SG: Stargate Atlantis : Delenda Est - 20. díl - KONEC

TFP = Task Force Pegasus

Armadni uskupeni pod vedenim IOA, jinak tez pozemske expedicni sily v pegasu

Tvé povídky jsou fakt dobrý. Už se nemůžu dočkat dalšího pokračování

Ps: o Fordovi nemluvit, ale jeho informace využít

Stargate Atlantis: Delenda Est, part 2.3

Kód: Vybrat vše

Intro - http://www.youtube.com/watch?v=qHmuJhQu67s

"Nejméně se bojí smrti ti, jejichž život má největší cenu. "
- Immanuel Kant


Z Aspoliské hlavní věže zní neartikulovaný křik, prostoupený ranami. Sotvakdo to však může slyšet. Zdi jsou velmi tlusté, výška nezanedbatelná. V malé místnosti antického původu jsou přítomny jen tři osoby – dva lidé a jejich zajatec. Agent Merrick sedí opodál, oblek perfektně padnoucí, a čistý bez té byť sebemenší poskvrnky, zapisujíc si výsledky do laptopu. Čas od času vzhlédne k ostatním obyvatelům oné místnůstky, chvíli na po zemi se válícího Wraitha, chvíli na svého podřízeného.
Jeho kolega je naproti tomu celý potřísněný wraithskou krví, a s elánem jemu vlastním, pokračuje v práci.
„Neměj obavy, zabít tě nehodlám.“ říká vyslýchající chladně, právě když znovu zarazí kovovou špičku boty do Wraithových žeber. Po zemi se válí prázdné stříkačky se zbytky nažloutlé tekutiny.
Proklíná sám sebe, že s tím souhlasil. Dle IOA je na tento způsob výslechu nejlépe kvalifikovaný, ale jestli se brzy ta zrůda nezlomí, už nemíní pokračovat.
Kriticky si prohlédl zkroucenou a zohavenou figurku před sebou. Už předtím si s ním pár lidí pohrálo, ale zjevně se jeho mozek odmítá podřídit stejně jako ostatním jeho kolegům, kteří už naplnili plastikové pytle.
V případě lidí se vyplatí sahat k poněkud staromódním způsobům, například si šikovně vypomoct několika kopanci do břicha. Jediným problémem ovšem vždy je, aby vyslýchaný žil dost dlouho.
Wraith se na něj stále dívá vzdorovitě, a jeho přerývaný, chrčivý dech zaplňuje už tak hustý vzduch v místnosti.
„Sheppard.“ řekne nečekaně a velice tiše zajatec, zatímco upře pohled na své trýznitele
„Máš na mysli plukovníka Shepparda? Mění to na naší situaci něco ?“ neubrání se důstojník posměšnému tónu
„Přeji si mluvit se Sheppardem, a s nikým jiným.“
„Nevidím sebemenší důvod, proč bych ti vyhověl, Wraithe.“ odpoví Merrick chladně, nezvedaje oči od laptopu
„Vím, co ode mě chcete, ale pokud si opravdu přejete to nejlepší pro své lidi, uděláte oč žádam.“ říká Wraith co nejhlasitěji může, přestože je hzroucený na podlaze, a z úst i z mnoha ran na těle mu vytékají spousty krve
Merrick konečně uzná za vhodné mu věnovat pozornost, zvedne se ze židle, a jde až k mučenému. Do zrcadlového lesku vyleštěné boty šlapou do krvavých skvrn, jeho podřízený o metr ustupuje.
Agent uvažuje o možnostech. Podobnou léčbu podstoupilo už mnoho Wraithů, i těch příchozích, a naprostá většina neřekla ani zbla o něčem, co by zavánělo důležitostí.
Špičkou boty otočí mučeného obličejem nahoru. Jeho podřízený chce něco říct, ale Merrick jej gestem ruky zarazí
„V pořádku. (odmlka) V tom ti jsem ochoten vyhovět. (otočí se k podřízenému) Zatím si dejte pauzu, McKinleyi.“
„Děkuji, pane.“ řekne s úsměvem, a pohlédne na zohavený objekt blízko sebe „Pane, doporučuji ošetření, jinak nemohu ručit přežití ani na 12 hodin.“ dodá klidně
„Nemějte obavy, McKinleyi. Tak dlouho to ani nebude třeba, myslím.“

John Sheppard jde aspoliskou chodbou, vedle něj agent Merrick, a před nimi i za nimi několik vojáků.
„Jsou ti hlídací psi skutečně nutní?“ řekne John vztekle, když se znovu podívá do obličejí jejich strážců, kteří mají dle jeho mínění držky vytesané jak z kamene, a vlastní mámu by přejeli džípem, kdyby jim to rozkázali.
„Překvapuje mě vaše rozčarování, plukovníku. (zastaví se u dvěří výslechové místnosti) Sám byste si měl více dávat pozor na své přátele. Zvláště na ty méně lidské. Původem i svou podstatou.“ řekne Merrick Johnovi do očí
„Aha!“ řekne John a ve tváří se mu zračí naoko úplně idiotská tvář „Že mě to hned nenapadlo! Býval byste měl jednodušší, kdyby jste se prostě a jednoduše optal, jestli mám mezi Wraithy kámoše.“
„Nezlehčujte to, plukovníku. Nepříjemností se zde událo až dost.“
„Nějak jsem si ničeho nevšiml. Možná je vyrábí někdo jiný než já.“ řekne John vyzývavě, otáčí se k agentovi a jeho poskokům zády a otvírá dveře. „Právě si jdu pokecat s nějakým, jak říkáte, známým, takže mě omluvte.“
Dveře se za plukovníkem ani nestačí zavřít, když k němu Wraith, zhroucený na židli, začne mluvit.
„Přece jen jsi přišel, Shepparde.“
„Známe se? (pauza) Ano, jsem tu, tak co mi hodláš říct?“
„Chováme k tobě úctu, jako k mocnému nepříteli, Shepparde. I díky tobě jsme spojili síly, a zničili Replikátory.“
„To už je příliš dávno. S ohledem na nynější dobu.“ odpoví John bez špetky zaujetí
„Mluvím s tebou Shepparde, protože jsi jeden. Mezi námi. Mou a tvou rasou.“ řekne Wraith tiše
„Nerozumím ti.“ řekne John stále podivně bez výrazu
„Patřím k těm, které Antikové i vy nazýváte Pretoriáni. (odmlka) Nemáme v úmyslu vás zničit, ani nechceme prolít příliš mnoho lidské krve.“
„Samozřejmě. Už takhle máte málo možností krmení, proč je ještě bez užitku ztenčovat, že?“ řekne John teď už nebezpečným tónem, přetékající průzračnou nenávistí.
„Jsou nám dávno známy tvé pocity. Tvé unikání smrti je rovněž..obdivuhodné. Na člověka.“ říká Wraith.
Nelichotí. Konstatuje…podivné.
„Jo, to už jsem párkrát slyšel. Sice v jiných obměnách – ale podstata stejná. Pořád mi uniká, proč to říkáš mě.“
Dopoví John, a s obvyklým gustem si zapálí obrovský doutník.
„Dřív, než zemřu ti zjevím pravdu, Shepparde. Tobě i tvým lidem. (pauza) Pretoriáni tvořili elitní Antické jednotky, které byly nasazovány do lidských povstání proti Antikům. Věrně svým stvořitelům sloužili, ale pak je Antikové chtěli zradit, i po tom, co museli na jejich rozkaz proměnit lidské světy v pole poseté mrtvými těly.“
„Míříš snad někde tam, že jste nám lidem tehdy udělali službu, a kvůli tomu vám máme jít z cesty?“
řekne John, v očích se mu poznovu nebezpečně blýská
„Ne z cesty. Jen jste v omylu. Celá vaše přítomnost už od začátku, Shepparde, je upnutá na Atlantis.“
„Ano?“ řekne John naoko klidně, pravou rukou však vyndává doutník z pusy, a zvedá se z místa
„Nepatříte zde. Nic vám tu nenáleží. Atlantis není vaše! Patří nástupcům Antiků! My jsme jimi, protože jsme Antiky překonali, snad by Antikové byli více spokojeni s vámi…ale tak se nestane.“ dopoví Wraith
John vypadá, že přemýšlí. Přijde až k Wraithovi, a doutníkem v ruce mu vypálí jedno oko. Bolestivý skřek.
„Možná máš pravdu. Ale až se tak stane, budeme oba mrtví. Ty jen o něco dřív.“ řekne John s odporem v očích

„Berete mi práci, plukovníku?“ řekne s úšklebkem McKinley, zatímco v pozadí strká dvojice vojáků Wraitha do plastikového pytle. Zjevně to nedělají s přílišným nadšením pro věc.
„McKinleyi, zavřete klapačku.“ procedí John skrz zuby, zatímco se k nim blíží Merrick
„Co měl na srdci?“ řekne Merrick, připomínající v pološeru a s kufříkem G-Mana
„Nevím co tam má kromě kulky teď. Pokud se nějakému jeho orgánu dá říkat srdce.“ zazubí se McKinley
„Zavřete hubu, dokud nebudete tázán, McKinleyi. Co vám ten Wraith napovídal?“
„Že své dny dožijeme v troskách Atlantis a Aspolis, a že se budeme smažit pod péčí jeho druhu. Takovou předpověď by dneska ostatně zmáknul každý blbec.“ odpoví John bez zájmu, což stvrdí tím, že si silně lokne ze stříbrné placatky a spokojeně si olízne rty.
Merrick spěšně odejde, což John sleduje tím nejjízlivějším pohledem, který si zvládl na tváři vyobrazit.
Až teď si John všímá, že má McKinley čistý oblek, a přátelsky mu nabízí cigaretu.
„Díky. Měl jsem dojem, že v IOA nesouhlasí s dodávkami hřebíčků do rakve.“ konstatuje spokojeně
„Nejsem tu dlouho, ale ledasco se dá zařídit, což vidím, když jste si zapálil pravý cubanos.“
„No comment.“ odpoví posměšně John
„Buďte rád, že nejste na Zemi. Už dost nepříjemně to tam vře. (pauza) Přirozeně všechno tajné.“
„Přirozeně.“ potvrzuje John ironickým tónem hlasu „Posily nějaké máme čekat, nebo jste nás odepsali, nebo je to všechno tajné?“ doplní John. McKinley se uchechtne.
„Pár lodí sem určitě míří, mezi nimi i Slavia s admirálem na palubě.“ odpoví McKinley povzbudivě

John, dnešními událostmi trochu vyvedený z formy, prochází jednou věží, která funguje jako komunikační centrum. Geniiský důstojník, jehož rysy na Johna působily absolutně nezapamatovatelným dojmem., mu pohybem hodným zkušeného kapsáře do ruky vtiskl záznamový krystal.
Plukovník se zastaví a otočí, ale vidí už jen vzdálená záda v šedohnědé uniformě, mizící v záhybu chodby.
Míří k nemnoha zprovozněným výtahům, a sjíždí do prostředního patra. Jde rychle, až běží, a zapadne do jedné z provizorních pracovišť.
„Rodney?“ zeptá se John pevným hlasem
„Nech mě hádat – nikým nerušený dialog, a zabezpečenou linku?“ řekne Rodney, který se vynořil z pod pracovního stolu, jako rak z ulity.
„Stačil by nezajištěný počítač, kde bych mohl něco přehrát. Pod tvým odborným dohledem ovšem.“ zazubí se John, a ukáže na záznamový krystal
„Jasně, jen mi to dej.“ řekne Rodney, v jehož pohledu se mísí údiv i zvědavost
Na obrazovce se ukáže obličej ponořený téměř do úplné tmy, s černým okem a předčasně zestárlou tváří
„Předpokládám, že ten, kdo se na tenhle záznam dívá, jsi ty Johne. Pokud ne, stejně je to jedno, tahle zpráva spěchá, a tak nebo tak byste na to přišli sami, i když o trochu později. (pauza) Plán tak úplně nevyšel. Dosáhli jsme jen toho, že Wraithové své síly rozdělili. Část z nich určitě drží kurs na Atlantis, flotila mířící na Aspolis provede úder i na uprchlický svět. Dokážu si docela představit, že už jste Atlantis i Aspolis proměnili v hnízda odporu, tak se držte krucinál! (odmlka, povzdech) Legie a Order se o uprchlický svět postará, vy si dejte pozor hlavně na ty kočovné zmetky, se kterými míníte bránit Aspolis. Neměli byste jim věřit ani slovo. To jen taková malá rada na závěr. Ford konec.“
Oba přátelé se po sobě rozpačitě podívají. Sakra.

<Odhalit IOA a TFP existenci uprchlického světa, a odhalit Legii a Forda, nebo jen něco z toho? Nebo nic? >

Další dobrá část. Minulost Pretoriánů je perfektní a změna Johna když mučí zajatce a pije ve službě je super. Konečně normální nas***ej voják ve válce.

jinak Forda ani Legii neodhalovat, o uprchlickém světě něco málo prozradit

[Dragon]

Super další skvělá část
<Zmínit se o uprchlickém světě, informace je od legie, ale Forda neprozrazovat(prozatím)>

Dobrej díl, nic bych neprozrazoval, ale jen naznačit, že by se to či ono mohlo stát...

Tak me napada, ze jsem vam ani nerekl, kolik napisu dilu.

Jen jestli tedka cekate nejaky rychly konec, budte v klidu - jeste pribude 5 dilu, takze celkove jich bude urcite 20 + mozna jeste jakysi Epilog

A já ještě připomenu, že hlavní rozhodnutí před vrcholnou 19. episodou bude mít na triku jeden jediný čtenář.

Fakt? Ze to nevim

Hlavni rozhodnuti necham jak je dle sebe, to by se mi pak nechtelo psat

Spis jsem myslel, ze tu dam ty moznosti, a rozhodnu se dle psanych nazoru, co prevazi

No, obě možnosti finálního rozhodnutí jsou podle mě hromsky zajímavé, takže že by tě nebavilo psát jednu nebo druhou, to bych se divil.

Já bych rozhodně nechal finální rozhodnutí na jediném vybraném čtenáři; to byla nakonec i pointa DE, nechat to největší rozhodnutí na čtenáři, ne autorovi, tak je to v synopsi napsáno

O víkendu tu bude další díl, věřte že mě ty prodlevy s*rou nejvíc, ale znáte to, škola, počasí a příjemné zážitky rozhozují mysl...(tedy zvlášť ta škola, kromě kódů a vzorců je těžké z te hlavy produkovat scifi )

A o tom rozhodnutí - Po dlouhé úvaze jsem zde vybral jednoho člověka, který si vybere jednu z nadhozených možností na konci této minisérie.

Tak to jsem opravdu zvědavej na koho tvá volba padla

Jediný problém u takového rozhodování je, že se někdo může urazit, což bych byl nerad.
Ale abych to zúžil bude to jeden z vás přispěvatelů.

Po měsíční pauze tu máte další díl s příslibem pokračování za pár dní

Stargate Atlantis: Delenda Est, part 2.4

Kód: Vybrat vše

Intro - http://www.youtube.com/watch?v=qHmuJhQu67s

"Nebezpečný může být každý myšlenkový směr, spojený s fanatizmem. "
- Erich von Dåniken

Aspoliské pravé poledne je plné slunečního světla, které probleskuje skrz led ve sklence whisky na stolečku u lehátka, aby na ní její majitel pohodlně dosáhl. John přemýšlí o nastálé situaci, a zároveň se pokouší relaxovat.
Další slunečný den. A nové zprávy ohledně uprchlické planety taky nejsou špatné, až na to provalení toho malého tajemství. Člověk nikdy neví, co napadne ty vymaštěné palice od IOA, jakmile zjistí, že s nimi někdo maličko vydrbal.
„Takhle brzy si dávaš whisku?“ diví se hlas, patřící Lauře, s odstřelovací puškou na zádech a plnou polní
„Mám tři dny klidu, tak se snažím najít v tomto malebném panoramatu něco pozitivního.“ odpoví John
se spokojeným úsměvem, potahujíc tentokrát obrovský doutník.
„Poučovat tě o správné životosprávě by byla ztráta času, že?“ řekne Laura s pobaveným úšklebkem
John chvíli uvažuje, odloží doutník na široký plechový popelník a řekne maximálně ironicky -
„Tedy ne, že by mě nenapadlo být americkým hrdinou, žen, alkoholu i tabáku a drog prostý, ale až mi řekneš důvod, proč bych to měl dělat, zkusím to.“ John složí ruce a tváří se jako neviňátko, až to Lauru rozesměje.
„Hele, nech toho, ty „teoretický“ Kapitáne Ameriko, chtěla jsem se tě jen zeptat…“ chce říct Laura, ale hlas jí zanikl, sotva si její pohled povšiml záblesků na obloze.
John prudce vyskočí, až shodí téměř plnou láhev whisky, která se vylila do sněhu, a oba běží za právě zapnutý provizorný štít nad městem, pod nímž dochází ke sběsilé činnosti, railguny i asgardské paprskomety se nabíjejí, zatímco wraithská flotila klesá na zuřivě se bránící město.
Mnozí z lidské posádky nevěřili vlastním očím. Dálkové senzory by je přece varovaly…

Bylo to tak prosté. Klamnými vysílacími bójemi, optickými iluzemi a dvojitými agenty mezi Genii, Wraithové zmátli velení TFP. Bitva na orbitě skončila dříve, než začala. Sotva se otevřela hyperprostorová okna, které vyvrhly desítku Hives i s početným doprovodem Křižníků, které v několika salvách zmasakrovaly všech šest podpůrných Yakami, a posádka Tacita se obětovala, aby dala šanci Auroře TFP, která stačila uniknout jen s lehkým poškozením do hyperprostorového okna, přičemž ještě stačila poslat do pekel dva Křižníky.
Moment překvapení se zdařil, jenže nyní před Wraithy čekal tvrdší oříšek – Aspolis, kterou TFP proměnilo v baštu odporu, její věže a spodní konstrukce se ježily nespočtem hlavní obranných věží.
Mračna Dartů se oddělila od svých mateřských lodí, a spolu s palbou modrých pulsů začnou dopadat na štít, který selhává, brzy jím budou Darty prolétávat. Posádky obranných věží jsou chráněny pancéřovanými kabinami, ale ví, že si dávat pořádného majzla, jestli mají mít šanci.
„Bude to boj, tohle zasraný město udržet.“ konstatuje John, který si narychlo připíná výstroj a výzbroj, v ruce má novou zbraň, kterou jim armáda poslala v několika kusech na otestování, M29 s rychlopalným granátometem.
A není sám. Zbrojnice a výstrojní sklad je přecpán horečnou činností, ti kteří si nepřebíjejí a nekontrolují zbraně, si připínají granáty a cihly C4. Povolili jim i napalmové granáty, což John ví, protože jakmile vyběhne ven, k opevněným pozicím, kolem hlavy mu prolétává palba Wraithské pěchoty.
John poklekne, odjistí, napočítá do tří a hází. Granát dopadne přesně doprostřed skupiny Wraithů, kteří se změní v živé pochodně. Palba z lodí trhá na kusy vrchní částí věží, a dopadají i na Antický štít nad disruptorem.
„Jestli to tu chtějí dobýt pěkně postaru, dáme jim práci! Třetí četa se mnou, na perimetr 583!“ zakřičí John, posílaje dávku z granátů z pušky do další dorážející vlně pěchoty.
Stovky Dartů vypouštějí nové a vlny Wraithů, a i když se pozemští vojáci i přítomní Genii snaží vyhýbat sklízení, stejně nemají zdaleka všichni štěstí.
Wraithské lodě nejblíže povrchu se rozpadají na kusy, zatímco se Dartům daří likvidovat railguny jeden po druhém,
Hives i Křižníky jsou trhány střelami z paprskometů. Proud žlutých střel z opraveného Aspoliského odpalovače zlikviduje jednu Hives jako nic, a těžce poškodí několik Křižníků, které ztratí manévrovací schopnosti, a vlétnou přímo do palby ostatních mateřských lodí, které se opět vlétnou na oběžnou dráhu, a palbu zaměřují na nejbližší okolí města, a na štít disruptoru, který má však mnohem vyšší výdrž než ten nouzový, ten se daří nahodit za několik minut a dá tak čas na likvidací zbylých invazních jednotek.
„Naše zbylé obranné kapacity?“ zeptá se John Laury, když sedí ve velící místnosti vespod hlavní věže.
„Z toho co jsem zjistila, jsme přišli o 65% obranných zařízení, ale z toho se aspoň třetinu snad podaří znovu uvést do chodu. (tiše) Kdyby skutečně chtěli, tak jsme všichni mrtví.“
„Vzhledem k tomu, že ví o našem plánu skoncovat s celou jejich rasou, bych se jim zase tak nedivil.“ Podotkne kousavě John, a pokračuje, ale více potichu „Někoho se pokusím kontaktovat, ani trochu se mi nelíbí, jak byl Caesar rychle převelen na nějaký úkol, na který mi maršál nedal ani základní pověření, přestože tu de facto velím.“
Lauru napadne děsivá věc.
„Johne, nemyslíš, že Caesar letí k…té planetě…?“ řekne Laura a oba napadne totéž
Do prdele. Tak IOA to s tím vyhlazením myslí fakt vážně. Na Atlantis by mi řekli, že mi už jeden úkol svěřili, a že Wraithové by u té planety taktéž přežili, protože o ní také ví….a bla bla…krucinál!
„Sežeň mi Rodneyho, dneska jsem ho ani nemohl zastihnout, a Radek by se tu měl potulovat okolo oprav paprskometů. Musíme vymyslet co dál.“ Laura jen kývne a odejde.

„Posádce lodi Caesar. Zde plukovník John Sheppard, velitel Aspoliské pevnosti. Přikazuji vám okamžitý návrat na Atlantis, a anulování všech, vám pověřených úkolů, a zatčení členů IOA na palubě z důvodů velezrady a válečných zločinů. Nesplnění tohoto rozkazu bude trestáno dle stanov TFP.“

John postává v řídící místnosti, a přemýšlí, zda-li ta subprostorová zpráva není až moc přehnaná, ale nakonec dojde k názoru, že jestli se to celé posere, spíš ho někdo vyřídí ještě v Pegasu, než dojde k vojenskému soudu. Nešťastných náhod a chyb v úsudku tu bylo až moc, než aby někdo někoho podezíral.
„Pane?“ říká technik „Již jsme získali všechny posily a zásoby z Atlantis, a 38 minut již brzy skončí, máme zadat bránu znovu na Atlantis?“ řekne, a plukovník by mohl vidět i mírně prosebný výraz v očích. Nikomu se tam už nechce zůstavat, i když neví, jestli Atlantis nepotká stejná radostná událost jako tady.
„Dobrá, to bychom měli. (k technikovi) Ano, zadejte znovu Atlantis.“ Dopoví, a spěšně odejde do uzavřené, tmavé místnosti opodál, kde aktivuje své Asgardské komunikační zařízení
„Aidene? Jsi na příjmu? Musíme si promluvit!“ řekne John
„To není zrovna chytré, volat mě teď. Navíc, jak si mohl vědět, že jsem ještě na Atlantis. (pauza) Dohodl jsem se s Olesiány, pomohou nám ochránit uprchlickou planetu, brzy vzlétáme. Než se začneš vyptávat na detaily – později to pochopíš, není čas!“
„To chápu až moc dobře, a volám ti právě kvůli planetě (pauza). Míří tam totiž Caesar.“
„Takže TFP už o ní ví? To mě nepřekvapuje. Snad pomůže ochránit…“
„Ty to nechápeš Aidene! Neletí vám pomoci, ale zničit vás! Mají na palubě bránu, IOA chce vyhladit všechny Wraithy za každou cenu, a nechtějí riskovat, že ti, co budou u planety, to přežijí, a ještě s kvanty zásob jídla.“
Ticho.
„Aidene jsi tam?“
Stále ticho. Snad jen velmi tichý povzdech je slyšet.
„Ano, jsem pořád tady. (potichu) Je mi líto, ale to cos mi řekl…nemám na výběr. Jakmile se Caesar přiblíží k planetě, dám jej zlikvidovat. (sklíčeně, ale pevným hlasem) Pokus se je zastavit, a posílit obranu Atlantis, nezapomeň, že Wraithové jej nechtějí zničit, ale dobýt, co nejméně poškozený, ale teď už musím jít.“
Zvukový signál dá Johnovi najevo, že hovor skončil.

„Tak to jsme nahraní.“ Podotkne doktor Radek Zelenka, když si vyposlechne
„Možná jsi mohl ze získaných informací vyprodukovat inteligentnější větu.“ řekne Rodney vztekle
„Drž už hubu, byl bys tak laskav?“ řekne John „Spíš mi ty zkus vyprodukovat co je morálnější, jestli provést genocidu, se kterou by nám už mohli konkurovat jen Ori, nebo zlikvidovat ty tupé ksichty od IOA u disruptoru, ale poslat tím pádem do kytek celou TFP, a nás ke zdi, tedy pokud bychom ty jatka, co pak přijdou, vůbec přežili.“ řekne John ponuře. Nevymýšlí, jen polemizuje nad holými fakty.
„Co se prostě zakopat, a počkat jak se to vyvine?“ navrhne Laura, a smířeně se po všech podívá.
„Taky možnost.“ odpoví John „To mám taky v úmyslu udělat. (pauza) Ale riskovat vaše i jejich (mávne rukou k chodbě) životy, kvůli něčemu, s čímž nikdo z nás nechce nic mít, to už samo o sobě je blbost.“
Přemýšlí, co to vlastně řekl, ale hlavně ať všichni víme, na čem jsme, no ne?
„Ehm…mohl bych zkusit hacknout disruptor přes systémy napájení, to bychom pak mohli využít, pokud jde o čas.“
navrhne Rodney, ale netváří se právě optimisticky a sdílně.
„To se rozhodně bude hodit. (k Lauře) Běž ven do zákopů, a osobně vyřiď velitelům všech obranných perimetrů, aby se do půl hodiny dostavili do briefingové místnosti.“ dopoví John, Laura jen kývne a odejde
„Měl bych se už vrátit k opravám, ještě mi tam ti mladí technici nadělají větší brajgl než Wraithové.“ řekne Radek a s klidem odejde. Zbývá už jen Rodney s Johnem, kteří vycházejí na chodbu.
„Poslyš, nezdá se ti, že až moc často se stává, že těsně vyvázneme z takových situací?“ řekne Rodney přemýšlivě
„To si říkám vždycky, ale na tvým místě bych na ty idiotské náhody a vteřiny záchrany raději nevěřil“ odpoví John s pobaveným šklebem ve tváři


< Jak se rozhodnout? Co riskovat? Získat nějaký čas? Zkusit navázat spojení s Wraithy nebo s velením TFP?>

Znovu jsi nezklamal. Výborná další část. Oklamání obranny Aspolis a celého TFP bylo dobrý a ta bitva je super. Jen škoda té rozlité whisky hned na začátku (tolik škody, snad nebyla archivní) Jinak se už těším na další pokračování.

Navrhuji získat čas a spoléhat se sami na sebe a ne na TFP. Možná navázat spojení s Wraithy (nikdy nevíš kde máš známého )