Ironie, tohle je
Wanted, seznamte se prosím.
Science fiction není "vědecký fiktivní" ale "vědecká fikce". Upozorním na to adjektivum. Vědecká.
VĚDECKÁ. Klasická scifi se samozřejmě dělí na spoustu poddílů, některé řeší spíše technobláboly, jiné spíše dopady na psychiku (co se děje v mysli astronauta v hlubokém vesmíru?). To, co je SG (a třeba i Star Trek) je spíše space opera, čili dobrodružný děj zasazený do tak trochu scifi kulis. Čapek, Asimov i Verne psali ve své době o věcech, které už měly teoretické podložení (u Vernea většinou i praktické). Nic jako štíty, hyperpohon nebo telepatie ale podle současné vědy neexistuje a přesto existují divoké popisy toho, jak by se tyto fiktivní mechanismy měly chovat a co se stane, když obrátíme polaritu - tohle
je fantasy. Cituješ klasiky knižní scifi, a přitom SG je spíše Flash Gordon než Vesmírná odysea. Jelikož technické řešení v Treku, SG, atd. většinou se skutečnou vědou nemá lautr žádnou spojitost, říká se tomu technoblábol. Tolik ke science fiction.
Ano, Big Brother je jedna možnost, jak se na mezilidské vztahy dívat. Druhá možnost je třeba seriál Řím (92% na IMDB, 2 nominace na Zlaté glóby), LOST (91%, vyhrál Zlatý glób), Dexter (92%, nominován na 4 Zlaté glóby) nebo třeba Tudorovci (81%, nominován na 3 Zlaté glóby). Každý do značné míry řeší kdo s kým spí, kdo koho nenávidí a přesto jde o stěžejní televizní díla desetiletí. Tolik k Big Brotherovi.
Ty když na někoho hledíš, tak je to taky naprosto odlišné od funkce kamery a střihu ve filmu. Máme třeba scénu "chlap stojí na štaflích a líčí strop". Když se na to podívá člověk, zaostří na chlapa na štaflích a čeká, co se bude dít; možná čeká rozhovor, možná se jen dívá na cizí práci. Když se ale na totéž dívá statická kamera, nevzbuzuje to v pasivním divákovi vůbec nic. Záběr je nudný, divák síce tuší, na co se zhruba soustředit (pohyb), ale až střih na detail na štětku nebo podřezané štafle nebo ustaraný obličej malíře dá scéně pokaždé jiné téma. Po desetiletích většinou zoufale neinvenční kamery v televizi je nyní v módě atmosférická pseudodokumentární kamera, která v akčních sekvencích imituje roztěkanou atmosféru (nebo se ti netřese pohled ani když běžíš?) a v běžných scénách imituje dokumentární záběry, které jsme se všichni naučili znát, čili tím věrněji napodobuje realitu. Tolik ke tvému netřesoucímu se pohledu.
Tato vlna "kreativity" je největší televizní boom za její zhruba půlstoletou historii. Že seriály jako LOST nebo BSG nejspíš aktivně ignoruješ bych vyzdvihoval jenom pokud jsi opravdu hodně intelektuál.
Ano, v SGU je vztahů příliš. Už jsme to tu řešili jenom tisíckrát. Někdo to i přes to sleduje dále, protože ty vztahy nejsou špatně provedené (byť ne geniálně), jinému to vadí více. Můžeme tohle, prosím, přestat pořád dokola řešit?
Prison Breakem se tahle módní mašinérie spustila..
ORly?
EDIT: Aby bylo jasno - nemám nic proti tomu, pokud někdo řekne, že se mu nelíbí důraz na vztahy, nebo že se mu nelíbí kamera, nebo že se mu nelíbí Carlyle. Stejně tak nemám nic proti tomu, pokud někdo sleduje se zaujetím Ordinaci, Twilight nebo Rychlý prachy. Každý sám svého vkusu strůjcem. Nesnažte se ale vyargumentovat roztěkanou kameru hláškami typu "mě se taky nekýve obličej" nebo olbřímí nadužití technoblábolů odkazem na Clarka a Asimova.