Stargate: Perseus - Mise Medusa - PŘIDÁN DÍL 29 - THE END

Omlouvám se, nějak vyschla inspirace, v práci mi provedli pěknou sviňárnu (povýšili mě), takže už nemám tolik času na to, co mě zajímá, protože mi ho žerou činnosti, který dělám z donucení...
Ale chtěl bych ten příběh dokončit, admini prosím, nemažte to...

ten zakladni namet vypadal nedejne doufam ze to nak nezhodis kvuli praci

rozhodne by byla skoda nepokracovat, moc se mi to libi, jen tak dal, budu pravidelne kontrolovat....

Přesně tak. Čtenáři dovedou být trpěliví. (Někdy.)

Moc se omlouvám všem, kdo museli čekat tak dlouho, snad ten tvůrčí blok nebude příště tak dlouhej... Přináším čtvrtou kapitolu, není to vůbec akční, ale příběh se zase trochu hne dopředu.

4. Ocelová jeskyně

„Dobré ráno, plukovníku.“
„Ono je ráno?“
„Podle našeho lodního času ano.“
Muž se jmenovkou SMITH na uniformě zaklonil hlavu a rozhlédl se po obloze. Vzdálenější ze dvou hvězd systému, v němž se nacházeli, zářila jako chladný bod na obloze a vrhala na povrch měsíce jen tolik světla, aby proměnila naprostou noc ve slabé šero. To se ale mělo brzy změnit, protože za kotoučem plynného obra, na jehož oběžnici muži v uniformách stáli, již vyrážely paprsky druhého slunce, mnohem bližšího, jehož energie umožnila v průběhu věků v této skalnaté krajině vývoj poměrně bujné vegetace, proplétající se mezi kamením.
„Když myslíte, Livingstone“ pokrčil rameny Smith, „vypadá to na krásné ráno v Coloradu.“
Vzduch byl chladný, ale dýchat se dalo bez obtíží. Hvězdná brána se nacházela téměř na dně hlubokého údolí, obehnaného ze tří stran strmými skalisky. Asi dvě stě metrů před bránou byla ve dvou liniích rozmístěna pozemská vojenská jednotka z Persea. Přes osmdesát mužů a žen. V druhé linii se nacházela tři zakopaná družstva protivzdušných zbraní, podporovaná kulomety, chránícími boky celého obranného postavení a týl. Přední linie měla jako hlavní úkol chránit druhou linii před čelním útokem a napadat Wraithy, kteří projdou bránou pěšmo. Před obrannou linií, v jejích bocích a týle byly nastraženy protipěchotní miny a trhavina C4. Složení jednotky bylo mezinárodní, tak jako u celé posádky Persea. Kromě Američanů a Kanaďanů zde byli také Francouzi, Němci, Rusové a další. Smith tohle všechno přejel zkoumavým pohledem, pokýval hlavou, zjevně spokojen s tím, co viděl, a pak se obrátil na Livingstona, velitele invazní jednotky: „jak to vypadá s tím hive shipem?“
„Ten se nachází tímhle směrem asi devět mil odsud, pane,“ Livingstone ukázal kamsi za skály, „za tímhle malým pohořím je náhorní plošina.“
„Hm,“ Smith se podíval na hodinky, „zajímalo by mě, jestli je ještě čas na procházku, než ta show začne.“
„Předsunutá jednotka už je v lodi, pane,“ přikývl Livingstone, „jestli chcete, můžete být u nich během pár vteřin.“
„To by bylo fajn.“
Než Smithe pohltil transportní paprsek, stačil už jen zvednout ruku v neumělé napodobenině pozdravu Vulkánů ze Star Treku.
Bylo to jako mrknutí oka. Tedy pokud byste pod víčky měli rozsvícenou baterku. O jedno mrknutí oka později stál Smith v něčem, co při troše fantazie mohla být po kolena vysoká tráva.
„Dva milióny světelných let od Země, s nejmodernější technikou, co se dá sehnat, a my s sebou taháme tohle.“
Smith odtrhl zrak od zvlněné louky, táhnoucí se asi dvě míle před něj a končící v rozeklaném pohoří, odkud byl právě přenesen, a otočil se za hlasem. Vlastně hlasy. Byli totiž dva. Schovaní v tunelu, vedoucího do nitra strmě se zvedajícího pahorku, který se zdvíhal z jinak rovné „stepi“, Smithovi rovnou před nosem. Mezi trávou a keři, jimiž byl pahorek porostlý, tu a tam probleskoval kov, takže bylo jasné, že tohle je opuštěná wraithská loď, která jej zajímala.
„Naši trvali na tom, že budeme mít vlastní výzbroj,“ ozval se druhý hlas. Smith se přikrčil a rozeznal v otvoru do tunelu dvě sedící postavy v uniformách. Hlídka. Co ho ale překvapilo, bylo to, že z probíhající konverzace nerozuměl ani slovu.
Vlastně ho to nepřekvapilo vůbec. Oba vojáci totiž mluvili česky.
„Ve vesmíru bychom měli mít nějaký fázový flinty,“ říkal právě první z nich, když k nim Smith vykročil, „a ne samopal vzor 58.“
„A kde bys tady do tý svojí fázový flinty sháněl baterky?“ V tom okamžiku si oba všimli přicházejícího plukovníka a okamžitě vyskočili.
„Zajímaly by mě dvě věci,“ řekl Smith, když odpověděl na jejich pozdrav, „proč sedíte zády ke vchodu, a proč sakra nemluvíte anglicky?“
„Protože nebezpečí může přijít hlavně zevnitř, pane“ odpověděl první z mužů anglicky, „a mluvíme česky, protože je to naše mateřština.“
Smith zůstal dvě vteřiny zamyšleně zírat na oba vojáky, ale potom se znovu nadechl a řekl prvnímu z nich: „poručíku… Bileku,“ odečetl jméno ´Bílek´ z jmenovky, „odveďte mě k veliteli vašeho týmu. Český výsadkář jen zasalutoval a obrátil se do nitra lodi.
„A vy…,“ zarazil se, protože jméno ´Šarapatka´ bylo nad jeho síly, „vy, Chappy, hlídejte, co se děje taky venku, buďte tak laskav.“
„Moc se tu ještě nevyznám, pane,“ omlouval se Bílek, když vedl Smithe do útrob ztroskotaného hive shipu, „naštěstí náš tým označil cestu pochodněmi.“ Asi po deseti minutách Smith svého průvodce zarazil. Vyznačená cesta vedla dál, ale Smith se naklonil do boční chodby a zaposlouchal se. Bílek se postavil na druhou stranu, zbraň připravenou ke střelbě. Smith mu ale dal znamení, že je vše v pořádku. Hlasy, které z chodby zaslechl, mluvily anglicky, a jeden z nich mu byl navíc povědomý. Až nepříjemně povědomý.
Vydali se chodbou, která se po asi dvaceti metrech lámala doleva a končila v místnosti velké zhruba deset na patnáct metrů, v jejímž středu se u wraithské ovládací konzole ve svitu několika pochodní a baterek oháněli dva muži v uniformách, ovšem bez polního vybavení. Vědci.
„A jsou v té staré databázi taky nějaké hry, nebo něco?“ vyzvídal právě jeden z nich u druhého, který pracoval na přenosném počítači, připojeném ke konzoli.
„Jo, jasně," odpověděl druhý s úsměškem, „Wraith Tycoon. A taky jsem tam narazil na Lifesuck & Conquer. Co kdybys pro změnu zkusil něco dělat?“ Smith si odkašlal, aby si ho oba vědátoři všimli. Muž s přenosným počítačem se prudce otočil, jak jej ten zvuk vylekal. Pohlédli si s plukovníkem navzájem do očí, které se jim během zlomku vteřiny rozšířily překvapením. Vykřikli téměř současně.
„Folger!“
„Plukovník O´Neill!“

TO BE CONTINUED

Ať žije Samopal vz.58!! Doufám, že jako záložní zbraň má Bílek s Šarapatkou CZ 75 SP-01, protože když už mají českou výzbroj, tak by si z našeho zbrojniho prumyslu meli brat to nejlepsi. Přeju jim oběma hodně zdaru.

Nějak je tu ROČNÍ mrtvo!!
Nebyl by náhodou po ruce další díl????

spíš po roce než po ruce, ne?

Tím sem spíš mysle jestli nemá někde napsanej další díl a náhodou ho na ROK stratil a neuveřejnil.

KDY BUDE DALŠÍ DÍL

Ahoj,
zajímá mě, jak to vypadá s dalším dílem, líbí se mi to a chci vědět, jak to bude pokračovat

Tak někaj reakce po roce... Zkus při hledání povídek, u kterých chceš pokračování, využít také datumy jejich uveřejňování a komunikace autora se čtenáři... Zdá se mi totiž, že chceš po rok dva zapomenutých povídkách něco nemožného docela často...

njn, přehlídl jsem se v roce

tak tady to vypadá na mrtvou povídku,autor neodpovídá

Aspoň že já jako autor, ještě žiju Omlouvám se všem, kdo rozečetli můj příběh, moje zaneprázdněnost a zčásti taky lenost způsobuje, že mám sice stohy poznámek k tomu, jak bude příběh pokračovat, k různým vychytávkám a vynálezům, které v něm budou použity a které neznáte ze seriálů (jak se vám třeba líbí osobní ochranný prostředek proti wraithskému "sklízecímu" paprsku?) ale nejsem tomu schopen dát čitelnou podobu. Ale protože už jsem skoro na konci (příběhu), snad si na to sednu a konečně to dopíšu. Ještě jednou se omlouvám, měl jsem to nejdřív hodit na papír všechno a pak teprve vám dělat chutě.

aspon že si nám to objasnil .doufám že to brzo dokončíš