Já tedy SG-1 nevěřím, že mohou zemřít. SGA ale taky ne. Vadí mi i to amatérství. SG-1 jde zachránit v Shroudu Daniela a Valu, naběhne mezi dveře, dávkou postřílí čtyři křižáky, kteři se ani neobtěžují se podívat během střelby jejich směrem nebo uštědřit zajatcům výstřel, jen se složí do kolem. To prostě vypadá směšně.
Budu se opakovat. Celá linie s Ori má velký potenciál, problém je, jak řekla Klenotka, že všechno řeší SG-1 a ostatní jim leda tam nabízejí převoz na palubě lodi nebo jim dělají redshirty. Jaffy aby v 10. řadě člověk pohledal, přitom to jsou oni, kdo drží hlavní nápor invaze. Nulová kontroverznost děje, kdy Jaffský protiútok zbraní na Dakaře SGC odsoudí místo aby ho podpořila, jako by to udělala v reálu. Celá invaze do galaxie prováděná třemi loděmi vypadá směšně, asi jako kdyby se v Normandii vylodily tři tanky. O nesouvislosti děje nemluvě aneb moje oblébené navázání z Counterstrike na Memento Mori - "Danieli, obsadili nám Langaru, kdo ví co je s Jonasem, tak nezajdeme na večeři?"
Tohle celé, 10. řada, je prostě úplně totéž co přechozí řady. Ano, předchozí řady byly dobré, ale SG-1 tam ještě nebývala v boji za galaxii sama - a i kdyby, tak prostě opakovaný vtip není vtipem a dvakrát do téže řeky nevstoupíš. I těch několik dobrých nápadů jako prior Daniel nebo ranění Carterové (vidíš Tar-aro jak ji píšu správně?

) je zazděné Voyager efektem, čili tím, že na konci dne se jim vlastně nic nestalo a všechno se vrátilo do normálů. A jako třešnička na shnilém dortu tu je Unending. Episoda, kde nejprve v půlce komicky zničili jednu rasu, aby se ve zbytku vlastně nestalo mezi postavami nic. Ostatně stejně, jako v celém seriálu.
9. řada ušla, ale linii s Ori jen nastartovala, 10. měla být řada o válce, tak jako to zvládla DS9. O tom, jak postavy trpí, planety umírají, jak pod napětím bojů lidé dávají průchod svým emocím, jak Země formuje alianci proti Ori, jak jsou staré známé místa ničeny invazí, depresivní jednolitý děj. Nic z toho se nestalo a dějem 10. řada nevybočila ze známého schématu. Nemusí to nutně být plné efektů. Po 9. řadě je 10. řada jako když si koupíte pizzu, ucítíte skvělou vůni, ale zjistíte, že to voní jen krabice a uvnitř ní nic není. Prostě člověk nedostane to, co čeká. Stejný problém se ale stal třeba i v 2. řadě SGA.
Jedinými dobrými episodami z 10. řady pro mě zůstávají The Pegasus Project, Talion a Road Not Taken. Dvě jiné jsem neviděl, ale i kdyby byly dokonalé, stejně je to bída.
V Atlantis se sice pokusili ve 3. řadě o nějakou "revoluci", ale co se tam vlastně stalo? Nic. Zmršený návrat Antiků a jinak celou řadu nuda. Mezi postavami nic. Sunday bylo pěkné, ale kdyby se off-duty scény rozstříhaly do více episod tak by to nevypadalo tak totálně odlišně, jako z jiného světa. Ronon v Satedě zjistil něco Sateďanech, ale jít je hledat ho asi nenapadlo. Teyla sotva sekunduje komparzistům, linie o Athosanech a náboženství okolo Antiků úplně zapomenuta. Z nezničitelných Wraithů udělali skřety. Napětí nulové.
Vedlejší linie okolo Asuranů z pozadí děje neodhalila nic moc, jenom to, že Replikátoři jsou stejně hloupí i v Pegasu. Wraithové v ději chyběli, potenciál Michaela nevyužit, udělali z něho "šileného génia".
Podobně jako Claudia je nejvýraznějším hercem/postavou Hewlett, okolo kterého se točí v podstatě většina děje. Episody o postavách jsou pěkné, ale koho to k čertu zajímá, když nakonec stejně nastane Voyager efekt? K tomu mezi většinou postav chybějící chemie. Tam, kde v DS9 uprostřed textu o technoblábolu nebo útoku Dominionu zamíchali nějaké pošťuchévání mezi Worfem a Dax a další podobné věci, tady něco podobného chybí, protože chybí i soukromí postav. K čemu nám je, že Rod se kamarádí s botaničkou, když se dalších 10 episod ani nevidí. Jediné dvě hlášky probíhají mezi Sheppem a Rodem, a to jsou často postavené spíše na tom komickem hlupáčkovi Meredithovi. Když si pustíte vycpávkové episody 1. nebo 3. řady, tak nepoznáte rozdíl, akorát tam v pozadí namísto černocha s dredama běhá černoch v uniformě.
Celkově se mi ale 3. řada SGA líbí více, protože jsem od ní tolik nečekal a opravdu tam jsou některé pěkné charakterové momenty. No Man's Land byl pěkný spíše díky Deadalu a Michaelovi než díky týmu, McKay and... pěkné díky Hewlettové, Phantoms bylo slušné psycho, Return 2 pěkná exhibice RDA, pak několik roztomilých vycpávek jako Tao nebo Game. Na konci stálo za řeč ještě Sunday a First Strike. Sečteno podtrženo, za spoustu dobrého dojmu mohou spíše vedlejší postavy.
Možná to vypadá, že ten seriál nenávidím. U spousty episod se bavím, ale stejnou měrou tam nacházím i chyby. Spoustě vtípků jsem se usmál a některé věci byly taky pěkné, ale tohle je můj celkový dojem z posledních dvou řad.
*oddechnutí*
