Pro pokec, nebo vaše dotazy jsem vytvořila na Discordu skupinu, přidat se můžete zde: https://discord.gg/WUTta3Dqmz

Obsah fóra FanArt Vaše povídky Mrtvé povídky Eleiřina země povídek- Berte tohle třikrát denně

Eleiřina země povídek- Berte tohle třikrát denně


Odeslat nové téma Odpovědět na téma
Eleira Uživatelský avatar
First Lieutenant
First Lieutenant

Příspěvky: 1296
Pohlaví: Neuvedeno
Odpovědět s citací
 
Omlouvám se za dva příspěvky pod sebou, ale obracím se na mé věrné čtenáře s prosbou o pomoc s řešení dilematu.

Mám dvě témata a v brzké době čas na napsání jednoho. Takže bych ráda věděla, co byste vy četli raději. Protože sice mám jedno téma, které chci psát už dlouho, ale v tom druhém bych se asi víc vyřádila.
Takže tedy tady jsou témata.
1. téma: Stargate trochu ve stylu BSG - šlo by o pokračování linie s Orionem. Zjednodušeně řečeno, Orion by nedorazil včas na pomoc Daedalu v bitvě s wrathskými loděmi mířícími k Zemi. To by mělo za následek dobytí Země Wraithy, následné zničení Atlantis a z lidstva by přežila jen posádka Orionu dychtící po pomstě (povídka by byla 100% bez Eleny)
2. téma: No, to by bylo zase 100% s Elenou, což asi mluví samo za sebe. Volně by příběh navazoval na zatím nejnovější povídku, takže by Elena dostala trochu víc volnosti. Jo a vrátil by se Eran Terod, ten už dlouho nebyl.

Tak si řekněte, co byste raději, a poraďte mi, prosím. Nebudu to dávat do ankety, nemám anktety ráda. :wink:

Edit: Mno, ještě je tu jedna taková věc s Fordem a Michaelem, kterou jsem Ani kdysi slíbila. No, ehm, ta taky časem bude. Ta je na tom vlastně teď nejlíp, dvě stránky už jsou z ní napsané :lol: :D
Naposledy upravil Eleira dne 20.11.2009 21:40:01, celkově upraveno 1

Leja Uživatelský avatar
Chief Master Sergeant
Chief Master Sergeant

Příspěvky: 758
Bydliště: Martin - Brno (sem a tam, sem a tam, sem a tam...)
Pohlaví: Neuvedeno

Odpovědět s citací
 
Tak... prvé téma vyzerá lákavo... ale ak sa pustíš do obidvoch a chceš len vedieť, ktoré prvé... tak volím téme č. 2. Už mi Elena chýba :-D A keď by tam bola aj Eran vrrrrrr... čo dodať :-D

hlas pre 2. téma
[img][http://img151.imageshack.us/img151/9524/fan02hu2.png]http://img151.imageshack.us/img151/9524/fan02hu2.pnghttp://[/img]

Never run away from sniper, you will only die tired!

Mooony Uživatelský avatar
Command Chief Master Sergeant
Command Chief Master Sergeant

Příspěvky: 998
Bydliště: Brno
Pohlaví: Neuvedeno

Odpovědět s citací
 
Ať se to zná divnější...mám Elenu a Erana ráda, ale nějak jsem se rozhodla...jsem pro jedničku.

Takže 1. téma

Anijsha Uživatelský avatar
Senior Master Sergeant
Senior Master Sergeant

Příspěvky: 677
Bydliště: Olomouc
Pohlaví: Neuvedeno

Odpovědět s citací
 
Já jsem všemi deseti pro téma číslo tři!!! :yahoo: :stavka: Ok, ok, já se uklidním :oops: Když pominu tu povídku s Michaelem, tak bych byla pro 1. téma vypadá to hodně zajímavě.
Mám z toho špatný pocit...
Obrázek
Sbor je matka, sbor je otec.
----Reklama----
Anijshino vidderské okénko

Evelin Airman
Airman

Příspěvky: 3
Bydliště: Far Far Away from Civilization
Pohlaví: Neuvedeno

Odpovědět s citací
 
Mne osobne prirástla strašne k srdcu Elena ...a dosť mi chýba, že ju tu nevidím... takže voľba v mojom prípade je jasná volím 2. tému...
Samantha Carter: Pane, premýšľala som...
Jack O'Neill: Šokovalo by ma, ak by ste niekedy prestala Cártrová.

Widlička Uživatelský avatar
Second Lieutenant
Second Lieutenant

Příspěvky: 1177
Bydliště: Šaľa (Slovensko)
Pohlaví: Neuvedeno

Odpovědět s citací
 
Dosť ťažké rozhodnutie :D Ale ja to bez Eleny chvíľu prežijem, a tá prvá téma je hodne zaujímavá.... proste by všetko vymrelo.... jupiii.... :D:D

Takže téma číslo 1 ;)
I am proud to be member of Sheppofilclub
Obrázek

Eleira Uživatelský avatar
First Lieutenant
First Lieutenant

Příspěvky: 1296
Pohlaví: Neuvedeno
Odpovědět s citací
 
Tak dlouho jsem přemýšlela, kam umístit svůj tisící příspěvek, nakonec jsem se rozhodla, že sem :D

A teď k věci. Víc příspěvků už asi nepřibude, takže výsledky si asi každý spočítá sám. V brzké době, tedy přes vánoce a během ledna, začnu pracovat na tématu číslo 1. Jen tedy neručím za to, kdy se dohrabu do konce.

Konec, hlášení. :smile:

bindina Uživatelský avatar
Senior Airman
Senior Airman

Příspěvky: 244
Bydliště: puddle jumper zaparkováný za našim domem
Pohlaví: Neuvedeno

Odpovědět s citací
 
Kdy asi ta povídka bude :?: Vín že to nevíš přesně ale jen tak zhruba hrozně se totiž těším :D
nyní pokračuji na mé povídce: Stargate trochu jinak
viewtopic.php?f=27&t=7920

a na nové povídce z prostředí neovladatelné vesmírné lodi která míří směrem k černé díře a z níž není možnost úniku(zatím nemá jméno)

Eleira Uživatelský avatar
First Lieutenant
First Lieutenant

Příspěvky: 1296
Pohlaví: Neuvedeno
Odpovědět s citací
 
Jej, no to je správný dotaz. Je letní semestr. Nebo jinak. Je březen a duben a to jsou pro mne příliš rozlítané měsíce. Takže asi ne dříve než v květnu nebo červnu. Vím, co jsem naslibovala, ale omlouvám se, v lednu jsem povídku kvůli nedostatku inspirace nebyla schopná dopsat.
Jen pro představu, zasekla jsem se na desáté stránce, několik momentů před velkou závěrečnou bitvou :smile: :lol:

Eleira Uživatelský avatar
First Lieutenant
First Lieutenant

Příspěvky: 1296
Pohlaví: Neuvedeno
Odpovědět s citací
 
Vážení a milí, slíbila jsem vám povídku. Sice to trvalo déle, než jsem čekala, ale je tady. Jak jste si odhlasovali, je to na téma číslo jedna.
Co k ní říct? Leccos pochopíte z názvu. Orion byl mýtický lovec, syn Poseidóna, který jednoho dne urazil bohyni Héru, která na něj za trest poslala velkého štíra, jenž ho bodnul a tím ho zahubil. Oba pak vystoupili na nebesa, kde se ale nesetkávají. Když se objeví štír, Orion se skrývá za obzor. Co když ale Oriona přestane bavit se před štírem skrývat a spolu se svou posádkou (a zejména pološíleným velitelem) se vydá bojovat proti Wraithům na svou zničenou planetu?
Jak bylo zmíněno při hlasování, povídka navazuje na dějovou linii kolem Orionu a cesty Wraithů k Zemi. Je to tedy povídka zaručeně bez Mary Sue :wink: :D

Takže, příjemnou četbu, a vše, co vám věcně nebude sedět, klidně napište do komentářů :wink:

„Nemáme zásoby, nemáme palivo ani spojence a teď ani naději.
Možná by bylo lepší zemřít rychle spolu s našimi přáteli na Koloniích.“

Komandér Adama, proslov po zničení 12 Kolonií


Štírovo bodnutí
Orion vyskočil z hyperprostoru. Nikde však nebylo ani vidu ani slechu po Daedalu či po dvou wraithských hnízdech. Navíc se majoru Lornovi zdálo, že jejich let skončil až podezřele brzy.
„Zelenko, kde to, sakra, jsme?“ vyštěkl velitel lodi na doktora, který se skláněl nad konzolí a vypadal stejně překvapeně jako všichni ostatní.
„Nemám tušení. Vypadl nám hyperpohon.“ Doktor přidal ještě zcela zřejmou informaci.
„Tak ho nahoďte. Daedalos nás bude potřebovat.“
„Nemůžu. Nejde to. A i kdyby to šlo, musel bych nejdřív zjistit naši přesnou polohu, abychom mohli pokračovat.“
„Zelenko, spravte to!“ zavelel major nekompromisně.
„Zkouším to, ale nemůžu najít závadu. Říkal jsem, že tahle loď pravděpodobně není schopná dlouhého letu.“
„Zelenko, v sázce je spousta životů, spravte to!“
„Já vím, co je v sázce, majore, ale prostě to chvíli potrvá. Prozatím jsme tu uvázli.“
Major Lorne v zoufalém vzteku praštil do opěradla kontrolního křesla. Daedalos sám nemůže porazit dvě hnízda, plukovník Caldwell bude Orion potřebovat v boji, ne trčící někde v neznámu. Jenže zatímco doktor Zelenka a technici pobíhali po lodi a hledali závadu, zbytek posádky jen nervózně čekal, víc dělat nemohli.

...
Kajutou se rozezněl protivný pisklavý zvuk a major Lorne se s leknutím probudil. Čekal ho další den na palubě lodi, kterou už skoro nenáviděl. Stále Orionu nemohl odpustit ono fatální selhání. Chvilku mu trvalo, než si uvědomil, že ten pisklavý zvuk byla vysílačka. Stisknul knoflík a ohlásil, že vnímá.
„Pane, máme nové zprávy o postupu Wraithů,“ řekl hlas v rádiu.
„A?“ vyzval ho major, aby pokračoval.
„Další planeta byla sklizena.“
„Kdo?“
„Jedna z bývalých goauldských držav. Populace minimální, technologie primitivní.“
„Nějaký pokus o obranu?“
„Jaffové, pane.“
„Kolik lodí?“
„Dva ha´taky.“
„Status.“
„Jeden zničený, druhý těžce poškozený, stáhl se na poslední chvíli.“
„Díky. Jdu na můstek.“
Tahle hlášení major nenáviděl. Co Wraithové přiletěli do Mléčné dráhy, stále podobných zpráv přibývalo. Nebyl tu v podstatě nikdo, kdo by se mohl těm nenasytným pijavicím postavit. Jaffové to sice zkoušeli, ale většinou se museli stáhnout nebo byli zničeni. Goauldská technologie se v bojích příliš neosvědčovala. Ha´tak sice zvládal odolat křižníku, ale pro hnízdo nebyl soupeřem. Wraithové tak měli nové bohaté loviště s minimálním odporem. Tím spíše, když ten odpor nebyl ani trochu organizovaný. Jednu, dvě lodi, co se čas od času připletly do cesty, hnízda smetla jako otravný hmyz. Jediný, kdo zaznamenával alespoň malé úspěchy, byl Orion. Jenže co zmůže jedna loď? Wraithové si dávali záležet na tom, aby se s Orionem nepotkávali.

„Zprovoznili jsme dálkovou komunikaci,“ ohlásil doktor Zelenka po více než deseti hodinách práce.
„Díky, ta je mi k ničemu. Potřebuju od vás ten pohon, doktore,“ už téměř zakřičel major.
Komunikaci. Trčí tu deset hodin a oni zprovoznili komunikaci. Čert aby je všechny vzal.
„Pohon nebudeme mít ještě dlouho, majore.“
Kdyby měl Lorne do čeho kopnout, aniž by to znamenalo další závadu na lodi, určitě by to rozkopal na malé kousíčky. Takhle jen zaťal pěsti a z posledních sil se držel, aby doktora neseřval jako malé děcko. Vždyť on za to konec konců nemohl. Všichni věděli, že loď je v mizerném stavu.
„Fajn. Spojte mě s Atlantis. Musíme nahlásit naši situaci.“
Doktor přikývnul a po chvíli šumění se z vysílačky ozval hlas technika z Atlantis a posléze hlas doktorky Wierové, která dychtila po nových informacích. Majorovi bylo jasné, že čeká dobré zprávy.
„Bohužel mám špatné zprávy, madam,“ začal major. „V průběhu cesty jsme ztratili hyperpohon, napodařilo se nám doletět na místo setkání. Zelenka pracuje na opravení závady, ale netváří se příliš optimisticky. Jestli se odsud vůbec hneme, tak to rozhodně potrvá.“
Z rádia se dlouho neozval ani hlásek. Všichni věděli, co tohle hlášení znamená. Orion měl být už dávno na souřadnicích Wraithů, jenže když teď trčí kdesi v zemi nikoho, Daedalos bojuje sám a možná už je zničený.

...
„Kde jsme?“ zeptal se major Lorne, sotva dosedl do křesla.
„Za dvě hodiny budeme na Chulaku,“ ohlásil navigátor.
„Nějaká zpráva od Bra´taca?“
„Ne, pane.“
Sakra, Bra´tacu, pomyslel si Lorne, jestli mě necháš na holičkách, přísahám, že s tebou vymetu palubu. Nedovedl si představit, že by vedl jednání s Jaffy bez toho, aby se Bra´tac přimluvil. Po příletu Wraithů nebyli Pozemšťané v galaxii zrovna populární národ. Spousta ras se sice snažila taktně mlčet, ale Tok´rové a Jaffové se nezdráhali dát hlasitě najevo, co si myslí. Major vlastně začal pochybovat, že je na Chulaku uvítají. Spíš čekal, že je odtamtud vypráskají jako psy. Od té doby, co na Chulaku proběhla sklizeň, byli Jaffové hákliví na jakékoli lodi na oběžné dráze této planety. Krátce po sklizni zde postavili pomník a prohlásili planetu za posvátné místo.
Majora však nějaká jaffská posvátná místa nezajímala. Jestli bude muset na povrchu začít střílet, aby se dostal k nejvyšší radě, která sem přesídlila z Dakary, klidně to udělá. Na tomhle jednání toho záviselo příliš mnoho, než aby se nechal jen tak odbýt. Jenomže všechny odpůrce postřílet není řešení, potřebuje, aby ho rada poslouchala, a k tomu nejspíš bude přímluvy za potřebí.
Zadíval se před sebe na ubýhající hyperprostor a v duchu si začal připravovat řeč, kterou pronese před jaffskou nejvyšší radou.

„Pane, máme zprávy z Atlantis,“ ozvalo se z vysílačky. Tou dobou už opravili hyperpohon a po dohodě s Atlantis zamířili na Zem, neboť na místě setkání našli jen trosky Daedala. Cesta se však neuvěřitelně táhla, museli dělat pravidelné několikahodinové zastávky, při nichž opravovali drobné závady, které při delším chodu hyperpohonu neustále vznikaly.
„Přepněte mi to sem,“ poručil Lorne, který se před hodinou odebral do své kajuty, aby zkusil na chvíli usnout. Od té doby, co našli Daedala na kousky, ho trápila nespavost.
„Lorne,“ ohlásil se do vysíličky.
Dlouho bylo ticho, až konečně zazněl hlas velitelky Atlantis. Z tónu major okamžitě poznal, že se něco strašného stalo.
„Co se stalo?“ zeptal se přímo.
„Země je pod útokem. Nejsou to jen dvě hnízda, přiletěla ještě další tři. Nemají se jak bránit, volají na pomoc spojence, ale nečekají moc velkou odezvu. Majore, pospěšte si. Statisíce lidí umírají.“
Lorne polknul. Jeho nejhorší noční můra se právě stala skutečností. Má doktorce Wierové říct, že do Mléčné dráhy nedorazí dříve než za čtrnáct dní? Rozhodl se o tom mlčet a raději rozhovor co nejdříve ukončit. Oblékl si uniformu a vrátil se na můstek. Teď by usnout rozhodně nemohl.

...
Orion vyskočil z hyperprostoru na orbitě jaffské planety Chulaku. Scan povrchu prozradil známky života. Takže tu byli a čekali, Bra´tac s nimi už musel promluvit, jinak by Orion přivítaly ha´taky. Lornovi spadla ze srdce snad celá hora. První krok k dohodě měli za sebou.
Náhle se zpoza planety vynořily dva ha´taky. Jakmile Lorne viděl, že se stavějí do pozice, která by se dala označit za agresivní, nařídil připravit se k obraně. Že by Bra´tac přeci jen majora zklamal? To se měl brzy dozvědět.
„Volají nás,“ oznámil komunikační důstojník.
„No, tak to pusťte,“ nařídil Lorne.
Na obrazovce se objevil znepokojivý obraz. Jaffa, který na majora shlížel, měl tvář mnoha bitvami ošlehaného bojovníka, schopného naprosto všeho. Výraz jeho tváře nevěstil nic dobrého. Jeho pohled byl chladnější než povrch Měsíce.
„Jsem Mo´rac z Chulaku,“ představil se Jaffa.
Lorne už o něm slyšel. Jeho ha´tak už několikrát svedl bitvu s wraithy a stále ještě byl vcelku, což už něco znamenalo.
„Odleťte z těchto posvátných míst!“ rozkázal jaffa nesmlouvavě.
„To nemůžu. Mám tu jednání.“ Lorne se snažil tvářit stejně kamenně jako jeho jaffský oponent.
„Nejste tu vítáni. Odleťte, nebo zahájíme palbu.“
„Nepřiletěli jsme sem bojovat, ale pokud na mou loď zaútočíte, budeme se bránit a zničíme vás. Naše loď je technologicky vyspělejší než vaše, nebuďte blázen.“
Lorne se pohyboval na velmi tenkém ledě, ale už dávno se naučil, že dlouze se dohadovat s jaffy prostě nemá smysl.
„Toto je poslední varování. Pokud neodletíte, zahájíme palbu,“ varoval naposledy jaffa.
„Varovný výstřel,“ sykl Lorne na zbraňového důstojníka.
„Má to cenu, plýtvat drony, pane?“ odporoval důstojník.
„Neříkal Zelenka něco o tom, že je na téhle lodi zařízení, co umí drony vyrábět, a že už ho skoro zprovoznil?“ namítl Lorne.
„No, to je pravda,“ souhlasil důstojník.
„Tak bych prosil ten výstřel,“ zopakoval Lorne rozkaz.
Dron proletěl kolem jaffské lodi tak těsně, že se otřel o její štíty. To pochopitelně s lodí hodilo a způsobilo menší poškození.
„Jestli neustoupíte, zničíme vás,“ zopakoval Lorne svou výhružku. Neměl náladu na dlouhé řeči. Nechtěl si sice proti sobě poštvat jaffy úplně, ale zároveň neměl chuť jim ustupovat. Jednoho dne se budou muset dohodnout a Lorne byl odhodlaný být tím, kdo ten den určí. Kdyby měl totiž čekat, až si to uvědomí jaffové, wraithové by zničili galaxii úplně.
Nastalo dlouhé ticho a napjaté vyčkávání, avšak po chvíli se ha´taky stáhly na původní pozici.
„Komunikace z povrchu.“
„Pusťte to!“
„Majore,“ ozval se Bra´tacův hlas. „Zastavte palbu. Rada vás přijme.“
„No vidíte, že to jde,“ usmál se Lorne po tom, co vypnul komunikaci.
...
„Hlášení!“
Orion se vznášel na oběžné dráze Země. Major Lorne shlížel na modrou planetu a tušil, že něco není v pořádku. To vlastně dost výmluvně prozrazovala hnízdní loď, s níž se před chvílí utkali.
„Pane,“ hlesl důstojník. „Je to...povrch je kompletně zničený bombardováním. Dole není jediné nedotčené město.“
Srdce majora Lorna se na malou chvilku zastavilo.
„Známky života.“
„Žádné, pane,“ zazněl nelítostný verdikt.
„Žádné?“ vykřikl Lorne. „Kapitáne, na té planetě žily miliardy lidí. Chcete mi říct, že ty pijavice dokázaly vyvraždit miliardy lidí během pár dnů?“
Žádná odpověď. Tohle nemohla být pravda, ale zároveň to nemohla být ani noční můra. Něco takového by se snad ani v nejhorší noční můře nemohlo stát. Všechno bylo pryč. Všechno, co na Zemi zanechali, jejich rodiny, jejich přátelé, všichni, koho znali. Celý jejich život, vše lehlo popelem na kdysi hrdé Tauri.
„Pane, blíží se další hnízdo,“ ozvalo se hlášení od jedné konzole.
Lorne snad ani nevnímal, jen shlížel na planetu, neschopný myslet.
„Pane, blíží se k naší pozici.“
Země, jeho domov, je nenávratně pryč. Co se nepovedlo Goauldům za tisíce let, to zvládli Wraithové za pouhých několik týdnů. A on trčel kdesi ve vesmíru v staré rozbité plechovce namísto toho, aby pomáhal svou planetu bránit. Nenáviděl se, nenáviděl Orion, nenáviděl Zelenku a ze všeho nejvíc nenáviděl Wraithy.
„Pane...“
„Co?!“ zakřičel Lorne.
„Hnízdo nabíjí zbraně.“
„Naberte kurz do Pegase. Tady nejsme nic platní. Musíme dát zprávu Atlantis.“

...
Rada Lorna sice přijala, ale k diskuzi ochotná příliš nebyla. Major se téměř nedostal ke slovu. Jeden člen po druhém mu po jaffském způsobu naznačil, že s Pozemšťany Jaffové už nechtějí mít nic společného. Nemohli jim odpustit, že to byli právě oni, kdo přivedl Wraithy do Mléčné Dráhy.
„A taky jsme za to zaplatili. Byli jste se nedávno podívat na Zemi? Vyrostlo tam roztomilé klonovací zařízení!“ vyštěkl Lorne rozčileně. Celá ta komedie už ho unavovala.
„Sami jste na sebe přivolali zkázu. Kdyby vám nebyla galaxie malá, Wraithové by sem nikdy nepřišli,“ odporoval Torak, jeden z členů rady.
„Unavuje mě poslouchat vaše fňukání,“ neudržel se Lorne. „Už měsíce brečíte, že vám Wraithové ubližují, ale nejste schopni se sjednotit k odporu, který by stál za řeč. Když vám v tom chci pomoci, jediné, co dovedete, je obviňovat mě za chyby, které můj lid udělal. Ano, byli jsme to my, kdo sem ty pijavice přivedl, a byli jsme to také my, kdo padl jako první, protože jsme se nedokázali bránit. Vy, Toraku, vy budete další, když zopakujete naši chybu. Chci vám pomoct, copak to nevidíte?“
„Vaše pomoc nikdy nepřinesla nic dobrého.“
„Děláte si srandu?!“ vykřikl Lorne. „Vaši svobodu zaplatili naši lidé svou krví. To my porazili Goauldy. Bez nás byste se ještě krčili u jejich nohou.“
Mezi Jaffy to zavřelo. Led, na nemž se teď Lorne pohyboval, už se nedal nazvat ani tenkým. Bra´tac cosi pronesl v jaffském jazyce a členové rady se trochu uklidnili. Lorne však věděl, že nemají daleko k tomu, aby ho ze stanu vynesli v zubech.
„Jaký je tedy váš návrh?“ zeptal se Bra´tac, aby všem poskytl čas na vychladnutí.
„Chci po vás, abyste přestali posílat lodě do boje po jedné. Jestli máme Wraithy z galaxie vypráskat, musíme si šetřit síly na jednu rozhodující bitvu. Musíme spojit všechny síly, které galaxie má a pak se jim postavit v bitvě, o které si budou vyprávět ještě za tisíce let. Věřte mi, že klíčem k jejich porážce nejsou jednotlivé přepady. Na to doplatili už Antikové. Roztrousili své lodě po galaxii a pak mohli jen sledovat, jak je Wraithové jednu po druhé ničí. Ne, naší nadějí je pouze jednota.“
Nenáviděl tyhle proslovy, ale na Jaffy velká slova platila. Věděl to ještě z dob, kdy sloužil v SGC.
Členové rady si opět vyměnili několik významných pohledů a několik slov ve svém jazyce. Lorne nerozuměl a ani nechtěl rozumět. Zajímala ho jen konečná odpověď.
„Takže? Rozhodli jste se?“ zeptal se po chvíli ticha.
„Mluvíte směle, ale taková bitva by stála stovky, možná tisíce životů,“ namítl Torak.
„Tak seďte na zadku a počkejte, až bude invaze stát životy milionů. Mně je to konec konců fuk.“
Lorne nad radou mávnul rukou a chystal se k odchodu. To na Jaffy zřejmě zapůsobilo nejvíc. Jeho postoj byl tak odlišný od toho, na co byli od Pozemšťanů zvyklí.
„Souhlasíme!“ zazněla mu do zad odpověď.
Tak, aby to nikdo neviděl, se pousmál. Takže nakonec v lekci jaffské diplomacie uspěl.
„Výborně. Budu očekávat vaši flotilu za dva týdny na Dakaře.“
„Za dva týdny?“ podivil se Bra´tac.
„Jo, musím ještě něco vyřídit.“
Na to Lorne už opravdu odešel. Takže Jaffy přesvědčil, teď ho čekala podobná jednání ještě s Tok´ry, Tollány, Asgardy a Luciánskou aliancí. A pokud cestou narazí ještě na někoho, kdo by mohl pomoci v bitvě, tak i s ním.

Ještě nikdy netrvala cesta na Atlantis tak dlouho. Přestože i s přestávkami k opravám hyperpohonu odhadovali délku letu asi na třicet dní, po osmi dnech už všichni měli pocit, jako by byli na palubě Orionu zavřeni roky. Celé jejich počínání jim teď připadalo naprosto zbytečné. Proč se vlastně na Atlantis vracejí? Má to cenu? Země je pryč, na ničem už teď nezáleží. Život všech členů posádky se proměnil v pustou rutinu. Vstát, přežít den a zase usnout.
„Hlášení!“ rozkázal Lorne, sotva dosedl do křesla. Dělal to tak pokaždé, když přišel na můstek, ani si to vlastně neuvědomoval.
„Jsme v dosahu komunikace.“
Major sklopil hlavu a dlouho nic neříkal. Nechtěl zprávu, kterou nesli, sdělovat na dálku, ale zároveň chápal, že na Atlantis dychtí po informacích.
„Spojte nás!“ rozhodl nakonec.
Vteřiny, než se ozval nedočkavý hlas doktorky Weirové, se zdály nekonečné.
„Majore, konečně, jaké máte zprávy?“
„Nijak dobré, madam.“ Major usilovně přemýšlel, jak zprávu zformulovat, ale nakonec usoudil, že neexistuje jemný způsob, jak něco takového říct.
„Přiletěli jsme pozdě.“
„Pozdě?“
„Země je ztracená.“
Ve vysílačce zavádlo ticho. Major jen odtušil, že v řídící místnosti to teď vzrušeně šumí.
„Co tím myslíte?“ ozvalo se konečně.
„Myslím tím, že celý povrch Země je rozbombardovaný a nenašli jsme jedinou známku života. Naše planeta je pryč.“
„Pane bože,“ ozval se tichý vzdech. „Přežil někdo?“
„Myslíte stanoviště Alfa? Zkoušeli jsme to. Proletěli jsme tamtudy cestou do Pegase. Základna je na maděru. Goauldské zbraně, takže bych tipnul Luciánskou alinaci. Podle všeho jí napadli až po příletu Wraithů, asi pomsta. Je mi to líto, madam.“
„Za jak dlouho budete na Atlantis?“
„Za tři týdny. Musíme ještě dělat zastávky. Hyperpohon už sice funguje lépe, ale ještě to není stoprocentní.“
„Majore, potřebujeme vás tady. K Atlantis míří pět hnízd a možná ještě přibudou další. Bez vás nemáme šanci se ubránit.“
„Kdy je čekáte?“ zhrozil se Lorne.
„Těžko říct. Cestou se zastavují na sklizních. Neustále se odvrací z kurzu.“
„Jsou si jistí vítězstvím. To se nám hodí. Přinutím Zelenku, aby z téhle popelnice vymáčknul, co se dá.“
„Pospěšte si, majore.“
„Pospíšíme,“ slíbil Lorne a ukončil komunikaci. Obrátil se, aby dal rozkaz Zelenkovi, ale vědec, který celý rozhovor slyšel, už byl pryč a pokoušel se udělat zázrak.

...

Eleira Uživatelský avatar
First Lieutenant
First Lieutenant

Příspěvky: 1296
Pohlaví: Neuvedeno
Odpovědět s citací
 
...
„Aschenové!“ vyhrkl Lorne z ničeho nic tak hlasitě, až polovina osazenstva velitelského můstku nadskočila leknutím.
Zavládlo ticho a kdo měl odvahu, ten se otočil na velitele s nechápavým výrazem ve tváři. Lorne si toho všiml až po chvíli. Rozhlédl se po ostatních a pak jako by nic dodal: „Taky mají lodě.“
V tu chvíli to konečně všem došlo a začali si znovu hledět svých povinností.
„Zadejte kurz k nejbližší planetě Aschenů!“ poručil Lorne.
„Myslíte, že je to dobrý nápad?“ odvážil se vyjádřit pochybnost Zelenka.
Od doby, co bloudili vesmírem na palubě „poslední archy Tauri“, jak se občas přezdívalo Orionu, nebyla s Lornem moc řeč. Změnil se. Vlastně se změnila většina posádky, ale u Lorna byla ta změna nejvíce patrná. Byl teď vůdcem, nejvyšším a jediným, a proto se odnaučil smlouvat o svých rozkazech. Co řekl, to platilo jako zákon. Nemusel se bát vyšších autorit ani špatných rozhodnutí, neměl už co ztratit. Posádka to přijala a zařídila se podle toho. Nikdo neodmlouval, nikdo se nedohadoval, jen občas někdo opatrně vyjádřil svůj názor. Většinou to býval Zelenka, vycvičený od McKaye.
„Proč by neměl být?“ podivil se Lorne.
„Co jsem slyšel, Země neměla s Ascheny příliš dobrou zkušenost,“ vysvětlil Zelenka důvod svých obav.
Lorne si ani na chvilku nepřipustil, že by Aschenové mohli být proti vyhnání Wraithů z Mléčné dráhy, ani že by odmítli využít jakýchkoli prostředků.
„Však je taky neletíme pozvat na grilování,“ odsekl velitel Zelenkovi a začal si připravovat řeč, která by Ascheny přiměla ke spolupráci bez zbytečných průtahů. Po hodinách rozhovorů s nejvyšší kancléřkou Tollánů ztratil na mluvení náladu. Vlastně si stále ještě nebyl jistý, co kancléřčina odpověď znamenala. Má s nimi v bitvě počítat? To se dozví za několik dnů na Dakaře. Tolláni. Vždycky kolem každé dohody nadělali zmatků. Vždycky bylo něco, co si nechali pro sebe, nějaký odstavec malým písmem, to, co se druhá strana neměla dozvědět před zpečetěním smlouvy. Lorne naštěstí tohle všechno věděl, než Orion „zakotvil“ na oběžné dráze Tollány. Nenechal jim žádný prostor pro vyjednávání, dal jim prosté dvě možnosti – buď bojovat budou, nebo nebudou, žádná jiná alternativa.
Podobný přístup si vyžádalo i jednání s Tok´ry. Tihle tajní agenti. Lorne je nikdy neměl rád. S tím jejich přístupem „my zničíme Goauldy zevnitř“ se mohli jít bodnout. Co za ty tisíce let svého působení v galaxii vlastně dokázali? Podle Lorna nebyli o nic lepší než Goauldi. Na obyčejných lidech jim vůbec nezáleželo. Byli ochotní obětovat cokoli a kohokoli pro vyšší dobro. Ale na tom, co je vyšší dobro, se poněkud neshodovali se zbytkem galaxie. Nezáleželo jim ani na spojencích. O co se nemuseli podělit, to si nechali pro sebe.
Tolláni i Tok´rové ztělesňovali přístup, z něhož se Lornovi vždycky dělalo špatně. Ta arogance, s níž vedli jednání, ho přiváděla na pokraj zuřivosti. Teď se rozhodl porazit je jejich vlastními zbraněmi. A podařilo se. Tedy přinejmenším u Tok´rů.
...
„Zelenko!“
Major Lorne se díval na obraz promítaný před něho a nemohl uvěřit vlastním očím.
„Nemůžu se zbavit dojmu, že dole něco chybí. Kde, sakra, je Atlantis?“
V jeho hlase zněl strach. Téměř smrtelný strach. Neopodstatněný strach, protože to, čeho se bál, se přece nemohlo stát.
„To není možné,“ vydechl Zelenka po chvíli skenování povrchu planety pod nimi.
„Nemožného je spousta, buďte konkrétní!“
„Planeta je zamořená radiací - ,“ Zelenkovi selhal hlas.
„To tak nemožné není. Kde je Atlantis?“ trval Lorne na dotazu.
„Vidíte ty malé neidentifikovatelné objekty všude možně po oceánu? To je Atlantis.“
Zelenka na holografické obrazovce ukázal desítky malých i větších kusů čehosi, o nichž skenery nedokázaly říci nic určitého. Lornovo srdce a stejně tak srdce všech ostatních členů posádky se na malý okmažik zastavilo. Tohle skutečně nemohla být pravda. Přiletěli pozdě.
„Známky života?“ zeptal se pak Lorne sotva slyšitelně.
„Žádné. Tam dole je tolik radiace, že by to nic živého nemohlo vydržet.“
„Určitě se evakuovali. Musíme - ,“ Lorna náhle přerušil komunikační operátor.
„Pane, přijímáme vysílání.“
„Odkud?“
„Z maskovaného jumperu,“ nahlásil Zelenka a zároveň přidal souřadnice.
„Tady je major Evan Lorne, velitel Orionu,“ ohlásil se Lorne do komunikačního kanálu.
„Majore, mysleli jsme, že nepřiletíte,“ oddechl si hlas ve vysílačce. „Tady je poručík Graham Taylor, velitel jumperu osm.“
Lorne Taylora znal. Dobrý voják, jak o něm vždycky soudil. Věřil, že jednoho dne to někam dotáhne a vida, dotáhl to až na velitele jumperu trčícího na oběžné dráze. Lorne se té myšlence pousmál, avšak jen na zlomek chvíle, pak už mu to tak vtipné nepřišlo.
„Taylore, co tam, sakra...no nevadí, povíte mi to osobně, otevíráme hangár. Lorne končí.“
„Pane!“ zarazil ho Taylor. „Měly by tu ještě někde být přinejmenším tři jumpery.“
V tu chvíli se jako na rozkaz přesně tři jumpery odmaskovaly. Všechny okamžitě začaly volat Orion. Lorne jim nechal poslat zprávu, ať přistanou v hangáru. Pak předal velení a šel osobně přivítat hosty.
Když do hangáru dorazil, uviděl v něm dvacet pohublých vyčerpaných a silně otřesených lidí. Rychle našel Taylora. Mladý poručík, který se na Atlantis těšil zájmu většiny ženské populace, nevypadal o nic lépe než ostatní zachránění. Byl bledý, pohublý, s kruhy pod očima. Jakmile spatřil Lorna, zasalutoval.
„Nechte si to, Taylore, a raději mi povězte, co se stalo,“ zpražil ho Lorne nedočkavě.
Poručík dlouho hledal slova. Nakonec však začal dávat dohromady příběh.
„Čekali jsme do poslední chvíle na váš přílet,“ začal. „Ale když už tu Wraithové skoro byli, doktorce Wierové došlo, že to nestihnete a nařídila evakuaci. Jenomže pozdě. Oni se najednou vynořili kdo ví odkud a my nemohli použít bránu. Tak jsme se připravovali na obranu. Bylo nám jasné, že s jedním ZPM a minimem dronů nemáme šanci, ale pořád jsme čekali, že se udržíme do doby, než přiletíte. Ale jich bylo nepočítaně. Jak se vynořili z hyperprostoru, okamžitě začali střílet. Neustálý nápor na štít rychle odčerpával energii. Brzo došly i drony a my zůstali skoro bezbranní. Za každou zničenou hive se vynořily dvě další. Bylo to šílené. Došlo nám, že to nestihnete, že jsme v háji. Doktorka Wierová nařídila evakuaci v jumperech. Našlo se jen pár lidí, kteří se do jumperu vysloveně drali, ostatní chtěli bránit Atlantis do posledního dechu. To vědomí, že se do jumperu dostane jen hrstka lidí, protože míst bylo málo, o spoustu jumperů jsme přišli v boji, a ostatní zůstanou a zemřou, málokdo to dokázal strávit. Nakonec odletělo devět jumperů každý s pěti pasažéry. Pět byl limit, aby měli uprchlíci vůbec šanci vydržet, ať už se rozhodnou letět na nejbližší planetu nebo čekat na oběžné dráze. Tři Wraithové dostali dřív, než se stihly zamaskovat, a dvěma se nepodařilo prokličkovat střelbou na oběžnou dráhu. Pak už jsme jen sledovali, jak Atlantis umírá. Chvíli po našem odletu museli spustit autodestrukci a pak -,“ poručík náhle zmlkl a zavrávoral. Lorne ho podepřel a zavolal někoho, aby Taylora dopravil na ošetřovnu.
Pak jen stál v hangáru, díval se na jumpery a snažil se nemyslet na nic. Snažil se probudit ze zlého snu, ale ani jedno se mu nedařilo. Trvalo dlouho, než si uvědomil, že je v hangáru už sám. Těkal pohledem z jednoho jumperu na druhý. Náhle zoufale zakřičel: „Proč, sakra, lítáme všude pozdě?!“
Sedm miliard lidí. Jeho chybou zemřelo sedm miliard lidí a další budou přibývat. Tahle myšlenka ho pronásledovala, kamkoli se hnul. Kdyby tu myšlenku vyslovil nahlas, určitě by se našel někdo, kdo by mu řekl, že to nebyla jeho chyba, že to zradil Orion, ale on nahlas nic neřekl, a tak zůstalo při tom, že za to mohl jen on sám a nikdo jiný. No, vlastně to tak pravda nebyla, vůči Orionu začal pociťovat zášť, zášť za to, že je nechal na holičkách.
„Majore,“ zaslechl za sebou hlas Zelenky. „Co dál?“
Doktor očividně tlumočil otázku celé posádky. I Lornovi vyvstala v mysli, jenže na rozdíl od ostatních, on měl být tím, kdo na ní má odpověď.
„Nastavte kurz do Mléčné dráhy!“ dal první rozkaz, který ho napadl.

...
Před přídí Orionu se vynořil bitevní křižník Aschenů. Od té doby, co se Mléčnou dráhou proháněli Wraithové, si své planety pečlivě chránili. U každé hlídkovala minimálně jedna loď. Aschenové netolerovali cizincům vstup na své území. O to více cenili zuby, když těmi cizinci byli Tauriové. Jejich historie se nenesla zrovna v přátelském duchu.
Aschenský křižník vysunul štíty a nabil zbraně. Posádka Orionu se okamžitě připravila na útok. Hladina adrenalinu pomalu stoupala a atmosféra na velícím můstku by se dala krájet. Jen major Lorne zůstával klidný, nebo tak alespoň působil. Vesele se usmíval a z hrozby útoku jedné z nejvyspělejších lodí v galaxii si, jak to vypadalo, vůbec nic nedělal. Několik minut nechal nervy všech pracovat, pak rozkázal, aby zavolali Ascheny.
„Okamžitě odleťte! Zde nemáte co pohledávat!“ rozkázal nesmlouvavě kapitán aschenské lodi.
„Ale prosím vás, kapitáne. Děláte, jako byste nás mohl nějak ohrozit. Ta vaše směšná plivátka nám ani nepoškrábou štíty. Buďte hodný, chceme si s vámi jen promluvit.“ Lorne se stále vlídně usmíval. Až se tomu osazenstvo můstku divilo. Poslední dobou se více mračil, usmívat se ho dlouho nikdo neviděl.
„S vámi nemáme o čem mluvit. Přivedli jste sem Wraithy a ještě máte tu drzost vpadnout na naše území? Okamžitě odleťte, nebo zahájíme palbu!“ Kapitánův hlas zněl nekompromisně. Aschenové se před Pozemšťany už dávno přestali přetvařovat a vydávat se za mírumilovnou rasu.
„Chtěl jsem vám jen nabídnout možnost vykopat Wraithy z naší galaxie, ale když nechcete, tak teda máte první ránu.“ Lorne pokrčil rameny a čekal, jak aschenský kapitán na výzvu zareaguje. Kdesi v odlehlejších částech můstku zašumělo cosi o tom, že veliteli už opravdu přeskočilo.
Aschenové skutečně vypálili. Orion dostal zásah přímo do předních štítů. Loď se trochu otřásla, ale zdálo se, že jiný efekt zásah neměl.
„Škody?“ zeptal se Lorne.
„Žádné, štíty drží na devadesáti osmi procentech,“ zazněla odpověď.
„Cože? O dvě procenta po jednom zásahu? Vždyť jsou to jen aschenské flusačky. Zelenko!“ zakřičel Lorne na doktora, který zrovna utíkal jednou chodbou k nejbližšímu panelu a hlasitě v rodném jazyce nadával na Lornovo zcela evidentně nalomené duševní zdraví.
„Co je?!“ štěkl Zelenka do vysílačky a měl co dělat, aby nepřidal ještě nějaké nelichotivé oslovení.
„Máme slabé štíty. Proč?!“
Než doktor stačil dát dohromady slušně formulovanou odpověď, Orion dostal další zásah. Opět do předních štítů. Jejich síla klesla o další jedno procento. Lorne uhodil pěstí do opěradla křesla. Že to neměl dělat, si uvědomil až ve chvíli, kdy křeslo zazářilo a o štíty nepřátelského křižníku se otřel dron. Lorne se nejdřív zatvářil provinile, ale pak mávnul rukou a znovu se věnoval užitečnější činnosti, řvaní na Zelenku ohledně síly štítů.
„Zelenko, sakra, co ty štíty?!“
„Zvedám přívod energie. Ještě máme v systému několik much a většina jich je v rozvodu energie. Příště byste nás mohl alespoň upozornit, než uděláte z lodi terč.“
Další zásah. Tentokrát se loď zatřásla víc.
„Zelenko další dvě procenta dole. Takhle by to nešlo. Chci ty štíty silnější. Takhle bychom nevydrželi ani kdyby se na nás vykadila moucha. Neletíme odtud, dokud nebudu mít silnější štíty.“
Tentokrát už Zelenkovi několik ne zrovna slušných pojmenování uniklo. Jestli chtěl velitel silnější štíty, stačilo to říct, nemusel kvůli tomu provokovat už tak dost rozladěné Ascheny.
Na obrazovce se objevila další loď, další křižník. Jakmile se dostal na dostřel, zahájil palbu. Major sledoval, jak si štíty se zvýšenou zátěží poradí, když se však z hyperprostoru vynořil ještě třetí křižník, ztratil trpělivost a vyslal ke dvěma novým lodím několik dronů. Nechtěl je zničit, mířil na pohon a zbraně. Obojí se po chvilce podařilo zničit. Měl pravdu, aschenské lodě nebyly pro antickou soupeři.
„Víc z toho nevyždímu!“ ozval se náhle rozčilený Zelenka. „Spokojený? Nebo tu počkáme, až sem přiletí celá jejich flotila?“
Lorne se samolibě usmál.
„No, ne že bychom celou jejich flotilu nezvládli, ale letíme odtud.“
Pilot dlouho nečekal a okamžitě po rozkazu vstoupil do hyperprostoru. Zatímco všichni si oddechli, Lorne se už zase spokojeně usmíval.
„To šlo dobře, nemyslíte?“ prohlásil hrdě.

Orion letěl už týden směrem do Mléčné dráhy jako jedna velká rakev. Přinejmenším na něm bylo tak živo. Každý, kdo zrovna neměl službu, trávil čas ve své kajutě. Většinou jen tak seděl a díval se do prázdna, přemýšlel o životě a smrti a vyčítal si, že právě on přežil. Když lidé byli ve službě, soustředili se plně na svou práci a snažili se nemyslet na nic. Chodili chodbami jako mátohy, jako zombie. Bezmyšlenkovitě pracovali, bezmyšlenkovitě jedli a pili. Nikomu nebylo do řeči.
Major věděl, že se s tím musí něco udělat. Přestože ani on na tom nebyl s morálkou lépe, musel něco dělat, jinak celá cesta skončí hromadnou sebevraždou. Zpočátku si sice řekl, proč vlastně ne. Nebylo by lepší loď navést přímo doprostřed nejbližšího asteroidu? Ne, nebylo. Orion má důležité poslání, které musí splnit, a to nemůže dokázat bez posádky. Takže se musí udělat něco pro zvednutí morálky.
Celá posádka už čtvrt hodiny čekala v hangáru, než jim velitel sdělí, proč je nechal nastoupit. Davem šuměl tichý rozhovor. Lorne si tu scénu užíval. Konečně známka toho, že jeho posádka je ještě naživu. Od chvíle, kdy se dozvěděli o zkáze Atlantis neslyšel nikoho promluvit více než „Ano, pane“. Nakonec však požádal o ticho a začal s proslovem.
„Tohle jsem se snažil co nejvíc odkládat, ale jednou to přijít muselo. Ptáte se, proč tu jsme. Ne, proč jsme v tomhle hangáru, to vám jistě došlo, že kvůli kázání, ale proč jsme tady, na Orionu, proč jsme přežili. Ptám se na totéž. Proč? Proč jsme nezemřeli při obraně Země nebo Atlantis? Máme být poslední archou? Archou, která zachová lidský rod? Ne. Já říkám ne. Žádné zachovávání rodu. Ty odporné pijavice, co zmasakrovaly naše rodiny a přátele, se teď beztrestně prohánějí naší galaxií, naším domovem, a myslí si, že vyhrály. To jim nesmí projít. Ukažme jim, že válka ještě neskončila. Můžou nám vzít domov, můžou nám vzít rodiny, můžou nám vzít přátele, ale my jsme Pozemšťané, my jsme lidé z Tauri, my jsme osina v zadku nepřátel ve třech galaxiích, my máme něco, co nám nikdy nikdo nemůže vzít, našeho ducha, naše odhodlání a naši touhu po pomstě. Možná si říkáte, co zmůžeme proti takové přesile? Hodně. Jsme totiž lidé z Tauri. Je nás tady přesně třista dvacet osm a všichni do jednoho jsme naštvaní. Je tu třista dvacet osm naštvaných lidí z Tauri, toužících po čertsvé wraithské krvi. A co víc, máme loď. Možná mají Orionu mnozí za zlé, že zklamal v nouzi nejvyšší. Ano, já sám mu to nikdy neodpustím, ale je to loď a když se opraví, bude to sakra dobrá loď. Víte, co to znamená? Víte, co znamená, když se na jedné zatraceně dobré lodi sejde třista dvacet osm zatraceně naštvaných lidí z Tauri? Znamená to, že nakopeme Wraithy, co zničili náš domov, do zadků tak silně, že si po zbytek života nesednou. Uděláme jim takový ohňostroj, že si vesmír bude myslet, že nastal druhý Velký třesk. Žádné zachraňování rodu, ale pomsta. Pomsta! POMSTA!!!“
Během Lornova proslovu by člověk slyšel spadnout špedlík, jaké bylo v hangáru ticho. Každý poslouchal se zatajeným dechem. Konečně se dozvěděli, co bude dál. Když potom major zakončil svůj proslov výkřikem slova „pomsta“, celé posádka se k němu sborově přidala. Kdyby v tu chvíli letěla kolem wraithská loď, musela by její posádka ten hluk slyšet v každičké díře, co jich na lodi mají. Bylo rozhodnuto. Major Lorne byl přijat jako velitel, který povede poslední hrstku Pozemšťanů za pomstou.

...
Cestou na Dakaru už zbývala jen poslední zastávka a poslední schůzka. Zřejmě nejtěžší schůzka ze všech, a to včetně incidentu s Ascheny. Když Lorne posílal Luciánské alianci zprávu s prosbou o setkání, čekal, že ho rovnou pošlou kamsi. Po kladné odpovědi se však jeho očekávání poněkud změnilo. Místo odmítnutí teď čekal past. Nevěřil, že by s ním Luciánská aliance chtěla jednat o možnosti porážky Wraithů, myslel si, že je spíš zaujala vidina zajetí antické válečné lodi. Na místo setkání proto dorazil už o několik hodin dříve a rozmístil po okolí maskované jumpery. Jen pro jistotu. Luciánské alianci se nedalo věřit.
„A jsou tu,“ řekl s očekáváním Lorne, když se vynořily z hyperprostoru dva ha´taky.
Na velitelském můstku Orionu zavládlo ticho. Kapitán obsluhující zbraňový systém se chystala pro jistotu nabít zbraně, ale Lorne ji zarazil. Pokud má vůbec k nějakému jednání dojít, nesmí u alinace vzbudit nedůvěru. Právě z toho důvodu nechal dole i štíty.
Dlouho se nic nedělo. Lodě se jen tak vznášely ve vakuu a vzájemně se skenovaly. Bylo to jako když se potkají dva psi, v tomhle případě tři psi, a začnou se vzájemně očichávat. Obě strany si dávaly velmi záležet na tom, aby nebyly tím prvním, kdo vycení zuby. Ocitly se ve velmi křehkém tichu před bouří.
„Volají nás,“ ohlásil komunikační operátor.
„Tak nás spojte, popovídáme si.“
Jakmile operátor poslechl rozkaz, na holografické obrazovce se objevila tvář samotného vůdce Luciánské alinace.
Lorne byl rád, že se na jednání dostavil on osobně, neboť s ním se dalo dohodnout. Jen si nebyl jistý, kolik lodí je mu loajálních. V rámci aliance Netan ztrácel své postavení a ochota k dohodě s Pozemšťany mu zřejmě moc nepřilepšila. Snad by bylo lepší, kdyby Lorne jednal s někým, kdo platí za silnějšího.
„Netane, to je překvapení. Nečekal jsem vás osobně,“ začal Lorne konverzaci v přátelském duchu.
„Čekám na vaši nabídku!“ odsekl Netan příkře. Zřejmě neměl chuť se dlouho vybavovat.
„No, moji nabídku jste více méně slyšeli. Nabízíme vám místo ve flotile, která vykope Wraithy tak daleko, že Pegasus nenajdou ani za tisíc let.“ Lorne stále mluvil odlehčeně.
„Co za to?“ projevil se Netan jako pravý obchodník.
Lorne zkrabatil čelo, aby to vypadalo, že přemýšlí.
„Hm, Wraithové vás přestanou vycucávat jako kuličky hrozna.“
„Nedostatečné.“
„Snad nečekáte, že vám zaplatím za to, že se postavíme Wraithům?“
Teď už Lorna klid pomalu opouštěl. Neměl na tohle náladu.
„Vlastně ano, čekáme,“ přitakal Netan.
„No, tak to vás zklamu. Jestli nechcete, seďte na zadku a nechte se zabít. Sbohem!“ Lorne dal pokyn k ukončení koverzace.
„Počkat!“ vykřikl Netan.
„Vaše loď je nejlepší v galaxii...“
„Ano, to je a taky je naše,“ přerušil Netana Lorne.
„A já nejsem hlupák, abych se vám jí pokusil sebrat,“ souhlasil Netan. „Chci vám vlastně udělat nabídku. Budeme bojovat, ale až bitva skončí, vy se se svou lodí přidáte k Luciánské alianci.“
Lorna nabídka doopravdy překvapila. Čekal by cokoli, jen ne tohle.
„Dobře,“ řekl prostě.
„Co?“ Netan se musel ujistit, zda dobře slyšel.
„Řekl jsem dobře. Po bitvě se Orion a jeho posádka přidají do služeb Luciánské aliance.“
„Jestli mi ale lžete a pak...“ pokusil se Netan o výhružku, ale Lorne ho znovu přerušil.
„Já své slovo držím, Netane.“
„I já. Přidáme se k flotile.“
„Výborně,“ pochválil si výsledek Lorne. „Pošlu vám souřadnice setkání.“
Na to byla konverzace ukončena.
„Zbláznil jste se?“ obrátil se k majorovi Zelenka.
„Trochu ano, proč?“ zeptal se Lorne.
„Přidat se k Luciánské alianci, to myslíte vážně?“ ujišťoval se doktor.
„Jo,“ potvrdil Lorne.

Když se Orion vrátil do Mléčné dráhy, Wraithové už stihli zničit desítky dalších planet. Většinou to byly planety s primitivními kulturami, bývalé goauldské državy. Ke dvěma hnízdům, která přežila útok na Zemi a následné setkání s Orionem, se přidalo dalších šest. Velmi brzy se Orionu podařilo z komunikace mezi nimi zjistit, že je to konečný počet lodí, které do Mléčné dráhy mířily. Všechny lodě patřily k jedné frakci Wraithů. K nekonečnému štěstí obyvatel okupované galaxie se frakce o informace vedoucí k Zemi nepodělila s nikým dalším.
Major zároveň každý den přemítal o tom, proč tak náhle Wraithové napadli Atlantis plnou silou. Mohli to přece udělat už dávno, ale neudělali to, tak proč teď? Musel to být nějaký úskok od frakce, která teď okupovala Mléčnou dráhu. Snad rozšířili fámu o nějaké tajné zbrani, kdo ví? To už teď vlastně nebylo důležité. Co však důležité bylo, to bylo první z mnoha setkání, která teď na Orion čekala.
Major Lorne se chtěl s Asgardy záměrně setkat jako s prvními. Měli sice svých starostí dost, ale doufal, že vděčnost za pomoc v minulosti by je mohla přimět poslat do nadcházející bitvy několik lodí. Přinejmenším Thor by mohl být vstřícný.

...

Eleira Uživatelský avatar
First Lieutenant
First Lieutenant

Příspěvky: 1296
Pohlaví: Neuvedeno
Odpovědět s citací
 

Antická loď se vynořila z hyperprostoru velice blízko oběžné dráhy Dakary. Lorne nebyl jediný, kdo za zničení Země zaplatil duševním zdravím, psychické problémy vykazovala většina posádky, včetně navigátora, jehož novou zálibou se stalo provádění podobně šílených kousků, jaký předvedl teď. Lorne čekal na hlášení. Na obrazovce viděl nebližší okolí lodi. Pohled na přinejmenším deset ha´taků, tři tollánské lodi a dva asgardské křižníky byl vcelku impozantní podívanou, ale všichni na Orionu věděli, že to nebude dost. Proto ta netrpělivost. Čekali na konečný počet.
Po dlouhé chvíli ticha konečně hlášení od komunikačního panelu přišlo.
„Už se ohlásila celá flotila, pane. Máme tři ha´taky od Tok´rů, patnáct od Jaffů, osm od Luciánské aliance. Asgardi poslali tři křižníky. Od Tollánů máme čtyři lodě. A pak se nám hlásí tři neznámá plavidla. Výzbroj žádná sláva, štíty ještě horší. Wraithové je dostanou na dva zásahy. Říkají, že jsou z nezávislých planet a že chtějí taky bojovat. A ještě je tu devět al´keshů od nezávislých pašeráků. Prý se také chtějí přidat.“
„Takže celkem čtyřicet pět lodí. No, když odpočítáme al´keshe a ty tři štíty, tak třicet tři. Ale ano, to odpovídá tomu, co jsem čekal,“ počítal Lorne.
„Předpokládám, že ha´taky nesou dostatečný počet kluzáků, pak tu máme něco málo našich stíhačů. Se sedmi hnízdy a dvanácti křižníky bychom si měli poradit levou zadní, co myslíte?“
Lorne flotile věřil, avšak zbytek posádky jeho optimismus nesdílel. Hnízd sice bylo jen sedm, jedno se podařilo Orionu zničit už před několika týdny, avšak jedinými rovnocenými soupeři pro ně, byl právě Orion a tři asgardské lodě.
„Pane, naše dálkové senzory zaznamenávají wraithské lodě,“ oznámil jeden z důstojníků na můstku.
„Kolik?“ zeptal se Lorne.
Wraithové zcela určitě museli vědět, že se něco chystá. Tak velkou flotilu museli zaznamenat, i kdyby byli slepí a hluší. A jak Lorne Wraithy znal, odpor trpět nebudou.
„Všechny, pane,“ oznámil důstojník.
Lorne úlevně vydechl. Udělali přesně to, v co doufal. Všechno, nebo nic. Tahle bitva rozhodne o dalším osudu galaxie. Pokud tu teď prohrají, Wraithové už nikdy nenaleznou v Mléčné dráze někoho, kdo by se jim postavil a zaznamenal při tom alespoň nepatrný úspěch. Na druhou stranu, pokud tu teď vyhraje tato flotila poslepovaná z toho nejlepšího, co se v galaxii dalo sebrat, Wraithové se tu s trochou štěstí už nikdy neukáží. Prostě a jednodušše, tady se hrálo o všechno.
Lorne poslal zprávu celé flotile, aby lodě zaujaly pozice. Bylo nezbytně nutné, aby všichni začali střílet hned, jakmile se první loď vynoří z hyperprostoru.
„Pane,“ ozvala se znovu obsluha senzorů.
„Co je?“
„Wraithové neletí sem.“
„A kam?“
„Na Zem.“
„Co tam, sakra, chtějí dělat?“ podivil se Lorne.
Nemohli přeci flotilu ignorovat. To nemají v povaze. Jakmile vidí hrozbu, plnou silou se s ní vypořádají. Měli letět na Dakaru. Bestie. Určitě nechtějí bojovat na cizím hřišti. Země se stala jejich základnou v okupované galaxii. Zřejmě se rozhodli pro boj na domácí půdě.
Lorne váhal, co říct flotile. Nejraději by Wraithy na Zemi následoval. Jak poetické by bylo rozhodnout o výsledku právě tam. Ale moc dobře věděl, že když se flotila rozhodne přesunout, rozdílná rychlost lodí způsobí, že tam dorazí postupně.
„Pošlete zprávu flotile. Chci, aby se kapitáni sešli na Orionu. Do hodiny. A ať za mnou přijde do poradní místnosti Zelenka,“ poručil Lorne.

Když Zelenka dorazil, Lorne seděl zamyšleně v křesle a výraz v jeho tváři naznačoval, že usilovně přemýšlí. Jakmile si všiml vědce, naznačil, aby se posadil.
„Jak moc složité bude zkoordinovat přesun flotily tak, abychom na Zem dorazili ve stejnou dobu?“ zeptal se, sotva se Zelenka usadil.
„No, neměl by to být složitý výpočet. Prostě jen musíme zohlednit rychlost lodí a v závislosti na tom vypočítáme, s jakým předstihem budou muset pomalejší lodi vyrazit, aby všichni doletěli stejně. Je to středoškolská fyzika.“
„Dobře. Vyžádejte si technické parametry lodí a začněte počítat. Když nepoletí oni za námi, poletíme my za nimi.“
„Nebylo by lepší tu počkat? Dříve nebo později sem určitě přiletí.“
„Spíše později, než dřív. A my nemáme tolik času. Než se rozhodnou jednat, může být po hrozbě. Naše koalice se rozpadne sama. Jen se podívejte, co se tam venku vznáší. Tok´rové nesnáší Jaffy a naopak, Asgardi mají svých problémů dost a mohli by si uvědomit, že tady vlastně vůbec nemusí být. Tolláni jsou tak arogantní, že si řeknou, že se omezí jen na obranu vlastní planety a poletí domů, a Luciánská aliance, divím se, že tady vůbec jsou teď, natož kdyby tu měli čekat několik dní či déle. Ne, my musíme jednat rychle.“
Lorne měl v celé situaci jasno. Znal poměry v domovské galaxii velice dobře. V době jeho působení v SGC toho zažil dost, aby věděl, co od koho může čekat. Zelenka to respektoval, a tak ihned odešel řešit koordinaci odletu, zatímco Lorne čekal na kapitány lodí.

Na stole před Lornem ležel počítač s potřebnými údaji. Velitel antické lodi si data pečlivě pročetl a jal se vydat instrukce shromážděným kapitánům.
„Takže, přátelé, ve spolupráci s vašimi techniky doktor Zelenka sestavil následující pořadí pro odlet na Zemi. Vy,“ ukázal Lorne na kapitány malých plavidel z nezávislých planet, „máte rychlost srovnatelnou s al´keshem. Poletíte s nimi první. Původně jsem myslel, že al´keshe vezmeme do hangárů a vypustíme je jako překvapení, ale nanešěstí nikdo pro ně nemá místo. Poletí tedy samostatně. Další skupinu budou tvořit Tok´rové, Luciánská aliance a dvě lodi Tollánů. Vy se vynoříte z hyperpostoru chvíli před příletem al´keshů a zaujmete pozice proti křižníkům tady,“ ukázal Lorne na obraze pořízeném dálkovými senzory místo ne příliš vzdálené od Měsíce. „Kotvilo“ zde osm křižníků.
„Další skupina budou zbylí Tolláni a čtyři ha´taky Jaffů. Dva křižníky jsou na hlídce na oběžné dráze Marsu, takže se o ně postarejte. Dáváme vám nepatrný náskok, než se objeví u Země naše první lodě. Žádné zdržování. Vyskočit, rozstřílet křižník a šup zpátky do hyperpostoru a šupem k Zemi.“
Kapitáni, kteří byli pro skupinu vybráni, souhlasně zamručeli.
„Dva křižníky jsme nemohli najít. Předpokládáme, že jsou schované mezi hnízdy, kde je naše senzory nemůžou rozeznat. Takže tohle bude trochu překvapení. Hnízda jsou rozestavěná kolem Země tak, že ať se objevíme odkudkoli, budeme pod palbou nejméně čtyř a tři nám potom vpadnou do zad. Jako první se tam objevíme my a Thor,“ Lorne kývnul na asgardského vrchního velitele, který se k tomuto vpádu sám nabídnul.
„Naše štíty palbu Hnízd nejdéle vydrží. Jakmile se na nás Wraithové zaměří, tak se tady a tady vynoří oba dva zbylé asgardské křižníky spolu se zbytkem ha´taků. Ihned po opuštění hyperprostoru vypustíme stíhače, protože předpokldám, že pokud už se tam nějaké šipky nebudou pohybovat před naším příletem, tak ihned po něm jich tam bude jak hippíků na Woodstocku. No a do toho všeho bordelu byste měli přiletět vy,“ Lorne se znovu obrátil k první skupině, „jako moment překvapení. A až nám nejvíc poteče do bot, máme v kapse skupinu dva. Nějaké otázky?“
„Ten plán jste vymyslel vy?“ zavrčel jeden z kapitánů od Luciánské aliance.
„Z větší části,“ přiznal se Lorne.
„Je na hovno.“
„Já vím. Máte lepší?“
Kapitán zakroutil hlavou.
„Všechny nás zabijou.“
„I to se může stát, ano. Ale přiletěli jste už s tím vědomím. Někdo jiný by vám možná dal poslední možnost couvnout, ale já nejsem někdo jiný. Každého, kdo nedorazí na své místo v bitvě, si najdu a osobně ho zabiju.“
Lorne se na shromážděné díval chladným pohledem člověka schopného naprosto čehokoli. Jeho výhružka patřila zejména Luciánské alianci. Ať už jeho osobní pocity vůči Tollánům, Tok´rům a Jaffům byly jakékoli, věděl, že by nikdy neustoupili z bitvy, v níž přislíbili účast. O Asgardech nepochyboval vůbec. Tohle Tauriům dlužili a Thor to moc dobře věděl.

Orion se otřásal pod náporem palby wraithských mateřských lodí, štíty však držely. Major Lorne vypouštěl drony v malých krátkých dávkách. Doktor Zelenka si to vymínil. Prý mu to usnadní hlídat tok energie. A spíše než ve zbraních teď stejně byla energie potřeba ve štítech. Přesně jak Lorne čekal, zaměřila se na ně čtyři hnízda a další byla na cestě. Orion teď ze sebe musel vydat to nejlepší.
Podobně se chovala i Thorova loď. Většinu energie převedl asgardský vrchní velitel do štítů, střílel minimálně. To se však změnilo, když se z hyperprostoru podle plánu vynořily další dvě asgardské válečné lodi, provézené jedenácti ha´taky. Hlavní úderná jednotka byla kompletní. Zbylá tři hnízda byla odříznuta, takže nemohla dokončit svůj úmysl přesunout se na pozice, z níž by mohla střílet na nejzranitelnější místa prvních dvou lodí. Chtě nechtě museli Wraithové začít střílet na Asgardy a Jaffy.
V tu chvíli všichni zúčastnění stříleli vším, co měli, a v tu chvíli také vypustili stíhače. Spousta jich padla při obranách hnízd před drony Orionu. Ale i tak jich zůstalo dost na to, aby nepřátelům znepříjemnili život a hlavně aby vnesli zmatek do již tak dost zmatečného boje.
„Pane,“ ozval se navigátor Orionu.
„Nemám čas,“ odbyl ho Lorne, jehož ovládání křesla stálo většinu soustřední.
„Stíhače přilétají i z povrchu planety,“ nedal si navigátor pokoj.
„Kde jsou Al´keshe?“ zeptal se Lorne jen tak mimochodem.
„Nev...právě dorazily, pane,“ ohlásil navigátor hned, jak si všiml otevření hypeprostorového okna.
„Tak ať jdou po stíhačích ze Země,“ přikázal Lorne.
Komunikační důstojník předal zprávu dál.
„Volají nás Tolláni, pane,“ zahlásil tentokrát komunikační důstojník.
„Co chtějí?“
„Zničli křižníky na oběžné dráze Marsu a zapojují se do boje. Ztratili jeden ha´tak.“
„A my, do hajzlu, ztratili energii ve zbraních. Zelenko! ZELENKO!!!“ zaječel Lorne.
„Hned,“ ozval se do vysílačky hlas českého fyzika.
„Jak to vypadá venku?“ zajímal se Lorne, neboť zrovna neměl co napráci.
„Jedno Hnízdo zničené, dvě těžce poškozená, nemají zbraně ani hyperpohon, čtyři jen s lehkým poškozením. Naše strana přišla o pět ha´taků, jedna tollánská loď vypouští atmosféru, štíty jednoho z Asgardů na pěti procentech, pravděpodobně spadnou při dalším zásahu. Všechna tři malá plavidla zničena a s nimi tři al´keshe.“
Lorne s výsledkem nebyl spokojený. Za jedno zničené a dvě vyřazená hnízda čekal mnohem menší daň.
„Pane,“ vykřikl náhle vyděšeně navigátor. „Ta dvě odzbrojená hnízda nabírají nový kurz.“
„Kam?“
„Na nás, pane. Jsou na kolizním kurzu.“
Lorne zaklel a zařval do vysílačky na Zelenku, že jestli nebudou mít energii ve zbraních do půl minuty, osobně ho půjde uškrtit.
„Zavolejte Thora, že potřebujeme jeho asistenci!“ rozkázal Lorne.
Thorova loď měla po Orionu nejsilnější zbraně, tudíž měla největší šanci, že hnízda zničí dřív, než narazí do antické lodi a zničí vše v okruhu několika kilometrů.
„Už zase střílíme,“ ozval se z vysílačky hlas doktora Zelenky.
Na to však už Lorne přišel sám a poslal vlnu dronů proti oběma přibližujícím se Hnízdům. Spoustu jich zastavily šipky, ale některé přeci jen zasáhly cíl a spolu se střelami z asgardské lodi obě hnízda zničily.
„Pane.“
„Co zas?“
„Jeden z Asgardů právě přišel o štíty. Pár zásahů a je po něm.“
„No, to má blbý,“ pokrčil Lorne rameny.
Ve skutečnosti mu to vůbec jedno nebylo, doufal, že Asgardi vydrží co nejdéle.
„Potřebuje získat trochu času, než se mu podaří štíty obnovit.“
„No dobře, naveďte nás mezi něj a Wraithy.“
„Zpráva od Tollánů.“
„Co zas chtějí? Nechtěli by míň kecat a víc bojovat?“ zavrčel Lorne.
„Jsou to ti od Měsíce. Čtyči křižníky zničeny, čtyři ale ustupují sem.“
„Super. Kolik jim zbylo lodí?“
„Tolláni ztratili jednu loď, Luciánská aliance hlásí tři zničené lodi a Tok´rové jednu. Ostatní lodě jsou více či méně poškozené, ale bojeschopné. Jsou na cestě sem.“
Lorne zprávu odkýval a dál se věnoval palbě na Wraithy. Jedné tollánské lodi, třema jaffským a jednomu z Asgardů se podařilo oddělit od zbytku jedno z hnízd a teď se na něj vrhli jako smečka hladových psů. Asgardská loď, disponující nejsilnějšími štíty z celé skupiny, posloužila jako štít pro ostatní, takže tento smělý útok přežili všichni ve zdraví.
Kolem planety se vznášely pouhé tři hnízdní lodi. Všechny nesly známky poškození, a tak majora nepřekvapila nejnovější zpráva.
„Wraithové se chystají ustoupit, pane,“ ohlásil navigátor.
„Na to ať zapomenou. Ať flotila střílí na jejich hyperpohon. Co ten Asgard? Potřebujeme se odtud hnout.“
„Ještě chvíli.“
Lorne ztrácel trpělivost. Orion se potřeboval dostat více do srdce boje, který se dostal daleko od něj. Drony musely urazit příliš velkou vzdálenost, což dalo stíhačům dost prostoru k tomu, aby jim zabránili doletět až k mateřské lodi.
„Asgard má štíty. A zároveň dorazily wraithské křižníky a zbytek našich. Bez lodí Luciánské aliance.“
„Co?!“
Major na chvíli přestal střílet a vyskočil z křesla jako nakopnutý. Měl tušit, že na tyhle pašeráky nemůže být spolehnutí.
„Taky jsme právě přišli o poslední al´kesh a většinu stíhačů.“
„A nějaké dobré právy?“
„Tok´rové zničili jeden křižník...a Tolláni druhý...momet...skvělá rána...ehm...“
Lorne obdařil obshluhu příslušného stanoviště tázavým pohledem. Měl na jazyku cosi o tom, aby to dotyčný tolik neprožíval, že venku se odhrává bitva, ne finále hokejového play-off.
„Omlouvám se, jenom, ten Thorův zásah byl prostě skvělý. Další mateřská loď mimo provoz. Vypouští atmosféru. Ale nabírá kolizní kurz na Thorovu loď.“
„Čas oplatit službu.“
Major znovu usedl do křesla a namířil drony na vyřazenou mateřskou loď. Nakonec ji zničil, ale neprošlo to tak hladce jako minule.
„Thor má štíty na minimu, s dalším zásahem o ně přijde. A taky s sebou Wraithové vzali dva ha´taky.“
„Nemůžeme Thora krýt. Ať se stáhne, než si to vyřeší se štíty. Jak jsou na tom vůbec ty naše? Začíná to s námi třást.“
„Na třiceti pěti procentech.“
„No taky žádná sláva.“
Spolu se zkázou další mateřské lodi se major zarazil. Na orbitě už sice zbývala jen jedna silně poškozená loď, několik stíhačů a dva křižníky, ale cosi zvláštního se začalo dít na povrchu.
„Co se to, sakra, děje na tom povrchu?“
„Nemůžu to říct určitě, ale myslím, že Wraithové aktivovali nějaký druh zbraně. Z povrchu k nám přichází střelba. A z atmosféry právě vyletěli stíhači. Nabírají kolizní kurz k našim lodím.“
Major se rozhodl poslat drony všude, kde nehrozilo, že by zasáhl někoho z flotily. Rozhodl se zničit co nejvíce stíhačů. Zároveň dal pokyn ha´takům, ať se co nejvíc stáhnou. Tyto lodě byly v současné chvíli nejzranitelnější. Tím spíše, že všechny už nesly známky poškození. Lorne také poslal několik dronů na povrch planety. Tam, kde se podle senzorů s největší pravděpodobností měla nacházet neznámá zbraň. Střelba však pokračovala.
„Chci přesně vědět, jaká další překvapení na povrchu čekají. Mám v úmyslu zničit i tu jejich klonovací základnu,“ štěkl Lorne na obsluhu skenerů.
Náhle se Orion silně otřásl.
„Co to bylo?“
„Narazil do nás jeden stíhač. A dostali jsme několik přesných zásahů té zbraně z povrchu. Štíty máme na pěti procentech.“
„Jaká je situace venku?“ zajímal se major.
„Thor je stále mimo, další dva Asgardi se drží tak tak, dostali taky pár zásahů z povrchu, Tolláni taky odolávají s odřenýma ušima, brzy přijdou o štíty, po kolizi se stíhači Tok´rové ztratili druhý ha´tak a Jaffové dva. Ostatní se pokouší stáhnout mimo dostřel. Jsou na tom dost mizerně.“
„Co ta Hive?“
„Těžce poškozená, ale stále střílí. A taky se tam motají ještě dva křižníky.“
„Jestli se nezbavíme toho pekelného zařízení na povrchu, jsme v hajzlu,“ podotkl Lorne a zamířil všechny drony na povrch planety.
„Proč s tím vůbec začali až teď? Proč až potom, co jejich lodě jsou v háji?“ zapřemýšlel Lorne nahlas, zatímco naváděl střely.
„Zachytávali jsme nepravidelné výkyvy energie. Třeba to dřív nemohli zprovoznit,“ odpověděl Zelenka, který se náhle zjevil na můstku a ihned začal něco kutit u jednoho z panelů.
Náhle křeslo zhaslo a Lorne hlasitě zaklel.
„Jsme bez dronů. Sakra!“ zakřičel a praštil pěstí do opěradla křesla.
Situace nebyla dobrá. Zbraň stále střílela. Drony ji buď vůbec nezasáhly nebo nenadělaly žádnou velkou škodu. Thor se vrátil se svou lodí do boje, ale obě další asgardské lodi musely ustoupit. Všechno nasvědčovalo tomu, že pokud se jim nějakým zázrakem okamžitě nepodaří zbraň zničit, bude velice rychle po útoku. Sice Wraithům v Mléčné dráze zasadili pořádnou ránu, ale když alianci teď zničí, Wraithové se brzy vzpamatují, protože už nepřijde nikdo další, kdo by práci dodělal.
„Jak jsme na tom?“ zeptal se Lorne Zelenky po dalším velkém otřesu.
„Ztrácíme štíty a už do nich nemám, co dát. Jeden, maximálně dva zásahy a potom to bude hodně zlé,“ připustil doktor.
Lorne se zhluboka nadechl a zadíval se na planetu.
„Nastavte kolizní kurz tam, kde náraz způsobí nejvíc škody a hlavně zničí tu ďábelskou zbraň!“ zazněl rozkaz.
„A řekněte Thorovi, aby tu uklidili, než odletí,“ dodal.
Potom se napřímil v křesle a sledoval, jak posádka vyplňuje jeho poslední rozkaz a jak se planeta začíná stále více přibližovat. Konečně se vraceli domů.
Antická loď se otřásala, jak prolétala obrovskou rychlostí atmosférou. Některé části začaly hořet. Štíty dávno vypadly po dalším zásahu ze zbraně. Od trupu se odlepovaly kusy. Na mnoha palubách se objevily trhliny či rovnou díry. Vybouchlo mnoho konzolí a na palubách vznikly požáry. Chodbami se ozýval nářek raněných. Na velitelském můstku však zavládlo hrobové ticho. Velitel seděl v křesle a v obličeji se mu nepohnul jediný sval. Oči všech se upíraly ven na přibližující se povrch. Už to nemohlo trvat dlouho, jen pár vteřin. Mířili do míst, kde kdysi stával New York. Teď se tam tyčila oslizlá wraithská stavba, jíž vévodila zbraň, kterou nikdo z posádky předtím neviděl. Zřejmě něco skutečně nového. Zbraň se snažila přibližující se loď zaměřit, všechny střely však šly mimo. Štěstěna sehrála svou roli bez chybičky.
„Ostrov svobody,“ řekl kdosi.
Oči všech pátraly ve výhledu, kde ho dotyčný mohl vidět. A potom ji spatřili. Byla zlomená vejpůl, ale stále tam, kde se vždy hrdě tyčila. Její ruka s pozvednutou pochodní už nemířila k nebesům, ležela v prachu a pokrýval ji jakýsi wraithský sajrajt. Stále tu však byla. Možná zlomená a pokořená, ale pořád přítomná. Stejně jako lidé. Zlomení, napůl šílení, pokoření, ale doma.
Lorne se upřeně díval ven. A pak se náhle, poprvé po dlouhých měsících, rozesmál.

Wraithové se do Mléčné dráhy pokusili proniknout ještě jednou asi deset let po bitvě u Tauri, jak vešel Lornův útok proti Wraithům do dějin galaxie. Krátce po jejich příletu však byli zastaveni spojenými silami Asgardů, Jaffů, Tok´rů a Tollánů, kteří po vítězství u Tauri uzavřeli dohodu o vytvoření celku pro společnou obranu galaxie proti dalším wraithským útokům, jenž nesl název Aliance Orion.

Janci001 Uživatelský avatar
Senior Airman
Senior Airman

Příspěvky: 263
Bydliště: Martin-Praha
Pohlaví: Neuvedeno

Odpovědět s citací
 
zas pekne pocitanicko:) tesim sa na tvoju dalsiu poviedku :bounce:
takze len :write: dalej :wink:

Puk Uživatelský avatar
Lieutenant Colonel
Lieutenant Colonel

Příspěvky: 2007
Bydliště: Košice
Pohlaví: Neuvedeno
Odpovědět s citací
 
:shock: Zem zničená, ľudia v ..., ale aj tak príbeh vynikajúúúúúci a tá dĺĺĺĺžka :love: . Napriek tomu, že ľudia (Pozemšťania) ako takí prestali existovať, je príbeh z môjho pohľadu uchvacujúci. :) :) :) :) :)
Ešte k deju: Aj keď Zem a Atlantis boli zničené ( :cry: ), odkaz pre ostatné národy (rasy) bol jednoznačný. Radšej neexistovať vôbec, ako žiť v neslobode (v prípade Wraithov ako potrava). :yes:
P.S.: A tento príklad napomohol ku vzniku neskoršej aliancie:
Wraithové se do Mléčné dráhy pokusili proniknout ještě jednou asi deset let po bitvě u Tauri, jak vešel Lornův útok proti Wraithům do dějin galaxie. Krátce po jejich příletu však byli zastaveni spojenými silami Asgardů, Jaffů, Tok´rů a Tollánů, kteří po vítězství u Tauri uzavřeli dohodu o vytvoření celku pro společnou obranu galaxie proti dalším wraithským útokům, jenž nesl název Aliance Orion.
:yahoo:

:?: A teraz druhý (príbeh), kde (už terajšia) aliancia priletí do Pegasa a ukončí (aké mierumilovné slovo) šantenie Wraithov. :oops:
:bravo: :heat: :sorry: :bye:

Eleira Uživatelský avatar
First Lieutenant
First Lieutenant

Příspěvky: 1296
Pohlaví: Neuvedeno
Odpovědět s citací
 
Tak děkuji moc za slova chvály.
Sice se ještě nikdo nezmínil o jedné dost velké nesrovnalosti, ale já ji zmíním dopředu. Očividně jsem si děj v galaxii poněkud upravila pro mé potřeby, neboť pokud se nepletu, tak počátek třetí sezóny SGA se kryje s počátkem desáté sezóny SG-1, což znamená, že v Mléčné dráze měly být invazní síly Ori v plné jízdě. Vzhledem k tomu, že tuhle část Stargate nemám moc ráda navíc by mi tu Ori jaksi byli nad počet, rozhodla jsem se tento fakt ignorovat. A taky po vývoji v minulosti by Tolláni měli mít spoustu jiných starostí, než je stavění lodí - byli jestli si dobře vzpomínám téměř vyhubeni Anubisem.
Z toho všeho by se tento příběh dal brát jako jakási alternativní realita, takže nezoufejte, lidstvo sice vyhynulo, ale pouze v alternativním vesmíru :D :lol:
Jinak opět děkuji za slova chvály :salut:

Odeslat nové téma Odpovědět na téma
PředchozíDalší

Zpět na Mrtvé povídky

cron