Stargate:Last Ancient - New Age, part 4

no parádní díl..jsem zvědavej jak Jack O'Neill bude stírat novináře..na nějse moc těšim..a vůbec na celý další díl
jooooooooooooooooooooo.....mam 300. příspěvek

Tak pokut můžu říct tenhle díl patří k nejlepším co jsi napsala. S myšlenkou odhalení brány jsi už dlouho pohrávám. Jsem zvědavá kdo je ten zrádce. A Jack a Cameron na scéně prostě boží.

Už se nemůžu dočkat dalšího dílu

A já mám až 302 ale jinak super díl (ty noviny jsem stahoval asi 10 minut, se tomu vůbec nechtělo), uvidíme jak se ještě vyvrbí tiskovka Jinak nemůžu říct, že by mě překvapilo, kdyby zrádce pátral sám po sobě (tedy že by to byl Parker )

Dark Angel píše:

Jinak nemůžu říct, že by mě překvapilo, kdyby zrádce pátral sám po sobě (tedy že by to byl Parker )

Taky mě to napadlo

Fakt BEZVADNEJ díl už se nemůžu dočkat pokračování
Kdy to asi bude?????

sgcatlantis: přečti si, co Mackenzie píše pod dílem

Mackenzie píše:

pokracovani bych videla na utery...nebo stredu...

Pardon to sem nějak přehlíd

Noooo Mac... tak toihle je opravdu jeden z těch nejlepších dílů ) Proč už se tohle sakra netočí????

Ty poslední dva díly byly bohovský!!! A ten poslední díl byl snad úplně nejlepší ze všeho, co jsi zatím napsala!

Nerad bych vypadal netrpělivě ale kdy bude ten další díl,vždyť už je středa.

tak pokracovani

Náprava

O 20 LET POZDĚJI
„No tak! Žeň je, Royi…!“křikla Mac, která jela na koni a hnala před sebou stádo krav.
„Mackenzie! Volali z prodeje! Ty krávy chtějí!“křikl na ni jeden muž od stájí.
„Díky, Nette.“poděkovala a zahnala krávy do ohrady.
„Jo a někdo vás čeká na terase.“
„Fajn.“ Sklouzla z koně, odsedlala ho a vyhřebelcovala a šla se podívat na terasu. Seděl tam starší muž.
„Ahoj, Mac.“
„Johne.“vydechla překvapeně. „Co tady děláš?“
„Slyšel jsem, co se stalo. Je mi to líto.“
„Jo, mně taky. Dáš si něco?“
„Ne, dík…Vypadáš pořád stejně.“
„Jo, cena za to, že jsem Antik.“povzdechla si.
„Co se stalo?“
„Táta měl infarkt. Je to asi 14 dní.“
„Takže tohle je teď tvoje? Co s tím chceš dělat?“
„Prodat. Sam tady zůstat nechce, takže si dobytek, koně a všechny jejich věci beru sebou domů.“
„Jenom tak?“
„Jenom tak.“
„Jsou tady ale všechny tvoje vzpomínky. Máš to tady ráda a ty to chceš prodat? Bez emocí.“
„Ano, přesně tak. Od kdy tě zajímá, co cítím?“vyštěkla. John se zatvářil nechápavě. „Kariéra pro tebe byla důležitější než já se Sárou. Nechal si se převelet bůh ví kam a ani si nechtěl vědět, co si myslím já! Byli jsme partneři, Johne, a ty si mě nechal samotnou s malým dítětem! Já…byla jsem ochotna nechat se převelet do SGC, ale ty jsi zmizel!“
„Nenávidíš mě.“hlesl šokovaně.
„Ano, nenávidím!“štěkla a vypadalo to, že to, co 20 let v sobě držela konečně řekla. „Nenávidím tebe, sebe i celý můj život! Což je na tom to nejhorší, protože budu žít minimálně jednou tolik, co ty! A uvidím umírat všechny lidi, které mám ráda! Chci to vrátit.“
„Nemůžeš si hrát s časem. Nemáš na to právo!“
„Nemám?!“vyštěkla a v dlani vytvořila ohnivou kouli. „Mohla bych ovládat celou Zemi!“
„Co Abigail a Sarah?“
„Tohle by se třeba nezměnilo. Abigail by pořád lítala, Sára by dál studovala diplomacii, Winterson by měl svoji rodinu, Rodney a O´Conner by přednášeli na Harvardu a…“
„Ne! Tohle nemůžeš!“
„Mackenzie! Pojďte se rychle podívat na zprávy!“křikl Nett zevnitř domu.
„…a vyhrožují atomovým útokem.“oznámila zrovna hlasatelka.
„Musím do SGC.“vyhrkla Mac.
„Proč?“
„Jsem tisková mluvčí. Už 19 let.“

„Připravena?“zeptal se generál Davis, nástupce generála Landryho.
„Jo.“přikývla Mac.
„Tady máte prohlášení.“podal jí papír.
„Dík.“ Vyšla na pódium. „Dámy a pánové, jak jste jistě slyšeli, Federace Arabských Států nám vyhlásila jadernou válku. Chtějí plnou kontrolu nad programem Hvězdné brány. Tímto bych chtěla poděkovat tomu novináři, který před 20 lety prozradil existenci brány. Lidé na to v té době ještě nebyli připraveni a nejsou ani teď. Tohle odhalení zničilo život hodně lidem, včetně mě a teď jich tisíce zemřou při atomovém útoku, protože jsou jenom obyčejní občané a do krytů se nedostanou. Takže já doufám, že se teď pan novinář dívá a cítí obrovský pocit viny. To je vše. Děkuji.“
„Co to sakra bylo?“vyjel na ni Davis, když sešla dolů.
„Pozůstatek mého odpoledního rozhovoru, pane.“odpověděla nevzrušeně.
„Šla jsi na to psychologicky. To se u tebe jen tak nevidí.“ozvalo se za ní.
„Jennifer!“vykřikla nadšeně a objala ji.
„Vypadáš pořád stejně, zatímco já…“
„Taky vypadáš perfektně. Co tady děláš? Myslela jsem, že jsi na Atlantis.“
„Od minulého týdne ne. Jsem v SGC.“
„Skvělé.“
„Co jsi tím projevem chtěla udělat?“
„Chtěla jsem, aby se cítil provinile a třeba se i přiznal.“
„Ten spíš spáchá sebevraždu. Aspoň po tom, co jsi řekla, bych to udělala.“
„No jo.“
„Musím jít. Měla jsem jenom pauzu, tak jsem tě chtěla vidět.“
„Tak zatím.“
„Ahoj.“rozloučila se Kellerová.

„Jsem rád, že jsme tu všichni.“prohlásil spokojeně George po večeři v restauraci.
„Jo, já taky, ale celkem jsem se těšil na Mac.“řekl O´Conner.
„Slyšela jsem ji včera v televizi. Mám dojem, že na to neměla náladu.“dodala Sam s úsměvem.
„Nedivím se jí. Myslím, že smrt jejího táty ji celkem rozhodila. Co ty? Zůstaneš na jeho ranči?“zeptal se Rodney.
„Ne. Mac to prodává. Ptala se mě, jestli tam chci bydlet, ale já nejsem farmář.“pousmála se smutně. „Tak povídejte, co je nového?“
„No, Lena odmaturovala a Mike udělal zkoušky.“pochlubil se George.
„Co tvoje žena?“
„Zůstáváme spolu jenom kvůli dětem. Kate má stejně jiného.“
„Aha. Co ty O´Connere?“
„Já? Pořád s Rodneym přednášíme na Harvardu.“odpověděl ne zcela nadšeně.
„Jo, práce na Atlantis byla zajímavější.“povzdechl si Rodney. „Zlaté staré časy.“
„Mac mi včera volala.“ozval se potichu George.
„Jo, nám taky.“přikývli O´Conner s Rodneym.
„Co myslíte? Povede se to? Když to, hypoteticky, zkusíme?“zajímalo Sam.
„Dostaneme se k nejmodernější programům. S těmi to půjde.“začal uvažovat Rodney.
„Fajn. Zavolám Mac. Uvidíme, co se dá dělat. Sejdeme se zítra na ranči, okolo páté.“řekla Sam.

„A oni chcou?“zeptala se Mac překvapeně a odstrojovala svého vraníka.
„Jo, nikomu se tenhle život nelíbí. A vezmi to takhle, nemáme co ztratit.“zkonstatovala Sam.
„Až na náš život.“pousmála se. „Tak jo, jdeme do toho.“
Za pár hodin se začali sjíždět ostatní.

„No, máme dobrou zprávu, teoreticky. Sluneční erupce bude za dva dny. Pokud ji prošvihneme, budeme muset čekat dalších 200 let.“zkonstatoval Rodney, jakmile se usadili.
„Tak rychle?“vykulila oči Mac a dala na stůl pivo.
„Jo. Nespali jsme celou noc. Přes dálkovou komunikaci jsme se připojili k harwardskému počítači a ten to za nás udělal.“vysvětlil O´Conner.
„Hustý. Ale co jim pošleme? Prohledejte celé SGC, je tam špión?!“ušklíbl se George.
„Těžko říct.“pokrčila rameny Mac. Najednou se rozezvonil její mobil. „Pardon.“omluvila se a kousek poodešla. „Blacková…ano…COŽE?! To je skvělé.“
„Co se stalo?“
„Zdá se, že jsme našli našeho novináře-mrtvého.“usmála se Mac. „Kellerová je na místě a naskenuje mi jeho doklady a dopis na rozloučenou. Říkala, že si vystřelil mozek z hlavy.“zkonstatovala spokojeně a přešla k notebooku, kde ji zrovna přicházel soubor. „No teda.!“vydechla překvapeně.
„Co je?“zeptal se O´Conner.
„Vždyť to byl Richard Smith.“řekla. Když viděla jejich nechápavé pohledy, pokračovala: „Když mě tehdy na Akademii postřelili, psal o tom nehorázné kraviny. Byl za mnou i v nemocnici a chtěl rozhovor, no a když jsem nechtěla, napsal tam nějaké…ani už nevím co.“
„Co píše?“kývl hlavou George k tiskárně, odkud právě vylezl papír.
„Že to musel udělat, protože nemohl žít s pocitem viny.“shrnula to Mac, když si papír rychle pročetla.
„Zřejmě to vyšlo. Ten tvůj projev.“
„Jo…tak teď jak to provedeme…“
„Nezvonil někdo?“zaposlouchal se George. Mac pokrčila rameny a šla ke dveřím otevřít.
„Rozmyslel jsem se. Jdu do toho.“oznámil John, když Mac otevřela. Ta beze slova pokynula rukou.
„No ahoj, jeden by neřek, že se tady ukážeš.“vykřikl Rodney a poplácal ho po zádech.
„Fajn…tak jedem,“začal George, „navrhoval bych tohle…“

„Takže máme 30 minut. To je hodně času.“zkonstatoval John o dva dny později u tajného vchodu do SGC. Mac zrovna přidělávala svého obvyklého sněhuláčka z C4 na poklop.
„Výbuch!“křikla a odpálila to. Objevil se kouř, ale místo poklopu tam zela jenom prázdná díra. „Tak jdeme, rychle!“ Bleskově slezli po žebříku v šachtě, otevřeli dveře a vyběhli do chodby.
„Máš ten dopis?“zeptala se Sam George.
„Jistě.“poklepal na náprsní kapsu.
„3 za rohem.“oznámila Mac, rychle tam vběhla a telekinezí odhodila 3 vojáky ke zdi. Vzala jejich zbraně a podala je Sam, Georgovi a Johnovi. Najednou se komplexem rozezněl alarm a začaly se uzavírat bezpečnostní dveře.
„Rodney!“vykřikl John.
„My zapomněli na kamery!“vyjekl. Mac protočila oči a telekinezí prorazila pancíř.
„Je jich tu hodně. Jsme teprve v 16.patře. Zvládneš to?“staral se John.
„Jistě, ale počítejte s tím, že někde budou čekat stráže.“

„To je divné. Dostali jsme se to 21.patra a nikde nikdo.“poznamenal podezíravě George.
„Jo, souhlasím. Tohle není normální.“přikývl Sheppard.
„Tak si užijte poslední chvilky klidu. Ještě troje dveře a čeká nás uvítací výbor.“ušklíbla se Mac a prorazila další dvoje dveře. „Připraveni?“zeptala se. Schovaní za rohem přikývli. „Fajn, tak teď.“ Rozrazila poslední dveře, za kterýma čekalo asi tucet vojáků, ale některé z nich srazila tlaková vlna a jiné zbytky dveří. Zbytek začal okamžitě střílet. Mac srazila dva k zemi telekinezí, John zastřelil tři, Sam dva a Winterson zbylé čtyři, aspoň to tak vypadalo.
„Dobrá práce.“pousmála se Mac a podala dvě zbraně Rodneymu a O´Connerovi. Najednou se ozval výkřik a George se zhroutil k zemi. Sam okamžitě vystřelila na vojáka, který střílel. Mac si klekla k Wintersonovi a podívala se na ránu na levé straně hrudníku.
„Je mrtvý.“hlesla a sáhla mu do náprsní kapsy, odkud vytáhla dopis.
„Tak jdeme.“pobídla ji Sam. Postupně procházeli jedněma dveřmi za druhýma a sem tam narazili na nějaké vojáky. Takhle se dostali až do 27.patra.
„5 za těmahle dveřmi.“oznámila Mac a skryla se za jedním rohem vedoucím do jiné chodby. Rozrazila dveře. Všichni zabili jednoho vojáka, ale ten poslední živý hodil granát. Sheppard zareagoval rychleji než ostatní a strhl Mac a O´Connera, kteří byli nejblíže, k zemi. Ozval se výbuch a výkřik. Jakmile zmizel dým, rozhlédli se. V troskách ležela Sam a Rodney.
„Meggy, musíme jít. Máme 10 minut.“ozval se Sheppard a odtáhl ji pryč. Čím blíž byli bráně, tím víc stráží na ně čekalo. Většinu obstarala Mac, když mezi ně hodila obrovskou ohnivou kouli. Už se dostali až do kontrolní místnosti. Omráčili lidi, kteří tam byli a O´Conner zadal část adresy a do počítače bezpečnostní kód. Rychle seběhli k bráně a zavřeli za sebou dveře. Na O´Connerově laptopu jelo odpočítávání. Zbývaly 2 minuty. Najednou se ozval výstřel a ošklivé křupnutí zároveň. Sheppard a O´Conner se otočili. Dveře byly otevřené a na protější zdi byl červený flek a pod ním voják.
„Johne.“zašeptala Mac a padla k zemi.
„Ne, nenenene, vydrž.“vyjekl a zohl se k ní. Podala mu dopis. Vzal ho. „No tak, Ginny, to zvládneme.“prohlásil a držel jí krvácející ránu na břiše.
„Já vím…hodně..štěstí…“pousmála se.
„No tak…zůstaň tady se mnou…miluju tě.“
„Já…tebe…taky.“vydechla a zavřela oči.
„Tohle jsme si nedomluvili! Mac!“zatřásl s ní.
„Zbývá deset sekund…pět…otevírám bránu, teď!“odpočítal to O´Conner, vyslal kód a otevřel bránu. John vstal od Mac a podal mu dopis. O´Conner byl v půlce rampy, když se ozval další výstřel a dutá rána. Sheppad se svalil na zem a z posledních sil natáhl ruku k Mac a chytl tu její.
„Dr. O´Connere! Stůjte!“křikl generál Davis z řídící místnosti.
„Je mi líto. Nemůžu.“odvětil O´Conner a rozběhl se k bráně. Ozvalo se šest výstřelů a on se taky zhroutil k zemi, ale z posledních sil se doplazil až k bráně a prostrčil jí dopis.

„To doufám, jsou tam i fotky..všechny. Musím se vrátit zpátky.“
„Půjdu s tebou.“
„Tak fajn.“přikývla Mac a zvedla se. „Chucku, zadejte prosím Zemi a řekněte Woolseymu, že si potřebuju vyřídit nějaké rodinné záležitosti.“
„Ano, madam.“ Chudl chtěl zadat adresu, ale brána se otevřela dřív. „Je to váš kód.“zamrkal překvapeně.
„Tak otevřete.“pobídla ho Mac a sešla dolů. Branou proletěl dopis. Mac ho zvedla a otevřela. S vytřeštěnýma očima ho přečetla. „Tak teď zadejte Zemi, rychle.“křikla a dala Johnovi dopis.
„Teda.“vydechl.

Den začal jako každý jiný… Členové SG-16 se probudili každý na jiném místě USA. George se ve Vermontu zrovna vyhrabal z postele, sešel dolů, dal mámě pusu a šel před dům pro noviny. O´Conner už byl dávno vzhůru a po snídani a právě se chtěl začít balit, ale jako vždycky šel před dům, otevřel schránku, kde vzal poštu a odnesl ji dovnitř. Mac se vzbudila dřív než obvykle. Když zjistila, že John se Sárou už v pokoji nejsou, oblékla se a sešla dolů do kuchyně, kde se John bavil s Christopherem, a Sára si hrála s Rayem. Pozdravila, něčeho se napila, vyšla ven, osedlala Asfalu a jela k 5 km vzdálené bráně pro poštu. Ve schránce byly nějaké dopisy a zabalené noviny. George vešel dovnitř domu a hodil noviny na stůl, O´Conner je pořád držel v ruce a bavil se s mámou a Mac právě dojela, vešla do domu a strhávala obal. Všichni se, ač je dělilo několik set km, podívali skoro zároveň a…
„Ach jo, zase tam nic není. Jenom se rozvádí zas někdo slavný.“povzdechla si Mac.

„Zase nic. Jenom zdraží benzín.“odhodil George znechuceně noviny.

„Bože, zase kulový. Proč to vůbec ještě berete?“podivil se O´Conner.

„No, takže toho novináře zadrželi dřív, než to stačil vypustit. Našli u něho hromadu fotek a videí a téměř dopsaný článek, ale ani se nestačilo dostat ven. Bude stíhám za neoprávněný vstup a bude mít zákaz vstupu do státu Colorado. Jo a ještě mu byla zabavena většina majetku z důvodu podezření ukrývání materiálu.“oznámil John u snídaně.
„Dobře mu tak. Stejně by mě zajímalo, jak to vypadalo v budoucnosti.“prohlásila Mac a rozmačkala Sáře banán.
„Myslím, že moc pěkně ne.“usoudil její otec.

Tak ted se pochlubte, jak se vam to libi....je to upne jinak nez jste to odhadovali , vim, ze se to podoba SG1, dilu s nazvem 2010, ale melo to dopadnout jinak...ale to takhle pisu a pisu a pisu a ono ejhle...vylezlo z toho tohle.... ...tak snad se vam to bude libit i tak

Dalsi povidku v sobotu vecer nebo v nedeli dopoledna....musim s nima setrit, protoze muj prepisovatel malicko vazne...ale mylsim, ze slibena odmena je dostatecne povzbuzujici, tak snad uz to doprepisuje, ze DarkLive ?

Já bych si dovolil teda první komentář )) Je to dobrá epizoda. Docela by mě zajímal ten prvotní návrh, co z toho udělat alternativní vesmír? abychom o ní nepřišli ) TO by byla škoda. Jinak jsem si úplně pŘedstavoval jak je v epizodě 2010 rotřílenej Jack u brány, smutná hudba, v tom přibíhá Sam a v poslední chvílí hází cár papíru skrz bránu ))

hele parádní dílek..hned ze začátku jsem si říkal co se to sakra děje, ale postupně mi to docházelo a samozřejmě jsem si vzpomněl i na díl 2010...
ale musim říct že to bylo dobrý, moc dobrý

tak ja myslim, ze budoucnost jste tam mohli videt...bylo to o dvacet let pozdeji a bylo tam shrnuta cela jejich minulost od prozrazeni...proste se jim ten zivot nepovedl, tak jak si predstavovali... ...takhle to bylo mysleno...melo to ukazat, jak by to bylo
Ale muzu zkusit napsat povidku s par alter. realitami (i kdyz je strasne nemam rada, protoze je vetsinou nepochopim )...na neco zkusimm prijit

ne já teda povídky s paralelími realitami taky nemam rád, protože je v tom hrozněj guláš mi příde.... jinak ale piš jak dál potřebuješ a chceš žejo

Tak já mám díly z paralelní reality ráda i kdy ve stargate jsou někdy hůře pochopitelné. Ale například ve star treku nemají chybu

A teď k k povídce. Další skvělá část, už opravdu zním jako ohraná deska. Moc se mil líbilo jak si nastínila jejich osudy. Pří čtení jsem si nemohla nevzpomenout na díl 2010. Jen mě trochu zamrzelo, že v alter budoucnosti Johna převeli a Mac se Sarah nechal samotný

Tak John se slušně ukázal Jinak to byl úžasný díl, akorát já mám s takovými díly jeden problém - že jsou úplně mimo a nemají téměř žádný vliv na děj, což by mi nevadilo, spíš mi vadí, že všichni autoři v alter. realitě nebo takhle v budoucnosti, co se změní, všechny zabijí a tak, ale normálně jsou skoro nesmrtelní. Trochu OT

noooo... však už to doháním noooo viz. dneska přepsané rovnou dvě povídky... hej lidi, máte se na co těšit aspoň já si to myslím

tak dalsi povidka....

Nováčci

„Bože, asi budu zvracet.“hlesl mírně zelený John.
„No to se opovaž!“vyštěkla Mackenzie s plačící Sárou v náručí. „No tak, kočičko, to bude dobrý. Přestaň plakat.“houpala ji a taky neměla daleko k pláči. „Nemám tušení, co jí je.“
„Běž za Kellerovou.“
„Ona neví, kam dřív skočit. Mám dojem, že na celé základně jsem zdravá jenom já, Jennifer, Lorne a kupodivu Rodney.“povzdechla si. „No vypadá to, že budu muset za ní zajít. Cestou ti přinesu čaj.“konstatovala, když se Sára šíleně rozkašlala.

„Jennifer, určitě jsem taky nemocný. Teď už tu teplotu taky určitě mám!“kňoural Rodney a chodil za doktorkou jako stín po celé ošetřovně, která byla nacpaná nemocnými k prasknutí.
„Rodney, měřila jsem ti teplotu před 10 minutami. Je v normálu. A teď, když dovolíš, mám tu plno práce.“odstrčila ho. „Ty taky?“vydechla vyčerpaně, když uviděla ve dveřích Mac se Sarah.
„Já ne, ale Sára jo. Už dva dny skoro v kuse brečí. Nejdřív jsem myslela, že to je kvůli tomu, že jí rostou zoubky, ale ráno začala i kašlat.“vysvětlila nešťastně.
„Polož ji pod skener. Co John?“
„No, je na tom líp než tady ti.“rozhlídla se kolem sebe, kde leželo plno nemocných lidí.
„Jo, cena za to, e jsme byli víc než rok mimo Zemi.“povzdechla si doktorka. „Chřipka to není. Je jenom nachlazená…teplotu má 37,8°C…má průjem?“
„Ne.“
„Fajn, tak ať hodně pije, tady máš něco na uklidnění, kdyby hodně kašlala a kapky proti kašli.“
„Dík.“
„Ty jsi v pořádku?“
„Unavená, ale jinak jo. No, mizím.“
„Ahoj.“

„Tak, nesu ti ten čaj. Sára je jenom nachlazená.“oznámila Mac, když se vrátila a položila Sáru do postele.
„Plk Blacková do kontrolní místnosti.“ozvalo se městem hlášení.
„Musím jít, kdyby něco, volej.“
„Neboj.“

„Co se děje?“zeptala se Mac, když dorazila do kontrolní místnosti.
„Plk. Caldwell dorazil a čeká na povolení k přistání.“vysvětlil huhňavě Chudl.
„Tady Atlantis, pokud nechcete celé 3 týdny cesty domů ležet v posteli, tak sem ani nechoďte, máme tady chřipku. A funguje nás všeho všudy asi 20.“
„To je mi líto.“ozval se Caldwell. „V tom případě vám posílám zásoby a 4 nové lidi.“
„Nové lidi?“zamračila se. „Nikdo mi nic neříkal.“
„Asi zapomněli…tak jo, posílám.“
„Jistě.“odvětila Mac. U brány se objevili čtyři mladí muži. „Potřebujete ještě něco?“
„To je vše. Díky.“
„Šťastnou cestu domů. A nikde se neflákejte.“
„Rozumím. Daedalus konec.“
„No, tak to bychom měli. Chucku, měl byste si jít taky lehnout.“
„To je dobrý.“zafuněl.
„Jak myslíte.“pokrčila rameny a seběhla po schodech dolů. „Vítejte na Atlantis…“začala, ale pak se zarazila a pořádně si je prohlédla. „Kolik vám je?“
„24, madam.“předpisově zasalutovali.
„24?“podivila se. „To je trochu málo, ne? No, to je jedno…vaše osobní složky si přečtu později. Vzhledem k tomu, že tady řádí chřipka, jste okamžitě zařazeni do ochranky brány. Je to jednoduché. Prostě budete hlídat. Když se otevře brána, naběhnete anebo když vás někdo zavolá.“určila. „Seržante?!“křikla na jednoho z ostrahy. Ten se k ní pomalu doloudal. Sjela ho soucitným pohledem. „Buďte tak laskav a ukažte jim jejich pokoje, potom jim vysvětlete, co a jak.“
„Ano, madam.“
„Díky.“přikývla a vyběhla zpátky nahoru.
„Plukovníku!“ozvalo se za ní.
„Pane Woolsey, nemáte ležet?“zeptala se překvapeně.
„No to ano, ale chtěl jsem zkontrolovat, jak to jinak jde.“odpověděl.
„Jde to dobře.“
„A taky jsem vám chtěl připomenout zítřejší misi.“
„Zítřejší? A to tam jako mám jít sama?“
„Se svým týmem.“
„Můj tým leží v posteli s horečkou. Všeho všudy taky pochoduje 20 zdravých a služby schopných lidí.“
„No, tak z nich sestavte tým.“pokrčil rameny.
„Vždyť z vojáků tady je jenom bezp. Tým, Lorne, já a 4 noví.“namítla.
„Tak běžte s Lornem a těma novýma.“pokrčil znovu rameny.
„Ale, pane…“
„IOA nechce, aby se provoz zastavil. Tahle mise byla naplánovaná už měsíc…“
„S týmem doktora Moora.“skočila mu do řeči.
„Stejně se ti nováčci musí zacvičit.“
„Mám nemocnou dceru! John se o ni nepostará, protože mu taky není dobře a nikdo jiný to nezvládne!“
„Je mi líto. Nařízení jsou nařízení.“vyštěkl a odešel. Mac tam zůstala nevěřícně stát.

„Takže kdyby něco, běž za Kellerovou. Budu se to snažit zvládnout co nejrychleji.“řekl Mac a přikryla Sáru.
„Neboj. Zvládneme to.“ubezpečil ji John.
„Fajn. Tak v tom případě běžím.“ Otočila se k odchodu, ale u dveří se zastavila.
„Běž.“pobídl ji.

„Tak jo lidi! Dobré ráno. Doufám, že jste se pořádně vyspali.“křikla, když sbíhala ze schodů k bráně. „Ronone! Co tu sakra děláš?“
„Du s vába.“zahuhňal. „Pšík!“
„No to teda nejdeš. Ty půjdeš leda tak zpátky do postele!“
„Je mi fajn.“odporoval, ale když udělal krok, podlomily se mu kolena.
„To vidím.“ušklíbla se Mac a zapla vysílačku. „Jennifer, utekl ti pacient…a kupodivu jsem to nebyla já.“
„Ronon?“hádala Kellerová.
„Jo jsme u brány.“
„Už jdu.“ … „Řekla jsem ti, abys ležel!“vyjela na něho, když dorazila.
„Bylo mi dobře.“namítl.
„Ale teď není. Pojď.“odvedla ho.
„Takže, pravidlo číslo jedna: nesahejte na nic, co neznáte. Pravidlo číslo dva: pokud někoho potkáme, mluvit budu já nebo major Lorne. Pravidlo číslo tři: buďte milí. A pravidlo číslo čtyři…teď mě nic nenapadá. Ale pokud tam budou nějací místní obyvatelé, chovejte se k nim s úctou. My jsme jenom návštěvníci na jejich planetě.“dodala. „Teď běžte a počkejte u brány. Parkere! S vámi chci ještě mluvit!“zavolala na jednoho z nich, vysokého blonďáka.
„Ano, madam?“
„Četla jsem vás spis. Plk. Parker je váš…“
“Strýc, madam.“
„Fajn. Je vám 24, to je dost málo na tenhle program. Sotva jste dokončil školu, takže předpokládám že vám tady k tomu pomohl právě vás strýc, takže mě teď dobře poslouchejte. Je mi to úplně jedno. Jste 24letý zelenáč a nemáte nic zvláštního, co většina lidí tady. Takže mě budete bez poznámek respektovat. Nemám proti vám osobně nic. Tohle bylo jenom pro jistotu. Můžete jít.“

„Cílem mise je prozkoumat planetu. Půjdeme hustým lesem, takže žádné odbíhání.“zkonstatoval Lorne.
„Tak jdeme.“pobídla je Mac. Z louky se za chvíli vnořili do jehličnatého lesa. Po chvilce došli k vyšlapané pěšině a vydali se po ní.
„Stůjte. Slyšíte to?“zastavila je.
„Jo. Co to je?“zeptal se Lorne a zaposlouchal se.
„Pláč. Dětský.“odpověděla.
„Jde to odtamtud!“ukázal jeden z nováčků, desátník Douglas, za kopec.
„Pojďte se tam podívat.“navrhl Lorne. Mac pokrčila rameny. Jakmile vyšplhali na kopec, uviděli pod ním malé dítě. Sešli k němu.
„Ahoj, maličký. Copak se ti stalo? Ty jsi se ztratil?“zeptala se ho Mac.
„Neztratil! Je návnada!“ozvalo se za nimi.
„Jak lidské.“ušklíbl se Lorne a nabil. Okolo nich stálo asi dvacet lidí s luky a šípy.
„Návnada proti komu?“zajímalo Mac.
„Proti vám.“
„To bude omyl. Jsme tady poprvé.“namítl Lorne. „Jsme průzkumníci.“
„Vždyť to je jedno. Stejně nás zabijou. Jsou to divoši a primitivové.“prohlásil pohrdavě Parker.
„Parkere, mlčte!“zavrčela Mac. „Omlouvám se. Jsou noví.“ukázala rukama.
„Je jim to jedno! Stejně nám nerozumí!“ušklíbl se Parker.
„Rozumím vám každé slovo!“zahřměl muž, který doteď mluvil. Parker sebou trhl, až vystřelil ze svojí zbraně. Lorne skoro v tu samou chvíli vykřikl. Mac se na něho otočila a zjistila, že je na zemi a z boku mu trčí šíp.
„Parkere!“vykřikla, když se on i jeho tři kamarádi rozutíkali pryč. „Vraťte se! Parkere!“ Bylo pozdě. Dávno už se vyškrábali na kopec a zmizeli za ním.
„Oni to snad mají v rodině.“povzdechla si a klekla si k Lornovi. „Šíp prošel skrz, ale podle mě to nevzal přes orgány.“zkonstatovala, když ho prohlédla.
„Musíme se vrátit.“obrátila se na místní.
„Chtěli jste zabít mé lidi.!
„My? Nechtěli…ten, co vystřelil, byl nový…tu arogantnost má vrozenou a je to od přírody idiot.“snažila se vysvětlil situaci.
„Vezmeme vás do naší vesnice.“řekl po chvilce uvažování.
„On potřebuje doktora.“
„Můžeme ho ošetřit tam.“
„Tím, že nás tam berete, jste ukázal, že mi věříte.“prohlásila Mac.
„Možná budu litovat.“malinko se pousmál. „Jmenuji se Murad.“
„Jsem plk. Blacková a tohle je major Lorne.“
„Tak pojďte.“pomohl jim.

„Co se stalo?“zajímalo Chucka, když Parker se zbytkem proběhl bránou a objevil se na Atlantis.
„Divoši…přepadli nás…plukovníka s majorem unesli.“zafuněl Parker.
„Plk. Sheppard a pan Woolsey do zasedací místnosti!“řekl Chudl do vysílačky.

„Lehněte si. Opatrně.“pomohla Mac Lorneovi si lehnout na nějaký stůl.
„Á.“hekl.
„Dobrý, to nic.“uklidňovala ho a rozepla mu vestu. Ulomila horní část šípu a přetáhla přes něho vestu. Zbytek odlomila až skoro k ráně. Trošku ho pootočila na bok. Vzadu mu trčel zbytek šípu. Odlomila ho zase až k vestě.
„Sundám vám tu vestu, ano?“ Lorne přikývl a s pomocí a hekáním se posadil. Mac mu opatrně vestu stáhla a nožem odřízla zbytek šípu vzadu tak, aby si mohl lehnout co nejpohodlněji. Potom mu na ránu přitlačila sterilní polštářek. Lorne si zase zpátky lehl a Mac mu ošetřila ránu vpředu.
„Lepší to nebude. Šíp se vám neodvážím vyndat a ránu zahojit. Tohle nechám na Kellerové.“zkonstatovala. „Píchnu vám morfium.“ Vytáhla ze svojí vesty injekci, píchla mu ji a přikryla ho svojí bundou. „Kdyby něco, volejte. Budu venku.“

„Tak co se tam stalo?“zajímalo Johna v zasedačce.
„Prošli jsme branou, potom jsme přelezli nějaký kopec a pak se vynořili jakoby odnikud. Začala přestřelka. Plukovníka a majora zajali. My jsme stačili utéct. Je mi to strašně líto, ale nešlo to jinak.“vylíčil Parker.
„Seženu Woolseyho a povolení k záchranné misi.“řekl John a odešel.
„No tak tohle šlo dobře.“prohlásil spokojeně Parker.

„Takže tvrdíte, že jediné zajímavé a pro vás zakázané místo, jsou jeskyně? Proč?“zajímalo Mac.
„Nikdo se odtamtud nevrátil živý.“odpověděl Murad.
„Tak to se tam chci podívat.“prohlásila s úsměvem.
„Nikdo vás až dovnitř nevezme.“
„Já ano!“ozvalo se za Mac. Stál tam asi 20ti letý mladík. „Pořád tvrdíš, že nejsem dost statečný, abych po tobě převzal vládu vesnice, otče.“
„Tak to není, Jamale.“namítl Murad.
„Tak mi dovol tam jít.“trval na svém.
„Dělej, jak myslíš.“
„Dobře, kdy vyrazíme?“otočil se na Mac.
„Hned, jenom to zajdu říct svému příteli.“

„Jeskyně? … zní to…zajímavě.“vydechl Lorne.
„Jo, ať žijou, co?“ušklíbla se.
„Máte..to taky. Chřipku.“zkonstatoval, když viděl, že jí není moc dobře.
„Ještě ne, ale úspěšně se k tomu blížím.“přiznala. „Jestli nechcete, nikam nepůjdu.“
„Nepřipravím…vás o…zábavu. Jste…nervózní.“
„Jo. Kvůli vám a taky Sáře.“
„Budu v pohodě a…Sára taky.
„Vím. Kdyby něco, volejte a vydržte. Zatím.“
„Hodně štěstí.“

„Pane Woolsey, musíme za nima.“snažil se ho přesvědčit John.
„Nejde to. Nemáme lidi. Budou se z toho muset dostat sami. Je mi líto.“
„Ale…“
„Budeme muset počkat. Mají 24 hodin. Potom jim zrušíme kódy.“rozhodl.

„Támhle, nahoře.“ukázal Jamal na komplex jeskyní na úpatí hory.
„Skvělý, která z nich to je?“zajímalo Mac.
„Ta druhá zleva.“odpověděl. Jeskyně měla takový malý, nenápadný vchod. Po kamenech se vyškrábali až k ní.
„Jestli nechceš, nemusíš tam jít.“řekl. „Řeknu tvému tátovi, že jsi byl se mnou.“
„Ne, to by bylo nečestné.“
„Jak myslíš.“pokrčila rameny, rozsvítila baterku a vešla dovnitř. Po pár metrech se ozvalo křupnutí. Mac si posvítila baterkou pod nohy a zjistila, že šlápla na lidskou lebku. Nohou ji odsunula bokem. Ušli dalších pár kroků, když Jamala prudce zastavila a posvítila na zem, kde se válelo plno kostí.
„Tak takhle skončili.“vydechl.
„Jsou ohořelé.“zkonstatovala, když se na ně pořádně podívala. „Musel to být obrovský žár, ne normální oheň.“
„Podívej na tu zeď!“ukázal Jamal a rozešel se ke stěně, která jako by modře svítila.
„Stůj!“vykřikla Mac a rozběhla se k němu. Ozval se svištivý zvuk a z modré stěny vyšlehly plameny přímo k nim. Mac vyjekla a ještě stačila před nimi vytvořit štít. Trvalo pár vteřin než plameny ustaly. Vyčerpaně se opřela o zeď a masírovala si pravou dlaň, která ji pálela.
„Ty nejsi člověk!“vyjekl zděšeně Jamal.
„Nemáš zač.“ušklíbla se. „Jdeš dál?“
„Ano, ale kdo jsi?“
„Řekněme, že poslední žijící poloantik…a taky ta, co tě zachránila před flambováním-mimochodem.“řekla a přejela rukou po modré stěně. Ta zmizela a objevila se tmavá místnost. Mac sáhla automaticky do vesty pro baterku, ale pak si uvědomila, že ji upustila a nejspíš shořela na škvarek. Ve dlani si proto pyrokinezí vytvořila svůj vlastní ohýnek. U vchodu uviděla louči, a tak ji zapálila. Od ní se okamžitě zapálily další.
„Wow.“vydechla, když se celá místnost osvětlila. Uprostřed místnosti byla konzole a nějaký ovládací panel. Po stěnách byly obrazovky a různé diagnostické přístroje a v nejtmavší části byla nějaká prosklená vitrína. Mac k ní přešla. Uvnitř byl polonahý, statný muž. Jamal najednou vykřikl.
„Co je?“otočila se.
„Ta zeď…zavřela se.“
„Tak s tím bych si hlavu nelámala. Podle mě se dostaneme zpátky stejně jako jsme přišli.“zkonstatovala a přešla k panelu. Dotkla se ho a nad ní vyjela obrazovka s posledním záznamem. „No tak to je něco.“vydechla, když prolistovala pár stránek dozadu. „Myslím, že bychom se měli vrátit a nechat to na fanatických vědcích.“ Přešla ke stěně a přejela po ní rukou. Okamžitě zmizela. Vydali se zpátky k vesnici.

„Rodney, potřebuji, abys šel se mnou.“přemlouval ho John.
„Začíná mi být špatně.“
„Panebože, potřebují pomoc!“vyštěkl. „Jde i Winterson a tomu je 10x hůř než tobě.“
„No tak jo, ale kdo ti pohlídá Sarah?“
„O´Conner…za 15 minut u jumperu.“
„Woolsey nás zabije.“
„Nemyslím. Je taky nemocný a my se vrátíme dřív, než něco zjistí.“

„Byli jste v jeskyních a přišli jste živí!“nevěřil svých očím Murad, když se Mac a Jamal objevili ve vesnici.
„Jo. Jak je Lorneovi?“zajímala se.
„Pořád stejně…jsem na tebe pyšný, synu.“

„Ahoj, jak je vám?“
„Pořád stejně.“odpověděl Lorne. „Co jste…našli?“
„Úžasný objev. Je tam nějaká antická laboratoř a mají tam konzervovaného Eagera. Prováděli na něm nějaký výzkum. Moc jsem do toho nechtěla hrabat, abych to třeba neprobudila, ale myslím, že se Rodney, Radek a O´Conner na delší čas zabaví.“
„To…věřím.“
„Otevřela se brána.“řekla po chvilce.
„Tady jumper 1, slyší mě někdo?“ozvalo se z vysílačky. Mac se pousmála.
„Jo, slyším. Pokračujte.“
„Kde jste?“
„Asi 5 mil na východ je vesnice. Leťte tam.“
„Rozumím.“
„Murade, chtěla bych vás o něco požádat.“
„O co?“
„V jeskyních jsme našli pro nás něco velmi důležitého. Chtěla bych, abychom se tam mohli kdykoliv vrátit a provádět výzkum. Vás by to nijak neohrozilo.“
„Ty jeskyně pro nás nemají velký význam. Můžete je používat a my budeme rádi, když nás vy i vaši lidé někdy navštívíte.“
„Dobře. Díky.“usmála se Mac a vyšla před dům, kde právě přistál jumper.
„My vás přišli zachránit.“zahuhlal George, když vylezl.
„Jo, to vidím.“pousmála se. „Lorne je zraněný.“
„Parker říkal, že vás unesli domorodci.“řekl John.
„Parker?!“prskla Mac. „Toho postavím před soud!“zavrčela a vylíčila jim, jak to doopravdy bylo a co našla v jeskyni.
„To je úžasné.“vydechl nadšeně Rodney.
„Jo, to je.“souhlasil John.

„Parkere! Ty idiote! Tohle vás učili na Akademii?! Nechat zbytek týmu na pospas potencionálnímu nepříteli?!“vyjela na něho Mac o pár hodin později, když už byli doma.
„Ale já…“
„Ticho!! A ještě lhát velícímu důstojníkovi?! Buďte rád, že nejdete před soud!“
„Děkuji, madam.“
„Není zač. Poslala jsem do SGC návrh na vaše převelení plus zahájení kárného řízení s návrhem na snížení platu a degradováním na vojína.“zchladila ho a odešla.

„Myslíš, že to bylo správně?!zajímalo Johna další den u večeře.
„Co?“nechápala Mac.
„Takhle Parkera potrestat. Nebylo to kvůli tomu, že je…Parker?“
„Možná.“
„Lekl se, Mac. Byla to jejich první mimozemská mise.“
„To by se omluvit dalo, ale to, že lhal?“
„Jak myslíš, ale podle mě, kdyby to byl někdo jiný, nebyla by jsi tak přísná.“
„Poslouchej, oni mu hodnost nesrazí. Přijde možná o část platu, ale to je tak vše. A ano. Možná, kdyby to byl někdo jiný, bych to neudělala.“

tak snad se libila....jinak dalsi bych videla tak na stredu

Jo jinak je fakt, ze DarkLive dohani....aby ne...ma za to slibenou odmenu, ze?

Další bezva díl.
Už se nemůžu dočkat na další

parádní díl
zajímalo by mě budou dělat s tim Eagerem...

Tak super díl a "chudák" Eagar ještě asi schytá hodně pokusů od lidských "přátel"

skvělej díl " jsem zvědavá co provedou z našim zmrzlým přítele "

dalsi dil

„Před chvilkou jme se vrátili ze Země. Co se stalo? Řekli mi akorát, že mám jít na ošetřovnu.“zeptal se trochu vylekaně John Kellerové. „Stalo se něco Mac?“
„Jo, ale není to nic hrozného. Běž se jí zeptat sám.“odpověděla doktorka.

„Co jsi zase dělala?“zajímalo ho, když se Sárou dopajdal za Mackenzie, která ležela na ošetřovně v posteli.
„Jsem úplně blbá.“
„Jsi blondýna. Očekává se to od tebe.“řekl s úsměvem.
„Haha.“
„Tak co se stalo?“
„Spadla jsem do obrovské díry. Mega velké. Ne, že bych ji neviděla, to zase jo. Sama jsem říkala, že pozor, je tam díra, ale né, já do ní musím zahučet.“
„Ty jsi tele, fakt.“
„Jo, mám zlomené tři žebra a kotník. Byla hluboká asi tři metry.“
„Takže si pár dní poležíš.“
„Jo. Minimálně týden. A co ty, kočičko? Jak jsi se měla u dědečka?“zeptal se a pohladila ji po hlavičce.
„Myslím, že se měla skvěle. Když jsem přišel, zrovna se ládovala přesnídávkou. Prý se jí líbí koníčci.“
„No, aby ne.“
„Pomalu půjdeme. Odpočiň si…udělej mamince papa.“
„Pa-pa!“zasmála se Sára.
„Ahoj.“

„Paci, paci, pacičky, táta koupil botičky a maminka pásek na myší ocásek.“ Když to Mac dořekla, Sára se rozesmála.
„Etě!“zatleskala ručičkami.
„Už ne, kočičko. 5x za sebou tohle opakovat už je moc.“řekla a pohladila ji.
„To-to?!“
„To je ortéza. Maminka udělala bum a zlomila si nohu.“
„Bum!“rozesmála se Sarah.
„Jo. Mě to sice až tak vtipné nepřipadá, ale budiž…hele, strejda George.“
„Ahoj, princezno.“usmál se přicházející Winterson a vzal si ji k sobě. „Jdeme ven.“
„Jo. Já vím. Plánovala jsem to.“pousmála se.
„Tohle ne. Na tu planetu s laboratoří, kterou jste našla, se blíží Wraithové. Musíme ty lidi evakuovat.“
„Slíbila jsem jim, že je to nebude obtěžovat.“
„Musíme, jestli to je kvůli té laboratoři. Inženýři se snaží stáhnout co nejvíc dat, ale jde to pomalu a taky dochází místo. Ale náhradní planeta je přichystaná a tým připravený.“
„No, vidíte. Půjde to rychle.“
„Jo? Nikdy jsem lidi nestěhoval.“
„To zvládnete. Je to jednoduché.“
„Když myslíte.“pokrčil rameny. „Musím jít. Tak Sáro, šup zase k mamince.“posadil ji na postel.
„Tak hodně štěstí.“popřála.
„Dík. Nashle.“odešel.

George došel do místnosti s bránou, kde už čekaly připravené oba týmy a třetí se zrovna chystal v hangáru.
„Dobré ráno, jste připravení?“zeptal se. Ozvalo se souhlasné mručení.
„Tak fajn. Cílem mise je přestěhovat lidi na danou planetu. Už byli informováni, takže by neměl být problém…Chucku, adresu!“

Po pár kilometrech došli do vesnice.
„Á, major Lorne, už jste v pořádku?“uvítal je Murad.
„Ano.“usmál se.
„Myslel jsem, že nám pomůže i plk. Blacková.“ozval se Jamal, který právě dorazil.
„Měla…menší nehodu.“odpověděl George a koutky úst mu zacukaly.
„Doufám, že je v pořádku.“
„Bude.“přikývl Winterson. „Tak můžeme?“
„Jistě…odcházíme!“zavolal. všichni jeho lidé už byli sbalení, a tak si jenom zvedli svoje věci a vydali se na cestu.
„Kapitáne Hawkesi, půjdete se svým týmem jako první. Majore Lorne, vy půjdete vzadu. A já půjdu říct doktorům v jeskyni, aby sebou hodili. Jakmile dojdete k bráně, pošlete ty lidi na jejich novou planetu.“
„Ano, pane.“přikývli Hawkes a Lornem.
„Tak hodně štěstí.“popřál George a každý se vydal svým směrem.

„Tak co? Jak jste na tom?“zeptal se přes vysílačku, když dorazil k jeskyni.
„Perfektně. Můžeš normálně vejít. Ten bezpečnostní systém jsme vypnuli.“odpověděl O´Conner.
Winterson prošel chodbou za chvilku už viděl místnost s laboratoří.
„Stáhli jsme ty nejdůležitější data a tým se zrovna snaží dostat ven něco jako harddisk i se zbytkem dat.“informoval Rodney.
„To zní dobře. A co náš naložený přítel?“kývl hlavou směrem k muži za vitrínou.
„Budeme ho muset tady nechat. Nepřišli jsme na to, jak ho odpojit.“řekl smutně O´Conner.
„Doktore, právě jsme vyndali harddisk.“oznámil jeden inženýr.
„Fajn. Schovejte ho a zabezpečte, aby se mi nic nestalo.“přikývl Rodney.

„Na to, jak jsme se poznali, jste velmi vstřícní.“poznamenal Murad.
„Tehdy to byla chyba. Jste celkem milí lidé.vaši vesnici pomůžeme znovu postavit. Půjdu teď pomoct těm vzadu.“řekl Lorne a přešel na konec řady, kde pomohl přejít přes potok starším lidem a dětem.
„Lorne, ozvěte se.“ozval se z vysílačky Winterson.
„Slyším. Mluvte.“
„Pomalu končíme. Za chvilku se vydáme na cestu. Právě balíme.“
„Rozumím. Počítám, že nás dohoníte. Jde nám to strašně pomalu.“
„Jak dlouho vám to bude ještě trvat?“
„Vidím to tak na půl hodiny.“
„Fajn. Nepůjdeme za váma, ale rovnou domů.“
„Rozumím. Konec.“

V jeskyni zatím všichni balili své věci a věci, které našli. Když najednou něco zapípalo. Rodney se vrhl ke svému tabletu a…
„O-ou.“
„O-ou?“otočil se George.
„Ten Wraithský křižník je tady.“
„Cože?! Měl tady být až za hodinu! Tak jo, lidi, vemte všechno potřebné-jenom potřebné-a jdeme. Máte tři minuty!“křikl. v laboratoři nastal zmatek. Každý se snažil sbalit co nejvíc objevených věcí.
„Lorne!“
„Jo, slyším.“ozval se z vysílačky.
„Wraithové jsou tady.“
„Rozumím.“

„Tak jo, lidi! Zrychlíme. Wraithové jsou tady!“pobídl je Lorne.
„Kapitáne, vy a váš tým, běžte naproti druhé skupině. My budeme pokračovat dál.“
„Ano, pane.“přikývl kap. Hawkes. „Slyšeli jste chlapi. Jdeme!“ On a zbytek jeho týmu se odpojil a vydal se zpátky.

„Tamhle jsou.“ukázal jeden seržant na skupinu lidí.
„Pane, major Lorne nám řekl, ať jdeme za váma.“oznámil kapitán Hawkes.
„Jo, dobře. 2 běžte dozadu.“přikývl George.
„Stíhačky!“vykřikl O´Conner a ukázal nad ně, kde právě s typickým zvukem prolítaly.
„Rychle!“zakřičel George a rozutíkal se. Zbytek ho následoval.
„Vrací se!“křikl Hawkes. Stíhačka znova proletěla nad nimi a vypadalo to, že někoho přenesli na planetu.
„Majore, Wraithové jsou na planetě.“oznámil Lorne vysílačkou.
„My víme. Viděli jsme to.“řekl George. „Rychle se dostaňte k bráně, dokud je nehlídaná.“
„Tam, mezi stromy!“křikl McKay.
„Palte!“ vojáci zakleli a začali střílet mezi stromy. „O´Connerem běžte!“ vědci a inženýři se rozběhli po cestě, směrem k bráně. Pár Wraithů se rozběhlo za nima. Za chvilku se ozval výkřik.
„Jdu tam.“vyjekl George a rozběhl se za oddělenou skupinou… „Co se stalo?“vykřikl, když doběhl. „Ó né.“vydechl, když uviděl na zemi ležet mrtvého Wraitha a „vysátého“ vědce.
„Majore, Wraithové zmizeli.“
„Co…jo…jdeme. Vemte ty věci, které nesl a padáme.“

„Sakra.“zanadával Lorne, když došli k bráně a zjistili, že už tam hlídkují Wraithové.
„Co budeme dělat?“zeptal se Murad.
„Prostřílíme se.“odpověděl. „Házejte granáty, chlapi a popřípadě palte.“řekl a pár místním podal granáty a vysvětlil jim, co s nima. „3…2…1, teď!“ Mariňáci začali střílet a vesničané házet granáty. Jakmile zbylo už jenom pár Wraithů, Lorne a jeho tým vyběhli a zabili zbytek. Jeden z jeho lidí a vrhl k DHD a začal zadávat adresu.
„Honem, lidi. Všichni rychle ven!“křikl Lorne na vesničany schované do té doby schované v křoví. Lidé začali vybíhat ven a čekali až se brána otevře. Během té doby se objevil i Winterson a zbytek lidí.
„Rychle! Wraithové jsou za náma!“zakřičel a společně s ostatními vojáky zaklekl, připravený kdykoliv vystřelit.
„Seržante, běžte první a řekněte jim, ať nestřílí…Přicházejí!“zakřičel George a začal střílet na Wraithy.
„Běžte! Rychle! Honem! No tak!“poháněl vesničany Lorne.
„Teď my, běžte!“zakřičel George, jakmile většina prošla. Vojáci začali pomalu couvat do brány.

„Vítejte, co tak rychle?“pousmál se kapitán mající na starost velení na planetě, kde přesunuli lidi z vesnice.
„To víte…Wraithové…měli hlad.“zafuněl George a vyčerpaně si sedl.
„Děkujeme vám.“poděkoval Jamal.
„Nemáte zač.“usmál se Lorne. „Tihle lidé vám pomohou postavit novou vesnici.“

„Slyšela jsem, jak jste si vedl.“usmála se Mac další den.
„Zemřel jeden náš člověk.“řekl smutně George a posadil se na vedlejší postel.
„To se občas stane.“
„Nezvládl jsem to.“
„Udělala bych to samé! Vedl jste si dobře. Většina je v pořádku.“
“Když myslíte.“pokrčil smutně rameny.
„Ale no tak, Wintersone. Někdy se to nepovede.“
„Hm…Sheppard se ještě nevrátil?“
„Ne. Mají se vrátit zítra.“
„Aha.“
„Hlášení mi donesete zítra do večera, ano?“
„Ano, madam.“

Je to dalsi bez nazvu, tak kdyby vas nejaky napadl, napiste
Jinak prijemne cteni

Dalsi povidka v sobotu...nejspis

no název mě nenapadá, ale jinak je to dobrý