Pomsta bohům pt. 10

Bohužel tempo, které se mi dařilo držet se teď, v období pololetek, udržet nedá. Ale budu dělat, co bude možné...

Kód: Vybrat vše

   „Takže my jsme… Z téhle planety??“, zeptal se Wed.
„ Je to tady… Kolonizované planety, je tam naše adresa.“ Odpověděl Rednel.
„Ale proč to nevíme?? Chci říct-pokud kolonizovali planety, museli být vyspělí, vést si záznamy… Teda… Museli jsme…“
„Vždyť naše legendy říkají…“
„Ale legendy nejsou záznamy!!“
„Musí se zakládat na pravdě, tady to máš napsané!“
„Je tady jen kolonizace a naše planeta, prostředky…“
„Pánové?“, ozvala se Michelee. „Myslím, že jste chtěli zjistit něco… Jiného“
„Ano, ano, na to už jsem přišel – ztratili kontakt se čtyřmi koloniemi a za nějakou dobu se objevili Goa’uldské síly. Je tady i, že si myslí, že poražení Goa’uldi znovu povstali se starou armádou. Po čase tuhle planetu prostě vyhladili, jak to udělali se spoustou jiných.“
„Takže?“
„Takže bychom měli prohledat ty čtyři kolonie. Jsou tady i jejich adresy.“
„Neměli bychom to říct Ti’rohům?“, znovu se ozval Wed.
„Předpokládám… Pomohli nám.“
„Takže se… Vracíme??“
„Áno.“
Vyšli z podzemního komplexu. Rychle šli směrem k bráně za pomocí mapy. Večer je Michelee zase učila, jak zacházet s jejich zbraněmi. Wed už očividně předtím věděl, jak se ohánět, ale Rednelovi pořád dělalo problémy leccos trefit. Další den došli až  k ní a vytočili adresu planety Ti’rohského impéria. Vešli.

   Znovu se octli uprostřed velkého města. Zanedlouho se před nimi objevil jeden ze strážných a řekl: „Máte volný vstup do strážnice. Myslím, že víte, kde je.“. Byla blízko brány-rychle se do ní vydali. Došli až k velkým dveřím. Otevřeli je. Uvítal je jim známý muž. „Nějaké správy? Co jste zjistili? Nebyli jste tam moc dlouho…“
„Ne, to ne“, odpověděl Rednel. „Nebylo až tolik co zjišťovat. Dali jsme dohromady pár adres. Půjdeme prozkoumat všechny čtyři planety, jednu po druhé, dokud na něco nenarazíme.“
„Nenarazíte? Na planetách? Chm. Pošlu s vámi jednoho našeho průzkumníka. Měl by být schopen najít rozvinutější civilizaci na velké vzdálenosti. Ještě něco, co by nás mohlo zajímat?“
„Myslím, že ne.“
„Pokud by jste potřebovali – opakuju potřebovali – něco pro transport na velkou vzdálenost, zastavte se tady. Už vám asi můžeme věřit, víceméně.“ Zvedl vysílačku a řekl do ní: „Ka’tih, do výslechové místnosti jedna“. Zanedlouho doběhl dovnitř vysoký muž. „Budeš doprovázet tyto cizince, pomůžeš jim zjistit polohu civilizovaných částí planet. Dostaneš potřebné vybavení ve zbrojnici. Za půl hodiny buď u brány.“. Otočil se zpět k trojici: „Rád bych vám ještě jednou poskytl naši… Pohostinnost, ale obávám se, že Goa’uldi nabírají na síle. Rozdělili se na dvě flotily a devastují další planetu. Terris padl. Lodě naší flotily jsou vážně poškozeny. Jestliže budete mít otázky, položte je Ka’tihovi.“.
„Kdo říkal… Že chceme vašeho průzkumníka?“, zadíval se na něj nevěřícně Rednel.
„Dejte mu šanci, je to fajn chlapík. A navíc – já nepokládám otázky. Teď je váš život v našich rukou. Bohužel, teď už opravdu potřebujeme objevit domovský svět těch parchantů a ukončit to.“ Redmel se zatvářil dost naštvaně. Zanedlouho už stáli venku, před branou. Ka’tih přišel, s velkým batohem na zádech. Kývl na Rednela. Ten zadal adresu první z planet. Brána se otevřela. Vešli.

   Brána je vyplivla uprostřed prorostlé džungle. Ka’tih vytáhl z batohu jakési zařizení. Natáhl ruku a pustil ho. Levitovalo tam, kde ho nechal. Něco naťukal na přístroji, co měl na zápěstí, a sonda vyrazila pryč. Zanedlouho Ka’tih řekl: „Město. Severním směrem. Dejte mi tu mapu.“. Rednel mu předal holografický emitor. Ka’tih ho spojil se zařízením, co měl na zápěstí. Když pak Rednel mapu zapnul, znovu se před ním zobrazil obraz Země. Ka’tih rychle stlačil pár tlačítek na emitoru. Obraz se změnil. Rednel viděl velké, zelené pole, uprostřed něhož blikal červený bod. Asi 40 mil. Vyrazili. Ka’tih toho moc nenamluvil, ale Michelee celou cestu nadávala na prales. Musel jí dát zapravdu – projít se dalo jen velice špatně. Za první den ušli jen 10 mil.
„Budeme tady spát“, řekl Ka’tih. Wed i Michelee už byli moc unavení, aby něco namítali. Rednel se také opřel o blízký strom. Ka’tih něco položil na zem.
„Co to je?“, zeptal se Rednel.
„Pokud se přiblíží nějaké nebezpečné zvíře… Tohle ho hned zabije“.
„Hm. A pokud někdo z nás třeba…“
„Reaguje na DNA, nic se vám nestane.“.
Rednel pomalu usínal. V duchu si říkal: ‚Nevšimli si toho. Opravdu to nedokáží přečíst. Nevědí o tom… Teď se jen někdy dostat zpět… Vzít si to… A dostanu, co chci‘.


Snad se líbilo

velmi sa mi to paci a ten napis ze New York fakt bomba... no a uz sa neviem dockat pokracovania ... len tak dalej

co dodat- proste skveli

Nápodobně.

Písemky skončily, už mám zase čas. Super. Pokud jde o tuhle povídku, jsem na sebe trochu naštvaný: Vůbec jsem nepropracoval postavy. Doufám, že tenhle díl to do jisté míry vynahradí. Nečetl jsem ho po sobě, absolutně se mi nechtělo, takže když se něco bude opakovat, nebo tam bude nějaká zřejmá chyba... Omluvte mě No, here you go:

Kód: Vybrat vše

   Šli další čtyři dny. Když už to vypadalo, že džungle už není tak hustá, obklopily je další tisíce stromů, propletených stovkami druhů rostlin. Nakonec se dostali k něčemu, co vypadalo jako město. Tedy město – byla to vysoká platforma vztyčená z bažiny. Na ní stály budovy. Město bylo obrovské, budovy velice elegantní a ocel až překvapivě ladila s okolní téměř netčenou přírodou. Pomalu obcházeli platformu, až narazili na něco, co vypadalo jako padací most přes bažinu. Přešli na druhou stranu. Dostali se ke schodům, jež zvolna stoupaly na vrchol plošiny. Procházeli ulicemi. Nikde nikdo nebyl, ale neviděli ani stopy po nějaké destrukci. Jako by se prostě všichni… Sbalili a odešli. Rednela trápila ještě jedna věc… Pokud je to kolonie Země, jak to, že tu je tak obtížný přístup k bráně? Na tom teď nezáleží. S Goa’uldy ten svět očividně moc společného neměl. Zrovna šli po dlouhé ulici lemované vysokými věžemi. Rednel se otočil k ostatním a řekl: „Tady asi nic nenajdeme. Měli bychom přejít na další planetu.“.
„Po vší té námaze chceš odejít?“, zeptala se Michelee.
„Obávám se, že má pravdu. Nemáme čas“, řekl Ka’tih a beze slova se obrátil zpátky k východu. Michelee se podívala na Weda. Ten rezignovaně pokrčil rameny a vydal se za Ka’tihem, stejně jako Rednel. Michelee se naštvaně rozhlédla kolem a také vyrazila zpět. Došli až k padacímu mostu. Rednel se dostal před Ka’tiha a vstoupil na most. Dost dobře nevěděl, co se stalo. Ležel na zemi, dobrý metr zpátky. Zmohl se jen na „Co to sakra…“
„Silové pole. Štít. Něco takového“, odpověděl Ka’tih klidně.
„Tak… Jak se odtud chceme dostat?“, zeptal se Wed, už o poznání nervózněji než Ka’tih.
„Měla pravdu. Dali jsme si takovou námahu, abychom sem došli a teď se ani nerozhlédneme?“, řekl Ka’tih a potichu se zasmál. Otočil se a pomalu vykročil zpátky do města. Michelee se sklonila nad Rednelem a podala mu ruku. S podivným výrazem se jí chytil a nechal se vytáhnout na nohy.
„Tak co, půjdeme za panem imperialistou, nebo to omrkneme jinde?“, pohlédl na Michelee Rednel.
„Hmm… Přinejmenším vypadá, že něco ví“, odpověděla mu pochybovačně a vyšla za Ka’tihem. Rednel vydechl a následoval ji. Wed opět pokrčil rameny a připojil se. Ka’tih mířil dopředu po ulici a pozorně se rozhlížel. Michelee ho doběhla a zeptala se: „Co vlastně hledáme?“
„Budovu, která by vypadala dostatečně důležitě“
„Aha… Buď máme rozdílné představy o tom, co vypadá důležitě, ale ta zlatem a sochami ozdobená na konci ulice…“
„Ano, tam jdeme“
„Eh… Dobře“
Pomalu šli k majestátně vyhlížející budově, pravděpodobně v centru města. Prošli velkými hlavními dveřmi a dostali se do prostorného vstupního sálu. Ka’tih beze slova přišel ke dveřím na jejím konci a zmáčkl tlačítko. Otevřely se dveře do výtahu. Vešel spolu se zbytkem. Chvíli si četl popisky na tlačítkách a pak zmáčkl prostřední. Výtah jel vzhůru. Dveře se otevřely. Dsotali se do dlouhé chodby lemované dveřmi. Ka’tih se chvíli rozhlížel a pak vešel do třetích dveří zprava. Uvnitř bylo několik počítačů, stejných jako ty, se kterými Rednel už pracoval. „Máš ještě ten zdroj?“, zeptal se Ka’tih Rednela.
„Ano“, odpověděl, zapojil počítač a začal pracovat. Jazyk byl stejný. Chvíli se štrachal archívy, nic zajímavého ale nenašel, až na zmínku o projektu „Nový život“. Netrvalo dlouho a dostal se k položce „Městské štíty.“. Párkrát ťuknul do klávesnice. Vypnul je. Zvědavost mu ale nedala. Našel položku „Nový život“. Otevřel ji. Zjistil, že projekt nový život je projekt sledující rozvoj civilizací. Lidé obsadili několik planet a obyvatelům vymazali paměť. O projektu vědělo jen několik vědců na každé kolonii a pozorně sledovali obyvatele se změněnou historií. Zjistil také, že skoro celá tahle kolonie vymřela na neznámý druh infekce. Přežilo jen tohle město… . Rednel se odtrhnul od obrazovky a vypnul počítač. „Štíty jsou vypnuté.“, řekl.
„Cos tam dělal?“, zeptal se Ka’tih.
„Nic, jen zjistil, že tohle město zemřelo na nějakou infekci… Raději bychom měli rychle vypadnout.“. Kvapně opustili obrovské město. Rednel si pořád srovnával v hlavě, co se dozvěděl: Tahle planeta, ale i jeho rodná byly jen pokusný objekty...  Experimenty sloužící ke sledování vývoje společnosti. Proč to lidé dělali? Bylo jich moc? Nebo spíš dostatek? Možná… Ale proč jim nic neřekli o bráně? To už je jedno. Vypadá to, že rodná planeta tauri byla vyhlazená… Nepochyboval o tom, Goa’uldi se o to byli schopni postarat. Další čtyři dny se prodírali džunglí, až došli blízko k bráně.
„Dnes přespímě u brány“, rozhodl Ka’tih autoritativně.
Michelee trochu rozhořčeně zareagovala: „Ale vždyť jsme u…“
„Nechci se ukazovat nadřízeným bez výsledku a nechci vlítnout na cizí planetu doprostřed nějaké… Války nebo něčeho podobného. Zítra budeme vyspaní a připravenější.“ Odpověděl a lehnul si na zem. Hodil vedle sebe… Něco na ochranu před zvířaty a zavřel oči. Michelee se opřela o strom a Wed se položil do čehosi, co vypadalo jako mech. Rednel si sednul na zem.
Ka'tiha v noci náhle něco probudilo. Když se podíval směrem k bráně, spatřil světlo a stín postavy, která z brány vycházela. Když se rozhlédnul kolem, zjistil, že Rednel chybí.
Ráno Rednel vyskočil na nohy s elánem, jaký u něj Wed snad nikdy neviděl. Udiveně se na něj podíval. Rednel pokrčil rameny a vyrazil k bráně, následován ospalou Michelee, překvapeným Wedem a neprohlédnutelným Ka’tihem. Namačkal adresu další planety. Vstoupili dovnitř.
   Vyšli uprostřed trosek. Rednel zatnul zuby. Další práce těch hajzlů, pomyslel si. Ale už to brzy skončí… Už brzy… Ka’tih se bez zájmu díval po ruinách. Wed obcházel kolem a vypadalo to, že něco hledá. Jen Michelee… Stála na místě, oči otevřené dokořán. Dívala se kolem sebe. Ve tváři se jí pomalu začalo rýsovat zděšení… Zděšení z toho, co viděla… Byla tam, kde chtěla být. Konečně se dostala domů… Pomalu klesla na kolena. Roztřásla se jí brada. Pohlédla na Rednela. Ten jí pohled odhodlaně vrátil. Najednou se uklidnila a postavila na nohy. „Za tohle zaplatí“, řekla chladně a vyšla do ulic zřícenin města. Nikdo se jí nepokoušel zastavit. Rednel a Wed na ni hleděli chápavým pohledem, zatímco Ka’tih se tvářil poněkud povýšenecky.
   Žila tady… Už od narození tady žila. Poznala ten vzorek na podstavci kolem brány… Jinak tady nebylo nic tak, jako kydž odcházela. Kolem ulice už nestály majestátné domy. Po chodnících nechodili spěchající lidé ani bezstarostné děti. Zbyly jen ty trosky… Trosky toho, co pro ni kdysi znamenalo všechno. Zatnula pěsti. Jejím tělem prolétávaly vlny zoufalství a vsteku. Udeřila pěstí do zídky vedle sebe. Zhluboka se nadechla. Dala zdi další ránu. A další. A další. Z ruky jí tekla krev, ale jí to bylo jedno. Šla dál kupředu. Tady kdysi studovala. Kdysi tu byla cesta… Každý den po ní chodila. Z domu… Ze svého nízkého domu… Už jen tři ulice dál… Rozběhla se. Běžela kolem něčeho, co kdysi mohla být vysoká budova. Oběhla její roh. Zaběhla po jakési uličce doleva. Doprava. Slyšela svoji sestru, jak běží vedle ní. ‚Michee? Kdo bude první u toho sloupu? Kdo?‘. Její matka na ni čekala doma. Vyrazila přímo kupředu. Popaměti rozrazila dveře. „Mami?“, zvolala. Ohlédla se. Nic tam nebylo. Nebylo kolem ní nic než sutiny. Pečlivě se rozhlédla kolem sebe. Má pro ni ještě něco cenu? Může něco udělat? Možná kdyby… Kdyby se jí podařilo… Ale to ne. To nedokáže. Nemá na to sílu… Jak to kdysi říkal její otec? ‚Každý potřebuje místo, kam se může vrátit‘. Ano, takhle. Místo, kam se vrátit… Vrátila se. Prudce se otočila a vyrazila zpátky k bráně. Všichni ostatní členové skupiny seděli kolem a soucitně na ni hleděli. Už si ani nevšimla, že se setmělo. Pomalu usínali. Ona jen seděla na zemi, oči otevřené dokořán.
   Wed se ráno probudil. Rozhlédl se. Ka’tih ještě spal. Rednel stál na místě a díval se někam do dáli. Michelee nikde neviděl. „Kde je Michelee?“, zeptal se Wed Rednela. Rednel jen pokývnul hlavou a ukázal mu kus papíru. Bylo na něm roztřeseným písmem: ‚Sbohem.‘. Podíval se, kam se díval Rednel. Spatřil v dáli malý bod, pomalu jdoucí pryč…
   Michelee kráčela ulicemi města. Rozhodla se. Udělá to. Dokáže to. Sklonila hlavu a zpomalila krok. Otočila se. Viděla dvě nezřetelné postavičky stojící u brány v dáli. Z očí jí vytekly slzy. Pomalu jí stekly po tváři a spojily se na bradě v jediný proud jejího smutku. „Každý potřebuje místo, kam se vrátit“, řekla. „Hodně štěstí.“. Odvrátila se a šla dál.


eítlala somto rýchlo, ja som žiadne chyby nezaznamenala, ale na druhu stranu ja a gramatika , a ešte česká , ale inač, fajn, som zvedavá, čo bude dalej, čo chce urobt? kam ide? prečo sa rozhodla? nechajme sa prekvapit

hergot lidi, jak to děláte? já myslel, že kámoš, o kterém jsem zjistil, že je online a dal jsem mu to přečíst na vychytání chyb čte s přehledem nejrychleji... ale ono houb houby zlatá rybičko No, ak do hodinky by to mělo být i opravené, nečekal jsem, že tady na toho člověka narazím.

Xixi, čo už, ja som v čítaní už vycvičená, to vieš, niekedy 500 strán za poobedie, to si človek zvykne na rýchlosť:D

Desátý díl se mi líbil - byl hodně emotivní, myslím...

Opravdu super čtení, zajímalo by mě kdy bude další část????

Teď píšu povídku, která je pro mě mnohem důležitější, než pomsta bohům, ale další a poslední díl (A taky nejdelší ) pomsty bohům už je asi v půlce.

hmm, dalšia poviedka? omnoho dôležitejšia?... dúfam, že ju sem potom hodiš, btw o čom je?

No sem ji určitě nehodím, je to fantasy... Pokud jde o povídky tady, tak dorazím pomstu bohům a začnu psát sci-fi, co nemá nic společného se stargate, Blues for dearest enemy (nemám rád anglické názvy čechů, ale k tomu mě inspiroval jeden obrázek na deviant artu ), což bude můj první pokus o cool hlavního hrdinu... No, snad se bude líbit, já si myslím, že si pokusem o stylovost vezmu příliš velké sousto... Ale začátek už taky mám

Tak dobře, já si počkám, ale moc to neprotahuj.

Fenixp píše:

No sem ji určitě nehodím, je to fantasy... Pokud jde o povídky tady, tak dorazím pomstu bohům a začnu psát sci-fi, co nemá nic společného se stargate, Blues for dearest enemy (nemám rád anglické názvy čechů, ale k tomu mě inspiroval jeden obrázek na deviant artu ), což bude můj první pokus o cool hlavního hrdinu... No, snad se bude líbit, já si myslím, že si pokusem o stylovost vezmu příliš velké sousto... Ale začátek už taky mám

Nazdar já se celkem hodně zajímám o fantasy. Mohl byhc si tu povídku přečít???