Stargate:Last Ancient - New Age, part 4

Jako vždy super díl, stejně jako ty, které následovaly předtím, nevím, co dodat . Vážně se mě to líbí, super oddechovka...ale štve mě, že na ně není poslední dobou moc čas , ale já si je stejně udělám .

tak dalsi

Spojenec?

„Ano!“zajásala Mackenzie před zrcadlem, když dopla svoje staré kalhoty od uniformy. Hned si vzala bundu a odběhla to říct Johnovi.

„Hádej, co je nového?“řekla nadšeně, když ho našla se Sarah na klíně v jídelně. John si ji pořádně prohlídl.
„Tvoje uniforma. Vlezla ses do ní.“usmál se.
„Ma, ma!“natahovala se Sarah.
„Jo.“přikývla. „Hej, rup!“zvedla Sáru a ta se k ní přitulila. „Už jedla?“
„Ne, nenašel jsem láhve.“
„Aha. Tak to zkusíme jinak.“povzdechla si a posadila si Sáru trošku výš. Rozmačkala vidličkou trošku brambor, co měla na talíři a opatrně jí dala zkusit.
„Vpadá to, že jí chutná.“usmál se John.
„Jo. Vem ji na chvilku. Zajdu do kuchyně, aby udělali nesolené brambory a pomaličku je může dostávat na oběd.“ Mac byla za chvilku zpátky s talířkem, rozmačkanýma bramborama a plastovou lžičkou.
„Nebudeš to mixovat?“
„Mixovat? Na co?“podivila se.
„Aby se jí to líp jedlo.“
„Musí si to přežvatlat sama. Naučí se taky dobře trávit.“
„Jsi moc přísná.“
„Nejsem. Dělala jsem to tak i s Abby…Ale no tak.“zaprotestovala, když Sára hrábla do talířku rukou.

„Neudělá jí nic?“staral se O´Conner a podíval se na Raye, který v zubech nosil Sáru jako svoje štěně.
„Ne, hrajou si takhle asi měsíc. Vždycky jsem u toho.“usmála se. „Jak jsme na tom s komunikací?“
„Pořád se nám to nedaří. Nemáme ty správné kabely.“
„Neplánovaná aktivace zvenčí!“křikl Chuck. „Někdo se s náma chce spojit.“
„Pusťte to přes chráněnou frekvenci.“
„Tady Todd, ozvěte se. Vím, že tam jste.“
„No teda.“vydechla Mac. „Tady Atlantis, slyším.“
„Á, plukovníku, jste to vy?“
„Ano, copak bys rád?“
„Schůzku.“
„Promiň, přítele mám. Krom toho, nejsi můj typ.“
„Myslím to vážně.“
„A co chceš?“
„Spojenectví.“
„Ehm…počkej chvilku….Co ty na to?“otočila se na O´Connera.
„Vybereme planetu a setkáme se tam.“pokrčil ramenama.
„Fajn, zajdi za Woolseym.

„Ok, můžeme.“přikývl za chvilku.
„Dobře…..Todde, posílám adresu planety, na které se sejdeme. Budeš tam sám. Jakékoliv stráže střílíme, jasné? My ti neublížíme, máš moje slovo.“
„jak myslíš. Tak za půl hodiny.“
„Jasně. Atlantis konec. Fajn…sežeň Johnův tým a George, prosím. Za 20 minut u brány.

„Tak povídej.“pobídl ji John.
„Vypadá to, že tady je opravdu jenom Todd. Asi 500 m od nás.“odpověděla. Pomalu došli na malou mýtinu, kde už čekal Wraith.
„Ahoj, tak co pro nás máš?“zeptala se.
„Chci s vámi uzavřít spojenectví.“
„A co nám můžeš nabídnout?“zeptal se Ronon.
„Má pravdu.“přikývla Mac. „Co nám můžeš nabídnout? Nemáte ani účinné zbraně ani štíty. Ostatně, kdybyste měli, nevedli bychom tuhle milou konverzaci, že?“
„To je fakt.“souhlasil Todd. „Ale můžeme spolupracovat.“
„Pojďme na Atlantis.“navrhl John. „Tam nás nemůže nikdo sledovat ani odposlouchávat.“

„Přivedli jste sem Wraitha?!“vykřikl Woolsey nevěřícně.
„Jo. Chce s námi uzavřít spojenectví.“vysvětlil George.
„Tak pojďte do zasedačky.“pokynul Woolsey.
„Kde je Sarah?“zeptala se Mac.
„Nahoře.“odpověděl Woolsey. Mac vyběhla po schodech. Sára zrovna kutálela Rayovi balonek.
„Ahojky, tak pojď.“a zvedla ji do náručí. Jakmile ale Sarah uviděla Todda plakat a chytla se Mac pevněji.
„Ne, neboj se kočičko, tohle je jenom Wraith.“uklidňovala ji a hladila po zádech. Za chvilku plakat přestala.
„Takže co navrhujete?“zeptal se Woolsey v zasedačce.
„spolu bychom mohli přijít na řešení, jak Eagery porazit.“řekl Todd.
„To je fakt. Mohli bychom na nějaké planetě zřídit základnu.“navrhl O´Conner.
„Možná.“přikývla Mac. „Sáro!“vykřikla a vrhla se k ní, protože na sebe málem strhla ze stolu horké pití.
„Dobrý postřeh.“přikývl Todd.
„Moc se na ni nedívej!“zavrčela a posadila si Sáru výš.
„No, nápad s planetou je výborný, ale co když zbytek vašich přívrženců nesdílí vaše nadšení.“podotkl Woolsey.
„Vybral bych jenom ty nejvěrnější.“
„Ale jim taky nemůžete věřit. Vaše rasa není zrovna nejvěrnější.“ušklíbl se John.
„tak co tohle? Tvoji lidé a naši. Řekněme deset na deset plus patnáct našich stráží. Pro bezpečnost.“navrhla Mac.
„Vaši nebo naši?“ušklíbl se Todd.
„V případě potřeby obou. Tvoji lidé by zprávy posílali přes naše vybavení a našich lidí by se ani nedotkli. Totéž by platilo naopak. V případě porušení by následoval trest. Nic z vaší technologie by do tábora neprošlo bez řádné kontroly někoho z našich a nikdo by se z tábora nevzdálil bez doprovodu. Planetu bychom vybrali my. Myslím, že vzhledem k minulosti našich ras je to fér.“pokračovala.
!Nezdá se ti to moc přísné?“zamračil se Todd.
„ty jsi přišel za náma, ne my za tebou. Eagerové momentálně neví, kde jsme. Tak ber nebo nech být.“
„Můžu Eagerům prozradit vaši polohu.“
„no to sice můžeš, ale než sem doletí, budeme pryč.“usmála se. „My své slovo držíme. Teď je řada na vás.“
„Dobrá, myslím, že by to šlo.“přikývl todd a vstal.
„Podrobnosti dořešíme potom, ale myslím, že pokud obě strany nebudou porušovat dohodu, mělo by to fungovat.“souhlasil Woolsey.
„Děláme chybu.“zavrčel Ronon.
„Možná.“přikývl George.
„A když jo, nechám tě deset minut říkat, že jsi nám to celou dobu říkal.“pousmála se Mac.
„Tak dohodnuto. Tak uděláme smlouvu“přikývl John.
„Jak myslíte.“pokrčil rameny Todd.

„A vraťte se brzo!“křikl John o pár hodin později, když Todd už byl pryč.
„Neboj, jenom seženeme, co je potřeba a budem zpátky.“usmála se Mac se Sarah v náručí.
„Nebojím se, máš sebou stráž.“přikývl John. Mac, Ronon a jeden mariňák prošli bránou.

„Tak co, plukovníku, jak vám to jde?“zajímalo seržanta Adina.
„Úžasně…asi tak, jak to jde, když máte omezené prostředky.“pousmála se.
„ale aspoň ji máte u sebe. Mám doma šestnáctiletého syna.“povzdechl si.
„Najdeme cestu domů, nebojte.“
„McKay na to určitě přijde.“prohlásil ronon. Seržant najednou vykřikl a padl k zemi. Ronon vytáhl zbraň, ale za chvilku skončil na zemi taky. Mac k sobě přitiskla Sáru pevněji, ale během chvilky byla taky dole.

„Á…ou…“hekl Ronon.
„Moje hlava.“zaskučela Mac, ale hned byla na nohou. „Kde je Sarah?!“vykřikla a rozhlížela se.
„A seržant je taky pryč. Třeba s ní utekl na Atlantis.
„Třeba. Pojďme.“
TO BE CONTINUED

No posudte sami, ale mylsim, ze tahle mi nejak ujela...ta dalsi bude lepsi (myslim )

Jinak dalsi v nedeli nebo pondeli...
Tak nazory...

Uzijte si to

ty jo.....to si mě celekm překvapila....ale jinak jako dobrý...ale divim se, že mac brala svoji malou ven....

DObrý povídka.. ale mám dva asi takové rýpavé dotazy... za prvé.. Mac by asi nebrala malou ven.. i kdyby měla jít jenom pro zásoby, ze svých zkušeností ví že i cesta do nejbližší vesnice na jiné planetě pro zásoby se může rázem změnit v boj o život... a za druhé... nebyla nějaká rychlá? Hop sem Todde, hop smlouveu, vše je domluvené a to be Continue )))

Klidne si rypnete....ja sem ale rikala, ze to je nejaka divna povidka ...psala jsem ji, kdyz jsme malovali...tak mozna proto....

Ale tak proc by ji nemela brat ven? nemuzu byt porad jenom na Atlantis...a tohle byla vesnice, se kterou obchodovali, takze nemela zadny duvod se bat... , ale jak se rekla...je to trosku rychle

Nerad to říkám, ale asi nejslabší díl zatím - hrozně moc uspěchaný a to jak prošla Mac bránou a se Sarah - to mi prostě nesedělo

tak snad tahle bude lepsi

Únos

„Je tady seržant Adin?!“vyjekla Mac, jakmile proběhli s Rononem bránou.
„Cože?“nechápal Woolsey.
„Tak prošel zpátky?“
„N-ne. proč?“
„Sakra!!“
„Uklidni se. Najdeme ji.“řekl Ronon. Mac si sedla na schody.
„Co se stalo?“zajímalo Johna, který dorazil. Ronon mu to vylíčil.
„Nemáte někdo tušení, kdo by to mohl udělat?“zeptal se Woolsey.
„Kdo asi?“vyštěkla Mac. „Zbraně Eagerů zanechávají po vstřebání kůží v krvi stopové množství nějakého prvku.“
„Myslíte, že to byli oni?“
„To zjistíme.“řekla Mac a odběhla.

„Takže, v mojí i Rononově krvi se našla zbytková radiace. To znamená, že je mají Eagerové.“prohlásila Mac a prudce pustila na stůl zasedačky složky.
„Dobře, víme kdo, ale kde?“zeptal se Woolsey.
„Co takhle dát vědět Áronovi?“nadhodil John.
„Není třeba.“ozvalo se za Mac. Ta se prudce otočila.
„Ty parchante!“vykřikla. „Kdybych tě mohla praštit, urazila bych ti hlavu! Slíbili jste, že ji ochráníte…že se jí nic nestane!“
„Je v pořádku.“řekl Áron.
„Kde je?!“
„To ti nemůžu říct.“
„Nemůžeš…jsem její matka!“vyjekla nevěřícně Mac.
„Je to proti pravidlům. Ale zatím je v pořádku. Ochráním ji, pokud bude v nebezpečí.“
„To už bude pozdě!“zavrčela. „Vypadni! A varuju tě! Jestli se jí něco stane, zničím všechny povznesené bytosti!“ Áron zmizel.
„Neplánovaná aktivace zvenčí!“ozvalo se městem.
„Někdo se chce s námi spojit.“řekl Chuck.
„Pusťte to.“přikývl Woolsey.
„Máme tvoji dceru. Delroy vzkazuje, že máš zítra přijít na planetu, kde jsi poprvé potkala Eagery. Bude na tebe čekat i s tvou dcerou za úsvitu. Pokud se neobjevíš, zemře.“ Hned po vzkazu se brána zavřela.
„Půjdu.“hlesla trošku pobledlá Mac.
„Na to zapomeň.“zamítl to John. „Máme spoustu času. 14 hodin je hodně dlouhá doba, abychom ji našli.“ Mac po něm střelila pohledem a odešla.

„Meggy, pojď dovnitř.“ozval se potichu John.
„Oni nám nepomůžou.“hlesla a otřela si slzy. Sheppard vešel k ní na terasu nejvyšší věže.
„Najdeme ji.“prohlásil přesvědčeně, sedl si k ní a vzal ji kolem rameny. Opřela mu hlavu o rameno.
„Chci ji zpátky.“zašeptala. „Nic jim neudělala.“
„Bude v pořádku, slibuju.“

„Tak si probereme možnosti.“začal George, když se o pár minut později zase všichni sešli v zasedačce. „Můžeme počkat do ráno nebo začít hledat.“
„Měli bychom počkat do rána. Potom letět na tu planetu s pár jumpery a počkat.“souhlasil John. Mac pokrčila rameny.
„V tom případě se běžte všichni vyspat a zítra v pět buďte připraveni v hangáru.“dodal Woolsey a odešel.

Mac se pomalu doloudala do prázdného hangáru. Otevřela jeden z jumperů a vešla dovnitř. Na sedačky položila zbraň a přešla k obrazovce. Během chvilky měla udělanou předletovou kontrolu. Podívala se na hodinky a zjistila, že má ještě hodinu čas. Vyšla před jumper, opřela se o jeho trup a odpočítávala minuty. Konečně uslyšela kroky a zpoza jumperu se vynořil Winterson.
„Dobré ráno.“pozdravil. „Jak jste se vyspala?“
„Nespala jsem. Celou dobu jsem byla na mole.“
„Aha.“
„Dobře ráno.“pozdravil právě příchozí O´Conner. Za chvilku dorazili všichni.
„Tak jo, panstvo, můžem?“zeptala se Mac a postavila se. Ozvalo se souhlasné mručení. „Fajn. Vezmeme tři jumpery. Lorne, Sheppard a já budeme pilotovat. Brána je na louce, takže tam taky přistaneme. Zamaskujeme jumpery a já budu čekat u brány. Vy zůstanete v jumperech, kdyby něco. Dotazy?“
„Tohle je sebevražda.“namítl John.
„Možná.“pokrčila rameny. „Tak jdeme.“ Vojáci nastoupili do jumperů a proletěli bránou. Objevili se na rozlehlé louce kryté lesem. Udělali okruh a zamaskováni přistáli asi 100m za bránou.
„Vypadá to, že jsme tady sami.“oznámil Rodney.
„Rozumím. Tak já jdu.“přikývla Mac, vzala si zbraň a vyšla z jumperu.
„Ginny, buď opatrná.“hlesl John.
„Budu.“přikývla a pomalu šla k bráně. Když došla, opřela se o DHD. Za chvilku se otevřela brána a prošel Delroy. Mac zpozorněla.
„Kde je Sarah?“
„Chtěl jsem se přesvědčit, že přijdeš.“řekl Delroy.
„Jsem tady. Tak kde je?“
„Nemohl jsem riskovat.“pousmál se.
„Ty parchante!“zavrčela.
„Nesnaž se.“znova se pousmál Delroy, protože se pomocí telepatie snažil zjistit, kde je Sarah. Kolem brány se začali objevovat další Eagerové.
„Jdeme tam!“zavelel Sheppard v jumperu. Vojáci se vyhrnuli s jumperů a začali střílet. Pár Eagerů zabili, ale zbytek si vytvořil štít. Delroy se rozutíkal k lesu a Mac vyrazila bleskově za ním.
„Mackenzie…stůj!“vykřikl John, ale bylo to zbytečné. „Zastavte je!“křikl, když se Eagerům podařilo dostat se k DHD, zadat adresu a zmizet v bráně.
„Ksakru!“zanadával Georgie, kdy bránou prošel poslední Eager.
„No nic. Jdeme najít Mac.“pokrčil rameny O´Conner.

Delroy se za běhu otočil a vystřelil. Mac se schovala za strom. Rozběhl se, ale Mac vytvořila štít, který ho nepustil dál a on se rozplácl na zemi. Mac vyšla zpoza stromu a telekinezí si přitáhla jeho zbraň.
„Pořád si můžu vytvořit štít.“zavrčel a zvedl se.
„Kde je moje dcera?“
„Žije.“
„Já se ptám, kde je?“
„Na místě, kde ji nikdy nenajdeš.“pousmál se a zároveň vykopl pravou nohou. Mac ránu vykryla a zaútočil zprava. Uhnul, ale ihned jí dal ránu levačkou. Skončila na zemi, ale hned vyskočila na nohy.
„Nemůžeš vyhrát.“vítězně se usmál Delroy a vykopl levou nohou a vzápětí pravou. Mac zase spadla, ale tentokrát zůstala ležet. Delroy se na ni chvilku díval a pak odběhl.

„Mackenzie!“volal John v lese. „Mac, no tak, slyšíš?“
„Neozývá se ani vysílačkou.“poznamenal George.
„O ne.“vydechl O´Conner a ukázal kus před ně.
„Mac!“vykřikl John a rozběhl se k ní. Opatrně ji otočil. Na obličeji měla dlouhý škrábanec a začaly se jí dělat modřiny. „No tak, prober se.“zatřásl s ní a popleskal jí po tvářích. „No tak, holka!“ trošku sebou trhla a pomalu otevřela oči. „Dobrý?“
„Utekl?“zeptala se.
„Jo.“přikývl George a vytáhl ji na nohy. Trošku se zakymácela.
„Sakra!!“
„Dojdeš k jumperu?“staral se John. Přikývla.

„Je v pořádku?“zeptal se Sheppard o pár hodin později na ošetřovně.
„Těžko říct.“pokrčila rameny Jennifer.
„Proč?“nechápal.
„Nechce se nechat oskenovat a celé tři hodiny leží takhle. Jedno s jistotou říct můžu. Má otřes mozku a alespoň týden by měla v klidu ležet.“vysvětlila.
„Můžu za ní?“
„Jistě.“přikývla doktorka. Mac ležela stočená v klubíčku jako kočka otočená zády ke dveřím a až po uši zakrytá peřinou.
„Ginny?“ozval se John a pohladil ji po hlavě. Ani se nepohnula. „Neboj se. Najdeme ji. Oni jí neublíží.“ Ani tentokrát nic neřekla. John si povzdechl. „Už musím jít. Přijdu ještě večer.“odešel.

Bylo kolem půlnoci, když se Mac rozhodla. Telepatií zjistila, že na ošetřovně jsou jenom čtyři lidi, a to ještě na opačné straně, než kudy chtěla jít. Rychle vylezla z postele, vyběhla z ošetřovny, zamířila si to k sobě pro oblečení a potom do zbrojnice pro zbraně, kde si vzala vestu, zat a dvě Beretty. Pak se vydala do kontrolní místnosti, kde bylo poloprázdno.

„Johne, neviděl jsi Mac?“zeptala se Jennifer vysílačkou.
„Ne, proč?“
„Zase zmizela.“povzdechla si.

Mac vyšla po schodech do kontrolní místnosti a telekinezí zabránila lidem, kteří tam byli, aby ji zastavili. Přešla k notebooku vedle DHD a začala hledat nějakou adresu.
„Pane, v kontrolní místnosti je plk. Blacková.“ohlásil seržant, který měl službu u brány. Mac se na něho jenom podívala a pokračovala. Za chvilku našla adresu, kterou hledala. Zadala ji a seběhla ze schodů.
„Mackenzie!“vykřikl John, který doběhl s Wintersonem v patách. „Co to zase děláš?!“ Mac se zastavila před bránou a podívala se na něho. „Vrať se.“ Jenom zavrtěla hlavou a prošla.

„Hm, pěkné místo pro hospodu.“ušklíbla se, když se vynořila uprostřed skály. Přešla k DHD a zadala adresu první planety, na kterou si vzpomněla, přešla k bráně a strčila do ní půlku Beretty. Na hodinkách si nastavila 38 minut a vydala se chodbičkou. Po pár metrech se ozvaly hlasy a objevila se místnost plná lidí. Mac přešla k baru.
„Ahoj, krásko. Co si dáš?“zeptal se barman.
„Co mi nabídneš?“pousmála se.
„Tipoval bych tě na koktejl. Co takhle Ohnivá moc?“
„Budu ti věřit a přidej k tomu panáka, který má víc jak 40%.“ Barman jí nalil do štamprle něco průzračného a podal jí to, zatímco míchal zbytek.
„Je to ostré, tak bacha.“upozornil. Mac přikývla a vypila ho na ex. Barman vykulil oči, když ani nemrkla a podal jí ve sklence oranžový koktejl.
„Dík.“přikývla a ochutnala. „Dobrý. Ty budeš Tartas, že?“zeptala se a zkoumavě hleděla na růžky na hlavě.
„Jak to víš?“
„Ronon povídal.“pokrčila rameny.
„Nejseš Pallas?“
„Jsem.“přikývla.
„Svůj slib plním. Tohle máš zdarma.“usmál se.
„Dík. Potřebuju vědět, kde mají Eagerové pozemní základnu.“ Tartas překvapeně zamrkal.
„proč?“
„Mají něco, co je moje a já to chci zpátky.“
„Zkus támhle ty tři chlápky.“ukázal k jednomu ze stolů, kde seděli. Mac k nim přišla.
„Ahoj, copak bys ráda?“mlsně se pousmál jeden z nich.
„Tebe určitě ne.“
„Ú, to bylo ledový.“rozesmál se druhý, který vypadal jako homelessák.
„Potřebuju vědět, kde mají Eagerové pozemní základnu.“
„A proč myslíš, že ti to řekneme?“zeptal se třetí a vstal.
„A proč ne? Vždyť to víte.“pousmála se a šťouchla do něho, takže si zase sedl. „A když ne, vymlátím to z vás.“
„To chcu vidět.“ušklíbl se první a postavil se. Mac se usmála a dala mu ránu, až skončil na zemi a cestou dolů sebou přibral dvě židle a stůl. Zbylí dva se na ni vrhli. Uhnula a jednoho odhodila ke stěně, po které sjel dolů a zůstal ležet. Druhý se rozehnal nohou židle, ale Mac ji podpálila, chytla mu ruku, zkroutila ji za záda a přitlačila ho ke zdi. Vytáhla z boty nůž a dala mu ho pod krk.
„Tak povídej, kde mají základnu? Na jejich lodích nejsou skoro žádné ženy, takže kde je mají?!“zavrčela.
„Já to nevím.“zafuněl.
„Ale víš! Mohla bych to zjistit, ale to by nebyla taková zábava.“řekla a přitlačila nůž silněji, až mu začala téct krev.
„Dobře, dobře…ta planeta se jmenuje Elafonisi.“
„Jako ty ostrovy? No to je jedno. Adresa?“
„Tu neznám!“
„Chci tu adresu!“zavrčela a kopla ho pod kolena, takže spadl. Klekla si k němu. „Ta adresa, jaká je?“zeptala se znova a dala mu nůž k srdci. „Napiš ji!“
„Neumím psát.“ Mac protočila oči.
„Tak ji nakresli!“podala mu z vesty papír a tužku. Rozechvěle nakreslil sedm symbolů. „Vidíš? Šlo to.“usmála se a pustila ho. „Promiň za ten bordel!“křikla k Tartasovi. Ten jenom chápavě pokýval hlavou. Mac přiběhla k bráně, vyndala z ní Berretu a vytočila adresu.

„Pane, podařilo se vytočit tu planetu!“oznámil Chuck.
„Fajn.“přikývl John.
„Proč tohle dělá?“nechápal O´Conner.
„Musí si myslet, že je pomalé, to co děláme.“řekl Ronon.
„Jednoduše? Ruplo jí v bedně.“ušklíbl se George a prošel. Na druhé straně prošli chodbičkou.
„No, určitě tady byla.“prohlásil Winterson, když se objevili v poničené hospodě.
„Ronone!“vykřikl Tartas. „Byla tady ta vaše kamarádka.“
„To vidíme.“přikývl Rodney.
„Co tu dělala?“zeptal se John.
„No, dala si panáka Sili a Ohnivou moc. Tahle kombinace by porazila i chlapa.“
„měla to proti bolesti. Když odcházela, pohybovala se trošku prkenně. Určitě má něco s hrudníkem.“přikývl Sheppard. „Co dál?“
„Chtěla vědět, kde mají Eagerové pozemní základnu. Potom zmlátila ty tři chlapy támhle.“
„To nevypadá na žebra.“ušklíbl se Ronon. Sheppard přešel k chlapovi, který Mac napsal adresu.
„Kam šla?“zeptal se.
„Řeknu vám to, jenom mě už nemlaťte.“hlesl vyděšeně a nakreslil na kus papíru adresu.
„Dík.“
„Ta ho zřídila, co?“pousmál se George.

Jakmile Mac prošla bránou, ocitla se v lese. Telepatií zjistila, že asi 3 km od ní je vesnice a po chvilce si oddechla, protože cítila i Sáru. Poznala, že o ní ví, ale vydala se tím směrem. Po pár km už viděla kouř. Vylezla na nejbližší kopec, pod kterým byla stanová vesnice, a u lesa se pásli koně. Seběhla z kopce a zamířila přímo do ní. Když procházela kolem první stanů, všichni se na ni dívali. Pomalu došla doprostřed vesnice.
„Kdo jsi?“zeptala se jedna z žen oblečená v tom, co nosila Mac, když byla u Eagerů.
„Víš, kdo jsem a proč jsem tady. Kde je moje dcera?“
„Bohužel.“
„Zvláštní. Není vás tady moc. Zabít váš, tak počítám, že Eagerové vymřou. Chlapi si plují v lodích a vy žijete v obyčejných stanech.“
„Některé ženy jsou taky bojovnice, ale my si nestěžujeme.“
„Máte stejně schopností jako oni a přesto jste tady.“
„Vyhovuje nám to tak. Ne každá žena se může stát bojovnicí.“
„Chápu.“přikývla Mac. „Mám ji.“pousmála se, když zjistila, ve kterém stanu Sarah je. Žena vypálila energy kouli, ale Mac ji zastavila štítem a vypálila oheň. žena se mu vyhnula, a tak zapálil stan za ní. Mac máchla rukou a žena odletěla. Ale hned vstala a vypálila další energy kouli. Mac se jí vyhla, ale koule přeletěla a podpálila další stan a okolní začaly hořet taky. Oba ohně se spojily. Ve vesnici nastal chaos. Mac rychle vytáhla nůž a hodila ho. Trefila ji přímo do krku. Na nic nečekala a běžela do stanu, kde cítila Sáru. Našla ji mezi dekama, kde seděla a vyděšeně plakala.
„Neboj se, kočičko, maminka už je tady.“řekla a zvedla ji. Sarah se k ní přitulila. „Tak pojď, začíná tu být na můj vkus moc horko.“pousmála se a vyběhla ze stanu. Většina stanů už hořela. Mac se rozběhl ke koním, kteří nervózně přešlapovali v ohradě. Sarah mezitím přestala plakat.
„Hou, hodný.“poplácala koně po šíji, aby ho uklidnila. Sára se po něm natahovala. „To je kůň, koníček, a pokud se nám na něho podaří vylézt, dostaneme se domů.“řekla Mac a přivedla ho k ohradě, odkud na něho vylezla. „TO šlo dobře. Tak jeď.“pobídla ho. Rychle vyjely na kopec a potom pěšinou k bráně. Mac přibrzdila, protože cítila, že se tam objevil John a zbytek týmu. Sklouzla dolů z koně a opřela se o strom.
„Mac!“vykřikl Sheppard, když ji uviděl. Mac mu podala Sáru. „Jste v pořádku?“
„Celkem. Teď už jo.“přikývla.
„Tak pojď, půjdeme domů.“řekl O´Conner a pomohl jí vstát.

rikam tak snad byla lepsi...ale mylsim, ze jo(zcela skromne )
Jinak s rocketmanem jsme se konecne pustili do te spolecne povidky a uz skoro amme zacatek - pokrok
MarcoR:vzala sem na vedomi tvuj napad s bojem vsech proti vsem, ale ne ve vesmiru, al ena zemi...mozna v tom vesmiru se to taky nekdy objevi
Preji prijmne cteni

Tak dobrý díl, akorát si neumim moc dobře představit jak Mac ještě se Sárou lezla na koně ( na tož na něm jela )

Jednoduse, kdyz nekdi jezdi 20 let, tak myslim, ze tohle zvladnelevou zadni

Mno nevim jak to snášela hlavně Sára ale to jsou jen drobnosti, jinak celkově tam není nic vytknutelného....

Další bezva díl
Kdy bude další

Dark Angel: Deti jsou odolne...vydrzi hodne...
sgcatlantis:nevim...ve ctvrtek? ve stredu?

jo, odolné, to sedí - a hlavně občas neunavitelné

no moc dobrý...a těšim se na tu společnou povídku..a an pokračování jakbysmet

Opět se vracíme do starých kolejích Božských dílů

Tak prostě další skvělý díl, kterému se nedá nice vytknout

Je to super, jako vždy, ale bylo by super, kdyby se občas povídky rozvedly. Máš skvělé nápady! Vážně, to obdivuji, ale některých dílů mám pocit, že by mohly být na více částí

Dobrá povídka.. )) Lepší než ta předchozí. :_))) škoda Že ne ve vesmíru, ale pokud se bude bojovat alespoŃ dve povídky tak to beru ))))

tak pokracovani
tenhle dil by se mohl libit Mooony (bude tam neco malo, ale opravdu malo, o vztahu George a Mac... )

„Tak, sundáme botičky a kalhotky a jdeme se koupat.“pousmála se Mackenzie a sundala jí oblečení.
„Můžu s váma?“zeptal se John.
„Ne ne, tohle je soukromá dámská jízda.“usmála se a šla do koupelny.

„Tak copak si dneska počteme? Major Lorne mi přinesl hlášení, tak zkusíme tohle.“řekla Mac po tom, co byla Sarah vykoupaná a uložená v postýlce. „Takže…M2X 001, 12.30, prošli jsme bránou a hned po příchodu na planetu na nás začali střílet Wraithové. Poručík Girr běžel k DHD a my ho kryli palbou. Najednou se z lesa vynořil křižník. Začali jsme pálit i po něm. Poručíkovi se povedla zadat adresa a vyslat kód. Proběhli jsme bránou…Hm…Krátké hlášení.“ Podívala se na Sáru, která spinkala. Přikryla ji, dala pusu na dobrou noc, zapnula vysílačku, kterou udělal Radek s Rodneym, a odešla do kanceláře dodělat papíry.

Ozvalo se zaklepání.
„Dále.“zavolala Mac, podepsala nějaký papír a odsunula ho stranou.
„Madam.“přikývl hlavou George, když vešel.
„Pohov. Co potřebujete?“
„Vypsat formulář o úrazu.
„Další formulář?“zaúpěla Mac. „Dostanete podpis a razítko, zbytek si vyřídíte sám. Jsem tady zavalená tunami byrokratických nesmyslů.“
„Dobře.“přikývl a podal jí papír. Mac na něho dala razítko a naškrábala podpis.
„Co ruka?“
„Je jenom pohmožděná, ale s těma klackama si nezatrénuju dlouho.“pousmál se George.
„Jó, s Rononem není trénink lehký. Zítra se jde na misi. Půjdete?“
„Jistě. Nic to není. Je tam jenom modřina.“
„Fajn.“
„Už půjdu. Příjemnou zábavu.“
„Dík, ale už končím, takže zítra v devět u brány.“

„A musíte na ně pomalu. Ti lidé jsou plaší a nedůvěřiví. Musíte jim vysvětlit, proč jsme nepřišli my.“dával poslední rady doktor Moore. „Věřte mi, žili jsme s něma dva měsíce.“
„Beru na vědomí.“přikývla Mac.
„Taky je nesmíte ničím urazit.“dodal.
„Budeme se snažit.“přikývl O´Conner.

„Nechápu, jak tady někdo mohl vydržet víc jak týden.“ušklíbl se George a rozhlídl se po okolí, kde se velké kameny mísily se stromy.
„Proč? Vždyť je to pěkné.“namítla Mac.
„Připadám si jako kamzík.“zabručel otráveně Winterson, když přelézali přes kameny.

„Tak, kudy teď?“zamračil se O´Conner, když došli na malé rozcestí. Jedna cesta vedla trnitým křovím a hustým lesem a druhé přes rovnou měsíční krajinu.
„Nebudu se prodírat křovím a pak to vytahovat z vlasů.“zabručela Mac.
„Dáma rozhodla. Jdeme planinou.“pousmál se George.
„Jak se má Sára?“zajímalo O´Connera.
„Skvěle. Včera ráno se poprvé postavila.“odpověděla pyšně Mac.
„Šikovná.“přikývl.
„Co to bylo?“vyjekla, když se ozvalo křupnutí a uskočila.
„To je lebka. Homo sapiens sapiens.“zkonstatoval O´Conner, když si ji prohlídl.
„Krása. Je jich tu víc.“ukázala kolem Mac znechuceně a trošku ji pošťouchla nohou.
„Je to pohřebiště. Měli bychom vypadnout.“řekl O´Conner.
„Proč?“nechápal George.
„Je to posvátné místo.“vysvětlil.
„Aha. Tak jdem. Nerada bych, aby nás třeba ukřižovali.“

„Vítejte. Nechci být nezdvořilý, ale kde je doktor Moore?“zeptal se náčelník vesnice, když dorazili.
„Moc se omlouvá, ale něco mu do toho přišlo. Jsem plk. Blacková. Tohle je major Winterson a dr. O´Conner.“
„Těsí nás.“přikývl náčelník. „Kudy jste přišli?“
„Ehm…bránu.“odpověděla zaraženě Mac.
„Ano, já vím, ale kterým směrem. Lesem?“
„Ne. Tou druhou stranou.“řekl George.
„Přes zakázanou oblast?“zeptal se vystrašeně.
„Ehm…asi.“přikývl váhavě O´Conner.
„Jsou tam démoni a duchové a tím, že jste přežili, jste dokázali, že máte nadpřirozené schopnosti. Jste čarodějové!“
„A…to je dobře?“zeptal se pomalu George.
„Podle toho, jak se tváří, myslím, že ne.“odpověděla Mac. „Poslouchejte. Žádní duchové tam nejsou. Je to jenom planina. Nikde nic.“otočila se na náčelníka.
„Chodíme tou složitější cestou. Bůh nás každý den zkouší.“
„Áha. No…my máme protekci.“pousmála se.
„Jste démoni a…“
„A sakra.“hlesl George a Mac se začala rozhlížet po únikové cestě.
„…ti musí být zničeni! Jste převtělením ďábla, ne přátelé dr. Moora!“
„Vysvětlíme vám to!“snažil se O´Conner.
„Nech ho být! Teď odejdeme a nikomu se nic nestane.“řekla.
„Ne, ďáblové musí být zničeni!“
„Jasně.“přikývla Mac a vytvořila mezi nima ohnivou stěnu.
„Gratuluju. Právě jste je utvrdila v tom, co říkali.“ušklíbl se George.
„Hádat se můžeme později. Jdeme!“odsekla Mac a rozběhli se do lesa. Přesně opačnou stranou než přišli.
„Jak dlouho to udržíš?“zeptal se O´Conner.
„Už ne!“zafuněla Mac a zastavila se.
„Zvládnete to?“
„Snad…myslím, že jo.“přikývla a zase se rozběhla.
„Jsou za náma!“křikl O´Conner. Mac najednou vykřikla a skončila na zemi.
„Jste v pořádku?“vrátil se k ní Winterson.
„Jo. Běžte!“křikla a snažila se z noh odmotat provaz.
„O´Connere, utíkej k bráně! Běž!“pobídl ho a vytáhl nůž.
„Co vy?“
„Běž, schováme se v lese. Přileťte pro nás jumperem!“
„Stmívá se.“namítl O´Conner.
„Zvládneme to. Běž! Už je dlouho neudržím!“vložila se do toho Mac, zatímco jí Winterson rozřezával provaz omotaný kolem kotníků. O´Conner ještě chvilku nerozhodně stál, ale pak se rozběhl.
„Hotovo!“vykřikl George, pomohl jí na nohy a rozběhli se směrem, kterým odběhl O´Conner.
„Obkličují nás!“upozornila Mac. „Odřízli nás od brány!“
„Tak kudy?!“
„Tama!“ukázala mezi stromy a velké kameny.
„Cože?! Vždyť za chvilku bude tma. Zlámeme si někde vaz!“namítl.
„Najdeme si nějaké bezpečné místo a krom toho, na kamenech zmizí naše stopy!“
„To mě nenapadlo.“přiznal a rozběhl se za Mac, která už vylezla na jeden z kamenů.

„Dobře, začnete hledat brzo ráno.“rozhodl Woolsey.
„Nemůžete je tam nechat přes noc!“zaprotestoval John se Sárou v náručí.
„A vy nemůžete hledat v noci. Ani s detektorem je nerozeznáte. Jestli ti lidé budou hledat ve skupinách, nemáte je šanci poznat.“
„Má pravdu.“souhlasil O´Conner.
„Zítra v půl páté v hangáru. Teda pokud se do té doby nevrátí.“
„To myslím, že ne. Pokud se tam nevyznají, tak to Mac nebude riskovat. Ale co zítra se Sárou?“
„Pohlídám ji.“nabídl se Chuck.
„Dobře. Zítra ji přinesu.“

„Je to dobrý nápad? Rozdělat oheň?“zeptal se George.
„Když ne, do rána zmrzneme.“pokrčila rameny Mac.
„Co když nás uvidí?“
„Zůstanu vzhůru, ale pro jistotu udělám takové malé opatření.“zkonstatovala a odešla dřív, než stačil Winterson cokoliv říct.

„Tak, co jste tam dělala?“
„Lovila křováky. Ne, natahovala šňůru.“
„Vy jste prala?“
„Ha ha.“
„Vím, co myslíte. Když o to zakopnete, bouchne to. Chcete naši skvělou, úžasně chutnou, proteinovou tyčinku?“
„Dík. Nechám si ji na noc.“vzala si ji Mac a sedla si k ohni. „Jsem od Sáry pár hodin a už teď se mi stýská.“smutně se pousmála.
„Vždyť je s ní Sheppard.“
„Já vím, ale i tak.“pokrčila rameny a zadívala se do ohně. „Takhle jsme vždycky sedávali s tátou, když jsme jezdívali do hor.“
„Chybí vám, že?“
„Jo, stejně jako Abby.“povzdechla si. „Jezdívali jsme na koních a spali v lese pod širákem. Pokaždé jsme jezdili na jinou stranu. 4 dny jsme takhle byli, když jsem měla naposled dovolenou.“
„Potom co vás…“
„Jo.“
„Víte, že jsem vás vždycky obdivoval?“hlesl potichu George. Mac překvapeně zamrkala. „Zvládla jste školu, i když jste měla dítě, dokážete si poradit s každým a taky se vším.“
„Kromě sebe sama.“
„Tak na tohle máte Shepparda.“usmál se George. Přikývla. „Na škole jsem pořád doufal, že si mě všimnete. Pořád jsem se snažil. Chtěl jsem s vámi jít na absolventský ples, ale vy jste si mě vůbec nevšimla.“dodal potichu.
„Čekala jsem, až uděláte první krok.“usmála se.
„Cože?!“vyprskl.
„No, jo. Měl byste se prospat. Bude hlídat. Dobrou noc.“
„Dobrou.“popřál a zachumlal se do bundy. Mac se posadila pohodlněji a opřela si hlavu o pažbu zbraně.

Nevěděla, jak dlouho spala, ale vzbudilo ji velké horko.
„Wintersone, vstávejte! Rychle!“zatřásla s ním.
„Né…co…já nechci…do školy…“zabručel ze spaní. Mac protočila oči.
„Vstávejte!“
„Co je?“vyskočil.
„Ti šmejdi nás našli a zapálili kolem nás les.“
„Tolik k úvaze, že se bojí po tmě.“povzdychl si George a rychle vstal.
„Necháme tu všechny věci. Za chvilku by nás měli začít hledat naši.“zkonstatovala, když se podívala na hodinky. „Začíná svítat.“ukázala na východ, kde bylo nebe světlejší.
„To nám moc nepomůže.“zavrčel George a rozběhl se.
„Jsou 4 hodiny ráno Atlantského času, takže jak jsem řekla, za chvilku nás začnou hledat.“zafuněla za ním Mac.
„No to je skvělý! A kudy teď?“vyjekl George, když oběhli menší skálu a zjistili, že za ní je většina lesa v plamenech.
„Copak já vím?“
„Tak použijte pyrokinezi!“
„Tohle není můj oheň!“
„Tak se sakra snažte!!“ Mac se na něho zoufale zadívala, ale zavřela oči a soustředila se na to, aby vytvořila malou cestičku skrz oheň.
„Nejde to!“
„Když to neuděláte, budou z nás topinky!“
„Já se snažím!“zavrčela zoufale. „Zkuste si to sám!“odsekla a znova to zkusila. Tentokrát to vyšlo.
„No, vidíte.“ušklíbl se George a proběhl vytvořenou uličkou.
„Jsou tady.“
„Kdo?“
„Naši. Házejte dýmovnice!“
„Na co?“
„Aby nás viděli. A vylezeme tam na ten kopec. Tady v lese nepřistanou.“ukazovala na menší kopec asi km od nich. Rozběhli se tam a cestou házeli dýmovnice.

„Tam v lese!“ukázal O´Conner na červený dým.
„Dýmovnice.“přikývl Sheppard. „Tady Sheppard, slyší mě někdo?“řekl do vysílačky.
„Co vám tak trvalo?!“ozvala se Mac.
„Kde jste?“
„Ehm…“ Mac se zastavila. „Od poslední dýmovnice doprava. Je tam kopec. Na ten vylezeme a počkáme.“
„Rozumím, nabereme vás tam.“

„Jsou kousek od nás…ti vesničani.“zafuněla Mac, mezitím, co se drápali do kopce.
„Budeme dávno nahoře.“
„To si nemyslím.“namítla a podívala se pod ne. Dole pod kopcem se hromadili vesničané a začínali šplhat za nima. „Johne, kde jste?!“křikla, když už byli u vrcholu kopce.
„Vidíme vás. Za pár vteřin jsme u vás.“ Měl pravdu. Během minuty přistál na kopci a nabral je.

„Řekl jsem vám, že je nemáte ničím urazit!“vyjel na ně dr. Moore, když je o pár hodin později potkal v kontrolní místnosti.
„Ale taky neříkal nic o tom, že nemáme chodit přes pohřebiště!“bránila se Mac, která si hrála se sarah.
„Ale já…“
„Madam, na dálkových senzorech se objevila loď.“oznámil Chuck.
„Čí?“zajímalo Johna a Woosleyho, kteří zrovna přišli.
„Počítač ji stále identifikuje. Je asi dva dny od nás… je to Daidalus.“vyhrkl Chuck užasle.
„Cože?“
„Je to BC-304.“zkontrolovat to Rodney. Vypukl jásot.
„Která je nejbližší planeta?“vyhrkl Woolsey.
„MGY 294.“
„Pošlete Lornův tým v jumperu, ať jim pošlou zprávu a souřadnice.“
„Našli nás.“zajásal John a objal zezadu Mac, která se beze slova dívala na obrazovku s dálkovými senzory. „Není to super?“
„Jo…jo…je to super.“přikývla trošku roztržitě. „Mám ještě práci.“vyhrkla a odešla.
„Co to do ní vjelo?“nachápal Woolsey.
„Nevím.“pokrčil rameny John. „Dáte prosím pozor na Sáru? Jdu za Mac.“

„Co se děje?“zeptal se, když ji dohnal.
„Budu muset odejít.“hlesla.
„Cože? Proč?“
„Mám dítě. Měla bych s ním být doma a ne tady. Byla jsem v podstatě ráda, že jsme odříznutí.“
„Myslel jsem, že jsi chtěla domů.“
„Chtěla, než se Sára narodila. Ale potom mi to vyhovovalo.“
„Nějak to vyřešíme. Tak abys tady mohla zůstat ty i Sára. Slibuju.“

O 2 TÝDNY POZDĚJI

„Vítejte na Atlantis. Můžete přistát na jižním mole.“povolil Woolsey.
„Rozumím.“odpověděl Caldweall…“Přenášíme se k vám.“oznámil po přistání.
„Do prdele! Vždyť je tam i Parker!“vyjekla znechuceně Mac se Sarah v náručí.
„A fakt.“přikývl John.
„Jsme rádi, že jsme vás našli a jste živí a zdraví.“usmál se Caldwell. „Á, copak je tohle za roztomilou princeznu?“
„Naše dcera. Sarah Jennifer Sheppard Blacková.“odpověděl pyšně John.
„Krásné jméno. Gratuluju.“
„Díky.“
„Ano, ano…krásné jméno.“vložil se do toho Parker. Ray zavrčel a Sarah začala potichoučku plakat.
„Neplač…to je nějaký ošklivý pán.“pohupovala ji Mac.
„No, odlétáme za týden, takže předpokládám, že poletíte s námi.“
„Myslím, že za více než rok, co jsme byli odříznuti, plukovník Blacková dokázala, že si dokáže poradit a myslím, že to zvládla naprosto dokonale, takže já bych řekl, že by tady měly zůstat obě dvě. Plk. Blackovou potřebujeme a já využiji svého vlivu, aby tady mohly zůstat.“
„Jak myslíte. Uvidíme, kdo bude mít nakonec pravdu. Když dovolíte, půjdu do svého pokoje.“prohlásil nadutě Parker a odešel.
„Tady už půjdu. Jsem rád, že jsme vás našli.“přikývl Caldwell a taky odešel.
„Pane Woolsey…děkuju.“
„Nemáte zač, plukovníku.“

Tak doufam, ze se to bude libit...
Mooony: ja vim, ze je to nejkdy takove az moc rychle...ale proste se to nekdy nedari rozepsat

tak supr dílek, ale přiznám se k jedné věci - já už zapomněl, že Daedalus je pryč jsem si vůbec neuvědomil

Z toho si nic nedelej, to se sem tam stane...jako mne dneska trano ve spanine..mela jsem z hlavy rict zpravu, kterou jsem se celou stredu ucila a ...ja ji zapomnela ...dostala sem za 3 no...a to sem tam rekla asi 5 slov...takze i za to sem rada, ale to je trosku

opět parádní díl..jenom mě štve ten parker..měli by ho posllat na ňákou nehostinnou planetu

Opět skvělej díl ................ a Parker je zase na scéně

Ano. Jupí tenhle díl je naprosto super . Mimochodem, mě se líbí všechny části, díly, které napíšeš!

tak dalsi povidka...tentokrat na pokracovani...
ten odkaz je na noviny, co jsem udelala, abyste meli predstavu, co tam meli napsane...vetsina textu je zkopirovana ze stranek o SG...ale pro pocteni jsou tam i dva posledni odstavce, ktere nejsou zkopirovane, ale napsane mnou... ...zbytek klidne preskocte...

Prozrazení
„Vítej doma!“zajásal John vesel, když Mackenzie prošla bránou na Atlantis.
„Ahoj, vy už jste tady?“podivila se nepříliš nadšeně. „Myslela jsem, že se budeš chlubit bráchovi.“
„Vždyť taky jo, ale odjel na služebku.“
„Ahoj kočičko.“dala jí pusu, ale nevzala si ji.
„Stalo se něco?“
„Ne, proč? Je tady Woolsey?“
„Nevím. Co se stalo?“ Mac si sedla na schody. „No tak, co je? Co se stalo?“vyhrkl, když jí začaly stékat slzy. „No tak.“
„Jsem bezdomovec.“škytla.
„Cože? Co se stalo?“nechápal a sedl si k ní.
„Všechno je na uhel…celý můj dům…všechno kolem.“
„Hořelo?“
„Jo…je to vypálené do základů…jela jsem zrovna domů tátovým autem a…volali…volali mi lidé ze sousední farmy…Alex…pamatuješ…že prý mi hoří dům a že už volali hasiče…když jsem dojela, už to jenom doutnalo…shořely i okolní stáje i moje auto…všechno.“
„Čím to bylo? Už se to ví?“
„Ne…je to ve vyšetřování.“
„Máš pojistku?“
„Jo, ale ta to celé nepokryje. Mám ho pojištěný na 100000$, ale stál 250000$ a auto…na tohle se ta pojistka nevztahuje vůbec…stálo 35000$.“
„Takže celé?“
„Komplet…nábytek…elektronika a dalších 5000$ v trezoru.“
„Ten by to mohl vydržet.“
„To doufám, jsou tam i fotky…všechny. Musím se vrátit zpátky.“
„Půjdu s tebou.“
„Tak fajn.“přikývla a zvedla se. „Chucku, zadejte prosím Zemi a řekněte Woolseymu, že si potřebuju vyřídit nějaké rodinné záležitosti.“
„Ano, madam.“ Chuck zadal adresu.
„Díky Bohu za to ZPM.“prohlásila Mac.
„Jo, měli štěstí, že ho našli. Jenom jsme okradli Odysseu.“usmál se John a prošel.

„Takže zítra už odcházíš, Georgi?“zeptala se menší tmavovlasá žena.
„Jo, mami.“přikývl Winterson a cpal se dál její mrkvičkou s hráškem, bramborama a kusem masa, které měl tak rád.
„Jsem tak ráda, že jsi v pořádku.“
„Hm. Hm.“
„A máš nějakou známost?“
„Říkal jsem, že ne. Jenom pár takových náhodných.“
„Už by sis měl někoho najít.“
„Mami! Vyhovuje mi to tak.“
„No dobře. Jenom říkám.“
„Zítra budu odjíždět okolo poledne.“
„Udělám oběd dřív.“

„Nemůžeš si dovolenou prodloužit?“zajímalo tmavovlasého chlapa s milým výrazem.
„Už tak to byly 3 týdny, tati.“odvětil O´Conner a vzal si kus koláče.
„Vždyť jsme tě neviděli dýl jak rok, Johne.“namítla postarší drobná žena.
„Já vím, mami.“
„Co to vůbec děláš?“zajímalo jeho otce.
„Víš, že vám to nemůžu říct. Jde o bezpečnost Země.“
„Jak myslíš.“pokrčila rameny jeho matka.
„Odjedu zítra odpoledne. Ať tam jsem ráno.“pousmál se.

„Všechno?“vykulil oči Christopher.
„Úplně…kompletně celé.“přikývla Mac. „Ale jedno se už ví jistě. Před chvilkou mi volal velitel zásahu, že to byl úmysl. Našli stopy benzínu a…trezor přežil.“
„To je fajn…víš co? Měla jsi narozeniny před pár měsíci a já ti nic nedal.“
„Ani jsi nemohl. Nebyla jsem tu.“posmála se.
„Koupím ti auto.“
„Cože?!“
„Dám ti 40000$ a za to si vyber auto.“
„Tati…to je strašně moc peněz.“
„Bez debat!“
„No tak jo…ale budu si muset najít něco nového.“
„Chtěla jsi vést ranč.“připomněl. „Snů by ses neměla tak lehce vzdát!“
„Já vím…nemám na nový dům…a vzít si hypotéku? Vždycky to je zadlužení na roky dopředu…a kdyby se mi něco stalo, musí to splatit Abby. Tohle jí udělat nemůžu.“
„Tak ti půjčím já. Budeš to splácet mě…bez úroků. Kolik potřebuješ?“
„50000$.“špitla.
„Slušné. Máš to mít. Teď si vem moje auto a běž si vybrat nové. A jeď opatrně.“ Mac se pousmála a odešla.
„To bylo velkorysé.“uznal John a kutálel Sáře balonek.
„Ne, normální.“zkonstatoval Christopher.

„To bylo rychlé. Už si zpátky?“podivil se John.
„Jistě.“přikývla Mac.
„Tak povídej.“pobídl ji táta.
„Přivezou mi ho večer. Za menší příplatky.“
„A co máš?“
„Chevyho…Captivu…a tati…ušetřila jsem ti 10000$.“

Den začal jako každý jiný. Členové SG-16 se probudili každý na jiném místě USA. George se ve Vermontu zrovna vyhrabal z postele, sešel dolů, dal mámě pusu a šel před dům pro noviny. O´Conner už byl dávno vzhůru a po snídani a právě se chtěl začít balit, ale jako vždycky šel před dům, otevřel schránku, kde vzal poštu a odnesl ji dovnitř. Mac se vzbudila dřív než obvykle. Když zjistila, že John se Sárou už v pokoji nejsou, oblékla se a sešla dolů do kuchyně, kde se John bavil s Christopherem, a Sára si hrála s Rayem. Pozdravila, něčeho se napila, vyšla ven a osedlala Asfalu a jela k 5 km vzdálené bráně pro poštu. Ve schránce byly nějaké dopisy a zabalené noviny. George vešel dovnitř domu a hodil noviny na stůl, O´Conner je pořád držel v ruce a bavil se s mámou a Mac právě dojela, vešla do domu a strhávala obal. Všichni se, ač je dělilo několik set km, podívali skoro zároveň a…

„Kurva!“vyjekla Mac potom, co viděla titulní stranu, a vylila na sebe horkou čokoládu.

„Do hazjlu!“vykřikl George a opařil se kávou.

„Tak tohle je v prdeli.“vyvalil zděšeně oči O´Conner na 1. Stranu.

„Co se děje?“zeptali se lidi, kteří s nima byli v místnosti. Skoro ve stejný čas k nim otočili noviny.

Kód: Vybrat vše

http://uloz.to/860131/THE TIMES.doc

„Tak tohle je průšvih.“hlesl John, když je prolistoval. „Jak se to sakra mohlo stát?“
„Jak špatné to je na stupnici od 1 do 10?“zajímalo Christophera.
„15.“vydechla Mac. Najednou se rozezvonily mobily.
„Blacková.“
„Sheppard.“
„Rozumím. Jsme na cestě. Sežeňte mi Wintersona a O´Connera.“
„Vyrážím.“přikývl John.
„Mizíme tati. Pohlídej, prosím Sáru. Johne, počkej v autě, převlíknu se.“ Mac se za chvilku v černém kalhotovém kostýmku objevila u svého nového auta-černého Chevroleta, kterého jí přivezli večer předtím a odjeli.

„Co se děje, Johne. Co to je?“ptala se vyděšeně jeho máma. „Co o tom víš?“
„Tady pracuju. Tohle mělo zůstat skryté…Tati! Neviděl jsi moje ponožky?“ zazvonil mu mobil. „O´Conner…ano…jistě…už běžím.“

„Georgi, neříkej mi, že jsi do toho nějak zapletený.“vyštěkla jeho matka, když položil telefon.
„Pracuju tam.“přikývl nevzrušeně a vytočil nějaké číslo. „Jo, Winterson. Potřebuju na Odysseu. 50 vteřin? Rozumím.“
„Cože, o čem to mluvíš…Georgi?!“
„Vysvětlím ti to potom.“odhrkl a zavázal si botu. „Musím na záchod.“ Jeho matka ho ale chytla za paži a otočila k sobě.
„Nikam! Chci vědět, co se děje!“
„Pusť mě!“vyjekl vyděšeně. Pozdě. Oba byli přeneseni na Odysseu.
„Co to...?!“vyhrkla jeho máma, ale jakmile se podívala z okna, omdlela.
„Kdo to je?“chtěl vědět kapitán Odyssey.
„Omlouvám se. To je moje matka. Držela se mě a…tak to dopadlo.“hlesl.
„Podle toho, co jsem slyšel, je to stejně jedno. Přenesu do SGC i ji…“

„Vysvětlím vám to pak. Slibuju, ale teď musím jít…“vytáhl O´Conner z kapsy mobil. „O´Conner…potřebuju na Odysseu. 2 minuty? Fajn.“
„Kam si volal?“zajímalo jeho otce.
„Potřebuju do Colorada a to hodně rychle a tohle je ta nejrychlejší cesta.“
„Conny…“začala jeho máma a chytla ho za ruku.
„Ví, co dělá. Nech ho být, Lilian.“položil jí ruku na rameno. O´Conner vytřeštil zděšeně oči. Zbývalo 5 vteřin a on se držel svých rodičů. Všichni tři byli přeneseni.
„Kde to…?!“vyjekl jeho otec, zatímco Lilian jenom stála.
„Na pozemské vesmírné lodi Odyssea.“vysvětlil. „Omlouvám se, majore.“
„No, aspoň neomdleli, jako se to stalo Wintersonově matce. Ten to taky nějak neodhadl.“usmál se major a přenesl je to SGC.

„No téda.“vyvalila oči Mac, když s Johnem dojela před hlavní bránu. Tam stálo asi 100 lidí a všichni měli transparenty.
„Tudy neprojedeš.“namítl John.
„Tak je přejedu.“pokrčila rameny a zatroubila. Zadní řady uhly, a tak se dostala blíž. „Oni jsou snad hluší.“zamrčela nevěřícně.
„Ne, jenom zmagoření.“
„Úžasné, teď nemůžu ani tam, ani zpátky! Jestli na tom autě bude jediný škrábanec…“zavrčela, když se lidé, kteří je pustili, tlačili za autem. „Sedni si místo mě a projeď, udělám cestu.“řekla a sáhla do palubního šuplíku, odkud vytáhla svoji zbraň.
„Neblázni!“
„Nebudu střílet, jenom mávat.“odsekla, vylezla z auta a procpala se dopředu.
„Dovolíte, madam?“zastavila ji ochranka.
„Jsem plk. Blacková. Potřebuji se tam dostat!“řekla a ukázala mu průkaz.
„V pořádku. Lituji, ale zkoušeli jsme všechno. Nechcou odejít.“
„Budou chtít. Potřebuju se dostat na střechu.“
„Tudy.“ukázal seržant na žebřík. „Ale stejně neodejdou.“
„Stačí, když projdeme.“pousmála se Mac a vylezla nahoru. „Lidi! Mohli byste mě prosím chvilku poslouchat?! Haló, vy tam dole! Potřebujeme projet, takže mohli byste prosím uhnout?!“ Dav se ani nehnul. „Tak jo, lidi, jestli neuhnete, začnu střílet!“křikla a vytáhla zbraň. Lidi zpozorněli. „Fajn. Uhněte tomu autu a potom zůstaňte stát tam, kde budete. Pokud ne, každého, kdo to auto bude následovat, zastřelím já nebo stráže.“ Lidi pomalu začali uhýbat, takže mohl John projet. „Perfektně. Díky.“křikla ještě, když už se brána zavřela a sešla dolů.
„Cos jim řekla?“
„Že je zastřelím, když za tebou půjdou.“pokrčila rameny a zajela dovnitř.
„Viděl jsi ty nápisy? Prý: „Mimozemšťané, vítejte a chovejte se jako doma.“ Pche! Nemají tušení…“pobaveně si odfrkla.

„Generále.“zasalutovali John s Mac.
„Pohov.“přikývl Landry.
„Majore…O´Connere…Ehm… kdo to je?“
„Mac, to jsou naši rodiče.“vysvětlil O´Conner. Ta jenom vyvalila oči. „Lilian a Hanry O´Connerovi.“představil je.
„Omlouvám se. Těší mě.“pousmála se a podala jim ruku.
„Nás taky. Hodně jsme o vás slyšeli.“prohlásil Hanry, který se už stačil vzpamatovat.
„Doufám, že jenom to dobré.“řekla trochu nejistě. Přikývl.
„Plukovníku, tohle je moje máma. Juliet Wintersonová.“
„Taky mě těší.“usmála se Mac a podala jí ruku.
„Pamatuju si vás.“
„To je možné.“přikývla. „Jak jste se sem dostali?“
„Byla to nehoda. Zrovna se nás drželi.“vysvětlil George.
„Jo, výhoda toho, když táta s Abby ví, co dělám.“usmála se.
„Tak pánové…“začal Landry. Mac si odkašlala. „…a dámo, už se prosím posaďte. Čekáme ještě na…“
„Omlouvám se, generále, pan Woolsey je tady.“strčil hlavu dovnitř sedačky Walter.
„Děkuji, ať jde sem…vojíne, odveďte je.“kývl generál směrem k rodičům George a O´Connera.
„Se vší úctou, pane, to už je teď jedno.“namítla Mac.
„Má pravdu.“přidal se plk. Mitchell.
„Dobrá. Vojíne, sežeňte židle.“svolil. „Á, pane Woolsey.“
„Generále.“
„Pane.“přikývla SG-16 a John. Woolsey se posadil.
„Takže pánové a dámo…jak jistě víte, došlo k prozrazení utajení. Hvězdná brána byla prozrazena. Tento čin bude posuzován jako vlastizrada, za kterou je smrt.“začal znova Landry.
„Generále, nemyslím si, že by to udělal někdo odsud.“namítla Mac. „Lidé ví, co je v sázce. Poslední přijatý byl někdy před rokem…pokud vím a fotky jsou staré asi tři dny.“
„Před čtyřmi dny jsme byli asi 30 vteřin kompletně bez elektřiny.“řekl Mitchell.
„30 vteřin je hodně času.“přikývla.
„Myslíte, že se sem někdo dostal?“ujišťoval se Woolsey. Přikývla.
„Ono je to možné.“ozval se z rohu O´Connerův otec. „Dělal jsem 35 let nejmodernější bezpečností systémy. Má tenhle komplex nějaké slabé místo?“
„Únikový východ kolem výtahové šachty.“vydechl Mitchell.
„Ano. Jakmile odpadne proud, dveře se automaticky otevřou, ale už je to v komplexu, takže pokud se sem někdo dostal, musel si vyčíhnout správný okamžik.“přemýšlel Landry. „Jak to vypadá venku?“
„Těžko říct.“pokrčila rameny Mac. „V Colorado Springs byli na ulicích hloučky lidí a většina se s novinama v ruce o něčem bavila. Všichni tušíme o čem, že? No a tady před komplexem stojí dav lidí s transparentem: „Mimozemšťané, chovejte se jako doma!“ „Vítejte, návštěvníci.“ a „Milujeme tě, E.T.“
„Takže zatím nepanikaří. To je dobře. Fajn, takže teď musíme zjistit kdo a proč.“
„Myslím, že proč je zcela jasné. Pro prachy. Otázka spíš je kdo a jak?“namítla Mac.
„Řekl bych, že bystě měl prověřit svoje lidi, generále.“ozvalo se ode dveří.
„Parker.“zaskučela Mac.
„Chovej se slušně.“zasyčel John.
„Plukovníku. Posaďte se.“pokynul chladně Landry. „Děkuji za radu, ale…“
„Generále, rychle pusťte televizi.“křikl Walter, který se zase objevil.
„…, který nám poslal anonymní reportér.“říkala zrovna v televizi reportérka CNN. Na obrazovce se objevily záběry natočené v SGC, potom se kamera přibližovala k bráně, až se do ní vnořila a objevila se na Atlantis.
„Tak tohle je v hajzlu úplně.“chytl se za hlavu John. Obraz se přenesl do jídelny a potom ven na terasu, odkud byl záběr na všechny tři měsíce.
„Lidé by neměli panikařit, ale vypadá to, že největší tajemností bylo odhaleno.“pokračovala hlasatelka. „Někteří vědci tvrdí, že za ničivé hurikány a povodně v posledních letech můžou taky mimozemšťané. Zatím jsou tyto zprávy nepotvrzené a čekáme na vyjádření prezidenta. Ozveme se, jakmile zjistíme víc.“
„Plukovníku, vezmete si na starost vyšetřování.“rozhodl Landry.
„Je to rozkaz, pane?“zeptala se Mac.
„Proč?“
„No, já jenom, že tady plk. Parker by to jistě vládl líp.“odpověděla s úšklebkem.
„Dobře, Parkere, provedete vyšetřování. Plk. Blacková a Mitchell a já s panem Woolseym letíme do Washingtonu. Rozchod.“
„Jak se dostanu domů?“zeptal se John Mac. Ta mu hodila klíče.
„Pujč si auto, ale jeď opatrně. Dej za mě pusu Sáře a Abby.“
„Plukovníku, Odyssea vás přenese za minutu.“řekl jeden vojín.
„Dík.“přikývla. „Buď hodný.“usmála se a dala mu pusu.
„Hodně štěstí.“popřál.

„Teda, Oválná pracovna.“vyvalila oči Mac, když je Odyssea přenesla do Bílého domu.
„Vítejte.“ozvalo se za nima.
„Pane prezidente, tohle je plk. Blacková a Mitchell.“představil je Woolsey.
„Těší nás.“podali mu ruce.
„Mě taky. Hodně jsem o vás…četl.“usmál se prezident Haise. „Rozhodl jsem se uspořádat tiskovku. Na otázky novinářů budu odpovídat já a…“ Ozvalo se zaklepání a vešel… „Brigádní generál jack O´Neill.“
„Generále Landry.“zasalutoval. „Pane Woolsey, Mitchelle, Mac. Rád vás zase vidím. Zajímalo by mě, který trojocasý idiot to byl.“
„To nás taky.“souhlasil prezident. „Tiskovka je svolaná na 16.00, měli bychom se přesunout.“zkonstatoval, když zkontroloval hodinky. Ozvalo se souhlasné mručení.
„Plukovníku Blacková…můžete ještě chvilku?“zastavil ji Haise. Zaraženě přikývla. Prezident počkal, až budou všichni pryč. „Četl jsem vaši složku.“
„A?“
„Vím, co jste zač. chci jenom, abych věděla, že vaše složka s osobními informacemi zůstane přísně tajná a že jsem ochoten vám v případě potřeby nabídnout pomoc, tzn. kdyby se lidé dozvěděli, že vy a vaše rodina nejste…“
„Lidé?“doplnila ho s úsměvem.
„Ano, nechtěl jsem, aby to vyznělo nějak urážlivě.“
„Vážím si toho, pane.“
„To je vše. Myslím, že bychom měli jít.“zamířil si to ke dveřím.
„Pane?“vyhrkla. „Můžu vás o něco poprosit?“
„Ano?“
„Mohl byste se mi podepsat? Mám doma dceru a ta říkala, že kdybych potkala prezidenta, mám přivést podpis.“
„Chápu.“usmál se a naškrábal podpis na kus lístečku.
„Díky.“

„Tak, pane prezidente. Můžeme?“zeptal se nějaký člověk z jeho ochranky.
„Jistě. Generál O´Neill a pan Woolsey půjdou nahoru se mnou. Zbytek zůstane pro vlastní bezpečnost za oponou.“řekl Haise a vyšel po boku Woolseyho a Jacka na pódium v jednom sále, kde sedělo asi 80 novinářů. Jakmile vešli, okamžitě začaly cvakat fotoaparáty a mačkat kamery. Mac, Mitchell a Landry čekali v zákulisí.
„Dámy a pánové, vítejte. Jsem tady, abych vydal prohlášení, že program Hvězdné brány opravdu existuje. Zatím nevíme, jak se nejlépe střežený objekt dostal na veřejnost, ale ten, kdo za to může, bude souzen za vlastizradu. Zatím můžu ujistit občany, že žádné bezprostřední nebezpečí nehrozí a…“

TO BE CONTINUED

pokracovani bych videla na utery...nebo stredu...
snad je to dostatecne srozumitelne
tohle je 299. prispevek...kdo napise prispevek cislo 300?