a zase mi pls. napsite nazor
Záchrana
„Bylo to výborné, tati.“pochválila Mac tátovu večeři.
„Jo dědo, úžasné.“přidala se Abby.
„Díky. Pochvala vždycky potěší.“začervenal se Christopher.
„Pomůžu ti s nádobím.“nabídla se Mac.
„To je dobrý. Zvládnu to. Jen seď.“odmítl. Mac jenom pokrčila rameny.
„Není to tvůj mobil?“zeptala se jí po chvíli Abigail.
„A jo.“přikývla Mac a odběhla. Chvilku ho hledala v bundě, než ho našla. Podívala se na displej. NORAD.
„Blacková.“představila se. Chvilku jenom poslouchala a pak se zeptala: „Jak dlouho?“ a za chvilku přikývla. „Budu tam za chvilku.“
„Co se děje?“zeptal se jí táta, který vylezl z kuchyně s utěrkou v ruce.
„Z Atlantis se neozývají. Zmeškali týdenní hlášení o 16 hodin.“
„A co chcou po tobě?“zajímalo Abby.
„No to bych taky ráda věděla.“ A začala si oblíkat bundu.
„Mac? Buď opatrná, ano?“poprosil ji otec.
„Budu.“přikývla, dala oběma pusu, vyšla ze dveří a odjela.
„Musím na záchod.“ozval se Winterson.
„To počká.“odbyl ho velitel.
„No, já bych neřekl.“odsekl George.
„No dobře. Zadare!“zavolal na jednoho z mužů. „Běž s ním.“ Zadar jenom přikývl.
„Pohyb.“vyštěkl. Winterson ho vedl co nejdál od brány a jen doufal, že Zadar nepoužije telepatii. Když byli dost daleko, Winterson se rychle otočil a Eagerovi jednu vrazil. Ten to vůbec nečekal, takže spadl tak šikovně, že proletěl jedněma prosklenýma dveřma a rozbil si hlavu. Georgie na nic nečekal, vzal mu zbraň a rozutíkal se pryč.
„Veliteli…utekl…vězeň utekl.“ohlásil do vysílačky Zadar a držel si krvácející ránu na hlavě.
„Generál Landry vám vzkazuje, že na něho máte počkat v zasedačce, madam.“vyřídil seržant u kontroly, když Mac procházela.
„Dobře, díky.“přikývla.
„Plukovníku.“pozdravil ji Ellis, když došla do zasedačky.
„Plukovníku.“přikývla taky. „Asi tu nejste jenom jako náhodou, že?“
„Ne.“
„Plukovníci.“oslovil je Landry, když vyšel ze své kanceláře.
„Generále!“zasalutovali oba najednou.
„Posaďte se…v této chvíli jsme už 17 hodin bez kontaktu s Atlantis. Plukovníku Blacková, jste tady proto, že jako jediná na Zemi znáte Atlantis dokonale. Potřebuju, abyste nám řekla, kudy nejsnadněji projde hlavice Mark 9 přes štít.“
„Se vší úctou, generále, ale ne. Tohle neudělám. Je to jako deja vu. Myslela jsem, že vám to Sheppard řekl.“
„To ano, ale teď máte nové ZPM. To znamená silnější štít.“
„V tomhle vám nepomůžu. Nevím, jak hlavici dostat přes štít, a i kdybych to věděla, neřekla bych to, pane.“
„V tom případě, plukovníku Ellisi, pošlete zprávu Daidalovi, která čeká na okraji galaxie Pegasus, aby Atlantis zničil všemi dostupnými prostředky.“rozhodl Landry.
„To nemůžete…dejte mi 48 hodin.“vyjekla Mac.
„Nemůžete tam jít sama.“prohlásil generál.
„Generále, když půjdu sama, budu riskovat jenom svůj život. Chci jenom 48 hodin. Nic víc.“snažila se ho přesvědčit Mac.
„Je mi líto. Můžete jít.“ukončil to Landry. Ellise transportovali na Apollo a Mac zamířila do místnosti s bránou. Tam si sedla a opřela hlavu o zeď. Vůbec netušila, co dělat. Když tehdy Replikátoři obsadili Atlantis, Sheppard se zbytkem týmu ukradli jumper, který tady měli a proletěli, přes Midway station, do galaxie Pegasus. Jenže tady žádný jumper nebyl a ani Midway station, tak jak se měla dostat do Pegasu? Neměla ani jedno z toho, měla jenom malou devítku za pasem a…ZPM: v tom jí to došlo…ZPM, s tím mohla kamkoliv. Vyskočila a rozutíkala se ke zbrojovně. V půlce cesty se zarazila. Napadlo ji, že by bylo lepší ještě chvilku počkat, než se budou střídat služby. Pomalu se doloudala ke skladu zbraní a předstírala, že dělá inventuru. Konečně bylo 23.00. Vzala si zatňaktel, vestu - do ní vysílačku, pár granátů a něco z 1. pomoci, ještě jednu devítku a zásobníky. Pak si sehnala uniformu a šla do řídící místnosti. Tam byl jenom seržant Harriman.
„Omlouvám se Waltře.“řekla, když se na ni otočil, a střelila ho zatem.
Sedla si k počítači a uzavřela celé 28. patro. ZPM bylo na bránu připojené pořád, takže ho stačilo jenom zapnout a přepsat makro. Zadala jedinou adresu, kterou si, kromě Atlantis, pamatovala. Uvolnila zábrany a seběhla k bráně.
„Plukovníku, stůjte.“ozvalo se dřív, než prošla. Otočila se a nahoře viděla značně rozčíleného Landryho.
„Je mi líto, pane.“odpověděla. Mezitím tam naběhl bezpečnostní tým.
„Plukovníku, jestli toho nenecháte, budu nucen vás zastavit všemi dostupnými prostředky.“
„Nemůžu.“
„Půjdete před vojenský soud. Jakmile projdete bránou, je to váš lístek k vyhazovu z armády.“pohrozil Landry.
„Budu se těšit.“ušklíbla se Mac a prošla.
„Mezitím major Winterson pobíhal po Atlantis jak vzteklá veverka a vyřazoval z provozu vnitřní senzory. Už měl víc, než dvě třetiny vypnuté.
Mac tuhle planetu nenáviděla, ale nic jiného jí nezbývalo, když to byla jediná planeta, jejíž adresu si, mimo Atlantis, pamatovala. Vůbec netušila, co bude dělat. Byla na planetě, kde se zřítila, měla u sebe jenom dvě devítky, zakňatel a pár granátů. Uměla používat telekinezi a telepatii…telepatie, napadlo ji najednou. Nikdy to nezkoušela na velkou dálku, ale doufala, že jí pomůžou. Snažila se soustředit na jedinou bytost, o které věděla, že ji může dostat na Atlantis a taky, že s pozemšťany spolupracoval. Vyšlo to. Byl asi dvě hodiny od planety, na které byla. Byla si ale jistá, že ji Eagerové cítili.
„Je tady.“zkonstatoval velitel Eagerů.
„Kdo?“zeptal se Ronon.
„Ta žena, antik.“
„To není možné.“vyhrkl John.
„Proč ne?“vyštěkl velitel. „Cítili jsme ji. Všichni! Takže je tady!“ a naštvaně odešel.
„Myslíte, že tu někde opravdu je?“zeptal se Rodney.
„Na Atlantis těžko, ale v Pegasu možná.“hádal Daniel.
„Co chce dělat? Doufám, že tu je přinejmenším s národní gardou.“přál si John.
„Ona? Vždyť připomíná neřízenou střelu. Nedivil bych se, kdyby tu byla sama.“prohlásil O´Conner.
„Jestli jo, tak ji vlastnoručně zabiju.“přísahal John.
„Delroyi! Na chvíli jsme ho měli, ale pak zase zmizel.“ohlásil Zadar veliteli.
„Kde?“
„U západního mola.“
„Pošlete tam hlídky.“přikázal Delroy.
Mackenzie byla schovaná za stromy a čekala. Za chvilku slyšela kroky. Vykoukla a viděla 10 párů noh. Vykoukla víc. Šel uprostřed a kolem byla stráž. Vytáhla zat a stráže omráčila.
„Ahoj Todde.“pozdravila ho, když vyšla.
„Kdo jsi?“
„Ta, co tě volala. Nikdy jsme se neviděla, ale slyšela jsem o tobě od Shepparda. Potřebuju pomoc.“vysvětlila.
„Po tom, co jsi zabila mé stráže? To těžko.“vyprskl.
„Nezabila. Jenom omráčila. Prosím. V galaxii jsou lidé, kteří mě chtějí zabít. A ti teď obsadili Atlantis. Potřebuju, abys mě tam dostal.“
„Na Atlantis?“ujišťoval se Todd.
„Na Atlantis.“přikývla.
„Cesta tam bude trvat 6 hodin, co dál?“
„Já nevím. Zaútočit nemůžeš, mají určitě zapnutý štít.“
„Tak co navrhuješ?“
„Pomůžeš mi?“ujišťovala se. Wraith přikývl.
„Dobře…jde to i jinak, ale budu potřebovat vysílačku.“
„A co pak?“zajímal se Todd.
„To už si nechám pro sebe. Zas tolik ti nevěřím.“odbyla ho, ale usmála se.
„Dobře.“souhlasil Todd.
„Proč mi pomáháš?“zeptala se ho Mac na palubě Hiveship.
„Jsi jiná než oni. Než lidé. To, že jsi se se mnou dokázala spojit i přes takovou dálku je svým způsobem úžasné.“
„Budu to brát jako kompliment, ale pořád to není ten pravý důvod.“
„Říkala jsi, že se jmenují Eagerové?“ujišťoval se Wraith. Mac přikývla.
„Tak tihle Eagerové způsobili Wraithům velké ztráty. Naše štíty nám nebyly moc platné. Jejich zbraně jimi prošly, jako kdyby neexistovaly. Vypadá to, že jsou vyspělejší než my a taky tu nejsou náhodou. Říkala jsi, že jdou po tobě. Proč?“
„Jak jsi řekl, nejsem jako lidé.“
„Slyšel jsem, že je dokážeš zastavit.“
„Na tak dlouhou dobu, aby byl čas k útěku. Dokážou mě vycítit, když použiju moje schopnosti, takže jsem je na Atlantis moc nepoužívala, ale teď už je to jedno. Potřebuju je z tama dostat. Když je zničíme, můžeme pak zase nerušeně bojovat mezi sebou.“
„Myslíš, že je porazíme?“zapochyboval Todd.
„Nemám nejmenší tušení.“přiznala Mackenzie.
„Na dálkových senzorech se objevila Hiveship.“ohlásil Zadar.
„Jaký má kurz?“zeptal se Delroy.
„Míří přímo sem.“
„Zvedněte štít. Za jak dlouho tu bude?“
„Během dvou hodin.“odpověděl Zadar.
„Běžte ke křeslu.“přikázal Delray. Zadar odešel.
„Chtěl jsi gardu? Tady ji máš.“zašeptal Ronon Johnovi.
„Jsme skoro na místě. Vezmu si stíhačku a vy hned odletíte.“
„Proč?“
„No, když chcete být na placku, tak si zůstaňte na orbitě, mně je to jedno. Drony po čase projdou vašimi štíty, to víme všichni.“vysvětlila s úsměvem Mac.
„Jak to víš?“
„Atlantis má dálkové senzory a už nás určitě čekají. Budu mít co dělat, aby mě nesestřelili.“ Po chvilce dodala. „Myslím to dobře.“
„Věřím ti. Pojď, zavedu tě k hangáru. Jsme skoro na místě.“
„Umíš s tím létat?“zeptal se jí Todd u stíhaček.
„Celkem jo.“přikývla a vlezla do jedné z nich.
„Jsme vyrovnaní, že? My jsme pomohli tobě a ty jsi nás varovala. Takže nikomu nikdo nic nedluží.“ujišťoval se Todd.
„Vypadá to tak.“souhlasila Mac.
„Tak hodně štěstí nebo jak vy lidé říkáte: Zlomte vaz.“a rozesmál se.
„To vy taky.“řekla Mac a za chvilku vyletěla ven. Na radaru měla známky života - Atlantis, takže zamířila přímo k ní. Za chvilku po ní Eagerové vystřelili drony. Vyhnula se jim a pokračovala dál, ale drony ji pořád pronásledovaly. Už byla skoro u cíle. V tom ji zasáhl jeden z dronů a stíhačka se stala neovladatelnou. Spadla do vody.
„No, myslím, že vaše přítelkyně už nám problémy dělat nebude.“prohlásil s radostí v hlase Delroy.
„Co…co jste jí udělali?“vyhrkl Daniel.
„Sestřelili.“
„Jak víte, že to byla ona?“zajímal se John.
„Kdo jiný. Wraithové by neposlali jen jednu stíhačku.“
„Wraithové? Nikdy by se s nima nespojila.“řekl Ronon s jistotou v hlase. Delroy jenom pokrčil rameny a odešel.
„Co by dělala tady a ve wraithské stíhačce?“nechápal O´Conner.
„Netroufám si hádat.“povzdechl si John.
Mezitím se Mac podařilo dostat ze stíhačky. Měla původně v plánu se spadnout, ale chtěla to trochu nasměrovat. Vyplula na hladinu, aby zjistila, kde je. V duchu si pomyslela, že spadla celkem tam, kam chtěla. Odplavala kousek dál a začala se divit, proč po ní nestřílí. Ale ne, že by si stěžovala. Doplavala nad podvodní hangár. Nadechla se a potopila. Jenom doufala, že ve vodě nejsou žádné příšery, které by si na ni smlsly. Za chvilku byla u hangáru, který zůstal otevřený od jeho posledního použití, teda spíš zaseknutí. Proplula, vylezla po žebříku a rozplácla se vyčerpaně na podlaze. Chvilku jenom tak ležela a snažila se popadnout dech. Po chvilce uslyšela kroky. Rychle se vyškrábala na nohy a schovala se za roh. Vytáhla zat. Ozvěna kroků se přibližovala, až ho Mac slyšela přímo za rohem. Neznámý se zastavil. Zřejmě zkoumal tu vodu na podlaze. Mackenzie vylezla a namířila zbraň přímo na hlavu. Neznámý se otočil.
„Vy?“vyjekla Mac. „Málem jsem vás zabila!“
„Co tu ksakru děláte? Nemáte být na Zemi?“zeptal se stejně překvapený Winterson. „A jak jste se sem dostala?“
„Připlavala.“odpověděla.
„Při..co?“nechápal George.
„To potom. Co se stalo?“
„Byli jsme na planetě, potkali Eagera, ten si s náma popovídal, nechal nás jít, my pak prošli bránou a pak mi z ničeho nic mířil zbraní na hlavu a se svými přáteli obsadil Atlantis.“vypověděl jí stručně George.
„Páni. Jak to, že zrovna vás nechytili?“
„Musel jsem na záchod.“
„Cože?“vykulila Mac oči a rozesmála se. „Máte problémy, o kterých nevím?“
„Jo…s prostatou. Jenom ten Prostenal nepoužívám. Ne, teď vážně. Řekl jsem, že musím na záchod a svůj doprovod jsem pak zneškodnil.“
„Chytrý.“pochválila ho Mac.
„No a od té doby tu běhám a vypínám vnitřní senzory.“
„To leccos vysvětluje.“přikývla Mackenzie.
„Třeba to, jak jste se sem dostala, co?“ Jenom přikývla. „Nemyslím, že by voda měla zrovna ideální teplotu na koupel.“pokračoval dál Winterson.
„Musí mít nanejvýš jestli 8°C nad nulou, tak je to moc. Chvilku trvalo, než jsem rozmrzla.“odpověděla Mac.
„Co budem dělat?“zajímalo Wintersona.
„To netuším. Jsem sice tady, ale dál jsem neuvažovala. Kde je drží?“
„V místnosti s bránou. Zbytek je v celách. To bych nechal až na pak. Jsou tam takový ti nepoužitelní pod nohy v terénu se motající šprti.“
„Dobře, takže by to chtělo zbraně. Senzory jsou teda vypnuté, ano?“ujišťovala se Mac.
„100%. Tak jdeme.“přikývl George. Mac si ve zbrojovně přehodila výstroj. Vestu, obě pistole i granáty měla promočené a nasáklé, takže v podstatě na nic.
„To vám stačí jenom devítky a zat?“divil se Winterson.
„Mám radši menší zbraně. Jsou lehčí a líp se mi s něma střílí. Krom toho mám asi ještě 4 nože. 2 tak, aby je nenašli.“
„To zní zajímavě.“usmál se Winterson.
„Jo, nechte svoji fantazii odpočívat a vymyslete, co dál.“
„Dobře, vtrhneme tam, postřlíme je a zachráníme zbytek?“navrhl.
„Jo, to zní dobře, ale budeme tomu říkat plán B, plán B s háčkem.“
„Jak to?“
„Když začneme střílet, odrazí to. Co takhle past?“
„Vykopeme jámu?“
„Jo, na mamuty. Já nevím…že bych použila telepatii, oni to ucítí a přiběhnou a…bude to.“
„Postřílíme je? Pořád to můžou zastavit.“namítl George.
„Já vím. Ale lepší nápad nemám.“
„Co takhle je začít systematicky likvidovat. Nejdřív na chodbách a pak v místnosti s bránou. Tam bychom mohli hodit kouřový granát. Byli by mimo, nic by neviděli…“
„My ale taky ne.“
„…no tak zábleskový, to je jedno. Důležité je, že by nastal zmatek a to by byla naše šance.“
„To nezní špatně.“uznala Mackenzie. „No, nejspíš máme plán.“
„Fakt?!“nestačil se divit Winterson. Mac přikývla a našroubovala na zbraně tlumiče.
Pomalu se plížili chodbami a likvidovali jednoho Eagera po druhém. Mac je někdy nalákala na sebe, tím pádem jich mohli postřílet více naráz. Za pár hodin měli zlikvidovanou většinu hlídek, a tak se chystali k místnosti s bránou.
„Jde to dobře.“pochvaloval si George.
„Buď jsme tak dobří, nebo oni tak blbí.“ušklíbla se Mac. „Mám hlad jako vlk.“postěžovala si.
„Mám tu tyčinku. Chcete?“nabídl jí Winterson.
„Hm. Aspoň něco. Díky.“řekla Mac. Kousla do tyčinky a zatvářila se, jako kdyby snědla citron. „Nechutné.“zašklebila se.
„Lepší než nic.
„No to jo.“souhlasila. „Skvělý. Žaludek mám zalepený na 3 dny dopředu.“prohlásila, když dojedla.
„Tak jdeme na to?“
„Jo. Vezmu to z vrchu. Odstřelím ty dole, u brány, a vy ten zbytek, ano?“
„Dobře.“souhlasil major. Cestou vyřídili ještě pár hlídek. Došli až ke dveřím, kde se zastavili.
„Tak na 3.“oznámila Mac. Winterson přikývl.
„3, 2, 1…teď.“odpočítala to, vtrhli dovnitř a hodili granáty. Winterson se kryl za jedním z pilířů a Mac za zábradlím. Většina Eagerů ani nestačila vytáhnout zbraně. Winterson trefil Zadara a Mac Delroye. V kontrolní místnosti ani u brány jich moc nebylo, takže za chvilku to měli pod kontrolou. Winterson ještě prohlídl okolní místnosti.
„Čisto.“ohlásil.
„Mackenzie, jak ses sem hergot dostala?“křikl na ni John.
„Připlavala.“odpověděla s úsměvem.
„Pozor! Za tebou!“vykřikl varování Ronon, ale pozdě. Než se Mac stačila pořádně otočit, byl Eager tak blízko, že nestačila udělat vůbec nic. Oba s křikem přepadli přes zábradlí. Měla štěstí. Ve vzduchu se stačila otočit tak, že Eager dopadl jako první a ona na něho. Pomalu vstávala.
„Dobrý?“zeptal se jí Daniel.
„Jo. Myslím.“přikývla a protáhla se. Sem tam to trochu zapraskalo.
„Mackenzie, já z tebe nadělám 4! Ty nejsi normální! Bůhví jak jsi se sem dostala a jseš úplně sama. Kde máš natěšené mariňáky?“soptil John.
„Taky tě ráda vidím.“utrousila s úsměvem.
„Chyběla jsi mi.“řekl John už klidně a objal ji.
„Ty mě taky.“
„Hele, Růženka se nám začíná probouzet.“poznamenal O´Conner a kývl směrem k Delroyovi.
Delroy se postavil rychleji, než kdokoliv stačil zareagovat a hodil směrem na Mac něco, co se podobalo energy kouli. Mac se jen taktak stačila sehnout. Koule se rozplácla o zeď a nechala tam černou skvrnu. Mackenzie zůstala jenom hledět. Za chvilku se vzpamatovala.
„Sakra! Spálils mi vlasy!“ měla pravdu.
„No a co?“odvětil Delroy.
„No a…no a co? Nemůžu chodit s ohořelými konečky. To zas bude cena za nový účes“ a neházej to po mně.““štěkla, když kolem ní proletěla další z koulí.
„Tak se mi postav!“vybídl ji.
„Budeš litovat.“varovala ho Mac.
„To těžko.“ A hodil po ní další kouli, ale Mac ji zastavila. Vrhl se na ni a srazil ji k zemi. Přetočila se dozadu a shodila ho ze sebe. Oba rychle vstali. Delroy znova zaútočil. Stačila se mu vyhnout. Bylo na první pohled jasné, že Mac je dost dobrá, ale na dostatečně rychlá, takže jí nezbylo nic, než uhýbat.
„Střílej!“pobídl John Ronona, který držel v ruce připravený zat.
„Nemůžu. Je to moc rychlé. Můžu trefit ji.“
Najednou se otevřela brána a po schodech sbíhal Zadar.
„Nech ji být a poběž!“pobídl Delroye. Delroy udělal dva pohyby a praštil Mac do obličeje. Ta skončila natáhlá na podlaze.
„Zastavte je!“křikla Sam, ale bylo pozdě. Než stačil kdokoliv z nich něco udělat, oba proběhli bránou.
„Dobrý?“sklonil se k ní John. Zvedla hlavu, odhrnula si vlasy z obličeje a otřela krev ze rtu hřbetem ruky.
„Parchant.“zavrčela a vstala.
„Všichni Eagerové tady jsou mrtví.“ohlásil O´Conner.
„Fajn. Je fajn, že jsi zpátky.“řekl John Mac.
„Jo, ale ne na dlouho. Landry mě nejspíš postaví před vojenský soud.“povzdechla si.
„Cože?!“vyjekli všichni.
„No.“pokrčila rameny.
„Jak ses sem teda dostala?“chtěl vědět Daniel.
„Připlavala, fakt. Freediving. Neznáte?“zeptala se udiveně a když zavrtěli nesouhlasně hlavou, vysvětlila. „Je to hloubkový ponor bez kyslíkové bomby. Můj rekord je 31 metrů a 51 centimetrů.“
„Takže ta stíhačka, Hive a to sestřelení…“
„Jo, to já.“usmála se a pak pokračovala. „Asi bychom měli volat Daidala. Chtějí to tu vyhodit do povětří. …Zase.“ Během chvilky se spojili s Daidalem a po pár minutách přesvědčování bylo všechno v pořádku.
„Máme pro tebe novinku.“oznámil John Mac další den u snídaně. Zbytek jejího týmu se jenom nadšeně culil.
„Poslouchám.“přikývla.
„Mluvili jsme ráno s Woolseym. Říkal, že můžeš zůstat.“
„ANO!“vykřikla Mac. John ji objal a políbili se.
„Vítej zpátky, Mackenzie.“