ostatní. Za všemi zůstal jenom oblak dýmu.
"Skvělý, takže tak za 45 minut je uvidíme. Zatím se budeme dívat na obrazovku."podotkl Chris. V tom mu zazvonil mobil. "Black...Abby!"zajásal. "Kde jsi?...V letadle?...Za hodinu a půl byste měli být v Denveru?...To je skvělé....Říkat ti to?...Jistě...Teď je...pátá...zavolám ti před koncem, ano, zlato? Ok, zatím ahoj....Budu."
"Co se děje?" staral se George.
"Nic. Jenom Abby. Za chviličku budou v Denveru, ale chce vědět, jaké je pořadí. Volala přes palubní telefon. Asi teď mají klid...."pousmál se.

Mac věděla, že je asi pět kilometrů před cílem. V pořadí byla celkově druhá. Před ní byl jenom Alex. Ten právě najížděl na překážku, přes kterou si myslel, že to bude mít kratší. Už jak na ni směřoval, Mac viděla, že to nedopadne dobře. Přeskočil, ale kůň spadl a on sklouzl.
"Alexi!"vyjekla a přeskočila ji taky. Zastavila se u něho.
"Jeď!"křikl a sledoval, jak je ostatní předjíždění.
"Jsi v pohodě?"starala se.
"Jo, jsem, jeď!" zavrčel.
„Ale…“
„Jeď. Nedovol, aby ten zmetek Crosby vyhrál.“prskl Alex. Jenom přikývla a vydala se dál. Mac pobídla Pilgrima rázněji. Potřebovala, aby zrychlil. Zatím byla poslední, ale kousek od sebe viděla nějakého jezdce. Znova koně pobídla. Hodlala splnit Alexovo přání: porazit Crosbyho. Předjela dva jezdce. Pomaličku se blížili k prudkému srázu, kde všichni chtě nechtě museli zpomalit do kroku, aby se koním ani jezdcům nic nestalo. Mac to ale vzala oklikou po vrcholu. Sice to byla cesta delší, ale s koněm ani moc zpomalovat nemuseli. Propletli se okolo stromů, přeskočili křoví a ocitli se na pátém místě. Čekal je vodní příkop. Perfektně to přeskočila. Znova Pilgrima pobídla. Netušila, kde se v tom koni bere tolik energie, ale ještě zrychlil. Další překážka byla řeka. Prudce do ní vjeli, až voda obstříkla všechno okolo. Tohle měli dokonale nacvičené. Když Mac mohla, jezdívali se koupat často. Rychle se dostali přes řeku a pomalu doháněli dalšího jezdce. Do konce zbývaly tři kilometry. Stále zrychlovala. Podařilo se jí dostat na třetí místo a při jednom vysokém skoku byla už těsně za Crosbym. Do cíle zbývaly dva kilometry a ona nebyla schopná dostat se před něho. Pořád ji blokoval.
"Je druhá...ne první....zase druhá....první....sakra...zase druhá!!"hlásil Chris do telefonu a nervózně poskakoval. "Je zase první, Abby! Ne, druhá...první...druhá!"
Mac projela kolem ohrady. Crosby se ji tam snažil natlačit. Znova pobídla Pilgrima. Viděla, jak to samé udělal i muž vedle ní, jenom s tím rozdílem, že koně švihl bičem.
"No tak, hochu, máš na to!"zavrčela Mac a chtě nechtě koně švihla zbytkem uzdy. Zrychlila a oba předjela.
"PRVNÍ, ABBY! JE PRVNÍ!"vykřikl Chris, když Mac s Pilgrimem doslova proletěli cílem. Ozval se jásot. Za pár minut dojeli všichni. Chris jenom rychle seběhl, přeskočil hrazení a rozběhl se za Mac, která právě horečně chválila Pilgrima. Ten z toho měl taky evidentně radost, protože poskakoval a stavěl se sem tam na zadní.
"Čoveče holka, po kom ty jsi tak dobrá."rozesmál se Chris a pomohl jí z koně.
"Dobrá práce, kovbojko!"ozvalo se za ní.
"Dík, Alexi."objala ho.
"Pozor." zamumlal a trochu kulhal na pravou nohu.
"Promiň."hlesla a podívala se směrem na Crosbyho. Ten se jen zamračil. Poslala mu vzduchem pusu a vítězně se usmála. Ještě víc se zamračil a šel směrem k ní, ale přestala si ho všímat, to už jí gratuloval i George.
"Dovolíte?"zajímal se John a procpal se ke svojí přítelkyni. Takhle šťastnou ji neviděl už dlouho. Chytl ji za ruku a políbil. Jen se usmála a políbila ho taky. Za pár minut se konalo vyhlašování. Na třetím místě skončil Alex, na druhém Crosby a prvním Mac, která dostala obrovskou kytky udělanou z mrkví a ještě větší pohár. Kytka jí ovšem moc dlouho nevydržela, o to se postaral Pilgrim.
"Jdem slavit, ne?!"rozesmála se.
"Jistě!"nadšeně souhlasili.

Asi za půl hodiny přijeli na ranč. Jakmile ho obešli, Mac vykulila oči. V zemi byly zapíchané louče a na spojených stolech hromada jídla a pití.
"Gratuluju, šefová!"usmál se Nett.
"Vy jste věděli, že vyhraju?"otočila se na tátu, Alexe a Nicka.
"Jsi nejlepší."přikývl Alex. Mac jenom zamrkala.
"Páni, Alex Ryan mi právě řekl, že jsem nejlepší. Já se asi přeslechla. Můžeš to zopakovat?"
"Jsi nejlepší." pousmál se. "Jdem jíst?"
"Nejdřív přípitek!"řekl Chris a postavil na stůl pohár. Pak Mac podal láhev whisky. "Prosím." usmál se. Jenom přikývla a celou ji do poháru vylila. Něco ale nalila i do skleniček a všem je podala. Všichni si stoupli.
"Na Mac." vykřikl kdosi.
"Ne."zavrtěla hlavou s úsměvem. "Na Pilgrima."usmála se. "A na nás! A především na Samanthu a mého tátu!"pozvedla skleničku a pak ji celou do sebe obrátila. Nalila si další. Všichni ji následovali. Po cestě se blížilo další auto.
"Otoč se."vybídl ji táta, ale to už se ozvalo zavolání.
"Mamííí!" Mac se jenom pousmála a otočila se.
"Abby!"vykřikla a rozběhla se k ní. Skočily si do náručí, až skončily na zemi a obě se rozesmály. "Proč mám dojem, že se ta obloha točí?"smála se Mac.
"Moc piješ." usmála se Abby. "Gratuluju
"To není pravda."usmála se Mac. "Měla jsem jenom dva panáky whisky." vzala ji za ruku a dotáhla ke stolu. "Ale bude jich víc."usmála se a hodila do sebe další. Zařekla se, že na delší dobu poslední. Všichni se pustili do jídla. Dneska to zabalili brzo, protože na zítřek museli být všichni vyspaní.
„Takže zítra v osm večer, ano?“rozloučil se Chris s Alexem a Nickem.
„Jasně. Na západní pastvině.“přikývl Alex a nasedl do auta i s bratrem. Chris se vrátil zpátky na verandu.
„Ginny, zlato, mohla bys na chvilku?“pousmál se a podíval se na ni. Mac jenom přikývla, položila skleničku a pohladila Johna po vlasech. Šla za tátou. Došli až k ohradě, kde se ještě pořád pásli koně. Okamžitě k nim přiběhl jeden z nich. Oba ho začali hladit.
„O co jde?“pousmála se.
„Chtěl jsem tě požádat, jestli bys mi šla za svědka.“ hlesl nervózně.
„Půjdu ráda.“objala ho. Vypadalo to, že se mu ulevilo.
„Říkal ti někdo, jak to bude probíhat?“zajímal se. Jenom zavrtěla hlavou. „Sam napadlo, že bychom při tom mohli sedět na koních.“pousmál se. „A svědci taky. Tak prosím pouvažuj, co si vezmeš za koně.“
„Ace.“odpověděla bez váhání.
„Ehm…ono…myslel jsem, že Asfalu by si mohla vzít Samantha, víš. Půjde jí k šatům.“špitl.
„Aha.“zamrkala Mac. „No tak Tornáda.“pokrčila rameny. „Pilgrim si musí odpočinout.“
„Dobře. Už jsi uvažovala o tom, co si vezmeš na sebe?“
„Uvažovala jsem nad nějakými šaty, ale pokud to bude na koni, tak bych to možná viděla na bílé kalhoty a nějakou halenku. Dlouhé šaty totiž nemám.“pousmála se.
„Dobře.“přikývl Chris. „To zní fajn. Máš červenou halenku?“
„Mám.“
„Tak si ji vem.“pousmál se.
„Rozkaz, šéfe.“
„A…můžeme teda počítat s tím, že ten týden tady zůstaneš a postaráš se o všechno?“ujišťoval se.
„Bez problémů, tati.“objala ho. „Zvládnem to.“
„My?“
„Já a John. Vzal si taky dovolenou.“
„Aha.“usmál se a pohladil ji po paži. „Měli bychom jít na kutě.“
„Jasně. Musíš vypadat k světu.“dala mu pusu na tvář.
„No to ty taky. Za svědka mi jde dcera a ne zombie.“rozesmál se. Oba se pomaličku vrátili k domu. Zbytek mezitím uklidil nádobí a dal verandu do původního stavu.
„Tak pojď, Sáry. Jdem chrupkat.“vzala ji Mac do náručí a vešla s ní do domu následovaná Johnem.

„No tak, holka, stůj klidně.“zahučela Mac, když se snažila Asfale nasadit ohlávku. Klisna jenom netrpělivě přešlapovala. „Ještě někdy se nabídnu, že osedlám všechny čtyři koně.“ zahučela. „To určitě.“ Přehodila přes ni deku a pak sedlo.
„Mac!“zavolal na ni někdo. Otočila se, ale v tu chvíli sebou Asfale cukla a Mac skončila na zemi v blátě.
„To jenom žertuješ!“zavrčela a postavila se. Naštěstí na sobě měla zatím starou košili a rifle. Přivázali ji k ohradě a vydala se k domu.
„Co je?“zabručela a sháněla se po ručníku.
„Cos dělala?“rozesmál se John.
„Mlč.“zavrčela a otírala si obličej.
„No ahoj.“křikl někdo.
„Danieli!“usmála se Mac. „Objala bych tě, ale moje klisna se rozhodla, že bych měla dostat bahenní zábal.“
„Dobrý.“pousmál se. „Jdu Sam za svědka.“
„Úžasné.“pousmála se.
„Plukovníku.“nakoukl ven Cameron.
„Oh.“zamrkala překvapeně. „Dejte mi 15 minut. Hodím se do gala.“
„Mac, počkej.“křikl její táta. „Chtěl bych, aby měl Tornádo na sobě to, co míval na drezúře.“ Mac jenom vytřeštila oči.
„Seděl jsi v tom sedle někdy?“
„Není to tak hrozné. Prosím, udělej to pro mě.“udělal psí oči. Jenom si povzdechla a přikývla. „Osedlám za to zbytek koní.“pousmál se.
„Jasně.“zahučela a vešla do domu. „Teal’cu.“přikývla a vyběhla po schodech nahoru. „Sam?“ křikla.
„V pokoji.“přišla jí odpověď.
„Chceš nějak pomoct?“
„Zatím to zvládám!“
„Skvěle. Půjdu se jenom sprchnout a přijdu, ano?“
„Jasně. Nespěchej.“ Mac vešla do svého pokoje a zamířila do koupelny. Smyla si z obličeje bláto a shodila dolů špinavé oblečení. Osprchovala se a hodila na sebe župan. Vešla do dalšího pokoje. „Nemusela jsi spěchat.“podotkla Samantha, když ji uviděla.
„Ne, v pohodě. Namaluju se pak.“mávla rukou. „Sluší ti to.“pousmála se.
„Nechci znít jako tvoje máma, ale ráda bych tě někdy taky takhle viděla.“otočila se na ni Sam. Mac se jenom smutně pousmála. „Co je? Je něco špatně mezi tebou a Johnem?“starala se.
„Ne.“zavrtěla hlavou a podívala se na její šaty. Byly bez ramínek jenom s kratším kabátkem. Končily těsně nad zemí a sem tam byla krajka. „Pořád trvám na tom, že když se vdám, tak to bude jenom kvůli těm šatům.“usmála se.
„Jsi padlá na hlavu.“rozesmála se Sam.
„Sedni si.“poklepala Mac na židli a vzala do ruky kazetu s líčením. „Zavři oči.“pobídla ji a začala ji malovat.

„Tati! Otočit!“křikla Mac, když se Sam sešla dolů. Poslechl. Samantha nasedla do přichystaného auta, které řídil Daniel, a odjeli na místo. „Johne,“otočila se k němu a hodila po něm klíčky od svého auta, „opatrně prosím.“špitla. Johnovi jenom zazářily oči.
„Jsi zlatá.“objal jí. „A strašně ti to sluší.“podotkl a i se Sarah, Jacobem a Abby nasedli do dalšího auta.
„Tak a my jedem na koních.“usmál se Chris. „Nevyhoříme?“ujišťoval se ještě.
„Neboj, všechno vypnuté.“pohladila ho. „Můžu mít prosbu? Přiveď mi Tornáda k chodníku. V tihle botech,“ukázala na stříbrné boty na vysokém podpatku, které měla na nohou, „je to trošku nepraktické a nejsou to gumáky.“ Chris se rozesmál. „Mezitím zamknu dům.“ pousmála se a vběhla do domu, kde zamknula hlavní chod a pak ten na verandu. Její táta už čekal s koňmi. Vyhoupla se na hřebce černého jako noc. Tornádo měl na sobě černou ohlávku i sedlo a červenou deku, která jí ladila s halenkou s volnými rukávy. Do ruky vzala uzdu od Asfaly. „Připravený?“usmála se.
„Celkem.“přikývl a vypadal nervózně.
„Klid. Bude to v pohodě.“popleskala ho po ruce. „Měli bychom jet.“ Jemně pobídla Tornáda.
„Dáme si závod.“křikl Chris, který držel hnědáka.
„Tati, mám bílé kalhoty a vydrhnutého koně.“nabídla.
„Už teď prohráváš!“křikl a prudce pobídl svého grošáka. Jenom zakňučela a Tornáda pobídla taky. Rozjeli se okolo ohrad směrem na zelené pastviny. Jeli pár minut, než dorazili na vyvýšeninu porostlou trávou. Pod ní stály auta hostů. Lidé čekali nahoře. Až na Alexe, Sam a Johna.
„Podržím ti koně.“řekla Mac. Sam jenom přikývla a dala nohu do třmenu.
„Chvilku ti budu osahávat nevěstu.“uchechtl se Alex a pomohl Samanthě do sedla. Chris se jenom pousmál.
„Danieli, šup.“pobídla ho Mac. Muž nasedl na druhého koně. Mackenzie upravila Sam sukni od šatů tak, aby byla perfektní. Sam s Chrisem vytvořili první řadu a Mac s Danielem byli za nimi. John s Alexem se přidali k zástupu hostů. Jezdci dojeli na okraj, kde stál stolek a u něho malý mužík.
„Dámy a pánové, sešli jsme se zde, abychom…“začal muž. Najednou někomu zazvonil mobil.
„Ehm…pardon.“hlesla Mac. Její otec na ni jenom vrhnul hodně ošklivý pohled. Mac zahrabala někde v sedle a vytáhla mobil. „To je číslo ranče.“hlesla. Chris jenom přikývnul. „Ano?“zvedla telefon. Chvilku jenom koukala. „Jak je na tom?“zajímala se. „Aha… Dorazím, co nejdřív.“ukončila hovor. „Kassi rodí.“oznámila tátovi.
„CO?“vyhrkl a prudce otočil koně. Mac mu ale vjela do cesty.
„Ty…svatba…rychle…já pak jet zpátky.“řekla mu a doprovázela to posunky. Jenom přikývl a otočil se zpátky.
„Mohl byste to…“špitl směrem k muži.
„TATI!“zavrčela Mac.
„Pardon. Pokračujte prosím.“hlesl.
„…a tak se táži vás, Christophere Blacku, zda si berete Samanthu Carterovou za svoji právoplatnou manželku?“
„Ano.“pousmál se.
„A teď se táži vás, Samantho Carterová, berete si Christophera Blacka za svého právoplatného manžela?“
„Ano, beru.“přikývla.
„Skvěle. Tímto vás prohlašuji za muže a ženu. Můžete políbit nevěstu.“řekl muž. Chris se jenom pousmál a se Sam se políbili. „Prosím svědky, aby mi šli podepsat nějaké papíry.“ Mac se sklonila a naškrábala podpis.
„Mac, prosím…“zakňučel Chris.
„No jo.“povzdechla si. „Gratuluju.“pousmála se a otočila Tornáda. Prudce ho pobídla. Oba se rozjeli zpátky k ranči.
„Chrisi, oni to zvládnou.“pousmála se Sam. „Prosím, aspoň jednou přestaň myslet na koně.“
„Jasně. Mac to zvládne.“přikývl a dal jí pusu. Ze všech stran se k nim nahrnuli hosté a gratulovali jim. Trvalo celkem dlouho, než se dokázali dostat k autům a odjet zpátky k ranči.

„Jste si jistí, že to tu zvládnete?“zajímal se Chris další den ráno, když se se Sam chystali na letiště.
„Samozřejmě.“pousmála se Mac. „Jenom mi prosím tě nevolej co dvě hodiny, ano? Austrálie je nádherná, tak si to tam užijte. A pokud se budete potápět, tak bacha na žraloky.“
„Těším se do toho Technologického muzea v Sydney.“skoro nadskakovala Sam. Chris jenom zakňučel.
„Ale je fakt, že nám spravila toaster.“pousmál se a objal ji.
„Ale zavolejte, jak doletíte.“usmála se ještě Mac a oba objala.
„Neboj, holčičko.“dal jí pusu na tvář Chris.
„Tak už jeďte.“pobídla je. „Johne, opatrně.“řekla ještě.
„Za chvilku jsem zpátky.“mávl jí.
„A nezlob tady ségru, jo?“loučila se Sam s Jacobem. Ten jenom něco zažvatlal a dál se věnoval vytrhávání vlasů od Mac. Sarah jenom postávala u Johna a něco mu povídala.
„Utíkej k mamince.“pobídl ji, když konečně nastoupili. Sára se rozběhla k Mac.
„Mac…“vyhrkl ještě Chris.
„Ne! Jeď!“křikla na něho. „Udělej pápa mamce a taťkovi.“řekla Jacobovi. Poslechl a začal pádlovat ručkou. „Zamávej dědovi, Sáry.“ Sarah se rozesmála a začala taky mávat.

snad se vám povídka líbila a další zkusím dát zase v pátek

to bylo dost dobrý těším se na další část

Pekná časť. Dobre rozpísaný dej, ródeo a napínavé preteky + sobáš.
Teším sa na pokračovanie.