dalsi povidka...dneska driv,nez obvykle....
„Za hodinu se ohlaste, dobře?“zopakovala Mac.
„Neboj, přesně za hodinu.“přikývl John a dal jí pusu na rozloučenou. Společně se svým týmem šli na misi a už stáli u otevřené brány, kterou za malý moment prošli.
„Je tu větší horko než před hodinou.“zafuněl Ronon, když se objevili na malém ostrůvku.
„No a před hodinou tady bylo taky víc vody.“poznamenal Rodney a podíval se na břeh.
„Jo asi tak o 10 metrů. Tak velký odliv být nemůže, nebo ano?“zeptal se John.
„To dělá jediná věc.“zašeptal Rodney.
„Ta vlna támhle vzadu? Co to je?“ukázal Ronon.
„Tsunami. Rodney, adresu! Rychle!“ McKay se vrhl k DHD a začal zadávat. Brána se otevřela a Sheppard vyslal signál.
„Kód pplk. Shepparda.“ohlásila Emily.
„Otevřete.“zamrkala trošku překvapeně Mac, která se zrovna chystala k odchodu.
„Zavřete to!“zařval Sheppard, jakmile proběhli na Atlantis.
„Co je?“zajímalo Mac. „To bylo rychlé.“
„Tsunami.“odpověděl Rodney.
„Aha. Tak se běžte zase zpátky převléct.“
„Mac? Máš dneska večer volno?“zeptal se jí John, když zbytek odešel.
„Proč?“
„Co takhle večeře?“
„Ale co Sára?“
„Kellerová ji určitě ráda pohlídá.“
„Zeptám se a dám ti vědět.“přikývla.
„Najezená je, tak by to mělo být všechno v pohodě.“zkonstatovala Mac o pár hodin později u Jennifer.
„Neboj, zvládneme to. Tak večeře, jo?“
„Jo. Myslím, že se mě John snaží rozptýlit.“trošku se pousmála. „No nic, já už půjdu, ať zbytečně nečeká.“
„Užijte si to.“
„Už tam budeme?“ptala se netrpělivě.
„Skoro a nezkoušej si ten šátek sundat.“pousmál se John a pro jistotu dal Mac ještě přes šátek, který měla na očích, ruku. „Jsme tady.“ozval se o chvilku později, otevřel dveře a sundal jí šátek z očí.
„No, teda.“vydechla překvapeně. Byli u vchodu na molo, na jehož konci byla deka a na ní samé dobroty. Zamířili tam.
„Vzpomínáš? Tady jsme měli naše první rande. Původně jsem tě chtěl pozvat jenom na večeři, zcela nezávazně, ale nějak se to zvrtlo.“přiznal a sedl si na deku. „Když jste se na Atlantis objevili, pomyslel jsem si, že jsi ta nejhezčí holka, co jsem kdy viděl a strašně jsem litoval, že jsi voják. Ale jak se zdá, tobě to moc nevadilo. Pravidla nepravila.“pousmál se.
„Pravidla jsou od toho, aby se porušovala. Kdybych se jich měla držet, tak tu dneska nejsem.“přikývla a vzala si hranolky.
„Prohlížel jsem si složení misí na další měsíc.“nadhodil.
„No a?“
„Ani na jedné nejsi napsaná.“
„Ještě…na to nejsem připravená.“hlesla.
„A kdy budeš? Poslouchej…nejsi jediný velitel, který přišel o členy týmu. Všichni se s tím nakonec srovnali…
„O členy týmu? Johne, proboha, já přišla o CELÝ tým. Ne jenom o členy.“vyhrkla.
„Chci zpátky tu starou Mac. Tu usměvavou, někdy sarkastickou, ale tu moji. Chápu, že tě to asi vzalo, ale musíš jít dál a já se nechci a ani nemůžu dívat na to, jak se trápíš.“
„Vždyť nevíme, co se stalo. Ani jsme nenašli jejich těla.“
„A kdybychom je našli, byla bys klidnější?“
„Věděla bych, že jsou mrtví.“přikývla. „Snažila jsem se je najít telepatií, ale nejde to.“
„Najdeme je. Ginny…zítra jdeme na další planetu. Není v rozpisu, pojď s náma. Nemůžeš tady trčet navždycky.“navrhl John. Chvilku přemýšlela a potom přikývla. „A nemrač se pořád nebo budeš vrásčitá jak stará želva.“ Mac se pousmála. „No vidíš, že to jde.“ Zbytek večera se o tomto tématu ani jeden z nich nezmínil a vypadalo to, že se Mac i trošku uvolnila.
„Dobré ráno. Připravená?“pozdravil ji John, když se objevila u brány.
„Snad.“hlesla. Chuck zadal adresu a Ronon s Rodneym prošli.
„Tak pojď.“pobídl ji John. Zastavila se těsně před bránou.
„Já nemůžu.“zašeptala.
„Proč?“
„Bojím se, že se to stane znovu.“
„Nestane, slibuju, protože jsem tady. Je to stejné jako s tím jumperem. Dej mi ruku.“natáhl tu svoji. Mac ji stiskla a Sheppard prošel.
„Nebylo to tak strašné, viď? Tak jdeme lidi. Pár kilometrů odsud je vesnice.“
„Co tam?“zajímalo ji.
„Teyla nám kdysi říkala, že to jsou obchodníci, tak třeba bychom se s nimi mohli domluvit.“odpověděl Ronon.
„Aha.“ Za pár minut došli do větší vesnice. Všude bylo plno místních i cizinců a každý si šel za svým. Sem tam stál hlouček lidí.
„Tak co potřebujeme?“zajímalo Rodneyho.
„Potraviny, zásoby…“odpověděla Mac.
„Střelivo…“přidal se Ronon.
„Co takhle zkusit tamhle ten obchod?“ukázal John. Ve výloze bylo všelijaké zboží od skleniček až po šaty.
„Tak běžte, já se porozhlídnu kolem.“řekl Ronon a odběhl. Zbytek vešel do obchodu, na stěnách byly poličky s různými nápoji. Na zemi byly naskládané krabice s jídlem nebo jiným zbožím a za pultem stál starší muž, který nově příchozí mile přivítal.
„Dobrý den…co byste rádi?“zeptal se s úsměvem.
„Co máte?“zajímalo Johna.
„Skvělé uzené myší očka…“
„Ouvej.“hlesla Mac.
„…báječné těstoviny, prvotřídní alkoholický nápoj Morru, pryskyřičnou žvýkačku nebo tady pro dámu poslední módní výstřelek.“ukázal na široké kolové černé šaty někde z doby baroka.
„Díky, jsou nádherné, ale jedny už doma mám a moje skříň není tak velká, aby se tam vešly oboje.“křečovitě se usmála tak, aby zakryla zhnusený výraz.
„Jak myslíte.“pokrčil rameny obchodník. „Dále tady máme amulety, které vás ochrání před nepřáteli a…“
„Co je tohle?“přerušil ho Rodney a ukázal na černou lahvičku podivného tvaru.
„Opatrně, pane. To je seitrový olej. Ta lahvička se vyrábí ze sušeného trusu jednoho velkého zvířete.“ Rodney položil lahvičku rychle zpátky.
„Seitrový olej? Co to je?“zajímalo Johna. K jeho překvapení mu odpověděla Mac.
„Používají to Eagerové. Napouští se do nožů a rány po něm se hodně špatně hojí. Je to dobré k mučení a získávání informací.“vysvětlila potichu a prohlížela si výrobky pod sklem na pultu. Dívala se na amulety a uviděla tam něco velice známého.
„Kde jste to vzal?“vykřikla a ukázala na dvě věci u amuletů.
„Přinesli to včera dva muži v černém. Tvrdili, že to je velice cenné a mocné.“odpověděl trošku překvapeně.
„Vzali si něco?“
„Ano, vyměnili to za seitrový olej.“přikývl. Mac zbledla.
„Já…musím ven.“vyhrkla a vyběhla ze dveří.
„Jdu za ní.“povzdechl si John. Našel ji sedět na jednom ze spadlým kmenů za vesnicí.
„Ty psí známky nic neznamenají.“řekl a sedl si k ní.
„Kolik lidí v Pegasu je nosí, co? A kolik lidí se jmenuje jako oni?“
„Já vím, ale to neznamená, že jsou mrtví.“
„Tím hůř. Ti dva kupovali seitrový olej asi těžko na to, že se v něm budou koupat.“
„Seženu ostatní a půjdeme. Počkej tady.“
„Vím, že to asi nechceš slyšet, ale ti dva prý říkali, že Delroy je nadšený. Prý mu do týmu přibudou dva dobří lidé. Ten obchodník psí známky nejdříve nechtěl vzít, ale prý mu pohrozili, že vypálí vesnici, tak je radši vzal.“řekl jí Rodney o pár minut později.
„To znamená, že jsou nejspíš ještě naživu.“hlesla Mac. „Musíme je nějak najít!“
„Ale jak?“
„To zatím nevím, ale přijdu na to.“prohlásila rozhodně a vstala. Vydali se k bráně.
„Aktivace zvenčí. Kód dr. McKay. Otvírám štít.“zahlásil už tradičně Chuck. Objevil se John, Rodney, Ronon a Mackenzie.
„Hlášení máte podat za hodinu.“křikl na ně. Přikývli, jako že rozumí.
„Jdu pro Sarah.“oznámila Mac a odešla.
„Já to nechápu. Když jí je tak mizerně, tak proč nezajde za Hallifaxem?“zakroutil hlavou Rodney.
„Chce ten problém vyřešit sama. Zvládne to, jenom si to potřebuje v hlavně trošku urovnat.“odpověděl mu John.
„No, mě třeba pomohl, když jsem se rozešel s Kate.“pokrčil rameny.
„Některé věci taky nechápu. Chce to zvládnout sama, ale neuvědomuje si, že se trápí ještě víc.“povzdechl si John.
„Slyšela jsem…“začala Jennifer, když se Mac objevila ve dveřích.
„Jo? Tak to je fajn.“odsekla.
„Tak dost! Jestli sis nevšimla, hodně lidí tady se ti snaží pomoct, jenže ty je nenecháš. Tak přestaň!“vyjela na ni. „A i když ti to je proti srsti, tak doktor Hallifax by ti pomohl!“
„Máš ten dojem?! Chce si se mnou promluvit jenom proto, že nejsem člověk! Jinak to je idiot!“
„Má tři diplomy a ocenění a…“
„Tak ať si to užije, protože je to jeden z mála, kterého ocenili za jeho práci. Zbytek tady toho udělal mnohem víc a nic z toho nemají!“
„Tohle tě štve?!“
„Ano! Ne! Já nevím! Sakra!“
„Mami…“zatahala ji Sára za ruku.
„Teď ne! Běž za tátou!“vyštěkla na ni. Sarah začala potichoučku plakat a odcupitala pryč. Svoji mámu nikdy takhle neviděla a teď z ní měla trošku strach, tak se radši otevřenýma dveřma vydala ven. Mac si toho nevšímala.
„…ano, přišla jsi o tým, ale to se občas stane! Je to hrozné, ale je to tak!“
„JO, ale já jsem ta, která s tím bude muset žít!“
„Nechte toho! Přestaňte!“vložil se do toho John, který zrovna přišel. Obě se na něho naštvaně podívaly.
„Kde je Sarah?“zeptal se.
„Já…není s tebou. Poslala jsem ji k tobě.“hlesla Mac.
„Tobě už úplně přeskočilo?! Je jí 17 měsíců, jak ji asi někam můžeš poslat?!“
„Já…“
„Sklapni už!“vyjela na ni.
„Johne..byla jsem naštvaná a neuvědomila si to a…“
„Víš co? Už je mi to jedno, ale jestli se jí něco stane, tak si mě nepřej!“vyběhl ze dveří s doktorkou v patách. Mac se za nima zoufale dívala a teprve teď jí pořádně došlo, co Sáře řekla. Rychle se rozběhla na opačnou stranu.
„Prosím, řekni, že jsi nešla k vodě.“říkala si v duchu a běžela se podívat na všechny mola. Na žádném ji neviděla, tak hledala dál.
„Máš ji?“ozval se vysílačkou John.
„Ne.“odpověděla.
„Povídala mi, že jsi s ní včera večer byla na jedné z teras, ze které jde vidět skalní útvar v moři. Prý se jí to líbilo.“navrhla Kellerová. „Samozřejmě to neříkala takhle, ale….“
„Jsem kousek odtamtud.“vyhrkla Mac.
„Sejdeme se tam.“
Mac celá zadýchaná doběhla k terase. Sára tam opravdu byla a držela v ruce svého plyšového pejska.
„Ahoj, kočičko. Ty jsi mě ale vylekala. Pojď k mamince.“vydechla úlevou, ale Sára jenom zakroutila hlavičkou.
„Tata.“začala zase natahovat k pláči.
„Už jsem tady.“ozvalo se za ní. Stál tam John. Sára k němu přicupitala a on ji zvedl do náručí. Mac se na to jenom nešťastně dívala.
„Dneska bude spát u mě.“řekl nekompromisně a odešel. Mac se zhroutila podle stěny dolů a vypadalo to, že jí ruply nervy úplně. Rozbrečela se.
„Pojď, půjdeme za maminkou.“navrhl John o pár hodin později.
„Ne.“zakroutila hlavou Sára.
„Ona to tak nemyslela. Pojď.“vzal ji do náručí. Pomalu došli do tělocvičny. Tam to zase vypadalo jako po výbuchu. Dneska byl i ten boxovací pytel na zemi. Hrála tam hudba. Zdálo se, že když Mac pytel porazila, musela si najít jinou zábavu. Tančila. Oba ji chvilku pozorovali, než si jich všimla. Nešla k nim, jenom tam zůstala rozpačitě stát a vypnula hudbu.
„Omlouvám se.“hlesla po chvilce. Sheppard přikývl.
„Běž.“pobídl potichu Sáru. Ta se rozcupitala k Mac, která ji objala. Po tvářích ji začaly stékat slzy. Zvedla Sáru a popošla k Johnovi, který ji objal.
„Strašně se omlouvám. Je mi to líto.“zašeptala.
„Já vím. Je to dobrý.“přikývl a dal jí pusu na čelo. Smutně se pousmála.
A dalsi povidka...v pondeli...