Stargate:Last Ancient - New Age, part 4

mooony dufam ze sa tý dvaja nedaju dokopy.. john a mec uz su spolu dlho a pristane im to.....(aspon takto)..

a inak mec mozes mi posielat tvoje poviedky na mail bo od tejto soboty nebudem az do konca prazdnin na nete a rad by som si ich este precital...vdaka

Japato že dneska nebyla povídka ??? (((( Když jis nám vypěstovala závislost tak by jsi ji měla taky uspokojovat

Tak jo vy zavislaci...dasli povidka Uzijte si to

V pravý čas

„Jsem ráda, že jsem zase na misi. Celkem mi to chybí.“přiznala Sam, když prošli bránou.
„Nedivím se ti. Já bych se zbláznila, kdybych furt seděla na Atlantis a bavil by se někdo jiný.“souhlasila Mac.
„Byl to dobrý nápad jít.“pochvalovala si Sam.
„Však jsme vás taky vzali vyvenčit. Někdy je to třeba.“přidal se John.
„Jo a krom toho jsme potřebovali dalšího člena a když Winterson nemůže, tak by nás bylo málo. Stejně je to dneska taková směska.“dodala Mac a měla pravdu. Kromě ní tam byl ještě John, Sam, Rodney a Daniel.
„Trošku jsme to pomíchali, to je fakt, ale to nevadí. Na místní obyvatele budeme milí a budeme doufat, že oni na nás taky.“řekla ještě Sam.
„Nemohli bychom zpomalit?“ozval se po chvíli Rodney.
„Můžem si dát pauzu.“navrhla Mac. Zbytek souhlasil.
„Bože, mám hlad.“zaskučel Rodney a už se přehraboval v batohu. Všichni se najedli, až na Mac, která seděla opřená o strom kousek od nich. John si toho všiml a šel za ní. Dřepl si a zeptal se:
„Je ti něco?“
„Už asi týden v kuse mě bolí celkem dost hlava.“
„Byla jsi za Kellerovou?“
„Jo, ale skener nic neukázal, takže mi dala jenom Ibalgin…Prý to může bát i stresem, ale to si nemyslím…“
„Zvládneš to?“
„Budu muset….jo, zvládnu.“dodala, když viděla, jak se podíval a vstala. „Můžeme dál?“ Když se začali zvedat, brala to jako ano. Planeta, kde byli dneska, ležela skoro až na okraji galaxie Pegasus. Zatím byla nedotčená Wraithy, ale její obyvatelé se vyvíjeli pomaleji a neměli žádný kontakt s jinými planetami. Není proto divu, že když se tam objevili lidé z Atlantis, vzbudilo to rozruch. Lidé před nimi couvali nebo utíkali do svých domů nebo krámků, až nezůstal venku vůbec nikdo.
„Nemám ráda takovéhle vesnice.“přiznala Mac. „Nemám je ráda od té doby, co mě v jedné z nich střelili.“
„Kolikrát si vůbec byla zraněná za tu dobu, co jsi na Atlantis.“zajímalo Sam.
„Vícekrát než by bylo třeba….ne teď vážně….asi dvakrát a to tu jsem chvilku. Už mě to štve.“
„Víš…možná kdybys byla někdy potichu…“navrhl John s úsměvem.
„Zkusím to. Tak jo, co uděláme?“
„Budeme vyjednávat.“řekl Daniel a díval se Mac přes rameno. Otočila se. Mířilo k nim asi padesát mužů ozbrojených luky s šípy a vidlemi.
„Šípy ne,…prosím.“zaskučela Mac.
„Bez blbostí, Mac, ano?“varoval ji John.
„Nechceme vám ublížit.“začal Daniel se svojí dokonale nacvičenou větou, která byla k ničemu.
„Ale oni nám jo.“poznamenala Mac.
„Mackenzie, sklapni!“sykl John.
„Promiň, když ono to nejde.“omlouvala se.
„Kdo jste?“zeptal se jeden z vesničanů.
„Jsme cestovatelé. Přicházíme v míru.“zkusil Daniel stejně neúčinnou větu.
„Jsou to ďáblové!“ozvalo se odněkud z davu, který se okamžitě rozestoupil a oni uviděli muže, který vypadal, že tady má hlavní slovo.
„Ďáblové? Ne nejsme ďáblové, jsme lidi…jako vy.“zkusila to Mac. Hlava jí začínala bolet čím dál víc, pokud to bylo vůbec ještě možné.
„Přišli jsme Hvězdnou bránou - tím velkým O. Nic?“odpověděl Daniel. 8 let s Jackem O´Neillem ho nenávratně poznamenalo.
„Tím prochází ďáblové.“trval na svém muž.
„Danieli, dělej něco!“vyhrkla Mac.
„Snažím se, jestli sis nevšimla!“odsekl.
„Chce nás zabít!“ Ta věta z ní vylítla, aniž by chtěla, ale byla si tím 100% jistá.
„Všimli jsme si.“vyštěkl Rodney.
„Jsem Kněz a tady mě všichni musí poslouchat! Zajměte je a za úsvitu je zabijeme – obětujeme je našim bohům.“ Všichni ozbrojení muži se na ně vrhli a než stačili nabít, obklíčili je a vrhli se na ně. Mac, John, Sam a Daniel se snažili odtamaď nějak dostat, ale Rodney jenom stál a zíral na ně. Vesničanů bylo ale moc, takže za chvilku seděli ve vězení.
„Kolik?“zeptal se John.
„2.“odpověděl Daniel.
„4“.“řekla Sam.
„Já mám taky 4. A ty Mac?“zajímalo Johna. „Mac?“ Mackenzie seděla stočená v klubíčku v nejtemnějším rohu cely a měla hlavu opřenou v dlaních. John k ní přešel. „Meggy?“
„Co?zvedla hlavu. Byla bílá jako stěna.
„Kolik?“
„Co kolik?“nechápala.
„Kolik vojáků?“
„Jo aha…myslím, že 8.“zašeptala.
„Bude to dobrý.“snažil se ji povzbudit John. Jenom zavrtěla hlavou, ale ušklíbla se:
„Obětovaná jsem ještě nebyla.“
„Všechno je jednou poprvé…a v tomhle případě i naposled.“ Mac se jenom pousmála.
„Mohla bych vás jenom poprosit, abyste mluvili potichu. Děkuju.“požádala je. Všichni přikývli.
„Co myslíte, že jí je?“zeptala se Sam znepokojeně.
„Nevím, ale bylo by fajn odsud vypadnout.“odpověděl John. „Rodney?“
„Nemáme jak. Tohle je středověké vězení. Žádný systém. Nic.“
„Tak počkáme do svítání a pak to nějak zkusíme, když nás povedou.
„Udělají veřejnou popravu, takhle se to dělá vždycky.“řekl Daniel.
„Takže budeme mít šanci utéct?“
„Nic moc, ale lepší než tady.“přikývl Daniel.
„Měli bychom se trochu vyspat.“navrhla Sam.
„Vstávat! No tak, vzbuďte se!“bušil na dveře strážný. „Bohové žádají své oběti!“ Venku už bylo světlo, ale slunce ještě nevyšlo. Jedno se muselo vesničanům nechat – byli přesní jako hodinky. Strážní vešli dovnitř, surově je vytáhli na nohy a svázali jim ruce dozadu. Vedli je dlouhou kamennou chodbou na náměstí.
„Neuraz se, ale vypadáš hrozně.“řekl John Mac.
„Celou noc jsem nespala.“
„Je to lepší?“
„Ne:“
„Ticho!“ Pak už za ticha došli na náměstí, kde už bylo plno a bylo tam připraveno pět kůlů, ke kterým je přivázali. Kněz četl rozsudek:
„Nejvyšší rada vás odsoudila k smrti zastřelením a posléze utětím hlavy a spálením vašich těl….“
„Chtějí se pojistit, to je fajn.“prohodil John.
„Bude to bolet. Upálení bude bolet!“začal vyšilovat Rodney.
„Upálení ti už bude jedno. Věř mi.“ušklíbla se Mac.
„Na místa!“přikázal kněz strážím. Ty se seřadili.
„Připravit!“ Stráže zasadily šípy a natáhly je. Mac otočila hlavu na stranu a zavřela oči.
„PAL!“
„NE!“vykřikla a oči otevřela. Šípy zůstaly stát ve vzduchu. Celé náměstí ztichlo. Mac chvilku trvalo, než si uvědomila, co se stalo, ale jakmile se vzpamatovala, dostala nápad. Soustředila se na to, aby šípy otočila proti střelcům. Když měla všechny obrácené, pustila je. Všechny trefily. Lidé po nich začali házet různé věci. Pomocí telekineze je zastavila tak, že vytvořila něco, co se podobalo neviditelnému štítu.
„Skvělý!“vykřikl John.
„Ale jak nás to dostane od těch kůlů?“zeptal se Rodney. Mac se rozhlédla. Hledala něco, čím by se dali uvolnit provazy. Po chvilce uviděla v první řadě muže, který měl na opasku sekeru. Přitáhla ji ke kůlu, kde byl John – to znamená po její pravé ruce.
„Nechce tě podceňovat, ale jseš si tím jistá?! Mám svoje prsty celkem rád.“strachoval se. Mac jenom přikývla, sekeru trošku posunula a sekla. John byl volný a zůstali mu i všechny prsty. Vymotal se z provazů, chytl sekeru, která pořád plachtila vzduchem, a šel pomoct ostatním. Začal s Mackenzie, která byla nejblíž. Ale když přeťal a povolil provazy, Mac se podlomily kolena, spadla a zůstala ležet.
„Mac? Hej…prober se…Mackenzie..“
„Rozvaž ostatní. Rychle. Já už je dlouho neudržím.“zašeptala. Než se John stačil postavit, omdlela. Rychle se otočil, ale vesničané se nehýbali z místa, takže Mac bariéru mezi něma pořád držela. Rychle pomohl ostatním, vzali Mac a utíkali pryč. Asi po čtvrt hodině se zastavili v lese. Měli celkem náskok, takže si to mohli dovolit. John položil Mac opatrně na zem, dal jí pod hlavu bundu a sám se posadil na pařez.
„Nechci si stěžovat, ale ono se to nezdá, je celkem těžká.“zafuněl.
„Já to slyšela.“ozvalo se. Mac se probrala.
„Bylo na čase.“poznamenala Sam.
„Pustila jsem je.“
„Kdy?“zeptal se Daniel.
„Teď už to nešlo.“
„Nevadí, máme náskok.“řekl John. „Na. Napij se.“a podal jí láhev s vodou. Vypila víc jak půlku.
„Ale vesty…vysílačky, vysílače kódu, všechno zůstalo tam.“vzpomněla si.
„Máme to. Daniel se pro to cestou stavil. Vesty tam sice nechal, ale vzal vysílačku, vysílač kódu …a vodu.“vysvětlil John.
„Aha. Měli bychom jít.“řekla Mac.
„Je ti líp?“
„Jo, jít můžu.“ Vydali se na cestu.
„Co hlava?“zeptal se ještě John.
„Bolí kupodivu míň.“
„Zase jsi nás zachránila.“podotkl Daniel.
„Jsem váš Strážný anděl. Moc si na to ale nezvykejte. Vždycky se to nemusí povést.“varovala je Mac a úsměvem. „Co kdybych se s tou sekerou netrefila?“ Všichni se rozesmáli.
O pár hodin později seděli všichni, až na Mac, v jídelně. Ta právě přicházela.
„Co tě tak zdrželo?“zeptal se John. „Už jsme stačili všem říct, co se stalo.“a mávnul rukou na zbytek týmu, který na misi nebyl.
„Kellerová. Asi 2 hodiny mi dělala různé testy.“odpověděla znechuceně. „A taky jsem se stavila za Wintersonem. Měl by být zpátky tak za 3 týdny.“
„Tak to je super.“zajásal O´Conner.
„A ty jsi v pořádku?“zajímal se ještě John.
„V naprostém. Kellerová říkala, že ta bolest hlavy mohla být z toho, že jsem se podvědomě snažila ty schopnosti potlačit. Ale ono se to nějak hromadilo, takže to někdy muselo ven.“
„V pravý čas.“poznamenala Sam. Ostatní souhlasně přikývli.
„Já…pokud to nebude nikomu vadit, vezmu si na pár dní volno. Stavím se za tátou. Potřebuju vysvětlit a dozvědět se pár věcí, o kterých doufám, že mi na ně dá odpověď.
„Kdy bys chtěla…?“začala Sam.
„Co nejdřív.“odpověděla a za chvilku dodala: „Telepatie.“
„Aha.“hlesla Sam, a když všichni vyjeveně zírali, dodala: „Chtěla jsem se zeptat, jak to ví. Můžeš jít hned zítra, jestli chceš.“
„To by bylo fajn. V tom případě si jdu sbalit pár věcí.“
„Půjdu s tebou, ať si tě ještě užiju, když tě tu pak nebudu mít.“šplhl si John.
„Proč si toho tolik bereš?“ptal se se zájmem Sheppard rozvalený na posteli, pozorujíc Mac, jak se balí.
„Obměním si tady šatník. Tyhle věci nechám doma.“
„Víš, že o tobě prakticky nic nevím, co se týče tvého soukromí? Kde třeba bydlíš?“
„Mám domek na okraji města. Jakmile odejdu z armády, udělám si z toho ranč. Koně a tak. Tohle jsem vždycky chtěla. Nějaké peníze mám, takže to nebude problém. Větší bude, jestli se toho vůbec dožiju.“řekla a usmála se.
„Špatný vtip. Co to je?“zeptal se John a vytáhl zarámovanou fotku z jednoho otevřeného šuplíku. „Teda spíš, kdo to je?“ Mac mu ji rychle vytrhla z ruky. Byla na ní ona a ještě jedna dívka – taky blondýna a byla Mac celkem dost podobná.
„Nikdo!“vyhrkla.
„Sestra?“hádal John, ale když Mac neodpovídala, zkusil to jinak. „Ale no tak, Meggy…mě to můžeš říct…kdo je to?“ Mac po chvilce váhání odpověděla:
„Je to moje dcera.“
„Tvoje co?“zůstal hledět John.
„Dcera.“opakovala Mackenzie.
„Proč jsi nic neřekla?“
„Já nevím…zatím nebyl důvod.“pokrčila rameny a pak pokračovala: „Za tři dny jí bude 20.“
„20? To ti bylo…15? To…ehm…co se stalo?“
„Opila jsem se a vyspala se s jedním klukem…byl celkem pěkný.“odpověděla mu Mac nevzrušeně a balila dál.
„Co se s ním stalo?“
„Myslím, že ho zastřelili policajti. Vyloupil prý banku či co.“ John se nezmohl na slovo. „Je ti podobná.“prohlásil po chvilce. „Jak se jmenuje?“
„Abigail. Nic pro ni nemám a vůbec nemám představu, co jí koupit.“povzdechla si Mac.
„Něco vymyslíš, neboj. Ale stejně…kdybys tehdy…kdybys to tehdy nepřežila…nedozvěděla by se to…a…“
„Johne, ona by se to dozvěděla od mého táty. Krom toho oba ví, co dělám.“
„Uvědomuješ si, že je to porušení utajení?“
„Ano, ale oni to nikomu neřeknou – krom toho, kdo by jim věřil?“
„Mackenzie…“začal John.
„Dost!“
„Máš auto?“změnil téma.
„Proč?“ Ta otázka ji zaskočila.
„Jenom tak. Umíš lítat, tak chci vědět, jestli umíš i řídit.“
„Mám tmavě zeleného Tucsona.“odpověděla s úsměvem.
„SUV? Wow. Taková něžná bytost a takové velké auto.“ Mac vyprskla smíchy.
„Něžná?“
„No, když zrovna nejsi v uniformě, tak jo. Ale zase uniforma ti sekne.“
„Hotovo.“oznámila a zavřela tašku.
„Můžu se na něco zeptat?“
„Už ses dneska ptal na tolik věcí, že netuším, proč se ptáš na tohle.“zkonstatovala Mac. Bral to jako ano.
„Slyšel jsem, co se stalo tehdy na ošetřovně.“začal.
„Co myslíš?“zamračila se Mac.
„To s Wintersonem. Proč jsi ho nedala do hlášení?“
„Na co?“opáčila Mac. „Podle mě to byla ta vaše pitomá mužská ješitnost. Nepovedla se mu mise, tak to musel svést na někoho jiného. Tohle dělal vždycky.“
„Ale měl dobrou otázku. Proč on?“
„Nejí brokolici a květák, 5x denně se nemodlí a není to intelektuál.“
„To myslíš vážně?“
„Ne, jistě, že ne. Je prostě dobrý. Nic víc, nic míň.“
„Nechápu, proč tě zachránil, když tě nemá rád.“
„Hmm..to je nás víc.“přikývla Mac. „Nevíš kolik je hodin?“zeptala se po chvilce.
„Bude 23:00.“odpověděl John.
„Už půjdu spát. Zítra chci vypadnout celkem brzy. Nebyla jsem s Abby od té doby, co jsem tady.“
„Seznámíš mě s ní někdy?“
„Chtěl bys?“
„Jistě. Je to tvoje dcera, Mac. Musí být stejně skvělá jako její máma.“
„Nešplhej.“usmála se.
„Tak já už půjdu. Dobrou noc.“rozloučil se John a odešel.
„Dobrou.“popřála mu Mac, zalezla do postele a těšila se na zítřek.

BTW:Napsite mi pls. neco pekneho, protoze se mi povedlo pokazit uz 2. MP3 za tyden - prvni byla moje a druha brachova ´- Evidentne me nemaji rady
Uz abych mela novy mobil bo se asi zblaznim

Hm, co napsat? Jako vždy skvělé...týjo, tou dcerou jsi mě dostala, hustý. Mac je ďábel v andělském přestrojení! Co dodat, krásná povídka ! Jako statně vždy...

Wow, mp3, no to potěší, snad už bude lepší týden ...

Moony: pristi tyden by teda mel byt, bo kdyz ne, tak se na me urco sesype Karlstejn

Jsou to suprový povídky .Jsou nejlepší ze všech co tady na foru jsou (přečetl jsemzhruba všechny).S tou dcerou to bylo velké překvápko už se těším na další část.

Dalsi dil bude zitra a udelame vikendovy balicek : tzn. v sobotu vecer dalsi ,protoze pak jedu na vylet a do stredy nebudu doma - vracim se pozde vecer,ale mozna ze se jeste donutim.... Ve ctvrek budu dospavat, tak mozna vecer - ne ve ctvrtek vecer urcite , ale v tu stredu fakt jenom mozna - znate vylety,ze?

to Mackenzie: Hej, nestraš, zřícený Karlštejn a ještě k tomu na tobě! Nejen, že by to nevypadalo pěkně, ale hezký by to od toho hradu teda nebylo! TO ne!
Jsi na nás hodná, že myslíš i na to, když tu nebudeš
Všichni podle mě výlety znají, takže si myslím, že si počkáme. Každopádně, si to užij a ať se ti tam líbí

Taky myslim, ze pohrom uz bylo dost pro tenhle mesic

Dalsi povidka O cem je, psat nebudu, protoze by to bylo k nicemu...Peknou zabavu.

Nová hrozba

„Plukovník Blacková už odešla?“zeptal se John sloužícího seržanta u brány.
„Odešla asi před třemi hodinami, pane.“odpověděl seržant.
„Páni, ta to myslela vážně. No nic. Díky.“řekl John a odešel.
Mezitím Mackenzie vystoupila z auta a sedla si na jednu z laviček před obchodním domem. Když tak nad tím uvažovala, nebyla na nákupech strašně dlouho a celkem jí to chybělo. Čekala jenom chvilku, než se objevila její dcera Abigail.
„Ahoj mami. Já jsem tak ráda, že tě zase vidím. Chybělas mi.“vychrlila Abigail a objala Mac.
„Ahoj holčičko moje.“řekla Mac, objala ji a dala jí pusu. „Moc se mi po tobě stýskalo.“
„Netušila jsem, že to myslíš vážně, když jsi říkala v 9.00 ráno.“
„Víš, kolik mi to dalo práce, vstanout takhle brzo?“
„Tuším. Tak, kam půjdeme?“
„Nákupy, oběd, nákupy?“navrhla Mac.
„To zní dobře.“přikývla Abby a vydaly se do obchoďáku.
„Tak co škola?“
„Jo, dobrý. Konečně jsme začali lítat na stíhačkách a ne na těch práškovacích letadlech, či co to bylo.“oznámila nadšeně Abby. „Musím být ale zpátky do 17.00.“
„Pak tě tam hodím.“slíbila Mac. „Povídej, ještě něco nového?“
„Kluk žádný, auto v opravně - sejmula jsem nápravu a to je asi vše. Co ty?“
„Nic moc…“
„No tak…někoho máš…poznám to.“pobídla ji Abigail.
„No, tak trochu…jo, někoho mám.“přiznala Mac.
„To je super. Kdy ho poznám?“
„Když budete oba chtít, tak jak budem příště na Zemi.“slíbila Mac.
„Jé, málem bych zapomněla. Děda říkal, že se máš za ním stavit.“
„Zítra. Měla jsem to v plánu.“přikývla Mac.
„Jak dlouho tu budeš?“
„Asi 3 dny.“
„Tak málo?“
Mac jenom přikývla. Den holkám vyšel přesně, jak si představovaly. K večeru zavezla Mac Abigail zpátky na Akademii a rozloučila se s ní.
„Bylo fajn tě zase vidět. Pozdravuj ode mě dědu, ano?“
„Budu, neboj. Chovej se slušně a…ale vždyť to znáš.“
„Kdy tě zase uvidím?“zeptala se Abby.
„Nevím, opravdu.“
„Dobře, ale slib mi, že budeš opatrná, ano?“
„Budu. Slibuju.“slíbila Mac. „Měla bys jít.“
„Jo, měla. Tak zatím ahoj.“
„Ahoj.“rozloučily se a objaly se. Pak Mac nasedla do auta a odjela domů.
Další den se vydala na cestu brzo ráno. Její otec bydlel asi 2 hodiny jízdy autem od jejího domu. Když dorazila, vystoupila z auta a rozhlídla se. Dům se vůbec nezměnil. Byl postavený ve stylu Divokého západu. Z boku měl stáj a kolem ohrady. Stál na samotě za městem. Mac byla ráda, že je zase tady. Vešla do domu.
„Tati?“zavolala, ale nikdo se neozýval. Prošla celý dům, ale nikde nikdo. Vyšla ven druhým východem a zamířila ke stájím. Byl tam a zrovna hřebelcoval koně.
„Ahoj tati.“pozdravila Mac, která zůstala stát ve dveřích a chvíli ho pozorovala.
„Meggy! Abigail říkala, že budeš na Zemi, ale že tak brzy, to jsem netušil.“prohlásil s úsměvem, zamířil k ní a objal ji. Po chvíli ji pustil, zkoumavě se na ni zadíval a zeptal se: „Co se ti stalo?“
„Nic.“odpověděla bleskově.
„Nelži!“vyštěkl. Mac neodpověděla hned. Chvilku na tátu zkoumavě hleděla. Vůbec se nezměnil. Měl krátké prošedivělé vlasy a ve tváři pár vrásek a laskavý úsměv, ale na svůj věk vypadal pořád dost dobře.
„Zřítila jsem se.“odpověděla pomalu.
„A?“
„A? To je vše. Prostě jsem spadla.“odsekla. „Nechci to rozebírat.“
„Mackenzie…“
„Fajn…fajn. Střelili mě Genie. Pak jsem se zřítila s jumperem. Měla jsem zlomenou nohu a žebra, otřes mozku a vnitřní krvácení. Ale už jsem v pohodě.“vychrlila ze sebe na jeden nádech. Už to dál neřešili.
„Potřebuju vědět pár věcí, tati.“
„Řeknu ti, co budu moct.“slíbil její otec.
„Ale ne tady. Pojďme se projet.“navrhla Mac.
„Dobrý nápad. Chceš jet na Asfale?“
„To si piš.“řekla Mac a přešla k jednomu z boxů, ve kterém stála nádherná sněhově bílá klisna.
„Ahoj Ace.“pozdravila ji Mac, poplácala po šíji, osedlala ji a vyvedla ven. Nasedla.
„Měla jsi jezdit parkur, ne lítat. Sluší ti to.“podotkl a pobídl koně. Mac se vydala za ním.
„Závod k vodopádům?“zeptala se Mac po chvíli.
„Prohraješ.“varoval ji.
„Vsaď se.“vyzvala ho, ušklíbla se a pobídla Asfalu k trysku. Za chvilku byli u vodopádů. Mac dojela první. Přivázala Asfalu ke stromu a sundala jí sedlo.
„Hahá, říkala jsem to.“
„Gratuluju.“pochválil ji otec, sedl si na jeden z kamenů a po chvíli pokračoval. „Měl bych tě před něčím varovat. Používání tvých schopností je omezeno tvou silou, ale zároveň je ovlivněno emocemi. Například, když máš strach, bude tvoje síla mnohem větší, než když jseš v klidu. Na tohle nezapomínej.“
„Neboj…můžu ti něco říct?“zeptala se po chvíli.
„Cokoliv.“přikývl.
„Tohle nikdo neví…možná to jsou jen sny, ale…už asi 14 dní se mi zdá to samé. Noc co noc. Jsem na nějaké lodi, vesmírné, vypadá, že hodně zažila a kolem mě pobíhají lidé. Mají podobné oblečení jako Antikové, jen tmavší. Vypadají, jako by měli poplach, či co.“
„Jseš si tím jistá?“
„Stoprocentně. Proč?“zeptala se Mac a začínala něco tušit.
„Nikdy jsi mě neviděla používat naše schopnosti. Bylo to jednak proto, že to nebylo nutné a taky proto, že jsem se bál.“začal táta.
„Koho?“skočila mu do řeči Mac.
„Eagerů.“
„Koho?“
„Ten sen, co jsi popsala…ti lidé, popsala jsi je úplně přesně. Kolikrát jsi použila své schopnosti?“
„Asi 4krát.“
„Eagerové nás dokážou vycítit. Jakmile použiješ jakoukoliv ze svých schopností, zjistí to. Proto Antikové své schopnosti přestali používat. Eagerové je pronásledovali po staletí. To kvůli nim, ne kvůli Wraithům, opustili Atlantis a celou galaxii Pegasus. Usídlili se zde, na Zemi. Po pár staletích si Antikové mysleli, že Eagerové vymřeli, ale nevěděli to jistě, takže se své schopnosti rozhodli nepoužívat, aby neprozradili svoji polohu. Jsou mnohem vyspělejší než Antikové a dokážou se zneviditelnit. Jakmile to udělají, je jediný způsob, jak zjistit, kde jsou. A to je…“
„Telepatie.“došlo Mac.
„Jediná zbraň. Chtějí zničit Antiky za každou cenu a je jim jedno, kdo při tom zemře.“
„Takže myslíš, že…“
„Mackenzie, jestli jsi své schopnosti použila, je dost dobře možné, že to cítili.“ Mac zbledla.
„Musím odejít z Atlantis.“vyhrkla.
„Takhle jim nepomůžeš. Nejvíc užitečná budeš tam. Můžeš je zastavit. Napořád. Při troše štěstí jich moc nezbylo. Dají se zabít rychleji než Wraithové.“
„Pověz mi víc. Potřebuju to vědět!“
„Je mi líto, Ginny, ale to je vše, co vím. My, tady na Zemi, jsme v bezpečí. Staletí křížení se s lidmi naše schopnosti oslabilo, ale tvoje…vypadá to, že jsi silnější než kterýkoli žijící Antik. Využij toho!“doporučil jí otec.
„V tom případě se okamžitě vracím. Musím je varovat!“prohlásila Mac a začala sedlat Asfalu. Za pár minut se vydali zpátky. Když dojeli, Mac seskočila z koně, odsedlala ho a rozloučila se s tátou.
„Ráda jsem tě zase viděla, tati.“řekla , objala ho a dala mu pusu.
„Sbohem a pamatuj, Mackenzie, buď opatrná!“
„Vždyť mě znáš.“
„No právě.“povzdechl si.
„Budu.“slíbila, nasedla do auta, nastartovala a odjela. I když jela po dálnici větší rychlostí, než měla, dorazila do SGC až za hodinu a půl. Rychle prošla kontrolou a zamířila do kontrolní místnosti.
„Waltře, zadejte Atlantis.“přikázala Mac hned po tom, co doběhla.
„Ano, madam, ale musíme zapojit ZPM. Chvíli to potrvá.“oznámil Walter. Mac jenom přikývla. Asi za půl hodiny bylo zapojené.
„Chevron 1 zadán.“začal Walter.
„Chevron 8 zapadl.“ Mac prošla.
„Přijímám identifikační kód SGC. Vypínám štít.“oznámil seržant mající službu. Když Mac prošla, hned poznala, že něco není v pořádku. Po schodech přicházel Ronon, O´Conner a Daniel.
„Vítej zpátky. My…mysleli, že máš volno…“vybreptl Daniel. Mac se po nich rozhlédla. Ronon měl na tváři šrám, O´Conner zalepené čelo a Daniel odřenou bradu.
„Co se stalo? Kde je…John?“zeptala se pomalu. Nikdo neodpověděl.
„Kde je?“zeptala se důrazněji. „Co se stalo?“
„Byli jsme na jedné planetě…zaútočila na nás nějaká loď - stará…střela těsně minula Johna, ale tlaková vlna ho odrazila a on…narazil do stromu.“odpověděl Daniel.
„Žije, ale nevypadá to dobře.“podotkl Ronon.
„Chci za ním.“řekla Mac, která se snažila potlačit třes v hlase. Šli s ní na ošetřovnu.
„Mackenzie!“vyhrkla překvapeně Jennifer. „Myslela jsem, že máš volno.“
„Chci ho vidět!“prohlásila nekompromisně Mac.
„Tak pojď se mnou.“ Kellerová zavedla Mac „do pokoje“. Mac otevřela dveře. John ležel na posteli. Na tváři měl odřeniny a ošklivé popáleniny, to samé na rukách.
„Má zpřerážená žebra a rozsáhlé vnitřní krvácení, které nedokážu zastavit. Je mi to líto, Mac.“
„Je to moje vina.“hlesla Mac potichu. „Vrátila jsem se, abych vás varovala, ale je pozdě.“
„Ty za to nemůžeš.“řekla Kellerová a odešla. Mac přešla k posteli a vzala Johna za ruku. Otevřel oči.
„Mac?“
„Jsem tady.“přikývla. „Jennifer říká, že budeš v pořádku.“
„Lhářko.“zašeptal John.
„Zvládneš to. Bude to dobrý.“prohlásila Mac, i když sama nevěděla, jestli to říká sobě nebo Johnovi. „Zkus si zdřímnout. Budu tady.“ Nevěděla, jak dlouho tam sedí, nevěděla, jestli to jsou minuty nebo hodiny, ale v tu chvíli jí to bylo úplně jedno. Přála si jediné, a to, aby byl zase v pořádku. Najednou ucítila, že jí někdo položil ruku na rameno. Ohlédla se. Stál tam Winterson. Rychle si otřela oči.
„Na procházce?“zeptala se.
„Jenom malinké.“přikývl George. „Měla byste si jít odpočinout. Sedíte tu hodiny.“
„Je mi fajn.“
„Mackenzie…běž, kdyby něco, tak tě zavolám.“přesvědčoval ji Winterson.
„Slibuješ?“zeptala se ho a vůbec jí nevadilo, že jí tyká. Bylo jí to jedno.
„Slibuju.“přikývl.
„Dobře.“ Mac vstala a pomalu došla ke dveřím, kde se ještě otočila a podívala se na Johna.
„Běž!“pobídl ji Winterson. Poslechla. Za pár chvil byla u sebe. Byla tak unavená, že lehla na postel a hned spala.
Když se probudila, byla už tma. Podívala se na budík. Bylo 23.41. vyskočila z postele a utíkala zpátky na ošetřovnu.
„Mac?“zavolala na ni Jennifer. Otočila se. „Zrovna jsem tě chtěla volat.“
„Je to horší, že?“zeptala se Mac a moc ji nepřekvapilo, když Kellerová přikývla.
„Je v bezvědomí už hodiny a má nepravidelný puls.“řekla Jennifer, když došli za Johnem. „Nechám tě tu.“ Mac jenom přikývla. Přešla k němu a jemně se dotkla jeho tváře. Chytla ho za ruku.
„Nevzdávej to, Johne, prosím. Zůstaň tu se mnou.“šeptla. Po tvářích jí začaly téct slzy. Mac najednou cítila, jako by se oteplilo. Jako by byla jenom kousek od rozehřátého ohně. Nevěděla, co se děje, a tak se podívala na Johna a znova ho pohladila. Tam, kde měl spáleninu, se kůže spravila. Mac jenom vyvalila oči a podívala se na své ruce. Její dlaně měly oranžovou barvu. Zkusila to znova, tentokrát na ruce, kde byla velká rána. Zacelila se. Vzpomněla si, co říkal její táta, před čím ji varoval, ale to jí teď bylo jedno. Pomalu mu nejdřív vyléčila obličej a potom ruce. Mezitím přišla Kellerová, Ronon, Rodney, Daniel, O´Conner, Teyla, Sam a Winterson, kteří to všechno pozorovali ze shora.
„Co to děláš?“zeptala se nevěřícně Teyla.
„Já…nevím.“odpověděla, ale nepřestala. Přešla na tělo. Pomalu jela od krku dolů. Netušila jak, ale věděla, že umí léčit. Bylo to, jako by cítila jeho zranění u sebe. Tam, kde byl zraněný John, cítila u sebe teplo. Pomyslela si, když ucítila jeho zranění, že je zázrak, že vůbec ještě žije. V místnosti bylo hrobové ticho. Najednou bylo všechno pryč. Teplo zmizelo a Mac věděla, že udělala, co mohla. John se probudil. Všichni zírali jako zkamenělí.
„Co…co se stalo?“nechápal Sheppard.
„Právě tě vyléčila. Bolí tě něco?“oznámila Kellerová.
„Ne, je mi skvěle.“odpověděl John. Mac se najednou zatočila hlava a všechno se podivně rozmazalo.
„Mac!“vykřikl John, ale to bylo vcelku na nic. Omdlela, ale Ronon ji těsně před dopadem zachytil.
„Mac…no tak…probuď se….“
„Co?...“nechápala Mac, proč leží na zemi.
„Dobrý?“staral se Daniel.
„Já…jo, jo je mi fajn.“ Opatrně vstala. „Jak je ti?“zeptala se Johna pomalu.
„Jsi můj anděl strážný, víš to?“ Mac se usmála a sedla si na kraj postele, protože se celá třásla. „A andělé se musí hlídat.“dodal ještě John.
„Ten, kdo na vás zaútočil…byli to Eagerové.“začala Mac.
„Jak to víš?“zůstali hledět.
„To je důvod, proč jsem se vrátila. Dozvěděla jsem se o nich od táty.“ Mac začala vyprávět. Když mluvila, nikdo ani necekl.
„Takže jsi jediná, kdo bude vědět, kde jsou, když se zneviditelní.“shrnul to Rodney.
„Nejspíš.“přikývla. „A skvělá zpráva je, že půjdou i po vás, protože ví, že patřím k vám.“pronesla trpce Mac a pak dodala. „Tady, na Atlantis, se budu snažit svoje schopnosti používat co nejméně, i když je možné, že už mě cítili…po tom, co jsem před chvílí dělala.“
„Kdybys to neudělala, už bych tu nebyl.“
„Nedáme tě, neboj. S kým bych pak trénoval?“slíbil Ronon a ušklíbl se.
„Podíváme se s Rodneym do databáze a zkusíme něco najít.“navrhl Daniel.
„Zvládneme to. Nebude to horší než Wraithové a Genie dohromady.“řekl lhostejně Winterson.
„Né, vůbec. Jenom až na ten nepatrný detail, že mají stejné schopnosti jako já a ještě k tomu můžou být neviditelní, ale jinak myslím, že to bude procházka růžovým sadem.“vyprskla Mac a všichni ostatní se rozesmáli.
„Mám hlad, co vy?“ozval se Rodney.
„Jo, proč ne?“přikývl zbytek.
„Běžte, přijdeme za chvilku.“zavolal za nimi ještě John. Mac se na něj tázavě podívala.
„Ještě jsem ti nepoděkoval.“řekl a dal jí pusu.
„Znáš mě, já ráda…“
„Jak bylo na Zemi?“
„Dobře, uvážíme-li, že jsem tam byla sotva 48 hodin…Jo, abych nezapomněla-Abby by se s tebou ráda seznámila.“
„Mám průšvih - rozebíraly mě holky…“
„Nerozebíraly. Abby jenom poznala, že někoho mám.“pokrčila rameny.
„No, proč ne?“souhlasil John.

Zase nazory pls.

hltal jsem to tak rychle, že jsem si to musel číst dvakrát...

Takze poseldni povidku do ctvrtku...vim, ze sem slibila i zitra, ale to uz nestihnu, je mi lito. tak si uzjijte tuhle povidku

1. setkání

Ronon, Sheppard, Winterson a Mac byli zrovna v tělocvičně, kde Mac s Rononem trénovali. Kvůli hrozbě Eagerů byl trénink pro Mac náročnější. I když se snažila omezit používání svých schopností na Atlantis na minimum, John s Georgem a Rononem jí navrhli nový tréninkový plán.. ten spočíval v tom, že Mac s Rononem normálně trénovala,ale John s Georgem po ní házeli různé předměty a ona je měla mezitím odrážet. Mac s tím nesouhlasila, nechtěla nikoho ohrozit víc, než bylo nutné, ale ostatní ji přehlasovali. Prohlašovali, že musí vědět, kam až musí zajít. Zatím trénovali jen s měkkými věcmi, aby se nikdo nezranil, ale časem chtěli začít i s noži.
„Fajn, jde ti to!“pochválil jí John. „Zkusíme zrychlit.“
„Zrychlit?! Blázníš? Už teď nemůžu!“zafuněla Mac a vyhla se Rononovu kopanci.
„Zkusme nože a hned to půjde.“navrhl Winterson s úsměvem a hodil po ní balon. Odrazila ho zpátky takovou silou, až to George shodilo z lavičky.
„No, podplukovníku, nezávidím vám to…uf…“prohlásil, zatímco se zvedal ze země.
„Co?“nechápal John.
„No…kdybyste se začali hádat a vy byste po ní třeba něco hodil…jste v háji.“vysvětlil Winterson. John se rozesmál.
„K tomu snad nedojde…“
„…a když jo, vrazím ti rychleji, než ty po mně stačíš něco hodit.“zkonstatovala Mac a vyhla se další sérii Rononových útoků.
„To nebylo fér.“prskla Mac a masírovala si loket.
„Nechtěli byste už skončit?“ozvalo se ode dveří. Stála tam Carterová. Mackenzie s Rononem ztuhli v bizardních pozicích, když ji uslyšeli.
„Proč?“zeptal se Ronon.
„Woolsey. Jde na inspekci.“
„Aha.“zahučel Ronon a podkopl nohy Mac, která nedávala pozor. Ozvala se dutá rána, jak dopadla.
„Promiň,nemohl jsem odolat.“usmál se Ronon.
„Co tu teda Woolsey chce?“zamračila se Mac.
„Inspekce. Bude nám pár dní otravovat život, ale pak zase odejde.“odpověděla Sam. Všichni začali hlasitě protestovat. Nikdo inspekce neměl rád. Protože se všichni museli řídit pravidly a museli se chovat přesně podle předpisů. To napadlo i Sam.
„Johne, Mac…ehm…jak začít?“
„My víme.“povzdechl si John.
„Prostě se budeme muset chovat tak, jako bychom se vůbec neznali.“doplnila Mac. „Jak dlouho tu bude vůbec strašit?“
„Nemělo by to být víc jak týden.“odpověděla Sam.
„Týden?“zaskučel John.
„A jéje, tady bude mít někdo absťák.“usmála se Mac.
„A ty snad ne? Týden dělat jako bychom se neznali.“
„Existují večery, Johne“ušklíbla se.
„Hm…to zas bude adrenalin.“
„Kdy má přijít?“zeptal se George.
„Zítra ráno.“odpověděla Sam.
„Tak brzó?“zaskučel Winterson. Sam jenom přikývla.
„No, špatné zprávy máme za sebou. Jsou nějaké dobré?“zeptala se Mac.
„Je mi líto.“pokrčila rameny Sam.
„Tak v tom případě mizím. Jdu do sprchy.“oznámila Mac a odešla.
„Vítejte na Atlantis.“přivítala Sam Woolseyho.
„Děkuji.“
„Jdete pozdě.“řekla Mac Danielovi a Wintersonovi, když vcházeli do zasedačky.
„Kdo je to?“zeptal se Woolsey, když viděl Wintersona, Daniela a Mac.
„Část SG 16. Plk. Blacková, major Winterson a …“
„Doktora Jacksona znám.“přerušil ji Woolsey.
„Ano a ještě doktor O´Conner. Mají briefing. Jdou na M4G 357.“
„Jsem tu na inspekci, tak to chci vidět.“prohlásil Woolsey. Sam ne zrovna ochotně přikývla, zavedla ho k zasedačce a otevřela.
„…je to asi 10 mil od brány, tak si vezmeme jumper a …“ Mac se zarazila, když je uviděla ve dveřích.
„Nenechte se rušit.“prohlásil Woolsey a uvelebil se na jedné z volných židlí.
„Pozdě.“pomyslela si Mac a pak pokračovala: „No takže…ehm…vezmeme si teda jumpera a myslím, že…“
„Chci jít v vámi.“přerušil ji Woolsey.
„Co…cože?“vyvalila oči Mac, Rodney se rozkašlal a Danielovi spadly složky, John na to neřekl nic a Winterson zůstal hledět s otevřenou pusou.
„Jít s náma?“opakovala nechápavě Mac.
„Je to problém?“zeptal se Woolsey.
„Myslím, že ne. Vezmete ho s sebou, ano?“přikývla Sam.
„Jo…jo…jasně…takže za hodinu v hangáru.“ukončila to Mac a odešla.
„Jdete pozdě.“poznamenal George, když Mac dorazila. Měl pravdu, přišla o 10 minut později.
„Být vámi jsem zticha. Taky nejste nejdochvilnější.“zpražila ho Mackenzie. „Já…omlouvám se.“otočila se ke zbytku. Zdála se být nervózní. „Můžem?“
„Jo, sedne…sednete si na místo kopilota, plukovníku?“zeptal se jí John. Jenom přikývla. Během pár minut proletěli bránou a přistáli kousek za hradbami vesnice.

„Pane Woolsey, půjdete uprostřed – mezi náma, kdyby se něco stalo.“řekla Mac.
„Mohlo by se něco stát?“zeptal se Woolsey a už nezněl tak sebejistě.
„Nemělo by, ale může.“ušklíbl se George. Woolsey zbledl. Pomalu se vydali k vesnici. Když prošli hradbami, objevili se na malém náměstí. Bylo prázdné.
„Nemělo to tu být obydlené?“zeptal se Woolsey.
„Sonda nic neukázala, ale kdysi to byla vesnice, se kterou Antikové obchodovali.“vysvětlil O´Conner.
„Co je to támhle?“ukázal Rodney na nějakou hromadu uprostřed náměstí. Došli k ní a …
„Kriste!“hlesl Woolsey a odběhl za roh zvracet. Přímo uprostřed byla na hromadě naskládaná mrtvá lidská těla.
„Nejsou tu dlouho.“zkonstatoval Ronon.
„Jak to víš?“zeptal se Daniel.
„Nesmrdí.“
„Je to past!“křikla Mac.
„Cože?“nechápal John.
„Jsou tady!...K zemi!“a strhla ho na k zemi. Jen těsně je minul letící nůž.
„Kde?“houkl Ronon a vytáhl zbraň. Mac na chvilku zavřela oči. Cítila je, ale nevěděla kolik jich je. Po chvilce je rozlišila.
„2 napravo u klenby, 1 za pilířem, další 2 za tou hromadou a další…Rodney k zemi!“ Kupodivu poslechl ihned. Během toho co zalehával, Mac poslala jedno z kopí trčících z těl. Trefila. Za Rodneym se s dutou ránou skácel muž, který se právě objevil.
„Eager?“zeptal se John, který se zrovna zvedl ze země. Přikývla.
„Co ten zbytek?“zajímalo Wintersona.
„Zmizeli.“odpověděla Mac a dívala se na mrtvého Eagera. Nemohlo mu být víc jak 30 let, měl tmavě hnědé vlasy, vousy a tvrdé rysy.
„Nevrátíme se?“navrhl Woolsey.
„Výjimečně s vámi souhlasím.“přikývl John.
„Jo, vrátíme se.“souhlasila Mac, ale najednou podivně ztuhla.
„Plukovníku?“ozval se George.
„Vrací se! UTÍKEJTE!“zakřičela Mac. Všichni se rozběhli k domům. Měla pravdu. Zpoza hradeb se vznesl křižník a začal po nich střílet. Nikoho z nich nezasáhl, ale trefil hradby a domy okolo. Ty se sesypaly jako domečky z karet. Všude bylo plno prachu a kouře a nikdo nevěděl, kde ten druhý je. Za chvilku bylo po všem. Jako první se vzpamatoval Ronon. Rozhlédl se a uviděl, že většina vesnice je srovnaná se zemí. Kousek od něj se zvedal Daniel, O´Conner a Winterson. Všichni vypadali nezranění. Za chvilku se v sutinách objevil Woolsey a o pár metrů dál se zvedala Mac, která měla na hlavě krvácející ránu.
„Všichni v pořádku?“zeptala se a rozhlédla se kolem. „Kde je John?“vykřikla a začala odhrabávat trosky. „Johne?“volala a bylo jí jedno, že všechno slyší Woolsey. Po chvilce ho našla pod kamením.
„Johne, slyšíš..slyšíš mě?“ sklonila se k němu a zatřásla jím. Začal se probírat.
„Tak je to správně. Podívej se na mě.“
„Moje…noha.“zaskučel.
„Co…co je s ní? Á sakra.“zanadávala Mac, když ji uviděla. Trčel v ní střep. „Dobře, teď ho na tři vyndám, ano? Tři…dva…jedna….“ Na 3 střep opravdu vytáhla.
„Ááááá, nešlo…to…udělat…jinak?“skučel John.
„Nešlo.“řekla Mac a dala mu ruku nad ránu. Za chvilku tam nic nebylo.
„Hotovo, ještě něco?“
„Hlava…točí se …“
„Tak s tou nic neudělám.“
„V tom případě poletíš.“rozhodl John.
„Já…ne…“vyhrkla Mac. Vypadala najednou vyděšeně.
„Rodney neumí lítat rovně…to zvládneš.“povzbuzoval ji John. Jenom pomalu přikývla.
„Pomoz mu.“řekla Rononovi.
„Co se to tady děje, plukovníku?“nechápal Woolsey.
„Chodíme spolu.“oznámila Mac nezaujatě a pomáhala Johnovi vstát.
„Cho…chodíte spolu?“vybreptl Woolsey.
„Jo.“přikývla Mac. „Tak jdeme.“
„Nenechám to tak!“prohlásil Woolsey.
„Jo, to věřím.“povzdechla si Mac. Za chvilku byli u jumperu. George otevřel a všichni vešli. Johna posadili na sedačky vzadu.
„Já…nemůžu.“řekla Mac vyděšeně a dívala se na místo pilota.
„Mackenzie…musíš.“přemlouval ji John. Venku, velice blízko, se ozvaly vypuštěné střely. Eagerové je zase našli.
„Mac!“ Další střela se ozvala nebezpečně blízko.
„Mackenzie…jestli s tím okamžitě neodletíš, tak nás zabijou a nechcu vědět, co udělají s tebou. Jsi jediná, která s tím umí létat stejně dobře jako já!“hučel do ní John. Udělala pomalý nerozhodný krok směrem k ovládání.
„Dobře, teď tam stačí jenom sednout a odletět. Je to pohoda.“
„Johne…já prostě nemůžu!“hlesla. Hlavou se jí míhaly záblesky z té nehody.
„Mac…Meggy, když nepoletíš, všichni tu umřeme…všichni. Včetně tebe a včetně mě!“přemlouval ji dál John. Vypadalo to, že se konečně rozhodla. Nevěděl, co ji k tomu donutilo a nehodlal to řešit, protože si sedla a vzlétla. Během pár minut je obklíčily křižníky Eagerů a začaly po nich střílet. Mac se střelám úspěšně vyhla a vypálila pár dronů. Jeden křižník sundala dolů a mezi zbytkem s přehledem proletěla. Hned se vydaly za nima.
„Štít byl zasažený.“oznámil Ronon, když je zasáhli.
„Všimla jsem si.“odsekla Mac a vypálila další střely. Všechny zasáhly cíl.
„A je to. Máme je z krku. Dobrá práce, plukovníku.“zaradoval se Winterson. Zadali adresu, proletěli bránou, objevili se na Atlantis a přistáli v hangáru. Tam už čekala Sam.
„Co se stalo?“
„Napadli nás Eagerové, ale Mac to zvládla perfektně.“oznámil John, který se vypotácel z jumperu.
„Perfektně?!“vyprskla Mac a vzteky nakopla jumper.
„Souhlasím s plukovníkem. Nevím,c o se tady děje, ale ujišťuji vás, že na to přijdu! Všichni víte, že vztah v armádě u stejné jednotky je zakázaný a tihle dva,“ukázal na Mac s Johnem, „to porušují přímo před vašima očima, plukovníku Carterová!“
„Jste idiot, víte to?!“vyštěkla Mac a naštvaně odešla.
„Tohle bude mít následky.“prohlásil Woolsey.
„O tom nepochybuju.“přikývl John a odešel na ošetřovnu.
„Chci s oběma potom mluvit.“poručil si Woolsey. Sam jenom přikývla. Woolsey odešel.
„Mají průšvih, že?“zeptal se O´Conner.
„Velký.“přikývl Winterson.
„Přímo astronomický.“hlesla Sam.
„Věděl jsem, že tu budeš.“řekl potichu John . Mac seděla na balkoně jedné z nejvyšších věží města. Věděl, že když měla problémy, potřebovala přemýšlet nebo chtěla být chvilku sama, chodila sem.
„Málem jsme tam zůstali…kvůli mně. Já jsem…netušila jsem to. Neseděla jsem v jumperu od té nehody. Myslela…myslela jsem, že je to v pohodě, ale nebylo. Podělala jsem to.“
„Ale nakonec jsi to zvládla a to je nejdůležitější.“řekl John, sedl si k ní a vzal ji kolem ramen. Opřela se o něho.
„Co hlava?“zeptala se po chvíli.
„Je na krku a drží….Je mi fajn.“dodal, když viděl, jak se podívala.
„Dobře.“přikývla.
„Jo…a díky za tu nohu.“
„Není zač.“usmála se.
„Kellerová se po tobě sháněla. Ta rána nevypadá pěkně.“řekl a díval se při tom na její čelo.
„Nic to není.. Vypadá to horší, než to je.“
„Ale i tak.“
„Zajdu tam.“slíbila.
„Nejsou moc přesní..“poznamenal Woolsey další den ráno v zasedačce.
„Mají také své povinnosti.“připomenula mu Sam.
„Jak jste to mohla dopustit?“nechápal Woolsey. „Vždyť jste to měla přímo před nosem.“
„Dozvěděla jsem se to nedávno, asi před týdnem.“zalhala Sam. „Chtěla jsem vám to oznámit během vašeho pobytu zde. A krom toho, mám i jiné věci na práci.“
„Promiňte, Jdu pozdě…Mac tu ještě není?“podivil se John, který právě vešel.
„Ne, ještě ne.“prohlásil upjatě Woolsey.
„Už jo. Omlouvám se. Zaspala jsem.“omluvila se Mac.
„S kýmpak?“ušklíbl se Woolsey. „Všichni víme, proč jsme tady.“začal. „Všichni víte, že mít poměr v armádě u stejné jednotky, je přísně zakázáno. Takže řešení je myslím jasné. Jeden z vás musí být přeložen nebo odejít. Otázka je, kdo?“
„Já.“ozvala se Mac.
„Mackenzie?!“vyvalil oči John.
„jsi tady dýl než já…od začátku. Nebylo by to vůči tobě fér.“
„Co tvůj tým?“
„Můžou tu zůstat, ne?Winterson je dobrý velitel. Zvládne to.“prohlásila Mac a dívala se na Woolseyho, který jenom přikývl.
„Myslím, že tím se to vyřešilo. Nečekal jsem, že to bude tak jednoduché. Jak dlouho potřebujete?“zeptal se Woolsey. „Bude stačit 24 hodin?“ Mac přikývla.
„Doufám, že se dobře bavíte. Máte, co jste chtěl. Přeju příjemný den.“vyhrkla po chvilce a odkráčela. John odešel chvilku po ní.
„A další věc, která mi tady vadí, je nedochvilnost.“prohlásil Woolsey po chvilce.
„Proč přišla k jumperu pozdě, se nakonec vysvětlilo. A to, že přišli pozdě teď? Je ani ne šest ráno. Za normálních okolností by služba začínala až v devět, protože mají po misi a jsou unavení. Všichni. A možná byste mohl být aspoň trošku vděčný, že jste se odtamtud dostali! A to jen díky tomu, že jim na tom druhém záleží víc než na sobě. A to teď mluvím o všech, co jsou tady. Ti dva jsou profesionálové, zvládli by to.“
„Jsem vděčný, ale tohle nejde. To je moc. Vy jste neviděla, co se tam dělo…“
„Ale slyšela. Pak jsem s Mac ještě mluvila. A kdyby tam nebyl Sheppard, tak nevím, kdo by jo v tak krátké době přesvědčil, aby letěla. Zkuste si představit v takové situaci sebe a svou ženu. Co byste dělal?“
„Je mi to líto. Předpisy jsou předpisy.“uzavřel to Woolsey a odešel.
„Sakra.“ulevila si Sam.
„Á plukovníku, zrovna jsme vás hledali. Na něco jsme přišli, teda spíš narazili.“přivítal O´Conner radostně Mac, když se objevila ve dveřích laborky.
„Jo, když to viděli, málem prorazili strop, jak skákali radostí.“ušklíbl se Winterson, který stál v rohu místnosti.“Vždyť konečně víme, proč Eagerové nemají rádi Antiky.“odvětil Daniel.
„No tak povídejte.“vybídla je Mac, která jim nechtěla kazit radost.
„Takže.“začal Daniel. „Největší šok je, že jsme našli Furlingy.“
„Cože?“
„Eagerové jsou Furlingové. Všichni víme, že v naší galaxii existovala Aliance čtyř ras – Asgardi, Noxové, Antikové a Furlingové. Se třemi z nich jsme se už setkali, ale o Frurlinzích jsme nevěděli vůbec nic. Až doteď. Takže jak se z hodných Furlingů stali krvežíznivý Eagerové? Lantiané se po nějaké době rozdělili na Antiky a Furlingy.Antikové zastávali názory, jaké známe – nevměšovat se,ale Furlingové chtěli svojí moci využít. Získat nadvládu nad méně vyspělými rasami. Antikové a Furlingové žili spolu ve stejné galaxii společně, až do doby, kdy se měla uskutečnit velká bitva s nepřítelem, se kterým válčili už roky. Ta bitva mohla být možná vítězná, protože měli nějakou zbraň, ale Antikové se stáhli. Ztratili už hodně lidí a lodí a nechtěli riskovat víc, než bylo nutné. Furlingové bitvu drtivě prohráli. Zůstalo jen pár křižníků. Furlingové tu zradu nepřenesli přes srdce a přísahali Antikám pomstu. V té chvíli se z nich stali Eagerové. Antikové utekli sem, do Pegasu. Žili tady celkem dlouho než je Eagerové objevili. Antikové, kteří válčili s Wraithy, proti sobě měli najednou dalšího, mocnějšího nepřítele, a proto se rozhodli utéct do naší Galaxie. Víc tu není, ale můžeme předpokládat, že když tu Eagerové nenašli žádného dalšího Antika, vydali se je hledat jinam. Jak víme, tak neúspěšně, až do doby, kdy Mac objevila svoje schopnosti.“ Winterson s Mackenzie zůstali chvíli jenom hledět. Pak se ozvala Mac:
„Je dobře, že to víte. Aspoň to budete moct využít.“
„O čem to mluvíte. Snad MY, ne?“zeptal se George. Mac zavrtěla hlavou.
„Odcházím. Mám 24 hodin na to, abych se sbalila a vypadla. Vy zůstáváte…teda jestli chcete.“
„Ó nenenenene. A kdo bude velet a s kým se budu hádat?“
„Velení máte vy.“odpověděla stručně Mac.
„To vás muselo nadchnout,co?“rýpl si Winterson.
„Byl to můj návrh.“zpražila ho.
„Aha.“hlesl.
„To nejde! Nemůžete odejít!“prohlásil O´Conner. „Bez vás jsme vyřízení.“
„To vysvětlete Woolseymu, ale já bych to tak černě neviděla. To zvládnete.“podařilo se jí usmát se.
„Co budete dělat?“zeptal se Winterson.
„Já nevím. Vezmu si asi volno a pak uvidím, co dál.“odpověděla. „No, jdu balit. Zatím.“rozloučila se.
„Jsme v průšvihu.“zkonstatoval Daniel. Ostatní přikývli.
„Už jsi zbalená?“zeptal se potichu John.
„Jo…skoro.“přikývla Mac. Bylo vidět, že ještě před chvílí brečela. „Chci…chci odejít zítra brzo ráno.“dodala.
„Dobře. Doprovodím tě.“ Neměla,c o by na to řekla, tak jenom přikývla.
„Kolik je hodin?“zabručel ospale John, když zazvonil budík.
„Bude pět.“odpověděla Mac a natáhla si kalhoty.
„Už chceš jít?“
„Jo, ať je to rychle.“ Když došli do místnosti s bránou, Mac zůstala překvapeně stát. U brány čekal zbytek SG 16, Ronon, Rodney a Sam.
„Co…?“
„Doufám, že ti to nevadí.“řekl John.
„Sheppard nám řekl, kdy odcházíte, tak jsme se přišli rozloučit.“vysvětlil George.
„Já nevím, co říct.“hlesla Mac.
“Tak neříkej nic.“poradil jí John a chytl ji za ruku.
„Je mi to líto. Nešlo to jinak.“omluvila se Sam.
„Můžu si za to sama. Tohle nebylo správné…ale ničeho nelituju.“dodala, když postřehla Johnův výraz.
„Chevron 3 zadán.“ohlásil seržant.
„No nic…tak to tady nezbořte…a majore,“otočila se k Wintersonovi, „buďte opatrní.“
„Budeme. Nebojte.“přikývl George. Mac potom jednoho po druhém objala.
„Uvidíme se v neděli.“řekl John a dal jí pusu. Jenom přikývla, naposledy se rozhlédla a prošla bránou na Zem.

Zase nazory pls. Dik

Jako vždy super, nevím co dodat...jen doufám, že Mac neodešla na Zem napořád! Ale ty to tak nenecháš

No to nenecham....

To by bylo divný kdyby zůstal na Zemi, když nemá hotovou práci v Pegasu....

No bombaaaaaa.. škoda že teď budu okusovat tuźku v práci až do čtvrtka (( Nechtělo by to ve čtvrtek prémiový balíček o třech povídkách? )))

Booooomba, moc se mi líbí ty tvé povídky

Tak jsem zpátky Karlstejn se na me nezritil, tak muzeme pokracovat. Tri povidky nebudou, ale zitra se tady objevi dalsi Nebo ze bych vas nechla cekat?

Obsazení

„Haló! Je tu někdo?“zavolal John, když dorazil před dům plk. Blackové. Byla to typická novostavba do tvaru písmene L s garáží, ve které stál Tuscon. John tu nikdy nebyl, ale Mac mu říkala, že má rodinný domek, ale tohle vypadalo na trochu víc. Najednou se zpoza rohu vyřítil velký bernský salašnický pes a začal strašně štěkat.
„Rayi zpátky! K noze, slyšíš?“ozvalo se chvilku potom. Mac přiběhla jenom v plavkách a žabkách. Ray okamžitě poslechl a odběhl zpátky k ní. „Hodný.“pochválila ho a podrbala za uchem. „Zůstaň.“
„Tvůj pes?“zeptal se John.
„Jo, ráda tě vidím.“
„Já tebe taky.“a dal jí pusu. „Vidím, že máš pohodu.“
„Je něco přes 35°C a já se mám pařit? Jdeš dál?“
„Rád.“přikývl John. Když prošel dveřmi, ocitl se, po projití předsíni, na něčem, co se podobalo křižovatce. Vpravo byly dva schody, které vedly do kuchyně, vlevo byl moderně zařízený obývák s elektrickým krbem a s části prosklenou zdí s posuvnými dveřmi a výhledem na bazén a rovně byly schody nahoru do pokojů.
„Mackenzie, tohle je palác. Máš i bazén. To všechno z jednoho platu?“řekl John.
„Jo. Dáš si něco?“nabídla Mac a začala se hrabat v ledničce. „Dobře, mám pivo, džus, čistou vodu…v baru je vodka, tequila, whisky a nějaké víno.“
„Myslel jsem, že pivo a víno nepiješ.“
„Nikdy nevíš, kdo se objeví.“
„Dám si pivo, dík.“ Mac mu ho podala.
„Jdem ven?“ John jenom přikývl. Došli k bazénu a sedli si na lehátka.
„Všem chybíš.“začal John. „Co hodláš dělat?“
„Já nevím.“odpověděla a zamyšleně drbala Raye, který přiťapkal za nimi, za ušima. „Dostala jsem nabídku mít nový tým v SGC, ale asi to nevezmu. Uvažuju nad jinou věcí.“
„Jakou?“zajímal se John.
„Že dám výpověď. Odejdu z armády.“
„Mackenzie…“ozval se šokovaně John.
„Ne, podívej se na to z mojí strany. Po Atlantis, nebo spíš po celém programu Hvězdné brány, bude všechno ostatní nuda. Ale dost o mně. Co vy?“
„Wintersonovi to jde dobře, zítra jdou ven. O Eagerech toho moc nevíme. Jinak většinou při starém.“
„Hm.“ Po chvilce mlčení se John zeptal: „Jak je starý?“a kývl směrem k Rayovi.
„Budou mu tři roky.“
„Kdo se o něho staral, když jsi byla pryč?“
„Táta, ale cvičila jsem ho já. To byl taky důvod, proč jsem zvažovala, jestli přijmout místo v SGC, nebo ne.“
„Aha. Kde jsi vůbec přišla na jméno Ray?“
„Jmenuje se Rainbow, ale v papírech má napsané Cedric Clyde I. Což je ovšem nechutné.“
„Ahój, jsem doma!“ozvalo se z domu.
„Ahoj, jsme u bazénu.“odpověděla Mac.
„To byl den…ó ahoj.“zarazila se Abigail, když uviděla Johna.
„Ahoj.“pozdravil ji.
„Johne, tohle je moje dcera Abigail. Abby, tohle je pplk. John Sheppard.“představila je Mac.
„Hodně jsem o tobě slyšel.“řekl John a podal jí ruku.
„Já o vás taky.“přikývla Abby a ruku mu stiskla. Celý zbytek dne si jen povídali a lenošili. Večer se John začal sbírat k odchodu.
„Bylo fajn tě zase vidět.“řekla Mac.
„Nápodobně.“přikývl a políbil ji.
„Buď opatrný, ano? Pozdravuj všechny ostatní a ať jsou opatrní taky.“řekla mu Mac, když nasedal.
„Neboj. Uvidíme se příští týden.“ A odjel.
„Pěkný.“pronesla znalecky Abby, když se Mac vrátila do domu.
„Jo, jen kdybych s ním byla víc. Nemáš tušení, jak moc mě to štve.“povzdechla si Mac.
„Mluvil jsi v poslední době s Mac?“zeptal se Daniel Wintersona.
„Ne, Sheppard mi říkal, že byl včera na Zemi a mluvil s ní. Prý uvažuje o odchodu z armády.“odpověděl Winterson. Byli zrovna na planetě, kterou označili M7G 369. Podle antické databáze zde byla kdysi vesnice. SG-16 šla zjistit, jestli ještě stále existuje.
„Odchod z armády?“podivil se O´Conner. „Ona?“
„Já nevím, prý jo. Netuším, co ji k tomu vede, ale myslím, že to je tak trochu na protest.“hádal Winterson.
„Na protest?“divil se O´Conner.
„Jo. Musela odejít kvůli vztahu s Sheppardem a jak ji znám, nehorázně jí to musí štvát.“vysvětlil Winterson.
„A my můžeme jen doufat, že ji Eagerové odplujou hledat jinam.“zatoužil O´Conner.
„Tak to těžko.“ozvalo se před nima. Právě se tam objevil muž. Winterson, O´Conner i Daniel nabili a namířili.
„Být váma, nesnažil bych se.“ušklíbl se muž. V tu chvíli se zbraně zajistily.
„Jste Eager?“zeptal se Daniel.
„Ano.“přikývl. „Kde je?“
„Kdo?“snažil se mlžit Winterson, i když věděl o koho jde.
„Antik. Ta žena. Ta žena, která vás dostala před 3 týdny z té planety.“
„Není tu.“odpověděl Daniel.
„No, to vidím. Ale já se ptám, kde je?“
„Odešla.“odpověděl stručně O´Conner.
„Mohl bych od vás zjistit, kde je, ale my si ji stejně najdeme sami.“ušklíbl se.
„To pochybuju.“
„Spolu jste silní, ale sami jste mrtví.“prohlásil Eager a zmizel.
„Co tím ksakru myslel?“nechápal Winterson.
„Je to staré antické přísloví. Zdůrazňuje…celistvost…spojenectví.“odpověděl Daniel bleskově.
„Myslíte, že je jich tu víc?“zeptal se O´Conner.
„Těžko říct.“odvětil George. „Jdem do té vesnice.“
„No, vypadá to, že tu lidí nebyli už dlouho.“poznamenal Daniel, když došli k ruinám kdysi vyspělé vesnice, a přehraboval se v základech.
„Souhlasím. Ale v každém případě se tu vy dva porozhlídněte. Budu hlídat.“řekl Winterson. Daniel s O´Connerem se asi hodinu přehrabovali v troskách, ale nic nenašli.
„Je tu hromada brouků, svinstva a trosek. Toť vše.“zkonstatoval O´Conner.
„Žádné texty, nápisy, knihy…prostě nic.“souhlasil Daniel s O´Connerem.
„V tom případě balíme.“prohlásil Winterson. Za chvilku se vydali zpátky k bráně, zadali adresu a prošli.
„Vítejte zpátky. Co jste zjistili?“uvítala je Sam.
„Vesnice je…no, teda spíš není a vypadá to, že už delší dobu.“odpověděl Winterson.
„A potkali jsme Eagera.“dodal O´Conner.
„Jo, ale nic nám neudělal. Jenom chtěl vědět, kde je Mackenzie.“ujistil Sam Daniel, když viděl, jak se nadechuje.
„Bylo to zvláštní. Prostě nás nechal jít.“poznamenal Winterson.
„Vy lidé jste tak naivní.“ušklíbl se Eager, který se právě objevil. A začali se objevovat další a další. Mezi tím naběhl k bráně bezpečnostní tým v čele se Sheppardem a zamířili, připravení kdykoliv vystřelit.
„Položte zbraně.“křikl Sheppard. Nikdo z nich se ani nehnul.
„Palte!“přikázal Sheppard. Ozvaly se výstřely, ale žádného z Eagerů kulky nezasáhli. Stačilo, aby jejich velitel mávl rukou a některým zbraně vytrhl.
„Tak, teď složte zbraně vy.“přikázal velitel. Nikdo se nepohnul.
„Složte je nebo ho zabiju!“pohrozil a zamířil na Wintersona.
„Dobře. Složte zbraně.“řekla Sam. Pomalu je položili.
„Ke zdi a sednout. A sežeňte zbytek.“přikázal Eager. Poslechli. Za chvilku byl všechen personál Atlantis v místnosti s bránou. Od teď Atlantis ovládali Eagerové.
TO BE CONTINUED

BTW:zase nazory pls. a nebojte cekat vas nenecham,zitra v osm hodin tu bude dalsi

ooo bomba, ikdyž poněkud krátké.....na tebe.
Celkem dobré překvápko
jinak nevím, co říct

Jo a ještě doufám že už se Mac v příštím díle vrátí

WAAAU... bomba bomba bomba... skvělé povídky.. udělat z toho seriál tak snad trhne SGA jako takovou ))

Tak dalsi povidka...tentokrat delsi Tak si to uzijte a zase mi pls. napsite nazor

Záchrana

„Bylo to výborné, tati.“pochválila Mac tátovu večeři.
„Jo dědo, úžasné.“přidala se Abby.
„Díky. Pochvala vždycky potěší.“začervenal se Christopher.
„Pomůžu ti s nádobím.“nabídla se Mac.
„To je dobrý. Zvládnu to. Jen seď.“odmítl. Mac jenom pokrčila rameny.
„Není to tvůj mobil?“zeptala se jí po chvíli Abigail.
„A jo.“přikývla Mac a odběhla. Chvilku ho hledala v bundě, než ho našla. Podívala se na displej. NORAD.
„Blacková.“představila se. Chvilku jenom poslouchala a pak se zeptala: „Jak dlouho?“ a za chvilku přikývla. „Budu tam za chvilku.“
„Co se děje?“zeptal se jí táta, který vylezl z kuchyně s utěrkou v ruce.
„Z Atlantis se neozývají. Zmeškali týdenní hlášení o 16 hodin.“
„A co chcou po tobě?“zajímalo Abby.
„No to bych taky ráda věděla.“ A začala si oblíkat bundu.
„Mac? Buď opatrná, ano?“poprosil ji otec.
„Budu.“přikývla, dala oběma pusu, vyšla ze dveří a odjela.
„Musím na záchod.“ozval se Winterson.
„To počká.“odbyl ho velitel.
„No, já bych neřekl.“odsekl George.
„No dobře. Zadare!“zavolal na jednoho z mužů. „Běž s ním.“ Zadar jenom přikývl.
„Pohyb.“vyštěkl. Winterson ho vedl co nejdál od brány a jen doufal, že Zadar nepoužije telepatii. Když byli dost daleko, Winterson se rychle otočil a Eagerovi jednu vrazil. Ten to vůbec nečekal, takže spadl tak šikovně, že proletěl jedněma prosklenýma dveřma a rozbil si hlavu. Georgie na nic nečekal, vzal mu zbraň a rozutíkal se pryč.
„Veliteli…utekl…vězeň utekl.“ohlásil do vysílačky Zadar a držel si krvácející ránu na hlavě.
„Generál Landry vám vzkazuje, že na něho máte počkat v zasedačce, madam.“vyřídil seržant u kontroly, když Mac procházela.
„Dobře, díky.“přikývla.
„Plukovníku.“pozdravil ji Ellis, když došla do zasedačky.
„Plukovníku.“přikývla taky. „Asi tu nejste jenom jako náhodou, že?“
„Ne.“
„Plukovníci.“oslovil je Landry, když vyšel ze své kanceláře.
„Generále!“zasalutovali oba najednou.
„Posaďte se…v této chvíli jsme už 17 hodin bez kontaktu s Atlantis. Plukovníku Blacková, jste tady proto, že jako jediná na Zemi znáte Atlantis dokonale. Potřebuju, abyste nám řekla, kudy nejsnadněji projde hlavice Mark 9 přes štít.“
„Se vší úctou, generále, ale ne. Tohle neudělám. Je to jako deja vu. Myslela jsem, že vám to Sheppard řekl.“
„To ano, ale teď máte nové ZPM. To znamená silnější štít.“
„V tomhle vám nepomůžu. Nevím, jak hlavici dostat přes štít, a i kdybych to věděla, neřekla bych to, pane.“
„V tom případě, plukovníku Ellisi, pošlete zprávu Daidalovi, která čeká na okraji galaxie Pegasus, aby Atlantis zničil všemi dostupnými prostředky.“rozhodl Landry.
„To nemůžete…dejte mi 48 hodin.“vyjekla Mac.
„Nemůžete tam jít sama.“prohlásil generál.
„Generále, když půjdu sama, budu riskovat jenom svůj život. Chci jenom 48 hodin. Nic víc.“snažila se ho přesvědčit Mac.
„Je mi líto. Můžete jít.“ukončil to Landry. Ellise transportovali na Apollo a Mac zamířila do místnosti s bránou. Tam si sedla a opřela hlavu o zeď. Vůbec netušila, co dělat. Když tehdy Replikátoři obsadili Atlantis, Sheppard se zbytkem týmu ukradli jumper, který tady měli a proletěli, přes Midway station, do galaxie Pegasus. Jenže tady žádný jumper nebyl a ani Midway station, tak jak se měla dostat do Pegasu? Neměla ani jedno z toho, měla jenom malou devítku za pasem a…ZPM: v tom jí to došlo…ZPM, s tím mohla kamkoliv. Vyskočila a rozutíkala se ke zbrojovně. V půlce cesty se zarazila. Napadlo ji, že by bylo lepší ještě chvilku počkat, než se budou střídat služby. Pomalu se doloudala ke skladu zbraní a předstírala, že dělá inventuru. Konečně bylo 23.00. Vzala si zatňaktel, vestu - do ní vysílačku, pár granátů a něco z 1. pomoci, ještě jednu devítku a zásobníky. Pak si sehnala uniformu a šla do řídící místnosti. Tam byl jenom seržant Harriman.
„Omlouvám se Waltře.“řekla, když se na ni otočil, a střelila ho zatem.
Sedla si k počítači a uzavřela celé 28. patro. ZPM bylo na bránu připojené pořád, takže ho stačilo jenom zapnout a přepsat makro. Zadala jedinou adresu, kterou si, kromě Atlantis, pamatovala. Uvolnila zábrany a seběhla k bráně.
„Plukovníku, stůjte.“ozvalo se dřív, než prošla. Otočila se a nahoře viděla značně rozčíleného Landryho.
„Je mi líto, pane.“odpověděla. Mezitím tam naběhl bezpečnostní tým.
„Plukovníku, jestli toho nenecháte, budu nucen vás zastavit všemi dostupnými prostředky.“
„Nemůžu.“
„Půjdete před vojenský soud. Jakmile projdete bránou, je to váš lístek k vyhazovu z armády.“pohrozil Landry.
„Budu se těšit.“ušklíbla se Mac a prošla.
„Mezitím major Winterson pobíhal po Atlantis jak vzteklá veverka a vyřazoval z provozu vnitřní senzory. Už měl víc, než dvě třetiny vypnuté.
Mac tuhle planetu nenáviděla, ale nic jiného jí nezbývalo, když to byla jediná planeta, jejíž adresu si, mimo Atlantis, pamatovala. Vůbec netušila, co bude dělat. Byla na planetě, kde se zřítila, měla u sebe jenom dvě devítky, zakňatel a pár granátů. Uměla používat telekinezi a telepatii…telepatie, napadlo ji najednou. Nikdy to nezkoušela na velkou dálku, ale doufala, že jí pomůžou. Snažila se soustředit na jedinou bytost, o které věděla, že ji může dostat na Atlantis a taky, že s pozemšťany spolupracoval. Vyšlo to. Byl asi dvě hodiny od planety, na které byla. Byla si ale jistá, že ji Eagerové cítili.
„Je tady.“zkonstatoval velitel Eagerů.
„Kdo?“zeptal se Ronon.
„Ta žena, antik.“
„To není možné.“vyhrkl John.
„Proč ne?“vyštěkl velitel. „Cítili jsme ji. Všichni! Takže je tady!“ a naštvaně odešel.
„Myslíte, že tu někde opravdu je?“zeptal se Rodney.
„Na Atlantis těžko, ale v Pegasu možná.“hádal Daniel.
„Co chce dělat? Doufám, že tu je přinejmenším s národní gardou.“přál si John.
„Ona? Vždyť připomíná neřízenou střelu. Nedivil bych se, kdyby tu byla sama.“prohlásil O´Conner.
„Jestli jo, tak ji vlastnoručně zabiju.“přísahal John.
„Delroyi! Na chvíli jsme ho měli, ale pak zase zmizel.“ohlásil Zadar veliteli.
„Kde?“
„U západního mola.“
„Pošlete tam hlídky.“přikázal Delroy.
Mackenzie byla schovaná za stromy a čekala. Za chvilku slyšela kroky. Vykoukla a viděla 10 párů noh. Vykoukla víc. Šel uprostřed a kolem byla stráž. Vytáhla zat a stráže omráčila.
„Ahoj Todde.“pozdravila ho, když vyšla.
„Kdo jsi?“
„Ta, co tě volala. Nikdy jsme se neviděla, ale slyšela jsem o tobě od Shepparda. Potřebuju pomoc.“vysvětlila.
„Po tom, co jsi zabila mé stráže? To těžko.“vyprskl.
„Nezabila. Jenom omráčila. Prosím. V galaxii jsou lidé, kteří mě chtějí zabít. A ti teď obsadili Atlantis. Potřebuju, abys mě tam dostal.“
„Na Atlantis?“ujišťoval se Todd.
„Na Atlantis.“přikývla.
„Cesta tam bude trvat 6 hodin, co dál?“
„Já nevím. Zaútočit nemůžeš, mají určitě zapnutý štít.“
„Tak co navrhuješ?“
„Pomůžeš mi?“ujišťovala se. Wraith přikývl.
„Dobře…jde to i jinak, ale budu potřebovat vysílačku.“
„A co pak?“zajímal se Todd.
„To už si nechám pro sebe. Zas tolik ti nevěřím.“odbyla ho, ale usmála se.
„Dobře.“souhlasil Todd.
„Proč mi pomáháš?“zeptala se ho Mac na palubě Hiveship.
„Jsi jiná než oni. Než lidé. To, že jsi se se mnou dokázala spojit i přes takovou dálku je svým způsobem úžasné.“
„Budu to brát jako kompliment, ale pořád to není ten pravý důvod.“
„Říkala jsi, že se jmenují Eagerové?“ujišťoval se Wraith. Mac přikývla.
„Tak tihle Eagerové způsobili Wraithům velké ztráty. Naše štíty nám nebyly moc platné. Jejich zbraně jimi prošly, jako kdyby neexistovaly. Vypadá to, že jsou vyspělejší než my a taky tu nejsou náhodou. Říkala jsi, že jdou po tobě. Proč?“
„Jak jsi řekl, nejsem jako lidé.“
„Slyšel jsem, že je dokážeš zastavit.“
„Na tak dlouhou dobu, aby byl čas k útěku. Dokážou mě vycítit, když použiju moje schopnosti, takže jsem je na Atlantis moc nepoužívala, ale teď už je to jedno. Potřebuju je z tama dostat. Když je zničíme, můžeme pak zase nerušeně bojovat mezi sebou.“
„Myslíš, že je porazíme?“zapochyboval Todd.
„Nemám nejmenší tušení.“přiznala Mackenzie.
„Na dálkových senzorech se objevila Hiveship.“ohlásil Zadar.
„Jaký má kurz?“zeptal se Delroy.
„Míří přímo sem.“
„Zvedněte štít. Za jak dlouho tu bude?“
„Během dvou hodin.“odpověděl Zadar.
„Běžte ke křeslu.“přikázal Delray. Zadar odešel.
„Chtěl jsi gardu? Tady ji máš.“zašeptal Ronon Johnovi.
„Jsme skoro na místě. Vezmu si stíhačku a vy hned odletíte.“
„Proč?“
„No, když chcete být na placku, tak si zůstaňte na orbitě, mně je to jedno. Drony po čase projdou vašimi štíty, to víme všichni.“vysvětlila s úsměvem Mac.
„Jak to víš?“
„Atlantis má dálkové senzory a už nás určitě čekají. Budu mít co dělat, aby mě nesestřelili.“ Po chvilce dodala. „Myslím to dobře.“
„Věřím ti. Pojď, zavedu tě k hangáru. Jsme skoro na místě.“
„Umíš s tím létat?“zeptal se jí Todd u stíhaček.
„Celkem jo.“přikývla a vlezla do jedné z nich.
„Jsme vyrovnaní, že? My jsme pomohli tobě a ty jsi nás varovala. Takže nikomu nikdo nic nedluží.“ujišťoval se Todd.
„Vypadá to tak.“souhlasila Mac.
„Tak hodně štěstí nebo jak vy lidé říkáte: Zlomte vaz.“a rozesmál se.
„To vy taky.“řekla Mac a za chvilku vyletěla ven. Na radaru měla známky života - Atlantis, takže zamířila přímo k ní. Za chvilku po ní Eagerové vystřelili drony. Vyhnula se jim a pokračovala dál, ale drony ji pořád pronásledovaly. Už byla skoro u cíle. V tom ji zasáhl jeden z dronů a stíhačka se stala neovladatelnou. Spadla do vody.
„No, myslím, že vaše přítelkyně už nám problémy dělat nebude.“prohlásil s radostí v hlase Delroy.
„Co…co jste jí udělali?“vyhrkl Daniel.
„Sestřelili.“
„Jak víte, že to byla ona?“zajímal se John.
„Kdo jiný. Wraithové by neposlali jen jednu stíhačku.“
„Wraithové? Nikdy by se s nima nespojila.“řekl Ronon s jistotou v hlase. Delroy jenom pokrčil rameny a odešel.
„Co by dělala tady a ve wraithské stíhačce?“nechápal O´Conner.
„Netroufám si hádat.“povzdechl si John.
Mezitím se Mac podařilo dostat ze stíhačky. Měla původně v plánu se spadnout, ale chtěla to trochu nasměrovat. Vyplula na hladinu, aby zjistila, kde je. V duchu si pomyslela, že spadla celkem tam, kam chtěla. Odplavala kousek dál a začala se divit, proč po ní nestřílí. Ale ne, že by si stěžovala. Doplavala nad podvodní hangár. Nadechla se a potopila. Jenom doufala, že ve vodě nejsou žádné příšery, které by si na ni smlsly. Za chvilku byla u hangáru, který zůstal otevřený od jeho posledního použití, teda spíš zaseknutí. Proplula, vylezla po žebříku a rozplácla se vyčerpaně na podlaze. Chvilku jenom tak ležela a snažila se popadnout dech. Po chvilce uslyšela kroky. Rychle se vyškrábala na nohy a schovala se za roh. Vytáhla zat. Ozvěna kroků se přibližovala, až ho Mac slyšela přímo za rohem. Neznámý se zastavil. Zřejmě zkoumal tu vodu na podlaze. Mackenzie vylezla a namířila zbraň přímo na hlavu. Neznámý se otočil.
„Vy?“vyjekla Mac. „Málem jsem vás zabila!“
„Co tu ksakru děláte? Nemáte být na Zemi?“zeptal se stejně překvapený Winterson. „A jak jste se sem dostala?“
„Připlavala.“odpověděla.
„Při..co?“nechápal George.
„To potom. Co se stalo?“
„Byli jsme na planetě, potkali Eagera, ten si s náma popovídal, nechal nás jít, my pak prošli bránou a pak mi z ničeho nic mířil zbraní na hlavu a se svými přáteli obsadil Atlantis.“vypověděl jí stručně George.
„Páni. Jak to, že zrovna vás nechytili?“
„Musel jsem na záchod.“
„Cože?“vykulila Mac oči a rozesmála se. „Máte problémy, o kterých nevím?“
„Jo…s prostatou. Jenom ten Prostenal nepoužívám. Ne, teď vážně. Řekl jsem, že musím na záchod a svůj doprovod jsem pak zneškodnil.“
„Chytrý.“pochválila ho Mac.
„No a od té doby tu běhám a vypínám vnitřní senzory.“
„To leccos vysvětluje.“přikývla Mackenzie.
„Třeba to, jak jste se sem dostala, co?“ Jenom přikývla. „Nemyslím, že by voda měla zrovna ideální teplotu na koupel.“pokračoval dál Winterson.
„Musí mít nanejvýš jestli 8°C nad nulou, tak je to moc. Chvilku trvalo, než jsem rozmrzla.“odpověděla Mac.
„Co budem dělat?“zajímalo Wintersona.
„To netuším. Jsem sice tady, ale dál jsem neuvažovala. Kde je drží?“
„V místnosti s bránou. Zbytek je v celách. To bych nechal až na pak. Jsou tam takový ti nepoužitelní pod nohy v terénu se motající šprti.“
„Dobře, takže by to chtělo zbraně. Senzory jsou teda vypnuté, ano?“ujišťovala se Mac.
„100%. Tak jdeme.“přikývl George. Mac si ve zbrojovně přehodila výstroj. Vestu, obě pistole i granáty měla promočené a nasáklé, takže v podstatě na nic.
„To vám stačí jenom devítky a zat?“divil se Winterson.
„Mám radši menší zbraně. Jsou lehčí a líp se mi s něma střílí. Krom toho mám asi ještě 4 nože. 2 tak, aby je nenašli.“
„To zní zajímavě.“usmál se Winterson.
„Jo, nechte svoji fantazii odpočívat a vymyslete, co dál.“
„Dobře, vtrhneme tam, postřlíme je a zachráníme zbytek?“navrhl.
„Jo, to zní dobře, ale budeme tomu říkat plán B, plán B s háčkem.“
„Jak to?“
„Když začneme střílet, odrazí to. Co takhle past?“
„Vykopeme jámu?“
„Jo, na mamuty. Já nevím…že bych použila telepatii, oni to ucítí a přiběhnou a…bude to.“
„Postřílíme je? Pořád to můžou zastavit.“namítl George.
„Já vím. Ale lepší nápad nemám.“
„Co takhle je začít systematicky likvidovat. Nejdřív na chodbách a pak v místnosti s bránou. Tam bychom mohli hodit kouřový granát. Byli by mimo, nic by neviděli…“
„My ale taky ne.“
„…no tak zábleskový, to je jedno. Důležité je, že by nastal zmatek a to by byla naše šance.“
„To nezní špatně.“uznala Mackenzie. „No, nejspíš máme plán.“
„Fakt?!“nestačil se divit Winterson. Mac přikývla a našroubovala na zbraně tlumiče.
Pomalu se plížili chodbami a likvidovali jednoho Eagera po druhém. Mac je někdy nalákala na sebe, tím pádem jich mohli postřílet více naráz. Za pár hodin měli zlikvidovanou většinu hlídek, a tak se chystali k místnosti s bránou.
„Jde to dobře.“pochvaloval si George.
„Buď jsme tak dobří, nebo oni tak blbí.“ušklíbla se Mac. „Mám hlad jako vlk.“postěžovala si.
„Mám tu tyčinku. Chcete?“nabídl jí Winterson.
„Hm. Aspoň něco. Díky.“řekla Mac. Kousla do tyčinky a zatvářila se, jako kdyby snědla citron. „Nechutné.“zašklebila se.
„Lepší než nic.
„No to jo.“souhlasila. „Skvělý. Žaludek mám zalepený na 3 dny dopředu.“prohlásila, když dojedla.
„Tak jdeme na to?“
„Jo. Vezmu to z vrchu. Odstřelím ty dole, u brány, a vy ten zbytek, ano?“
„Dobře.“souhlasil major. Cestou vyřídili ještě pár hlídek. Došli až ke dveřím, kde se zastavili.
„Tak na 3.“oznámila Mac. Winterson přikývl.
„3, 2, 1…teď.“odpočítala to, vtrhli dovnitř a hodili granáty. Winterson se kryl za jedním z pilířů a Mac za zábradlím. Většina Eagerů ani nestačila vytáhnout zbraně. Winterson trefil Zadara a Mac Delroye. V kontrolní místnosti ani u brány jich moc nebylo, takže za chvilku to měli pod kontrolou. Winterson ještě prohlídl okolní místnosti.
„Čisto.“ohlásil.
„Mackenzie, jak ses sem hergot dostala?“křikl na ni John.
„Připlavala.“odpověděla s úsměvem.
„Pozor! Za tebou!“vykřikl varování Ronon, ale pozdě. Než se Mac stačila pořádně otočit, byl Eager tak blízko, že nestačila udělat vůbec nic. Oba s křikem přepadli přes zábradlí. Měla štěstí. Ve vzduchu se stačila otočit tak, že Eager dopadl jako první a ona na něho. Pomalu vstávala.
„Dobrý?“zeptal se jí Daniel.
„Jo. Myslím.“přikývla a protáhla se. Sem tam to trochu zapraskalo.
„Mackenzie, já z tebe nadělám 4! Ty nejsi normální! Bůhví jak jsi se sem dostala a jseš úplně sama. Kde máš natěšené mariňáky?“soptil John.
„Taky tě ráda vidím.“utrousila s úsměvem.
„Chyběla jsi mi.“řekl John už klidně a objal ji.
„Ty mě taky.“
„Hele, Růženka se nám začíná probouzet.“poznamenal O´Conner a kývl směrem k Delroyovi.
Delroy se postavil rychleji, než kdokoliv stačil zareagovat a hodil směrem na Mac něco, co se podobalo energy kouli. Mac se jen taktak stačila sehnout. Koule se rozplácla o zeď a nechala tam černou skvrnu. Mackenzie zůstala jenom hledět. Za chvilku se vzpamatovala.
„Sakra! Spálils mi vlasy!“ měla pravdu.
„No a co?“odvětil Delroy.
„No a…no a co? Nemůžu chodit s ohořelými konečky. To zas bude cena za nový účes“ a neházej to po mně.““štěkla, když kolem ní proletěla další z koulí.
„Tak se mi postav!“vybídl ji.
„Budeš litovat.“varovala ho Mac.
„To těžko.“ A hodil po ní další kouli, ale Mac ji zastavila. Vrhl se na ni a srazil ji k zemi. Přetočila se dozadu a shodila ho ze sebe. Oba rychle vstali. Delroy znova zaútočil. Stačila se mu vyhnout. Bylo na první pohled jasné, že Mac je dost dobrá, ale na dostatečně rychlá, takže jí nezbylo nic, než uhýbat.
„Střílej!“pobídl John Ronona, který držel v ruce připravený zat.
„Nemůžu. Je to moc rychlé. Můžu trefit ji.“
Najednou se otevřela brána a po schodech sbíhal Zadar.
„Nech ji být a poběž!“pobídl Delroye. Delroy udělal dva pohyby a praštil Mac do obličeje. Ta skončila natáhlá na podlaze.
„Zastavte je!“křikla Sam, ale bylo pozdě. Než stačil kdokoliv z nich něco udělat, oba proběhli bránou.
„Dobrý?“sklonil se k ní John. Zvedla hlavu, odhrnula si vlasy z obličeje a otřela krev ze rtu hřbetem ruky.
„Parchant.“zavrčela a vstala.
„Všichni Eagerové tady jsou mrtví.“ohlásil O´Conner.
„Fajn. Je fajn, že jsi zpátky.“řekl John Mac.
„Jo, ale ne na dlouho. Landry mě nejspíš postaví před vojenský soud.“povzdechla si.
„Cože?!“vyjekli všichni.
„No.“pokrčila rameny.
„Jak ses sem teda dostala?“chtěl vědět Daniel.
„Připlavala, fakt. Freediving. Neznáte?“zeptala se udiveně a když zavrtěli nesouhlasně hlavou, vysvětlila. „Je to hloubkový ponor bez kyslíkové bomby. Můj rekord je 31 metrů a 51 centimetrů.“
„Takže ta stíhačka, Hive a to sestřelení…“
„Jo, to já.“usmála se a pak pokračovala. „Asi bychom měli volat Daidala. Chtějí to tu vyhodit do povětří. …Zase.“ Během chvilky se spojili s Daidalem a po pár minutách přesvědčování bylo všechno v pořádku.
„Máme pro tebe novinku.“oznámil John Mac další den u snídaně. Zbytek jejího týmu se jenom nadšeně culil.
„Poslouchám.“přikývla.
„Mluvili jsme ráno s Woolseym. Říkal, že můžeš zůstat.“
„ANO!“vykřikla Mac. John ji objal a políbili se.
„Vítej zpátky, Mackenzie.“

BTW: Rocketman: kratke to byt muselo (na me), jinak by nebylo pokracovani

Vˇyborný nápad.. ale mám pro tebe jedno doporučeníčko.. honem sem Šopupej další neŽ mě budEš mít na svědomí ))))