Stargate:Last Ancient - New Age, part 4

jo no =) povídka super, i když fakt trochu divná v tom, jak to hned zpravili a tak, ale jinak by to ani nešlo, protože to by se nevrtálili nikdy pěkné =)

No tak Mackenzie z tý tvý nápovědy lze vičíst pěkný p**(nic) ale hádám že buď se tam oběví sněm Antiků na Olympu nebo řeknou Mac aby si holky vybrali svá antická jména.

sgcatlantis: Mno tak to prece nemuzu vychrlit najednou ...zatim se dohadujte, spekulujte a za par dilu uvidite

Mackenzie píše:

Dark Angel : Jinak ta veta...TYS TO UDELALA...bylo to jeste ve hre Mafia...nevim, jestli znas...na konci jak Tom zastreli Sama v galerii...tak Sam to rika ... blahoslavena budiz hodina ZSV a obrovska nuda
Nemyslel jsi tohle?

No samozřejmě, že myslel Já bych na to ale asi jinak nepřišel. Děkuju moc

Mackenzie:
Kdy bude asi další díl
Nešlo by to ještě dnes nebo zítra

šlo by to Jenom to nejak zas nema nazev

„Fuj, co to tady tak smrdí?“zeptal se zhnuseně John, když došel k Mac do pokoje.
„Lak na nehty.“odpověděla a ukázala mu je.
„A jak budeš střílet?“zajímalo ho, když uviděl nehty s francouzskou manikúrou (pro kluky, nebo ty, co to neví, to znamená, že špičky nehtů jsou bílé a zbytek průhledný =)).
„Kdo říká, že budu?“pousmála se.
„Odpoledne jdete na misi. Budeš zase nadávat, že se ti zlomil nehet, když dáš prst na spoušť.“usmál se a položil ji na postel.
„Máš štěstí, že už to zaschlo.“řekla s úsměvem a políbila ho.
„To věřím.“přikývl a sundal si triko. Ozvalo se zaklepání.
„To né.“hlesla Mac.
„Dělejme, že tu nejsme.“
„To nemůžeme.“povzdechla a šla otevřít.
„Neruším?“pousmál se O´Conner, když uviděl Shepparda sedět na posteli.
„Popravdě? Trošku.“
„Promiň.“omluvil se a vypadalo to, že ho to opravdu mrzí.
„Dobrý, co je?“
„Woolsey chce s tebou mluvit. Máš přijít k němu do kanceláře.“
„To nemohl zavolat vysílačkou?“zamračila se. O´Conner pokrčil rameny.

„Pane Woolsey? Můžu?“zaklepala Mac na dveře kanceláře.
„Jistě. Posaďte se, plukovníku.“pokynul Woolsey. Sedla si. „Mám dvě zprávy. Jednu špatnou a druhou nejspíš ještě horší. Teda aspoň hádám, že pro vás. Kterou první?“
„To je vcelku jedno.“pokrčila rameny.
„Tak ta méně horší: na dnešní misi s vámi půjde ještě jeden tým. Je z SGC.“
„Který?“nemohla si vzpomenout.
„SG-8.“
„Né, kohokoliv jiného, je ne SG-8.“zaskučela.
„Je mi líto. Musí to být. Znáte předpisy. No a ta druhá.“
„Co může být horšího?“
„Musím na měsíc pryč. Kongres ve Washingtonu a potom si vezmu rovnou pár dní volna, ale o to nejde. Je mi líto, plukovníku, ale IOA nechce, abyste byla velícím po dobu mé nepřítomnosti vy.“
„Dobře, tak kdo? John?“zeptala se trošku uraženým tónem.
„Ehm…plukovník Parker.“hlesl Woolsey.
„To žertujete?“zašeptala.
„Bohužel.“
„Celý měsíc?“
„Celý měsíc.“přikývl.
„Kolik dní dovolené vám zbývá?“vyhrkla.
„10.“
„Ksakru. Přísahám, že ho omylem zastřelím nebo oflambuju.“
„Ale no tak. Nebude to tak zlé.“
„Ne?! Bude to ještě horší. Bude nás tady buzerovat a pokud ho někdo nepošle do…míst, kde slunce nesvítí, tak nepřestane!“
„Věřím, že vy budete první, kdo to udělá.“pousmál se Woolsey. „Ale no tak, vždyť mě jste taky neměla ráda a teď spolu celkem vycházíme.“
„To je fakt. Jenže předpokládám, že vy jste natolik rozumný, že nechcete, abych byla mrtvá.“
„To nechci.“přiznal.
„To je ten rozdíl. Už musím jít.“
„Hodně štěstí na misi.“popřál.
„Vám taky.“přikývla a odešla.

„Chápeš to? Strčí mi na krk SG-8 a ještě přijde Parker.“vztekala se Mac a úplně zapomněla na to, že se má sbalit vestu.
„Co ti vadí na Parkerovi, to chápu, ale co SG-8. Proč ta?“zajímalo Johna, který seděl na krabici s náboji a pil pivo. Winterson s O´Connerem si sice dál balili svoje věci, ale pozorně poslouchali. Mac začala naštvaně přecházet po zbrojovně.
„Proč?“vyprskla. „Je tam Němec, Rus, Brit a ještě jeden Němec.“
„No a?“
„Nemám je ráda. Němci si vždycky myslí, že jim všechno patří. A tihle dva byli ještě v SGC, takže si budou myslet, že můžou všechno!“
„Ale co ten zbytek?“zajímalo O´Connera.
„Ten je mi vcelku ukradený! Co je?“vyjela na Johna, který se usmíval. „To není směšné.“
„Jistě, není.“přiznal. „Ale líbí se mi, když se zlobíš.“pousmál se. Ostatní se rozesmáli. Za chvilku se otevřely dveře a vešli 4 muži.
„Madam.“zasalutovali.
„Pohov.“řekla Mac ledově. „Měli jste tady být už před deseti minutami.“
„Omlouváme se.“pospíšil si jeden z vojáků, kapitán Wechter.
„Za 10 minut u brány.“řekla ještě a odešla.

„Takže pro zopakování. Kousek od brány jsou ruiny nějaké budovy. Jeden tým ji prohledá a prozkoumá a druhý se porozhlídne po okolí. Jasné? Dotazy?“shrnula včerejší briefing Mac.
„Jak dlouho od brány jsou ty ruiny?“zajímalo O´Connera.
„Asi 1,5 km.“odpověděla. „Nikdo už nic? Fajn. Chucku, adresu, prosím.“

Brána byla na takovém menším kopečku s rovnou plošinou nahoře, takže bylo pěkně vidět do údolí, kde se rozkládaly ruiny. Zamířili tam.
„Navrhovala bych tohle. Wechtere, vy a váš tým, prohledáte ruiny. Myslím, že doktora Fogleho to bude zajímat, a my se půjdeme rozhlédnout kolem. Nebo jestli tu chceš taky zůstat, O´Connere.“
„Ne, dobrý, půjdu s váma.“pousmál se.
„Fajn. Co půl hodiny hlášení.“ Každý tým se vydal jinou stranou. SG-8 šel dolů do údolí a SG-16 do lesa.

„To je můra.“ulevil si Wechter, když došli ke zřícenině. „Co tady chce asi tak najít?“
„Možná něco zajímavého. Tohle sice není Antické, ale třeba to bude něco zajímavého.“
„Fajn. Tak se tu porozhlédněte, a kdyby něco, volejte. Budeme támhle.“

„Mac, je mi líto, jak jsem vás dneska ráno vyrušil.“omlouval se zase O´Conner.
„Řekla jsem ti, že to nic nebylo. Jenom to byla šance, protože Sára si hrála s Jennifer, tak jsme měli chvilku pro sebe.“
„Proč jste je nechala jít k těm ruinám, madam?“zeptal se George.
„Protože je nechci mít za zadkem. Nemám je ráda a strašně nerada vidím ten výraz typu „Já jsem z SG programu šest let, takže toho vím víc než vy.“odpověděla znechuceně. Najednou se odněkud ozval výbuch. Všichni tři se automaticky přikrčili.
„Cítím Eagery.“hlesla Mac.
„To není možné. Sonda nic neohlásila.“namítl O´Conner.
„No, ale jsou tady.“trvala na svém.
„A Wraithové taky.“ukázal George na oblohu, kde proletěl darth.
„Průšvih.“vydechl O´Conner. „Jak jsou daleko?“
„Eagerové asi 500m a Wraithové…taky.“vydechla.
„Myslím, že bychom se měli vrátit.“navrhl George.
„Souhlasím.“přikývla Mac. „Běžte.“

„Heleme se, lidi.“objevil se najednou odněkud Eager. SG-16 začala okamžitě střílet. Eager, i přes to, že si vytvořil štít, padl k zemi mrtvý.
„Myslím, že už o nás ví.“ušklíbl se George a přebil.
„John měl pravdu.“zkonstatovala Mac.
„V čem?“zajímalo je.
„Fakt jsem si zlomila dva nehty. Tak jdeme.“
„Měli bychom dát vědět SG-8, co se děje.“zafuněl Winterson a zastřelil Wraitha, který vyběhl zpoza stromu.
„Tady Blacková, pronásledujou nás Eagerové a Wraithové. Běžíme k vám, tak se připravte.“řekla vysílačkou.

„Rozumím.“potvrdil Wechtwer. „Určitě to jsou dva nebo tři Wraithové a ona z toho dělá vědu.“ušklíbl se. „Fogle. Sbalte ty věci a vemte si zbraně.“
„Ano, pane. Tohle je jenom nějaká zřícenina, nic cenného.“

SG-16 vyběhla z lesa na mýtinu k ruinám. SG-8 už čekala skrytá za troskami. SG-16 vběhla za nimi.
„Co vás tak vystrašilo?“zeptal se s úšklebkem Wechter.
„Je jich tam celkem dost a každý střílí na každého. Kdybychom vyběhli k bráně, tak nás z toho kopce sestřelí.“informoval ho Winterson.
„No, horší než Goa´ldi a Ori to být nemůže. S těma si poradíme.“prohlásil Wechter sebevědomě.
„Tady jste v Pegasu, ne v naší Galaxii. Eagerové a Wraithové jsou něco jiného. Proti telekinezi a telepatii nemáte šanci a když se na vás Wraith krmí, tak to taky není nic moc.“vyštěkla Mac.
„Jsou tady!“křikl O´Conner. Z lesa vybíhali Wraithové a Eagerové, kteří se stříleli mezi sebou a zároveň střílely i na SG-týmy.
„Palte!“zavelela Mac. V údolí to vypadalo jako na bitevním poli. Lidé stříleli po Eagerech a Wraithech, Wraithové po lidech a Eagerech a Eagerové po lidech a Wraithech. Nebylo jasné, kdo přesně vyhrává, ale SG-týmy to nebyly.
„O´Connere, jdou i z boku. Přesuň se tam za ten balvan, budu tě krýt.“poslal ho jinam George a střílel hlava nehlava, aby O´Conner mohl proběhnout. Ten se skryl za balvan a začal střílet z boku. Vzduchem létaly kulky, výstřely ze stunnerů, energy koule Eagerů i oheň Mac. Najednou se ozval výkřik a Wechter padl k zemi mrtvý. Zasáhla ho energy koule.
„Scheize!“zanadával druhý Němec a vrhl se k němu.
„Vraťte se!“zakřičela Mac, ale bylo pozdě. I on padl k zemi.
„Niet!“vykřikl ruský poručík Ciplionk a vyběhl za ním.
„Sakra! Vraťte se!“křičela bezradně Mac, ale nepomohlo to, protože trefili i dr. Fogleho.
„Běžte! Běžte!“pobídla nakonec zbytek svého týmu. „Běžte do lesa a pak k bráně!“chtěla to vzít oklikou. Vběhli do lesa, ale Wraithové i Eagerové, kteří se v mezidobí mezi sebou stříleli, jim byli v patách. Najednou O´Conner vykřikl a svalil se k zemi.
„Co to děláš?! Vstávej!“zatřásla s ním Mac, ale neodpovídal. Na zádech měl velkou spáleninu.
„Musíme jít! Pojďte!“potáhl ji George mezitím, co střílel. Konečně vyběhli na kopec. Winterson zadal adresu a Mac kód. Rychle se rozběhli k bráně, ale George vykřikl a skácel se k zemi. Mac, která byla před ním, se vyděšeně otočila.
„Ne!“vykřikla a mrštila oheň po Wraithovi škrábajícím se do kopce. „No tak.“
„Běž…te.“vydechl George a držel si ránu na hrudníku.
„Ne, bez vás nejdu!“
„Nikdy…mě bránou…nedosta…nete.“
„Ale ano!“zopakovala a potáhla ho za vestu. Brána byla vzdálená jenom 20 metrů, ale v tu chvíli to byla dálka.
„Běžte…madam…prosím.“ Když se ani nehnula, George sebral zbytky sil. „BĚŽTE, nechte…mě tady…no tak!“zařval. „Váš…život…je…cen…nější…než můj!“ Mac se na něho vyděšeně podívala a viděla, že to myslí vážně.
„Promiňte.“hlesla a proběhla bránou.
To Be Continued

Doufám, že se zase líbila.

Dark Angel: Jsem ráda, že je to ono...

JInak dalsi povidka asi v utery...

Teda, koukám něco trochu jiného, zatim to moc růžově nevypadá Jenom doufám, že z toho neuděláš nějaký sen, nebo tak něco, myslím, že tohle si zaslouží víc, protože je to super

tak teda tadlec povídka mě docela překvapila....takovej průběh jsem fakt nečekal.......těšim se na pokračování

I když jsem poslední díly nestíhal číst a možná jsem si na ně ani neudělal čas, i když sem mohl... Teď sem se sem náhodou dostal a mimo jiné i díky selhání internetu, díky čemuž jsem zde uvázl, abych nemusel nahrávat pořád tu samou informační stránku o chybě spojení. Tak jsem zůstal a dal tomu šanci a vůbec nelituju! Řekl bych že tohle byl jeden z netradičních dílů (podle toho co jsem zatím čet, tak byl) a pro mě rozhodně zajímavý, takže se rozhodně těším na pokračování!
I když by se třeba vše na konci vrátilo k normálu, děj do té doby ale může být zajímavý (ne vždy je zábavné, aby tým po konci každého dílu zůstával nezměněn a vyhrával jen málo nebo málo získával)...

Tak abych byla upřímná, tak poslední díl se mi velmi, velmi líbil. Opravdu jsem něco takového nečekala a více se začínám těšit na další díl, který bude k mé smůle až v úterý .Když jsem to dočetla tak jsem si říkala...nééé Wintersona nééé . Tohle mi nedělej

Tak Mac ty se překonáváš. Tohle je rozhodně ne příliš tradiční díl. Když jsem se dočetla, že se objeví Parker, tak jsem si říkala, že to už horší být nemůže. Ale opak byl pravdou. Doufám, že O´Conner a Winterson budou v pořádku protože by jich byla věčná škoda

Tak sjem dočetl díly 76 a 77 a je to bezva jako vždy.

Konec dílů 77 mě dost překvapil, ale snad to pěkně dořešíš.
Škoda, že další díl bude až v úterý

pokracovani

„Neplánovaná aktivace zvenčí. Kód SG-16.“ohlásil Chcuk.
„Otevřete štít.“povolil Sheppard. Bránou najednou proletěly střely ze stunnerů a energy koule.
„Co to sakra je?“vyjekl a seběhl dolů. Za pár vteřin proběhla Mac a brána se zavřela. Chvilku se na ni nevěřícně dívala.
„Panebože.“zašeptala. „Já jsem je tam nechala.“klesla na kolena a vyděšeně se dívala před sebe. Pomalu jí začalo docházet, co se stalo.
„Mackenzie! Mac?!“křikl John a klekl si k ní. „Co se stalo?“
„Nechala jsem je tam.“zopakovala.
„Podívej se na mě. No tak.“zatřásl s ní Sheppard. „Podívej se na mě! Co se stalo?“
„Byli tam Eagerové a…a Wraithové…střelili O´Connera a Wintersona…a…on mě poslal pryč a…já…nechala jsem je tam.“dostala ze sebe. John se na ni vyděšeně díval.
„Pojď sem. Pojď ke mně.“řekl a objal ji. Celá se třásla.
„Nechala jsem je tam.“opakovala a křečovitě se rozbrečela.
„Bude to dobrý…no tak…bude to dobrý.“utěšoval ji a hladil ji po vlasech. „Chucku, mohl byste zavolat Kellerovou, prosím.“poprosil ho.
„Jistě.“přikývl Chuck. „Doktorko Kellerová, mohla byste, prosím, přijít do místnosti s bránou?“zeptal se přes vysílačku.
„Jistě, hned jsem tam. Co se stalo?“zajímalo doktorku.
„Vysvětlím to potom. Budeme potřebovat něco na uklidnění.“odpověděl jí Sheppard.
„Rozumím. Za chvilku jsem tam.“

„Co se stalo?“zeptala se, když doběhla k bráně a viděla tam Johna s Mac.
„Vrátila se sama. Řekla, že je napadli Eagerové a Wraithové. Víc jsem z ní nedostal.“
„Pojď si sednout na schody.“ozvala se Jennifer a pomohla Mac vstát. Posadila ji na schody a píchla jí něco na uklidnění. „Vezmu ji na ošetřovnu a nechám si ji tam přes noc.“
„Ne.“hlesla Mac, která se jakžtakž uklidnila, a zavrtěla hlavou. „Chci ke svojí holčičce a…do svojí postele.“škytla.
„Budu tam s ní.“otočil se John na Kellerovou.
„Tak dobře, kdyby něco, tak mě okamžitě zavolej.“přikývla doktorka.

John došel s Mac do jejího pokoje.
„Dej mi vestu. Zanesu ji do zbrojovny.“řekl John. Mac přikývla a sundala si ji. Sheppard odešel a Mac přešla k Sáře, která byla ve svojí postýlce. Vzala ji z ní a posadila se na postel. Sára se k ní přitulila, objala ji a Mac znova po tvářích začali stékat slzy. Ray, který dřímal v rohu v košíku k ní dopadal, protože si při poslední misi udělal něco s packou, a položil jí hlavu na klín. Začala ho drbat za ušima. Za chvilku položila Sáru na zem.
„Hlídej, Rayi.“řekla a šla se osprchovat. Potom se převlíkla a šla si lehnout. Ray vyskočil k ní do postele a lehl si místo jejího polštáře. Mac zvedla Sáru a položila ji k sobě do postele. Lehla si hlavou na Raye a během chvilky usnula.

Za pár minut se vrátil John. Když viděl, že spí, vzal potichu Sáru a přenesl jí do její postýlky. Ray se vzbudil a zvedl hlavu, aby viděl, kdo to přišel. Když zjistil, že to je Sheppard, položil hlavu zpátky a spal dál.

„Jak je jí?“zajímal se Rodney, když Sheppard dorazil do kontrolní místnosti.
„Spí.“odpověděl. „Poslali jste MALPa?“
„Ještě ne. Připravuje se, ale během pěti minut vyráží.“
„Dobře:“
„Rodney, máme to.“křikl Radek o chvilku později. „Sonda připravená.“
„Otvírám bránu a sonda jede.“oznámil McKay. Na obrazovce se objevilo známé údolí. Sonda popojela dál, ale nikde nikdo neviděl žádná těla. Po pár metrech uviděli na zemi krvavý flek.
„MALP nezachytává žádné známky života.“oznámil Rodney.
„Evidentně se tam něco stalo. Ale kde zmizela těla?“zajímalo Johna.
„Budeme muset počkat, než s Mac natolik vzpamatuje, aby nám to mohla říct.“zkonstatoval Ronon.

„Tady jsi. Chtěl jsem se za tebou stavit, ale už jsi byla pryč.“pousmál se John další ráno, když našel Mac se Sarah sedět v jídelně. Sára zrovna snídala, s pomocí Mac, chleba se sýrem.
„Kde jsi byl včera?“zeptala se potichu.
„Spal jsem u sebe. Nechtěl jsem se budit. Když jsem došel, už jsi spala, tak jsem jenom Sáru přenesl do postýlky a odešel jsem. Jak je ti?“
„Já nevím.“pokrčila rameny.
„Už jsi jedla?“
„Nemám hlad.“zavrtěla hlavou.
„Měla bys něco sníst.“
„No to asi měla, ale ne teď. Chtěla jsem ještě zajít za Jennifer.“
„Pohlídám ji.“
„Díky.“přikývla Mac a odešla.

Pomalu došla na ošetřovnu. Kellerová se zrovna bavila s nějakým mužem. Otočila se a chtěla přijít jindy, ale Jennifer si jí všimla.
„Mac…potřebuješ něco?“
„Ne…přijdu jindy.“zavrtěla hlavou. „Máš návštěvu.“
„To je v pořádku. Už odcházím…vy jste plk. Blacková, že?“ujišťoval se muž. Byl mladší, možná okolo 30, měl brýle a působil dojmem typického šprta.
„Hm.“
„Tak to jste vy. Moc mě těší.“podal jí ruku. Krátce ji stiskla. „Jste skoro jediná, se kterou jsem se neseznámil. Jsem doktor Hallifax.“ Mac protočila oči.
„Ten cvokař?“
„Psycholog.“
„No, ale evidentně ti je líp.“usmála se Kellerová.
„Nepotřebuju to.“vyhrkla Mac.
„Plukovníku, divím se, že jste u mě ještě nebyla. Po tolika…příhodách.“
„Přijdu jindy, Jennifer.“řekla chladně a doktora si nevšímala.
„No, tak tahle bude těžký oříšek.“zkonstatoval Hallifax.
„Nesmíš na ni tlačit.“

„Tentokrát sis vybrala špatnou terasu. Našel jsem tě.“řekl John. Mac seděla stočená do klubíčka v rohu a vedle sebe měla láhev whiskey. „Tohle není řešení, Ginny.“
„Kéž by bylo. Kde je Sarah?“
„Kreslí si na mole s Lornem. Dej mi tu flašku.“
„Ne…podívej se na mě. Objeví se nějaký problém a já sáhnu po chlastu…víš, proč se Salimitr nesmí přiblížit k Abby? Kvůli tomuhle!“ukázala na whiskey. „Nechtěla jsem, aby na ni měla špatný vliv a já dělám to samé. Jsem stejná jako moje matka.“prohlásila zhnuseně.
„Nejsi, Mac.“zavrtěl hlavou John, sedl si k ní a vzal ji kolem ramen. „Copak Abby v 15 utekla?“ Mac zakroutila hlavou.
„Začala jsem pít už ve 12. Ve 14 jsem přepila kteréhokoliv chlapa. Hrou na štamprle se daly občas vydělat nějaké peníze. Víš ne? Kdo vypije víc, vyhrává. Když jsem zjistila, že jsem těhotná, přestala jsem. Bylo to snazší, než jsem myslela. Vy si dáváte skoro obden pivo nebo něco…“
„Vždyť ty pivo nepiješ.“namítl John, ale poslouchal dál.
„Mohla bych si dát něco jiného, ale nedám, protože se bojím, abych nebyla stejná jako moje matka. A teď tady sedím a nalívám se pěti-hvězdičkovou whiskey.“
„Meggy…měla by sis promluvit s Hallifaxem.“
„Nemám psychology ráda.“
„Proč?“
„Když se narodila Abby, bylo mi 15. To není zrovna věk pro vychovávání dítěte. Byl za mnou psycholog. Tři hodiny u mě seděl a ptal se mě, jak se to stalo. Jestli mě prý někdo nezneužívá, nebo jestli mě k tomu nikdo nedonutil, nebo jestli mě někdo neznásilnil. Celé ty tři hodiny jsem mu opakovala, že jsem sice byla zlitá jak dělo, ale že to bylo dobrovolně. Pak se mě ptal, proč jsem nešla na potrat. Věřil bys tomu?“
„Upřímně? Jo.“
„Dobře, 15 není ideální věk, ale mohla jsem bydlet u táty a měla jsem prostředky, jak se o nás postarat.“
„Ale zvládla jsi to perfektně.“
„Včera…já…bála jsem se.“zašeptala a po tvářích jí stékaly slzy. „Všude byl hluk a Eagerové a Wraithové. Mí lidé padali jako mouchy. Když jsem měla velení, nikdo nikdy nepřišel o život a včera to bylo hned několik lidí. Byla jsem vyděšená…nevěděla jsem, co dělat…a když mě Winterson poslal pryč, aby mě zachránil, měla jsem dost. Bála jsem se, že už nikdy neuvidím Sáru, tebe, Abby, tátu…a…“
„Pojď sem.“ John ji objal. „Poslali jsme tam sondu, ale nikoho jsme nenašli…jenom krvavý flek…“
„Třeba…je zajali a vyléčili…“
„Možná…ale v tom případě myslím, že by byla lepší smrt.“ Mac přikývla a vstala.
„Kde budeš?“zeptal se John.
„Asi v tělocvičně.“
„Dobře.“přikývl a dal jí pusu.

„…tak co?“zajímalo Shepparda a Rodneyho.
„Omlouvám se, ale jak jsem viděl, co dělá s pytlem, statečně a v pudu sebezáchovy jsem odešel. Chvíli to vypadalo, že to pytel uhraje aspoň na remízu, ale potom to drtivě prohrál.“řekl Ronon. „A já jí neměl odvahu dělat společnost. Byla pořádně napružená. V tělocvičně to je jak po výbuchu bomby. Všechno bylo na zemi a vypadalo to, že ty věci zlostí poházela dolů.“
„Necháme ji tak. Dík za snahu.“přikývl John.
„Není zač. Snad bude mít Mac zítra lepší náladu.“

„Podívej, Sáro, maminka jde.“ukázal Lorne ke dveřím. Mac se trošku pousmála.
„Ahoj, tak ukaž, co jsi dneska namalovala.“
„To-to.“ukázala Sára na malý malířský stojan s výkresem, na kterém byly nějaké čmáranice. „Mama.“
„To jsem já? No teda. To je nádherné.“řekla a dala jí pusu. Sára se zatvářila pyšně.
„Hotový umělec.“usmál se Lorne. „Jak je vám?“
„Divně. Díky za hlídání, Evane a mimochodem…ta věž je nádherná.“pochválila mu jeho obraz a se Sárou odešly.
„Dík.“

„Mackenzie…můžu s vámi mluvit?“zastavil ji Woolsey.
„Jistě.“
„Vím, že to není vhodné, ale musím. Dočasně jste přiřazena k týmu pplk. Shepparda. Nějak bych nespěchal, ale IOA na tom trvá.“
„Dobře.“
„Kdy se vrátíte do služby?“
„Nevím, do týdne. Musím se dát trošku do kupy.“
„Chápu.“

Doufám, že se zase líbila a dalsi bude....v patek nebo v sobotu

tyjo...luxusní...takový smutný....ale řpesto perfektní práce

Zajímavý díl... Sice nebyl akční, ale zase psychologicky a "mimo bitvově" promyšlený, takže taky měl kouzlo a těch patnácti minut nelituju.
Jinak mi to zmizení nesedí a řekl bych, že to tam jen tak náhodou nebylo (Odky po sobě mimozemšťani uklízej, když je bitka ) a nějaká šance, že se někteří z týmu zachrání tu je pořád...
Paráda, těším se na další díl, kde budeš v tomto nádechu netradičnosti pokračovat...

Pěkný díl , už se nemohu dočkat dalšího, snad bude brzy

Tenhle díl byl založený více psychologicky a to se mi líbí. Už se těším jak to nakonec dopadne.

dalsi povidka...dneska driv,nez obvykle....

„Za hodinu se ohlaste, dobře?“zopakovala Mac.
„Neboj, přesně za hodinu.“přikývl John a dal jí pusu na rozloučenou. Společně se svým týmem šli na misi a už stáli u otevřené brány, kterou za malý moment prošli.

„Je tu větší horko než před hodinou.“zafuněl Ronon, když se objevili na malém ostrůvku.
„No a před hodinou tady bylo taky víc vody.“poznamenal Rodney a podíval se na břeh.
„Jo asi tak o 10 metrů. Tak velký odliv být nemůže, nebo ano?“zeptal se John.
„To dělá jediná věc.“zašeptal Rodney.
„Ta vlna támhle vzadu? Co to je?“ukázal Ronon.
„Tsunami. Rodney, adresu! Rychle!“ McKay se vrhl k DHD a začal zadávat. Brána se otevřela a Sheppard vyslal signál.

„Kód pplk. Shepparda.“ohlásila Emily.
„Otevřete.“zamrkala trošku překvapeně Mac, která se zrovna chystala k odchodu.
„Zavřete to!“zařval Sheppard, jakmile proběhli na Atlantis.
„Co je?“zajímalo Mac. „To bylo rychlé.“
„Tsunami.“odpověděl Rodney.
„Aha. Tak se běžte zase zpátky převléct.“
„Mac? Máš dneska večer volno?“zeptal se jí John, když zbytek odešel.
„Proč?“
„Co takhle večeře?“
„Ale co Sára?“
„Kellerová ji určitě ráda pohlídá.“
„Zeptám se a dám ti vědět.“přikývla.

„Najezená je, tak by to mělo být všechno v pohodě.“zkonstatovala Mac o pár hodin později u Jennifer.
„Neboj, zvládneme to. Tak večeře, jo?“
„Jo. Myslím, že se mě John snaží rozptýlit.“trošku se pousmála. „No nic, já už půjdu, ať zbytečně nečeká.“
„Užijte si to.“

„Už tam budeme?“ptala se netrpělivě.
„Skoro a nezkoušej si ten šátek sundat.“pousmál se John a pro jistotu dal Mac ještě přes šátek, který měla na očích, ruku. „Jsme tady.“ozval se o chvilku později, otevřel dveře a sundal jí šátek z očí.
„No, teda.“vydechla překvapeně. Byli u vchodu na molo, na jehož konci byla deka a na ní samé dobroty. Zamířili tam.
„Vzpomínáš? Tady jsme měli naše první rande. Původně jsem tě chtěl pozvat jenom na večeři, zcela nezávazně, ale nějak se to zvrtlo.“přiznal a sedl si na deku. „Když jste se na Atlantis objevili, pomyslel jsem si, že jsi ta nejhezčí holka, co jsem kdy viděl a strašně jsem litoval, že jsi voják. Ale jak se zdá, tobě to moc nevadilo. Pravidla nepravila.“pousmál se.
„Pravidla jsou od toho, aby se porušovala. Kdybych se jich měla držet, tak tu dneska nejsem.“přikývla a vzala si hranolky.
„Prohlížel jsem si složení misí na další měsíc.“nadhodil.
„No a?“
„Ani na jedné nejsi napsaná.“
„Ještě…na to nejsem připravená.“hlesla.
„A kdy budeš? Poslouchej…nejsi jediný velitel, který přišel o členy týmu. Všichni se s tím nakonec srovnali…
„O členy týmu? Johne, proboha, já přišla o CELÝ tým. Ne jenom o členy.“vyhrkla.
„Chci zpátky tu starou Mac. Tu usměvavou, někdy sarkastickou, ale tu moji. Chápu, že tě to asi vzalo, ale musíš jít dál a já se nechci a ani nemůžu dívat na to, jak se trápíš.“
„Vždyť nevíme, co se stalo. Ani jsme nenašli jejich těla.“
„A kdybychom je našli, byla bys klidnější?“
„Věděla bych, že jsou mrtví.“přikývla. „Snažila jsem se je najít telepatií, ale nejde to.“
„Najdeme je. Ginny…zítra jdeme na další planetu. Není v rozpisu, pojď s náma. Nemůžeš tady trčet navždycky.“navrhl John. Chvilku přemýšlela a potom přikývla. „A nemrač se pořád nebo budeš vrásčitá jak stará želva.“ Mac se pousmála. „No vidíš, že to jde.“ Zbytek večera se o tomto tématu ani jeden z nich nezmínil a vypadalo to, že se Mac i trošku uvolnila.

„Dobré ráno. Připravená?“pozdravil ji John, když se objevila u brány.
„Snad.“hlesla. Chuck zadal adresu a Ronon s Rodneym prošli.
„Tak pojď.“pobídl ji John. Zastavila se těsně před bránou.
„Já nemůžu.“zašeptala.
„Proč?“
„Bojím se, že se to stane znovu.“
„Nestane, slibuju, protože jsem tady. Je to stejné jako s tím jumperem. Dej mi ruku.“natáhl tu svoji. Mac ji stiskla a Sheppard prošel.

„Nebylo to tak strašné, viď? Tak jdeme lidi. Pár kilometrů odsud je vesnice.“
„Co tam?“zajímalo ji.
„Teyla nám kdysi říkala, že to jsou obchodníci, tak třeba bychom se s nimi mohli domluvit.“odpověděl Ronon.
„Aha.“ Za pár minut došli do větší vesnice. Všude bylo plno místních i cizinců a každý si šel za svým. Sem tam stál hlouček lidí.
„Tak co potřebujeme?“zajímalo Rodneyho.
„Potraviny, zásoby…“odpověděla Mac.
„Střelivo…“přidal se Ronon.
„Co takhle zkusit tamhle ten obchod?“ukázal John. Ve výloze bylo všelijaké zboží od skleniček až po šaty.
„Tak běžte, já se porozhlídnu kolem.“řekl Ronon a odběhl. Zbytek vešel do obchodu, na stěnách byly poličky s různými nápoji. Na zemi byly naskládané krabice s jídlem nebo jiným zbožím a za pultem stál starší muž, který nově příchozí mile přivítal.
„Dobrý den…co byste rádi?“zeptal se s úsměvem.
„Co máte?“zajímalo Johna.
„Skvělé uzené myší očka…“
„Ouvej.“hlesla Mac.
„…báječné těstoviny, prvotřídní alkoholický nápoj Morru, pryskyřičnou žvýkačku nebo tady pro dámu poslední módní výstřelek.“ukázal na široké kolové černé šaty někde z doby baroka.
„Díky, jsou nádherné, ale jedny už doma mám a moje skříň není tak velká, aby se tam vešly oboje.“křečovitě se usmála tak, aby zakryla zhnusený výraz.
„Jak myslíte.“pokrčil rameny obchodník. „Dále tady máme amulety, které vás ochrání před nepřáteli a…“
„Co je tohle?“přerušil ho Rodney a ukázal na černou lahvičku podivného tvaru.
„Opatrně, pane. To je seitrový olej. Ta lahvička se vyrábí ze sušeného trusu jednoho velkého zvířete.“ Rodney položil lahvičku rychle zpátky.
„Seitrový olej? Co to je?“zajímalo Johna. K jeho překvapení mu odpověděla Mac.
„Používají to Eagerové. Napouští se do nožů a rány po něm se hodně špatně hojí. Je to dobré k mučení a získávání informací.“vysvětlila potichu a prohlížela si výrobky pod sklem na pultu. Dívala se na amulety a uviděla tam něco velice známého.
„Kde jste to vzal?“vykřikla a ukázala na dvě věci u amuletů.
„Přinesli to včera dva muži v černém. Tvrdili, že to je velice cenné a mocné.“odpověděl trošku překvapeně.
„Vzali si něco?“
„Ano, vyměnili to za seitrový olej.“přikývl. Mac zbledla.
„Já…musím ven.“vyhrkla a vyběhla ze dveří.
„Jdu za ní.“povzdechl si John. Našel ji sedět na jednom ze spadlým kmenů za vesnicí.
„Ty psí známky nic neznamenají.“řekl a sedl si k ní.
„Kolik lidí v Pegasu je nosí, co? A kolik lidí se jmenuje jako oni?“
„Já vím, ale to neznamená, že jsou mrtví.“
„Tím hůř. Ti dva kupovali seitrový olej asi těžko na to, že se v něm budou koupat.“
„Seženu ostatní a půjdeme. Počkej tady.“

„Vím, že to asi nechceš slyšet, ale ti dva prý říkali, že Delroy je nadšený. Prý mu do týmu přibudou dva dobří lidé. Ten obchodník psí známky nejdříve nechtěl vzít, ale prý mu pohrozili, že vypálí vesnici, tak je radši vzal.“řekl jí Rodney o pár minut později.
„To znamená, že jsou nejspíš ještě naživu.“hlesla Mac. „Musíme je nějak najít!“
„Ale jak?“
„To zatím nevím, ale přijdu na to.“prohlásila rozhodně a vstala. Vydali se k bráně.

„Aktivace zvenčí. Kód dr. McKay. Otvírám štít.“zahlásil už tradičně Chuck. Objevil se John, Rodney, Ronon a Mackenzie.
„Hlášení máte podat za hodinu.“křikl na ně. Přikývli, jako že rozumí.
„Jdu pro Sarah.“oznámila Mac a odešla.
„Já to nechápu. Když jí je tak mizerně, tak proč nezajde za Hallifaxem?“zakroutil hlavou Rodney.
„Chce ten problém vyřešit sama. Zvládne to, jenom si to potřebuje v hlavně trošku urovnat.“odpověděl mu John.
„No, mě třeba pomohl, když jsem se rozešel s Kate.“pokrčil rameny.
„Některé věci taky nechápu. Chce to zvládnout sama, ale neuvědomuje si, že se trápí ještě víc.“povzdechl si John.

„Slyšela jsem…“začala Jennifer, když se Mac objevila ve dveřích.
„Jo? Tak to je fajn.“odsekla.
„Tak dost! Jestli sis nevšimla, hodně lidí tady se ti snaží pomoct, jenže ty je nenecháš. Tak přestaň!“vyjela na ni. „A i když ti to je proti srsti, tak doktor Hallifax by ti pomohl!“
„Máš ten dojem?! Chce si se mnou promluvit jenom proto, že nejsem člověk! Jinak to je idiot!“
„Má tři diplomy a ocenění a…“
„Tak ať si to užije, protože je to jeden z mála, kterého ocenili za jeho práci. Zbytek tady toho udělal mnohem víc a nic z toho nemají!“
„Tohle tě štve?!“
„Ano! Ne! Já nevím! Sakra!“
„Mami…“zatahala ji Sára za ruku.
„Teď ne! Běž za tátou!“vyštěkla na ni. Sarah začala potichoučku plakat a odcupitala pryč. Svoji mámu nikdy takhle neviděla a teď z ní měla trošku strach, tak se radši otevřenýma dveřma vydala ven. Mac si toho nevšímala.
„…ano, přišla jsi o tým, ale to se občas stane! Je to hrozné, ale je to tak!“
„JO, ale já jsem ta, která s tím bude muset žít!“
„Nechte toho! Přestaňte!“vložil se do toho John, který zrovna přišel. Obě se na něho naštvaně podívaly.
„Kde je Sarah?“zeptal se.
„Já…není s tebou. Poslala jsem ji k tobě.“hlesla Mac.
„Tobě už úplně přeskočilo?! Je jí 17 měsíců, jak ji asi někam můžeš poslat?!“
„Já…“
„Sklapni už!“vyjela na ni.
„Johne..byla jsem naštvaná a neuvědomila si to a…“
„Víš co? Už je mi to jedno, ale jestli se jí něco stane, tak si mě nepřej!“vyběhl ze dveří s doktorkou v patách. Mac se za nima zoufale dívala a teprve teď jí pořádně došlo, co Sáře řekla. Rychle se rozběhla na opačnou stranu.
„Prosím, řekni, že jsi nešla k vodě.“říkala si v duchu a běžela se podívat na všechny mola. Na žádném ji neviděla, tak hledala dál.
„Máš ji?“ozval se vysílačkou John.
„Ne.“odpověděla.
„Povídala mi, že jsi s ní včera večer byla na jedné z teras, ze které jde vidět skalní útvar v moři. Prý se jí to líbilo.“navrhla Kellerová. „Samozřejmě to neříkala takhle, ale….“
„Jsem kousek odtamtud.“vyhrkla Mac.
„Sejdeme se tam.“

Mac celá zadýchaná doběhla k terase. Sára tam opravdu byla a držela v ruce svého plyšového pejska.
„Ahoj, kočičko. Ty jsi mě ale vylekala. Pojď k mamince.“vydechla úlevou, ale Sára jenom zakroutila hlavičkou.
„Tata.“začala zase natahovat k pláči.
„Už jsem tady.“ozvalo se za ní. Stál tam John. Sára k němu přicupitala a on ji zvedl do náručí. Mac se na to jenom nešťastně dívala.
„Dneska bude spát u mě.“řekl nekompromisně a odešel. Mac se zhroutila podle stěny dolů a vypadalo to, že jí ruply nervy úplně. Rozbrečela se.

„Pojď, půjdeme za maminkou.“navrhl John o pár hodin později.
„Ne.“zakroutila hlavou Sára.
„Ona to tak nemyslela. Pojď.“vzal ji do náručí. Pomalu došli do tělocvičny. Tam to zase vypadalo jako po výbuchu. Dneska byl i ten boxovací pytel na zemi. Hrála tam hudba. Zdálo se, že když Mac pytel porazila, musela si najít jinou zábavu. Tančila. Oba ji chvilku pozorovali, než si jich všimla. Nešla k nim, jenom tam zůstala rozpačitě stát a vypnula hudbu.
„Omlouvám se.“hlesla po chvilce. Sheppard přikývl.
„Běž.“pobídl potichu Sáru. Ta se rozcupitala k Mac, která ji objala. Po tvářích ji začaly stékat slzy. Zvedla Sáru a popošla k Johnovi, který ji objal.
„Strašně se omlouvám. Je mi to líto.“zašeptala.
„Já vím. Je to dobrý.“přikývl a dal jí pusu na čelo. Smutně se pousmála.

Doufám, že se zase líbila (jako obvykle )

Jinak je konecne dana anketa , tak muzete hlasovat

A dalsi povidka...v pondeli...

Paráda, sice bych se už pomalu začal zase přesunovat k novým faktům a nějaké akci. Ale mám pochpení pro psychologii postavy, která se jen tak nezvedne a nezačne zase kosit Wraithy kulometem, aby pomstila smrt svých přátel...
Takže, těším se na další díl...

Tak, abych byla upřímná: je to super! Jako vždy, jen: tak se mě 78. část líbila více než ta dnešní. Tahle byla také super, ale nějak více mě dostala ta 78. Jinak...rozhodně se těším na další část

no mě přijde že posledních pár dílů autorka chtá nějakou famózní formu a čimdál víc mi to přijde lepčí..teď sice bylo takový jakoby "odpočinkový"...tim myslim od akce a tak..ale jinak jako nabitá epizoda od hlavy k patě
moc se mi to líbilo


EDIT: ještě k anketě.....ono je těžký rozhodnout, která byla lepší...chybí mi tam možnost že byly obě na stejný úrovni..ale to kdyžtak pro příště

Pokud si četl oboje, tak to myslim, že snad ani tak těžký bejt nemůže, protože nejsou snad úplně stejný, žj...
Jinak u mě je to jasný, že to je ta první...

Mě se poslední dvě povídky moc líbí. Je v nich aspekt, který povětšinou SGA chybí. Vnitřní utrpení člověka a více psychologicky provázaný děj. Mě osobně se takový druh líbí.

A v anketě bylo těžké rozhodnout. Obě dvě byli skvěle napsané, ale nějak u mě vede ta první Ne že by ta společná s rocketmanem nebyla dobrá

Podle mě si Mackenzie taky připravuje děj pro nějaké strhující rozuzlení.

A ohledně ankety, vzhledem k tomu, že jsem četl i celý Babylon, tak sem hlasoval pro 2 povídku, protože se mi to spojení dvou různých variant líbílo.

dalsi cast

„Je tu Woolsey?“zeptala se Mac, když došla do kontrolní místnosti.
„Ne, madam. Jsou to asi dvě hodiny, co odešel. Ale nechal tady tohle.“odpověděl Chuck a podal jí obálku.
„Dík.“přikývla, roztrhla obálku a přečetla si dopis, co byl v ní.
„Dobré ráno.“pozdravil všechny právě příchozí Sheppard.
„Dobré.“pousmála se Mac.
„Co to máš?“zajímalo ho, když viděl dopis.
„Od Woolseyho…máme se chovat slušně, já nemám být moc drzá a že za měsíc nás bude buzerovat zase on.“shrnula obsah dopisu.
„Jsem zvědavý, kdo koho sežere dřív.“ušklíbl se. „Kdy má přijít?“ Hned, jak to dořekl, se brána otevřela.
„Přijímám kód SGC, mám otevřít štít, madam?“zeptal se Chuck.
„Ehm…“zamručela nesouhlasně Mac.
„Otevřete.“přikývl Sheppard. Štít na bráně zmizel. „Pojď, musíš ho…přivítat.“
„Hned takhle po ránu.“povzdechla si a sešli po schodech dolů k bráně. Po chvilce z brány vyšel Parker. Mac potlačila chuť udělat zhnusený obličej.
„Dobré ráno, kde máte jednotku?“
„Nejste Angelina Jolie, abyste tady měl červený koberec a davy fanoušků. Všichni už dávno dělají svoji práci. Vaše kancelář bude tamhle nahoře.“ukázala nad ně. „Za dvě hodiny mám briefing a týmem majora Lorna, tak pokud budete už vybalený, přijďte.“sdělila mu ledově. Parker přikývl a s povýšeným výrazem odešel do svojí nové kanceláře.
„To šlo dobře.“prohlásila se spokojenějším výrazem.
„A oba jste živí.“pousmál se John.
„Nerýpej, jo?“šťouchla do něho. „Už jsi snídal?“
„Ne.“
„Půjdu se podívat za Sárou, jestli se už vzbudila, a když jo, vezmu ji sebou. Počkej v jídelně.“
„Rozkaz, madam.“zasalutoval rozverně.
„Přestaň šaškovat…asi tak měsíc.“pousmála se a odešla.

Mackenzie došla k sobě a otevřela dveře. Vešla k Sáře do pokoje, kde už se na ni z postýlky koukala.
„Dobré ráno, kočičko…jakpak ses vyspinkala?“usmála se na ni. „Co? Máš hlad?“
„Jo.“přikývla Sára. Mac ji oblíkla a vydaly se na snídani.

„Ahoj.“pozdravil Sáru John, když došly do jídelny, a vzal si ji na klín. „Nevěděl jsem, co si dáte, tak jsem si tipnul na rohlíky.“
„Rohlíky jsou fajn.“přikývla Mac, nalila si džus a Sáře kakao.
„Víš, že vypadáš mnohem spokojeněji?“
„Já…minulý týden jsem se chovala hrozně. Nezvládla jsem to, bylo toho moc. A myslím, že poslední kapkou bylo, když je mně Sára nechtěla na té terase přijít.“
„No, ale už to vypadá, že ses z toho trošku dostala.“pousmál se.
„Přes den mám pořád co dělat, tak na to nemyslím, ale v noci to je horší…zdává se mi, že jsem zase na té planetě. A opakuje se to znova a znova. Ale máš pravdu, je to lepší.“přikývla. Sára se najednou ohnala ručkama a shodila hrnek, ale ten nespadl i s napolo vylitým obsahem, zůstal viset ve vzduchu.
„Dobře.“řekl pochvalně John.
„Praktické.“pousmála se Lorne, který zrovna přišel.
„Dík.“přikývla, vzala hrnek, dala ho pod kakao držící ve vzduchu a pomalu ho do hrnku pustila. Sára se rozesmála.
„Jo, vtipné.“
„Kdyby vás někdy vyrazili z armády, madam, mohla byste dělat v cirkusu.“navrhl Lorne.
„Nejsem cvičená opice. Potřeboval jste něco?“
„Parker vzkazuje, že briefing je za půl hodiny.“
„Jako váš?“zarazila se Mac. „Vždyť má být až v deset a je teprve půl deváté.“
„A posunul nám odchod o hodinu. Odcházíme v půl desáté.“požaloval Lorne.
„V tom případě tady nestůjte a běžte se nachystat.“pobídla ho. Přikývl a rychle odešel. „Parker je tady ani ne hodinu a už se začal cpát do něčeho, do čeho mu nic není!“zavrčela vztekle. „Jdu si připravit složky s údaji…jo a ještě tohle. Táta si chce na pár dní vzít Sáru k sobě.“
„Fajn, kdy?“
„Pozítří…chtěl by ji asi na týden.“
„Dobře.“
„Zajdu s ní já. Tys byl minule.“pousmála se a odešla.

„Tak, můžeme začít?“zeptala se Mac o pár minut později v zasedačce. Tým majora Lorna přikývl. „Dobře. Z posledních údajů víme, že tam je atmosféra podobná té naší, teplota asi 20°C a slunečno. Jsou tam dvě slunce, tak abyste se nedivili. V okolí brány je louka a do 5 km žádné známky života ani civilizace. Ohlaste se za tři hodiny. Systematičtější by bylo, prozkoumat to jumperem, ale bohužel nemají dodělanou generálku, tak musíte po svých. Ode mě to je vše. Dotazy?“
„Proč jste nic neřekla o geologických podmínkách?“ozval se Parker z rohu.
„Copak si jdou hrát na krtky? Jsou zkoumat jenom povrch planety a ne kopat doly.“odpověděla. lorne a jeho tým se uchechtl a Parker sklapl.
„Takže, pokud je to vše, můžete jít.“řekla Mac. Lornův tým se zvedl a odešel. Mac si sbalila svoje poznámky.
„Neměla byste takto podrývat moji autoritu.“řekl Parker.
„No to asi neměla.“uznala. „Ale vy se nepleťte do mojí práce. Budeme tady celý měsíc společně, bohužel, muset pracovat. Ať chcete, nebo ne.“
„Už máte rozpis služeb a misí na příští týden?“změnil téma.
„Ne, vždyť je teprve pátek.“podivila se.
„Budu je chtít vždy v sobotu dopoledne, takže máte co dělat.“prohlásil a odešel.
„Idiote!“sykla naštvaně.

„Jak to šlo?“zajímalo Shepparda, když se Mac vrátila a naštvaně pustila složky na stůl.
„On je tak…arogantní.“procedila mezi zuby. „Do zítřka chce mít rozpis na příští týden!“
„To zvládneš.“
„Jo. Vždycky to zvládnu, ale tohle…“
„Klídek. S takovou budeš mít ve 40 infarkt.“pousmál se.
„Divím se, že jsi to se mnou vydržel tak dlouho. Hlavně ten minulý týden. Chovala jsem se jak hysterka.“
„Chovala jsi se jako člověk, na kterého toho bylo moc.“
„Chtěla jsem ti poděkovat.“
„Není zač.“
„Je. Jiný chlap by mě poslal…někam.“pousmála se.
„Jsi strašně sexy, když se zlobíš.“
„Musím udělat ty rozpisy. Ale jestli se večer potkám ještě s Parkerem, tak budu taky naštvaná.“
„Beru tě za slovo.“
„Fajn, budu na jižním mole i se Sárou, kdyby něco.“
„Dobře, užij si to.“
„Tak pojď, Sáro, ať tam dojdem ještě do oběda. Rayi, utíkej.“pobídla je a vzala ještě Sáře nějaké hračky, aby se nenudila. Asi za půl hodiny dopajdali na molo. Sarah si vzala kostičky a začala si stavět. Mac se uvelebila na zem a dala se do práce.

„Johne, prosím. Zkus ji přemluvit. A nevím, třeba jí kup za to…já nevím…třeba šaty od Armaniho.“
„Od Armaniho? Tak tohle mi nestojí za to, abych se zruinoval. Rodney, víš dobře, že jsem to zkoušel…nechce tam jít…“
„Tak proč nám dala tu adresu…měla si ji nechat pro sebe.“nechápal McKay.
„Zkus za ní zajít…dělá zrovna rozpisy.“poradil mu Sheppard. Rodney nadšeně povyskočil a rozutíkal se pryč z laboratoře. U dveří se zarazil a otočil se zpátky.
„Kde je?“
„Na jižním mole.“ Rodney se zase rozutíkal pryč.

Rodney doběhl ke dveřím vedoucím na jižní molo. Rychle je otevřel a vyběhl ven.
„Mac! Hej, Mac!“křikl udýchaně. Otočila se.
„Co? Rozhodl ses konečně trošku zhubnout?“pousmála se.
„Vtipné.“ušklíbl se. „Už máš rozpisy misí?“
„Ne, jenom služby.“
„Zařaď tam, prosím, tu misi do Babylonu.“přešel rovnou k věci.
„Rodney, už párkrát jsem ti řekla, že ne.“
„Mackenzie…strašně moc tě prosím. Mohlo by tam být plno užitečných věcí.“
„Hyperpohon a štíty, oboje dvoje vylepšené, ti nestačí?“
„Ale třeba bychom tam našli ještě něco. Řekni mi tři důvody, proč tam nejít.“
„Za prvé by to sežralo moc energie, za druhé chrání Babylónskou věž, hlavně bránu a štít a za třetí…“
„No? Poslouchám.“usmál se Rodney a bylo vidět, že si myslí, že vyhrál.
„A za třetí nevíme, jestli se potom ještě někdy vrátíme.“dořekla.
„Koupím ti šaty, boty…“
„To je nabízení úplatku.“usmála se.
„Ano! Už vidím ty titulky v novinách: Brilantní vědec uplácel armádní velitelku. Nabízel jí lukrativní šaty!“ušklíbl se. „No tak. Prosím!“
„Sarah! Běž dál od toho břehu!“křikla. Sára odcupitala zpátky. Mac se podívala na Rodneyho. Vypadal napjatě. Podívala se do rozpisů služeb a do rozepsaného rozpisu misí.
„Když to napíšu na pondělí, co za to dostanu?“zeptala se s úsměvem.
„Vylepším ti tablet…pohlídám Sáru…prosím.“
„Fajn, domluv se s Parkerem. Nechcu ho už dneska ani vidět. Přemluvíš ho a v pondělí jdeme.“ přikývla a s úsměvem pozorovala, jak se rozzařuje.
„Bože, miluju tě.“výskl Rodney a dal jí pusu.
„Vědět, že uděláš tohle, povolím to dřív a teď už běž, ať vím.“

„Plukovníku, můžu?“zaklepal na dveře McKay.
„Pojďte.“přikývl Parker.
„Chtěl jsem vás požádat o průzkumnou misi do Babylonu.“
„Co plk. Blacková?“
„Ví o tom a poslala mě za vámi.“
„Pokud jde o mě, tak můžete jít.“přikývl Parker.
„Děkuju moc.“poděkoval nadšeně Rodney a odešel… „Mac.“řekl do vysílačky.
„Spusť.“
„Máme zelenou. Můžeme jít.
„Fajn. Připrav podklady. Na pondělí píšu Babylon.“

Jak necekane me zas nenapadl zadny nazev, tak kdyby jste byli uspasnejsi, klidne nazev napiste

Jinak dalsi povidka ve ctvrtek pokud se nejak rozumne vratim z autoskoly... ...kdyz ne tak v patek anebo ve ctvrtek pozdeji

Posledni dobou jsem flakala spoilery strasne se omlouvam ted to napravim...

Toto je spoiler!!!:

Podivame se do jine galaxie...presneji do Babylonu...doufam, ze to rocketmanovi nevadi ...bude to jenom na jeden jediny dil