Kroniky Galaxií

První část vesmírné ságy je tu!

Přečtěte si neuvěřitelný příběh z úsvitu věků... Příběh z pohledu vládců galaxií...

Kroniky Galaxií

Píše se rok 3210 před Velkými válkami. Bitva je v plném proudu. Gigantické lodě střílí na další, elegantní stíhačky se snaží zasáhnout další stíhačky. Proti sobě bojují dva největší a zatím jediné národy známého Universa – Severní galaxie a Jižní galaxie. Jižní galaxie, mnohem rozvinutější zaútočila na méně rozvinutou Severní pro získání naprosté nadvlády nad známým Universem.
„Pane!“ zvolal jeden z pracovníků na vlajkové lodi Severní galaxie, „Nemáme šanci! Tato bitva pro nás nedopadne dobře!“
„Ať tedy nedopadne dobře ani pro ně!“ zavelel velitel, oděný do šedého pláště, „Vyšlete všem naším lodím a stíhačkám kód 001A+!“ pravil. Velitel měl nakrátko sestřižené hnědé vlasy a oči v barvě tisíců moří.
Pracovník se na velitele překvapeně podíval. Moc dobře věděl, co ten kód znamená. Ve skutečnosti doufal, že jej nikdy nebude nucen použít. Kód 001+A totiž znamenal, že ve chvilce, kdy bude bitva prohrána, všechny lodě a stíhačky spáchají sebevražedné nálety a pokusí se tak zničit co nejvíce nepřátelských lodí.

V této děsivé bitvě věků se však nebojovalo pouze v kosmu. Na nedaleké planetě Noatu proti sobě bojovala armáda Severní galaxie a měla značně navrch. Severní galaxie, méně rozvinutá totiž ještě před válkou investovala více peněz do pozemní armády, a tak nyní válečníci se světelným bičem a dalšími zbraněmi, jako například kosošíp, snadno zabíjeli vojáky Jižní galaxie po desítkách, ne-li stovkách.
„Vítězíme!“ vykřikl velitel pozemních vojsk, aby dodal svým mužům morálku. A tak se nyní desetitisíce vojáků Severní galaxie vrhli na zbytek vojáků Jižní galaxie, aby je svými zbraněmi zbavili života. Žádní zajatci, žádná milost. Nenávist mezi těmito dvěma národy byla tak obrovská, že i kdyby vojákům někdo nařídil, aby brali zajatce, neuposlechli by.
Planeta Noatu byla pokryta rudými a oranžovými písky, které se při bitvě zbarvily do krvavě rudé. A Severní galaxie pozemní bitvy nevyhrála pouze na Noatu. Bitvy mimo kosmos na většině planet probíhaly ve prospěch Severní galaxie.
„Veliteli, ve všech pozemních bitvách zatím vítězíme.“ Radostně oznámil pracovník, sedící u počítače na můstku vlajkové lodi, „Možná byste mohl zrušit ten kód 001A+.“ podíval se na velitele.
Ten se zapřemýšlel. „Ano. Místo zničení jejich lodí vezmeme celou flotilu a zničíme jejich galaxii.“ Pravil.
Lepší než zemřít. Pomyslel si pracovník, když vyťukával příkaz do počítače. Ovšemže nestál o smrt. Kdo by o ni stál? Velitel dal příkaz k odletu na území Jižní galaxie.
Tisíce a tisíce lodí Severní galaxie se dalo do pohybu.
„Leťte ultraprostorem!“ zavelel velitel a vzápětí všechny lodě a stíhačky Severní galaxie zmizely ve fialovém světle.

„Utekli pane. Dali se na ústup! Zmizeli v ultraprostoru.“ Oznámil pracovník na palubě vlajkové lodě Jižní galaxie. Podíval se na svého velitele. Vždycky mu z něj běhal mráz po zádech. Pokud věděl, ještě nikdy mu nikdo nepohleděl do tváře.
Jeho velitel se usadil na tmavém křesle. Měl tmavě modrý splývavý plášť, kvůli němu mu nebylo vidět do obličeje. Pouze dlaně. Ty měly lehce namodralou barvu. „Nepronásledujte je. Je to banda zbabělců.“ Hlesl. „Místo toho zničíme jejich galaxii.“
„Jistě, Vordone.“ Přikývl pracovník.

Lodě Severní galaxie se zatím vynořili na území Jižní galaxie, jež byla naprosto nebráněná. Všechny nepřátelské lodě totiž odletěly do bitvy a to jim hrálo do karet. Galaxie měla spirální tvar a velitel flotily musel uznat, že je to krásná galaxie.
„Zaměřte se na hlavní planetu.“ Nakázal velitel v šedém oděvu.
Lodě začaly střílet na planetu poblíž okraji galaxie. To byla Selena. Hlavní planeta Jižní galaxie. O chvilku později planeta explodovala v záři oranžového světla. A lodě opět začaly střílet do dalších a dalších planet. Během okamžiků takto bylo zničeno mnoho planet a spolu s nimi i nespočetné množství lidských životů.
A lodě stále střílely.
Planet a hvězd stále ubývalo, neboť i do nich lodě střílely. Bez milosti. A tak skončila první éra galaxií. Téměř úplným zničením obou nepřátelských civilizací.
***

Doufám, že se vám to bude aspoň trochu líbit, a pokud ne, nebojte se, další díly jsou lepší.

Takový krátký nezáživný ale snad to příště bude lepší, chce to dialogy...

Nu dobrá, další část je tu...

O zhruba tisíc let později ze zbytků Severní galaxie vzniklo několik nových civilizací, zatímco Jižní galaxie z mapy známého Universa zmizela. Nejdůležitější nově vzniklé civilizace jsou Zlá galaxie, Hodná galaxie, Střední galaxie a Moře Tristar.
Zlá galaxie se hlavně soustředila na armádu a na boj, neboť všichni tušili, že se blíží ještě větší konflikt. Hlavní planetou ustanovili Metropoli Neiitu, jako vládní systém zavedli triumvirát tří vládců. Vládce Cammiuse, vládce Zodriga a vládce Bocivela. Za jejich vlády se Zlá galaxie, jak již bylo řečeno výše, soustředila hlavně na vyzbrojování a vojenství.
Hodná galaxie, která nenáviděla Zlou galaxii se také snažila o rozvoj armády. Vládní systém ustanovili diktaturu pod vládou královny Šáriny. Její bratr, princ Paťan nechal vybudovat kvalitní dopravní síť a velitelkou ozbrojených sil Hodné galaxie se stala Natala.
Střední galaxie se pokaždé přikláněla na stranu někoho jiného a tudíž se stala trnem v oku obou stran. A Moře Tristar se staralo pouze o své laboratoře a vědecký výzkum, na nějž se specializovalo.

„Vládci, dle informací našich tajných služeb se Střední galaxie chystá dobrovolně připojit k Hodné galaxii.“ Oznámil muž oděný do obyčejného hnědého pláště. Stál v kruhové místnosti s mramorovou podlahou, kam svítilo svěží dopolední slunce.
Vládce Cammiuse ta zpráva zvedla z křesla. „Cože?!“ vykřikl, „To by změnilo vyrovnanost všech sil ve známém Universu!“ Cammius byl oblečen do tmavě zeleného úboru a pláště stejné barvy s několika postříbřenými vyšitými symboly. Jeho vlasy byl rovné a v barvě špinavého blond.
„Nechápu proč se tak rozčiluješ.“ Namítl Bocivelis oděný do bílého pláště zlatem vyšívaného a do lehkého vzdušného obleku světlých barev, „Už dlouho jsme to očekávali!“ dopolední světlo se třpytilo v jeho hnědých vlnitých vlasech jako perly.
„Toto je ale dřív!Armády ani flotily ještě nejsou připraveny!“ odporoval Cammius.
„Pokud se tak stane, měli bychom se soustředit na vyvinutí nějaké silné zbraně.“ Mínil Zodrigo, „Jdu do laboratoří. Trochu je popoženu.“ Vládce Zodrigo kráčel přes palác vládců po mramorové chodbě. On na sobě měl červený oblek a černý plášť s rudými vyšitými symboly. Poté odbočil doleva a vyšel paláce ven.
Na náměstí, které se před palácem rozkládalo, bylo rušno. Spousty lisí šly na nákup, nebo naopak z nákupu, do práce, z práce… Zkrátka každodenní život. Vládce však nezamířil dál do města, ale opět doleva, k velkým lehce zalesněným travnatým pláním. Planeta Metropole Neiitu byla podobnými pláněmi přeplněná.
Konečně došel k nenápadné malé budově napůl ukryté v lese. Na dveřích vyťukal heslo a jen co se dveře otevřely, vešel dovnitř. Ocitl se ve výtahu. Dveře se zavřely a chvíli bylo slyšet jen hučení, jak se výtah žene hlouběji a hlouběji do země. Zodrigo mezi třemi triumviry fungoval jako jakési pomyslné závaží na váhách. Měl sice blíže k názorům Cammiuse, ale čas od času musel uznat i návrhy Bocivelise. Věděl, že mezi těmito dvěma muži existuje nějaký druh napětí. Ten ale nikdy nepřekročil hranici ostrého vyměňování názorů a Zodrigo jej ani neřešil.
Dveře se opět otevřely a Zodrigo vystoupil. Před ním stál muž v bílém vědeckém plášti, s brýlemi a rozčepýřenými hnědými vlasy. „Dobrý den, profesore Muflone, jak se vám bádá?“ pozdravil vědce triumvir.
„Máme se dobře, děkuji za optání.“ Zaskřehotal vědec a zavedl vládce dál do laboratoří.

„Máme dvě možnosti.“ Vydechl mezitím v paláci Cammius, „Vyhlásíme válku, nebo se s nimi spojíme dřív než Hodnogalaxáci.“ Hlesl.
„Ani jedno mě příliš neláká.“ Zavrtěl hlavou Bocivelis a napil se z průhledné sklenice.
„Ani mne.“ Přikývl Cammius a začal přemýšlet.
„Podle mě je tohle špatné. Kdybychom se místo té věčné armády začali soustředit na kulturu a umění, bylo by to mnohem lepší.“ Zvolal Bocivelis.
„O tomhle jsme se již bavili. Kultura nám nevyhraje válku.“ Namítl Cammius.
„Ale může sloužit k upevnění míru. Válka není řešení.“

„V laboratořích prý ještě potřebují čas. Ta zbraň ještě zdaleka není připravená.“ Řekl Zodrigo, když přišel do místnosti.
„Času není nazbyt. Obsadíme Střední galaxii ještě předtím, než se stačí připojit k Hodné.“ Bouchl do mramorového stolu Cammius a do vysílačky oznámil: „Připravte armádu. Vojska ať jsou připravena. Nebude již více žádná Střední galaxie.“ Cammius, vládce nejpřísnější, jakož i nejméně oblíbený mezi lidmi, prosazoval válku. Stejně k ní jednou dojde. Takto to budeme mít za sebou a budoucí generace budou moci žít v pokoji. Předpokládal. Mír – to slovo se mu vůbec nezamlouvalo. Jistě, jeden ze tří triumvirů jej prosazoval, ale spolu se Zodrigem ho zatím vždy dokázali přehlasovat.
A vojska se připravila a v mohutných lodích odletěla z planet vstříc hvězdám. Opustila území Zlé galaxie a zamířila bezprostředně k nedaleké Střední galaxii. Invazní flotila se pomalu, stejně jako temné mraky na obloze, k území zatím ještě nic netušícím obyvatelům.
Následně se lodě zaměřily na hlavní planetu a strategické body Střední galaxie. Poté přistály a do několika málo hodin byla celá Střední galaxie v rukou Zlé galaxie. Obyvatelstvo zotročeno, vzpurní uvězněni či povražděni. A v továrnách, kde se ještě minulý týden vyrábělo jídlo, se nyní začaly vyrábět zbraně, štíty, technické vybavení, válečné lodě…
„Toto se nikdy nemělo stát!“ křičel Bocivelis na Cammiuse a Zodrigoe mezitím na Metropoli Neiitu. „Budoucnost nemůže být tvořena válkami! Potřebujeme mír! Rozvoj! Prosperitu!“ dal si hlavu do dlaní vládce unaveně. „Ty informace nejspíš ani nebyly podložené. Obsadili jste celou jednu galaxii kvůli jediné nepodložené zprávě!“ Vládce Bocivelis, nejumírněnější a také nejvíce lidmi oblíbený, nenáviděl tyto časy, v nichž se nenašlo jediné místečko, jediná skulinka, kudy by se daly prosazovat jeho názory. Občas měl chuť podat rezignaci, ale vždy se této myšlenky vzdal. Když už tu jednou jsem, musím to co nejvíce ovlivnit. Musím zajistit, aby války přestaly. Ale tyto jeho předsevzetí se nevyplnily. Alespoň zatím ještě ne.
Však, stalo se. Napětí mezi Zlou a Hodnou galaxií se od té doby po celá staletí stupňovalo a stupňovalo, až vyvrcholilo o zhruba tisíc a pět set let Velkými válkami. Zlá galaxie se od tohoto „Studeného konfliktu“, jak byl nazýván, stále více a více zaměřovala na zbraně a rozvoj své armády a pomalu a jistě se stávala dominantou ve svém regionu. Ve známém Universu.
Hodná galaxie nicméně také nezůstávala pozadu. Zbraně a vojáci se vyráběli téměř jako na běžícím pásu, armáda dostala přednost před vším. Moře Tristar vytušilo blížící se nevyhnutelný konflikt, ale o to více se zahleděla do svých laboratoří a výzkumů.
***

tak...
1. část je takové zbytečnén neoriginální nic. To přece byl komix, kdy šel Severní Galaxie a Jižní do boje a Jižani byli modří supermachři a seveřané měli mariňáky.

2. část
OMFG
větší klišé než "Hodná Galaxie" a "Zlá Galaxie" jsem v životě neslyšel!
Šárina a Paťan lol, to vymýšlel kdo?

triumvirát - Comouš, Bolševik a Zodiak, to jsou ti politici, kteří se nám budou líbit? nebo je to jiný seriál?

no nic, kvůli Mořím Triasu si přečtu další část.,. pokud výjde brzy...

To přece byl komix, kdy šel Severní Galaxie a Jižní do boje a Jižani byli modří supermachři a seveřané měli mariňáky.

Komix? Ten jsem teda asi nečetl. Nevím o kterém to mluvíš.

větší klišé než "Hodná Galaxie" a "Zlá Galaxie" jsem v životě neslyšel!

To je dobře. Akorátže v této povídce je Zlá ta správná a Hodná jsou bad guys.

Šárina a Paťan lol, to vymýšlel kdo?

To je podle mých nepřátel.

to jsou ti politici, kteří se nám budou líbit? nebo je to jiný seriál?

Jaký seriál? O čem to píšeš? Uniklo mi něco?

Na přání tady máme další část...

Někdy kolem roku dvě stě před Velkými válkami se Studená válka vyhrotila a nakonec vyústila právě v ony výše zmíněné Velké války. Bylo to období plné změn a pro budoucnost celého známého Universa nesmírně důležité.
Začalo to vlastně nevinně. Hodná galaxie záviděla Moři Tristar její výzkumy a laboratoře a také jí bylo trnem v oku její strategická pozice daleko od veškerého dění kolem Zlé galaxie. Královna Šárina se rozhodla zahájit okupaci Moře Tristar.
„Natalo!“ zaječela ve svém paláci s milionem a jednou věžičkou na velitelku svých ozbrojených sil, „Já tady poroučím! A chci, abyste okamžitě a neprodleně začali s okupací Moře Tristar!“ Šárina byla autokratická a diktátorská královna, vládla neomezenou mocí nad všemi svými lidmi a také ovládala neuvěřitelně tlusté břicho, které pravidelně (devětkrát až dvanáctkrát denně) vykrmovala těmi nejlepšími prasátky z celé Hodné galaxie.
Natala chtěla něco říct: „Ale královno, já…“ Šárina ji však hrubě přerušila.
„Ticho tady bude! Já tady poroučím!“ připomenula a rukou si prohrábla své mastné hnědé vlasy. Měla naduté rty, podobně jako tváře a inteligenci Universem poletujícího asteroidu.
„Jistě.“ Pravila Natala, uklonila se vyšla z místnosti vykonat daný rozkaz.

„Vládci, představuji vám naši nejmodernější zbraň. Nazval jsem ji „válečky“ a jistě ji shledáte velmi účinnou.“ Řekl stejně jako obvykle v bílém vědeckém plášti oblečený profesor Muflon. Ukázal na drobné červené válečky.
Cammius se usmál: „A co je na nich tak zázračného?“ uchopil jeden z válečků do ruky.
„To ihned uvidíte.“ Vztyčil ukazováček Muflon a položil váleček k jedné z mramorových stěn paláce. Stiskl na něm nějaké tlačítko a ustoupil. Vzápětí celá stěna explodovala a rozsypala se na tisíce a tisíce kousíčků.
„Wow!“ žasl Zodrigo a hned si další váleček vyzkoušel na další mramorové stěně. Stiskl tlačítko a mramor za okamžik létal místností jako peří z roztrženého polštáře.
„Kdyby to nezničilo tu vzácnou mramorovou stěnu, byl bych taky nucen žasnout. Je to barbarské.“ Zívl Bocivelis a posadil se na křeslo. Už toho barbarismu začínal mít právě tak dost. Ty dvě mramorové stěny byly jedny z nejvzácnějších v celé Zlé galaxii, jejichž stáří památkáři odhadovali na několik tisíců let.
Do místnosti vkráčela mladá pěkná dívka, něco zašeptala Bocivelisovi do ucha a zase odkráčela pryč. Nejumírněnější ze tří vládců se zachmuřil a začal nad něčím dumat. Snažil se nevšímat jásotu zbylých dvou vládců, kteří právě odpalovali další části paláce a přemýšlel: Takže Hodná galaxie začala okupovat Moře Tristar. Hm. Ti další dva se o tom dovědí za malý moment. Jak bych toho mohl využít? Ach ano. Intriky a pomluvy se šířily po paláci tří triumvirů jako povodeň po vesnici v údolí.
„Takže Moře Tristar je okupované!“ zvolal Zodrigo, když po boku s Cammiusem vkráčeli do napůl rozbořené místnosti. Zde na svém křesle seděl i Bocivelis. „Budeme s tím muset něco dělat.“
„Navrhuji postupovat podle těch tajných smluv, co jsme podepsali. Totiž, že je budeme bránit.“ Uchopil se slova Cammius a podíval se z okna, momentálně beze skla. Před několika lety uzavřela Zlá galaxie tajné ochranné smlouvy s Mořem Tristar a tak se nyní zdálo jako nejvhodnější své závazky splnit.
„Souhlasím.“ Hlesl Zodrigo a přikývl.
„Hm. Já teda asi taky.“ Přiznal Bocivelis, i když ho to stálo nesmírné přemáhání. Ale nebyl hlupák. Věděl, že smlouvy se musí plnit a když už jednou ta smlouva byla uzavřená, nedalo se nic dělat.
„Výborně. Vyšlete flotilu k Moři Tristar.“ Přikázal Zodrigo, „Poletím taky.“
„Já taky.“ Přidal se Cammius a oba se zkoumavě podívali na Bocivelise.
Zavrtěl hlavou: „Ne. Já ne. Mám ještě nějakou práci.“ A odešel pryč z rozbořené místnosti. Cammius se Zodrigem tedy na svém osobním počítači, který měli připevněný jako hodinky na ruce, zmáčkli několik tlačítek a poté se teleportovali na mateřskou loď flotily Zlé galaxie. Bocivelis tedy zůstal v paláci sám. Lhal. Již měl všechnu práci pro dnešek hotovou, ale opravdu nestál o to, vidět další bitvu. Nehledě na to, že tady vždycky je nějaká šance, že mateřská loď bude zničena a já tady budu vládnout sám. Triumvir se usmál. Byla to krásná představa.

Mezitím stíhačky a lodě Hodné galaxie obklíčily Moře Tristar. Napětí bylo neskutečné. Co se bude dít? Bude to konec všeho co jsme dosud znali? Náš konec? Tyto a podobné otázky nejspíš probleskovaly v hlavách obyvatel Moře Tristar, nejmenší známé galaxii.
Z ultraprostoru se ve fialovém světle zhmotnila flotila mnoha lodí a stíhaček. Zlá galaxie. „Veliteli flotily Hodné galaxie! Vysvětlete příčinu svého jednání a neprodleně svoji okupaci a blokádu zrušte!“ vyslal zprávu jeden z pracovníků na mateřské lodi Zlé galaxie.
Nicméně odpovědi se nedočkali. „Nic jim neposílejte!“ přikázala generálka Natala a opřela si ruce v bok. „Já jim dám, zabraňovat nám v naší blokádě!“ řekla potichu, když pozorovala nekonečnou krásu hvězd, galaxie a několika vzdálených mlhovin.
„Žádná odpověď!“ pravil jeden z pracovníků na mateřské lodi Zlé galaxie. „Máme zahájit palbu?“
„Nikoliv. Ještě ne.“odpověděl Cammius a zle se pousmál. Mám lepší nápad. Problesklo mu hlavou.
Několik lodí Hodné galaxie se náhle dalo do pohybu a v rychlosti zaletěly do Moře Tristar. Invaze začala. A postupně všechny lodě se daly do pohybu.
„Triumvire Cammiusi, máme mnoho mrtvých, již se dlouho neudržíme!“ obdrželi na mateřské lodi Zlogalaxáků nouzové vysílání. „Přijďte nám co nejdříve na pomoc!“ To již i poslední z lodí Hodné galaxie zmizela kdesi v galaxii.
Zodrigo se tázavě podíval na Cammiuse. Ten přikývl: „Tak staniž se! Zahajte bombardaci lodí Hodné galaxie.“ A v ten okamžik začaly Velké války.

Bocivelis se procházel mramorem vykládanou chodbou. Šedivé mraky se odrážely na stěnách a on se pozastavil u sochy nějakého vojáka. Netušil, že to byl onen voják, co ve válce Severní galaxie proti Jižní galaxii vedl pozemní vojska k vítězství. Na tu pradávnou dobu se již téměř zapomnělo.
Triumvir vyhlédl z okna. Pod šedivým nebem, kde se míchaly zelená ze stromů a trávy s šedou na budovách, se konalo nějaké shromáždění místních obyvatel Neiitu.

Lodě a stíhačky Hodné galaxie se snažily uhýbat bombám, jež na ně Zlá galaxie shazovala. Bomba se někdy netrefila a místo lodě explodovala část planety, hejno asteroidů či něco podobného. Ovšem když se bomba strefila, loď Hodné galaxii explodovala a spolu s ní i celá nepřátelská posádka. Hodná galaxie se bránila a bitva se stala osudnou mnoha tisícům životů.
„Obsaďte co největší území!“ rozkázal Cammius.
„Ale… To bude proti smlouvám! Máme je pouze ochránit! Obsazení by byl akt agrese!“ koktal jeden z pracovníků na můstku vlajkové lodě.
„No a co?! Je válka! Musíme z toho vytěžit co nejvíce!“ namítl Cammius.
Zodrigo dodal: „A laboratoře a výzkumy se mohou vždycky hodit! Většina planet Moře Tristar je sice vodních, ale do laboratoří se nějak dostaneme!“

Dobré, akční, kvalitní, super!!! Je to velice povedené, já moc chci pokračování. Nejlepší povídky jsou konečně tu.

Vše je opravdu skvěle vystiženo.

Chtěl bych ostatním říct že si myslím že na tyhle povídky se musíte dívat trochu jinak než na ty ostatní. Tahle série je spíš tak nějak mapování historie části vesmíru než povídka o činech superhrdinů. Zde je série s pohledu politiků co o všem rozhodují, ne z pohledu hrdinů ve středu bojiště. Jde zde o ten děj, o to co se děje ve vesmírném měřítku, ne o dialogy a akční hrdiny. Nepodíváte se do akce, budete to sledovat celé zvrchu.

Myslím že to může mít spoustu dobrých zápletek, zvratů a dějů. Bude dobré vidět kam až se to vyvine.

Jinak vše je velice dobře vystihnuto, jména dobrá, moc povedené. Lepší povídky jsem nečetl, a dlouho jsem chtěl aby byli povídko tohohle stylu. Pokračování!!!!

Triumvirát se mi docela zamlouvá. Už chápu název.

Tak tu mám další část této povídky... Doufám. že se bude líbit (alespoň někomu).

„Co se tu děje?“ zeptal se Bocivelis hloučku obyvatel Metropole Neiitu, když vyběhl z paláce ven.
„Začala válka! Copak to nevíte?“ odpověděl mu někdo.
„Válka?! Kdo proti komu?“
„Zlá galaxie proti Hodné galaxii!“
„Bohyně Utlu, ochraň nás!“ zdvihl kdosi ruce k nebesům.
Nejmírnější z vládců nemohl věřit svým uším. Válka? Ale proč? Co se to sakra děje? Nechápal. Že by něco spáchali Cammius se Zodrigem?

„Pane, část Moře Tristar je pod naší nadvládou, další část je ovládaná Hodnou galaxií a zbytek je stále ještě Moře Tristar.“ Vyhrkl jeden z lodních důstojníků. „Kvadrant Kotaman, kvadrant Defil jsou stále nikým neobsazeny, kvadranty Wask a Walkoran jsou naše a Ledax…“ poté byl přerušen.
Cammius přikývl: „A hlavní planeta? Exor?“
„Hodné galaxie.“
„Hmm. Připravte Bistirzek.“
Pracovník přikývl a odešel. Bistirzek byla nejsilnější loď, kterou měla Zlá galaxie k dispozici. O chvíli později z hangáru mateřské lodě vylétl šedivý kolos, válečná loď. Bistirzek. Bistirzek na první pohled vypadal jako osmiúhelníková placka, poté se ale vrchní část rozevřela a z útrob se vynořila jehlanovitá pyramida.
„Čekáme na váš rozkaz, pane!“ utrousil pracovník mezi zuby a poklonil se.
„Pak ovšem… Palte!“ přikývl Cammius a Bistirzek vystřelil dlouhý purpurový blesk na Exor, hlavní planetu Moře Tristar. Nejprve se nic nestalo, pouze planeta dostala lehce purpurový nádech. Následovala ale poté exploze tak mohutná, že zničila celý solární systém Exor, jenž obíhal kolem společného slunce. Další nespočetné množství životů bylo zmařeno.

Bocivelis si zachmuřeně četl noviny Zlaga, na jejichž titulní stránce se skvěl výrazný černý nápis Válka je tady! „…A jak řekla královna Šárina, když válku vyhlásila, Hodná galaxie bude patřit mezi vítěze, Zlá mezi poražené…“
Náměstí bylo plné hloučků zuřivě diskutujících obyvatel. Nevypukla panika. Spíše diskuse. Co bude dál? Jak to bude pokračovat? Náhle triumvira někdo chytl za rameno: „Pane, nerad ruším, ale musíte jít na tiskovou konferenci. Novináři již čekají.“ Byl to úředník, jenž měl na starosti oficiální záležitosti a tiskové konference.
Bocivelis unaveně přikývl: „Kde bude tiskovka?“
„V Paláci tisíce jisker.“
„Dobrá. Už jdu.“

„Jak probíhá bitva?“ zeptal se Zodrigo jednoho ze zaměstnanců na vlajkové lodi Zlé galaxie. Hodná galaxie vyhlásila mobilizaci, plnou pohotovost svých flotil a armád.
„Mají mírně navrch.“ Přiznal zaměstnanec, ale vzápětí dodal: „Každou chvíli se to ale může změnit!“ na jeho počítači se na obrazovce míhaly červené nepřátelské a zelené spojenecké lodě. V jednom rohu se stále měnily číslice a v druhém písmena a symboly.
Hodná galaxie sice neměla silnější flotilu, nicméně Zlou galaxii převyšovala počtem lodí a stíhaček.
„Dejte pokyny, ať mateřská loď odletí zpět do Zlé galaxie, kurz k Metropoli Neiitu.“ Zavelel Zodrigo a odešel z můstku pryč. Pracovník přikývl a vlajková loď Zlé galaxie vletěla do fialového ultraprostoru.

Bocivelis v Paláci tisíce jisker řešil těžké dilema: má být věrný státu, či snad zbylým dvou triumvirům? Má celému známému Universu sdělit, že za válečný konflikt nesou odpovědnost právě oni dva? Zodrigo a Cammius? To ale nebylo jisté.
„Konflikt vyprovokovala Hodná galaxie, když se pokusila násilně obsadit Moře Tristar.“ Sdělil médiím vládce a nervózně podupával pravou nohou. Vždyť to je pravda! Co je? Mluvím pravdu. Uklidňoval se v duchu triumvir. Pak v sobě ale nalezl odvahu: „Pravda je taková, že nevíme kdo za to může. Je jisté, že Hodná galaxie začala s okupací Moře Tristar, ale je také klidně možné, že konflikt spustil někdo jiný.“
Davem to zašumělo. Pak kdosi zavolal: „Máte naši plnou podporu, vládci!“ a ostatní se přidávali. Bocivelis se uklidnil a vděčně se pousmál.
„Já…Nemám slov! Děkuji jménem všech tří triumvirů!“ lehce se uklonil a elegantně odkráčel z Paláce tisíce jisker do okolních zahrad.

Bistirzek stále útočil na lodě a planety Hodné galaxie. Purpurové blesky blikaly a s každým dalším bleskem byla zničena další nepřátelská loď. Válka se přesunula i na planety. Vojáci a pozemní armáda bojovaly proti nepřátelským pozemním vojskům, stíhačům a válečným vozidlům. Sem tam dopadla bomba či nálož a ozvala se ohlušující exploze.
„Kruci!“ zaklel jeden z vojáků Zlé galaxie, když se mu díky bombě do obličeje dostala hlína a prach. Zamával před sebou rukou v naději, že se prachu alespoň trochu zbaví. „Postupujte! Tato planeta musí být naše!“ rozkázal skupince vojáků, oděné do světlezelené uniformy.
Byla to planeta Ledax, ve stejnojmenném kvadrantu galaxie. Povrch planety byl z většiny tvořen oceánem, ale vojáci bojovali poblíž jednoho z větších měst, na travnatém ostrově.
„Nebýt války, je to ideální místo pro dovolenou.“ Nadzdvihl obočí voják a tajně si slíbil, že se sem ještě někdy po válce podívá. Ve vzduchu byl slyšet hukot stíhaček, střel, bomb…

A s postupem času a s úbytkem financí a prostředků se bitvy začaly stále víc a víc přesouvat na planety a v kosmu se bojovalo pouze minimálně. A jak pomalu plynuly roky, vládci začínali být zoufalí. Ovšem nejen vládci Zlé galaxie, ale i královna Hodné galaxie, která musela čelit několika pokusům o státní převrat. Máme rok 2 před Velkými válkami.
Na Metropoli Neiitu, hlavní to planetě Zlé galaxie se bojovalo. Bojovalo i civilní obyvatelstvo. Profesor Muflon útočil na vojáky Hodné galaxie válečky. Poté se ale zle rozesmál a začal válečky házet po vojácích Zlé galaxie. Zradil.
„Zastřelte ho!“ volal kdosi ukrytý za rohem.
Ozvalo se několik výstřelů, ale profesor Muflon přežil. Jeho čas ještě nenastal.
Mezitím se v rozstříleném paláci triumvirů konalo válečné shromáždění. Na kdysi čistých krásných mramorových stolech nyní ležely špinavé mapy, mezi nimi tužky a kupy papírů. Místo pradávných obrazů se na zdi pověsily plánky a schémata.
„Takže, toto je dost špatný plán. Má někdo lepší?“ vyzval stojící velitele vládce Zodrigo a všechny si je podezřívavě změřil. Asi nikdo. Žádný plán. „Profesor Muflon, náš špičkový vědec nás zradil. Prohledali jste jeho laboratoř?!“
„Ano, pane. Nevypadalo to tam ale, že by to připravoval. Myslíme si, že se mu to v hlavě porouchalo.“ Odpověděl jeden z přítomných. „Našli jsme přípravu plánů k zabití královny Šáriny.“
„Aha. Tak je uskutečníme, ne?“
Ozvala se ohlušující střelba, ale na to již všichni byli celkem zvyklí. Do místnosti přišel Cammius: „Začínají vítězit Hodnogalaxáci.“ Oznámil a podíval se na plánky a mapy na stole. Moc by mě zajímalo, jestli jsou ty mapy a nákresy k něčemu dobré, a nebo je tady mají jenom jako dekoraci! Napadlo Cammiuse, když se rozhlédl kolem.
„Zrovna tady probíráme plány profesora Muflona ke zbavení se královny Šáriny. Pomalu se proti ní obracejí i její lidi.“ Zamával rukou, aby na sebe upozornil Zodrigo, „Před asi půlhodinou proběhl další neúspěšný pokus o státní převrat.“ Řekl a prstem přejížděl po textu natisknutém na čistém bílém papíře.
„Sakra! Poslali jste těm vzbouřencům podporu a prostředky?“ otázal se Cammius.
„Ještě ne. Pošleme je během několika hodin.“ Poklonil se jeden z velitelů.
Cammius si ho změřil podezřívavým pohledem: „Dobrá. Jo… Chtěl jsem říct, že boj se přesouvá víc a víc sem. Kde je Bocivelis? Budeme se asi muset evakuovat.“

Bocivelis, nejmírnější triumvir, se právě smutně procházel dosud překrásnými a nepoškozenými zahradami vládcovského paláce. Slunce pomalu zapadalo za obzor a zahrady se ponořily do příjemného naoranžovělého nádechu. Uprostřed zahrad se třpytilo jezírko, obvykle s fontánou a tryskající vodou. Květiny zbarvené do pestrých barev se lehce kmitaly ve večerním vánku.
„Nejspíš naposledy. Naposledy.“ Pro sebe řekl Bocivelis a tvář otočil k zapadajícímu slunci. V jeho smutné tváři se objevilo několik slz. I když se přemáhal, nešlo to zadržet. Vlnité vlasy jemně čechral vánek a lehký bílý oděv, který měl na sobě, byl u nohou pošpiněn od písku.
Neiitu nebyla nijak extra krásná planeta, a proto často tento triumvir hledal útěchu v krásách zahrad, velkolepých paláců, to vše z jediného prostého důvodu. Toužil po kráse.
A tak, když nyní den pomalu skomíral, přišlo Bocivelisovi naprosto směšné, že veškeré utrpení, veškerou zkázu mají na svědomí obyčejní lidé, stejně jako byl on sám. Slza dopadla na svěže zelený trávník. V ní se na malý okamžik dal zahlédnout velký žal a smutek.
„Proč?“ nechápal, „Proč si to děláme?!“ stále hleděl do zapadajícího slunce, „Copak nevíme, jaké škody si tím sami děláme? Sami se ničíme!“ další slza ukápla na trávník.
„Pane, Cammius vyhlásil evakuaci. Musíme jít.“ Vyrušil vládce z rozjímání jeden z přisluhovačů.
Bocivelis pevně stiskl oči, aby zabránil dalším slzám dostat se na svobodu. Lehce si oči utřel do dlaně a poté následoval příchozího do paláce.

Nádherný díl... Konec byl emočně přehlcující.

hmm, hezký, už se to celkem rozjíždí, ale přesto bych byl radši, kdyby bitva nebyla typu mateřská loď Zlé galaxie vystřelila a zničila domovskou planetu Moří Tristarů...
Zajímalo by mě, jestli to průběžně píšeš, nebo to máš "v šupleti" a jenom to vypouštíš.
Sice mám rozdělano hodně práce, ale tohle se mi celkem zalíbilo, teda myslím, že kdyby se to více propracovalo a bylo by to o Moři Tristaru, možná bych pomoh...

To Rosseta: moc díky, ty emotivnější části se píšou dobře.

To Van Tom: Tak asi tě budu muset zklamat, poněvadž s Mořem Tristar se moc do budoucna nepočítá. A k tvé otázce, první části jsem měl z šuflíku, teď už píšu průběžně.

celkem dobrý, akorát mě připadá divný že v jednu chvíly se popisuje rozmezí třeba 10 let a pak najdenou každej krok jedné postavy. A nebavijou mě ty emocionální části. jinak celkem dobrý.

Tak tu po dlouhé době máme další část...

„Děláte si srandu?“ nemohl uvěřit vlastním uším Zodrigo, „Vy opravdu přemýšlíte o tom, že podáme Šárině jed?!“ Nechápal to. Co to je proboha za hloupost? Profesor Muflon musel být blázen asi již dlouho předtím, než zradil.
„…přesně tak. A pokud tento plán selže, upečeme si ji na kopřivách.“ Doplnil jeden z vědců a spokojeně si promnul ruce.
Cammius i Zodrigo na něj hleděli jako na naprostého šílence, jímž ostatně bezpochyby byl. Koho by napadlo upéct si královnu Hodné galaxie na kopřivách? Jed, no dobrá, to by se ještě dalo překousnout, ale upéct na kopřivách?!
Vědec se rozesmál a vysvětli, že to je pouze vtip.
Do místnosti přišel Bocivelis a všechny přítomné obdařil úsměvem. Zvenku až sem doléhaly zvuky střelby a explozí. Skupinka tří triumvirů se po sobě podívala.
„Tak evakuace, ne?“ vyzval zbylé dva Cammius.
„Hm.“ Přikývl Zodrigo.
„Jdeme na to.“ Souhlasil Bocivelis.
Triumvirové se vydali skrze zbytky mramorové chodby ke kosmickému přístavišti. Sluhové a ochránci se odpojili u prvního východu, na nějž narazili a jali se bojovat proti vojákům Hodné galaxie.

„Připravte Ofak.“ Poručila královna Hodné galaxie Šárina generálce Natale, když zjistila aktuální stav bitvy o Metropoli Neiitu. „Vítězíme, tak toho musíme využít!“ zaječela a prskala kolem sebe drobky jako fontána vodu. Královský palác byl doposud neporušen a zevnitř se daly pozorovat hustá šedivá oblaka, z nichž se co nevidět spustí velká bouře.
Ofak, nejsilnější loď Hodné galaxie vyletěl z přístavu na hlavní planetě Hodné galaxie. Proletěl skrze hustou atmosféru a vletěl do ultraprostoru. Daxanu, hlavní planetu Hodné galaxie, nechal světelné míle za sebou.

„Jsme sami!“ zvolal Bocivelis, když zjistil že tři vládci zůstali bez sluhů, bez ochránců a pouze s několika zbraněmi. Z kapsy vyndal elegantní tyrkysově modrou zbraň, vzdáleně připomínající pistol. Jeho dva společníci udělali to samé.
„Musíme se co nejrychleji dostat k naší lodi!“ vykřikl Cammius, když nedaleko uslyšel výstřely. Vládci se dali do běhu. Za nimi explodovala nějaká budova. Neotočili se.

Bistirzek bojoval svoji poslední bitvu. Čelil mohutné přesile lodí Hodné galaxie. Ani stíhačky nedokázaly tento klenot Zlé galaxie ochránit. Z lodi vystřelil poslední purpurový blesk, jenž zničil celý jeden solární systém a všechny nepřátelské lodě v něm, a vzápětí explodoval.
Pro Zlou galaxii se válka nevyvíjela vůbec dobře.

„Už vidím naši loď!“ vykřikl Bocivelis a zrychlil, když před sebou spatřili rozlehlý přístav a v něm starou poničenou loď vládců. Již dávno prosazoval koupi nové, ale jeho návrh nikdy neprošel. Teď by se to hodilo. Pomyslel horečně.
Jen těsně je minulo několik střel. Už skoro dosáhli na dveře.
Zodrigo zadal kód a dveře se otevřely. Cammius mezitím několikrát vystřelil na protivníky. Vždy minul. Slunce, které již téměř zapadlo za horizont svými posledními paprsky osvětlovalo šedivé budovy postavené mezi zelenou trávou. Střechu měly plochou. Bocivelis tuto architekturu nenáviděl, Cammius ji miloval. Spousta betonu, asfaltu, šedě a trávy. Nikde žádná zahrada, nikde žádný dům se štítem, nikde nic nepravidelného.
Bocivelis, Cammius a Zodrigo rychle vlezli do lodě a pevně uzavřeli dveře.
„Tak jako letíme, ne?!“ zdvihl obočí Bocivelis, který začal být nervózní.
„No jo…Leť!“ přikázal Cammius Zodrigovi a ukázal k pilotní kabince.
Zodrigo přešel k ovládacímu pultu: „Já nechci!“ prohlásil a otočil se k počítači zády.
„Jak nechceš? Ty jediný to umíš řídit! Rychle!“ nechápal Cammius, když uslyšel i střely odrážející se od lodního pláště..
„Já nechci!“ opakoval Zodrigo.
Cammius protočil oči v sloup: „Slyšíš to? To jsou naši nepřátelé a snaží se nás zabít!“ nechápal, co se to se Zodrigem děje. Vždycky drželi spolu. Kdyby to byl Bocivelis, tak to je na denním pořádku, ale Zodrigo?
Zodrigo nakonec souhlasil a poškozená loď tří triumvirů se vznesla z Metropole Neiitu a odletěla pryč. Na počítači zatím Bocivelis zjistil aktuální stav bitvy: Moře Tristar bylo téměř celé vybombardováno, přežila pouze část obyvatelstva v koloniích nebo v zahraničí. Hodná galaxie drtivě vítězila… Loď vletěla do ultraprostoru a vzápětí se vynořila u Daxany, hlavní to planety Hodné galaxie.
Cammius, ačkoli to nedával znát, byl tak nervózní, jako ještě nikdy. Jak by také mohl být? Život vládce celé galaxie té nervozity mnoho neobnáší. Žaludek se mu tiskl a stále netrpělivě podupával nohou. Nohy se mu lehce třásly.
Loď přistávala na Daxaně.

Nad Metropolí Neiitu právě zakotvil Ofak a vystřelil. Nebe začalo ohnivě zářit, země hromově třást a vzápětí se planeta rozlomila na dva kousky. Jeden byl následně zničen, avšak druhý přežil, aby mohl účinkovat v další historii Galaxií.

Daxana byla až nepřirozeně podobná Metropoli Neiitu. Šedivé betonové kvádry, což byly budovy, byly rozesety po zelené trávě. Rozdíl byl ve válejících se odpadcích a žádné poškození od pouličních bitev. Malá loď triumvirů přistála za městem, kde bylo celkem pusto.
Po ulicích vítr foukal do několik dní starých novin, odpadky tentýž element navál do míst, kde by je obyčejná bytost nehledala. Jen co se otevřely staré dveře od poněkud zchátralé lodi, Bocivelis, Cammius i Zodrigo mohli již odtud vidět věže paláce milionu a jedné věže, kde sídlila královna Šárina a její bratr, princ Paťan.
„Tak, jed je připraven a vmíchán do džusu, aby si toho nikdo nevšiml,“ Bocivelis zdvihl do výše ruku, v níž držel láhev podivně hnědé tekutiny, husté jako bláto.
„Tak to je fakt nenápadný,“ ironicky potvrdil Zodrigo, když si jed prohlížel.
„Už je nejvyšší čas, abychom šli. Šárina by měla ten jed vypít co nejdříve.“ Připomněl Cammius.
Cammius se Zodrigem vylezli ven a zhluboka a s lehkým opovržením se nadechli podivně nevonícího vzduchu. Slunce zde svítila hned dvě, zato byla malá a svítila zřejmě málo, neboť podnebí bylo chladné a studený severní vítr donutil oba triumviry pořádně se zachumlat do teplých vznešených oděvů. Nikde v dohledném okolí nebyl jediný strom.
„Jen aby se neopičili.“ Zavrčel Cammius. Stejně jako zbylí dva triumvirové se velmi dobře vyznal v současné módě vládcovských dvorů a krajina bez jediného stromu a s plochými šedivými budovami na zelené trávě zrovna byla takzvaně in.
Přešli přes pustoprázdné betonem dlážděné náměstí, kde kromě dvou třech postav těsně před palácem nebylo ani živáčka. I přes všechny tyto známky nevinnosti a bezpečí byli Cammius se Zodrigem nadmíru obezřetní.

Ukončeno pro nedostatek času, omlouvám se všem fanouškům

Skvěle popisuješ děj - mám pocit, jako bych tam sama byla. Co říct? Snad jen: DALŠÍ DÍL?