SG: Stargate Atlantis : Delenda Est - 20. díl - KONEC

Tak jsem se rovnez rozhodl napsat nejakou tu povidku
Pokud budou ohlasy kladne, za tyden vam rad hodim pokracovani
Dam vam i moznost do toho zasahnout

EDIT : Celá povídka zde:

Kód: Vybrat vše

http://uloz.to/942149/Stargate_Atlantis_Delenda_Est_miniseries_20_of_20.pdf

Stargate Atlantis: Delenda Est, part 1.1

Kód: Vybrat vše

Intro - http://www.youtube.com/watch?v=qHmuJhQu67s

"Nemusíte stát o válku, ale ona bude stát o vás"
- Lev Trockij

Čekání. Je až k smíchu, kolik se ve válce voják načeká, pomyslel si John. Doma čeká na dopravu na do války, poté čeká kdy přijde boj, čeká na útok, čeká než ho evakuují, a když ho zraní, čeká na medika. Nakonec se možná dočká i té pověstné kulky se svým jménem. Je to už dlouho, kdy plukovník přemýšlel nad veselejším tématem.

Není to snad ani tak probíhající misí, i když trčet týden uvnitř jumperu s občasnými vycházkami ven v žáruvzdorném obleku a prohrabávat šrot z trosek deset tisíc let starých antických a wraithských lodí a vozidel, to chce už samo o sobě velkou dávku trpělivosti. Zvlášť u někoho, kdo na popelařinu tohoto ražení není zvyklý. Už je to koneckonců nějaký ten pátek, co se z Expedice stala vojenská mise pod velením Task Force Pegasus. S invazí sil Ori chtělo IOA razantně a nastálo eliminovat hrozbu Wraithů a vyslalo do Pegasu jen hrstku lodí, aby je jednou provždy zlikvidovali. Něco se ošklivě pokazilo, Wraithům chyběl společný nepřítel, jako mnohokrát předtím pozemšťané podcenili sílu nepřítele, jeho esa v rukávu nevyjímaje.
Johna někdy napadalo, že se to celé zkazilo ve chvíli, kdy z Atlantis odešla kvůli zranění Elizabeth. Uběhly dva perné roky, a přitom se zdálo, jako by události odletu Atlantis z Lanteany proběhly včera.

„Rodney?“ promluvil Sheppard do vysílačky, „Měli by jste se vrátit, máte vzduch už jen na hodinu.“
Za oknem jumperu pokračovala nekonečná noc, jak směs popela a sněhu bez ustání padala na povrch Taranis. Jen občas apokalyptickou scenérii ozářil svit blesku.
„Raději bude půl hodiny hledat a pak se strachovat, že to nestihne, než aby vynechal v těch ruinách pár minut,“ řekl potichu znuděný Ronon. Sheppard jen kývl.
„Myslím, že jsme něco našli.“ ozvalo se z vysílačky.
„Něco hodnotného, tentokrát?“ zeptal se se značnou dávkou ironie John.
„Jinak bych o tom přece nemluvil,“ následovala rychlá odpověď, „Doneste nám další vzduch, trochu se tu zdržíme. A kontaktujte maršála Distona, bude se nám tu hodit nějaký lingvista.“
„Špagety, míchaná vejce…“ doplnil John.
„Díky, a taky trochu vody.“
Mikrofon utichl a John se podíval dozadu na Ronona, který neochotně vstal a začal si navlékat žáruvzdorný oblek
„Proč ten krám vůbec nosíme? Snad bych viděl, kdyby...“
„Venku nejde pořádně vidět, a než by ses nadál, už máš celou strojovnu i s celým spodkem na škvarek.“ dopověděl netrpělivě John
Poničený interiér antického křižníku, zřejmě subverze Aurory, neskýtal luxus ani před explozí supervulkánu, ale nyní to byl doslova horor. Pokroucené nosníky jako připomínka neúspěšné snahy Antiků zvrátit průběh války nyní zasypával šedý kluzký popílek. Jako světlo na konci tunelu na Johna nesoucího zásoby působila záře jdoucí z místa, kde pracoval Rodney. Poručík Laura Cadmanová hlídala před místnosti, jen na Johna kývla.

„Trvalo ti to věčnost!“ obořil se Rodney na Shepparda hned po vstupu na můstek, nebo na to, co z něho zbylo.
„Copak za to můžu, jsou to tři kilometry!“ a podal mu neochotně cosi co vypadá jako masová tyčinka.
„Já jsem ti říkal, ať ten poker nehraješ. Takhle máš už zítra klid.“
„Jsem rád že toho nezneužíváš.“ řekne Rodney ironicky
„Obraťme list, kde je Dex?“
“Vzal si Jumper, aby vyzvedl u brány tvýho lingvistu.“
Rodney jen kývl a začal si připínat bombu.
„Tak co jsi tu našel?“
„Jediný funkční datakrystal – a dokonce se záznamy antických vojenských základen z války s Wraithy.“ Zazubil se napohled spokojený Rodney.
„Už jsi z něj zkusil vytáhnout něco víc?“
„Vlastně - ano. Informací o základnách tam je dost. Ale zvlášť o jedné z nich, která může být dalším Antickým městem...o Aspolis.“
Johna to zaujalo ale sotva se nadechl, nečekaně se z vysílačky ozvalo, podivně zkresleným hlasem…
„Wraithové jsou za chvíli tady. Všechno o nás na Taranis už vědí. Spaste se útěkem.“



„Jak se vlastně brána dostala tak daleko a navíc k moři, madam? Myslel jsem, že ji zaplavila láva.“
ptá se jeden z vojáku Cadmanové, zatímco si ona rutinně čistí zbraň.
„Tlak při výbuchu a teplota vyvřelin... “ začne jeden z techniků, Harris, ale Laura mu řeč rázně utne
„Dovolíte Harrisi? Ptal se mě, ne vás.“
„Jak si přejete madam.“ říka Harris sarkastickým tónem, a pokračuje v práci na bráně, která kvůli zničenému DHD a poškození potřebuje jeho adekvátní náhradu.
No jo, další samolibý civil, co si otvírá hubu, myslí si Cadmanová. Vzala hliníkový kroužek, postavila ho na hranu, pak se napila z polní láhve a úzkým proudem z pusy ho odstříkla na zem u Jumperu.
„Už chápete, vojíne?“ řekla klidně Laura..
„Ano, madam! Úplně!“ a s přesvědčivě vážným výrazem odešel k ostatním. Cadmanová se otočí zpět k technikovi.
„Říká vám něco slovo morálka, Harrisi?“
„Jistě madam, bojovat do posledního muže i posledního náboje, ale slibuji, že padnu-li, neošidím armádu ani o jeden pár bot, vůbec mě s nimi nemusíte pohřbívat, jen je pak klidně se vším dejte dalšímu hrdinovi.“ zakončil už s neochvějně drzým tónem Harris
Sráč mizerný...co si o sobě do prdele myslí? A tohle nám TFP posílá na spolupráci. Pěkně děkuju, sire Distone, za takové prezenty! Jestli si ještě jednou otevře...
Hlas z vysílačky. John.
„Poručíku Cadmanová! Lauro! Kde jste?“
„Ano, na příjmu, co se děje?“ popadla Laura překvapeně vysílačku
„Okamžitě dejte vědět všem ať se shromáždí a připraví k odchodu! Kóta 28, trosky wraithského křižníku. Hned!“
„Rozkaz! (přepne frekvenci)Všichni, tady poručík Cadmanová...“

„Nezdá se ti, že je to trochu unáhlené Johne? Spoléhat se na...“
„Myslíš ten pokřivený hlásek? To ani ne. Zkus uvážit, co jsme zažili. Neponechám nic náhodě.
(vytáhne komunikátor, zdá se, že snad Asgardského původu) Lodi Caesar, tady plukovník John Sheppard! Žádám okamžitý sken blízkého vesmíru! Okamžitě!“
„Dle rozkazu, vyčkejte plukovníku“
John se otočí zpátky ke zcela konsternovanému Rodneymu.
„Možná tu za chvíli budeme mít zábavu, raději bychom měli prásknout do bot.“
„To si opravdu myslíš, že je moudrý...“
„Prostě mi věř! Něco tu nehraje!“
Loď Caesar. Je to, jak se zdá, vylepšená třída Deadalus.
Hyperprostorové okno. Je to jedna Hive Ship, okamžitě začne střílet ze všech zbraní na Caesara, ten odpovídá raketami a railguny, ty ale vypadají o poznání silnější než u prvních Deadalů.

„Tak co se děje, Caesare?“
„Plukovníku Shepparde, sotva jsme zjistili, co se to k nám blíží, už se tu objevili! Nemůžeme čekat posily, a i když se nám podaří tuhle vyřídit, za chvíli tu můžou být další! Máme vás přenést?“
„Tak počkat! ozval se technik Harris Nemůžeme jim tu jen tak nechat tuhle hromadu trosek!“
„Proč by ne, pane Harrisi?“ Zeptá se ho Cadmanová co nejméně uctivým tónem.
„Nemýlim-li se, doktor McKay tu něco důležitého našel. Může tu být víc věcí, které jsme ještě nenašli. Nemůžeme jim to tak nechat.“
„Co navrhujete?“ ptá se Rodney, který však tuší, kam technik míří
„Brána funguje. Mohl bych přetížit naquadahový reaktor, aby explodoval hned, co odtud zmizíme!“
Cadmanová je už z něj v obličeji hnědofialová vzteky, že už ten zmetek zkouší fušovat i do taktiky, a radí jím hlasem, jako by to vysvětloval bandě děcek.
John z toho není také zrovna nadšený, ale opravdu by to stálo za úvahu.
Rozhodne se.
„Dobrá Harrisi, byl to váš nápad. Takže všichni ostatní kromě mě a technika Harrise se přenesou na Caesara, ten ať se drží co nejdéle bude moct.“
Asgardský transportní paprsek. Darty prolétávají atmosférou plnou prachu a popílku.
Neměli by se přenést taky? Stojí hromada neprobraného antického a wraithského šrotu za ten risk?
Pořád máme čas...uvažoval John. Proč mu jen ten hlas z vysílačky přišel tak známý?


<dám vám možnosti, má dát Sheppard příkaz a čas Harrisovi k přetížení naquadahového reaktoru, který zničí bránu, i všechno v okolí až skrz ní utečou, nebo se raději nechat okamžitě přenést na Caesara a vypadnout odtamtud?>

Já bych volila možnost - počkat a uvidět. CO ten podivně známý hlas je zač? Že by snad repli-Weir?
Jinak chválím! Zajímavý obsah a čitelný styl. Působí to na mě profesionálním dojmem.

Omlouvam se za par chybicek ve vetach

Moc dobrá povídka. Čím dřív sem hodíš další část tím líp. Já bych Johna a Harrise přenesl na Caesara a zmizel.

pěkná povídka, já jsem pro to nechal Harrisovi čas na přetížení naq. reaktoru a zničení trosek přičemž těsně před víbuchem je transportovat na Ceasera, aby mněli jistotu že tam nic cenného není.

Sa mi to tiez velmi paci. Napis pokracovanie. Ale rad by som bol ze to co nasli, nech je to nieco vyznamne

Příští díl bude buď v pátek, nebo spíš přespříští týden. Ten další totiž budu čumět ne na Atlantis ale Atlantik

Stargate Atlantis: Delenda Est, part 1.2

Kód: Vybrat vše

Intro - http://www.youtube.com/watch?v=qHmuJhQu67s

"Své přátele dělím na ty, které obdivuji, na ty, které ctím, a na ty, s nimiž mám soucit. "
- Francesco Petrarca

Plukovník Gorman s Caesarem zuřivě manévroval, co nejefektivněji opětoval palbu, přičemž byly těžce poškozeny motory a zbraně Hivky, když se náhle otevřelo hyperprostorové okno
Výborně. Takže jsme tam, kam bych ani Rodneyho nikdy neposlal. Zato on mě určitě, a právě bych se mu ani nedivil. Zase vymýšlet jakousi sebezáchranu s možností jedna ku miliónu. Bezva.

„Už to máte hotové? Za chvíli tu máme společnost a bude jich sakra moc!“
„Dobře víte, že kvůli bezpečnosti to není tak snadné uvést do přetížení.“
John zaslechne blížící se zvuk. Známý zvuk. Je to onen děsívý „svist“ Dartů. A je jich víc.
„Zastavte to! Letíme pryč!“
Prosím? Brána bez něj nepůjde odsud vytočit!
To je už teď jedno. Nalož ho a letíme.
Stihli jsme se na poslední chvíli zamaskovat, než jsme měli vizuální kontakt s Darty. Už tak jsme museli vyčerpat spoustu štěstí tím, že nás nezaznamenali, měl co dělat aby se nerozesmál. Začíná to být jako deja vu, zakončil to, zatímco Harris neochotně potvrdil, že můžou letět.

„Vlétneme mezi wraithský šrot a počkáme na pomoc“ ,řekl jsem pevným hlasem, a navedl Jumper do obrovské škvíry mezi zbytky kovo-organických částí trupu.
„Cože? Vždyť máme přece Jumper s hyperpohonem, a reaktor musíme…“
„Nemusíme a nemůžeme nic! Zkrátka počkáme!“
„Máme přece Jumper, musíme to risknout!“ Harris začínal být bez sebe
„Samozřejmě, že bychom mohli, až na takový malý detail, že se ani s hyperpohonem odsud nedostaneme! Létání v týhle atmosféře vyřídilo hlavní pohon Jumperu, takže maskování nám sežere energii pro hyperpohon, a bez maskování nás sestřelí do pěti sekund, myslete "pane inženýre"!“
Harris se tváří překvapeně.
„Ale…to já…nevěděl,“ zakoktá evidentně překvapený Harris
„To je váš problém. Počkáme zde, jak to nejdéle půjde. Když se situace nezmění nebo bude neudržitelná, okamžitě přetížíte reaktor, a my riskneme únik atmosférou. A už ani slovo!“
Je jasné, že Harris poslední větu zrovna nemíní porušit.

Hyperprostorový tunel, přes který Caesar letí směr základna Task Force Pegasus na Manarii.
„Musíme se vrátit a to hned!“ Zahulákal Rodney na Gormana, téměř přímo do ucha, zdá se že to není poprvé.
„Přestaňte hulákat doktore McKayi, nebo vás nechám vyvést z můstku!“ Odpověděl mu na jeho řvaní Gorman.
„Plukovník Sheppard ví co dělá, byl to jeho rozkaz, a já byl ochoten mu dát co nejvíc času jsem mohl, ale nebudu ohrožovat celou svou posádku a loď kvůli němu a inženýru Harrisovi. Říkám ne, a nepřeji si, aby jste mi to znova opakoval!“
Rodney ví, že nemá co by doplnil, tak to vzdává, že se půjde připravit na přenesení. Odejde, vyndá z kapsy, a potěžkává v ruce nám známý datakrystal z trosek Aurory. Podle navigátora už jen pět minut chybí do příletu.
Snad se dostanu do zakódovaných souborů, pomyslel si, a uznal, že pracovat na něm by měl co nejdříve bude moct.
Když ne kapitán lodi, zavolám třeba přímo veliteli TFP, jen si nebyl jistý, zda-li i na něj nebude trochu hlasitější…
John Sheppard, se svými myšlenkami. Taranis. Peklo. Smrad je tu teda rozhodně jako v pekle, a do toho Darty kroužící někde nad námi po desítkách. Nepočítaje v to, že podle antického multimetru se kolem nás hemží snad dvě stě řádně namíchnutých cucavek.
Zkusím být realista. Vysání, rozdrcení nebo atomovka? Atomovka bude nejmíň bolestivá.
A ještě tu tvrdnout s tímhletím věčným nespokojencem. Raději dál nemyslet…jakpak to teď asi musí vypadat na Atlantis?

„Jakpak to vypadá s energií Jumperu? Zkontroluj to, Harrisi.“
„Jistě, plukovníku.“ Vypadá mnohem uvolněněji, zajimavý, řekl si pro sebe John.
„Stále nedostatečná.“
„Nemohl by jste dát Jumperu energii z toho reaktoru?“
„Byla by u toho vysoká pravděpodobnost přetížení a exploze.“ Řekl Harris učitelským tónem.
John znovu přemítal možnosti. Co se dá dělat. Tahle bude nejlepší. I přes ty jeho kecy.
„Chcete nás snad zabít?! Jen šílenec by tohle zkoušel!“
„Když budeme mrtví, těžko to vyzkoušíme!“
„ Jak se to přetíží, dělejte si s tím co chcete!“
„Zapojte to! Máme dost času, a málo možností!“ Jestli Wraithové mají podezření, což už určitě mají, a ví dobře, že maskování užíváme, začnou co chvíli naslepo všechny trosky bombardovat. To bychom nerozchodili…tedy spíše nepřeletěli.
„Proč vlastně tak nesnášíte armádu Harrisi? To se pak divím, že jste se přihlásil do TFP.“
Asi tak - zajímá mě to, dokud se ještě můžu zeptat. Na co všechno se už nejspíš nezeptám. Bude toho hodně.

„Řekněme, že to byly…osobní důvody. Nic víc.“ Odpověděl, zatímco bojoval se změtí přípojek a kabelů.
„Za co tě vlastně tenkrát vyloučili ze střední, padawane?“
Zcela konsternovaný Harris se zarazí a řekne
„Že ses zrovna teď zeptal.“
„Zrovna teď mě to zajímá.“
„Co bylo, bylo. Stejně jako ta dávná obliba Star Warsu.“
„To je škoda.“ Zašklebí se John. Harris se pokřiveně zasměje, a pokračuje v práci.

Základna TFP na Manarii, Rodneyho laboratoř.
„Nějaký pokrok doktore McKayi?“ Zeptá se generál Curran.
„Dá se říci, že ano. Brzy budu mít adresu i přesnou lokalizaci Aspolis.“
„Antické město?“
„Zdá se, že určitě. Možná ještě významnější než Atlantis.“
„Pokud je to, co říkate pravda, a to město stále existuje, zajistím pro její nalezení a průzkum maximum sil TFP.“
„To je poněkud předčasné, generále. Zítra zašlu oficiální zprávu velení TFP, dozvíte se to mezi prvními.“
Generál kývl, a odešel, Rodney se vrátil k počítačovému terminálu a pokračuje v práci.

„Hotovo.“ Harris se vrátil do sedadla Jumperu.
„Ozkoušíme to. Vypadá zatím vše v pořádku.“
John aktivuje maskování a míří kolmo vzhůru atmosférou. Najednou začnou reaktorové kontrolky hrát všemi barvami.
„K zemi! K zemi, nebo je po nás!“
Jumper mířil dolů. Maskování vypadne, naráz začnou útočit Darty
„Reaktor je odpojený, ale spálil obvody a poničil systémy!“
„Všiml jsem si!“ zahuláká John, zatímco už kolem nich sviští střely z Dartů.
Přímý zásah do zádi Jumperu. Padá téměř kolmo k zemi.Náraz do měkké a tlusté vrstvy popela.

„Harrisi, jste živej? Harrisi!“ volá John, zatímco se snaží rozpohybovat a vylézt z trosek. Nic nevidí, kašle od prachu a popela zvenku. Nemá žádné viditelné zranění, až na pár boulí a odřenin. Sakra, snad budu moct běžet…nic jiného nezbude.
„Jsem v pořádku, už jsem venku. Rychle plukovníku!“ Těžce se drápe ven, pořád poloslepý, Harris mu pomáhá.
Reaktor. Napadne Johna jako první.
„Co se stalo s naqua…“
„Brzy exploduje. To nestabilní připojení a selhání to urychlilo. Ještě jsme měli štěstí, že to neurychlil ten náraz.“
„Kolik máme času?“
„Řádově…několik minut.“

Aktivace brány. Mezi nimi a bránou je pouhých dvě stě metrů od nich, nechráněný volný terén
Čekají další Darty, ale vyjedou z ní dvě pásová vozidla, a okamžitě začnou střílet railguny do Dartu, které vybuchují, jedna po druhé. Vypadají jako zmenšené ruské Shilky.
Hlas z vysílačky. To jsem teda zvědavej. Běžím, kolem výbuchy. Harrisovi jsem nemusel říct ani slovo, aby to taky udělal. Kmital nohama víc než jezdci na Tour de France.
„Plukovníku Shepparde! Jste naživu? Příjem!“
„Ano! Téměř žádná zranění, ale přisli jsme o přídavný zdroj brány!“
„V pořádku, víme!“ Sheppard pozoruje, jak prochází bránou další lidé, a zapojují nový generátor.
Brána se uzavře a zase otevře, jak jen to nejrychleji šlo. Jedna bojová sonda byla zničena, druhá taky.
Skáčeme do brány, když v tu mě strefí jeden z Wraithských vojáků do zad Stunnerem. Padám, ale čísi ruka
mě vtáhne do brány. Takže jsem se ti zase vyhnul, dámo. A že nás zrovna nešetřís.

„Cože jste se pro nás vrátili?“ ptal okamžitě se John Rodneyho, co doletěli na Manarii
„Řekl jsem jim, že jestli vás z Taranis nezkusí zachránit, nikdy beze mě Aspolis nenajdou!“
„Dal jsi jim to pořádně sežrat co, Meredithe?“ Teď budeš mít vojnu Rodney, až se to přežene. Ale nikdy ti to nezapomenu. I když i ty mě někdy dokážes nasrat, a rozhodně ne málo.
„Fanklub mi už nejspíš nezaloží, a ani žádná sexy mimozemšťanka mě neunese, tak ať mají chvilku vyšší krevní tlak.“
Rodney se zašklebil a odešel. Mám dojem, že ta Aspolis bude důležitý místo.

<Mají se vydat do Aspolis lodí nebo bránou?>

wow fakt supr , mas talent .
At tam jde john s rodneym a Radkem branou a at za nima leti Caesar
(malem sem zapomel , pls zakomponij tam nak radka)

Super část. Takhle napínavý děj nemá chybu. Na otázku jestli mají letět nebo jít bránou bych to viděl na bránu za použití 9. symbolu.......

¨JN , treba to vypne tamni irisostit

Mensi zpozdeni. Ted jsem teprve pricestoval, a dalsi dil si budete moct precist do patku.

na kvalitní čtení rádi počkáme, jestli se nemýlím

Stargate Atlantis: Delenda Est, part 1.3

Kód: Vybrat vše

Intro - http://www.youtube.com/watch?v=qHmuJhQu67s

"Na své nepřátelé musíme dávat pozor, neboť nikdo nezpozoruje naše chyby dříve než oni. "
- Antisthenes

Vesmír. Zdánlivě nesmyslná kombinace tmy a světelných bodů. Takové věci se proháněly hlavou Johnovi, když se Caesar a Tacitus připravovaly k odletu. Zrovna dokuřuje další svůj oblíbený doutníček a uvědomuje si, že už z té nespavosti a těch litrů kafe začíná blbnout.
„Trochu relax, plukovníku!“ Zasměje se Zelenka.
„Díky za radu, ale tady ho moc nezbývá.“ Odvětí trochu ponuře.
„Neměl jste urazit ty domorodce na té vaší oblíbené štaci. Víte kterou myslím, tu co jste tam tak rád jezdil, jak vás tenkrát unesli.“
„Té holce bylo asi třináct, nejsem přece pedofil!“ Odsekne.
„No vzhledem k tomu, že to byla dcera náčelníka, a vy jste ji odmítl…oplodnit, urazil jste celý kmen, takže...“
„To už mi vysvětlil i Rodney a pár dalších lidí, nemyslete si, že jsem kvůli tomu jásal.“ Típne zbytek doutníku o kovovou bednu a odplivne si.
„Zákony Země tam neplatily, takže…“ Zelenka se zjevně baví, ale Johnovi už naskočí čirý vražedný výraz.
Sheppard odchází. Ještě si dám dva panáky, měl bych se fakt víc hodit do klidu…

Hyperprostorové okno, Tacitus. Stejná verze, jakou je Caesar.
„Rodney, jak se můžes v tom bordelu vyznat?“ Diví se Zelenka pohledem na Rodneyho jak přemýšlivě hrabe v bedně, kde je zjevný chaos součástek a věcí.
„Vím, kde co mám. Mám na to systém.“
„Aha. Systematický systém, chceš říct.“ Chce ještě něco říct ale otevřou se dveře a vejde plukovník Sheppard.
„Zdravím. Tak jak, už jsi z toho vytáhl všechno?“ zeptá se Rodneyho.
„Jo…ale moc toho nebude. Vlastně jen poloha, adresa brány a chaotické data čehosi.“
„Čehosi? Tušíš alespoň něco?“ Zbystří John. Když se Rodney vyjadřuje neurčitě, bývají pak problémy. Velké.
„Na první pohled? Že na Aspolis došlo k bitvě, kterou rozhodně moc Antiků nepřežilo. Jenže je tam příliš zmatečných informací…asi osobní poznámky, ale jsou různě zpřeházené. Podařilo se mi z toho vytáhnout jen tohle.“
Na Rodneyho laptopu se zobrazí nápis „Omnia mors aquetat.“
„V klasické latině i antičtině to znamená zcela totéž. Smrt vše vyřeší.“ Johnovi to jako varování zjevně stačí…

„Ronone, cože si zase začal jíst rukama?“ diví se Cadmanová.
„Zjistil jsem, že si to tak líp vychutnám.“ Libuje si Dex.
„Já ti to toho mluvit jako nebudu, ale…nechceš si na to vzít aspoň vidličku?“ zdá se že už ji to dost vadí
„Lauro, má cenu tohle řešit? Kašli na to.“ Odpoví jí Lorne, který do sebe ragú láduje jako tank.
Cadmanová si nejspíše pomyslí totéž, přisune se k Lornovi. Chce se na něco zeptat.
„Znáš velitele Tacita? Zdá se mi…trochu afektovaný.“
Lorne do sebe hodí poslední sousto, a jedním lokem vyprázdní karafu s vodou.
„Typický zmetek, co se sem dostal přes své dobré kontakty. Víc se snad dodat nedá.“
„A je aspoň trochu dobrý velitel?“
„To zase ano, až na to jeho trvání na přísném salutování, to je neskutečný, ten by snad i chtěl, abychom si leštili boty zespodu.“ Podotkne evidentně zhnusený Lorne.

Plukovník Sheppard pozoruje hyperprostor z můstku. Modravé linky, až člověk nevnímá nic jiného. Brzy nás čeká další skok a výskok od normálního do hyperprostoru…moc to tomu navigátorovi nezávidím, v kuse tu čumět na ty modravé linky a tlačítka.
A zvláště když musí poslouchat tady toho debila. Už jsem zažil pár šílených velitelů, co si rádi hráli na vojáčky, ale tohle – tohle je neskutečný! No ovšem, právě sem vchází, a jeden seržant mu salutuje. On sám ale ne. Nikdy. Jen nadřízeným. Už rozumím, proč generál O´Neill měl problémy si zvyknout na vyšší funkci. Sedět s touhle sebrankou, taky bych uvažoval, někam se zašít, nebo s tím vším seknout, bejt starý.
Jistě, ignoruje i mé salutování, ale neváhal by mě okamžitě sprdnout jako psa, kdybych dělal že ho nevidím.
Raději půjdu. Ještě si dát kafe.
Helemese, on je tu jen Harris. Nevadí, v porovnaní s tím nóbl parchantem na můstku voní růžema.
„Napjatý, předpokládám?“ Řekne Harris, aniž by se ohlédl směrem po Johnovi.
„Jak víš, že jsem to já?“
„Může to být kdokoli. Bylo by normální nebýt trochu…udivený z toho, že letíme objevit tajemné nové město Antiků, a odkrýt další mystérium?“ Přitom si lokne nečeho z placatky. Čaj to asi nebude.
„Překvapuješ mě, že i ty začínáš chlastat?“
„Mám začít předpisově, až nějak po přesně třech zraněních a desetí úniků ze spáru smrti?“
Podotknul zase kousavě ironický Harris.
Najednou si John uvědomí, že to k smíchu je. Velí jim to namyšlené generálské hovado, vědci se zavřeli v kajutách s výmluvou práce, Harris se pro jistotu snaží nadrátovat. Ještě že vím, že má velké limity. Měl bych mu to mít za zlý, ale nemám.
„Víš co, nechám tě tu o samotě, jdu sdílet utrpení podřízených na můstku.“

Tacitus vystupuje z hyperprostoru. Poslední skok před Aspolis. Zůstavá na místě.
„Nefunguje.“ říká navigátor na můstku
„Jak to myslíte, nefunguje?! Okamžité hlášení!“ řve všemi oblíbený generál
„Ehm…omlouvám se…Pane. Nefunguje to tak, že to nefunguje. Nejde spustit hyperpohon.“
„Všichni technici do strojovny, a vyřešte ten problem!“

„Velmi moudré rozhodnutí pane.“ Řekl John generálu Curranovi.
„Neslyšel jsem náznak ironie, plukovníku?“
No jasně, všemu chcete rozumět, všechno si vyložit a nade vším se urazíte. Že by předčasná senilita?
„Zcela určitě se mýlíte.“ Jakože by jste se vůbec někdy mýlil.
„Dejte si pozor plukovníku, můžete být brzy také jen major.“
Odkud tohle vytáhli. Nebo že by se přesně tomu říkalo krize velení?

„Závada?“ Ptá se při příchodu Johna Rodney
„Nejspíš to nic nebude. A co ty, nějaký pokrok?“
„Víc tam toho už nebylo, ale je samozřejmě možné, že u té věty jde o jakýsi kód.“
„V Aspolis?“
„Nebo kdekoliv v Pegasu.“
„Povzbuzující.“
„Přesněji ti to neřeknu, i kdybych se rozkrájel.“
„Aspoň to shrň – krom pozice a adresy brány tam tedy bylo co.“
„Už jsem ti jednou řekl, že opravdu nic moc. Že Aspolis byla obrovská metropole Antiků, kde pod jejich ochranou žily milióny lidských imigrantů a uprchlíků, a došlo tam k jakési vražedné bitvě, mezi Wraithskou a Antickou armádou, na orbitě i na povrchu a Antikové, jak se zdá, prohráli. Ale vůbec nic určitého, ani detaily tam už nebyly.“
„Jak to já vidím, beztak zase najdeme jen kupu sutin a šrotu. Wraithové po sobě rozhodně nezametají stopy.“
„Možná…víš co, půjdu zkontrolovat vybavení.“ Náhle se rozhodl Rodney
„Fajn. Stejně už by to mělo být spraveno, za chvíli tam budem.“

Orbita planety, Tacitus se blíží k atmosféře, posádka pouhým okem vidí jádro města, a rozlehlé sutiny a krátery kolem, byť je celý světadíl zasněžený a hornatý.
„Důkladný sken celého povrchu planety!“ rozkáže svým neuvěřitelně arogantním hlasem Curran
„Jistě, pane.“ Odpoví strojeně jeden z techniků na můstku.

„To je snad poprvé, co děkuji za to, že jsem mezi vámi civilista.“ Ušklíbl se Zelenka, a kývl směrem k můstku
„Nemějte strach, pane Čech, náš milovaný velící mise se těší už tak nezměrně velké oblibě posádky…“
„A není to už trochu moc ironie na jeden komentář, pane plukovníku?“ řekl Harris, který se bůhvíodkud vynořil
„Skončilo barové galapředstavení?“ odvětil mu John
„Spíše, že se uzavřelo. Na co vůbec čekáme?“
„Sken povrchu, předpisová hlášení, důsledné briefingy…“
„Aha, velmi důležité…jdu si zatím vyleštit knoflíky na batohu, ať pak nedostanu na zadek…“



<Mají na Aspolis okamžitě přenést všechny týmy nebo počkat hodinu na Caesara?>

Shrnu to do jednoho: čekání se vyplatilo .

ad: Počkal bych na Caesara, vzhledem k avizovaným briefingům, předpisovým hlášením, sken taky není hned...a navrch dohadování se "všemi oblíbeným generálem" ( )... to mi vychází víc jak jedna hodina ...

helix píše:

Shrnu to do jednoho: čekání se vyplatilo .

ad: Počkal bych na Caesara, vzhledem k avizovaným briefingům, předpisovým hlášením, sken taky není hned...a navrch dohadování se "všemi oblíbeným generálem" ( )... to mi vychází víc jak jedna hodina ...