Prozrazení„Vítej doma!“zajásal John vesel, když Mackenzie prošla bránou na Atlantis.
„Ahoj, vy už jste tady?“podivila se nepříliš nadšeně. „Myslela jsem, že se budeš chlubit bráchovi.“
„Vždyť taky jo, ale odjel na služebku.“
„Ahoj kočičko.“dala jí pusu, ale nevzala si ji.
„Stalo se něco?“
„Ne, proč? Je tady Woolsey?“
„Nevím. Co se stalo?“ Mac si sedla na schody. „No tak, co je? Co se stalo?“vyhrkl, když jí začaly stékat slzy. „No tak.“
„Jsem bezdomovec.“škytla.
„Cože? Co se stalo?“nechápal a sedl si k ní.
„Všechno je na uhel…celý můj dům…všechno kolem.“
„Hořelo?“
„Jo…je to vypálené do základů…jela jsem zrovna domů tátovým autem a…volali…volali mi lidé ze sousední farmy…Alex…pamatuješ…že prý mi hoří dům a že už volali hasiče…když jsem dojela, už to jenom doutnalo…shořely i okolní stáje i moje auto…všechno.“
„Čím to bylo? Už se to ví?“
„Ne…je to ve vyšetřování.“
„Máš pojistku?“
„Jo, ale ta to celé nepokryje. Mám ho pojištěný na 100000$, ale stál 250000$ a auto…na tohle se ta pojistka nevztahuje vůbec…stálo 35000$.“
„Takže celé?“
„Komplet…nábytek…elektronika a dalších 5000$ v trezoru.“
„Ten by to mohl vydržet.“
„To doufám, jsou tam i fotky…všechny. Musím se vrátit zpátky.“
„Půjdu s tebou.“
„Tak fajn.“přikývla a zvedla se. „Chucku, zadejte prosím Zemi a řekněte Woolseymu, že si potřebuju vyřídit nějaké rodinné záležitosti.“
„Ano, madam.“ Chuck zadal adresu.
„Díky Bohu za to ZPM.“prohlásila Mac.
„Jo, měli štěstí, že ho našli. Jenom jsme okradli Odysseu.“usmál se John a prošel.
„Takže zítra už odcházíš, Georgi?“zeptala se menší tmavovlasá žena.
„Jo, mami.“přikývl Winterson a cpal se dál její mrkvičkou s hráškem, bramborama a kusem masa, které měl tak rád.
„Jsem tak ráda, že jsi v pořádku.“
„Hm. Hm.“
„A máš nějakou známost?“
„Říkal jsem, že ne. Jenom pár takových náhodných.“
„Už by sis měl někoho najít.“
„Mami! Vyhovuje mi to tak.“
„No dobře. Jenom říkám.“
„Zítra budu odjíždět okolo poledne.“
„Udělám oběd dřív.“
„Nemůžeš si dovolenou prodloužit?“zajímalo tmavovlasého chlapa s milým výrazem.
„Už tak to byly 3 týdny, tati.“odvětil O´Conner a vzal si kus koláče.
„Vždyť jsme tě neviděli dýl jak rok, Johne.“namítla postarší drobná žena.
„Já vím, mami.“
„Co to vůbec děláš?“zajímalo jeho otce.
„Víš, že vám to nemůžu říct. Jde o bezpečnost Země.“
„Jak myslíš.“pokrčila rameny jeho matka.
„Odjedu zítra odpoledne. Ať tam jsem ráno.“pousmál se.
„Všechno?“vykulil oči Christopher.
„Úplně…kompletně celé.“přikývla Mac. „Ale jedno se už ví jistě. Před chvilkou mi volal velitel zásahu, že to byl úmysl. Našli stopy benzínu a…trezor přežil.“
„To je fajn…víš co? Měla jsi narozeniny před pár měsíci a já ti nic nedal.“
„Ani jsi nemohl. Nebyla jsem tu.“posmála se.
„Koupím ti auto.“
„Cože?!“
„Dám ti 40000$ a za to si vyber auto.“
„Tati…to je strašně moc peněz.“
„Bez debat!“
„No tak jo…ale budu si muset najít něco nového.“
„Chtěla jsi vést ranč.“připomněl. „Snů by ses neměla tak lehce vzdát!“
„Já vím…nemám na nový dům…a vzít si hypotéku? Vždycky to je zadlužení na roky dopředu…a kdyby se mi něco stalo, musí to splatit Abby. Tohle jí udělat nemůžu.“
„Tak ti půjčím já. Budeš to splácet mě…bez úroků. Kolik potřebuješ?“
„50000$.“špitla.
„Slušné. Máš to mít. Teď si vem moje auto a běž si vybrat nové. A jeď opatrně.“ Mac se pousmála a odešla.
„To bylo velkorysé.“uznal John a kutálel Sáře balonek.
„Ne, normální.“zkonstatoval Christopher.
„To bylo rychlé. Už si zpátky?“podivil se John.
„Jistě.“přikývla Mac.
„Tak povídej.“pobídl ji táta.
„Přivezou mi ho večer. Za menší příplatky.“
„A co máš?“
„Chevyho…Captivu…a tati…ušetřila jsem ti 10000$.“
Den začal jako každý jiný. Členové SG-16 se probudili každý na jiném místě USA. George se ve Vermontu zrovna vyhrabal z postele, sešel dolů, dal mámě pusu a šel před dům pro noviny. O´Conner už byl dávno vzhůru a po snídani a právě se chtěl začít balit, ale jako vždycky šel před dům, otevřel schránku, kde vzal poštu a odnesl ji dovnitř. Mac se vzbudila dřív než obvykle. Když zjistila, že John se Sárou už v pokoji nejsou, oblékla se a sešla dolů do kuchyně, kde se John bavil s Christopherem, a Sára si hrála s Rayem. Pozdravila, něčeho se napila, vyšla ven a osedlala Asfalu a jela k 5 km vzdálené bráně pro poštu. Ve schránce byly nějaké dopisy a zabalené noviny. George vešel dovnitř domu a hodil noviny na stůl, O´Conner je pořád držel v ruce a bavil se s mámou a Mac právě dojela, vešla do domu a strhávala obal. Všichni se, ač je dělilo několik set km, podívali skoro zároveň a…
„Kurva!“vyjekla Mac potom, co viděla titulní stranu, a vylila na sebe horkou čokoládu.
„Do hazjlu!“vykřikl George a opařil se kávou.
„Tak tohle je v prdeli.“vyvalil zděšeně oči O´Conner na 1. Stranu.
„Co se děje?“zeptali se lidi, kteří s nima byli v místnosti. Skoro ve stejný čas k nim otočili noviny.
http://uloz.to/860131/THE TIMES.doc
„Tak tohle je průšvih.“hlesl John, když je prolistoval. „Jak se to sakra mohlo stát?“
„Jak špatné to je na stupnici od 1 do 10?“zajímalo Christophera.
„15.“vydechla Mac. Najednou se rozezvonily mobily.
„Blacková.“
„Sheppard.“
„Rozumím. Jsme na cestě. Sežeňte mi Wintersona a O´Connera.“
„Vyrážím.“přikývl John.
„Mizíme tati. Pohlídej, prosím Sáru. Johne, počkej v autě, převlíknu se.“ Mac se za chvilku v černém kalhotovém kostýmku objevila u svého nového auta-černého Chevroleta, kterého jí přivezli večer předtím a odjeli.
„Co se děje, Johne. Co to je?“ptala se vyděšeně jeho máma. „Co o tom víš?“
„Tady pracuju. Tohle mělo zůstat skryté…Tati! Neviděl jsi moje ponožky?“ zazvonil mu mobil. „O´Conner…ano…jistě…už běžím.“
„Georgi, neříkej mi, že jsi do toho nějak zapletený.“vyštěkla jeho matka, když položil telefon.
„Pracuju tam.“přikývl nevzrušeně a vytočil nějaké číslo. „Jo, Winterson. Potřebuju na Odysseu. 50 vteřin? Rozumím.“
„Cože, o čem to mluvíš…Georgi?!“
„Vysvětlím ti to potom.“odhrkl a zavázal si botu. „Musím na záchod.“ Jeho matka ho ale chytla za paži a otočila k sobě.
„Nikam! Chci vědět, co se děje!“
„Pusť mě!“vyjekl vyděšeně. Pozdě. Oba byli přeneseni na Odysseu.
„Co to...?!“vyhrkla jeho máma, ale jakmile se podívala z okna, omdlela.
„Kdo to je?“chtěl vědět kapitán Odyssey.
„Omlouvám se. To je moje matka. Držela se mě a…tak to dopadlo.“hlesl.
„Podle toho, co jsem slyšel, je to stejně jedno. Přenesu do SGC i ji…“
„Vysvětlím vám to pak. Slibuju, ale teď musím jít…“vytáhl O´Conner z kapsy mobil. „O´Conner…potřebuju na Odysseu. 2 minuty? Fajn.“
„Kam si volal?“zajímalo jeho otce.
„Potřebuju do Colorada a to hodně rychle a tohle je ta nejrychlejší cesta.“
„Conny…“začala jeho máma a chytla ho za ruku.
„Ví, co dělá. Nech ho být, Lilian.“položil jí ruku na rameno. O´Conner vytřeštil zděšeně oči. Zbývalo 5 vteřin a on se držel svých rodičů. Všichni tři byli přeneseni.
„Kde to…?!“vyjekl jeho otec, zatímco Lilian jenom stála.
„Na pozemské vesmírné lodi Odyssea.“vysvětlil. „Omlouvám se, majore.“
„No, aspoň neomdleli, jako se to stalo Wintersonově matce. Ten to taky nějak neodhadl.“usmál se major a přenesl je to SGC.
„No téda.“vyvalila oči Mac, když s Johnem dojela před hlavní bránu. Tam stálo asi 100 lidí a všichni měli transparenty.
„Tudy neprojedeš.“namítl John.
„Tak je přejedu.“pokrčila rameny a zatroubila. Zadní řady uhly, a tak se dostala blíž. „Oni jsou snad hluší.“zamrčela nevěřícně.
„Ne, jenom zmagoření.“
„Úžasné, teď nemůžu ani tam, ani zpátky! Jestli na tom autě bude jediný škrábanec…“zavrčela, když se lidé, kteří je pustili, tlačili za autem. „Sedni si místo mě a projeď, udělám cestu.“řekla a sáhla do palubního šuplíku, odkud vytáhla svoji zbraň.
„Neblázni!“
„Nebudu střílet, jenom mávat.“odsekla, vylezla z auta a procpala se dopředu.
„Dovolíte, madam?“zastavila ji ochranka.
„Jsem plk. Blacková. Potřebuji se tam dostat!“řekla a ukázala mu průkaz.
„V pořádku. Lituji, ale zkoušeli jsme všechno. Nechcou odejít.“
„Budou chtít. Potřebuju se dostat na střechu.“
„Tudy.“ukázal seržant na žebřík. „Ale stejně neodejdou.“
„Stačí, když projdeme.“pousmála se Mac a vylezla nahoru. „Lidi! Mohli byste mě prosím chvilku poslouchat?! Haló, vy tam dole! Potřebujeme projet, takže mohli byste prosím uhnout?!“ Dav se ani nehnul. „Tak jo, lidi, jestli neuhnete, začnu střílet!“křikla a vytáhla zbraň. Lidi zpozorněli. „Fajn. Uhněte tomu autu a potom zůstaňte stát tam, kde budete. Pokud ne, každého, kdo to auto bude následovat, zastřelím já nebo stráže.“ Lidi pomalu začali uhýbat, takže mohl John projet. „Perfektně. Díky.“křikla ještě, když už se brána zavřela a sešla dolů.
„Cos jim řekla?“
„Že je zastřelím, když za tebou půjdou.“pokrčila rameny a zajela dovnitř.
„Viděl jsi ty nápisy? Prý: „Mimozemšťané, vítejte a chovejte se jako doma.“ Pche! Nemají tušení…“pobaveně si odfrkla.
„Generále.“zasalutovali John s Mac.
„Pohov.“přikývl Landry.
„Majore…O´Connere…Ehm… kdo to je?“
„Mac, to jsou naši rodiče.“vysvětlil O´Conner. Ta jenom vyvalila oči. „Lilian a Hanry O´Connerovi.“představil je.
„Omlouvám se. Těší mě.“pousmála se a podala jim ruku.
„Nás taky. Hodně jsme o vás slyšeli.“prohlásil Hanry, který se už stačil vzpamatovat.
„Doufám, že jenom to dobré.“řekla trochu nejistě. Přikývl.
„Plukovníku, tohle je moje máma. Juliet Wintersonová.“
„Taky mě těší.“usmála se Mac a podala jí ruku.
„Pamatuju si vás.“
„To je možné.“přikývla. „Jak jste se sem dostali?“
„Byla to nehoda. Zrovna se nás drželi.“vysvětlil George.
„Jo, výhoda toho, když táta s Abby ví, co dělám.“usmála se.
„Tak pánové…“začal Landry. Mac si odkašlala. „…a dámo, už se prosím posaďte. Čekáme ještě na…“
„Omlouvám se, generále, pan Woolsey je tady.“strčil hlavu dovnitř sedačky Walter.
„Děkuji, ať jde sem…vojíne, odveďte je.“kývl generál směrem k rodičům George a O´Connera.
„Se vší úctou, pane, to už je teď jedno.“namítla Mac.
„Má pravdu.“přidal se plk. Mitchell.
„Dobrá. Vojíne, sežeňte židle.“svolil. „Á, pane Woolsey.“
„Generále.“
„Pane.“přikývla SG-16 a John. Woolsey se posadil.
„Takže pánové a dámo…jak jistě víte, došlo k prozrazení utajení. Hvězdná brána byla prozrazena. Tento čin bude posuzován jako vlastizrada, za kterou je smrt.“začal znova Landry.
„Generále, nemyslím si, že by to udělal někdo odsud.“namítla Mac. „Lidé ví, co je v sázce. Poslední přijatý byl někdy před rokem…pokud vím a fotky jsou staré asi tři dny.“
„Před čtyřmi dny jsme byli asi 30 vteřin kompletně bez elektřiny.“řekl Mitchell.
„30 vteřin je hodně času.“přikývla.
„Myslíte, že se sem někdo dostal?“ujišťoval se Woolsey. Přikývla.
„Ono je to možné.“ozval se z rohu O´Connerův otec. „Dělal jsem 35 let nejmodernější bezpečností systémy. Má tenhle komplex nějaké slabé místo?“
„Únikový východ kolem výtahové šachty.“vydechl Mitchell.
„Ano. Jakmile odpadne proud, dveře se automaticky otevřou, ale už je to v komplexu, takže pokud se sem někdo dostal, musel si vyčíhnout správný okamžik.“přemýšlel Landry. „Jak to vypadá venku?“
„Těžko říct.“pokrčila rameny Mac. „V Colorado Springs byli na ulicích hloučky lidí a většina se s novinama v ruce o něčem bavila. Všichni tušíme o čem, že? No a tady před komplexem stojí dav lidí s transparentem: „Mimozemšťané, chovejte se jako doma!“ „Vítejte, návštěvníci.“ a „Milujeme tě, E.T.“
„Takže zatím nepanikaří. To je dobře. Fajn, takže teď musíme zjistit kdo a proč.“
„Myslím, že proč je zcela jasné. Pro prachy. Otázka spíš je kdo a jak?“namítla Mac.
„Řekl bych, že bystě měl prověřit svoje lidi, generále.“ozvalo se ode dveří.
„Parker.“zaskučela Mac.
„Chovej se slušně.“zasyčel John.
„Plukovníku. Posaďte se.“pokynul chladně Landry. „Děkuji za radu, ale…“
„Generále, rychle pusťte televizi.“křikl Walter, který se zase objevil.
„…, který nám poslal anonymní reportér.“říkala zrovna v televizi reportérka CNN. Na obrazovce se objevily záběry natočené v SGC, potom se kamera přibližovala k bráně, až se do ní vnořila a objevila se na Atlantis.
„Tak tohle je v hajzlu úplně.“chytl se za hlavu John. Obraz se přenesl do jídelny a potom ven na terasu, odkud byl záběr na všechny tři měsíce.
„Lidé by neměli panikařit, ale vypadá to, že největší tajemností bylo odhaleno.“pokračovala hlasatelka. „Někteří vědci tvrdí, že za ničivé hurikány a povodně v posledních letech můžou taky mimozemšťané. Zatím jsou tyto zprávy nepotvrzené a čekáme na vyjádření prezidenta. Ozveme se, jakmile zjistíme víc.“
„Plukovníku, vezmete si na starost vyšetřování.“rozhodl Landry.
„Je to rozkaz, pane?“zeptala se Mac.
„Proč?“
„No, já jenom, že tady plk. Parker by to jistě vládl líp.“odpověděla s úšklebkem.
„Dobře, Parkere, provedete vyšetřování. Plk. Blacková a Mitchell a já s panem Woolseym letíme do Washingtonu. Rozchod.“
„Jak se dostanu domů?“zeptal se John Mac. Ta mu hodila klíče.
„Pujč si auto, ale jeď opatrně. Dej za mě pusu Sáře a Abby.“
„Plukovníku, Odyssea vás přenese za minutu.“řekl jeden vojín.
„Dík.“přikývla. „Buď hodný.“usmála se a dala mu pusu.
„Hodně štěstí.“popřál.
„Teda, Oválná pracovna.“vyvalila oči Mac, když je Odyssea přenesla do Bílého domu.
„Vítejte.“ozvalo se za nima.
„Pane prezidente, tohle je plk. Blacková a Mitchell.“představil je Woolsey.
„Těší nás.“podali mu ruce.
„Mě taky. Hodně jsem o vás…četl.“usmál se prezident Haise. „Rozhodl jsem se uspořádat tiskovku. Na otázky novinářů budu odpovídat já a…“ Ozvalo se zaklepání a vešel… „Brigádní generál jack O´Neill.“
„Generále Landry.“zasalutoval. „Pane Woolsey, Mitchelle, Mac. Rád vás zase vidím. Zajímalo by mě, který trojocasý idiot to byl.“
„To nás taky.“souhlasil prezident. „Tiskovka je svolaná na 16.00, měli bychom se přesunout.“zkonstatoval, když zkontroloval hodinky. Ozvalo se souhlasné mručení.
„Plukovníku Blacková…můžete ještě chvilku?“zastavil ji Haise. Zaraženě přikývla. Prezident počkal, až budou všichni pryč. „Četl jsem vaši složku.“
„A?“
„Vím, co jste zač. chci jenom, abych věděla, že vaše složka s osobními informacemi zůstane přísně tajná a že jsem ochoten vám v případě potřeby nabídnout pomoc, tzn. kdyby se lidé dozvěděli, že vy a vaše rodina nejste…“
„Lidé?“doplnila ho s úsměvem.
„Ano, nechtěl jsem, aby to vyznělo nějak urážlivě.“
„Vážím si toho, pane.“
„To je vše. Myslím, že bychom měli jít.“zamířil si to ke dveřím.
„Pane?“vyhrkla. „Můžu vás o něco poprosit?“
„Ano?“
„Mohl byste se mi podepsat? Mám doma dceru a ta říkala, že kdybych potkala prezidenta, mám přivést podpis.“
„Chápu.“usmál se a naškrábal podpis na kus lístečku.
„Díky.“
„Tak, pane prezidente. Můžeme?“zeptal se nějaký člověk z jeho ochranky.
„Jistě. Generál O´Neill a pan Woolsey půjdou nahoru se mnou. Zbytek zůstane pro vlastní bezpečnost za oponou.“řekl Haise a vyšel po boku Woolseyho a Jacka na pódium v jednom sále, kde sedělo asi 80 novinářů. Jakmile vešli, okamžitě začaly cvakat fotoaparáty a mačkat kamery. Mac, Mitchell a Landry čekali v zákulisí.
„Dámy a pánové, vítejte. Jsem tady, abych vydal prohlášení, že program Hvězdné brány opravdu existuje. Zatím nevíme, jak se nejlépe střežený objekt dostal na veřejnost, ale ten, kdo za to může, bude souzen za vlastizradu. Zatím můžu ujistit občany, že žádné bezprostřední nebezpečí nehrozí a…“
TO BE CONTINUED