Pro pokec, nebo vaše dotazy jsem vytvořila na Discordu skupinu, přidat se můžete zde: https://discord.gg/aZCahpwdZa

Obsah fóra FanArt Vaše povídky Dokončené povídky Stargate:Last Ancient - New Age, part 4

Stargate:Last Ancient - New Age, part 4


Odeslat nové téma Odpovědět na téma
DarkLive Uživatelský avatar
Airman First Class
Airman First Class

Příspěvky: 132
Pohlaví: Neuvedeno

Odpovědět s citací
 
hej já ti nevím, já jsem to třeba pochopila a dokázala si to představit hned :hmmm: a to jsem to v žádném filmu neviděla :-D mno jinak se těším na další část a škoda, že to bude brzy končit, ale je fakt, že už se to tam občas trochu opakuje mno... ale tak v životě se všechno opakuje, že :hmmm:

Mackenzie Uživatelský avatar
Command Chief Master Sergeant
Command Chief Master Sergeant

Příspěvky: 811
Bydliště: Atlantis, přechodně Ostrava
Pohlaví: Žena

Odpovědět s citací
 
Základ tvořila tyč, ze které vyčnívalo plno špičatých ostnů a z těch ostnů trčely další a z těch dalších další…a tak dále. Pomaličku k němu přišla. Byl vysoký až do stropu a na délku měl asi čtyři metry.


ehm a tohle je co? :D

St0rm Uživatelský avatar
Lieutenant Colonel
Lieutenant Colonel

Příspěvky: 2366
Bydliště: Studénka
Pohlaví: Neuvedeno

Odpovědět s citací
 
Je tam napsané, že to je jedna tyč, nevím kde tam vidíš, že jich je víc x) A ty chaos věty, jde to pochopit, ale prostě to jak je to napsané vyžaduje přemýšlení nad totálníma banalitama.
Vytvořila si v dlani oheň, protože baterka jí nejspíš vypadla z ruky, ale zůstala nahoře.

potom jeden skok časem za všechny. Jdou do tábora,najednou jsou u díry bůh ví za kolik hodin( na takové jsem narážel pořád,tohle je první co mi přišel pod ruku)
„Mám se bát?“hlesl. Mac jenom pokrčila s úsměvem rameny.
„Mělo by to být zajištěné, madam.“oznámil Mac jeden z techniků. Vyšší snědý muž s italským přízvukem.

Těžko říct, proč se to vynořilo až teď, nemáš třeba jiného korektora? Já když Dragonovi opravuju povídky tak místy přepisuju celé věty protože nedávají smysl(samozřejmě se zachováním obsahu). Jestli není chybka třeba tam :)

A co mě pobavilo jako humorná vložka, tak byl celý jeden milion dolarů do rozpočtu navíc. Docela zábavná sumička :D

mikuliska Uživatelský avatar
Staff Sergeant
Staff Sergeant

Příspěvky: 368
Bydliště: Havířov
Pohlaví: Neuvedeno

Odpovědět s citací
 
Tak jsem si přečetla 2 poslední povídky obě dvě byly pěkné,

Vedle ní ležela lebka. Okamžitě se odsunula dál, ale zamotala se do pavučiny. Rychle se jí ze sebe snažila dostat. Zacouvala ke stěně, kde se opřela. Po chvilce cítila, jak jí něco šimrá na krku. Ohnala se, ale ucítila něco suchého. Rychle si sáhla za límec a vytáhla maličkého hada.

...to se mi fakt líbilo :D

jinak je pravda, že občas se trochu ztrácím v textu a někdy se musím vracet abych pochopila smysl věty, ale jinak se to zatím dá :)
I´m proud to be member of Sheppofilclub
Nejméně se bojí smrti ti,jejichž život má největší cenu.

MOJE POVÍDKA - Stargate: Pulverization zde
TEASER: „Mně už ty Vaše tajnosti nebaví! Každý normální člověk už by to řekl!“
„Já nejsem člověk, jasný!“

sgcatlantis Uživatelský avatar
Second Lieutenant
Second Lieutenant

Příspěvky: 1149
Pohlaví: Neuvedeno
Odpovědět s citací
 
Má nová (První :D ) povídka.
Viz podpis. :D :arrow:

Mackenzie Uživatelský avatar
Command Chief Master Sergeant
Command Chief Master Sergeant

Příspěvky: 811
Bydliště: Atlantis, přechodně Ostrava
Pohlaví: Žena

Odpovědět s citací
 
třetí část :)

Janusova archa, part 3

„Sáro, ty dneska zlobíš.“zavrčela Mac večer, když Sarah už asi po páté vylezla z postele a šla se napít. „Zůstaň už ležet a spinkej. Jestli ještě jednou vylezeš, jdu pryč.“ Sarah se zavrtěla a přikryla se. „Hodná holka.“pochválila ji a začala jí vyprávět nějakou pohádku. Sára za chviličku usnula. Mac se protáhla a potichu odešla. Zamířila do koupelky. Osprchovala se a převlíkla se do noční košilky. „Už jsi tady?“zeptala se překvapeně, když vyšla z koupelky a na posteli našla Johna.
„Je deset. Služba skončila.“pousmál se. „Jak to šlo?“
„Sarah byla zas jak utržená ze řetězu.“zamručela a zalezla do postele.
„Slyšel jsem, co se stalo na té planetě. A Woolsey taky. Vypadal, že vyletí z kůže.“ poznamenal. Mac se jenom uchechtla.
„To bych chtěla vidět.“
„Říkal něco o tom, že tě roztrhne jak hada.“
„Hm. Sjede mě a to je tak všechno. V podstatě jsem nic špatného neudělala.“mávla rukou. „Už půjdeš spát?“zajímala se.
„Půjdu se osprchovat a pak půjdu.“přikývl a vstal. Mac jenom přikývla a než se Sheppard vrátil, usnula. Jenom ji pohladil po vlasech a potichu taky zalezl do postele.

„To je nepředstavitelné, co jste provedla?! To překračuje všechny meze?!“soptil Woolsey další den. Mac jenom seděla v křesle a tvářila se celkem znuděně.
„Co jsem provedla?“zeptala se mile.
„Vždyť ten vědec musel za doktorkou Kellerovou, která mu musela dát něco na uklidnění!“
„Chudáček.“prskla.
„A pak ještě použijete pyrokinezi!“
„Na strom, ne na toho blba…pardon vědce.“opravila se. „O co jde? Nikomu se nic nestalo. A bylo to cílené.“
„Co kdyby se vám to vymklo kontrole?!“zavrčel a naštvaně se postavil.
„To se stát může.“připustila potichu. „O co vám jde? Nic jsem neudělala. Jenom jsem ho sjela. Kdyby to byl voják, tak ani neceknete.“
„Ale voják to nebyl!“
„A to jsem to tak měla nechat? Vždyť už jsem to měla! Takhle to bude trvat o týden déle!“
„Měla jste na to jít jemněji!“
„A to jsem měla říct jako co? ‚Je mi líto, že jsi takový kretén a plýtváš dalším týdnem mýho života? Ale jinak je to v pořádku, já se ráda protáhnu?‘ To jsem mu měla říct? Ale no tak! Vzpamatuje se z toho. Když ne, tak smůla a nemá tady co dělat.“
„Příště to budete projednávat se mnou.“zavrčel. Mac se zvedla.
„Dobře.“přikývla klidně. „Už se to nebude opakovat, pane. Můžu jít?“
„Ano.“přikývl. Mac zasalutovala a odešla.

Zamířila do tělocvičny, kde nikdo nebyl. Protáhla se a postavila se naproti boxovacímu pytli. Povzdechla si a pytel dostal první ránu. Trvalo jí hodně dlouho, než si vybila veškerý vztek. Jakmile skončila, vypadala, jako by proběhla nějakou bouří.
„Co čumíš?!“obořila se na obličej, který někdo namaloval na pytel. Ještě jednou do něho praštila a vydala se k sobě osprchovat se.
„Prasklo potrubí?!“křikla na ni Jennifer, když ji viděla mizet za rohem.
„Ne, nervy.“zavrtěla hlavou, ale počkala.
„Jo, slyšela jsem to.“uchechtla se. „Ten chlap byl úplně mimo.“
„Hm. Při představě, že to budu muset dělat celé znova, mi je blbě.“
„Ale aspoň protáhneš staré kosti.“usmála se doktorka.
„Mno to jo.“povzdechla si. „Jenny omlouvám se, ale jdu se sprchnout a dělat něco produktivního. Podívám se na tu flashku.“
„Jasně, nebudu zdržovat. Zatím se měj.“

„Pane Woolsey, můžu?“zaklepala na dveře jeho kanceláře Mac.
„Jistě.“přikývl. Mac vešla. „O co jde?“
„Už víte, co bylo v té konzoli na 657?“
„Ne, plukovníku. Ještě jsem zprávu nedostal.“zavrtěl hlavou.
„Fajn, protože já na něco asi přišla. Teda ne že bych to vymyslela sama, ale…sakra, nějak jsem se do toho zaplantala.“podrbala se na hlavě. „Jednoduše jsem to přeložila.“
„A na co jste tedy přišla?“
„Je to Janusova laboratoř a Janusovy zápisky.“
„Kam tím míříte?“soustředěně se zamračil.
„Asi tam, kam si myslím.“pokrčila rameny. „Podle toho minulého Janusova zápisu by to ale mělo být ukryté na nějaké pusté Bohem zapomenuté planetě. A tamta planeta má k tomu hodně daleko.“zabručela.
„Kdysi to možná byla pustá planeta. Řeknu McKayovi, ať se na to podívá.“
„Že by to bylo až tak jednoduché? Nemám ráda jednoduché akce. Pak je vždycky něco špatně.“
„Už vám postavili novou hračku?“
„Bude hotový zítra.“zahučela a dívala se do země.
„Zvládnete to. Minule se to povedlo taky.“snažil se ji povzbudit.
„Už musím.“vyhrkla najednou.

„To jenom žertuješ, Johne.“hlesla Mac, když viděla novou kopii ježka. V tom prvním měla cestu celkem rychle vybranou. Byly tam mezery, skrz které mohla v klidu přelézt. Tady nebylo nic. Aspoň nic na první pohled zřetelného.
„Půjde to, neboj.“poplácal ji po zádech.
„Hm.“zamručela a odevzdaně došla ke kopii.

Trvalo asi další týden, než se jí konečně povedlo prolézt dřevěným ježkem tak, aby nezacinkal jediný zvoneček.
„Krása.“zhodnotil její výkon John, když dvakrát bez chyby prolezla.
„Nepovídej?“ušklíbla se a znechuceně se na ježka podívala. „Něco ti předvedu.“otočila se na něho. Pokýval hlavou. „Tohle jsem před třemi týdny neudělala.“podotkla a udělala most ze stoje.
„Aspoň k něčemu to bylo dobré.“pousmál se. „Tak kdy na to půjdem?“
„Zítra. Dneska už ne. Kdo ví, co se může stát a já jsem celkem unavená.“zavrtěla hlavou.
„Jasně. Hele, zajdu za Woolseym pro povolení na zítřek. Uvidíme se večer?“
„No, nevím, kolik toho večer uvidím, ale zkusit to můžeme.“pousmála se. „Sarah je…“
„Večeřela.“
„Takže v jídelně. Zajdu za ní.“pousmála se.

„Cítíš se na to?“staral se John další den, když se dostali do chodby s pravým kovovým ježkem. Mac se na něho nejistě dívala.
„Ne? Ale to nebudu nikdy.“zamručela a stáhla si vlasy do pevného drdolu.
„Plukovníku, když se to nepovede, můžu si vzít vaše auto?“zeptal se George.
„Nemůžete, podplukovníku. Kdyby něco, tak to auto dostane Abby.“pousmála se. „Ale můžete dostat třeba DVD.“
„To byste byla milá.“usmál se a popleskal ji po zádech.
„Jo.“povzdechla si a znova se zadívala se na ježka. Přistoupila opatrně k němu.
„Mac!“křikl John.
„Řekneš mi to až pak, ano?“pousmála se a klekla si. Doufala, že ta kopie, na které se cvičila, byla opravdu přesná. Šla skoro po paměti. Byla asi v půlce a ve velice nepohodlné pozici. Jeden z ostnů jí procházel mezi nohama, druhý těsně nad rukama – vzhledem k tomu, že udělala něco, jako most, tak jí to moc pohodlné nepřišlo - a poslední procházel pod ní. Na ruce najednou ucítila jemné šimrání. Podívala se na levou ruku.
„O můj bože.“vydechla a jemně rukou zatřásla.
„Ježiši.“hlesl Sheppard. Po ruce jí lezl štír. „Hlavně klid!“křikl.
„Klid?! Johne, on je….hnusný…a je to štír.“zavrčela. „A je velký…a ….bože, dejte ho pryč!!“začala panikařit.
„NEVYŠILUJ!“vyjekl, když viděl, jak se ho snaží setřást.
„Tak co mám sakra dělat?!“zavrčela a zděšeně pozorovala, jak jí leze po ruce výš a výš.
„Já….nevím…“hlesl bezmocně Sheppard. Mac se ohnala rukou a štír vylétl kamsi nahoru. Všichni ho zděšeně sledovali, jak padá dolů. Dopadl na jeden z ostnů ježka. Ten se okamžitě začal točit. Mac jenom vyděšeně zalapala po dechu a rychle sebou švihla, aby se dostala pryč. Odkutálela se a za ježkem zůstala ležet. Třásla se a dívala se do stropu.
„Ginny!“zavolal John. Jenom se zvedla a vytvořila si v ruce oheň. „Jsi v pořádku?!“
„Třesu se jak osika! Ale jinak mi zůstaly všechny končetiny.“
„Takže ve 2012 tě uvidím v Londýně na Olympiádě, jo?“usmál se John.
„Tos uhod!“prskla.
„Možná by tam mohla být nějaká páčka nebo něco!“křikl na ni Rodney.
„Nic tu nevidím!“křikla nazpět a rozhlížela se po stěnách. Najednou se začalo vše okolo třást a ježkovy se ostny zasunuly a hlavní tyč se rozlomila a zasunula se do zdi, takže cesta byla volná. Sheppard k ní přispěchal a podal jí její vestu. Mac si ji oblékla a vytáhla baterku.
„Dobré?“staral se George.
„No…jakože ani ne.“odpověděla rozklepaně.
„Ale šlo vám to skvěle.“poplácal ji po zádech Winterson.
„Jo, až na ten komediální výstup s tím šmejdem.“prskla.
„Co myslíte, že bude dál?“zajímal se Rodney.
„Doufám, že nic podobného.“prskla Mac. „Pánové první.“pokynula rukou do tmavé chodby. Sheppard hodil na zem lightstick (chemické světlo) a gentlemansky šel první. Zbraní prohrábl sem tam nějakou pavučinu. Jednou dokonce i nějaký sliz. Čím dále do chodby postupovali, tím víc cítili zápach zatuchliny. Najednou louče, které byly po stěnách, vzplály. Asi půl metru pod nimi se objevila velká aréna. Pod schůdkem ležela malá sonda, která tady před pár týdny zapadla. Ani se nepohnuli a čekali. Když se delší dobu nic nedělo, udělali krok vpřed. Jakmile došlápli na povrch arény, před nimi se objevilo šest mužů v brnění a s meči v rukou.
„Jdeme správně.“uchechtla se Mac.
„Vypadají, jako Černý rytíř.“podotkl podplukovník. „Setkala se s ním SG 1. Četl jsem to v hlášení.“
„Aha.“hlesl Rodney. Rytíři se rozehnali k nim. Střelba proti nim byla neúčinná.
„Jak se ho tehdy zbavili?!“křikla Mac, která jednomu podklouzla pod mečem.
„Našli jakýsi meč!“křikl George, který se taky vyhnul útoku.
„Meč. Chápu.“přikývla a vytvořila před ostatními štít. Nepomohlo to. Jakmile meč projel štítem, George zakřičel. Bylo to, jako by dostal kopanec elektrickým proudem. Skácel se na zem a chvilku zhluboka dýchal. Pak se vyškrábal na nohy.
„Mackenzie, jestli hledáš nějaký ten meč, tak pohni!“zařval Sheppard a opět se vyhnul meči.
„Já se snažím!“vypískla a uhnula meči mířícímu na ni. Zaběhla i na konec arény, která nebyla moc dobře osvětlená, ale nic nenašla.
„Hledejte nějaký šutr!“zakřičel podplukovník.
„Šutr?!“vyjekla a zoufale se rozhlédla kolem. V tu chvíli jí skrz rameno projel meč. Vykřikla a svalila se k zemi. Rychle se přetočila a nad sebou uviděla rytíře. Odkutálela se pryč. Kousek mu poutekla. „Nic nemůžu najít!“rozhodila rukama.
„Hledejte dál!“křikl Winterson.
„Já se sakra snažím!“zoufale zavolala nazpět a dokončila oběh jedné části stěny. „MÁM!“ vyjekla a zamířila ke kameni, ve kterém se třpytil meč.
„Vytáhněte ho!“křikl znova podplukovník. Mac chytla rukojeť a vytáhla ho. Musela ho chytnout oběma rukama, aby ho mohla zvednout nad hlavu. Sekla, ale rytíř útok vykryl a sám zaútočil. Mac ránu odrazila.
„POZOR!“zakřičel Sheppard. Mac se otočila a viděla, jak se zbylí rytíři blíží k ní. Jenom vyvalila oči a zalapala po dechu. Podklouzla za rytířem a rozeběhla se pryč.
„Dělejte někdo něco!“vykřikla a utíkala dál.
„Ten meč. Hoďte mi ho!“zakřičel Winterson. Mac se zastavila a hodila mu meč. Sama pak odběhla někam do tmy, kde se opřela o kolena a prudce oddechovala. Winterson se ohnal mečem a zlikvidoval jednoho vojáka. Vzápětí zneškodnil i druhého. Potom hodil meč Sheppardovi. Ten se chviličku potýkal s jedním obzvlášť neodbytným jedincem, ale i ten se nakonec rozplynul. Najednou světla zablikala a všichni zbývající rytíři zmizeli. Rodney se vítězoslavně usmíval od nějaké stěny, kde odkuchal jakýsi panel, ze kterého prosvítaly kabely.
„Hologram.“pokrčil rameny.
„A tos to nemohl udělat dřív?!“zavrčel Sheppard zadýchaně.
„Mohl, ale dřív jsem nevěděl, který kabel.“odvětil. Vyskočili zpátky na hlinitou cestičku a pokračovali dále.
„Já osobně doufám, že tohle bylo všechno.“zafuněl George.
„Doufáte špatně, podplukovníku.“hlesla Mac a ukázala dopředu. Dvě louče osvětlovaly antické dveře a nějakou obrazovku. Byl na ní napsaný nějaký text a písmena.
„Teď přijde co? Apokalypsa?“prskl John.
„Hádanka. Heslo.“řekl Rodney.
„Fajn, tak já si tady sednu a počkám, až to ti chytřejší vyřeší.“prohlásila Mac a chystala se uvelebit na zemi.
„Je to anticky.“poznamenal McKay. „Je to na pět písmen.“podrbal se na hlavě.
„Hm.“zabručela.
„Fajn, tak si sedneme my, zlato, a ty to vyřešíš.“pousmál se Sheppard. Mac udělala kyselý obličej a přešla obrazovce, která byla přede dveřmi.
„Nebe je modré, moře hluboké, stejně jako vzpomínka….bla bla bla. Je to hádanka. Nápověda, která má pomoct k nalezení hesla. Zkráceně je tam řečeno, že kdo autora zná, tak to pro něho nebude problém, protože ví, kdo mu byl nejbližší.“vysvětlila.
„Aha. No to máme celkem hodně pokusů.“ušklíbl se George. „Co o něm víme?“podrbal se na hlavě Winterson. Chvilku všichni potichu přemýšleli. Probírali se věcmi, které o něm věděli, které zjistili z jeho výzkumů a zápisků. Chodili tam a zpátky a snažili se mozek přimět k větší aktivitě, ale k ničemu to nebylo. Jenom Mac koukala pořád dokola na nápis a četla si ho v duchu znova a znova.
„Mám to!“vyhrkla Mac. Všichni se na ni otočili. „Mám to.“zopakovala. „Je to Aspen.“řekla jistě.
„Proč zrovna ona?“zamračili se.
„Miloval ji. Nepamatujete na ten překlad?“zamračila se. „A i kdyby ne. Byla to ona, kdo je chtěl zničit. To kvůli ní ty svitky rozdělil.“
„Tak to běž napsat.“pobídl ji John.
„Proč já?“
„Protože jsi na to přišla a protože jsi víc Antik, než kdokoliv z nás.“pousmál se. Mac udělala váhavý krok. Na obrazovce byla antická abeceda. Pomalu začala psát písmenka. Nakonec se na obrazovce lesklo v plné kráse jméno Aspen. Chvilku se nic nedělo, ale nakonec se dveře otevřely. Místnost za nimi byla typicky antická. Stěny měly vínovou barvu. Uprostřed byl podstavec a na něm stojan, ve kterém se tyčil zapečetěný svitek. Všichni stáli nerozhodně u dveří. Nikdo se neodvažoval udělat ani krok.
„Tak kdo tam jde první?“prolomil ticho Rodney. Mac projela zbraní skrz dveře. Nic se nestalo, a tak udělala krok dovnitř. Ani tentokrát se nic nestalo. Vešli všichni. Mac zamířila ke svitku. Chviličku na něho jenom zírala, ale pak ho vzala do ruky a rozbalila. Veškerý text jí připadal nečitelný a jako by rozmazaný.
„Co tam je?“zajímal se George.
„Nemůžu to přečíst.“zamručela a svitek strčila do vesty.
„Co myslíte, že tohle napájí?“zamračil se Rodney.
„Vím já?“pokrčil rameny Sheppard.
„Co takhle ZPM?“navrhl McKay.
„Na to to je malé, ne?“zapochyboval George.
„Ale jak dlouho to tady je?“opáčil doktor a prohledával stěny. Najednou přesně na druhé straně, vyjel panel.
„ZPM.“vydechl John.
„Tak jo. Vemte ho a jdeme, panstvo.“pobídla je Mac. Rodney ho opatrně vyndal a pečlivě zabalil do batohu, který si dal na záda. Vydali se zpátky.

„Jak to vypadá?“zajímal se John další den ráno, když našel Mac v jedné z laboratoří. Právě o něčem diskutovala s Rodneym. Mackenzie seskočila ze stolu a sebou vzala obě části svitku.
„Vypadá to následovně.“zamručela a obě části položila pod světlo. „Podívej.“ukázala na konec stránky prvního svitku a začátek stránky druhého. „Vypadá to, že patří k sobě.“
„Tak je spoj.“pobídl ji. Rodney si odkašlal. Sheppard po něm vrhl tázavý pohled.
„Já říkám ano, Rodney říká ne.“vysvětlila.
„Nikde není psáno, co to udělá!“vyprskl McKay. „Může to vybouchnout.“
„Nebo to nemusí udělat nic.“mávla rukou.
„Tak se běžte domluvit s Woolseym.“pokrčil rameny.

„Zase se nemůžete dohodnout?“povzdechl si Woolsey. Mac i Rodney svorně zavrtěli hlavou. Aspoň na něčem se shodli. „Máte fotodokumentaci?“
„Ano.“přikývl Rodney.
„Fajn. Tak s tím jděte do izolační místnosti, kdyby to náhodou bouchlo.“pokrčil rameny Woolsey. Mac se zatvářila nadšeně.
„Ale…“namítl McKay.
„Odchod.“
„Ano, pane.“přikývla Mac a odběhla. Rodney se zamračil a odešel druhými dveřmi.

„Jsi si tím jistá, ano?“řekl John do mikrofonu a sledoval Mac, která byla v místnosti pod ním.
„Celkem. Ale kdyby to bouchlo, tak budete ze stěn seškrabovat jenom mě.“pousmála se zespodu.
„Nerad bych seškrabával kohokoliv.“zabručel.
„Vytvořím si štít, ano? Vždyť to jsou dva kusy starého papíru. Nebouchlo to tehdy, nebouchne to ani teď.“protočila oči a otočila se ke stolu, kde byly rozložené oba svitky.
Opatrně vzala první část do ruky a maličko ji posunula tak, aby se pod ni vlezla i část druhá. Tu tam pak opatrně přiložila. Chvilku se nic nedělo, ale potom v rýze mezi oběma částmi projel oranžový záblesk a svitky se spojili. Mac na to chvilku vyjeveně koukala, ale pak se otočila a podívala se nahoru. „Vidíš, žádný výbuch.“pousmála se a zase se otočila zpátky. Začetla se.
„Jak to vypadá?“zajímal se Woolsey.
„Špatně.“povzdechla si. „V té první části se píše, že k rozluštění potřebuješ klíč. Teda ne v celé první části, protože jsem schopna přeložit asi dvě věty. No a v těch dvou větách je napsané, že kdo chce porozumět těm svitkům, musí mít u sebe klíč. Zbytek je nečitelný…teda alespoň pro mě. Ale jsou tu jakési klikyháky a tečky, takže myslím, že na tom budou podobně i lingvisti. Ale měli by to zkusit. Ale je tady jasně psáno, že potřebujeme klíč.“
„Klíč?“zakňučel John.
„Klíč.“přikývla.
„A co je klíč?“zajímal se.
„Genesis. Potřebujeme Genesis.“



St0rm: ano, je to jedna tyč, ze které jde plno "ostnů"...já už nevím, jak to vysvětlit, ale myslím, že jsem to popsala dobře...

jakop: no ono ti plukovníci se tam pak trošku zredukují :) ....prostě to nechám tak, jak to je :)

a jinak uznávám, že občas mi to ulítne (jako to s tou baterkou)...přitom to čte moje mamka a já to pak před vydáním čtu ještě párkrát...no stane se...zrovna u toho konkrétního příkladu mělo být místo ALE A a je možné, že tam předtím byla jiná věta a omylem to tam zůstalo :oops: :)

tahle část snad byla jakž takž v pohodě :)

Puk Uživatelský avatar
Lieutenant Colonel
Lieutenant Colonel

Příspěvky: 2007
Bydliště: Košice
Pohlaví: Neuvedeno
Odpovědět s citací
 
Pekná časť. :) Som zvedavý ako to bude pokračovať. :hmmm:
:write: :arrow: :yes:

mikuliska Uživatelský avatar
Staff Sergeant
Staff Sergeant

Příspěvky: 368
Bydliště: Havířov
Pohlaví: Neuvedeno

Odpovědět s citací
 
Pěkný, pěkný :) já už myslela, že jsi na Genesis zapomněla :D
I´m proud to be member of Sheppofilclub
Nejméně se bojí smrti ti,jejichž život má největší cenu.

MOJE POVÍDKA - Stargate: Pulverization zde
TEASER: „Mně už ty Vaše tajnosti nebaví! Každý normální člověk už by to řekl!“
„Já nejsem člověk, jasný!“

bindina Uživatelský avatar
Senior Airman
Senior Airman

Příspěvky: 244
Bydliště: puddle jumper zaparkováný za našim domem
Pohlaví: Neuvedeno

Odpovědět s citací
 
senzační těším se na další díl
nyní pokračuji na mé povídce: Stargate trochu jinak
viewtopic.php?f=27&t=7920

a na nové povídce z prostředí neovladatelné vesmírné lodi která míří směrem k černé díře a z níž není možnost úniku(zatím nemá jméno)

jakop Uživatelský avatar
Major
Major

Příspěvky: 1764
Bydliště: Osík u Litomyšle
Pohlaví: Muž
Odpovědět s citací
 
Mackenzie: Konečně jsem si přečetl poslední 3 díly. A je to velmi pěkné.

Dost mě pobavilo to s tím vědcem a jak ho málem uškvařila, když se dotknul "ježka". :D
jakop
E-Mail - jakop@lit.cz
Skype - jakop_osik

Mackenzie Uživatelský avatar
Command Chief Master Sergeant
Command Chief Master Sergeant

Příspěvky: 811
Bydliště: Atlantis, přechodně Ostrava
Pohlaví: Žena

Odpovědět s citací
 
tak tady přidávám další díl...je to spíš takový mezidíl :)

Hádej, kdo má Genesis

„Ježíš! Mně to nejde!“zavrčela Mac a vstala z postele.
„Sedni a hlavně opatrně.“hlesl John a koukal na kytaru v její ruce. Mackenzie ho poslechla a sedla si zpátky. „Zkusíme to znovu, pojď.“pohladil ji po ruce. Posadil se za ni a dal jí prsty levé ruky na struny. „A tenhle prst natáhni.“vzal jí malíček.
„Počkej…AU…vždyť mi ho vykroutíš!“zaprotestovala. „Je nějaký krátký.“
„Odpovídá tvojí postavě.“uchechtl se.
„Co tím jako myslíš?“otočila se na něho.
„Co to děláte?“zajímala se Sára a zvědavě nakoukla k nim do pokoje.
„Snažím se tu maminku naučit hrát ještě něco jiného.“pousmál se John. „Ale marně.“ Za tohle si vysloužil pleskanec do hrudi. „Jauvajs.“
„Já se snažím, ale prostě tam nedosáhnu.“namítla Mac. Sára se jenom rozesmála.
„Už máš výsledek přezkoušení?“zajímal se.
„Prošla jsem.“přikývla. „Sice s během tak tak, ale zachránily mě lety.“
„Jojo, ty a běh.“rozesmál se. „Musíš trénovat, krásko.“
„Až někdy později. Další testy se budou dělat až za tři roky, mám dojem.“zamručela.
„Kolik jsi běžela? Nevím, jak to mají holky.“
„Nevím, ale jak jsem doběhla, padla jsem. Asi po pěti minutách jsem hodila veškeré jídlo, které jsem snědla za ten den, do křáku.“
„No tak to bylo husté.“vydechl.
„Jo. Doběhla jsem dopoledne, ale do auta jsem se odvážila sednout až večer. Ale zbytek byl v klidu.“pousmála se.
„Nechápu, jak to, že ti to tak zoufale nejde.“zavrtěl hlavou.
„Nevím.“pokrčila rameny. „Není to zrovna můj nejoblíbenější pohyb.“povzdechla si. „Jsem schopna utíkat tak dlouho, jak je třeba, pokud si mám zachránit krk – popřípadě někomu dalšímu, ale že bych měla běhat jenom pro zábavu?“prskla.
„No jo no, zlato.“objal ji. „Běhat nechceš, na kytaru tě hrát nenaučím…“povzdechl si.
„Sáry, dovolíš?“pousmála se a dala ji z tátova klína pryč. Sára odcupitala ke stěně a sledovala, co se bude dít. „Teď se dívej, kočičko.“otočila se na ni Mac. „Tohle uděláš, když si na tebe bude chlap moc dovolovat…ovšem za předpokladu, že je lechtivý.“dodala s úsměvem a otočila se na Johna. Ten jenom vyděšeně polkl. Mac na něho skočila a začala ho lechtat. Sheppard se ji snažil setřást, ale zalehla ho opravdu kvalitně.
„Nech…nech toho…“hýkl mezi smíchem.
„Popros.“
„Ne…pro…pro…prosím.“vysoukal ze sebe se smíchem. Mac na chvilku přestala. „Omlou …vám se.“vydechl.
„Ano? A za co?“pousmála se.
„Je dobře, že se ti běhat nechce. Ničí to klouby. A ta kytara ti jde naprosto skvěle.“vychrlil ze sebe rychle.
„No si myslím.“rozesmála se a dala mu pusu. Sára u stěny jenom hýkala smíchy.
„Plukovníku…“zachrčelo z vysílačky.
„Hm.“zamručela Mac znechuceně a natáhla se pro ni noční stolek. „Ano?“
„Mámě nově příchozí lidi.“
„Už běžím.“přikývla. „Za chvilku jsem zpátky.“pousmála se, hodila na sebe bundu, cestou pohladila po hlavě Sáru a vyběhla ze dveří.
„Špatný příklad, tohle na chlapa nikdy nezkoušej.“otočil se John k Sarah. Ta se znova rozesmála. Sheppard ji vzal do náručí a odnesl do pokoje, kde si začali jezdit s autodráhou.

„Plukovníku.“vydechl Woolsey, jakmile Mac dorazila do kontrolní místnosti.
„Ano? To jsem vám tak chyběla?“pousmála se a podepsala předání služby.
„Ne, ale tamhle je pár lidí, kteří potřebují přivítat.“kývl k bráně Woolsey. Mac se podívala tím směrem. „Japonci?“povytáhla obočí. „Umí anglicky?“
„To netuším.“pokrčil rameny. Mac přikývla a seběhla dolů. „Pánové, jsem plukovník Blacková.“pousmála se. Muži na ni jenom koukali a něco si mezi sebou nechápavě prohodili. „Rozumíte, co vám říkám?“hlesla. Zase ten nechápavý pohled. „Aha.“hlesla. Zkusila jim to říct rusky. Nepochodila. Tak španělsky. Zase nic. Italsky. Opět bez odezvy. Poslední chabou naději vkládala do arabštiny. To už muži nepokrytě vrtěli hlavami. „Mluví tady někdo stejnou řečí jako tihle ti?!“křikla nešťastně.
„Japonsky?“zeptal se zvědavě Chuck. Mac jenom dychtivě přikývla. „No…dělal jsem takový malý půlroční kurz.“hlesl.
„Tak co tam sakra tak dementně sedíte?“štěkla. Chuck rychle přiklusal a začal jakž takž překládat věty, které Mac říkala. Muži začali horlivě přikyvovat a potom odešli. „Právě mi sebevědomí kleslo až na dno.“ hlesla. „Umím pět nejpoužívanějších světových jazyků, anticky a starořecky k tomu, a oni nerozumí ani jednomu a ještě na mě čučí, jak na svatý obrázek.“zabručela. Chuck ji jenom poplácal po ramenu a pak vyběhl zpátky na své místo. Mac jenom ještě něco zabručela a zamířila do svojí kanceláře, kde na ni čekala hromada papírů.

Mackenzie netušila, jak dlouho se prokousávala různými papíry, novými vyhláškami a nařízeními, hlášeními, rozpisy, žádostmi a dalšími věcmi, ale snad poprvé byla vděčná za alarm. Skoro radostně vyskočila od stolu a rozběhla se do kontrolní místnosti.
„Řekněte mi, že na nás někdo přinejmenším útočí.“skoro zaškemrala.
„Ne, madam. Delroy.“zavrtěl hlavou technik u brány.
„Papíry, nebo Delroy.“zamračila se a chvilku přemýšlela. „Tak to pusťte.“povzdechla si nakonec.
„Zdravím.“řekla Delroyova hlava, která se objevila na obrazovce.
„Ahoj.“přikývla Mac.
„Mám novinky.“pyšně se usmál.
„Ano?“podivila se. „Spusť.“
„Vím, kdo má Genesis.“řekl. Mac jenom zamrkala.
„Poslouchám.“špitla napjatě.
„Nebude se ti to líbit.“zavrtěl hlavou.
„No tak to vyklop.“
„Má ji Salimitr.“
„Sali…“vydechla a sklopila hlavu. Na chvilku zavřela oči a pak se otočila k seržantovi. „Stáhněte štít, nechte ho projít a kontaktujte Todda.“povzdechla si. Seržant jenom přikývl a Mac seběhla dolů k bráně, kterou právě prošel Delroy. „Jestli jsi žertoval!“zavrčela.
„Nežertoval.“zakroutil hlavou. Mac jenom přikývla a pokynula mu rukou směrem k zasedací místnosti. „Poručíku, můžu vás požádat o donesení nějakého oběda. Nebo jídla celkově.“ otočila se na jednoho člena bezpečnostního týmu.
„Řeknu kuchaři, madam.“přikývl.
„Díky.“pousmála se a vyběhla za Delroyem. „Jak jsi to zjistil?“zajímala se a sedla si na stůl.
„Mám informátory. Jenom…nevíme, kde se skrývá.“
„To je nás víc.“přikývla Mac.
„Co chceš dělat?“zajímal se.
„Ještě nevím.“pokrčila rameny. „Najít ji, při té příležitosti ji zabít a čajznout tu knihu?“ zabručela. Do dveří vešli nějací muži a přinesli několik táců s jídlem, které položili na stůl. „Díky.“pousmála se Mac a hladově se vrhla na jeden z nich. „Dej si.“pobídla ho. „Já třeba ještě dneska nejedla.“vysoukala se sebe s plnou pusou.
„Tak si nech chutnat.“pobaveně ji sledoval. „Ale byl bych rád, kdyby Todd byl najezený.“ podotkl. Mac se jenom pousmála a ládovala se dál.
„Todd je tady.“strčil hlavu do dveří John a společně s Wraithem vešel. Mac i Delroy se postavili.
„Todde.“přikývla Mac. „Svačinku?“pokynula k jídlu. Todd se ušklíbl.
„Díky…já už obědval.“zavrněl a protáhl si dlaň ruky.
„Doufám, že ti chutnalo.“zavrčel Delroy.
„Hej, hlavně klídek.“houkl John. „Sednout!“
„Tak co víme? Ty nemáš nějaké novinky?“otočila se k Toddovi.
„Ne.“zavrtěl hlavou.
„Dobře.“přikývla. „Máme vytipovaných pár planet, kde by o ní mohli něco vědět. Teda jak o Genesis, tak o mojí matce.“ Posunula k nim složky. „Todd by mohl něco zjistit od ostatních Wratihů a my si ty planety rozdělíme na půl. Poptáme se, jestli někdo něco neví. Samozřejmě jemně, ať z toho ti lidé nemají šok.“podotkla a zadívala se na Delroye. Ten jenom přikývl.
„Jakmile budete mít něco nového, dejte vědět, ano?“
„Jistě. Nenechám si ujít příležitost tě vidět.“pousmál se Delroy a postavil se. Maličko přikývl.
„To věřím.“uchechtla se. „Doufám, že jsem na nic nezapomněla. Když tak můžete jít.“ Otočila se na Johna. „Vyrazíme taky hned? Winterson je tady a má volno…no jo, Sára.“ povzdechla si a listovala ve složce, kde byly rozpisy služeb a misí.
„Řeknu Rodneymu.“
„Já bych ráda měla svoji dceru pak ještě v celku.“namítla.
„Ale no tak. Torena mu nemůžeme pořád předhazovat.“rozesmál se. „Říkal, že má rozdělanou nějakou práci.“
„A nechceš zůstat ty?“podívala se na něho.
„Hmm.“zavrtěl se. „Poslední dobou se jenom míjíme.“
„A odnést to má Sarah, Johne?“povzdechla si. „Hele, jestli chceš, tak běž, ale já s ní zůstanu.“
„Mac…“
„Běž si nachystat věci, já ti seženu tým.“řekla mu a poskládala složky na sebe.
„Mac, no tak…“
„Ber to jako rozkaz, ano?“otočila se na něho a zamířila ke dveřím. „Za půl hodiny buď připravený u brány.“dodala a zmizela za dveřmi.
„Mackenzie!“vykřikl a vyběhl za ní. Viděl ji, jak sbíhá ze schodů. „Hergot.“zabručel a podrbal se na hlavě. Pak ale zamířil do zbrojnice pro věci.

„Copak hoří?“zabručel George, který se právě doloudal k bráně. Vypadal značně rozespale.
„Máme prozkoumat jednu planetu. Jednu z šesti.“odpověděl mu John.
„A co tak rychle?“zívl si.
„Rozkaz plukovníka.“na poslední slovo dal důraz. George po něm hodil tázavý pohled.
„Děje se něco?“
„Ne.“zakroutil hlavou. „Jenom jsme se trošku nepohodli.“povzdechl si. „Ale to bude v pohodě. Snad.“
„Tak co, Forreste, připravený?“otočil se na něho Winterson.
„Jistě, pane.“usmál se Ryan.
„Tak prosím, kapitáne.“pokynul mu k otevřené bráně.
„Podle hodnosti, pane?“usmál se a prošel.
„Proč ne.“uchechtl se podplukovník a proběhl za ním následovaný Johnem. Mac to všechno sledoval z ochozu. Neměla ráda, když jeden z nich byl naštvaný a čekala je mise.
„Půjdeme si hrát?“zeptala se Sarah a chytla se jí za ruku.
„Půjdeme.“pousmála se Mac a pohladila ji. „Jenom budeme muset zůstat tady, víš?“
„A plóč?“
„Protože tady musím zůstat, kdyby se náhodou něco dělo, víš?“odpověděla jí. „Jdem si kreslit.“pobídla ji.
„Jóóóó!“zaradovala se Sára a zatleskala ručkama. Bavilo ji sledovat, jak se její máma snaží něco nakreslit a ona má uhádnout, co to je.

„Aktivace zvenčí!“křikl seržant, když se brána otevřela. „Kód podplukovníka Wintersona, madam.“
„Skvěle. Jsou přesní.“pousmála se Mac a seběhla dolů. Sára si mezitím hrála pod schody s plyšovým pejskem. Bránou prošly tři postavy.
„Nic.“řekl George dřív, než se Mac stačila zeptat. Jenom přikývla. „O Bozích sice slyšeli, ale ještě neměli tu čest se s nimi setkat.“
„Budeme doufat, že to tak i zůstane.“povzdechla si.
„O vaší matce nic neví.“dodal ještě. Mac ho sjela pohledem a něco zabručela. Na Johna se ani nepodívala.
„O Genesis taky nic neslyšeli. Zdá se, že moc zpráv z venku se k nim nedostane.“dodal Ryan.
„Tak to máme čtyři pryč.“podrbala se na hlavě.
„Čtyři?“podivil se Sheppard.
„Lorne a jeho tým se vrátili chvilku před vámi.“přikývla. „Taky nic nezjistili. Stejně jako Delroy. Jeho dva týmy byly taky bez úspěchu.“povzdechla si. „Nevadí, pořád zbývá dost planet. Dobrý, můžete jít.“přikývla. Muži přikývli a odešli. Zkontrolovala hodinky. Jenom se usmála, když zjistila, že jí za dvě minuty končí služba. „Tak pojď. Končíme.“sklonila se k Sáře. „Jdem se projít, pak napapat a pak do postýlky.“objala ji. Sára ji chytla kolem krku. „Hej, projít znamená, že půjdeš sama.“usmála se a zvedla ji. Vyběhla po schodech.
„Madam.“přikývl jeden mladší voják.
„Kapitáne.“pousmála se a podepsala nějaký papír, který mu pak předala. „Klidnou službu.“ poplácala ho po ramenu.
„Dík.“slyšela, jak za ní křikl.

„Vykoupeme se a půjdeme spinkat, jo?“pousmála se Mac, když docházely do pokoje.
„Jo.“broukla Sarah ospale a položila jí hlavu na rameno. Mac ji jenom pohladila po hlavě. Otevřela dveře svého pokoje a rožnula světlo. Překvapeně zamrkala, když na posteli uviděla sedět Johna.
„Ahoj.“pozdravil a podíval se na ni.
„Ahoj.“odpověděla a maličko nervózně přešlápla.
„Kde jste byly?“zajímal se.
„Projít se.“ Mezitím Sáru položila na zem a svlékla jí bundu.
„Aha.“hlesl. Mac jenom přikývla a zapadla se Sarah do koupelky. Sheppard slyšel, jak se obě smějí a něco si povídají. Za pár minut zase vyšly ven. Mac byla skoro mokřejší než Sára, která byla zabalená ve žlutém župánku s kapuckou a měla ji v náručí. Prošly do jejího pokojíku, kde jí Mac pomohla obléct noční košilku a uložila ji do postele. Povykládala jí pohádku a počkala, dokud neusnula. Pak se vrátila zpátky do pokoje, kde byl John. Otevřela skříň a svlíkla si tričko, které poskládala a hodila do poličky. Uslyšela, jak John vstal z pokoje, ale než se stačil otočit, zezadu ji objal a dal jí pusu na krk. Jenom se maličko pousmála.
„Jsme v pohodě?“zeptal se nejistě.
„Jsme v pohodě.“přikývla a otočila se k němu. Objala ho. Přitisknul si ji k sobě víc. Šťouchla ho na postel. „Pojď spinkat.“zívla si a převlíkla se do košilky. Skočila do postele a zahrabala se pod peřinu. John se k ní přitulil a dal jí ruku kolem pasu. Chytla ji a zavřela oči. Oba za chvíli spali.

Následujících několik dní měli týmy za úkol vyptávat se na planetách, kam přišli, teda pokud tam byl život. Většina z nich se vracela s nepořízenou. Z vytipovaných planet nezbyla ani jedna. Pomaličku přestávali věřit, že by mohli zaslechnout aspoň zmínku. Jedno odpoledne se brána otevřela a technik jako vždy spustil štít.
„Madam, kód Eagerů.“nahlásil. Mac se jenom zamračila a zvedla hlavu od složky, kterou si pročítala.
„Co by rádi?“zajímala se.
„Nepřijímáme ani audio ani video signál.“odpověděl.
„Zavolejte bezpečnostní tým a pak spusťte štít.“řekla a seběhla dolů. Cestou vytáhla zbraň a zůstala tak, aby kdykoliv mohla skočit za nejbližší sloup. Bránou prošel Delroy a před sebou tlačil dva svázané muže.
„Nestřílejte!“zafuněl. Mac jenom přikývla.
„Nepředstavíš nás?“kývla k mužům.
„Jo, to bych mohl.“hekl a ukázal na prvního. „Tohle je Střílímtakblběžebychnetrefilanistodolu a tohle,“ukázal k druhému, „tohle je Perusehůřjakmůjpraprapradědaamámránujakženská.“ Mac se rozesmála. „Jinak jsou to vojáci Bohů a moc toho nenamluvili.“
„No to vidím. Tak je odveďte do cel. Každého zvlášť. Ne, jinak. Jednoho do cely, druhého do izolace. Za chvilku přijdem.“řekla bezpečnostnímu týmu. Muži jenom přikývli a odvedli vězně do cel. „Kdes je splašil, pochlub se.“
„Na té poslední planetě.“odpověděl. „Byli tam jenom dva, což je celkem divné.“zamračil se.
„Asi se chtěli ulít. Vyslechnu je. Pokud chceš, pojď se mnou.“nabídla mu.

Za pár minut došli do izolační místnosti. Přede dveřmi stáli dva těžce ozbrojení vojáci. Mac na ně kývla a oni otevřeli. V místnosti byl jenom stůl a dvě židle. Na jedné ze židlí seděl muž a koukal do zdi. Mac přešla ke stolu a sedla si na židli. Delroy šel do rohu, kde se opřel. Muž se na Mackenzie ani nepodíval. Ta chvilku trpělivě seděla a čekala. Za pár minut mu ale zamávala dlaní před očima. Ani nemrkl. Zkusila lusknout. Muž jí konečně začal věnovat pozornost.
„Neřeknu ti nic! A můžeš mě mučit, jak chceš!“prohlásil.
„Nebudu tě mučit. Budu se jenom ptát a ty odpovídat.“zavrtěla hlavou.
„Ale já jo, pokud nám nic neřekneš!“ozval se z rohu Delroy. Mac jenom protočila oči.
„Jeho si nevšímej. Maličko mu šplouchá na maják.“pousmála se. „Takže…Salimitr. Co o ní víš?“
„Nic.“zavrtěl hlavou.
„Máš podobnou uniformu jako vojáci Bohů. Je tam ale pár rozdílů. Jsou to jenom jemné detaily, ale i tak se liší. To znamená, že k Bohům nepatříš. Tak povídej.“
„Nic ti neřeknu.“zopakoval. Mac si jenom povzdechla.
„Máš poslední možnost. Naposledy se zeptám po dobrém, pak se ti to líbit nebude a já tu informaci stejně dostanu.“
„Dělej, jak myslíš.“pokrčil rameny. Mac vstala a natáhla se po džbánu s vodou, který byl postavený na stole. Vzala sklenici a nalila do ní vodu. Posunula ji k muži.
„Je to jenom voda.“podotkla a napila se nejdřív sama. „Kdo ví, jak dlouho tady budeš sedět, tak abys neměl žízeň.“ Muž se na ni povýšeně podíval a sklenku si vzal. Místo toho, aby se napil, ji vychrstl na Mac. Ta jenom stačila zavřít oči a trošku otočit hlavu.
„Tos přehnal!“ozvalo se z rohu zavrčení a Delroy se k němu rozehnal. Mac ale byla rychlejší a muže praštila, až spadl ze židle. Pak se otočila na Delroye a naznačila mu, aby se uklidnil. Ten jenom přikývl a opřel se o stůl. Muž se právě hrabal do sedu. Mac se postavila nad něho a podívala se mu do očí. Ať chtěla nebo ne, skrz oči jí to stejně připadalo nejsnazší. Muž jenom vykřikl a poroučel se opět k zemi. Mac jenom vyjeveně zamrkala a nechápavě se podívala na Delroye a pak zpátky na zem. Delroy pokrčil rameny a klekl si k muži. Zkusil puls.
„Je mrtvý.“hlesl.
„To není možné.“zavrtěla hlavou. „Vždyť jsem mu nic neudělala.“
„No asi si mu tam vlezla moc silně.“pokrčil rameny.
„No to těžko. Udělala jsem to jako vždycky.“štěkla a otřela si obličej do rukávu. „Do háje!“
„Občas se to stane. Klid, nebyla ho žádná škoda.“
„Nechtěla jsem ho zabít.“zavrčela. „Jdu si dát něco k snědku a pak budu pokračovat s tím druhým.“
„Hele, nemohl bych to zkusit já? Abychom se něco přece jenom dozvěděli a ne ho zabili při prvním pokusu.“ušklíbl se.
„Já ho nezabila!“prskla.
„Jistě.“přikývl. Mac po něm střelila pohledem a odešla.

„Hele, je dobré, aby tam s ním byl sám?“špitla Mac, když stála nad izolační místností a pozorovala, co se děje dole.
„No to nevím, ale zkusit to může.“pokrčil rameny John.
„Aby z něho něco zbylo a nenatáhl mu brka dřív, než něco řekne.“
„Ty si tam toho taky zabila.“zabručel.
„Já ho nezabila!“ohradila se a pleskla ho. „Nevím, co se stalo.“
„To nevadí. Nech to na Delroyovi. Chytl si ho, tak ať si taky užije.“mávl rukou.
„Chm.“zabručela. Najednou se ozval výstřel. „On ho zastřelil!“vyjekla. „No já ho zabiju!“ zavrčela a rozběhla se po schodech dolů. Vběhla do místnosti. „Proč jsi to hergot udělal?“ zakřičela.
„Vím, co potřebuju, k čemu by byl?!“opáčil nevzrušeně.
„Co kdyby věděl něco víc?“prskla.
„Vím, co potřebujeme.“zamračil se. „A nešil. Není ho škoda.“poplácal ji po rameni a prošel ven. Mac se jenom podívala na mrtvého muže. Pak se otočila a taky odešla.

„Takže pánové,“ Mac vyběhla na schody u brány, aby byla výš, „Delroyovi se podařilo zjistit adresu planety Salimitr od jednoho z našich návštěvníků. Teda dřív, než ho zabil.“
„Ale tys zabila toho prvního.“rýpl si John.
„JÁ HO NEZABILA!“zavrčela. Jenom se usmál a pokrčil rameny. Pak pokračovala: „Podle MALPa je nedaleko základna. Nějaká menší budova s asi třiceti známkami života. Nevím, jestli tam je Genesis anebo Salimitr, ale v každém případě buďte opatrní. Vtrhneme tam, převezmeme kontrolu a pobereme, co bude důležité.“
„Bereme zajatce?“zeptal se jeden z vojáků, který vypadal hodně natěšeně.
„Když se někdo vzdá, pak ano.“přikývla. „Další dotazy?“zajímala se. Většina lidí zakroutila hlavou. „Fajn.“přikývla a zapnula si vestu. „Hoďte tam kouřový granát a jdeme!“křikla. Nejbližší vojáci prohodili bránou granáty a pár vteřin počkali. Pak proběhli.

Jakmile byli všichni vojáci z Atlantis na planetě a zajistili okolí, brána se znova otevřela. Všichni zpozorněli a zaklekli. Na planetu proběhli Eagerové v čele s Delroyem.
„Pohov.“křikla Mac a překročila jednoho muže, který strážil bránu. „Budova má dva vchody, takže vytvoříme dva týmy. Nějak se promíchejte. Je mi to celkem jedno. Podplukovník Lorne bude velet té druhé skupině. Teď jdeme!“křikla. Několik desítek vojáků se rozeběhlo lesní pěšinou směrem k budově. Byli rádi, že začal foukat silný vítr, přes který nebylo slyšet skoro vlastního slova, takže jakékoliv zvuky, které vydávaly jejich zbraně nebo vybavení nebyly skoro slyšet. Než doběhli k budově, k větru se přidaly i hromy a blesky.
„Miluju takové počasí.“uchechtl se Delroy a zaklekl za strom. Nacházeli se právě na menším kopečku a pod nimi byla menší budova.
„Aha.“hlesla Mac. „Změna plánu, takové prostředí jsem maličko nečekala.“přiznala a zapnula vysílačku. „Maličká změna, lidi. Tři skupiny. Jedna půjde přímo do budovy, druhé dvě to vezmou okolo budovy. Další velitel bude Sheppard. Moje skupina půjde přímo, Sheppardův zezadu a Lornův bude hlídat okolí. Dotazy?...Ne, skvěle. Jdeme.“pobídla je. Rozběhli se z kopce dolů. Asi v půlce se zastavili, zaklekli a zastřelili stráže před vchodem. Během druhé poloviny sbíhání z kopce se rozdělili na třetiny. Jedna skupina v čele s Mac vběhla rovnou do budovy, druhé dvě se rozdělily a každá pročistila jednu stranu budovy. Sheppardův tým potom vběhl do budovy zadním vchodem. Bylo to spíš skladiště. Po obvodu byly ve výšce pár metrů ochozy. Jinak tam bylo několik stolů, u kterých stálo plno lidí. Jakmile tam vpadli, nastal chaos. Muži u stolů se vrhli po zbraních.
„Neříkala jsi třicet?“křikl Delroy.
„ASI třicet!!“křikla Mac v odpověď a přebila. „Tak jsem to neodhadla, no! Ty taky nejsi dokonalý!“prskla.
„Ale…maličko vám to nevyšlo!“rozezněl se všude smích. Mac se jenom rozhlédla. Na jednom z ochozů stála její matka a strašně se smála. „Nikdy se ti nepodaří mě porazit!“
„Popovídáme si o tom, až ti bude z břicha trčet nůž!“štěkla Mac nazpět.
„Jistě!“uchechtla se a začala utíkat po ochozu pryč. Mac jenom něco vztekle zavrčela a rozběhla se za ní.
„Mackenzie!“vykřikl John. Neposlouchala ho. Běžela dál. Viděla svoji matku mizet v opačných dveřích, než přišli. Rozběhla se za ní. Doběhla ven. Vojáci, kteří měli hlídat, leželi na zemi.
„Kudy běžela?“zajímala se a klekla si k Lornovi.
„Do lesa.“odpověděl a začal si masírovat krk. Jenom přikývla a rozběhla se tím směrem. Dostala se do lesa. Netušila, kam by teď měla běžet. Nikde ji neviděla. Otočila se, ale všude byly jenom stromy. Za sebou najednou uslyšela smích.
„Jsi hloupá!“smála se Salimitr.
„Proč? Protože jsem za tebou běžela?“
„Ano, bez přátel…sama…opravdu ti to moc nemyslí.“smála se. Vypálila po ní něco, co se podobalo fialové šipce. Uhnula a odrazila ji štítem. „Doufám, že ses rozloučila s přítelem a svojí dcerou. Protože už se domů nevrátíš!“rozesmála se znova a rozpřáhla ruce. Zvedl se ještě větší vítr a k začínající bouřce se přidaly další blesk. Jeden udeřil kousek od Mac. Jenom vykřikla a uskočila. Slyšela smích a viděla, jak se země okolo ní zvedá země. Jenom se přikrčila na zem a vytvořila si kolem sebe štít. Za chvíli neviděla kolem sebe nic jiného než létající listy, stromy, hlínu a jehličí. Hlavu schovala do dlaní. Za chvilku jí přišlo, jako by se vše uklidnilo. Byla tam sama. Posadila se. Okolo ní to vypadalo, jako by se tam přehnal hurikán. Opřela se o nejbližší strom a zadívala se na nebe. Začalo pršet. Nechala kapky stékat po tváři. Odněkud slyšela, že ji někdo volá. Neodpověděla a zavřela oči. Po chvilce ucítila, jak s ní někdo zatřásl.
„Jsi v pořádku?“křikl John. Jenom přikývla a snažila se setřít si vodu stékající po obličeji. Pak vstala.
„Proč ji nedokážu zabít?“zeptala se.
„Je to tvoje matka.“objal ji.
„Ne. Není.“zavrtěla hlavou a prošla kolem něho.

„Plukovníku, myslel jsem si, že by vás tohle mohlo zajímat.“pousmál se Woolsey další den ráno a podával jí složku. Vzala ji a rozložila si ji na klíně.
„Jak jste k tomu došli?“zajímala se překvapeně a poposedla v křesle.
„Jeden ze zajatců mluvil.“odpověděl.
„Není to past?“
„Je to adresa, na kterou vyšleme sondu.“
„Je možné, aby byla Genesis zrovna tady?“
„Možná. Budete to muset zjistit.“usmál se.



a další povídka bude jako obvykle za týden :)
Naposledy upravil Mackenzie dne 20.3.2010 20:07:48, celkově upraveno 2

Puk Uživatelský avatar
Lieutenant Colonel
Lieutenant Colonel

Příspěvky: 2007
Bydliště: Košice
Pohlaví: Neuvedeno
Odpovědět s citací
 
Dobré. Mackenzie, budem sa tešiť na ďalšiu časť. :)
:write: :arrow:

bindina Uživatelský avatar
Senior Airman
Senior Airman

Příspěvky: 244
Bydliště: puddle jumper zaparkováný za našim domem
Pohlaví: Neuvedeno

Odpovědět s citací
 
užasný nevím jestli to přežíju do dalšího týdne :farao:
nyní pokračuji na mé povídce: Stargate trochu jinak
viewtopic.php?f=27&t=7920

a na nové povídce z prostředí neovladatelné vesmírné lodi která míří směrem k černé díře a z níž není možnost úniku(zatím nemá jméno)

mikuliska Uživatelský avatar
Staff Sergeant
Staff Sergeant

Příspěvky: 368
Bydliště: Havířov
Pohlaví: Neuvedeno

Odpovědět s citací
 
pěkný, moc pěkný :) jen tak dál :)
I´m proud to be member of Sheppofilclub
Nejméně se bojí smrti ti,jejichž život má největší cenu.

MOJE POVÍDKA - Stargate: Pulverization zde
TEASER: „Mně už ty Vaše tajnosti nebaví! Každý normální člověk už by to řekl!“
„Já nejsem člověk, jasný!“

ešus Uživatelský avatar
Airman
Airman

Příspěvky: 56
Pohlaví: Neuvedeno
Odpovědět s citací
 
Ach jo sem to ale sklerotik... Mam tu otevřených založek jako dílů povídky...
Tak sem to všechno zase hormadně přelouskal od silvestra až po telekilling. S pár vítkama na tu chaotičnost souhlasim. Myšlenka povídek(ač třeba někdy až 2,3 dohromady) je ale suprová.
Jinak--kde je vlastně v tuhle dobu Ronon a Teyla(ja jsem už nejakej zlblej ted sem koukal na tu povídku od sgcatlantis a vubec už nevim co je s nima...). Teyla tam neni snad od začatku a Ronon??
Toto je spoiler!!!:
Na tý planete určitě bude něco jako Thorovo kladivo ale na Mac a Salimtr ji přichystá nějakou super zábavu...
aka kotouč@FF
na FF2011 30.6. -> 5.7

jakop Uživatelský avatar
Major
Major

Příspěvky: 1764
Bydliště: Osík u Litomyšle
Pohlaví: Muž
Odpovědět s citací
 
Mackenzie¨: Tak jsem si přečetl díl 154 a je to pěkný, dobrý bylo jak si s Mac John utahoval kvůli výslechu. :-)

Jinak mám název, pokud ho schválíš:
154 - Hádej, kdo má Genesis?
jakop
E-Mail - jakop@lit.cz
Skype - jakop_osik

Mackenzie Uživatelský avatar
Command Chief Master Sergeant
Command Chief Master Sergeant

Příspěvky: 811
Bydliště: Atlantis, přechodně Ostrava
Pohlaví: Žena

Odpovědět s citací
 
tak a další část...

Pod hradem

„Cos mu za to slíbil?“zajímala se Mac a zabočila za roh chodby.
„Nic. Řekl mi to úplně sám.“odpověděl jí Delroy a pousmál se.
„To povídej, komu chceš.“prskla.
„O co ti jde?“zavrčel a zastavil se. Mac se jenom otočila a pokračovala po zadu dál.
„O nic. Ale pokud chceš jít, tak pohni.“křikla. Delroy se zase rozešel a následoval ji po schodech nahoru. Vyběhli do zasedací místnosti, kde už čekal Woolsey, Sheppard a Winterson.
„Dobré ráno.“pousmála se Mac a zkontrolovala hodinky. Byli tu včas, takže žádná omluva.
„Dobré.“kývl Woolsey. „Posaďte se.“ Mac jenom přikývla a vzala si Sarah, která do té doby seděla u Johna, k sobě. Ta se k ní jenom přitulila a dala jí pusu na tvář.
„No jo.“pousmála se Mac. „Ukaž.“otočila ji. „Zapletu ti ty copečky znova.“ Stáhla jí gumičku z vlásků a ty jí pročísla rukou.
„Můžu?“zajímal se Richard.
„Jistě.“přikývla Mac. „Vnímám.“ Ale dál pletla Sáře copečky.
„Takže sonda zjistila asi dva kilometry od brány vesnici. Není tam moc obyvatel. Řádově pár set. To bylo vše, co jsme stihli zjistit, než byl přenos přerušen.“
„Přerušen?“zamračila se Mac. „Čím?“
„Spíš kým.“opravil ji a pustil nějaké video. Na obrazovce se objevil les a nějaké údaje ze sondy. Obraz se pomaličku posouval. Na záběru byly pořád vidět jenom stromy, dokud se odněkud neozval výstřel. Pak se objevila jenom tma.
„Aha.“zabručela. „Ta střela vypadala jako od Salimitr.“
„V tom případě by tam neměla naběhnout celá kavalérie.“podotkl Delroy.
„A tím jako chceš říct co? Že ji tam mám pustit s tebou samotnou?“zavrčel John a postavil se.
„A proč ne?“uchechtl se Delroy a taky si stoupl.
„Hej, hej, klid!“vyhrkla Mac. „Posaďte se. Oba.“ Poslechli. „Nerada to říkám, Johne, ale má pravdu.“povzdechla si.
„CO?!“
„Nemůže nás tam tolik. Ve dvou se tam dostaneme snáz.“
„Zbláznila ses?“
„Ještě ne.“řekla pevně. „Uniformu si nevezmu. Hodím na sebe něco, z čeho nepůjde hned poznat, že jsem z Atlantis.“
„Proč s tebou nemůžu jít já?“zajímal se John.
„Protože tebe viděla. Jeho ne.“pokrčila rameny. „Kdy máme vyrazit?“zajímala se a otočila se k Woolseymu.
„Jakmile budete připraveni.“pokrčil rameny.
„Fajn.“přikývla. „Takže za půl hodiny u brány.“
„Dobře. Budu čekat.“přikývl Delroy.
„V tom případě je to vše.“kývl Richard. Delroy okamžitě zmizel za dveřmi.
„Mac…“hlesl John.
„Tak šup.“dala Mac Sarah na zem. „Bude to v pohodě.“usmála se. „Převleču se tak, že mě nikdo nepozná.“pohladila ho. „Bude to v pohodě.“zopakovala a i se Sárou zamířila ke dveřím. John je následoval.

„Můžem vyrazit.“křikla Mac, když došla do kontrolní místnosti a seběhla k bráně. Delroy, který ji čekal, jenom vykulil oči. Mac měla na sobě dlouhou bílou sukni a pestrobarevnou halenku s dlouhým rukávem, který se ke konci rozšiřoval. Za ní šel John s pouzdrem s pistolí. „Co je?“kývla k Delroyovi, který na ni zíral, a dala si jednu nohu na schody. Vyhrnula si sukni víc jak do půlky stehen. John jí podal pouzdro se zbraní. Připnula si ho ke stehnu a přehodila si přes něho sukni. „Jsem ráda, že ty pouzdra dělají i v bílé.“pousmála se. „Ale štve mě ta holčičí pistole.“zabručela.
„Holčičí pistole?“opáčil John a rozesmál se.
„Jo. Má menší průbojnost. Ale co.“mávla rukou a vyhrnula si sukni i na druhé noze. Tam si připnula opasek s nožem a náhradními zásobníky. „Můžeme vyrazit?“zajímala se.
„J-jo.“přikývl Delroy.
„Fajn.“přikývla. Chuck vytočil adresu. „Do tmy jsme doma.“křikla ještě a oba prošli.
„Hlavně opatrně.“řekl John.

Jakmile se objevili na planetě, oba automaticky sklonili trošku hlavy. U brány stáli dva strážní, ale vypadalo to, že si jich vůbec nevšímají. Prošli kolem nich a zamířili přímo do lesa. Prošli úzkou lesní pěšinkou posetou spadlým jehličím, přičemž Mac nadávala, protože se jí to zapíchávalo do tenkých podrážek žabek a píchalo jí to do chodidel.
„Měla sis vzít jiné boty.“uchechtl se Delroy, když se zastavila a začala z podrážek jehličí vytahovat.
„A to jsem si k tomu měla vzít kanady?“zavrčela. „To by bylo fakt nenápadné!“prskla a nazula si žabku zase zpátky. Ulevilo se jí, když došli na louku, kde stála malá vesnička. Za ní se tyčil kamenný hrad, který vypadal, že už dost zažil. Vydali se do vesničky. Bylo tam pár domečků okolo jakéhosi náměstí, kde stáli různé povozy a stánečky. Okolo každého bylo nakupený chumel lidí a o něčem se dohadovali. Mac s Delroyem se vydali k jednomu z nich.
„Ale, vás jsem tu ještě neviděl!“zahalekal jeden muž. „Jste tu noví?“
„Ehm…ano.“přikývla rychle Mac.
„Tak to vás tady vítám. Přišli jste právě včas na oslavu příchodu královny! Je to ten nejlepší čas k návštěvě naší vesnice!“
„Aha.“špitla. „Královny? Máte královnu?“zeptala se zaujatě.
„Ano, ano.“pyšně se napřímil muž. „Je to ta nejúžasnější, nejsrdečnější, nejmilejší, nejhodnější, nejobětavější, nejstatečnější, nejčestnější, nejchytřejší, nejkrásnější, nejmilejší…“
„To už jsi říkal.“zabručel otráveně Delroy, ale vzápětí sykl. Mac ho trochu kopla.
„To nevadí.“zachechtal se muž. „Není zakázáno o ní říkat pravdivé věci.“
„Musí to být skvělá osoba.“pousmála se Mac. „Z tvého vyprávění se mi zachtělo poznat ji. Šlo by to?“ Muž se jenom maličko zamračil. „Víš,“vyhrkla, jakmile si všimla jeho pohled, „my dva,“ukázala na sebe a Delroye, „chtěli jsme se vzít.“ V tu chvíli se Delroy rozkašlal. „Hledáme už celou věčnost někoho, kdo by nás oddal. Ale mám dojem, že právě teď jsme narazili na tak skvělého člověka, který by to dokázal.“
„No…má paní přijímá pouze místní návštěvy a to jen jednou do týdne. Nejbližší návštěva se bude konat pozítří. Pokud…možná bych se za vás mohl přimluvit.“špitl nervózně.
„Ó, to by bylo skvělé!“poskočila Mac a objala Delroye. „Tak mi sakra pomoz!“zavrčela. Cítila, jak jí dal ruce na záda. Najednou ji prohnul v pase a políbil. Jenom zamrkala. Po chvilce ji pustil. Muž jenom rozpačitě přešlápl. „Chichi.“uchichtla se a znova Delroye objala. „Zabiju tě.“zavrčela. Jenom se ušklíbl. „Musí to být bytost dokonalá.“řekla. „Chtěla bych vidět, jak vypadá taková bytost.“zasnila se.
„To ti můžu splnit. Máme tady vytesanou její podobiznu.“přímo se tetelil a zamířil mezi domy. Oba ho spěšně následovali. Nešli daleko. Podobizna stála přímo u jednoho domu na náměstí.
„To je ona.“řekl pyšně a ukázal na podobiznu. Mac se jenom maličko zamračila, ale pak okamžitě rozzářila.
„Je dokonalá.“zavrněla a doufala, že to znělo věrohodně.
„Ano, to je.“přikývl. „Když už jste tady, nechtěli byste si něco koupit?“zeptal se.
„Nemáme peníze.“hlesl smutně Delroy.
„To nevadí, půjčím vám.“vyhrkl muž a vytáhl z kapsy zmuchlané zelené bankovky.
„Vždyť to jsou dolarovky.“vydechla Mac.
„Znáte je?“zamračil se.
„A-ano.“přikývla hned. „I k nám se donesla jejich cena. Promiňte, ale tohle nemůžeme přijmout.“hlesla Mac a peníze mu vrátila. „Děkujeme za všechno.“sklonila hlavu. „Musíme se vrátit domů.“
„Samozřejmě.“přikývl a usmál se. „Šťastnou cestu.“popřál a vmísil se do davu. Mac s Delroyem zamířili do nejbližší uličky. Až k bráně potkávali plno lidí. Mac proto nezadala přímo Atlantis, ale stanoviště Alfa.

„Madam.“přikývl jeden z vojáků, když se objevili na stanovišti Alfa. „Vypadáte…jinak.“ pousmál se.
„Vím. Vytočte Atlantis, kapitáne. Chci domů.“skoro zakňučela. Muž si změřil její zoufalý pohled a pak se podíval na Delroye. Pochopil a usmál se. Vytočil Atlantis a vyslal kód.
„Můžete.“pousmál se. Mac jenom přikývla a prošla bránou. Delroy ji následoval.

„Jste tady brzo.“pousmál se John a seběhl dolů ze schodů. Mac jenom přikývla. „Jak to šlo?“
„Líp než skvěle.“usmál se Delroy zasněně. „Tvoje přítelkyně je dokonalá. A ten polibek…“ zavrněl. V tu chvíli ucítil ránu na levé tváři a skončil na zemi.
„Au.“sykla Mac a držela si ruku. Delroy se na ni jenom podíval a setřel si krev ze rtu.
„Je ti líp?“ušklíbl se.
„NE!“zavrčela.
„Polibek?“zamračil se John.
„Hlavně se nerozčiluj, vysvětlím ti to.“povzdechla si Mac a vzala ho za ruku.
„Nezapomeň, že musíme určit termín svatby!“křikl za nimi Delroy. Vydali se pryč.
„No?“zavrčel, když byli dostatečně daleko ode všech.
„Narazili jsme na takového jednoho mužíka. On byl strašně ochotný a tak a já se ho zeptala, jestli bychom s jeho paní, čili mou matkou, nemohli mluvit. Tady přestal být zas až tak ochotný. Tak první věc, co mě napadla, byla, že se chceme vzít. Tak jsem mu řekla, ať mi maličko pomůže a on mě políbil.“zavrčela. „Nemyslela jsem to takhle, ale tak co jsem pak měla dělat?“povzdechla si. „Parchant!“
„Jo.“souhlasil John. „Rozbiju mu hubu.“
„Víš, zlato, ne že bych tě podceňovala, ale já bych tě ráda měla v jednom kuse. S ním bys asi nevyhrál.“špitla. „Krom toho už teď dostal.“zabručela a promasírovala si klouby na ruce. „Jestli já si s tou rukou cosik udělala, tak ho praštím znova. Ale tyčí!“zavrčela.
„Hlavně klid.“pohladil ji.
„Promiň.“špitla. „V tu chvíli mě fakt nic lepšího nenapadlo.“
„Dobrý. Ale měla by sis tu ruku nechat projet skenerem.“podotkl.

„Mám to naražené a mám to ledovat.“zabručela Mac o pár minut později, když došla k sobě do pokoje. John jenom přikývl a zamířil do ledničky, odkud vyklepal pár kostek ledu a zabalil je do utěrky.
„Sedni si.“řekl. Mac poslechla a posadila se na postel. Sára k ní okamžitě přicupitala. Mac si jí vzala na klín. Poraněnou ruku natáhla k Johnovi, který na ni jemně položil v utěrce zabalený led. Mac jenom sykla.
„Jednoho dne ho zabiju a bude to vypadat jako nehoda.“zavrčela skrze zaťaté zuby. Sarah ji jenom objala.
„Bolí?“zeptala se potichoučku.
„Trošku, kočičko.“odpověděla. Sára jí to začala foukat. Mac ji jenom pohladila.
„Co se bude dít dál?“zajímal se John.
„Netuším.“zavrtěla hlavou. „Woolsey chce, abychom se tam vydali v tu dobu, jak se budeme moct dostat dovnitř.“
„Ty souhlasíš?“
„V podstatě mi nic jiného nezbývá.“pokrčila rameny. „Ale je to šance.“
„A co chceš dělat? Napochodovat tam, vytáhnout zbraň a střelit ji?“pousmál se.
„Za pokus by to stálo, ale pochybuju, že dovnitř zbraň dostanu.“zamračila se, ale pak se rozesmála. „Normálně neuvěříš, čím se v té vesnici platí.“
„Povídej.“pobídl ji zvědavě.
„Dolary. Ten chlap normálně vytáhl dolarovky.“
„No, ona je fakt pošahaná.“
„Tak tady jí ty prachy na nic nejsou, ale to jsem fakt nečekala.“
„Máš nějaký plán?“zajímal se.
„Bude tam znova muset být Delroy. Vás zbytek zná.“
„Tebe taky.“namítl.
„To ano.“souhlasila. „Ale když si vezmu šaty, jaké mají ty vesničanky, a udělám si něco s vlasy, tak to snad půjde.“
„Co s nima chceš dělat?“zeptal se a prohrábl jí je.
„Jenom na ně hodím jinou barvu. Neboj, na první pohled mě nepoznáš ani ty, natož má drahá maminka.“ušklíbla se.
„Chceš si obarvit vlasy? Líbí se mi ty světlé.“zahučel smutně.
„Nebude to permanentní barva. Párkrát si pak umyju hlavu a bude to dole.“pousmála se. „To v podstatě znamená, že zítra budu muset na Zemi. Potřebuju nějaké ty šaty a tu barvu.“
„A nemůžeš si to nechat poslat?“zamračil se.
„Nemůžu.“zavrtěla hlavou. „Krom toho, ráda nakupuju. A ještě k tomu mi to proplatí, protože to je pro účely mise.“uchechtla se. „Ale stejně je pak nosit nebudu, protože v takové stylu vypadám jak těhotná.“zabručela.
„Ale mně se líbilo, když jsi byla těhotná.“namítl.
„No to mně taky, ale teď nejsem.“namítla. „Přestávám tu ruku cítit.“podotkla.
„Jo, sorry.“usmál se a utěrku s ledem dal pryč.
„Můžu spinkat tady?“zeptala se Sarah.
„To si piš, že jo.“usmála se Mac. „Tak šup do pyžamka a jdeme spinkat.“dala jí pusu.

„No, není to nejhorší.“podotkl John další den večer, když Mac vylezla další večer z koupelky a stoupla si před zrcadlo. Zkoumavě do něho koukala a prohlížela si svoje čerstvě obarvené vlasy na černo.
„Nesnáším tuhle barvu na vlasech. Vypadám jako ona.“zavrčela.
„Ale není to zase až tak strašné, jenom vypadáš maličko…jinak.“pousmál se John a přišel za ni.
„Jak jinak?“zajímala se a zkoumavě si účes prohlížela.
„S blond vypadáš….mileji?“zamračil se. „Takhle jako by ti ztvrdly některé rysy.“
„Hm.“zahučela.
„Co si vezmeš za zbraně?“
„Pyrotechnici mi z C4 oddělávají tu nálepku. Musí to vypadat jako obyčejná plastelína. Zbytek si hodím do tašky. Do jedné z kapes, kde by to najít neměli. Pak asi nůž a ty šaty dovolují celkem slušně rozšířit výstřih. Takže si tam strčím zbraň. Ale s tím budu potřebovat pomoc.“pousmála se. John ji jenom objal a dal jí pusu na krk.
„Kdykoliv.“
„Já věděla, že budeš nadšený.“usmála se. „Zítra brzo vstávám.“zívla si. Pak ale jenom vyjekla, protože John ji vzal do náručí a odnesl na postel.
„Nezavazí ti tu trošku ten ručník?“zeptal se s úsměvem a začal jí ho odmotávat.
„Ani ne. Tobě snad jo?“starala se.
„Maličko.“přikývl a konečně ho celý odmotal. Mac se jenom zachvěla zimou. „S tím musíme něco udělat.“podotkl, když viděl, jak jí naskočila husí kůže. Mac se jenom rozesmála.
„To byste měl něco dělat, podplukovníku.“přikývla pak už vážně. „Co třeba mě zakrýt peřinou?“navrhla. Oba se znova rozesmáli. John přes ni doopravdy přehodil peřinu a objal ji.
„Nepustím tě.“zašeptal a dal jí pusu na rameno. Jenom se pousmála a ruku mu chytla. Za chviličku usnula.

„Nemělo by jít poznat, že to je něco jiného, než obyčejná plastelína.“řekl jeden voják, pravděpodobně pyrotechnik, a podával Mac koženou tašku. „Víte, jak to složit dohromady?“staral se.
„Jo, díky.“pousmála se a vzala si tašku k sobě. Dala si ji přes jedno rameno.
„Drží to?“zajímal se John a sklouzl pohledem k jejímu celkem velkému výstřihu.
„Chceš to snad znova zkontrolovat?“mrkla na něho. Vzpomněla si, co se dělo, když jí pomáhal připevnit tam zbraň. Musela se usmát.
„Co?“zajímal se Sheppard.
„Nic.“špitla s úsměvem a podívala se k zemi.
„Aha.“došlo mu. „No a ty se mi divíš?“zabručel. Jenom přikývla a vyběhla k němu po schodech. Dala mu pusu.
„Budu v pohodě.“pohladila ho.
„Neznič si ty šaty.“podotkl a prohlídl si ji. Musel uznat, že takové jednoduché žluté šaty jí hodně slušely.
„Zacvakalo je letectvo.“pousmála se a seběhla zase dolů.
„Podařilo se mi sehnat ti plášť.“řekl Delroy a hodil po ní hnědý kus oblečení.
„Nesnáším hnědou.“zabručela Mac a natáhla ho na sebe. „Tak jo, adresu a jdeme.“křikla.
„Jestli se jí něco stane, zabiju tě.“zavrčel Sheppard k Delroyovi. Ten se jenom ušklíbl a vydal se k Mac, která v tu chvíli prošla bránou.



Teyla a Ronon jsou na planetě s Athosiany...bylo to někde v prvních dílech :)

další povídka bude jako vždy za týden v pátek :)
Naposledy upravil Mackenzie dne 20.3.2010 20:06:39, celkově upraveno 1

jakop Uživatelský avatar
Major
Major

Příspěvky: 1764
Bydliště: Osík u Litomyšle
Pohlaví: Muž
Odpovědět s citací
 
Mackenzie Pěkný díl. Už se těším na svatbu :D

Jinak, co názvy:
154 - Hádej, kdo má Genesis?
155 - Pod hradem
jakop
E-Mail - jakop@lit.cz
Skype - jakop_osik

bindina Uživatelský avatar
Senior Airman
Senior Airman

Příspěvky: 244
Bydliště: puddle jumper zaparkováný za našim domem
Pohlaví: Neuvedeno

Odpovědět s citací
 
no napadá mě jenom jedno
My chceme další díl :bravo: :write:
a takový malý dotaz - naučí se John ovládat svoje schopnostio a použije je :?:
(tím mislím ten ohen cos ho nedávno zminovala)
a dil byl užasný
nyní pokračuji na mé povídce: Stargate trochu jinak
viewtopic.php?f=27&t=7920

a na nové povídce z prostředí neovladatelné vesmírné lodi která míří směrem k černé díře a z níž není možnost úniku(zatím nemá jméno)

Puk Uživatelský avatar
Lieutenant Colonel
Lieutenant Colonel

Příspěvky: 2007
Bydliště: Košice
Pohlaví: Neuvedeno
Odpovědět s citací
 
V celku, pekné. :) Budem čakať na ďalšiu časť. :wink:
:write: :arrow: :yes:

P.S.: a jeden by se divil .... :rflmao:

sgcatlantis Uživatelský avatar
Second Lieutenant
Second Lieutenant

Příspěvky: 1149
Pohlaví: Neuvedeno
Odpovědět s citací
 
Nemůžu si pomoct, ale myslím, že je sobota :D

jakop Uživatelský avatar
Major
Major

Příspěvky: 1764
Bydliště: Osík u Litomyšle
Pohlaví: Muž
Odpovědět s citací
 
sgcatlantis: To je, ale Mac má ještě čas modli se, aby to dnes dala, protože si jede na týden lámat nohy do slovenkých hor, tak nás může potrápit a dát to až příští víkend :).
jakop
E-Mail - jakop@lit.cz
Skype - jakop_osik

Mackenzie Uživatelský avatar
Command Chief Master Sergeant
Command Chief Master Sergeant

Příspěvky: 811
Bydliště: Atlantis, přechodně Ostrava
Pohlaví: Žena

Odpovědět s citací
 
omlouvám se za menší zpoždění :oops:

Královna

Prošli zase pěšinkou k vesnici a na jejím okraji se přidali za skupinu mířící k hradu. Stejně jako většina i oni si přehodili přes hlavu kapuci. Šli na konci průvodu. Hrad vypadal, že je celkem blízko, ale lidé šli pomalu, takže se jim vzdálenost maličko táhla. Konečně to vypadalo, že se dostali k bráně. Průvod se zastavil a od téhle chvíle postupovali jenom po centimetrech. Vypadalo to, jako by se před vstupem dělaly nějaké kontroly. Konečně se dostali na dohled brány. Na každé straně stáli dva strážní a prohledávali lidi, kteří vcházeli dovnitř. Delroy jenom nervózně přešlápl.
„Uklidni se.“sykla Mac.
„Máš v tašce dvě kila trhaviny a já se mám uklidnit?“zavrčel.
„Posero.“uchechtla se a sledovala, jak se přibližují k mužům. Byli skoro na řadě. Delroy se zdál být čím dál nervóznější. Konečně došli až ke strážím.
„Sundejte kápi.“vyzval je jeden z mužů. Poslechli. Mac si odhrnula kápi z hlavy a zadívala se dolů. „Co je v té brašně?“zeptal se strážný.
„Dar pro královnu.“špitla.
„Ukaž.“serval jí to z ramene. Jenom ustrašeně vyjekla. Muž se podíval dovnitř a vytáhl hnědý balíček. „Co je to?“
„To je velká vzácnost, pane.“udělala maličké pukrlátko. „Dá se z toho tvarovat.“
„Předveď mi to.“pobídl ji a vrazil jí to do ruky. Chytla to a roztřesenými prsty začala něco tvarovat. Nakonec z toho vylezl sloník.
„Vidíš, dá se to použít jako dekorace. Nebo jenom pro uklidnění.“špitla. „Je to opravdu veliká vzácnost.“snažila se ho přesvědčit. „Je to taky velice drahé. Všechno to chceme darovat naší paní.“hlesla. Chtělo se jí z toho zvracet.
„Dobře.“přikývl nakonec. „Běžte dovnitř.“postrčil ji.
„Idiot jeden!“zavrčela.
„No, dobrá práce. Doufám, že tak nelžeš svému příteli.“uchechtl se. Nechali se nést davem. Prošli síní a nějakou chodbou až do velkého zdobeného sálu. Lidé stáli v řadě před nízkým pódiem, kde byl obrovský trůn a na něm seděla žena. Před ní bylo několik ozbrojených mužů.
„Musíme pryč.“zabručel Delroy. Mac jenom přikývla a rozhlédla se. Ze všech stran byli obklopeni lidmi.
„Asi budeme muset až k ní.“špitla.
„Pozná tě.“
„No budeme to muset risknout.“pokrčila rameny. „Nebudu se na ni dívat.“ Pomalu ale jistě se blížili k pódiu. Jakmile byli skoro tam, Mac sklopila hlavu. Dostali se až k pódiu. Oba si klekli a dívali se k zemi. Salimitr se dotkla jejich čela.
„Žehnán vám. Vaše hříchy budiž odpuštěny.“řekla znuděně. Jakmile to dořekla, Mac s Delroyem se zvedli a vydali se pryč. Podél stěny, kolem které šli, našli pár chodeb.
„Kterou?“zajímal se Delroy.
„Netuším.“pokrčila rameny, ale za nějakou vázu přidělala jednu C4. „Touhle ne.“zavrtěla hlavou, když míjeli první. Viděli, že nevedla nikam. „Tak první, nebo druhá?“zajímala se.
„První.“pokrčil rameny. „Pak to když tak vezmeme do druhé.“
„Fajn.“přikývla a rozhlédla se. Když viděla, že je nikdo nepozoruje, zamířila do chodby. Sem tam byly ve stěně nějaké dveře a výklenky.
„Jak ji najdeme? Může být kdekoliv. Anebo tady nemusí být vůbec.“zabručel Delroy.
„Tolik času nemáme. Musíme vzít jednotlivě každé dveře. Vezmu si pravou stranu, ty si vem levou.“řekla a telepatií zkontrolovala hned první dveře. Když zjistila, že tam nikdo není, otevřela je. Byl to jenom nějaký malý prázdný pokojík. Zamračila se a pokračovala druhými dveřmi. Ani jeden z nich neočekával, že by Genesis našli hned při prvním pokusu. Jakmile zkontrolovali všechny dveře v chodbě, dostali se na křižovatku. Začali se přehadovat, jestli se dají vlevo, anebo vpravo. Nakonec zjistili, že cesta vlevo vede přímo k druhé chodbě, do které se chtěli jít podívat. Opět prohledali všechny dveře, ale zdálo se, že dole snad není nic důležitého. Rychle pokračovali další chodbou dál. Přišlo jim celkem divné, že skoro nenarazili na žádné stráže. Konečně našli schodiště, které vypadalo jako hlavní. Rychle po něm vyběhli nahoru. Ještě než se stačili rozhlédnout, málem je chytl nějaký strážný. Naštěstí včas zapadli do nějakého výklenku.
„Otoč se.“sykla Mac.
„Proč?“nechápal.
„Začíná to tady být maličko zalidněné. Chci zbraň.“podotkla. „Teď se otoč!“ Delroy neochotně poslechl a Mac zalovila ve výstřihu. Se syknutím strhla zbraň, kterou měla na sobě nalepenou. „Jauvajs.“zabručela a nabila. Potom z brašny vytáhla další C4 a připleskla ji do tmavého koutku výklenku. Delroy mezitím hlídal. Když byl vzduch čistý, oba se vydali zase dál. Neměli nejmenší tušení, kde by měli hledat. Oba to přestávalo bavit. Otevíraly a zavíraly dveře a nikde nic. Zabočili zase do další chodby, na jejímž konci byly obrovské zdobené dveře.
„Že by komnata naší paní Dokonalé?“zahučela Mac otráveně. Pořád se jí nezdálo, že je všude tak málo stráží. Dokonce ani před jejím pokojem nikdo nebyl. Potichoučku vklouzli dovnitř. Pokoj byl celkem velký. Uprostřed byla postel, po stranách u stěn nějaké stolky a za dveřmi nějaké police a na nic knihy. Hromady knih. „No potěš pánbůh.“vydechla. „Jdu zleva, ty si vezmi pravo.“podotkla a začetla se do titulů. Hledala opravdu starou vazbu. Sice pochybovala, že by si ji Salimitr nechala jenom tak v knihovničce a četla před spaním, ale za pokus to určitě stálo. Bylo tam plno titulů v jazycích, kterým ani jeden z nich nerozuměl, ale zase tam bylo několik zajímavých knih, které Delroy nenápadně ztopil.
„Někdo jde!“vyhrkl po chvilce.
„Co?“vydechla Mac a znělo to maličko vyděšeně. „Musíme pryč!“
„Na to je pozdě.“zavrtěl hlavou. „Jsou v chodbě.“
„Do kelu s tím!“zavrčela a zoufale se rozhlédla po místnosti. Nebylo se kam schovat a pod postel se jí opravdu lézt nechtělo.
„Dej mi ruku a pojď sem!“řekl nekompromisně a zatáhl ji do koutku mezi knihovnu a stěnu. Oba se tam skrčili. Delroy ji objal a v tu chvíli oba zmizeli. Dveře se otevřely a dovnitř vešli dva muži a za nimi Salimitr.
„To zas byl dneska den. Co ode mě všichni chcou? Myslí si, že je to pomazání snad spasí nebo co?“zavrčela znechuceně a odhodila na postel plášť. Rozhlédla se po místnosti.
„Nevidí nás, že?“ujišťovala se telepatií Mac.
„Ne.“zavrtěl Delroy hlavou přesvědčeně.
„Tak proč se dívá sem?“podotkla Mac a zadívala se na svoji matku, která zírala přímo do kouta, kde se oba krčili. Pak se ale otočila jinam.
„Nikdy jsem nemyslela, že by v té malé vesničce mohlo být tolik lidí.“zabručela a padla na postel. Muži se jenom uchechtli.
„Vypadneme.“řekla Mac znova telepatií. Delroy jenom přikývl a aniž by ji pustil, tak se vydal k otevřeným dveřím. Rychle a potichu proklouzli ven. Doběhli do krytého výklenku a Delroy ji pustil.
„Kam teď?“zafuněl.
„Dolů. Do sklepení.“odpověděla jistě Mac.
„Ano? A kde bereš tu jistotu, že je to skutečně tam.“ušklíbl se.
„Viděla jsem to.“usmála se.
„Nepoznala to?“staral se.
„Doufám, že ne.“hlesla. „Pojď. Už mě to nebaví a chci domů.“zabručela.
„To je nás víc. Poběž.“znova ji potáhl za ruku. Seběhli po nějakém schodišti. Původně mysleli, že se dostanou zase do sálu, kudy přišli, ale nějakým záhadným způsobem se dostali až do tmavého a chladného sklepení.
„To je jak bludiště.“zavrčela Mac a rozhlédla se. Pod nohama jí běhal párek krys. „Hnus.“ okomentovala to. Opatrně se vydali dál. Neodvažovali se rozsvítit více světla, než tam bylo. Co pár metrů se ve stěně nacházely louče, které osvětlovala malý kousek před nimi. Po pravé straně chodby byla jenom skála, ale nalevo bylo vězení. V něm, jak s hrůzou po chvilce zjistili, byli lidé. Teda aspoň to, co z nich zbylo. Ti, kteří ještě žili, byli vyhublí na kost. Mac se radši otočila a ani se tam nedívala. Pokračovala dále. Slyšela, jak za ní Delroy prudce oddechuje.
„Co je?“zajímala se. „Snad nemáš klaustrofobii?“uchechtla se.
„Klaustro co?“zamračil se.
„Strach ze stísněných prostor.“vysvětlila.
„Ne.“zavrtěl hlavou. „Jenom…“
„Neříkej, že je ti jich líto.“zavrčela.
„To ne, ale rozptylují mě ty jejich zvuky.“zahučel.
„Jasně.“uchechtla se a pokračovala v cestě. Cely se změnily na několik zavřených dveří. Z nich se ozývalo vrčení a sem tam něco narazilo na dveře. Tady pro změnu znervózněla Mac. Došli až na konec chodby, která končila širokými dveřmi.
„Co za nimi asi tak je?“zavrčel Delroy. Ale v tu chvíli strhl Mac na zem, protože z nějakého výklenku vyskočili čtyři vojáci a začali střílet. Delroy jejich útok odrazil a vypálil po nic energy koule. Trefil a vojáci padli k zemi mrtví.
„Díky.“špitla a postavila se.
„Nemáš zač. Cítil jsem je.“odpověděl. „Tak se podíváme, co je uvnitř.“usmál se a zohnul se k jednomu z mužů pro klíče. Oddělal je od jeho opasku a zámek po zámku začal dveře odemykat. Vždycky se ozvalo cvaknutí. Mac mezitím hlídala. V jednu chvíli to vypadalo, jako by se měl jeden z vojáků probrat, ale okamžitě si to rozmyslel, když vyfasoval jeden dobře mířený kopanec. Konečně cvakl i poslední zámek a dveře se s mírným vrzáním otevřely. Oba chvilku zůstali potichu a nehybně stát, ale když se nic nedělo, Delroy dveře otevřel dokořán. Místnost osvětlovalo několik loučí a na stojanu uprostřed byla vystavena stará kniha. Oba jenom vydechli a prohlídli strop, aby na ně třeba něco nespadlo, jakmile vejdou dovnitř. Když tam nic neviděli, tak vstoupili.
„Zůstaň u dveří.“řekla Mac a šla ke knize. Byla otevřená na nějaké stránce. Opatrně ji zaklapla a strčila do brašny, ze které nejdřív vyndala poslední kousek C4. Dala ho do kouta místnosti. Brašnu pečlivě zavřela a hodila si ji zase přes rameno. Pokynula Delroyovi a oba se vydali nazpět. Asi v půlce chodby narazili na skupinku strážných, kteří jim zastoupili cestu.
„Co tady děláte?“zajímal se jeden z nich.
„Tady nejsou hajzlíky?“opáčila Mac a vytáhla zbraň, kterou měla do té doby v ruce za zády. Vystřelila. Muž se skácel k zemi. Ostatní jenom zalapali po dechu. Mac na nic nečekala a vystřelila několikrát znova. „Tak teď už o nás stoprocentně ví.“zahučela a rozeběhla se k východu. Delroy ji následoval. Rychle vyběhli točité schody a ocitli se zase v prvním patře. Rychle se rozhlédli a zjistili, že snad z každé možné i nemožné strany k nim někdo běží.
„Jestli tohle zvládneme, vykradu nějakou banku.“hlesla Mac a vypálila oheň. Zastavilo to muže běžící z jedné strany. Oba se tama rozběhli.
„Chyťte ji! A chci ji živou.“ozval se za nimi křik.
„Skvěle. Aspoň ty se o přežití bát nemusíš!“štěkl Delroy.
„Jo, jsem nadšená.“odsekla Mac a prudce vybrala zatáčku. Maličko jí to podklouzlo. Oba slyšeli, jak se za nimi žene několik lidí. Rychle zamířili k hlavnímu schodišti, aniž by tušili, jak se tam ocitli. Jakmile seběhli dolů, zabočili hned do první chodby a vběhli do sálu. Tam ale zůstali vyděšeně stát. Byla tam nastoupená snad celá jednotka.
„A do kelu.“přešlápla Mac a přitiskla si brašnu blíž k sobě. Delroy se otočil a zjistil, že se k nim blíží vojáci i zezadu.
„Bylo mi ctí tě poznat, Pallas.“usmál se.
„Já nehodlám umřít.“zavrčela. „Hodlám se vrátit domů a dát si bublinkovou koupel.“
„Mno to ti přeju.“uchechtl se.
„Jo?“opáčila. „Sleduj.“ Rozmáchla se a první řada vojáků odletěla a sejmula při tom řadu druhou, která stála za nimi.
„Blázne.“zašeptal, ale následoval ji. Oba se vrhli přímo mezi vojáky, kteří se na ně hrnuli ze všech stran. Delroy posílal energy koule jednu za druhou. Ani nemířil, prostě je hodil, jak zrovna chtěl. Mac pokaždé, když máchla rukou, tak vytvořila ohnivou stěnu, která popálila všechny okolo. „Je to sice fajn,“křikl, „ale tohle nemáme šanci vyhrát.“
„Souhlasím. Ale když my ne, tak oni taky ne!“křikla a hodila po něm tašku s knihou. „Drž!“ Jenom vyvalil oči a brašnou chytil.
„Blázni!“rozesmála se Salimitr, která to všechno sledovala. Mac se vztekle otočila.
„Proč nejdeš sem?!“zakřičela na ni. „Proč necháš bojovat svoje lidi?! Pokus mě chceš, tak bez zabití to nepůjde. Pojď si pro mě sama! Nebo jsi na to moc zbabělá?!“ Viděla, jak Salimitr postupně mění barvy. Delroy mezitím brašnu použil jako štít, kterým odrážel útoky. Salimitr jenom ladně seskočila z balkonu, na kterém do teď stála. Když padala dolů, Mac se nemohla ubránit pocitu, že vypadá jako přerostlý netopýr. Černý plášť se jí totiž roztáhl a ona jako by chvilku plachtila.
„Jsem tady.“uchechtla se.
„Fajn.“pousmála se Mac a postavila se proti ní. „Věděla jsi, že jsme tam, že?“
„Jistě. Vím všechno.“ Mackenzie jenom vyprskla smíchy.
„Tvoje sebevědomí je fakt hodně velké.“
„Cítila jsem, že tam nejsem sama. Pak se stačilo maličko zaměřit na vědomí a měla jsem vás. I když je fakt, že tady tvůj přítel se snažil skrýt obzvlášť dobře. Skoro se mu to povedlo.“ zasmála se a vytáhla odněkud meč. Mac jenom polkla. Ona měla na stehnu přilepený jenom ubohý nožík. Rychle se rozhlédla a zjistila, že jeden voják, který se na ni zrovna hnal, má meč za pasem. Vystřelila po něm ohnivou kouli a on se skácel k zemi. Meč si telekinezí přitáhla k sobě.
„Chceš to vzoru středověku?“zajímala se a mečem protočila. „Fajn.“přikývla a vyrazila. Meč jí zprvu přišel lehoučký, ale čím déle se vyhýbala útokům a snažila se útočit, tím jí meč připadal těžší. Obě utržily spousty malých škrábanců, ale ani jedna nebyla výrazně rychlejší než druhá. Salimitr se najednou rozmáchla tak prudce, že Mac, ačkoliv se ránu snažila vykrýt, skončila na zemi a meč pustila. Ten si odjel někam daleko. Salimitr jí dala ostří meče ke krku.
„Vyhrála jsem!“zasyčela.
„Vyhrála jsi?“opáčila Mac. „Fajn.“zavrčela. „Ale já tě vezmu sebou!“štěkla a v tu chvíli Salimitr přeletěla skrz skoro celou místnost. Mac se co nejrychleji vyhrabala na nohy a porvala Delroye za paži. „Hodlám to odpálit.“sdělila mu a vytáhla detonátor. Ani se neptala na názor a stiskla tlačítko. Všechno se otřáslo a ozvala se ohlušující rána. Mac jenom zaznamenala, že padá a pak kouká do stropu. Pak už nic.

Pomaličku otevřela oči a maličko zamrkala. Nějak pořád nevěřila tomu, že žije. Cítila, že na ní někdo leží. Podívala se. Delroy se právě maličko pohnul a zvedl hlavu. Okolo nich bylo plno trosek. Delroy se na ni jenom podíval. Byl u ní tak blízko jako už dlouho ne. Stačilo se jenom maličko přiblížit. Mac mu koukala do očí. A on pozoroval ty její. Nikdy si nevšiml, že je má tak zářivě modré. Nikdy mu to tak nepřišlo. Nepatrně se ještě přiblížil. Stačil už jenom kousíček.
„Mohl by si ze mě laskavě seslézt?“zavrčela a pleskla ho po paži. Jenom se s heknutím odkutálel jinam. „Děkuju.“ Vyškrábala se na nohy a rozhlédla se kolem. Zohnula se ještě pro brašnu a přehodila si ji přes rameno. Vypadalo to, že ze vznešeného hradu moc nezbylo. Všude se válely těla mrtvých vojáků. Teda aspoň tak vypadali. Ani jeden to nechtěl moc zkoumat. Spěšně se vydali pryč.

„Chceš říct, že jsi vyhodila do vzduchu další stavbu?“uchechtl se John večer, když leželi oba v posteli zachumlaní pod peřinou a povídali si.
„Starodávnou.“odvětila pyšně. „Mám další čárku. A vedu.“usmála se. „A mám i víc zlikvidovaných vojáků.“
„Ale tak to neplatí!“namítl. „To bylo hromadné! Bude se to počítat jako jedno!“
„A si se zbláznil?“vyjekla. „Já se tak snažím.“zabručela a otočila se k němu. Jenom ji pohladil.
„Myslíš, že je mrtvá?“zajímal se.
„Nevím.“pokrčila rameny. „Ale…“
„Co ale?“zeptal se.
„Delroy.“zavrčela naštvaně.
„Udělal něco?“vyhrkl.
„Narodil se. To myslím stačí.“zavrčela. „On mě strhl k zemi, když to bouchlo. A jak tak na mě ležel…“
„Co?“zavrčel.
„Nic. Naštěstí nic, ale…“povzdechla si.
„Mac…“
„Vyhodím ho odsud. Genesis jsme našli, tak už tady být nemusí.“prohlásila rozhodně. John ji jenom hladil po zádech. Tohle se mu ani trošku nelíbilo.
„Sama s ním v jedné místnosti nebudeš. Za to ti ručím.“zavrčel. „Ani nápadem.“ Mac se na něho jenom maličko poplašeně podívala. „A jestli se tě dotkne, zabiju ho.“
„Já bych hned nemyslela na nejhorší.“podotkla potichoučku.
„Ale já se nerad dělím.“řekl a znělo to maličko klidněji. Mac se jenom usmála a dala mu pusu.

„Dobré ráno.“pozdravila Mac, jakmile ráno přišla i se Sarah do zasedačky. „O co šlo, že to nemohlo počkat?“zajímala se.
„Posaďte se.“vybídl ji Woolsey.
„To je dobrý.“mávla rukou.
„Ne, není. Jak to uslyšíte, tak budete potřebovat přinejmenším panáka.“podotkl.
„Děsíte mě.“špitla a přeletěla pohledem z něho na Johna a pak na Delroye.
„Přejdu rovnou k věci.“hlesl. „Ta kniha, co jste přinesli, není Genesis.“
„Co?“zavrtěla nechápavě hlavou. „Tak co je to asi tak jiného?“naježila se.
„Vypadá to jako Genesis, obsah to má jako Genesis, ale není to pravá Genesis. Je to kopie.“ hlesl.
„Ne.“špitla. „Jak jste na to přišel?“
„Vědci stihli udělat potřebnou analýzu. Papír je starý jen několik let. To je první věc.“
„Takže nám to je úplně k ničemu?“vydechla.
„Bohužel.“
„To mi jako chcete říct, že jsem s ním,“ukázala na Delroye, „strávila jeden celý den naprosto zbytečně?“zavrčela. Jenom přikývl. „Jdu skočit z věže.“hlesla.
„Je mi to líto, plukovníku, ale to, co jste ukradli, je jenom duplikát.“



Tak doufám, že se povídka líbila a další bude v sobotu, protože mám jarní prázky a, jak už psal jakop, jedu lyžovat :)
Naposledy upravil Mackenzie dne 20.3.2010 20:08:37, celkově upraveno 1

bindina Uživatelský avatar
Senior Airman
Senior Airman

Příspěvky: 244
Bydliště: puddle jumper zaparkováný za našim domem
Pohlaví: Neuvedeno

Odpovědět s citací
 
supr pokusím přežít do dalšího tydne a přeju krásné lyžování :!:
nyní pokračuji na mé povídce: Stargate trochu jinak
viewtopic.php?f=27&t=7920

a na nové povídce z prostředí neovladatelné vesmírné lodi která míří směrem k černé díře a z níž není možnost úniku(zatím nemá jméno)

Puk Uživatelský avatar
Lieutenant Colonel
Lieutenant Colonel

Příspěvky: 2007
Bydliště: Košice
Pohlaví: Neuvedeno
Odpovědět s citací
 
Uži si zaslúžené, pokojné..... prázdniny, ako som si ja užíval pri čítaní tejto veľmi dobre napísanej časti. :) :) :)
Dúfam, že pokračovanie bude aspoň také dobré ako tie doteraz. :ok: :yes:

:write: :write: :arrow: :bravo:

Odeslat nové téma Odpovědět na téma
PředchozíDalší

Zpět na Dokončené povídky

cron