Pomsta bohům pt. 10

super

akorat nevim jakou by mely šanci projektilove děla proti Ha’taku to je jako hazet kamenen po bizmarkovy

projektil je prece hmota a ta se prez stit nedostane to by chtelo energeticke dělo a nějake zvlastni vlnení ktere projde štitem, neco jako tolansky iontovy kanon ale ten vyuziva malych rozmeru nejakych iontu ktere stitem projdou

Ani energetické dělo se přes štít nedostane, jen ho oslabí. Railguny na Deadlovi (nebo jak se to píše) mám pocit taky nejsou energetické, z toho jsem vycházel. A taky záleží na tom, co je to za projektily - pokud má každý schopnost udělat dostatečně velkou šlehu po dopadu, mohl by udělat škody.

Railguny jsou energeticke ale maji normalni naboje a z tech se uvolnuje energeticka strela

Railgun je - jednoduše řečeno - magneticky urychlený projektil na obrovské rychlosti. Mrkni do wiki, je tam článek o railgunu i podobném coilgunu. Jen tak pro zajímavost: pár modelů railgunů už ve skutečnosti existuje.

Kód: Vybrat vše

Railguns are being pursued as weapons with projectiles that do not contain explosives, but are given extremely high velocities: 3500 m/s (11,500 ft/s) or more (for comparison, the M16 rifle has a muzzle speed of 975-1025 m/s, or 3,000 ft/s)

A tady je další díl:

Kód: Vybrat vše

Čtyři postavy pomalu procházely lesem, který se zdál být nekonečný. Vypadalo to, jako by byl večer, i když slunce svítilo vysoko nad obzorem. Koruny stromů jen občas propustily úzký pás světla, aby se ztratil v téměř mrtvé půdě pod nimi. Byli to muži, zahalení do dlouhého pláště. Šli po kameny vyznačené pěšině, až se po chvíli dostali k malé dřevěné vesničce zastřešené korunami. Vešli přímo do jedné větší chatrče. Uvnitř byli ke zdi přivázaní tři lidé, je před tím nikdy neviděli. Jedna žena a dva muži.
„Co tady děláte?“, zeptal se prudce jeden z mužů v plášti.
Žena se na něj podívala a řekla: „Už jsem se vám to jednou snažila vysvětlit! Jen jsme procházeli skrz vaše území a… Vy mě nepoznáváte??“.
„Jistě, že vás poznáváme Michelee. Ale jak vím, naše dohoda neobsahovala nikoho jiného“, řekl muž a kývnul na dva její společníky. „Co jste dělali u trosek?“
„Snažili jsme se něco zjistit o zbraních té červí lodě a o jejím původu“, řekl rozzuřeně Rednel, „Zjistili jsme, co jsme mohli, vraceli se, to znamená šli pryč z toho vašeho samozvaného území a pak se na nás z korun vrhli ti vaši počmáraní bojovníci klackem!“
„Detron a Fleeter. Tak se jmenovali ti dva, co jste zabili.“
„Wedner, Teery, Marks, Detronh, Tif… Tak se jmenovali ti, co jste zabili VY!“, vykřikla Michelee. „Málokdo vám to ale vyčítal, protože to bylo v ‚sebeobraně‘!“
„Možná vám jejich smrt vyčítáme. Možná ne. Pravdou ale je, že jste teď v našich rukou.“
Wed zvedl hlavu a podíval se na muže: „Co chcete?“, zeptal se.
„Pán už pochopil? Výborně. Stačí nám jediná věc: jaký je kód brány na této planetě? Jak se dostaneme zpátky na tuto planetu přes bránu, když odejdeme? Jestliže nám dáte špatný kód, jeden z vás zemře. Ověříme si to docela jednoduše. Pak vás pustíme“.
Dotaz Rednela překvapil. Muž před něj dal nevelký kus papíru, na němž byly všechny symboly, co na kruhu. Rednel po jednom popisoval symboly adresy planety.
„Teď ještě ověření. Wree“, otočil se na mlčícího muže vedle sebe, „řekni adresu našemu pánovi.“. Wree odběhl. Muž se otočil zpátky na skupinu: „Náš pán se už pokusil zaútočit z vesmíru, ale neúspěšně. Jelikož lidé na této planetě neví, jak funguje brána, nebudou nic čekat. Přijde pár malých, útočných skupin, kteří se přestrojí za členy hlídky a deaktivují silové pole kolem několika měst. Orbitální bombardování města dorazí. Víte, všimli jsme si, že jste branou přišli“. Kývl na Weda a Rednela „Zanedlouho bude náš pán vědět všechno, skrz přístroj, co jsme našli v troskách“. Wree přiběhl zpátky a řekl: „Už to ví. Zaútočí ihned.“.
„Plním své sliby. Pusťte je.“. Další z mužů v plášti společně s Wree vyběhl a přeřezal provazy, jimiž byli napevno připoutaní. „Michelee vás dovede ke Špičatému kameni. Jsou tam vaše zbraně. Aby jste třeba neřekli, že jsme i zloději. Pokud se přiblížíte k lesu, budete mrtví. A jestli ihned nevyrazíte, také jste mrtví.“. Rednel vyšel z chatrče, následován Wedem a Michelee. Procházeli lesem zpátky ke kruhu. Nejdřív se zastavili u velkého, výrazného kamene. Opravdu, byly pod ním jejich zbraně.
„Musíme se vrátit a zničit jim ten přístroj. Co když budou dávt Goa’uldům další informace??“ řekl Rednel a točil se. Michelee ho chytla popadla za rameno. Rednel potichu zaskučel bolestí a obrátil se k ní. „Ne. Pokud se dostaneme k lesu, jejich lovci nás ihned zabijí. Sice umím perfektně střílet, ale to musím nejdřív svůj cíl vidět. Jdeme k bráně.“
„Ty jdeš… S námi?“
„Ano. Nejsem z téhle planety. Ale o tom později, musíme se odsud dostat, než tady nastane peklo.“. Cesta byla opravdu velice dlouhá. Už se stmívalo, když Rednel zahlédl na noční obloze záblesky. Přidali. Nad hlavou jim s řevem proletěla štíhlá stíhačka, následovaná několika Goa’uldskými. Ozvaly se výstřely a stíhačka padala k zemi, kosíc stromy pod sebou. Jedna z Goa’uldských explodovala a spadla kousek od skupiny – z druhé strany letěla další letka místních. Rozeběhli se. Když běželi kolem města, viděli, jak nad hradbami vykukuje tlustá hlaveň, metající jeden náboj za druhým. Střely Goa’uldského bombardování ale nic nezastavovalo – štíty byly zničeny. Když, už v noci, doběhli k bráně, uviděli kolem ní stát několik hlídkujících Goa’uldů. Michelee se mírně pousmála a přistrčila si svou zbraň k oku.


Taky nic moc, na další planetě se to zlepší

Edit: A hlasujte prosím, uvítal bych přehled o tom, jestli a hlavně do jaké míry se povídka líbí.

v klidu ale docela me to ze začátku zmátlo protože si preskočil to jak je zajaly ale asi to nestálo zanic

ale jinak vklidu pokračuj zajímalo by me kam jdou dál

O.K., zahlasovala jsem. Už jsem řekla, že se mi to moc líbí a těším se na další poračování?

Vím, že přesnější by bylo "Jaffové", ale oni to nevědí

Kód: Vybrat vše

   Napočítala šest hlídkujících. Opatrně mířila zbraní. Zmáčkla spoušť. Jeden z Goa’uldů byl zasažen přímo do hlavy, bez hlesnutí se sesunul k zemi. Dalších pět se začalo rychle rozhlížet, jeden z nich pohotově zaskočil za kámen. Z Micheleeny zbraně se ozvalo slabé pípnutí. Další výstřel – a další mrtvý. Čtyři živí. Tři už byli v krytu, čtvrtý byl poloschovaný za stromem a hledal cíl. Něco zakřičel na zbývající tři, položil si dlouhou, tyčovitou zbraň na rameno a bleskově zamířil a vystřelil. Ze zbraně rychle za sebou vyletěly tři narudlé plasmové střely. Michelee uskočila za strom. Vykoukla a chvilku zaměřovala. Další mrtvý. Zbylí tři se rozdělili. Pomalu se blížili. Jeden namířil zbraň a vypálil další třírannou salvu. Netrefil se. Michelee ho zabila. Rednel, doteď stojící za stromem, vykoukl a začal opatrně mířit svou pistolí. Vystřelil, ale minul o dobrých pár metrů. Goa’uldi vypálili oba zaráz. Michelee bleskovým skokem uhla oběma salvám. Wed se někam vytratil. Rednel se pokusil o další výstřel, opět neúspěšně. Tiše zaklel a schoval se za strom, čímž zabránil, aby ho plasmová střela z tyčové zbraně usmažila. Zpoza zad se mu ozval výstřel – rychlá střela přeletěla těsně kolem něj a zabila předposledního hlídkujícího. Rednel hledal posledního. Nikde ho neviděli. Z lesa vyšel Wed, schovávajíc do pochvy zkrvavenou katanu. Michelee i Rednel se na něj udiveně podívali. Pokrčil rameny a šel pomalu k bráně. Následovali ho. Rednel zahrabal ve vzpomínkách a na panelu zadal adresu. Naposled se podíval za sebe. Na orbitě se objevil výrazný záblesk a po chviličce viděl něco jako padající hvězdu. Velkou. Proletěla nad nimi nějaká obrovská loď, očividně nepatřící Goa’uldům. Skočil do kruhu, následovám Michelee a Wedem.
   Vynořili se uprostřed pouště. Kolem brány široko daleko nic neviděli. Rednel pokrčil rameny a zadal další adresu. Tentokrát se octli uprostřed nějakého náměstí. Obklopovaly je vysoké budovy, kolem chodily stovky lidí. Vypadalo to, že jejich příchodu nikdo zvlášť nevěnoval pozornost. Pomalu vyrazili do davu. Prodírali se lidmi, kteří si jich vůbec nevšímali. Jen jeden docela nápadný člověk se otočil a pozorně si prohlédl Weda, Michelee a nakonec Rednela. Přiklonil se k nějakému přístroji na zápěstí a šel dál. Trojice se snažila dostat k někomu, kdo by poslouchal. Wed zastavil jednu ženu, co šla kolem, ta se na něj ale jen podívala a než stačil něco říct, odešla. Najednou ucítil, že ho zezadu někdo chytl. „Co to…“, uslyšel Rednelův hlas. Když se otočil, zahlédl za sebou nějakého muže v uniformě se zbraní v ruce. „Jste zatčeni za nošení zbraní na veřejných prostorách. Prosím, pojďte se mnou.“. Otočil se a šel před nimi. Rednel se pokusil chytit ho za rameno a něco říct, ale začala ho kupředu unášet neviditelná síla. Zkusil se něčeho zachytnout – nemohl od sebe odtáhnout ruce. Byl spoutaný. Uslyšel Michelee, jak říká: „Co to má znam…“. Její hlas znenadání utichl. Podíval se na ni. Byla v bezvědomí. Pomalu se mu začínalo chtít spát. Usnul.
   Probudil se sedíc na nějaké židli. Nemohl se hýbat. Po jeho pravici seděl Wed, po levici Michelee. Do místnosti, v níž byli, vešel vysoký, silný muž. Přeměřil si je pohledem. Pak jim jednomu po druhém vzal zbraně a dal je na stůl.
„Jak to vysvětlíte?“, řekl podivným hlasem a žlutě mu zazářily oči.


Budu se snažit držet každodenního updatování, ale nic neslibuju. Když to půjde s kvalitou z kopce, řekněte zavčas, dám si nějakou chvíli pauzu a nageneruju nápady.

ty si cvok jak muzes tak rychle psat

moji LS budou mit dalsi dil az na konci tydne, ale ty asi nemas skolu co??
bo ja nemam vubec cas ja snad neco napisu o vykendu

ale to tvoje si jeste musim precist ten pt.7 sem jeste necet
ale urcite bude super

EDIT: tak sem to prcet. zeby to byly goauldi??
nas vedator mohl alespon naznacit co tam je za architekturu, nez ho zbalili poliši
ale tet bych rekl ze pride bud dlouhe vysvetlovani nebo poradny masakr

jo a ta bytka byla lehce neprehledna musel sem ji cist znova ale to moji LS budou asi taky vzhledem k pomeru mrtvých 4:10 000 000 budou LS asi hodne neprehledni

Mno, píšu po večerech, v rozmezí půl - 2 hodin

Edit: Upi: No, jestli sis všiml, tak si hodně zakládám na fantasii čtenáře, takže si představ jakou architekturu chceš Jak u tebe vypadají postavy? Popsal jsem je někde?

postavy sem zatim nepopsal ale taky se na to chystam vidim to na nejakou zrzku a modre oci, mozna trochu 90, 60, 90

Mám pocit, že to trochu ztrácí spád (chtěl jsi kritiku). Líbilo se mi, jak Rednel dvakrát minul - konečně nějaký ne-super-hrdina. A Goa'uldi? Spíš bych to tipovala na Tok'ry.

Omlouvám se, že zrovna po tom, co jsem si vytyčil cíl rychlosti uploadů to jak na potvoru nevyšlo, ale měli jsme fůry písemek Pokud se zítra nebudu nutně potřebovat vyspat, tak bych měl další dopsat.
Zatím napište názor na upoutávku na povídku, dost dobře nevím, co si o tom výmyslu mám myslet

Tak a tady je další díl. Tentokrát jsem se rozepsal Doufám, že není nudný. Další díl by měla začít jízda, pokud nevymyslím něco dalšího

Kód: Vybrat vše

   „Goa’uld?! Ty zasranej…“. Řekl Rednel a snažil se pohnout nohou. Muž se na něj prudce podíval a tahleděl se mu do očí. Povýšenecky řekl: „Nepřirovnávej nás k těm patetickým stvůrám, co si myslí, že jsou vládci vesmíru. My jsme Ti’rohské impérium. Znovu se ptám: Jak to vysvětlíte? A ptám se naposled“. Vytáhl zpoza opasku krátký nůž. Jeho čepel zazářila a rozevřela se, tak, jak to udělaly tyčové zbraně Goa’uldů.
„Přišli jsme branou!“, rychle zasáhla Michelee.
„Branou?“, odpověděl muž a podíval se na ni. „Odkud?“
„Z Terrisu.“
„Neměli jsme nahlášeného nikoho z Terrisu“
„Potřebovali jsme uniknout… Goa’uldi zasáhli Terris plnou silou“
„Ti zatracení… Počkejte tady“. Luskl prsty a všichni se mohli hýbat. Vyšel z místnosti a zamknul za sebou dveře.
Wed tázavě přejel po Rednelově a Micheleeně obličeji. Rednel jen pokrčil rameny a Michelee začala pobíhat po místnosti a zkoumat dveře a zdi.
„Co se teď bude dít?“, zeptal se rednel spíš sám sebe po chvilce. Jako na odpověď se otevřely dveře. Vešel znovu muž, který je vyslýchal.
„Ověřili jsme si vaši zprávu. Na pomoc už letí několik lodí naší flotily. Podle všeho nejste nepřátelé, takže máte možnost volného pohybu po tomto městě po dobu jednoho dne. Nesmíte mimo město, nesmíte zůstat déle, budeme vás sledovat. Chcete se na něco zeptat?“
„Kde je domovská planeta Goa’uldů?“, vyhrkl Rednel a dodal: „Nebo aspoň těch, co si tak říkají“.
„Rád bych vám pomohl, ale nevím to. Neví to skoro nikdo. Zatím to nikdo nepotřebuje vědět. Ale pokud budete pátrat po jejich historii, určitě se tam dopracujete. Začněte na planetě, která si kdysi říkala Země. Její adresa je... Vy asi neznáte naše pojmenování symbolů, hm?“. Přišel ke stolu uprostřed místnosti a ze zásuvky vytáhl kus papíru. Zvláštně vypadajícím perem načmáral znaky adresy a podal je Rednelovi. Ten si je přečetl.
„Tam jsme už… Byli!“, řekl překvapeně.
„Ano? Od brány není místo, co hledáte, daleko. Dám vám mapu. Dostanete se k troskám, ve kterých najdete archivy. S jejich počítači se musíte naučit pracovat, ale poskytnu i energetický zdroj. Proč vám pomáhám? Sice zatím informace o jejich domovské planetě nepotřebujeme, ale od vás je můžeme dostat vlastně zadarmo. Sice nemám záruku na to, že se vrátíte, no s mapou a energetickým článkem nám nic neuděláte. Zítra ráno ať jste venku z města. Pokud na něco přijdete… Vraťte se a řekněte nám to. Pro slíbené si ráno přijďte sem. Myslím, že tuhle budovu poznáte. Víme, kde jsou archivní počítače, už jsme tam byli.“.
„Kdo jste?“, zeptal se nato Rednel.
„Ti’rohské impérium. Ještě něco?“
„Ale… Odkud jste? Vždyť vypadáte úplně jako… Červy ovládaní Goa’uldi.“
„Červy???“. Muž zvednul zbraň a rozhněvaně zaútočil. Zastavil se uprostřed pohybu. Oči mu zasvítily. Stáhnul zbraň.
„Promiňte, naši… Přátelé jsou hákliví na označení červi“. Jeho hlas byl lidský. „Odkud jsme? Chcete to slyšet celé?“
„A… Ano“, řekl trochu zmateně Rednel.
„Posaďte se zpátky na židle.“ Usmál se, když viděl, jak zaváhali. „Nebojte se, už vás nic neznehybní.“. Počkal, až tak učiní. „Tak a teď k nám. Asi před sedmi sty lety jsme byli velice útočná rasa, podmaňující si jednu planetu za druhou. MY jsme byli prní Goa’uldi. Nebo lépe řečeno – Jaffové. Tak se jmenovali Goa’uldští vojáci, závislí na těch – jak říkáte – červech. Goa’uldi byli jen naši… Bohové. Ale ač jsme byli silná rasa, objevila se rasa mnohem slabší, ale zato o mnoho vychytralejší. Tauri. Ač byli technicky méně dokonalí, měli lepší zbraně a taktiky. Nakonec nás porazili, zároveň s další silnou rasou, zvané replikátoři. Ale pro Jaffy to nebyla porážka, jako spíš vysvobození. Věděl o nás jen úzký okruh obyvatel planety Země. Přišlo další velké ohrožení – a i to jsme přežili. Obchodovali jsme a žili víceméně v míru. Ale dozvěděli se o nás obyvatelé Země. Báli se nás. Nesnášeli nás. Zanedlouho jsme zrušili kontakt a přesunuli se do tohoto systému. Nevíme, jak to bylo dál s lidmi, ale z nás se stala velice vyspělá rasa. A pak přišli Goa’uldi. Asi se oddělili od našich předků. Tak podobní těm starým… Tak podobní, že jsme se jim ubránili. Neřeknu vám nic o našich plánech, ale jestli nám donesete adresu jejich domovského světa, velice nám pomůžete. Vynechal jsem spoustu detailů, ale mohlo by to stačit. A teď k vám: očividně se potřebujete vyspat. Jestliže chcete, dovedu vás na vhodné místo“. Rednel už byl velice unavený, stejně jako Wed a Michelee. Jak zaslechli zmínku o spánku, přestala je celá ta planeta zajímat. Postavili se. Muž se pousmál a vedl je chodbami.

   Otevřela se brána. Rednel držel energetický zdroj, poučen, jak ho napojit na technologii na zemi a malý holografický projektor s mapou. Prošli. Opět se octli uprostřed trosek města. Rednel otevřel mapu. Brána byla něco jako orientační bod a mapa se automaticky natáčela tak, aby to, co bylo před ním, bylo nahoře. Našel rudě blikající místo. Byli od něj asi třicet mil. Vyrazili. Nějakou chvíli šli mlčky, až Michelee ukázala na Wedovu katanu, co pořád nosil na zádech, a zeptala se:
„Umíš s tím zacházet?“
„No… Tak trochu.“
„Schválně večer vyzkouším, co znamená trochu“. Pak se otočila na Rednela „totéž platí pro tebe a tu tvoji zázračnou pistolku. Vždyť s ní nic netrefíš! K čemu ti pak je, že prostřelí strom.“
„Proč vlastně jdeš s námi?“, napadlo Rednela.
„Já vám to ještě neřekla? Víte, je to celkem jednoduché. Na planetě, na níž jsem žila, a mimochodem tam měla i docela vysoké postavení, jsme vyzkoumali funkci brány. Je to celkem jednoduchý… Byla jsem nedočkavá a prostě vlezla dovnitř, protože než bychom dokončili výzkumy, umřela bych stářím. Teď toho docela lituji… Myslela jsem, že na druhé straně bude někde naše adresa, jako na naší straně ta jejich. Naši vědci se neobávali zbytečně, že bych se nemohla vrátit. A vy očividně víte, jak bránu použít a používáte ji. Chci najít svůj domovský svět. Proto jdu s vámi“. Odmlčela se. „A jen tak se mě nezbavíte“, dodala s úsměvem. Dostali se do lesa a znovu zmlkli. Šli velice dlouhou a namáhavou cestu. Večer se dostali do dalších trosek a rozhodli se tam zůstat. Michelee byla unavená, ale vzpoměla si.
„Wede, pojď sem“. Počkala, až přijde. „Vytáhni tu katanu.“. Vytáhl udiveně zbraň. Michelee se mrštbě vyšvihla na nohy, ze zad sundala svoji pušku, podobnou tyčovým zbraním a zaútočila pažbou. Wed překvapeně vykryl ránu, z druhé strany se na něj ale už řítila další. Zkrčil se a zaútočil. Michelee uskočila a drsným švihnutím mu zbraň vyrazila z ruky, pak mu dalším podrazila nohy. Dala si pušku za ramena a pobaveně sledovala, jak se sbírá ze země.
„Nebuď tak nasranej! Zkus to trochu klidněji!“
„Tys mě… Překvapila, to je všechno.“
Znovu se usmála. Wed zvedl ze země pochvu a zastrčil do ní katanu. Zajistil ji uvnitř provázkem a postavil se do bojové pozice. „Aby se nic nestalo“, řekl na vysvětlenou. Zaútočil. Michelee vykryla náraz meče. Kopla Weda do břicha. „Zůstáváš nechráněný“, řekla a zaútočila. Zbraně se ve vzduchu střetly, Wed však katanu nečekaně pustil a srazil Michelee na zem.
„To bylo dobrý“, řekla. „Ale kdyby kolem tebe bylo víc nepřátel…“. Podkopla katanu a hodila mu ji do rukou. Ihned zaútočila. Bojovali spolu ještě dlouho, dokud nebyli oba dostatečně otlučení. Michelee pak zaměřila svou pozornost Rednela. Ukázala mu, jak správně držet pistoli. Učil se rychle – očividně již zbraň používal. Ale pořád mu dělalo problémy trefit se do něčeho, co se jen trochu hýbalo. Už byla noc, kdy si Michelee vylezla na blízkou zídku a lehla si nahoru. Rednel i Wed se spokojili s místem pod zídkou.
„Jak se vám tam leží?“, rýpla si ospalým hlasem.
„Určitě hůř než vám, ó paní“, odvětil Wed. Rednel ležel potichu. Přemýšlel. Přemýšlel o noční můře, co ho trápila už druhou noc. Viděl, jak žena zasažená paprskem plasmy padá na zem. Jak šeptavě říká: „Proč?“. Stal jsem se snad tím, co se snažím zničit?, pomyslel si zničeně. Ne, vždyť jsem se jen bránil… Znovu pomyslel na muže, co zabil, který ho mohl ohrozit jen omračovací zbraní. Nemohl jsem to vědět… Nemohl…
   
   Pomalu došli až k místu, jež bylo na mapě vyznačené. Byl to velký, ocelový poklop do země. Otevřeli ho bez větších problémů. Uvnitř byla tma. Rednela napadlo zapnout holografickou mapu. Opravdu jim dala dost světla. Přiblížil si na ní lokaci a šel hledat vyznačenou místnost. Dostal se tam bez větších obtíží. Rednel zapojil počítač ke zdroji a pomalu se s ním začal učit zacházet. Nebylo to těžké. Znaky na něm byly stejné jako ty, co viděl jinde. Lehce se dostal do archivů. Rychle přelétal očima a četl – už si na písmo docela zvykl. Wed a Michelee mu potichu nakukovali přes rameno. Pomalu a překvapeným hlasem řekl: „To není možné.“.


doufám, že vám tohle vynahradí ztracené dny

Rosseta: že mě uvedeš ve svých top 3 jsem fakt nečekal Doufám, že to není tím, že jsi četla tak málo povídek Každopádně díky ti, tahle povídka měla být původně jen chvilkový úlet a měla mít jen 2 části

bezva, ďalej, ďalej,ďalej..

Pěkné, některé díly jsou slabší, některé naopak dobré. Ale určitě pokračuj.

to Upi: DreamWeaver tu žádnej neni:-D

Ne, četla jsem všechny . Ta tvá se mi prostě líbí. A nový díl taky.