Stargate: Perseus - Mise Medusa - PŘIDÁN DÍL 29 - THE END

Tak někaj reakce po roce... Zkus při hledání povídek, u kterých chceš pokračování, využít také datumy jejich uveřejňování a komunikace autora se čtenáři... Zdá se mi totiž, že chceš po rok dva zapomenutých povídkách něco nemožného docela často...

njn, přehlídl jsem se v roce

tak tady to vypadá na mrtvou povídku,autor neodpovídá

Aspoň že já jako autor, ještě žiju Omlouvám se všem, kdo rozečetli můj příběh, moje zaneprázdněnost a zčásti taky lenost způsobuje, že mám sice stohy poznámek k tomu, jak bude příběh pokračovat, k různým vychytávkám a vynálezům, které v něm budou použity a které neznáte ze seriálů (jak se vám třeba líbí osobní ochranný prostředek proti wraithskému "sklízecímu" paprsku?) ale nejsem tomu schopen dát čitelnou podobu. Ale protože už jsem skoro na konci (příběhu), snad si na to sednu a konečně to dopíšu. Ještě jednou se omlouvám, měl jsem to nejdřív hodit na papír všechno a pak teprve vám dělat chutě.

aspon že si nám to objasnil .doufám že to brzo dokončíš

No, hned to asi nebude, protože ta potvora ("příběh", pro nezasvěcené) si začala dělat co chtěla a jak píšu, tak se prodlužuje Ale snad v příštích pár dnech nahodím další část(i). Držte mi palce, pls...
P.S.: Jenom ještě poznámka na téma "tak jde čas": v první části jsem změnil kanónovou výzbroj Persea z goa´uldské na asgardskou, protože poté, co Asgardi zničili svou civilizaci a své vědění předali lidem, by bylo trochu divné, aby nejnovější pozemský křižník měl zastaralejší výzbroj než starší lodě.

Tak ještě jednou, konečně jsem vypotil další díl - obrovská omluva všem, kdo na něj čekali takovou dobu, prostě se sešlo všechno se vším a moje vrozená lenost v tom sehrála taky svou roli. Tady to máte:

5. Rock´n roll Wraith

„Těsně, opravdu těsně vedle,“ prohlásil Smith a vstoupil do komory, následovaný českým výsadkářem. „Zaprvé, já nejsem O´Neill, zadruhé, O´Neill je generál.“
Felger na něj zůstal civět s pootevřenými ústy. „Ale ta podoba…“ začal, ale Smith ho pohybem ruky přerušil a obrátil se na druhého vědce, kterým byl Asiat s nápisem FUKUTU na jmenovce: „je tu někde poblíž velitel týmu?“
„Kapitán Hendersonová se vypravila se zbytkem týmu hlouběji do lodi, zjistit, jestli tu nemáme nějakou nevítanou společnost,“ odpověděl Fukutu.
„Nemáte detektor známek života?“
„Nebyl moc k použití,“ probral se Felger, „je tu rušení, které vychází z uzavřeného prostoru za touto komorou. Tahle konzole vypadá jako ovládací pult pro zařízení v tom sále, nebo co to je, a…“
„To stačí,“ umlčel ho ještě jednou Smith a zmáčkl tlačítko na vysílačce, „velitel Hendersonová, tady plukovník Smith, prosím odpovězte.“
„Hendersonová,“ zachrchlala vysílačka.
„Jaká je vaše situace, přepínám?“
„Prohlížíme loď, ale zatím nic. Zjevně tu sedí už celá staletí.“
„Dobrá, vraťte se. Musíme se připravit na návrat na Persea, než začne ten cirkus. Nemluvě o tom, že jste nechali Felgera o samotě a to je situace, kdy se může stát cokoliv.“
„Negativní, pane, potřebujeme ještě pár minut na dokončení našich měření. A profesor Felger není sám, je s ním profesor Fukutu.“
„Dobrá, ale buďte tu co nejdřív.“ Smith zůstal asi dvě vteřiny mlčky stát, stejně jako jeho tři společníci, než promluvil znovu: „dobře, Felgere, chápu, že je to matoucí, ale je to jen podoba, jasné?“ Jay Felger zavřel pusu a vrátil se ke konzoli, aby pomohl Fukutovi, který prováděl diagnostiku, ale pořád si po očku prohlížel Smithe. Ten se procházel chvilku kolem, svítil baterkou na strop místnosti, ztrácející se ve tmě, pak zjevně usoudil, že tu není nic zajímavého, posadil se opodál a začal komunikovat vysílačkou s Livingstone, velitelem pozemních sil. Zatím se nic nedělo.

* * *

„Už to bude?“ zeptala se nějakých pět set metrů od komory, kde si Jay Felger právě teď lámal hlavu, co dělá dvojník generála O´Neilla na téhle misi, kapitánka Hendersonová své společnice, Alice Sharpové, vědkyně, která se hrbila nad laptopem připojeným k další wraithské konzoli. Společnost jim dělala dvojice „space marines“, kteří se snažili zprovoznit detektor známek života, bezúspěšně, jako už od chvíle, kdy vstoupili do lodi. Dva další týmy byly někde poblíž, prohledávaly loď. Kapitánčin tým se právě nacházel v něčem, co mohlo být kdysi hangárem pro darty, ale ten tu nebyl ani jeden. Nebyly tu vlastně ani kóje, v nichž se wraithské stíhačky obvykle nacházely ve chvílích klidu, stěny hangáru byly dokonale začištěny od všech nerovností, dokonce se zdálo, že jsou vyrobeny z jiného materiálu, než byl obvyklý stavební prvek hive shipů. Šlo o neznámý kov, který udivoval Sharpovou, ale jen do chvíle, než objevila otvor v podlaze hangáru, široký asi třicet metrů. Ve vztahu k velikosti hangáru to bylo asi jako výpusť ve vaně. Do otvoru vedlo několikeré silné potrubí a svazky kabelů, to všechno procházelo jakýmsi „uzlem“, hranatou nástavbou na okraji otvoru, na jejímž vrcholu se právě Hendersonová se Sharpovou nacházely.
„Pár minut,“ řekla nepřítomně Sharpová a dál zkoumala údaje, zobrazující se na displeji, „tohle je důležité.“
„Důležitější bude dostat se odtud včas.“
Sharpová vzhlédla. „Tohle je nejpokročilejší typ geotermálního zdroje energie, na jaký jsme doposud narazili. Podle údajů v tomhle počítači běží bez přestávky už několik tisíc let a napájí ten systém, který jsme minuli cestou sem. Představte si, že byste na Zemi narazila na rádio, které zapomněl vypnout prorok Abrahám.“
„A co je to za systém?“ zeptala se Hendersonová.

* * *

„Je to vysílač!“
Felgerův hlas vytrhl Smithe z myšlenek.
„Ano, vysílá to nepřetržitý subprostorový signál,“ přisvědčil Fukutu, „a to už hodně dlouho, nejspíš od doby, kdy tu tahle loď přistála.“
„Cestou sem jsem si všimnul, že na její vrchní straně roste les,“ Smith přistoupil ke konzoli a opřel se o ni jednou rukou, „docela starý les.“
„Wraithové hybernují někdy i stovky let,“ řekl Felger, „jejich hive shipy jsou stavěny na dlouhodobé, ehm, parkování.“
„Co je to za signál?“ zeptal se plukovník, „je nějaká šance, že bychom si poslechli wraithský rock´n roll? Wraith hledá Superstar?“
„Vlastně jsou to data,“ řekl Felger s pohledem zapíchnutým do svého tabletu, „ale to přece… To je nesmysl!“
„Není,“ řekl Fukutu, „jsou to navigační data. Někdo nebo něco dostává už tisíce let od téhle lodi neustálý tok víceméně náhodných souřadnic.“
„Asi bychom měli rychle vypadnout,“ usoudil Smith a zapnul vysílačku, „Hendersonová, odpovězte.“

* * *

„Mluvte, plukovníku,“ odpověděla kapitánka. Přes poruchy a šum ve vysílačce zaslechla hlas plukovníka Smithe: „končíme, stáhněte se na pozici, kde jste nechali Felgera a Fukutu. Okamžitě!“
„Rozumím, Hendersonová konec“ řekla kapitánka, „slyšelas toho chlápka, Alice.“
„Stejně končím, tady by to bylo na dlouho,“ Sharpová odpojila kabel od konzole, sklapla notebook a omotala volný kabel kolem něj, než počítač zastrčila do svého batohu. „Vrátíme se sem brzy s celým týmem, tohle může být hodně důležitý objev. Taková elektrárna na Zemi by mohla napájet půlku státu, tuhle technologii neopustíme jen tak.“
„Odchod!“ zavelela Hendersonová k dvěma mariňákům.

* * *

„Jak to vypadá, Livingstone?“ zeptal se Smith vysílačkou, ale odpovědí mu byl jen šum a praskání. Zvláštní, ještě před chvílí to fungovalo. „Až se vrátí Hendersonová, půjdeme všichni ven a zavoláme si o vyzvednutí,“ řekl oběma vědcům, „takže se začněte balit.“


TO BE CONTINUED

luxusní díl, a navíc po dlouhý době...
ale chápu že lenost je dost těžkej nepřítel
no a těšim se samozřejmě na pokračování, snad už v menším časovym horizontu...

krása ani sem nečekal že to bude tak brzo,těším se na pokračování

anda: já taky ne, dokopal jsem se k tomu víceméně násilím (dohonilo mě svědomí), ale hned mě to začalo bavit
Takže, protože mě to baví i nadále, tady je šestý díl:

6. Krátké spojení

Známý zvuk zadaného chevronu na bráně vytrhl všechny z nicnedělání. Kolem Livingstona se okamžitě rozlehl šum, natahování závěrů zbraní, poslední příkazy jeho důstojníků. Zákopy jako by projel elektrický výboj.
„Všichni připojit,“ zavelel Livingstone a sám si připojil napájecí kabel k vestě. Čeká vás překvápko, parchanti. Jeho muži následovali jeho příkladu, všichni měli ve svém dosahu kabeláž, natahanou od několika elektrických centrál, skrytých vzadu u postavení těžkých kulometů. Taktické vesty všech vojáků totiž byly o nějakých sedm kilogramů těžší kvůli novému zařízení, protiopatření proti wraithskému „sklízecímu“ paprsku. Prozatím ovšem neexistovala baterie, která by tohoto křížence asgardské, antické a goa'uldské technologie dokázala napájet a přitom ji unesl jeden člověk. Naquadahový reaktor se do kapsy prostě nevejde. Použití v polních podmínkách bylo proto dosti omezené, není divu, že případné příchozí darty byly proto prioritními cíli.
„Připravte se!“ zakřičel Livingstone a doufal, že překřičel hluk víru právě se vytvářející červí díry. Livingstone naladil kanál Persea a zmáčkl tlačítko pro vysílání: „je to tady, plukovníku!“

* * *

„U nás také, majore,“ odpověděl Deakins, zatímco sledoval skupinu wraithských lodí, které se právě vynořily z hyperprostoru. Byla slabší, než očekával, jedna hive ship a jeden křižník, který se držel blízko u ní.
Vánoce nejsou každý den.
„Zaměřte asgardský paprsek na hive ship, palte dle uvážení.“ Tohle musí jít rychle.

* * *

Branou proletěly v rychlém sledu první dva darty. Jejich přístroje okamžitě zaznamenaly přítomnost mnoha lidí v okolí brány, piloti neměli v nízké výšce šanci vystřelit z palubních zbraní, proto zapnuli sklízecí paprsek. Tím protivníka oslabí, vystoupají do pár set metrů, obrátí se a při zpětném průletu pokropí zbytek nepřátel energií ze svých kanónů.
Takový byl alespoň plán, obvyklá wraithská taktika.
Pilot prvního dartu zapnul sklízecí paprsek. Na zemi při průletu nad zákopy to vytvořilo zajímavý efekt, vojáci, jichž se paprsek dotknul, na zlomek vteřiny znehybněli, jejich obrys se rozostřil, hmota jejich postavy jako by na okamžik zprůsvitněla, avšak zůstávali na svém místě. Někdo začal střílet z kulometu po druhém dartu, ale některý z důstojníků mu okamžitě rozkázal zastavit palbu. Wraithský sklízecí paprsek byl díky zařízení, které spojovalo vojáky v zákopech jako pavoučí síť, neúčinný.
Třešničkou na dortu byl ale puls, který osobní ochranný systém při styku s wraithským sklízecím paprskem vysílal do hlavního kondenzátoru, regulujícího tok energie mezi motorem dartu a minireaktorem, který jej poháněl. Přetížení přišlo za jedenáct setin vteřiny.
Oba darty se roztrhly jako balónky plné vody, vojáci krčící se v zákopech a palebných postaveních sledovali tento ohňostroj jen jedním okem, protože branou začali přicházet pěší Wraithové. Funguje to, pomyslel si Livingstone. Není to jen hračka, ale obrovská taktická výhoda. „Palte!“ zakřičel na své muže, které nemusel pobízet dvakrát. Branou prošel houfec Wraithů, rozprchávali se na všechny strany a pálili ze svých vlastních zbraní, ale neměli příliš šancí, na téměř každý centimetr země před branou byla namířena zbraň v rukou některého z Pozemšťanů. Wraithové padali jeden po druhém, výboje jejich zbraní nenacházely cíle mezi dobře ukrytými vojáky. Nebyl to fér boj, ale koho by to v tu chvíli zajímalo…


* * *

„Persee, tady plukovník Smith, odpovězte. Potřebujeme okamžitě vyzvednout.“ Smith se snažil, avšak odpovědí mu byl pouze šum a nesmyslně znějící blábolivé zvuky. Nedalo se určit, zda jeho vysílání Perseus vůbec slyší.
„Bude to zřejmě kvůli tomu vysílači,“prohlásil Fukutu, „ruší to jak vysílání mimo loď, tak transportní paprsek.“
„A jak jsme se sem asi z orbitu dostali, co?“ řekl na to Bílek. „Dobrá otázka,“ usmál se Smith, ale nebyl to povzbudivý úsměv.
„No, byla to bohužel jednosměrná jízdenka,“ Fukutův obličej se zkřivil v náznaku úsměvu, „při cestě sem to rušení nevadí, zpátky je to něco jiného.“
„Bohužel další špatná zpráva je, že takhle to nebude jen v lodi samotné,“ doplnil Felger, zrak raději sklopený k e svému tabletu, „to rušení, nějaká neznámá forma záření, vytvářené geotermálním reaktorem, napájejícím vysílač, a navíc rušení od samotného vysílače, jehož stínění stejně jako odstínění toho reaktoru vzalo za své už před stoletími…“
„Stručně,“ řekl Smith s výrazem, jaký se na obličeji člověka objeví při návštěvě zubaře, „prosím.“
„Budeme muset ven z lodi, a ujít pár mil, přesněji řečeno tak tři, čtyři, než bude možné a taky asi bezpečné použít paprsek.“
Smith si povzdechl. Pak zmáčkl tlačítko vysílačky a zavolal Hendersonovou, aby jí vysvětlil situaci. „Takže sebou máme hodit, pane?“ byla její odpověď.
„Čeká nás procházka na čerstvém vzduchu, než si užijeme ten recyklovaný na Perseu, takže ano, kapitáne. Smith konec.“
„Je tu jedna možnost,“ řekl Felger, „mohli bychom zkusit vypnout ten vysílač. Geotermální reaktor zůstane v provozu, ale mohlo by to snížit rušení, takže možná jakmile vyjdeme z lodi, budeme mít signál.“
„Ale nevíme, co vypnutí vysílače může způsobit.“
„Přesně tak, pane.“
Smith sklonil hlavu, vteřinu dvě přemýšlel, a pak řekl: „dobrá, vypněte tu věc.“
„Chvilku to zabere,“ řekl Fukutu. „Je tu nouzový vypínací příkaz, ale musíme se k němu dostat.“
„Tak neztrácejte čas se mnou,“ odpověděl Smith.

* * *

„Tohle není jen nějaká hlídka,“ snažil se major Goodman do rádia překřičet hluk palby, „majore Livingstone, tohle vypadá jako invaze!“ Branou procházela již třetí vlna wraithských válečníků, prozatím se jim nikde nepodařilo dostat až k zákopům, ale jejich prostřílená těla padala k zemi čím dál tím blíž. Za linií zákopů v lesích hořely pozůstatky již sedmi dartů, a nevypadalo to, že by nápor měl polevit.
„Zatím se držíme,“ odpověděl Livingstone z opačného křídla linie, „pokud Perseus zaměstná ten hive ship, aby proti nám neposlali vlnu dartů, budeme v pohodě!“
„Pokud se to stane, stáhneme se?“
Livingstone padl na dno zákopu, vzápětí ho zasypala sprška hlíny, zvednuté výstřelem wraithské pušky. Muži kolem něj útočníka zneškodnili, ale Wraithů neubývalo, branou proudili další, vypadalo to že čím víc jich zabijí, tím víc je jich z druhé strany posláno.
„Ano, pokud po nás půjdou stíhači z toho hive shipu, tak budeme muset! Livingstone konec!“ Sakra, tohle nemůže být jenom kvůli nám, pomyslel si major Livingstone. Do něčeho jsme šlápli. Do něčeho, co Wraithové chtějí za každou cenu ubránit.
„Pokračujte v palbě! Vedete si skvěle, chlapci!“ zakřičel Livingstone a zvedl se. Ani se úplně nenapřímil, když ho zasáhla střela z wraithského stunneru. Sesul se bez života na dno zákopu. Lomoz bitvy kolem něj nepolevoval.

* * *

„A je to, můžeme to vypnout hned,“ oznamoval vítězoslavně Felger, „jen bych chtěl upozornit, že to bylo na váš rozkaz, a za případné vedlejší efekty…“
„Udělejte to!“ Rozkaz plukovníka Smithe zněl tak důrazně, že ruka Jaye Felgera vystřelila k ovládací konzoli možná ještě dříve, než dostala příkaz od svého vlastního mozku. Konzole pohasla.
„Jsme tu,“ ozvalo se za nimi. Kapitán Hendersonová, doktorka Sharpová a dva kosmičtí mariňáci vešli do místnosti.
„Konečně, kapitáne,“ přivítal je Smith, „takže jdeme, Persea zavoláme zvenku.“ Felger jen odpojil poslední laptop, který byl připojen k nyní již vypnuté konzoli, nacpal jej do batohu a vydal se rychle za ostatními.

TO BE CONTINUED

Aktuálně pracuju na devátém dílu, sedmý a osmý musím ještě trochu učesat a opravit překlepy, než je dám sem, takže prosím zase o pár dní (nikoliv let) strpení.

parádní díl opět..a ta vychytávka proti wraithum je luxusní.....

Tak jsem si přečetl díly 5 a 6 a už se nemohu dočkat, jak to bude pokračovat.

pěkný díl,těším se na další

docela mě překvapilo, že jsi přidal další díly. Takže díky. Nevím proč, ale v posledním roce se velké množství povídek zastavilo uprostřed..

tokrp: taky koukám, ale nějak jsem tomu zas přišel na chuť, a říkal jsem si, že když už to mám vymyšlený, tak to nechci spláchnout tak, že bych nadrásal na dvě stránky nějakej výcuc a hodil to sem s nějakým komentářem typu: "takhle to dopadlo, užijte si to..." Jsem rád, že ohlasy jsou pozitivní, děkuji všem, ten pocit, že to nedělám zbytečně, je moc fajn. I když ono i to psaní samo o sobě je super. Hlavní problém ale je, že se snažím psát o několik dílů dopředu, a pak když umisťuju další díl, tak se klepu abych to nepopletl a nehodil sem nějakej napřeskáčku, snažím se totiž budovat trochu atmosféru a taky by v tom čtenáři měli hokej. Ale dosti řečí, tady je další díl.

7. Přelud

„Další kontakt, pane,“ hlásil pilot kapitán Hoffmann, „je to druhá hive ship, a vypouští darty.“
„Sakra,“ zaklel Deakins. Perseus, i když je o dost silnější než lodě třídy Daedalus, pořád není rovnocenným protivníkem pro více hive shipů, pokud s nimi má bojovat bez momentu překvapení.
„Zalarmujte letky Beaufighter a Gatebusters, připravte čtyři spreje na brouky. Připravit se k odeslání hlavice na druhou hive ship,“ Deakins zažil podobné situace stokrát při simulacích, nyní dokázal vyhodnocovat situaci a určit taktiku během zlomků vteřin. „plnou podsvětelnou vpřed, úhybný manévr jedna. Jaký je stav štítů?“
„Úhybný manévr jedna,“ zopakoval Hoffmann, „štíty na 83 procentech a drží.“ Loď se otřásla při dalším zásahu od prvního hive shipu. Druhý se blížil do pozice, odkud bude moci začít střílet. Perseus změnil kurs, jeho rychlost vzrostla. Začal opětovat palbu oběma hive shipům.
„Beaufighter jedna, připraven ke vzletu,“ozvalo se Deakinsovi v komunikátoru, „Gatebuster jedna, připraven.“
„Velitelé Beaufighter a Gatebusters čekejte na moje znamení,“ odpověděl Deakins, „majore Ericssone, potřebuji ty spreje.“
„Spreje připraveny k vypuštění na váš signál,“ ozval se Ericsson ze strojovny.
„Vypustit,“ odpověděl Deakins. O vteřinu později se čtyři jaderné miny rematerializovaly přímo uprostřed sevřené formace dartů, mířících k Perseovi. Vybuchly všechny současně, s devastujícím účinkem. Proud kinetických částic obsažených v samotných minách umocnily ještě poletující trosky roztrhaných dartů, které zasáhly mnoho dalších stíhačů. Vznikl chaos, polovina přeživších začala ustupovat zpět k hive shipům, ti co měli štěstí a nebyli zasaženi, pokračovali v letu vstříc Perseu.
„Velitelé Beaufighter a Gatebuster připravit ke startu,“ zavelel Deakins.
„Další senzorový kontakt, pane,“ ohlásil Hoffmann, „ale není to hive ship.“
„Kdo? Replikátoři? Antická loď?“
Hoffmann obrátil hlavu ke svému veliteli: „něco takového jsem ještě neviděl, pane.“

* * *

„Cože?“ Goodman, který převzal velení po zasaženém Livingstonovi, si zacpal druhé ucho, aby vůbec něco z vysílačky slyšel. Neměl na to ale potřebný klid. Voják po jeho levici se zhroutil do zákopu po zásahu wraithskou puškou, Goodman musel sebrat vlastní P-90 a pokropil dlouhou dávkou Wraitha, který se dostal příliš blízko.
„Opakujte, prosím,“ zakřičel znovu Goodman s rukama na uších.
„Připravte se na nouzové vyzvednutí, majore,“ zachrchlala vysílačka hlasem velitele Deakinse, „okamžitě, musíme pryč! Opakuji, připravte se na okamžité přerušení mise!“
„Ano, pane!“ Není divu, pomyslel si Goodman, Livingstone a víc než tucet našich to už schytali a Wraithů neubývá, začínáme dostávat na zadek. Čím dřív zmizíme, tím líp. Smith a tým z toho havarovaného hive shipu už jsou jistě na lodi. Vypálil další dávku a odpojil se od ochranného systému. Elektrocentrály se přenesou na loď také, díky vysílačům, známým z doby, kdy byl transportní systém poprvé instalován na Prométheovi.
„Připravte se na přenos,“ zakřičel Goodman do vysílačky. „Připravte se na přenos!“ zařval ještě hlasitěji na muže kolem sebe a znovu vystřelil. Na ploše před bránou se vršily wraithské mrtvoly, ale útok nepolevoval. Modré výboje křižovaly vzduchem, zdálo se, že každá další vlna je posílána skrz bránu jen proto, aby padla k zemi o pár centimetrů blíž k lidskému opevnění. Vzápětí Goodman ucítil známý pocit přenosu. Pustil spoušť. O vteřinu později on, všichni jeho muži, živí i omráčení, stejně jako jejich těžší výzbroj a vybavení které s sebou na povrch měsíce přinesli, zmizel.

* * *

Posádky obou wraithských hive shipů dvě minuty předtím, než byla pozemní bitva tak narychlo ukončena, zaznamenaly taktéž nový senzorový kontakt, a ani ony nevěřily vlastním očím při pohledu na obrazovky.
Velitel „Křepelky“, která byla na místě první, zíral na radarový odraz dalšího plavidla a cítil mrazení v zádech. Ztuhl a nemohl se na okamžik ani pohnout, nemohl ani uvěřit tomu, co vidí. Věděl velmi dobře, co to je. Přítomnost jeho lodi měla zabránit tomu, co se právě stalo, a on selhal. Nedokázal zničit nepřátelskou loď dřív, než bylo pozdě. Teď nezbývá než zachránit holý život. Okamžitě rozkázal pilotovi přejít do hyperprostoru. To, co se právě stalo, mohl v jeho očích způsobit jen naprostý šílenec. Nebo člověk.
Velitel druhého hive shipu následoval jeho příkladu jen o několik vteřin později. O zbylé darty a jejich posádky se ani jeden z nich nezajímal. Perseus zůstal na orbitě měsíce sám s nově se objevivší lodí.

* * *

„Takže, profesoři, proč to nefunguje?“ Smith zanechal pokusů spojit se s Perseem. Všichni stáli před temným otvorem vstupu do hive shipu, kde se k nim přidal český výsadkář Šarapatka.
„Vypnutí vysílače asi nestačilo snížit rušení,“ odpověděl oslovený vědec.
„Můžeme se vrátit a zkusit vypnout ten geotermální zdroj, ale to bych nedoporučoval, protože přerušení konstantního odběru energie ze žhavého jádra tohoto měsíce, který trval několik tisíciletí…“ Smith konec Fukutovy věty již neslyšel, kráčel pryč od lodi, následován oběma Čechy. Další plán byl „křišťálově“ jasný – dostat se z dosahu rušení po svých. Asi po míli zkusil Smith znovu rádio, ale bezvýsledně. Vrhl po obou vědcích pohled, ale neřekl nic, jen pokračoval směrem k horám, za nimiž se nacházela brána. Koneckonců, to rušení nebyla jejich vina. Když ušli další míli a půl a dostali se téměř na úpatí kopců, zkusil to znovu. Zase nic. Celá procházka zabrala necelou hodinu.
„Dá se zjistit, jak daleko to sahá?“ zeptal se Smith. Felger a Sharpová otevřeli svoje notebooky, které měly kromě jiného i vysílače pro spojení s Perseem.
„Nedá,“ řekl Felger.
„Jak to?“
„Protože jsme už z toho rušivého pole vyšli,“ doplnila Sharpová, „pokud neodpovídají, tak nás asi neslyší.“ Fukutu vytáhl z batohu svůj počítač a zapnul ho. Ten jeho byl zase vybaven asgardskou technologií, stručně řečeno senzory krátkého dosahu. Úžasná věc pro polní podmínky, zvlášť když jste členem týmu, který projde branou na planetu v nepřátelském systému.
„Perseus je pořád na orbitě,“ řekl po necelé minutě zkoumání údajů ze senzorů Fukutu. „A je tam sám, v dosahu není žádná další loď.“
„Takže buď si Wraithové dávají na čas, nebo už je po všem,“ řekl Bílek.
„Persee, tady Smith, slyšíte?“ plukovník to nevzdával.
„Neslyší vás, plukovníku,“ Fukutu vzhlédl od svého počítače, z jeho tváře zmizela veškerá barva, „nikdo vás nemůže slyšet. Nevím, co se stalo za tu hodinu co jsme byli bez spojení, ale nikdo tam není, žádné známky života. Na palubě Persea není živá duše.“

TO BE CONTINUED

hustota hustota......moc mě to baví....a sjem opravdu zvědavej na tu loď co to je za týpky

jsem zvědavý co bude zač ta neznámá lod,jinak skvělý díl

Earman: no, budou to hustý týpkové, to se těš, ale neprozradím zatim nic.
Dík za ohlasy, mám pro vás další zprávičku, dneska mě napadl námět na jakýsi "spin-off" k téhle povídce, radši to zatím nebudu rozebírat, a rozhodně to musí ještě uzrát - a hlavně nejdřív dopíšu "Persea", protože nechci sedět na dvou židlích

P.S.: už to vypadalo, že to dneska nestihnu, ale je tu další díl, číslo 8. Je o něco kratší, o to delší pak bude devítka

8. Stairway to Heaven

„Majore Livingstone, majore Goodmane, prosím odpovězte,“ zkoušel to dál Šarapatka s vysílačkou, „kdokoliv z pozemní jednotky, slyšíte mě?“
„Přes ty kopce tě stejně nikdo neuslyší,“ řekl Bílek, „navíc, kdoví, jakou obsahujou horninu. Ta to ještě zhorší, při našem štěstí.“
„Třeba tam ještě jsou, a mají ponětí o tom, jak se dostat zpátky na Persea,“ odpověděl Šarapatka a začal znovu zkoušet všechny frekvence, ale Bílek ho zadržel: „nevíš, jestli Wraithové neslyší naše vysílání. To že nejsou na orbitě, neznamená, že další nepřišli bránou. Nech toho.“
„Nějaký nápad, jak se dostaneme na loď?“ Smith se obrátil ke trojici vědců.
„Pracujeme na tom,“ odpověděla Sharpová. Smith se rozhlédl kolem, přejel pohledem černý zubatý pás pohoří, rýsující se již ani ne dvě míle od nich. „možná by se nám mohlo podařit aktivovat transportní paprsek ze země.“
„Do toho, jinak nás čeká nějakých deset mil přes ty hory k bráně, což je procházka, kterou bych zejména vám třem rád ušetřil,“ Smith vytáhl dalekohled a začal prozkoumávat pohoří ve snaze najít nějaký průsmyk vhodný k překonání kopců, „nehledě na šok, který zažije posádka na stanici Midway, až se tam zjevíme. Protože co se týče pětice našich ozbrojenců, ti jsou oficiálně kdesi v Afghánistánu nebo Iráku, vy tři oficiálně pracujete kdesi v Antarktidě, a já už jsem příliš…,“ Smith na okamžik zaváhal, „…vysoká šarže na pobíhání po cizích planetách.“
„Vlastně tohle je měsíc, plukovníku,“ ozval se Felger, ale když zachytil Smithův pohled, rychle dodal: „ale to je vlastně jedno.“
„Nehledě na to, že nás doma nepochválí za to, že jsme tu nechali válet miliardy dolarů z kapes daňových poplatníků jen tak na oběžné dráze,“ podotkla Hendersonová, koutky úst jí škubaly. Vzhledem k situaci, v níž se nacházeli, to mohlo vypadat divně, ale neměla daleko k tomu, aby se začala smát, „pane.“
„Ó ano, ty prachy tu nesmíme zapomenout,“ pokýval Smith ironicky hlavou, přistoupil na její snahu o odlehčení situace.
„Pomůže k tomu nějak tohle?“ Smith vytáhl z kapsy blůzy podlouhlou krabičku, podobnou identifikátorům, používaným SG týmy při návratu do SGC. „Je to něco jako klíč od auta, ale tenhle je od Persea. Mají ho piloti F-třistadvojek, kdyby se vraceli na opuštěnou loď. Létal jsem s třistadvojkou, proto jsem taky vyfasoval jeden. Ale odsud to asi těžko bude fungovat, že?“
„Vlastně naopak, plukovníku,“ usmála se Sharpová, „právě jste nám nejspíš dal vstupenku na loď.“
„Jestli myslíš to co já, tak budeme ještě potřebovat tohle,“ Felger hmátl po vysílačce, kterou držel v ruce Bílek. „Prosím,“ dodal, když Čech odtáhl ruku.
„Dejte mu to, ať už jsme odtud,“ řekl Smith, „když ji rozbije, vezmete si tu jeho.“ Otočil se od vědců, kterým už nemohl nijak pomoci a znovu vytáhl z kapsy malý dalekohled.
„Vaše rozkazy, pane?“ Hendersonová přistoupila až k plukovníkovi.
„Dávat pozor na všechno, co se pohne,“ odpověděl Smith a opět přejížděl pohledem přes čočky dalekohledu linii pohoří. Hendersonová zůstala asi vteřinu dvě stát, pak si dodala odvahu a zeptala se: „smím vědět, pane, co máte s profesorem Felgerem? Může to nějak ohrozit naši misi?“
„Misi to neohrozí v žádném případě, kapitáne,“ otočil se k ní Smith a upřel jí pohled do očí, „a to co jsem s Felgerem zažil, tedy profesně, je pro vás až příliš tragický příběh.“

* * *

Zabralo to další půlhodinu diskusí, hádek, frenetického bušení do klávesnic tří laptopů a vymýšlení, jak za pomoci obsahu tří vědeckých batohů propojit vysílač kódu, vysílačku a Fukutův laptop s jeho senzory krátkého dosahu tak, aby bylo možno se spojit s asgardským jádrem na Perseu. Smith se zbylou pěticí vojáků se zatím rozesadili do kruhu kolem této „svaté trojice“ a pozorovali oblohu i zemi dalekohledy. Neměli žádné zprávy o tom, co proběhlo poblíž brány, netušili, zda nebyla například pozemská jednotka poražena. Pokud by k tomu došlo, nejspíše by se nebe hemžilo darty a určitě by se někdo z Wraithů vypravil i k té zaparkované lodi, přemítal Smith, ale stát se může cokoliv.
„Máme dobrou a špatnou zprávu,“ ozval se nakonec Fukutu. Smithovo tázavě pozvednuté obočí mu pomohlo dostat se rychle k věci.
„Tedy, podařilo se nám zprovoznit vysílač, který byl přijat lodním komunikačním systémem, a máme spojení s lodním počítačem.“
„A tady následuje pověstné ´ale´,“ doplnil jej Smith.
„Ale ke vstupu potřebujeme přístupový kód někoho z velení mise, takže pokud takový kód nemáte vy…“ Nedokončil, protože Smith už přistoupil ke klávesnici. „Čelem vzad,“ zavelel Smith vojákům, kteří si neuvědomili důvěrnost kódu a nahrnuli se ke klávesnici za ním, „pro vědce platí totéž.“ Felger s Fukutem udělali poslušně čelem vzad. Sharpová držela Fukutův počítač obrazovkou k plukovníkovi. „Zkuste aspoň zavřít oči,“ řekl jí Smith a začal do políčka v základní obrazovce pro vstup do Perseova systému vyklepávat čtyřiadvacetimístný číselný řetězec přístupového kódu. Objevila se uvítací hláška, pohasla a naběhlo základní menu.
„Je to vaše,“ Smith vstal od počítače a přenechal vyřízení požadavku na transport devíti osob na palubu na Fukutovi s Felgerem, „dostaňte nás z téhle skály pryč.“ Neuvědomil si, že na něj chvílemi Felger zírá, zatímco pomáhal Fukutovi s nastavením transportního paprsku. Neviděl totiž před necelou minutou, jak se Felger obrátil brzy a uviděl text uvítacího hlášení systému Persea. Text, který obsahoval jméno toho, kdo zadával svůj unikátní osobní kód. Jméno, které si v žádném případě nemohl splést s příjmením Smith.
Vzápětí devatero postav obalil jasný výboj asgardského transportéru. Schodiště do nebe bylo v pořádku, stačilo po něm jen vyjít.


TO BE CONTINUED

opět paráda...no asi panáček zná něčí heslo no.....nebo nejni ten za koho se vydává...

Mám pocit že si chtěl O´niel na stará kolena užít trochu toho mimozemského vzrušení a nepřišel na nic jiného než si změnit jméno a hodnost.
A zdá se že se při vymíšlení svého plánu díval na Mr. and Mrs. Smith

ty ses rozjel,tolik dílu během pár dní tady asi ještě nikdo nestrčil ,těším se na další díl

To nejsi sám, kdo se těší na další díly

Earman a sgcatlantis: mlčím jako hrob, nechte se překvapit, a držte mi palce, ať mi tohle tempo vydrží

Bez veškerých okolků, tady je další várka.

9. Abordáž

„O.K., fajn. Tohle není můstek,“ rozhlédl se plukovník Smith kolem sebe. On i ostatní se nacházeli v jednom ze dvou hangárů na Perseu, což byla prostora velká jako čtyři na délku k sobě přilepené hokejové stadióny. Tady ovšem dvě řady mlčenlivých diváků tvořilo čtyřiadvacet opuštěných F-třistadvojek stíhací eskadry „Gatebusters“. Byli ve střehu, kromě vědců měli všichni připravené zbraně k palbě. Nikde žádný pohyb, žádný zvuk. Ticho bylo téměř ohlušující. V obrovské prázdné prostoře se i jejich opatrné našlapování rozléhalo jako rány kladivem. Fukutu zakopl o tlustý kabel položený na podlaze hangáru. Robustní zástrčka, připojená ke generátoru jedné F-302 se vytrhla a hlučně zarachotila o podlahu. Všichni sebou bezděčně škubli směrem k původci rámusu. Fukutu vztekle kopl do kabelu a vzhlédl. Vojáci sklonili zbraně. Scéna se poněkud uvolnila.
„Támhle je přípojka,“ prolomila ticho Alice Sharpová a vykročila ke stěně hangáru. Připojila Fukutův laptop k vnitřní síti Persea a přes stále platné heslo plukovníka Smithe se snadno dostala opět do hlavního velitelského menu.
Chci dobré zprávy, profesorko,“ ozval se Smith, který mezitím posunky rozdal rozkazy pětici vojáků, kteří jej jako nejvyšší šarži automaticky akceptovali jako svého velitele. Oba mariňáci, Lincoln a McBrady, jak hlásaly nášivky na jejich blůzách, se rozdělili a začali prohlížet hangár po obou stranách směrem k jeho hlavním vratům. Češi se vydali poklusem k východu z hangáru. Bílek měl specializaci jako elektrotechnik a prošel kurzem mechanických systémů lodi, proto se měli podívat, zda je možno se dostat dál do lodi.
„Moc jich nebude, plukovníku,“ odpověděl Felger, který s Fukutem nahlížel Sharpové přes rameno, „vnitřní senzory hlásí, že na lodi doopravdy není kromě nás ani noha.“
„Zjistěte, jak na tom Perseus je, jestli je schopen letu a tak dále.“
„Pracuji na tom,“ odpověděla Alice. Felger a Fukutu připojili další dva laptopy a přes svá hesla s nižším stupněm oprávnění začali zjišťovat stav dalších systémů, aby práce šla rychleji.
„Plukovníku, tady Bílek, hlásím, že dveře se neotevřou,“ zachraptěla Smithova vysílačka, „bliká tu kontrolka nouzového uzavření.“
„To se nedivím,“ odpověděl místo Smithe Fukutu, držel přitom tlačítko vlastní vysílačky, aby to slyšeli všichni, „na lodi selhal systém podpory života. Jediné místo s atmosférou je hangár.“
„Aha. Proto nás transportér vyhodil tady,“ dovtípil se Smith, „bezpečnostní pojistka, že?“
„Pane, tady McBrady, hangár je prázdný, vypadá to, že všichni buď naráz utekli, nebo byli transportováni pryč. V nouzové přetlakové místnosti hangáru je ještě na stole hrnek s kafem, pečeti na schránkách se skafandry jsou neporušené.“
„Rozumím. Nějaké viditelné poškození?“
„Ne, pane, z F-třistadvojek nechybí ani jedna, a vypadá to že ani nikde venku nebyly, hangár se jinak zdá být v pořádku.“
„OK, vraťte se k nám. Bileku, Chappy, zůstaňte u dveří, zkuste přijít na to, jak obejít pojistku nouzového uzavření, ale zatím neotvírejte. Nebudeme tady sedět a naříkat celý den.“ Smith se obrátil k vědcům: „jsou na lodi nějaké vážné škody?“
„Vlastně ne, na několika místech došlo k porušení integrity trupu a těmi se vytratila atmosféra, ale nejde o nějak těžké poškození,“ odpověděla Alice.
„Podle toho, v jakém pořadí došlo k selháním podpory života v jednotlivých sekcích bych řekl, že k tomu došlo až potom, co posádka opustila loď,“ doplnil Felger, „Perseus ztratil veškerou atmosféru především proto, že tu nebyl nikdo, kdo by tomu zabránil manuálním uzavřením přepážek. Bezpečnostní systém, který by je zavřel sám, se totiž odporoučel společně s podporou života.“
„Lincolne,“ obrátil se Smith k mariňákovi, který právě poklusem dorazil i se svým parťákem z druhé strany hangáru, „kolik bylo v té nouzové místnosti skafandrů?“
„Všechny, pane,“ odpověděl Lincoln, „dvanáct kusů.“ Smith jen pokýval hlavou.
„Chappy,“ zavolal vysílačkou oba Čechy, „už víte, jak na ty dveře?“

* * *

Oblečení do skafandrů vypadali jako neúplná sada bílých kuželek. Nakonec se do nich nasoukalo jen sedm z nich, Sharpová s Felgerem a Hendersonovou se měli vypravit do strojovny, zjistit stav pohonu, zprovoznit pokud možno asgardské jádro a nahodit podporu života. McBrady a Bílek se pod velením Šarapatky měli vypravit na můstek vnitřkem lodi a pokusit se cestou opravit poškozená místa na trupu tím, že kolem nich uzavřou vzduchotěsné přepážky manuálně přímo na místě, místo centrálního manuálního spínače na můstku, který by uzavřel přepážky všechny naráz. Pořád totiž byla nepříjemně vysoká šance, že bezpečnostní systém nebude fungovat a pak by nemělo smysl opravovat podporu života.
Posledním člověkem ve skafandru byl Fukutu, který se teď nacházel v relativně nepohodlné poloze pod břichem jedné z ke startu připravených F-302, přikurtovaný ke zbraňovému závěsníku. Plukovník Smith totiž dostal nápad, vysadit někoho z F-302 u nouzového výlezu z lodi, který byl jen asi třicet metrů za můstkem, což ušetří další cenný čas. Skupina zatím neměla ponětí o tom, kde posádka a pozemní jednotka jsou, zda jim nehrozí nebezpečí a uvedení Persea znovu do provozu bylo v takové chvíli nejdůležitější. Nevěděli jistě, zda jde o čas, proto se raději chovali tak, jako by šlo o vteřiny.
Smith jako jediný pilot mezi přítomnými seděl v kabině F-302 a připravoval se ke startu, Lincoln se tísnil na sedadle za ním. Do skafandru se mu nechtělo z jednoduchého důvodu – trvalo by příliš dlouho ho navléct a potom zase sundat. Lincoln byl před vstupem do námořní pěchoty dvakrát mistrem USA v kulturistice a od té doby ještě něco přibral.
„Kontrola spojení,“ ozval se Smith do vysílačky, a počkal až se mu všichni jednotlivě nahlásí. Spojení fungovalo bezchybně. „Můžete, Chappy, uvidíme se na můstku.“ Bílek přemostil bezpečnostní pojistku na dveřích a ty se se sykotem vzduchu unikajícího do přechodové komory otevřely. Naštěstí byla dostatečně velká na to, aby se do ní všech šest astronautů ve skafandrech vešlo.
Smith počkal, až za sebou uzavřou dveře, teprve potom spustil na palubním počítači krátký prográmek, který napsali v rychlosti Sharpová s Felgerem, a který mu umožnil nouzově otevřít na třicet vteřin hlavní vrata hangáru. Opět zde nebyla záruka, že energetický štít, zabraňující atmosféře v hangáru v úniku, bude fungovat, což by znamenalo, že vše co nebude připevněno, bude okamžitě vysáto ven do kosmu. Stíhaček samotných se to netýkalo, skupina před provedením svého plánu zajistila podlahové zámky na podvozcích. Přesto Smith raději použil stroj, stojící až jako poslední v levé řadě, protože se nechtěl dožít překvapení typu „kryt kokpitu rozbitý odnikud se vynořivší plechovou bednou s municí“.
Vrata se začala pomalu otvírat. Štít pouze zajiskřil, ale držel. Smith uvolnil podlahové zámky a začal pojíždět ven z hangáru.
„Dá se to vydržet, profesore?“ zeptal se plukovník.
„Už mi bylo líp, ale jde to,“ odpověděl Fukutu zespoda, „až budeme venku mimo umělou gravitaci, bude to lepší.“
„Náš pasažér, náš pán,“ zabručel plukovník a jemně přidal. F-302 se ještě před vylétnutím z hangáru lehce zvedl z podlahy, zatáhl podvozek a proletěl bezchybně mezi již znovu se zavírajícími vraty. Ve volném kosmu zpomalil a začal manévrovat směrem k horní straně lodi. Se stíhačkou stavěnou na vysokou rychlost to šlo obtížně, ale žádná noční můra to naštěstí pro pilota s jeho zkušenostmi nebyla.
„Plukovníku, tady Hendersonová,“ ozvala se kapitánka.
„Mluvte, kapitáne. Už jste ve strojovně?“
„Ještě ne, pane, ale pravděpodobně už víme, k čemu tady došlo.“
„Pokračujte.“
„Wraithové, pane. Dostali se na palubu Persea.“

TO BE CONTINUED

Tak jsem dočetl 9 díl a je to bezva.

Jen mě zajímá, jak se vlastně "upírci" dostali na palubu

ho ho ho..celá věc se komplikuje....no držim palce ať pokračuješ ve stejnym tempu