Pro pokec, nebo vaše dotazy jsem vytvořila na Discordu skupinu, přidat se můžete zde: https://discord.gg/aZCahpwdZa

Obsah fóra FanArt Vaše povídky Dokončené povídky SG: Tajemství

SG: Tajemství


Odeslat nové téma Odpovědět na téma
Příspěvek 23.8.2007 18:59:51
Mooony Uživatelský avatar
Command Chief Master Sergeant
Command Chief Master Sergeant

Příspěvky: 998
Bydliště: Brno
Pohlaví: Neuvedeno

Odpovědět s citací
 
Ahoj, tak jsem taky zkusila nějakou tu povídku. Snažila jsem se eliminovat chyby, tak se prosím za nějakou tu hrubku nezlobte.
Slovo úvodem:
Hlavní postavy jsou major Lorne a plukovník McNillová, která je nová. Její pravou povahu poznáte během příběhu, stejně jako její život (neměla ho zrovna nejlehčí). Může se ukázat, že postavy budou trpět. Celí příběh se odehrává na Atlantis.

1.kapitola: Daniela McNillová
„Andromedo, byla by jste tak laskavá a posadila se zpátky do lavice?“ Oslovená dívka se jen ušklíbla a posadila se. Daniela si povzdechla.
„Kam jsem se to jen dostala. Nechám je pár dní bez dozoru a všichni zdivočí! “ Ozvalo se zaklepání a do místnosti vešel mladý a pohledný major.
„Přejete si?“ Ani se na něj nepodívala a pokračovala v obchůzce po třídě.
„Potřeboval bych s vámi mluvit, plukovníku.“ Řekl klidným hlasem, avšak zkušenému pozorovateli by neuniklo lehké vzrušení v hlase.
„Asi o samotě, že ano?“ Jen kývl hlavou.
„O.K., počkejte chvilku, za chvíli končí hodina.“ Ukázala na stoličku u stěny a major se posadil. Daniela přecházela po třídě a povídala něco o P-90.

Po zazvonění se oba přesuli do její pracovny. Ukázala na židli před jejím stolem a nabídla mu kávu. Postavila před něj hrnek s kávou a major si sedl ve stejnou dobu jako ona. Když se pohodlně usadila, pohlédla s očekáváním na něj.
„Major Richard Lorne.“ Usmál se a podal ji ruku. Taky se usmála a přijala nabízenou ruku.
„Plukovník Anna Daniela McNillová.“ Tenhleten major byl roztomilý, vůbec nebyl vylekaný, ne jako těch posledních deset co za ní byly.
„Pročpak jste přišel?“
„No…ehm…Jak se vám líbí vaše práce?“ Nevěděl odkud má začít. Zamračila se.
„Jsem s ní spokojená, teda pokud se to však stahuje jen na školu.“
„Na vaší poslední misi jste narazila na…hm, jak to formulovat…na zvláštní artefakt, který se ve vaší přítomnosti rozzářil.“ Její zamračení se prohloubilo.
„Ano, rozstřílela jsem ho.“ Lorne vyvalil oči.
„A doprčic...“ Blesklo mu hlavou. Jeho mozek pracoval na 120%. Jako by zachytila jeho úvahy.
„Hm, asi to bylo vzácné, že?“ Vyděšeně přikývl.
„Aha, no každopádně mě to s vím způsobem zachránilo. Kdybych ho bývala nerozstřílela, tak bychom tu spolu nemluvili a dalších 10 lidí by se nevrátilo domů…Víte co je zvláštní? Ta krabička se rozzářila a vydávala zvuky ve chvíli, kdy jsem se k ní přiblížila na jeden metr. Jako bych ji uměla ovládat…“ Dál už přemýšlela mlčky.
„Právě proto jsem tu.“ Lorne se jí podíval do očí. Značil se v nich ledový chlad, jako by za nimi nikdo nebyl. Její tvář byla jako maska. Přál by si, aby ji na chvilku odložila.
„Před nedávnem jste prohlásila, že by jste dala cokoliv, abyste zmizela.“ Jestli se předtím mračila, jako by teď úvahami její tvář zestárla o pět let.
„Nevím kam tím míříte!“ Ztišila lehce hlas.
„Ano, nepopírám, že bych to neřekla. Stále to platí, ale řekněme si, jen tak mezi námi…“ Šeptala, ale přesto ji slyšel.
„Pochybuji, že bych se dostala mimo zemi.“ Střelila po něm úšklebkem, ze kterého čišela ironie. Major se jen lehce usmál, napil se kávy.
„Hm…A proč by to nešlo?“

Daniela seděla u stolu a byla velice zmatená. Nebyla to ani hodina po odchodu majora Lorna. Dala si hlavu do dlaní. Najednou ji z obličeje spadla maska. Ve tváři by člověk našel bolest a několik vrásek od utrpení, dokonce i velkou únavu. V modrozelených očích byl jen smutek a trápení. Promnula si oči a brýle ji na chvilku na nose poskočily. Světle hnědé vlasy ji padaly do obličeje. Rychlým pohybem je odstranila. Pohled ji padl na papíry. Pečlivě je prošla. Vzala tu práci hned. Za týden se musí dostavit na nějaké lékařské vyšetření. Něco jí tu nehrálo, bylo v tom více než nějaká hloupá mise. Major Lorne toho naznačil dost, ale nikdy neřekl nic přímo.

U dveří zazvonil zvonek. Prudce vstala. Tělem ji projela bolest, instinktivně se chytla za břicho. Obličej měla v bolestivé grimase. Dobelhala se ke dveřím a otevřela. Stál tam Lorne a pozorně si ji prohlížel.
„Můžeme?“
„Moment, skočím si pro věci.“ Za chvilku se vynořila s kabátem a kabelkou. Nastoupili spolu do auta a rozjeli se k SGC.

Spolu vyrazili k ošetřovně.
„Plukovníku, tohle je doktor Carson Beckett. Doktore, Plukovník McNillová.“ Potřásli si rukama.
„Děkuji majore, můžete jít.“
Carson si ji prohlídl.
„Hm…mám tu v záznamech, že jste byla na poslední misi zraněná a ta rána je do dnes otevřená.“ Kývla.
„No…ehm…smím ji vidět?“ Místo kývnutí se začala svlékat. Když si sundala i tričko, objevily se na břichu obvazy, bohužel však od čerstvé krve. Začal jí je rozdělávat.
„Proboha kdo váš ošetřoval?“ Podíval se na ni vyjeveně.
„Nedívejte se tak na mě, já to nebyla.“ Začala se bránit. Povzdechl si.
„Kdo vás tak stupidně mohl sešít?“
„Já to nebyla a taky bych to ráda věděla, velice ráda bych si s ním o tom popovídala.“ Usmála se tím úsměvem co říká: pověděli-bychom-si-to-pěkně-z-očí-do-očí. Carson by vsadil svoje kalhoty, že by to nebylo nad šálkem dobrého čaje. Doktor pouze zakroutil hlavou.
„Ošetřím vám to.“ Daniela si lehla na postel a Beckett dělal co mohl. Během ošetřování a vyšetřování stihl zhodnotit celý její zdravotní stav a ještě ji odebrat krev. Po všemožném vyšetření ji nechal obléci a odvedl ji do jedné z ubikací.

„Tak co doktore, jak je na tom?“ Mrkl na něj Lorne.
„U konce, ale pokud mě budete zdržovat a neustále se mě ptát, tak to nikdy nedokončím.“ Zamračil se Beckett. Pochvíli však zvedl hlavu od práce.
„Tak co?“ Vypadlo z majora nedočkavě.
„Má ATA gen…ještě jsem neviděl člověka, kromě Shepparda, aby ho měl tolik.“ Lornovi se po tváři rozlil úsměv. Mrkl na doktora.
„Máme ji!“ Beckett zakroutil hlavou.
„Řekl bych, že zdaleka ne.“

Uběhlo dost času, na Zemi se schylovalo k zimě, ale to bohužel neplatí o Atlantidě. Daniela seděla v kajutě a čekala. Za hodinu má dorazit na Atlantis. Ještě teď byla zmatená a sní asi další stovka lidí. Nedokázala uvěřit že se nechala ukecat, aby letěla na nějakou vzdálenou planetu. Nechápala polovinu věcí, dějících se kolem ní. Major Lorne se ji pokusil vše vysvětlit, moc se mu to ale nedařilo. Momentálně něco hledal.
„Je to jako hledat jehlu v kupce sena!“ Mumlal si pro sebe. Daniela se usmála.
„Nebo taky, jako hledat vlas na Hammondově hlavě.“ Lorne se zarazil v polovině pohybu, otočil se na ni a ve tváři se mu značila hrůza, avšak v koutcích mu nebezpečně cukalo. Chvilku mu trvalo než se uklidnil.
„Nebo taky tak.“
„Majore, jestli vám to nevadí půjdu si dát do kantýny kávu.“ Kývl na souhlas a dál něco hledal. Daniela si povzdechla, hledal to něco už nejméně hodinu.


Prosím o kritiku.
Naposledy upravil Mooony dne 23.8.2007 22:44:57, celkově upraveno 1

Příspěvek 23.8.2007 19:51:32
Leja Uživatelský avatar
Chief Master Sergeant
Chief Master Sergeant

Příspěvky: 758
Bydliště: Martin - Brno (sem a tam, sem a tam, sem a tam...)
Pohlaví: Neuvedeno

Odpovědět s citací
 
tak k tej kritike, prosila by som viacej odstavcov a hlavne tu priamu reč trošku vyčleniť. Je síce v úvodzovkách, ale skús sa pozrieť na iné poviedky. Keď je vždy v novom riadku, je to predsa len o niečo prehliadnejšie. Takto občas nebolo jasné, kto čo povedal. Toľko ku kritike.

Na celkové zhodnotenie je to na mňa prikrátke, ale vyzerá to celkom sľubne, tak ROZHODNE píš ďalej, nech vieme, ako sa to vyvinie :)
[img][http://img151.imageshack.us/img151/9524/fan02hu2.png]http://img151.imageshack.us/img151/9524/fan02hu2.pnghttp://[/img]

Never run away from sniper, you will only die tired!

Příspěvek 23.8.2007 19:59:29
Shial Uživatelský avatar
Technical Sergeant
Technical Sergeant

Příspěvky: 467
Bydliště: Nevěřili byste...
Pohlaví: Neuvedeno

Odpovědět s citací
 
Taky se přikláním k tomu,aby jsi to dávala do více odstavců,ale jinak se mi to zdá dost dobré,jen tak dál :wink:

Příspěvek 23.8.2007 22:39:33
Mooony Uživatelský avatar
Command Chief Master Sergeant
Command Chief Master Sergeant

Příspěvky: 998
Bydliště: Brno
Pohlaví: Neuvedeno

Odpovědět s citací
 
Děkuji, pokusím se to napravit i na první kapitole. Jinak tady máte druhou část. Omlouvám se, ale jak to píšu, tak zjišťuji že se to nebezpečně natahuje. :oops:

2.kapitola: Atlantis
Daniela byla už měsíc v tomhle okouzlujícím městě. Ať chodila kudykoli, nedokázala se dostatečně vynadívat. Pamatovala si ten pocit, když vstoupila poprvé na pevnou zemi města, jako by to bylo včera. Jakoby tenkrát město volalo, vítalo ji, promlouvalo k ní vlídným hlasem, jako by bylo živé. Měla pocit, kterého se z nepochopitelných důvodů nedokázala zbavit, že našla ztracený domov. Všichni na ni byli milí. Celkem ji to vyvádělo z míry. Vždycky když se kdekoliv na Zemi někoho na něco zeptala, tak jí z neochotně odpověděl. Vlastně ji odpovídali růžně, ale nikdy ne mile a pokud ano, tak to nemysleli vážně.

Elizabeth Weirová seděla u sebe v kanceláři. Během minuti se tu měla objevit McNillová. Neměla radost. Sice už s ní pár pohovorů měla a měla z ní dobrý pocit, pokaždé ji však něco říkalo, ať ji nevěří. Nikoho sice McNillová neznala, ale jako by všichni znali ji. Elizabeth slyšela neuvěřitelné příběhy týkající se její osoby a bohužel slyšela i to, že tahle ta dívčina má vlastní hlavu. Neposlouchá rozkazy a v oblibě má sem tam svého nadřízeného praštit, jinak dokonalý národní hrdina.

Ozvalo se zaklepání na dveře. Elizabeth vyzvala stojícího za nimi. Podle očekávání vešla dovnitř Daniela. Ukázala na židli před sebou a McNillová se usadila.
„Proč jste mě volala doktorko?“ Zeptala se Daniela.Elizabeth se na ni podívala.
„No, přemýšlela jsem kam vás zařadit McNillová, a nemůžu se rozhodnout.“
„Danielo.“ Lehce podotkla, jako by mluvila o mouše na stole. Weirová se s lehkým úsměvem opravila.
„O.K. Danielo, je vám jasné, že vám nemohu jen tak dát nějaký tým. Jste sice plukovník, ale zároveň jste tu nová.“ Elizabeth s očekáváním na ni pohládla.
„Abych vám řekla pravdu, doktorko…“
„Elizabeth.“ Opravila ji tentokrát ona s dalším úsměvem. Krátce se zasmály.
„Elizabeth, víte, vůbec mi nevadí, že budu pod něčím velením a dokonce budu poslouchat rozkazy kohokoliv, když budou dávat smysl…Víte, těším se na to, je to už dlouhá doba co rozdávám rozkazy a ručím za dost životů…Někdy mám toho opravdu dost…Víte, jak to myslím?“ Elizabeth tohle chápala, sama někdy cítila, že je toho na ni hodně. Teď viděla na McNillové smutek a hodně únavy. Někde to už viděla, jen nevěděla kde a pak ji to napadlo.
„Trpíte nočními můrami?“ Plukovník vypadala překvapeně až vyděšeně, ale pak kývla na souhlas.
„Vy ne?“ Zeptala se po chvíli.
„Ano, ale jen někdy.“
„Elizabeth, trpím jimi už několik let. Po každé misi je to horší a horší…nikdo nemá právo posílat lidi na sebevražedné mise.“ Smutný úsměv se k ní nehodil. Teď jí bylo líto. Vůbec nepřipomínala ten postrach velitelů. Nikdo nemohl říct, že ji zná. Tohle ji nepřipadalo jako rozmluva nadřízeného s podřízeným, připadala si jako by mluvila s kamarádkou a to nebylo zrovna to nejlepší.

„Jak se vám líbí ve městě?“ Za brýlemi se rozzářily oči jako dva drahokamy. Daniela vstala a podívala se z okna.
„Je to tu…jak bych to nejlépe vystihla…nádherné, připadám si tu jako doma.“ Najednou se na chodbě ozvou rozrušené hlasy. Elizabeth s Danielou na sebe pohlédly. Obě dvě se zamračily. Dveře do kanceláře se rozletěly.
„Rodney! Posloucháš mě vůbec! To bylo před 10 000lety!“ Seppard se zastavil a tím zastavil i McKaye.
„Zapni konečně tu věc v hlavě, co nepoužíváš a zamysli se nad tím. Mohlo by tam být ZPM a ta planeta je podle databáze uvedená jako…přátelská, nic nám nehrozí a může tam být nějaká nová technologie.“ Rodneymu v očích hrály podivná světýlka. John se nadechl, aby mu řekl co si o tom doopravdy myslí.
„Ehm, pánové?“ Začala nejistě Elizabeth. Tím si zjednala okamžitě jejich pozornost, a pak se na ně zamračila.
„O co jde Rodney?“
„Našel jsem v databázi Antiků něco o planetě, kde by mělo být podle všeho ZPM a ne jen jedno a navíc by tam měla být civilizace na vysoké úrovni.“ Rodney čekal co řekne Elizabeth. Sheppard se mračil a nebyl jediný, Daniele se to nezdálo.
„Ehm, doktore McKay, není Antická databáze stará asi tak 10 000let?“ Rodney se na ni otočil a pohled naznačoval, že mu připadá jako příšera, která se plete do věcí po kterých ji nic není.
„Ano, a co?“
„Nemyslíte, že se mohlo pár věcí změnit?“
„A co?!!“ McKay teď stál těsně vedle ní, oba dva se měřily pohledem. Elizabeth s Johnem zadržovaly smích.
„No tak, Rodney, uklidni se.“ Opatrně ho Weirová odvedla stranou, avšak pořád ji cukaly koutky.
„Nerada to říkám, ale McNillová má pravdu.“ Sheppard hodil po Rodneym úsměv typu: já-ti-to-přece-říkal.
„A kdo je vůbec ona?“ Hodil nenápadně hlavou k McNillové.
„To je, Rodney, plukovník Anna Daniela McNillová.“ Doktor si pouze odfrkl a zamumlal něco, co nebezpečně znělo jako ,další zelenej mozek´ a ,o pár koleček víc´.
„Doktorko Weirová, nemyslíte, že by se tam měl někdo podívat…“
„Snad nemyslíte sebe?“ Skočil jí do řeči Rodney. Nechala otázku nezodpovězenou.
„Pokud je tam ZPM tak se bude hodit. Dalo by se to udělat jako nárazová akce, co myslíte podplukovníku?“ Pozvedla obočí. John jako by pochopil, kam tím míří.
„Jasně, Elizabeth, malá nárazová akce, podívej pošleme sondu, projedeme se v maskovaném Jumperu, najdeme jedno, dvě ZPM, vrátíme se, všechno po sobě uklidíme jako hodní hoši a nikdo nemusí nic vědět.“
„Proč mám pocit, že jste se na mě domluvili?“ Změřila si pohledem všechny.
„Já v tom s nimi nejedu!“ Rodney zamával prsty a předváděl něco co by se dalo nazvat přísahou. Bohužel k jeho smůle se McNillová a John tvářily nevinně. Doktorka zavřela na chvíli oči a povzdechla si.
„Dobře.“ Vydechla nakonec, ale když viděla jejich vítězné obličeje, rozhodla se jim to vítězství smáznout.
„Dobře.“ A nebezpečně se usmála.
„Johne, půjdete tam ze svým týmem, ale samotné vás tam nepustím.“ Probodla ho pohledem. Ten se v rychlosti podíval na Danielu.
„A co ona?“ Ukázal nenápadně na ni.
„Dobře, a vezmete si sebou Lorna.“
„S jeho týmem?“
„Ne, jen váš tým, Lorne a McNillová. Když je ta planeta bezpečná, tak se tam alespoň McNillová něco naučí. Za dvě hodiny u brány a teď jděte!“ Všichni opustili její kancelář poněkud ve spěchu. Dosedla za svůj stůl. Už to neudržela a začala se smát.Nechápala, proč ji vždycky přemluví.

Tým podplukovníka Shepparda stál nachystaný u brány. O chvilku později se k nim přidal major Lorne a plukovník McNillová. Elizabeth je sledovala. Vypadali všichni tak komicky. Daniela stála co nejdál s lehce vyděšeným obličejem. Vedle ní byl Lorne a něco jí přímo fanaticky povídal a přitom rozhazoval rukama. John ty dva s úsměvem poslouchal a občas Lorna doplnil o nějakou tu informaci. Ronon a Teyla byly zabráni do vážného rozhovoru a Rodney si něco pro sebe žvatlal. O chvíli později se vydaly do Jumperu a proletěly bránou. Elizabeth se nedokázala zbavit pocitu, že se zase něco stane.
Naposledy upravil Mooony dne 24.8.2007 13:29:10, celkově upraveno 1

Příspěvek 24.8.2007 09:49:49
Mooony Uživatelský avatar
Command Chief Master Sergeant
Command Chief Master Sergeant

Příspěvky: 998
Bydliště: Brno
Pohlaví: Neuvedeno

Odpovědět s citací
 
Tak, když všechno půjde dobře, tak by se tu měla večer objevit třetí část. :wink: (Jinak moc dík za kritiku.)

Příspěvek 24.8.2007 13:14:39
Fazulina Uživatelský avatar
Command Chief Master Sergeant
Command Chief Master Sergeant

Příspěvky: 834
Pohlaví: Neuvedeno
Odpovědět s citací
 
Taky přidám svoji trošku do mlýna. Líbí se mi myšlenka nové obyvatelky Atlantis, navíc Daniela je moje oblíbené jméno:-)... Takže jsem zvědavá, co z toho ještě bude.

Jinak Rodney se píše Rodney (ne Rodny) a Lorne se myslím jemnuje Evan (ale to by líp věděla Miss Atlantis:-)), pár chybiček tam bylo a nepochopila jsem tu část o špatně vyléčeném zranění Daniely, to tam bylo až zbytečné, navíc nemyslím, že by v těchto kruzích došlo k tomu, že by jí někdo blbě sešil ránu (pokud ovšem nebude mít tato část v budoucnu nějaký další význam.....), taky trochu chaotické, ale vesměs fajn.
[img][images/thumbs/Fazulina_Johnov3.jpg]http://i176.photobucket.com/albums/w188/fazulina/Johnov3.jpg[/img]

Příspěvek 24.8.2007 13:36:52
Mooony Uživatelský avatar
Command Chief Master Sergeant
Command Chief Master Sergeant

Příspěvky: 998
Bydliště: Brno
Pohlaví: Neuvedeno

Odpovědět s citací
 
Daniela je taky moje oblíbené jméno :) ...jen se bojím, aby to nedopadlo špatně... :(

Moc děkuji, s Rodneym je mi to líto...chybička :oops: . Snad jsem to spravila všechno.
Vážně nevím jak se jmenuje Lorne, myslela jsem že jsem zaslechla v nějakým díle, jak na něj někdo volá Richarde...možná jsem se přeslechla. Za to se moc omlouvám. Zatím tam nechám jméno Richard (snad to nebude moc vadit). :oops:
Ještě k té ráně, dík za upozornění, později by mělo být všechno vysvětleno.
Naposledy upravil Mooony dne 24.8.2007 15:08:34, celkově upraveno 1

Příspěvek 24.8.2007 15:04:56
Mooony Uživatelský avatar
Command Chief Master Sergeant
Command Chief Master Sergeant

Příspěvky: 998
Bydliště: Brno
Pohlaví: Neuvedeno

Odpovědět s citací
 
Tak sem dávám další část...snad se vám bude líbit.

3.kapitola: Bouře
„A to se pak začne krmit?“ Daniela pořád nedokázala pochopit co dělají Wraithové, když mají hlad. Byla z toho lehce šokovaná. Všichni ji na její otázku přikyvovaly. Její obličej se křivil hnusem.
„Fuj! To je odporný!“ Pak na chvíli ztichla.
„Hm…“ Vypravila ze sebe zamyšleně.
„Takže…“ Poškrábala se na hlavě. Obličej měla v bolestivé grimase, jako by od přemýšlení. Všichni už jen stěží zadržovali smích. Pak se jí oči rozšířily poznáním a obličej se jí změnil do úšklebku.
„Takže je asi zbytečný si s nimi podávat ruku na přivítanou, že?“ Otázala se. John to bohužel už nevydržel, poprskal přední sklo Jumperu.
„Co děláš?!“ Rozkřikl se na něj Rodney. Bylo na něm poznat, že Daniela mu zde velice překáží. Ta si toho všimla a přestala s tím divadlem, radši seděla a sledovala dění okolo.
„Zachytil jsem nějaký signál, tam na tom kopci a podle detektoru života by měla být kousek na sever od brány vesnice.“ Ozval se po chvilce McKay.
„Je tu hustý les, přistaneme u brány a pak se tam vydáme pěšky.“ Rozkázal Sheppard.

Šli už asi půl hodiny pěšky, začalo mírně poprchat a zvedat se vítr.
„Co přesně bylo napsáno v databázi o téhle planetě?“ Zeptala se zvědavě Daniela.
„Že je tu ZPM, je to planeta s velkým rostlinným bohatstvím a často se tu mění počasí, z extrému do extrému…a ke všemu to vypadá, že zmokneme a zmrzneme.“ Zhodnotil jejich osud Rodney. Všichni otočili oči někam k nebesům.

Najednou se Teyla zastavila. Všichni na ni s očekáváním pohlédly. Teyla ukázala k zemi, kde vedly nějaké stopy. Daniela s Rononem začaly prozkoumávat stopu.
„Někdo tudy prošel…“ Začala Daniela.
„Vážně to bychom si nevšimly.“ Vystřelil po ní Rodney, kterému začínala docházet trpělivost. Teď si ji už prohlížely všichni, Daniela se rozhlédla po okolí.
„Mohl tudy projít před tak deseti minutami a měl naspěch. Stopy vedou směrem z jihu na sever a stáčejí se na západ. Podle všeho je raněn. Vypadá to na levou nohu “ Vydechla nakonec. Rodney, který momentálně jedl tyčinku, se zarazil.
„Jak to víte?“ Přidušeně se zeptal Daniely a snažil se pořádně polknout.
„To že prošel před deseti minutami odhaduji, mohlo to být déle. To kam vedou je snad jasné.“ Odpověděla s klidem. Rononovi se blýsklo v očích. Měl pocit, že konečně je tu někdo, kdo se mu vyrovná.
„Tady na listu je krev, déšť ji ještě nestačil smýt a navíc levá noha je více probořená…takže na ni dopadal.“ Zkusil to. Daniela se usmála a kývla, měla stejný pocit z Ronona, jako on z ní.
„Rodney, kde má být ta vesnice?“ Zeptal se ho John.
„Někde tamtím směrem.“ Ukázal neurčitě před sebe.
„Nechceš to upřesnit?“ Podplukovníkovy začala docházet trpělivost.
„No…asi to budeš chtít přesně, že?“ John na chvilku zavřel oči.
„Severovýchod? Severozápad? Kde?!“ Musel se velice uklidňovat.
„Severovýchod, asi.“
„Nepodíváme se na severozápad?“ Zeptala se nejistě Teyla.

Šli zhruba půl hodiny směrem na severozápad. Stopy dávno smyl déšť, všichni byly promočení a vítr nabíral na intenzitě.
„Pane, tamhle vepředu…“ Lorneho zvolání zaniklo ve větru.
„Vypadá to jako budova.“ Nikdo neviděl přes sílu deště. Přidaly do kroku a stanuli před malou chajdou.
„Hej, je někdo doma?!“ Daniela zaklepala. Zevnitř se však neozvalo nic. Opatrně otevřela dveře a vešla. Do stěn chatrče se opíral vítr a na některých místech protékala střecha.
„Není to nic moc, ale mělo by to stačit.“ John vešel dovnitř. Všichni své batohy hodili na zem.
„Pane, měli bychom rozdělat oheň a zkusit usušit alespoň malou část oblečení.“ Hlásila se slova Daniela. John kývl na Lorna. Ten prohlídl místnost a zjišťoval co by mohli spálit.
„Rodney?“ Zavolel na něj John. McKay se klepal zimou.
„Hm.“ Zazněla odpověď.
„Jak jsme daleko od brány?“
„Hodně.“ John se nadechl.
„Jsme v dosahu vysílaček?“ Zkusil to jinak. Rodney záporně zakroutil hlavou.
„V takovém dešti a větru, těžko a navíc je tu zima, v zimě se nedá přemýšlet.“ V chatrči se rozhostilo ticho. Všem byla zima a tohle znamenalo, že se někdo musel vrátit do Jumperu a podat hlášení v požadovanou dobu. Jeden se dívaly na druhého. Všichni věděli co přijde, ale nikdo se o tom nezmínil.

„Já půjdu.“ Ozvalo se z rohu. Všechny pohledy se tam vkradly. Sála tam McNillová. Byla bledá, od hlavy až k patě mokrá. Z vlasů ji odkapávala voda, klepala se zimou. Oblečení měla zablácené, vypadala stejně jako všichni.
„Podplukovníku, já půjdu.“ Zopakovala svoji žádost.
„Ne, já…“ Jeho slova zanikla v hromu. Počasí se horšilo, teď už nejen hustě pršelo, ale přišla bouře. Všichni se po sobě podívaly. Najednou se Lorne zarazil uprostřed pohybu. Stál nejblíže dveří. Trhnutím je otevřel. Daniela za ním přišla.
„Co se děje?“ Zeptala se.
„Vy to neslyšíte?“ Bylo ticho, a pak se na sebe podívali a vyběhli do zuřící bouřky. Zbytek v chajdě na sebe koukal. Neslyšeli nic. John se chopil vysílačky.
„Lorne!“ Ozývalo se jen chrčení.
„McNillová!“ Ticho.
„Ozvěte se!“

Rodney se chvěl zimou, Teyla se snažila s Rononem rozdělat oheň a John přecházel po chalupě. Jeho boty klepaly o tvrdou podlahu. Bylo to pět minut co Daniela s Lornem vyběhly do deště. Pořád zkoušel vysílačku, nechtěl to vzdát. Ozvala se rána, všichni popadli zbraně. Dveře se otevřely a dovnitř bokem vešel Lorne a McNillová. Někoho mezi sebou táhli. Položili ho na zem. Pokud byly předtím mokří, teď z nich voda kapala. Daniela se nad ním skláněla.
„Kdo to je?“ Zeptal se nedůvěřivě Ronon.
„Nevíme.“ Dosedl na zem Lorne a snažil se popadnout dech.
„Řekla bych, že ten, který nás sem doved.“ Poukázala Teyla na jeho nohu.
„Je v pořádku?“ Zeptala se tentokrát.
„Je, má slabší dech, ale typla bych si to na vyčerpání. Má ošklivou ránu na noze a je v bezvědomí.“ Zhodnotila jeho stav McNillová.
„Podivám se na ni, odpočiňte si.“ Teyla se chopila ošetřování. Daniela dosedla na zem a zhluboka se napila z láhve. Pozorně si všechny prohlédla. Vstala. Sundala si vestu a bundu, tu pak vyždímala. Přešla k McKeyovi.
„Není to nic moc, ale když chvilku vydržíte tak vás to zahřeje.“ Usmála se na něho a svoji bundu položila přes jeho ramena. Vrátila se na své místo, ale nesedla si. Začala se soukat zpět do vesty a pak zní zdělala P-90.
„Zbývá necelá hodina. Půjdu k Jumperu a ohlásím naši situaci. Řeknu, že jakmile budeme schopni tak se nahlásíme.“ John si stoupl těsně k ní.
„Půjdu tam já…“ Její pohled ho zarazil.
„Opravdu chcete?“ Zeptala se ho velice vlídným tónem.
„Nechci aby tam kdokoliv šel.“ Odpověděl John. Viděla mu ve tváři únavu.
„Odpočiňte si. Já už jsem dostatečně mokrá, postarejte se o něj.“ Kývla směrem na ležícího člověka.
„Já se do dvou hodin vrátím.“ Řekla klidně. John se jí dlouho díval do očí. Za ten měsíc ji trošku poznal, ale nikdy by neřekl, že bude stát před takovým rozhodnutím. Několikrát mu už dokázala, že plní slovo, tak proč ne teď?
„Dobře, do dvou hodin ať jste zpátky.“ Všichni se na něj podívali. Daniela ty pohledy znala, nevěřili jí a nesouhlasili s Johnovým rozhodnutím. Povzdechla si.
„Budete potřebovat oheň, někde v batohu by mohlo být něco jako deka.“ Zašeptala a odešla.

Příspěvek 24.8.2007 19:38:41
Mrs. Sheppard Uživatelský avatar
Senior Master Sergeant
Senior Master Sergeant

Příspěvky: 630
Bydliště: Sever
Pohlaví: Neuvedeno
Odpovědět s citací
 
No vida další žena-spisovatelka na foru ! Tvoje povídka na mě působí celkem svěže (asi je to tím děštěm) a pak mám ráda promáčené hrdiny - sluší jim to! Jsi , zdá se produktivní člověk. 3 díly v krátké době! Musíš to mít v sobě pěkně srovnané a jen to házíš do stroje. Líbí se mi dějová linie. Občas ti,myslím, trochu ujíždí typografická pravidla kolem přímé řeči, aspoň tak to na mě působí. :wink:
After hard working I like hard playing

Příspěvek 25.8.2007 13:37:36
Mooony Uživatelský avatar
Command Chief Master Sergeant
Command Chief Master Sergeant

Příspěvky: 998
Bydliště: Brno
Pohlaví: Neuvedeno

Odpovědět s citací
 
Dekuji, Mrs. Sheppard, alespoň mám pocit, že to někdo čte. Myslím, že hrdinové by mi moc nepoděkovaly, budou mokří více, než se jim bude líbit. Snad mě za to nebudou pronásledovat. :D

Příspěvek 25.8.2007 15:03:36
Mooony Uživatelský avatar
Command Chief Master Sergeant
Command Chief Master Sergeant

Příspěvky: 998
Bydliště: Brno
Pohlaví: Neuvedeno

Odpovědět s citací
 
Tak tady je další část.

4.kapitola:Proroctví
John přecházel po chatě už dobrou půlhodinu. Všichni ho probodávali pohledy.
„Řekněte mi, co jsem měl tedy dělat?!“ Zakřičel do chatky, když už to nemohl vydržet. Nikdo nic neřekl, ale všichni se zadívali do země.
„Chtěl tam jít někdo z vás?... Tak jste mi to měli sakra říct!“ Poslední slova zašeptal. Před chvílí se jim podařil rozdělat oheň a v batohu našli nějaké jídlo a přikrývku, kterou zabral McKay. Rodney, Ronon a Teyla se mačkali u ohně, jediný Lorne a John ne. Lorne stál u dveří a díval se ven. Bunda se mu sušila u ohně. Rodney si užíval tepla. Pořád pršelo, bouře možná na chvilku skončila, ale vítr zesiloval, kroupy začaly bubnovat do střechy. Ke všemu se začalo stmívat. Ve stanovený limit ohlášení byla venku tma. Bouře se zase vrátila.

Daniela doběhla do Jumperu asi pár minut před vysíláním. Svalila se na zem a snažila se popadnout dech. Po celém těle se třásla. Konečně se objevila v závětří, vítr se opíral do stěny Jumperu. Ozvalo se zapípání hodinek, čas na nahlášení. S námahou vstala. Zadala adresu.
„Atlantis? Tady McNillová.“ Zašeptala.
„McNillová slyším, tady Weirová.“
„Oh, Elizabeth…“ Chvilku spolu mluvily.
„…ohlásíme se až bude možnost. Neslyšeli jsme se ani na deset metrů, je celkem zázrak, že mě slyšíte.“ Dokončila vše Daniela.
„Dobře, ohlaste se až budete moct. Weirová konec.“
„McNillová konec.“ Brána se zavřela a kolem byla zase tma. Daniela chodila po Jumperu a hledala baterku.
„Prosím, alespoň malou baterečku…“ Otevírala co se dalo, prohledávala malé zavazadla.
„Tak tady jsi…“ Z jednoho podivně vyhlížejícího batohu vyndala celkem slušnou baterku. Naposledy se rozhlédla a vyšla do deště.

Vítr nabíral na takové intenzitě, že se celá chýše třásla. Chvilkami se celá rozzářila světlem, podle toho jak daleko se blýsklo. Teyla přišla k Johnovi.
„Posaď se na chvilku a odpočiň si.“ John si za celou dobu nesedl. Neustále chodil a Lorne stál u dveří a zíral ven. Teyla byla ráda, že nemusí do toho počasí. Přemýšlela jestli se vůbec Daniela dostala k Jumperu a pokud ano, tak kdo ví jestli se vrátí. Zdálo se, že všichni mají stejné myšlenky. Nakonec byl každý za sebe rád, že nemusel jít. John si konečně sedl k ohni.

„Tohle mi byl čert dlužen!“ Mumlala si rozčileně pro sebe Daniela. Při tak velkém dešti se země měnila na jedno velké bahno.
„Jako bych nebyla dostatečně zablácená!“ Zakřičela rozčileně. Bahno měla všude, světle hnědé vlasy byly pokryty tenkou vrstvičkou, ale ta se pod návalem deště rychle smívala. Baterka poblikávala, ale Daniela si nemohla stěžovat na tmu, světla bylo poměrně dost. Jeden blesk lítal za druhým.

Od ohně se ozvalo zamručení. Lorne se otočil. Konečně se ten chlápek probral.
„Kde to jsem?“ Opatrně se posadil.
„Zvláštní, že se vždycky ptají na tohle.“ Pomyslel si Lorne, dál však sledoval dění veku.
„V nějaké chatce.“ Odpověděl pohotově John.
„A kdo jste vy?“ Muž se na něj zamračil.
„Já jsem John Sheppard, tamhle to je Ronon, Teyla, McKay a u dveří stojí Lorne.“ Na každého ukázal.
„Je vás tu více?“ Otázal se znovu muž. Všichni po téhle otázce na sebe pohlédli. V téhle chvíli nevěděli.
„Jsem Adrian, jsem z vesnice, ale to místo asi neznáte?“ Zakroutili hlavou.
„Mělo by vás být šest.“ Když si je spočítal.
„Víte, píše se o vás na posvátných kamenech.“ Oči mu zářily.
„Kde že?“ Tohle zajímalo McKaye, co když je tu nějaká technologie a čeká na jeho prozkoumání.
„Na posvátných kamenech…ale ty jste asi taky neviděli.“ Zase záporně zakroutili hlavou.
„Nevadí, tam se píše, že období vody má přijít šest cizinců. Mají nám pomoct a…a víte co? Já vám to ukážu, až za dva dny přestane pršet.“ Zářivě se usmál. Něco jim zatajil, ale nikdo nevěděl co.
„Dva dny?“ Promluvil Lorne.
„Ano, bývají tu deště, teď je však období vody, tři dny prší a tři dny ne… Byl jsem z vesnice vybrán, abych vás našel a přivítal.“ Adrian se dmul pýchou.
„Vybrán?“ Zajímal se Ronon.
„Řeknu vám to od začátku…kde jen začít?... Je už dlouho co nikdo kruhem předků nepřišel a to proroctví nám bylo dáno, od toho dne vždy v období vody je někdo vybrán, aby tu střežil a čekal. V proroctví je také napsáno, že cizinci z města předků mají přijít sem a má jich být šest, vás je jenom pět. Takže asi nejste ti, na které čekáme…“ Smutně svěsil hlavu. Nechápali z toho nic.
„Adriane, jak se vám přihodilo tohle?“ Poukázala Teyla na jeho nohu.
„To?...No…Ehm…vlastně mě napadlo zvíře…To je v pořádku.“ Řekl když viděl jejich zděšení.
„Teď si na nás netroufne, když jsme vevnitř.“ Další zářivý úsměv. Všichni se po sobě podívaly, bylo to skoro už dvě hodiny, co odešla McNillová.

Příspěvek 25.8.2007 18:51:56
Mrs. Sheppard Uživatelský avatar
Senior Master Sergeant
Senior Master Sergeant

Příspěvky: 630
Bydliště: Sever
Pohlaví: Neuvedeno
Odpovědět s citací
 
No vida zase jednou je John v roli spasitele (tedy i zbytek týmu). Trochu mi přijde divné, že by nechal jít Danielu samotnou do bouře. To se k Sheppardovi, jako k veliteli moc nehodí. Přijde mi to nelogické. Jinak tu bouři popisuješ opravdu realisticky 8).
After hard working I like hard playing

Příspěvek 26.8.2007 14:34:34
Zizi Uživatelský avatar
Master Sergeant
Master Sergeant

Příspěvky: 532
Bydliště: Piešťany (Slovensko)
Pohlaví: Neuvedeno

Odpovědět s citací
 
No tak som si našla čas na ďalšiu poviedku.
Viem, že to tu už Fazulina spomínala a bohužiaľ musím potvrdiť, že Major Lorne je skutočne Evan. Ale to vôbec nevadí. Čo sa týka námetu tak podľa mňa je to veľmi dobré a tá búrka (už si viem predstaviť takého zmoknutého Shepparda - ako to bolo v častiach The Storm a The Eye :oops: :love:). No tiež síce neviem, či by Sheppard pustil Danielu do tej búrky. Mám skôr pocit, že by tam išiel sám ale zas na druhej strane je to zmena. Budem hodnotiť všetky kapitoly naraz takže: Som sa nasmiala na tej časti: „Takže je asi zbytečný si s nimi podávat ruku na přivítanou, že?“ Otázala se. John to bohužel už nevydržel, poprskal přední sklo Jumperu. :). Búrka veľmi pekne a dôveryhodne opísaná. No jednoducho mňa to zaujalo.
Nedaj sa odradiť a píš ďalej veľmi ma zaujíma čo je to za proroctvo a ako sa celý príbeh bude vyvíjať. :thumright:
I´m damn proud member of SheppofilclubObrázek
[img][images/thumbs/Zizi_sga-pbannerupr.jpg]http://i195.photobucket.com/albums/z158/Zitulik/sga-pbannerupr.jpg[/img]

Příspěvek 26.8.2007 16:27:37
Fazulina Uživatelský avatar
Command Chief Master Sergeant
Command Chief Master Sergeant

Příspěvky: 834
Pohlaví: Neuvedeno
Odpovědět s citací
 
Tak myslím, že to není špatné, navíc mokrý Sheppard..... hmmmm, pěkná představa. Myslím, že je ta povídka zajímavá a jsem zvědavá, co bude dál.

Tedy, nechci působit jako nějaký mentor, ale s těmi typografickými pravidly v přímé řeči má Mrs. Sheppard pravdu. No, aspoň se něčemu přiučíš:-) V mnoha případech se za přímou řečí píše čárka a malé písmeno, po ostatních znaménkách jako otazník nebo vykřičník taky, ale pouze, pokud ta věta pokračuje.

Např.:
„V nějaké chatce,“ odpověděl pohotově John.
„Dva dny?“ promluvil Lorne.
„Jako bych nebyla dostatečně zablácená!“ zakřičela rozčileně.

Pokud však to za přímou řečí nenavazuje, pak je tam tečka a velké písmeno na místě:

Např.:
„Kde to jsem?“ Opatrně se posadil.

Taky máš trochu zmatek v i/y:

Přidaly (přidali) do kroku a stanuli před malou chajdou.
... všichni byly (byli) promočení ...

Omlouvám se, asi jsem staromódní, ale pro mě je tohle při čtení strašně rušivé, možná, že ostatní to tak neberou, ale podle mě to pak snižuje kvalitu jinak třeba fajn povídky. [/b]
[img][images/thumbs/Fazulina_Johnov3.jpg]http://i176.photobucket.com/albums/w188/fazulina/Johnov3.jpg[/img]

Příspěvek 26.8.2007 19:08:34
Mooony Uživatelský avatar
Command Chief Master Sergeant
Command Chief Master Sergeant

Příspěvky: 998
Bydliště: Brno
Pohlaví: Neuvedeno

Odpovědět s citací
 
Aj, tak to mě mrzí vážně :oops: . Mám bohužel jen jednoho korektora, který je ochotný to přelouskat, ale asi neodchytí všechno. Já sama v tom chyby nevidím (a bohužel se mi to občas vymstí ve škole), ale slibuji, že se budu snažit:). Nové díly se pokusím opravit co nejvíce to půjde.

Major Lorne, to je takový oříšek :wink: , jestli to bude vysloveně přání tak mu jméno změním, ale pokud vám to nevadí, nechám ho jako Richarda.

A pokud jde o mokrého Shepparda, tak je tu pro vás malé tajemství :wink: ještě ho nechám pořádně zmoknout.

Příspěvek 26.8.2007 19:21:24
Zizi Uživatelský avatar
Master Sergeant
Master Sergeant

Příspěvky: 532
Bydliště: Piešťany (Slovensko)
Pohlaví: Neuvedeno

Odpovědět s citací
 
Moony: Johoooo na toto som jednoducho musela zareagovať. Takže ty nám toho Sheppiho ešte poriadne zmáčaš no super.
Viem, že toto sem nepatrí ale musela som :love:
[img][images/thumbs/Zizi_111_15.jpg]http://i195.photobucket.com/albums/z158/Zitulik/111_15.jpg[/img]


A čo sa týka Lorna (blbo sa to skloňuje :)) tak mi to meno neprekáža. Takže ak ti vyhovuje ako Richard v poriadku. Je to tvoja poviedka, ty si pani, ty si šéfka :lol:
I´m damn proud member of SheppofilclubObrázek
[img][images/thumbs/Zizi_sga-pbannerupr.jpg]http://i195.photobucket.com/albums/z158/Zitulik/sga-pbannerupr.jpg[/img]

Příspěvek 26.8.2007 20:28:10
Mooony Uživatelský avatar
Command Chief Master Sergeant
Command Chief Master Sergeant

Příspěvky: 998
Bydliště: Brno
Pohlaví: Neuvedeno

Odpovědět s citací
 
Tak tady je další část. Musím přiznat, že si mi někteří hrdinové bránili, popravdě se jim ani nedivím...donutila jsem je některé udělat blbosti.
Tak tedy přeji příjemné počtení.

5.kapitola:Návrat
Daniela se brodila bahnem.
„Tohle se může stát jenom mně! Buď mám všude bahno a vodu, nebo mě honí nějakej zmetek a chce mě zabít, ale nejlepší je to dohromady!“ Ulevovala svému vzteku. Přes brýle skoro neviděla a baterka taky moc neposvítila. Byla ráda alespoň za správný směr. Byla tak rozčilená, že zapomněla hlídat okolí kolem sebe. Někdo ji sledoval a rozhodně neměl dobré úmysly. Na levé straně zapraskaly větvičky. Posvítila tam. Zamračila se.
„Asi z toho blázním.“ Potřásla hlavou, ale tentokrát si dala pozor. Skoro se už doplácala na místo.
„Tak jo, ještě kousek, holka, a jsme u ohně,“ a v tu chvíli to slyšela znovu. Křupnutí. Otočila se. Srdce ji vyskočilo až do krku.
„Je tam někdo?“ Odpovědí bylo slabé zavrčení. Vytáhla zbraň a namířila do křoví. Stála na místě a ani se nepohnula, sluch napínala co to dalo. Přesto že jí byla zima, vůbec se netřásla.

Lorne napínal sluch. Výstřel anebo výkřik by vítr zanesl. Nic se však nevozívalo. Adrian jim vykládal, že to zvíře je těžko slyšitelné. Lorne se snažil očima prokouknout noc.
„Když chce, nikdo ho neuslyší. Ve tmě vidí jako ve dne a je pokryto černou srstí. Musíte vědět kam praštit, aby vás nechalo.“ Zasmál se. Mluvil už dobrou čtvrt hodiny a nebyl k zastavení. Všichni se modlili, aby Daniela zůstala v Jumperu, avšak nikdo tomu moc nevěřil. Major si sednul a pak to slyšel. Dvakrát výstřel, pronikavý výkřik a znovu výstřel. Vyskočil na nohy. Nebyl sám, kdo to slyšel.
„Půjdu pro ni,“ a vyběhl ven.
„Lorne…!“ Stihl ještě Sheppard, než mu zmizel v lijáku a tmě.

Daniela chvilku stála a mířila do křoví. Vítr do ní z boku narážel a déšť jí šlehal do tváře. Zablýsklo se, a pak se to stalo, to zvíře vyskočilo. Dvakrát střelila. Trošku ho to zbrzdilo, bylo už pozdě, jen jednou chňaplo. Vykřikla. Zablesklo se znovu. Strašně to bolelo. Upustila zbraň. Pevným stiskem ji drtilo ruku. Sehnula se pro berettu. Namířila mu na hlavu.
„Pusť!“ Zvíře jako na povel začalo ruku víc drtit. Jen sykla a pak vystřelila. Zvíře zakňučelo a padlo k zemi. Bylo mrtvé. Podívala se na svou ruku.
„To je hnus,“ mihlo se jí hlavou. Rozhlédla se po baterce. Zabořila se kdoví kam do bahna.
„Kruci,“ zavrčela. Vydala se poslepu a podle blesků.

Major slyšel jak ta ním Sheppard volá. Ani se neotočil, ani neodpověděl. Běžel tam, kde čekal, že ji najde. Tričko měl během chvilky promočené. Rozklepal se zimou. Vítr fučel, jako by chtěl jeho život. Setřel si vodu z očí a v tom něco zahlédl, odjistil a čekal.

Věděla, že to nemůže být daleko. Vyčerpáním se jí podlomila kolena. Liskla sebou do bahna. Zakňučela bolestí. Dopadla na pokousanou ruku. Teď měla bahno a krev všude. Tohle ji dokonale probralo. Začala se pomalu sbírat. Když se postavila, zaslechla odjištění P-90. Stiskla svoji berettu pevně v ruce a zamířila kamsi do tmy.

Oblohou projel blesk a oba na chvilku oslepil. Lorne spatřil před sebou dívku, mířila na něj a celá se chvěla. Z ruky ji tekla krev a byla celá od bahna.
„McNillová?!“ Snažil se překřičet vítr.
„Lorne?!“ Ozvalo se nazpět. Daniela spatřila majora, toho co tenkrát přišel do její třídy. Teď tam stál, kalhoty od bahna a z vlasů mu do očí kapala voda. Kdyby ji nebylo zle, tak by se i zasmála, nad jejich situací. Pomalu sklopil P-90 a vydal se jejím směrem. Ona udělala totéž co on.
„Jste v pořádku?“ Zeptal se jí když stál u ní.
„Jo.“ Kývla a rozkašlala se.

„Sakra!“ Vykřikl Sheppard a kopl do prví věci kterou měl v dosahu.
„Nebojte se, Lorne se vrátí, “ prolomila ticho Teyla. Rodney si vychutnával svoji večeři a měl na první pohled dobrou náladu.
„Nebojte se?! Ti dva se tam venku můžou klidně zastřelit, pokud je ještě jeden z nich na živu a nebo Lorna sežere to zvíře jako…“ Tady mu hlas selhal. Kdyby jí to tenkrát zakázal. Měl vztek sám na sebe. Kopl znovu do batohu.

Kolena se jí zase podlamovala. Lorne ji zachytil.
„Opřete se o mě,“ rozkázal ji a přehodil si její ruku přes rameno. Snažila se jít sama, ale moc jí to nešlo.
„Je to už jen kousek.“ Snažil se povzbuzovat. Měl pravdu, bylo to už jen padesát metrů. Daniela dostala další záchvat kašle.

Podplukovník stál u dveří, stejně jako předtím Lorne a přemítal jestli ho zastřelí nebo mu jednou vrazí, pokud se tedy vrátí. Nestihl se pořádně rozmyslet, co bude lepší, když z venku zaslechl kašel. Za chvilku se ze tmy vynořily dvě postavy. Jedna podpírala druhou, skoro ji nesla. John uhnul ze dveří, aby mohly projít. Lorne se protlačil dveřmi a pokračoval k ohni. Tam složil svoje břemeno. Všichni na ně koukali, ale major to nebral na vědomí. Začal plukovníkovi sundávat vestu, ani to nevnímala. John, který nabral novou sílu, přešel k Rodneymu a sebral mu deku.
„Hej!“ Naoko zaprotestoval.
„Hej! Co to děláte!“ Tentokrát protestovala Daniela.
„Svlékám vás,“ odpověděl s klidem Lorne. Než se zmohla na cokoliv jiného, byla bez trička. John ji opatrně zabalil do deky. Teyla vstala, vytáhla ji ruku z pod deky a začala ji ošetřovat.

Daniela byla pohodlně opřená o stěnu a pomalu usínala.
„Podplukovníku?“ Oslovila Johna. Podíval se na ni.
„Spojila jsem se s Atlantis, máme se až skončí déšť vydat do vesnice a ohlásit se po cestě. Pokud možno do tří dnů.“ John kývl na znamení, že rozumí a podal jí nějaké jídlo.
„Děkuji.“ Snědla jen trochu a bylo jí příjemně teplo.
„Prospěte se. Ostatní to samé, budeme držet hlídku. Střídáme se po dvou hodinách. Začínám já, pak Lorne, Ronon a nakonec Teyla,“ rozkázal Sheppard, neměl nejlepší náladu. Všichni se ukládali ke spánku.
„Děkuji.“ Stihla ještě pošeptat Daniela majorovi než usnula. Na jeho tváři se objevil úsměv. Vstal a šel za Sheppardem.
„Pane, omlouvám se.“
„Za co?“ Zeptal se John. Rozmyslel si to, on by na jeho místě udělal to samé, vlastně chtěl udělat to samé.
„Příště přemýšlejte, majore a teď odchod.“


Neklesejte na mysli, bouře se vrátí. :wink:

Příspěvek 26.8.2007 20:47:05
Zizi Uživatelský avatar
Master Sergeant
Master Sergeant

Příspěvky: 532
Bydliště: Piešťany (Slovensko)
Pohlaví: Neuvedeno

Odpovědět s citací
 
Tak takú nádielku som teda nečakala. Viem, že hrdina tejto poviedky je Lorne ale neubránim sa myšlienke, že John by išiel do tej tmy s ním. Ale inak stále sa to tam viac zamotáva, tak som teda zvedavá aká to príde ešte nádielka napätia, tiež sa mi páči tá sľúbená búrka a to iskrenie medzi Danielou a Lornom. :)
I´m damn proud member of SheppofilclubObrázek
[img][images/thumbs/Zizi_sga-pbannerupr.jpg]http://i195.photobucket.com/albums/z158/Zitulik/sga-pbannerupr.jpg[/img]

Příspěvek 26.8.2007 21:23:36
Mooony Uživatelský avatar
Command Chief Master Sergeant
Command Chief Master Sergeant

Příspěvky: 998
Bydliště: Brno
Pohlaví: Neuvedeno

Odpovědět s citací
 
Zizi, bouřka přijde zase za tři dny. :D Lehké jiskření přinese možná další část a pokud ne tak brzo přijde, nezapomeň, že to nesmím moc přehnat... :oops: Major a plukovník, z toho koukají dost problémy.

Příspěvek 27.8.2007 16:01:28
Mooony Uživatelský avatar
Command Chief Master Sergeant
Command Chief Master Sergeant

Příspěvky: 998
Bydliště: Brno
Pohlaví: Neuvedeno

Odpovědět s citací
 
A máme tu další část :wink: .

6.kapitola: Kameny a vesnice
Oheň už dávno nehořel, jen uhlíky lehounce žnuly. Skoro všichni spali. Jen hlídka pečlivě hlídala. Bylo k ránu a bouře definitivně odešla, avšak vítr a déšť neustával. Lorne byl opřen o vchod a pozoroval, co se děje venku i vevnitř. Daniela se trhnutím probudila. Vedle ní spal v klidu Sheppard a ze spánku se usmíval. Rozhlédla se po místnosti. U vchodu viděla, to co hledala. Potichu vstala a šla se posadit vedle hlídky.

„Byl Sheppard moc naštvaný?“ Zašeptala do ticha Daniela. Lehce sebou trhl, když ji uslyšel.
„Ne, ale měla byste si zase lehnout.“ Mrkl na ni Lorne.
„Povězte mi, majore, co vám všechno řekl, ten…“ a hlavou kývla na místo kde spal Adrian.
„Jmenuje se Adrian, pochází z vesnice, kam se vydáme pozítří.“ Lorne trošku znejistěl. Daniela si o jeho rameno opřela hlavu, ale pozorně poslouchala.
„Planeta se nachází v období vody. To je, že tři dny prší a tři ne.“ Na chvilku se odmlčel a podíval se na Danielu, pak však sledoval zase okolí.
„Prý náš příchod byl ohlášen…předpovězen…“ Daniela se lehce roztřásla. Dal jí ruku kolem ramen a pokračoval.
„Říkal, že nám ty kameny ukáže, prý je máme zachránit… Jen se ještě zmínil o tom zvířeti, taky ho napadlo…jako vás. Potom už žvatlal samí blbosti.“ Daniela se potichu zasmála.
„Měla jste zůstat v tom Jumperu.“ Zase se na ni podíval.
„Měla jsem se do dvou hodin vrátit.“ Smutně se usmála.
„Hlavně, že jste se vrátila…“ Ukončil debatu na tohle téma. Pohodlně opřela o Lorneho, ten však ruku z jejich ramen nesundal, pak spolu drželi v tichosti hlídku.

Dva dny uplynuly jako voda. Druhý den přestal vát vítr a třetí den přestalo pršet kolem poledne. Všichni se vydali k posvátným kamenům. Byly překvapivě blízko brány. Postaveny byly jakoby do kruhu. Celé byly popsány anticky a pod písmem byl další překlad do jiného jazyka.
„Tak se mluví u nás, mezi lepšími lidmi.“ Vysvětloval Adrian.
„Nevím, ale připomíná mě to arabštinu,“ uvažoval nahlas John.
„Podívám se na ten antický záznam,“ ohlásil Rodney.
„Mě to taky připomíná arabštinu,“ prohlásil Lorne.
„Vážně? Ale jestli jste si pánové nevšimli, tak já jsem génius a ne lingvista!“ Vystřelil Rodney. Lorne a John se na sebe ušklíbli.
„Počkejte, doktore,“ zarazila Rodneyho Daniela dřív, něž stačil něco říct na jejich úšklebky.
„Mají pravdu, je to arabština. Můžu to přeložit, jestli chcete.“ McKay po ni hodil škaredým pohledem.
„Vy si luštěte tu svoji ,arabštinu´, já kvalifikovaně přeložím antický text,“ a dále si ji nevšímal.
„Jak myslíte,“ ušklíbla se. Prohlédla si kameny , stoupla si vedle Rodneyho a začala s ním překládat. Sheppard a Ronon šli podat hlášení na Atlantis.

,Za mnoho let, poté co kruh našich předků bude dlouho uzavřen, přijdou ti, na které čekáme. Prostoupí kruhem na konci období vody... Zachrání člověka a ten je pak přivede do našeho města… Jeden z šesti zachránců bude obviněn a postaví se tváří v tvář našemu sužovateli... Osvobodí nás od bolesti a utrpení…Tak se stane.´ McKay i Daniela došli ke stejným výsledkům.
„Ale vrtá nám hlavou tahle pasáž. Vypadá to na předpověď konce: ,V ten den budou vaše domy setřásány větrem, oheň bude padat z nebe a spousta z vás padne. Řeky vytečou z koryt a zaplaví město. Oheň sežehne lesy ani déšť jej nezastaví. Nastane konec…´ přečetla Daniela. Adrian se zamračil
„Jsou tady celé dějiny, věci které se staly, které se dějí a které nastanou.“
„Které mohou nastat,“ opravil ho Rodney.
„Když si řekneme, že každé naše rozhodnutí mění budoucnost, otvírá se před námi několik miliónů možností a konců. Třeba…“
„Prosím, ušetři nás,“ zasténal John. Rodney se pouze nafoukl, ale nemlčel.
„Vypadá to jako by se to mělo stát v blízké době a je tu něco jako příchod Wraithů.“ Zamračil se Rodney na kameny.
„Nevydáme se do vesnice?“ zeptal se Adrian s nadějí v hlase.

Nešli dlouho a ocitli se na krásné, malé louce, na které stály domy. Zamířili hned k nim. Na návsi je všichni vítali jako hrdiny. Uprostřed ležel kámen, vypadal jako obětní. Teyla a Daniela se otřásly. Po obvodu byl zdoben skoro nečitelnými nápisy. Z prostřed kamene vytékal červeně zbarvený pramen. Kolem kamene bylo do kruhu umístěno šest kamenných sloupů, přibližně dva metry vysokých. Domy byly rozmístěny tak, že se vytvářely krátké a úzké uličky. Celá vesnice byla postavena jakoby na kamenném podloží. Všechno tu bylo prakticky z kamene.
„Ehm…Adriane, nechci být dotěrná, ale k čemu slouží tahleta…výzdoba?“ zeptala se poněkud upjatě Daniela a ukazovala doprostřed vesnice ke kameni.
„Tohle?“ Poškrábal se na hlavě.
„To je takový obětní prostor…Čistě pro zvířecí oběti.“ Snažil se zamluvit svoje zaváhání. Pro ně to teď bylo, podle jeho názoru, zcela nepodstatné, zatím.
„Ano zachrání nás. Škoda, že netuší jak. Tak dlouho jsem čekal, kdyby jen přišli dříve, nemusela by zemřít moje sestra.“ Adrian dusil v sobě nenávist už hodně dlouho. Konečně měl pocit, že on bude moct žít v klidu. Měl pocit, že stačí získat jen Sheppardovu důvěru a pak konečně, přijde to, na co tak dlouho čekal…

Příspěvek 27.8.2007 17:26:18
Mrs. Sheppard Uživatelský avatar
Senior Master Sergeant
Senior Master Sergeant

Příspěvky: 630
Bydliště: Sever
Pohlaví: Neuvedeno
Odpovědět s citací
 
Z té tvé povídky už začíná být docela výživná polévka. Je kořeněná, hustá a začíná to v ní vřít. Zdá se, že nebude vegetarianská lidské oběti !? Myslím, že se tady děje něco hodně nekalého a temného pod líbivou fasádou. Líbí se mi, jak používáš jazyk ohledně toho proroctví. To zní opravdu, jak ve filmu :wink:
After hard working I like hard playing

Příspěvek 27.8.2007 18:15:27
Shial Uživatelský avatar
Technical Sergeant
Technical Sergeant

Příspěvky: 467
Bydliště: Nevěřili byste...
Pohlaví: Neuvedeno

Odpovědět s citací
 
Wau,lidské oběti..to zní zajímavě.Už se těším na další pokračování,protože otázky se stále objevují a já jsem zvědavý člověk :) Obdivuju to svižné tempo,kterým sem publikuješ další části :wink:

Příspěvek 27.8.2007 20:47:48
Mooony Uživatelský avatar
Command Chief Master Sergeant
Command Chief Master Sergeant

Příspěvky: 998
Bydliště: Brno
Pohlaví: Neuvedeno

Odpovědět s citací
 
Děkuji, mám opravdu radost, že se vám povídka líbí. :oops: Protože vás zdá se napínám, tak vám sem dám malí spoiler, ale netvrdím, že něco vysvětlí. :wink:

Co vás čeká v dalším díle?

Toto je spoiler!!!:
Zjistíte, že se Daniele něco nezdá.
Ukáži vám malou část Danieliny minulosti, není zrovna veselá.
Zjistíte, že existuje člověk, který ji věří a věřit jí nepřestane.
V budoucnu se dozvíte co je obětováno bohům ;).

Příspěvek 27.8.2007 21:04:27
Zizi Uživatelský avatar
Master Sergeant
Master Sergeant

Příspěvky: 532
Bydliště: Piešťany (Slovensko)
Pohlaví: Neuvedeno

Odpovědět s citací
 
Tak som sa teda moc dlho nenačakala. Som ti veľmi vďačná za také tempo uverejňovania pokračovaní - inak by ma to čakanie asi zabilo. No je to dokonalé ďalšia poviedka typu - fiktívna epizóda Atlantisu - mohol by to niekto natočiť. Tá arabčina - no zaujímavý nápad (ešte by ma zaujímalo ako sa tam dostala :) )

Mooony píše:
Zizi, bouřka přijde zase za tři dny. Very Happy Lehké jiskření přinese možná další část a pokud ne tak brzo přijde, nezapomeň, že to nesmím moc přehnat... Embarassed Major a plukovník, z toho koukají dost problémy.


No jasne, že z toho vzťahu pozerajú problémy a netreba to preháňať veď sú v armáde. Ale veď stačí to iskrenie. Inak sa mi páči aj to (aj keď som Sheppofilka), že si si za hlavnú postavu vybrala práve Lorna - zaslúžil si viac priestoru.

Tak ja sa teda budem tešiť na ďalšie pokračovanie :)
I´m damn proud member of SheppofilclubObrázek
[img][images/thumbs/Zizi_sga-pbannerupr.jpg]http://i195.photobucket.com/albums/z158/Zitulik/sga-pbannerupr.jpg[/img]

Příspěvek 28.8.2007 11:25:47
Mooony Uživatelský avatar
Command Chief Master Sergeant
Command Chief Master Sergeant

Příspěvky: 998
Bydliště: Brno
Pohlaví: Neuvedeno

Odpovědět s citací
 
Dámy a pánové, milí věrní,
S lítostí vám oznamuji, že se chystám ve středu na odpočinek. Odjíždím do dalekých krajin, kde medvědi jedí turisty… :D Ne, ale vážně, odjíždím na několik dní na Slovensko, bohužel nebudu během toho moct psát a dávat sem nové části, vrátím se až na začátku školního roku. :(
Mám tu, ale pro vás malé překvapení, v podobě dvou dílů. Přeji příjemné počtení.

7.kapitola:Pocit?
„Rodney, neměla tu být přátelská a vyspělá civilizace?“ Škádlil John.
„Vyspělá není, ale zato je přátelská.“ Zazubil se na něj Rodney a vzal si další kus jídla. To jídlo bylo velice dobré a chutné. Měli tu všechno, maso, ovoce, něco jako brambory…všechno na co si vzpomněl, teda kromě čokolády. Do místnosti, kde večeřeli, vstoupil Adrian.
„Rada starších mě poslala, abych vám sdělil, co zítra uvidíte. Ukážeme vám naše tajemství, avšak nesmíte o tom říct nikomu jinému. Je to pro nás to nejcennější, ale jsme ochotni vám ho ukázat, vždyť nás máte zachránit… Dnes už je na to pozdě, musíte se pořádně vyspat.“ Mile na ně mluvil, ale v hlase bylo ještě něco jiného, zloba anebo nenávist. Skoro nikdo si toho nevšiml.
„Promiňte, my jsme vám neslíbili, že vám pomůžeme. Vůbec nevíme o co tu jde, kdybyste nám to řekl, tak snad. Pochopte, takhle vám nic slíbit nemůžeme.“ Daniela se na něj smutně podívala, na očích ji bylo vidět, že toho lituje.

„Vy to nechápete. Vy nám pomůžete, nic jiného vám nezbude. Už tím, že jste tady, zasahujete. Kameny to předpověděly.“ Rychle zareagoval Adrian. Mluvil pomalu a nakonec střelil po Daniele pohledem. Ona mu viděla na očích hlubokou nenávist, kterou nestačil skrýt. Myslel si, že si toho nevšimla, bohužel v tomhle měl smůlu. Potom se všem hluboce uklonil a odešel.

Uběhlo necelých pět minut po Adrianově odchodu a už se mezi dvěma členy spustila bouřlivá výměna názorů.
„Já jim nevěřím, něco před námi tají. Mám z toho divný pocit.“ Snažila se ostatní přesvědčit Daniela.
„Máte jen pocit? Nemáte důkaz, pouze pocit. Podle mě jsou v pořádku,“ stál si za svým Rodney. Ronon mlčel, věděl, že není moudré teď se do toho plést. Teyla dojídala svoji večeři a John je oba zamračeně sledoval. Taky dával přednost svým pocitům, ale nikdy by to nepřiznal. Lorne stál z nějakého nepochopitelného důvodu na straně Daniely, avšak nevyjadřoval se.
„Doktore, jestli chcete důkaz …Díváte se druhým lidem do očí?“ začala nekompromisně McNillová.
„Ano, ale nevím co to má s tím společného…?“ odpověděl ji bleskově McKay.
„Hodně, zatraceně hodně! Oči vám, doktore, ukážou nejskrytější myšlenky. Pokud se naučíte v nich číst, tak dokážete předvídat tahy ostatních.“ Probodla ho pohledem. Mckay věděl, že je praštěná, ale že až tak.
„Víte co? Schovejte si, prosím, vaše pocity a nechte přemýšlení na kvalifikovanějších,“ ukončil Rodney debatu. Všichni McNillovou sledovali. Nikdo ji doopravdy nebral vážně. Pochopila to všechno dobře. Více se ztrapnit nemohla. „Mlčeti zlato!“ Byla jediná myšlenka. Daniela prudce vstala. Židle za ní s třeskem dopadla na zem. Ještě jednou je všechny přeměřila pohledem, potom odešla do svého pokoje a nezapomněla okázale praštit dveřmi, div nevypadly z pantů.

Ozvalo se zaklepání a do dveří vešel Lorne. Rozhlédl se po místnosti. Seděla na posteli u okna a dívala se ven. Čekal že bude rozzlobená, ale místo toho byla smutná. Opatrně se posadil vedle ní a šeptem na ni promluvil, chtěl zjistit konečně pravdu.
„Plukovníku, řekněte mě, prosím, kde jste se naučila arabsky?“ Zkusil major. Daniel na něho pohlédla. Viděla v jeho očích zájem.
„Jestli jste si přišel ze mě udělat legraci, tak prosím, ale já vám na to neskočím,“ odpověděla poněkud ostřeji. Zase se otočila k oknu a sledovala hvězdy a měsíc.
„Povezte mi o tom, prosím.“ Lorne se snažil ji přesvědčit. Daniela o tom s nikým dlouho nemluvila, přinášelo jí to do teď jen bolest a noční můry.

Nadechla se a dala se do vyprávění.
„Je to několik let zpátky. O tom co se tenkrát stalo, několik lidí dodnes spekuluje. Šlo tenkrát o zabití nepohodlného vládce Ománu. Byla to jedna z těch misí pro jednoho a poslali na ni mě, profesionálního vládního zabijáka… Úkol byl jasný, najít a zabít. Pokud bych byla chycena, tak mě moje vláda nezná, byla jsem tam pouze…za sebe. Všechno klapalo dobře, až do té chvíle, než jsem střelila. Někdo mě prozradil, byli na mě připravení…Týden jsem utíkala a schovávala se, avšak ne dobře, našli mě. Několik dní mě mučili. Byla jsem zavřená ve tmě a vláda se ke mně nehlásila…Pro ně jsem to podělala, i když jsem toho člověka odstranila…Tenkrát jsem věděla, že jsem na to sama, ale podařilo se mi uprchnout. Utíkala jsem několik dní přes poušť, potom jsem však padla únavou…Kolem jel nějaký Arab a vzal mě do své pouštní vesnice. Tam mě ošetřili, naučil mě arabštinu…Tam jsem pochopila, jak se dá poznat na člověku jeho další tah. Proto jsem se naučila skrývat pocity v očích a číst v cizích …Vaše oči, majore, mluví za vás. Více něž si to uvědomujete.“ Celou dobu šeptala. Chvílemi se zarazila s vzpomínala, nakonec se dívala Lornemu hluboko do očí. Major měl pocit, jako by mu viděla až do duše. Za celou dobu, co ji sledoval, nepohnula svalem v obličeji, ale přesto věděl, co cítila.
„Také předvídáte naše reakce?! Taky před námi skrýváte svoje pocity?!“ Vyjel na ni Lorne rychle, než si vůbec uvědomil, co řekl. Smutně na něj pohlédla.
„Ne, před vámi ne. Vám nepotřebuji číst z očí, vaše činy mluví za vás, stejně jako reakce…A neskrývám před vámi nic, protože…vám věřím.“

Po rozhovoru s Danielou šel Lorne spát. Dlouho se převaloval na posteli a nemohl usnout. Pořád přemítal o všem, co mu řekla. Věřil jí, stejně jako ona jemu. Kdyby tomu tak nebylo, nikdy by za ní nevběhl do toho deště. Vše, co zatím řekla, dávalo smysl. Někde hluboko cítil, že její pocity jsou správné. Taky jim nevěřil, ale proč si nezahrát jejich hru?


Další slíbený díl dodám večer. :wink:

Odeslat nové téma Odpovědět na téma
Další

Zpět na Dokončené povídky

cron