17
V galaxii Ori
Protioriský odboj v galaxii sílil každým dnem a zprávy o nedávných velkých ztrátách v Mléčné dráze se šířily neskutečně rychle.
Lidé si díky těmto zprávám začali klást otázku, jsou-li Ori hodni jejich uctívání, ale brzy se mělo stát něco, co mělo navždy změnit celý běh věcí v galaxii a obyvatelům poskytnout patřičnou odpověď..
V galaxii Mléčná Dráha
Atlantis z oběžné dráhy kolem Země již sestoupila a na povrchu planety, poblíž New Yorku, prozkoumávalo velké množství vědců a techniků, za doprovodu vojáků, podrobně každý metr města a hlavně se zaměřili na záhadný nový zdroj energie na druhém molu.
Obyvatelé Země byli z událostí za několik posledních dní značně dezorientovaní a zmatení, ale život na planetě neustal. Lidé dál chodili do práce a škol. IOA po celé planetě vybrala několik nejlepších továren, sléváren a několik dalších zařízení na kontrolovanou výrobu obranných satelitů nové generace, které by měly být schopny ubránit bezpečně planetu i při větším útoku.
Na orbitě Země se nacházel Thorův vůz spolu s desítkou lodí od Noxů a pozemskou flotilou, která čítala tři BC 303 a již sedm BC 304 spolu s BC 305.
Thor na palubě své lodi dával rozkazy všem lodím v galaxii a přitom udržoval kontakt se členy Velkého Společenství.
Na můstku jeho lodi se ozval jakýsi Asgard.
„Pane, máme příchozí zprávu.“ Thor se na Asgarda podíval a mrknul. Asgard pochopil a nechal jí zobrazit. Thor si jí rychle přečetl a poté se jako hologram objevil v SGC v kanceláři generála.
Nečekané objevení Thora v generálově kanceláři způsobilo, že se generál, který si chtěl právě dopřát doušek čerstvé kávy, lekl a následně se polil touto horkou tekutinou. Generál samozřejmě po polití vykřikl bolestí. Po chvíli se generál podíval zkoumavě na Thora. Ten, ale stále na něco čekal a vůbec se nepohnul. Po chvíli se z komunikace SGC ozvalo
„SG-1 do kanceláře generála.“ Generál chvíli přemýšlel, co se asi tak děje, ale z úvah ho vytrhl telefon na jeho stole. Generál stiskl tlačítko hlasitého hovoru. Volající stihl jen oslovení generála a hned se mu dostalo odpovědi.
„To je v pořádku, Waltře“ Poté se generál podíval zdlouhavě na pulzující hologram Thorovy postavy.
Netrvalo dlouho a v kanceláři se začal postupně objevovat hlavní pozemský tým, SG-1. Jako poslední dorazila Vala. Když dorazila, tak hologram mohutně zablikal a následně ožil.
„Zdravím, lidé.“ Na jeho pozdrav se mu od Daniela dostala odpověď v podobě krátkého mávnutí rukou. „…Je mi ctí vám oznámit, že Země se v blízkých dobách stane držitelem jednoho z velkým mečů.“ Po těchto slovech na Thora všichni až zírali a nikdo jeho slova nechápal. Thor to zřejmě vypozoroval a dal se do vysvětlování.
„Velké meče jsou pro Velké společenství až posvátným symbolem. Každý v tomto společenství má jeden meč. Armáda, která má meč ve svém čele, je téměř neporazitelná….“ Po těchto slovech se všichni tvářili ještě víc zmateně a tak Thor chtě-nechtě pokračoval. „…Tyto meče jsou ukuty z nejodolnějšího materiálu, který kdy naše společenství vidělo. Díky tomuto materiálu a ztracené technologii absolutna jsou tyto meče nezničitelné a jeho nositel se stává bojovníkem, který je schopen porazit jakoukoliv armádu.“ Když si dal Thor krátkou odmlku tak mu do toho chtěla skočit Vala, ale než se jí to podařilo, tak Thor navázal tam, kde přestal.
„Technologie Absolutna v mečích se skládá ze čtyř základních prvků. Je to Lomotik, který bojovníkovi pomáhá bojovat a navádí ho na jednotlivé údery a pohyby, Retor, který energii každého úderu a střely zpracuje a dodá do těla držitele, Moloj poskytující ultra štít pokrývající nositelovo tělo jednu milióntinu milimetru nad pokožkou a pak vlastní a nevyčerpatelná jednotka energie. Poté je tu spousta podpůrných a vedlejších technologií.“ Z tohoto popisu byla Carterová naprosto unešená a zajímalo jí, jak se to vše vejde do něčeho tak malého, jako je meč, ale zeptat se nestačila, protože Thor hodlal přednášku ukončit.
„Vše je vytvořené za technologie Absolutna, která byla bohužel ztracena v……temných časech. Ale naštěstí bylo před těmito dobami vyrobeno více mečů a Noxové ten váš právě označují vašimi znaky.“ Poté se hologram Thora změnil na dlouhý a poměrně štíhlý meč. Nevypadal jako středověké rytířské meče, ale spíš jako....
„Pán Prstenů.“ Řekl nevěřícně Mitchell a přistoupil blíže k hologramu. Jeho společníci se na něj dlouze podívali a on se dal do objasňováni.
„Vypadá přesně jako ten meč z Pána Prstenů.“ A dál si meč prohlížel. Všichni koukali na pomalu rotující hologram meče.
Ale Danielovi se na něm něco nezdálo, něco bylo až příliš podobné. Odstrčil Mitchella, který byl nejblíže hologramu, a zaujal jeho místo. Rychle přelétl čepel meče a očima uvízl na nápisu. Daniel si ho několikrát přečetl a poté rychle vystartoval z kanceláře. Všichni přítomní se na sebe nechápavě podívali.
V galaxii Pegasus
Na nové hlavní planetě této galaxie byla jedna z tmavých nocí, která se navíc spojila s velmi hustou a téměř nepropustnou mlhou. Ford v této noci na svém lůžku snil velmi neklidný sen. Každou chvíli sebou škubl, ale ještě než noc začala skomírat, tak se s trhnutím celý zpocen vzbudil. Chvíli se rozhlížel kolem sebe. Díky závislosti na Wraithském enzymu se mu poměrně dost zlepši zrak a tma s mlhou tak pro něj nepředstavovaly velkou překážku. Když si prohlédl místnost, ve které se nacházel, začal vzpomínat, o čem ten sen byl. Seděl na své posteli dlouhou noční hodinu, než si na vše vzpomněl. Jakmile si však vzpomněl, tak s nevídanou rychlostí a mrštností slezl z postele a zamířil si to do zdejšího archívu. Cestu znal už skoro nazpaměť, trávil tam totiž často dlouhé bezesné noci.
V galaxii Ori
Značně posílený Odboj se chystal na další velkou akci. Nikoliv sabotáž, ale velký lup. Více než sto členů tohoto odboje se pomalu pod záštitou obětního pochodu, u kterého již podle knihy Ori nesměl být přítomen žádný převor ani nikdo, kdo nebyl vybrán správcem konkrétního pochodu.
Když si byli jistí, že je vzduch čistý, tak začali rozebírat informace o postavení tábora a stráží, které chránily dělníky a nové lodě, které byly před dokončením.
V galaxii Mléčná Dráha
Netrvalo dlouho a Daniel se opět vrátil do kanceláře generála a nesl si s sebou jakýsi svitek s velmi podivnou pečetí.
Když vešel do dveří tak hologram meče zmizel, ale to Daniela nikterak neodradilo a přistoupil ke generálovu stolu, kde svitek rozevřel. Jako první reagovala Vala, kterou zaujal velký a podrobný nákres meče na zadní straně, ale Daniel svitek otočil. Na druhé straně se jim naskytl pohled na psaný text.
„Tohle bylo nalezeno poblíž městečka Salisbury v Jižní Anglii. Včera mi to přišlo spolu s mnoha věcmi na posouzení. Už na první pohled je poznat, že toto není běžné písmo, nýbrž Antičtina.“ Všichni přítomní si to prohlíželi a očekávali, na co Daniel naráží. „…podle toho, co jsem zatím rozluštil, tak je to psané v jednom velmi starém dialektu a podle všeho to je rukopis Merlina.“
„Počkej myslíš toho Merlina?“ přerušil ho Mitchell, Daniel jen kývnul na znamení souhlasu a dál pokračoval.
„Píše se tu o cestě k městu Kamelot, které pomáhal zabezpečit a o králi Artušovi, který má jen útržkovou paměť.“ Daniel se významně porozhlédl po ostatních a očekával nějaké reakce, ale žádné se mu nedostávaly, tak pokračoval. „…píše tu, že Morgan La Fay se nemusí bát o svého bratra a že se postará a zajistí, aby si trůn udržel. A…“ tady si dal Daniel symbolickou pauzu a dál pokračoval ve větším důrazu. „…A taky oznamuje zlomení Pendragonovo meče a žádá pro něj velký meč Anqueetasů, meč na jenž podle původu má právo jako každý jiný z jejich velké rasy Moudrých Anqueetas.“ Daniel si prohlédl tváře ostatních a sjel prstem o několik řádků a poté vyjmul a následně i přečetl poslední větu, kterou vybral.
„Jen Velký meč v dobách tísně může odhalit či skrýt město Kamelot.“ Po této větě se generál musel posadit a zbytek z jeho týmu dál nevěřícně koukal na pergamen plný Antického písma. Daniel ale neztrácel čas a pergamen otočil. Přes celou zadní stranu byl veliký nákres meče, jenž se tu před chvílí vznášel. Daniel sjel na jedno jediné slovo z mnoha na ostří a vyslovil ho nahlas, aniž by na něm zůstal očima.
„Excalibur!“
V prázdném vesmírném prostoru se z HP vynořilo malé průzkumné plavidlo. Plavidlo vypnulo motory a začalo vysílat. Vysílání obsahovalo krátkou zprávu o aktivitách Země, poté plavidlo skočilo opět do HP a zmizelo v modravé záři hyperprostorového okna.
Zpráva si ale bezpečně našla svého příjemce, který měl patřičné dekódovací vzory. Další akce na sebe dlouho nenechaly čekat
V galaxii Pegasus
Ford v Archívu řádil téměř jako smyslů zbavený. Všechny spisy vyndával či dokonce i vyhazoval ze svého místa na podlahu, nezastavil ho ani správce archívu, který se mu to pokoušel marně rozmluvit.
Zoufalý správce ihned zburcoval celou vesnici a hlavně lidi, u kterých věřil, že snad pomohou.
Jeden člověk se nakonec i odhodlal a přišel k Fordovi a jednu mu natáhl. Ford, který to nečekal, upadl na zem,ale jeho reakce byla až příliš rychlá. Během okamžiku útočník ležel na zemi a Ford dál v archivu řádil. Ale útočník byl odhodlaný ho zastavit a vzal z regálu první, co mu přišlo pod ruku a tím se pokusil Forda praštit. K jeho smůle to byl jen nějaký svitek jakéhosi pergamenu, ale to ho nezastavilo. Ford to na poslední chvíli postřehl a jeho úder vykryl, ale přitom si nemohl nevšimnout pětibarevné stuhy onoho svitku.
Rychle a hlavně opatrně mu svitek vytrhl z ruky a rozložil na hromadě knih a jiných svitků, které pokrývaly podlahu a jakýsi stůl.
Ford svitek zběžně prohlédl a poté se i s ním vydal do svých prostor.
V galaxii Ori
Odboj byl rozhodnut a plně odhodlán zmocnit se jedné z lodí nové generace a použít ji k útoku na další tábory, kde se lodě stavěly.
Celá skupina, která na to byla určená a která se dobrovolně přihlásila, se vydala do daného tábora jako dělníci, ale pod svým oděvem skrývali nejrůznější zbraně, od těch nejprimitivnějších až po ty, co používali vojáci Ori.
Když se přiblížili k jedné z lodí, tak spustili svůj plán naplno, nic netušící vojáci byli snadno přemoženi a odboj mohl tak bezpečně obsadit loď. Do další obchůzky stráží s převory jim moc času nezbývalo a oni to moc dobře věděli.
V galaxii Mléčná dráha
Zpráva poslaná zvědem dorazila bezpečně na loď ovládanou Pravými Jaffy, na což se věci daly ihned do pohybu. Netrvalo dlouho a jeden Jaffa se objevil před novou a oficiální radou Jaffů s toto zprávou. Jeden radní si jí ihned převzal a přečetl, poté dal psanou zprávu dál kolovat. Když si jí všichni přečetli, tak začala diskuse. Netrvalo dlouho a z jejich řad se ozvalo:
„Země je již tak silná, jestli získá ten artefakt, tak to bude náš konec.“ Tato slova rozproudila další diskusi jenž vyvrcholila menším dohadováním o tom samém, protože všichni spolu souhlasili.
Muselo se zasáhnout a k tomuto účelu bylo vybráno třicet Ha'taků, jedna mateřská loď po Apophisovi a bezmála dvacet Al-Keshů. Všechny lodě byly ochuzeny o přebytečnou posádku, aby se předešlo vysokým ztrátám a též jako zbytek flotily, byly již vybaveny nejpokrokovější technologií, včetně maskování.
Generál a spol v jeho kanceláři zatím vstřebávali nashromážděné informace. Nejen, že Artuš byl Antik s nějakou poruchou paměti, ale Kamelot opravu existoval a mapu cesty měli před sebou. Chybělo jí jen rozluštit a získat jeden z Velkých mečů pro jeho objevení.
Země přijímala spoustu zpráv o postupu Replikátorů nebo Wraithů a dokonce se již objevily i první „drby“ o velké bitvě mezi Wraithy a Ori, která málem skočila vyhlazením obou stran v této galaxii, ale na druhou stranu se šířily zprávy o podivné mutaci na mnoha planetách, mutaci, která měnila lidi a i zvířata tak, že z nich rostly podivné úponky, které se pomalu formovaly do různých tvarů. Na některých planetách se údajně začínali objevovat i podivní brouci, kteří se svým obětem přisávali vždy na krk jako parazit, kterého se nadá zbavit. Lidé na těchto planetách tedy vždy ze strachu postiženého jedince odtáhli do hlubokých lesů, nebo na jinou planetu, kde ho nechali v zapomnění.
Ale na to, aby Země či její spojenci mohli jakkoliv reagovat, měli spoustu práce s ochranou sebe sama a hrstky zbylých chráněných planet.
Tok’rové zůstávali dál v kontaktu se Zemí a občas poskytli nějakou tu informaci a Země na oplátku poskytovala potraviny a materiál, který Tok’rové nutně potřebovali pro svou obranu a svůj rozvoj.
V galaxii Pegasus
Ford ve svých soukromých prostorách zapálil svíce a dal se do čtení tajemného dokumentu, o kterém se mu zdálo. Vše zatím bylo přesně jak ve snu, pečeť, stuhy, typ písma a další.
Když se Ford začetl, tak zjistil, že je to napsáno jemu velmi známým jazykem, jazykem, který po letech školy neměl rád, jazykem, který mu připomínal jeho život před velkou katastrofou, která poznamenala na věky věků jeho život.
Ford krátce vzpomínal a v očích se mu objevily první slzy, rychle je utřel a dal se do čtení,
Když si celý dokument přečetl podruhé, tak ulehl na své lůžko a vlna vzpomínek, která se zvedla čtením toho jazyka, o kterém neměl zatím ani čas přemýšlet, vyplula na povrch pokaždé, jak zavřel oči.
Dlouhé voňavé vlasy zlatavé barvy a jasně modré oči jeho zesnulé snoubenky, kterou potkal při jednom ze cvičení na Evropské půdě, kvůli které málem odešel z armády a byl by i odešel, kdyby… Vtom uprostřed jeho vzpomínání kdosi zabouchal na dveře. Ford tedy rychle otřel oči a šel otevřít.
V galaxii Mléčná Dráha
Generál byl již s SG-1 v řídící místnosti a čekali na tolik očekávaný přílet lodě Noxů s jejich mečem. Netrvalo to dlouho a aktuální obsluha u počítačů se ozvala:
„Pane, právě jsme zachytili subprostorovou zprávu, že tu budou každou chvíli“ Generál jen přikývl a dál čekal.
Ve vesmíru se lodě Noxů zatím seřadily tak, že mezi sebou vytvořily jakousi uličku na jejímž konci byla Země.
Krátce před objevením lodě Noxů se v blízkosti Slunce objevilo jedno velké hyperprostorové okno, které následně rychle zmizelo. Z tohoto okna vyletělo uskupení mnoha lodí, které se rychle zamaskovalo a poté si to lodě zamířily k oné uličce z lodí.
Nebyl to nikdo jiný než útočná skupina Pravých Jaffů a Slunce jim poskytlo dokonalé krytí pro výstup z hyperprostoru. Navíc podle informací, co měli, obranná síť by měla být na několik pozemských dnů naprosto mimo provoz.
Po pár okamžicích lodě Noxů svorně začaly vysílat.
„Pozemšťané, již je to zde, Velký Meč se vrací na Zemi, ale nikoliv Excalibur, ale Andůril. Připravte se na jeho převzetí.“
Po této zprávě se odehrála velká řetězová reakce.
Jako první se z hyperprostoru vynořila loď Noxů, která byla větší než lodě, které dosud byly nad planetou. Loď vystoupila přesně na začátku oné „uličky“ z lodí. Zároveň s tím začala palba Pravých Jaffů na nově příchozí loď, což mělo za následek opětování palby ze všech spojeneckých lodí, ale Pravých Jaffů bylo až příliš a navíc po prozrazení své pozice změnili velmi rychle maskování na štít. Loď Noxů, která vystoupila z HP, neměla nejmenší šanci zapnout obranné prvky a byla během okamžiku zničena, poté rychle všechny lodě Pravých Jaffů skočily do HP, ale dříve, než se jejich společné okno stačilo rozplynout, tak se za ně pověsila jedna loď s odhodlanou posádkou.
V galaxii Ori
Odboj postupoval lodí bez větších problémů, loď navíc podle jejich informací byla již dokončená a čekala jen na aktivaci od převorů, která měla proběhnout zítra.
Odboj byl ale přesvědčen, že s jejich informacemi aktivaci lodě zvládnou sami. Celá jejich skupina se v lodi pomalu rozdělovala, směřujíce ke klíčovým bodům. Jedna část směřovala mimo jiné na můstek.
Když skupina otevřela dveře na můstek, čekalo je nemilé překvapení. Na můstku byla připravena dvacítka vojáků a za nimi stáli dva převorové. Jednotlivým lidem ve skupině ihned došlo, že již není naděje a jen stáli na místě.
Tohle byla zatím jediná skupina, která padla do takovéto léčky a možná i do jediné léčky na lodi. Povstalci byli již smíření s velmi krutým mučením, či dokonce s upálením zaživa, ale něco bylo jinak, něco se změnilo, něco, co mělo obrátit celý osud galaxie vzhůru nohama a vyhasínající světýlko naděje opět naplno zažehnout.
Na celé lodi vypadly energetické rozvody a zbraně vojáků se zdály být najednou nefunkční.
Velitel vojáků se podíval zmateně na jednoho z převorů, ale ten jen namířil svou hůl na povstalce, ale stalo se něco, co nikdo nečekal, něco, co by se neodvážila předpovědět ani povznesená bytost.
V galaxii Mléčná Dráha
Na orbitě Země panoval značný chaos a do toho všeho lidé postrádali jednu svou loď, svou dosavadní chloubu. Loď Xerxes se na orbitě již nenacházela.
Zatímco lidé hledali jakékoliv stopy po zmizelé lodi, tak v hyperprostoru probíhala nebývalá honička.
Veškeré lodě Pravých Jaffů byly stíhány lodí, jenž je převyšovala snad ve všech ohledech a to hned několikrát.
Velitel lodě a zároveň admirál lidské hvězdné flotily, Meg Loungen, sledoval na můstku své lodi signatury přibližujících se lodí
„Zahajte palbu na nejbližší loď.“ Rozkázal admirál s kamenným výrazem, ale nikdo se neměl k jeho uposlechnutí.
„Pane, v hyperprostoru nemůžeme střílet.“ Oznámil mu první důstojník.
„A proč ne, Pane Mileku?“ Zeptal se nečekaně rychle admirál. První důstojník Milek chvíli váhal a pak odpověděl:
„Pane, jsou dva důvody, proč nelze. Veškeré projektily by totiž po opuštění zbraní opustily nekontrolovatelně hyperprostor a při pokusu o vystřel by jsme usmažili naše obvody, které na to nejsou stavěné.“ Poté první důstojník očekával další rozkazy.
„Ale opustily by hyperpohon až po opuštění hlavní.“ Odpověděl mu admirál. První důstojník chvíli přemýšlel a pak vydal rozkaz.
„Okamžitě rozšiřte pole působnosti našeho hyperprostorového generátoru!“ A poté se opět obrátil na admirála „…Pane, ale stále je tu problém s těmi obvody.“ Admirál se podíval na svého prvního důstojníka a procedil mezi zuby.
„Je mi jedno, jestli se budete muset vyklonit z okénka, ale tu palbu zahájíte!“ První důstojník se zatvářil zaraženě, ale poté nahlas řekl.
„Loď má přece stíhače.“
Na palubě lodi se ozval během okamžiku alarm pro piloty stíhačů. Netrvalo dlouho a piloti byli obeznámeni se šíleným nápadem. Během okamžiků byly stíhačky seřazeny vedle sebe v hangárech tak, aby měly volný palebný prostor pro rakety aniž by musely vzlétnout..
Technici na lodi v té době konečně dostatečně a bezpečně rozšířili působnost jejich generátorů hyperpohonu. Nyní bylo již jen na pilotu lodě, aby se přiblížil k lodím co nejblíže a zároveň stihl uhnout. Posádka měla přinejmenším jistotu štítu, který měl svůj samostatný okruh rozvodů a mohl tak běžet i v hyperprostoru.