Kód: Vybrat vše
„Takže my jsme… Z téhle planety??“, zeptal se Wed.
„ Je to tady… Kolonizované planety, je tam naše adresa.“ Odpověděl Rednel.
„Ale proč to nevíme?? Chci říct-pokud kolonizovali planety, museli být vyspělí, vést si záznamy… Teda… Museli jsme…“
„Vždyť naše legendy říkají…“
„Ale legendy nejsou záznamy!!“
„Musí se zakládat na pravdě, tady to máš napsané!“
„Je tady jen kolonizace a naše planeta, prostředky…“
„Pánové?“, ozvala se Michelee. „Myslím, že jste chtěli zjistit něco… Jiného“
„Ano, ano, na to už jsem přišel – ztratili kontakt se čtyřmi koloniemi a za nějakou dobu se objevili Goa’uldské síly. Je tady i, že si myslí, že poražení Goa’uldi znovu povstali se starou armádou. Po čase tuhle planetu prostě vyhladili, jak to udělali se spoustou jiných.“
„Takže?“
„Takže bychom měli prohledat ty čtyři kolonie. Jsou tady i jejich adresy.“
„Neměli bychom to říct Ti’rohům?“, znovu se ozval Wed.
„Předpokládám… Pomohli nám.“
„Takže se… Vracíme??“
„Áno.“
Vyšli z podzemního komplexu. Rychle šli směrem k bráně za pomocí mapy. Večer je Michelee zase učila, jak zacházet s jejich zbraněmi. Wed už očividně předtím věděl, jak se ohánět, ale Rednelovi pořád dělalo problémy leccos trefit. Další den došli až k ní a vytočili adresu planety Ti’rohského impéria. Vešli.
Znovu se octli uprostřed velkého města. Zanedlouho se před nimi objevil jeden ze strážných a řekl: „Máte volný vstup do strážnice. Myslím, že víte, kde je.“. Byla blízko brány-rychle se do ní vydali. Došli až k velkým dveřím. Otevřeli je. Uvítal je jim známý muž. „Nějaké správy? Co jste zjistili? Nebyli jste tam moc dlouho…“
„Ne, to ne“, odpověděl Rednel. „Nebylo až tolik co zjišťovat. Dali jsme dohromady pár adres. Půjdeme prozkoumat všechny čtyři planety, jednu po druhé, dokud na něco nenarazíme.“
„Nenarazíte? Na planetách? Chm. Pošlu s vámi jednoho našeho průzkumníka. Měl by být schopen najít rozvinutější civilizaci na velké vzdálenosti. Ještě něco, co by nás mohlo zajímat?“
„Myslím, že ne.“
„Pokud by jste potřebovali – opakuju potřebovali – něco pro transport na velkou vzdálenost, zastavte se tady. Už vám asi můžeme věřit, víceméně.“ Zvedl vysílačku a řekl do ní: „Ka’tih, do výslechové místnosti jedna“. Zanedlouho doběhl dovnitř vysoký muž. „Budeš doprovázet tyto cizince, pomůžeš jim zjistit polohu civilizovaných částí planet. Dostaneš potřebné vybavení ve zbrojnici. Za půl hodiny buď u brány.“. Otočil se zpět k trojici: „Rád bych vám ještě jednou poskytl naši… Pohostinnost, ale obávám se, že Goa’uldi nabírají na síle. Rozdělili se na dvě flotily a devastují další planetu. Terris padl. Lodě naší flotily jsou vážně poškozeny. Jestliže budete mít otázky, položte je Ka’tihovi.“.
„Kdo říkal… Že chceme vašeho průzkumníka?“, zadíval se na něj nevěřícně Rednel.
„Dejte mu šanci, je to fajn chlapík. A navíc – já nepokládám otázky. Teď je váš život v našich rukou. Bohužel, teď už opravdu potřebujeme objevit domovský svět těch parchantů a ukončit to.“ Redmel se zatvářil dost naštvaně. Zanedlouho už stáli venku, před branou. Ka’tih přišel, s velkým batohem na zádech. Kývl na Rednela. Ten zadal adresu první z planet. Brána se otevřela. Vešli.
Brána je vyplivla uprostřed prorostlé džungle. Ka’tih vytáhl z batohu jakési zařizení. Natáhl ruku a pustil ho. Levitovalo tam, kde ho nechal. Něco naťukal na přístroji, co měl na zápěstí, a sonda vyrazila pryč. Zanedlouho Ka’tih řekl: „Město. Severním směrem. Dejte mi tu mapu.“. Rednel mu předal holografický emitor. Ka’tih ho spojil se zařízením, co měl na zápěstí. Když pak Rednel mapu zapnul, znovu se před ním zobrazil obraz Země. Ka’tih rychle stlačil pár tlačítek na emitoru. Obraz se změnil. Rednel viděl velké, zelené pole, uprostřed něhož blikal červený bod. Asi 40 mil. Vyrazili. Ka’tih toho moc nenamluvil, ale Michelee celou cestu nadávala na prales. Musel jí dát zapravdu – projít se dalo jen velice špatně. Za první den ušli jen 10 mil.
„Budeme tady spát“, řekl Ka’tih. Wed i Michelee už byli moc unavení, aby něco namítali. Rednel se také opřel o blízký strom. Ka’tih něco položil na zem.
„Co to je?“, zeptal se Rednel.
„Pokud se přiblíží nějaké nebezpečné zvíře… Tohle ho hned zabije“.
„Hm. A pokud někdo z nás třeba…“
„Reaguje na DNA, nic se vám nestane.“.
Rednel pomalu usínal. V duchu si říkal: ‚Nevšimli si toho. Opravdu to nedokáží přečíst. Nevědí o tom… Teď se jen někdy dostat zpět… Vzít si to… A dostanu, co chci‘.
Snad se líbilo



